Vtělené vesmírné bytosti

 

 

Hollywoodské filmy a senzacechtivé publikace popisují mimozemšťany jako zloduchy a násilníky, kterým nejde o nic jiného, než rozpoutat válku. Je to však přesně nao­pak. Mimozemšťanům se jako násilníci jeví pozemšťané. A to dokonce do té míry, že museli být na Zemi vysláni je­jich zástupci, aby se pokusili odvrátit hromadnou zkázu lidstva. Pro tuto misi přijali lidské tělo. Těmto dobrovol­ným vyslancům míru říkáme vtělené vesmírné bytosti.

Měli bychom děkovat Bohu, že jsou mezi námi. Pochá­zejí z fyzických i nefyzických galaxií a podvolili se žít lid­ský život, aby mohli šířit dobro ve formě, ve které je pro přežití lidstva zapotřebí. Jejich vnitřní čistota a dobrota tak napomáhá rozptylovat energetické shluky zloby, ne­návisti a napětí, které lidstvo vytváří a které by v koneč­ném bodě mohly být spouštěčem jaderné války. Pokud by byla Země zničena, vlna negativní energie, která by se tím vzedmula, by ničivě zasáhla mnoho galaxií. Dalo by se říci, že úkolem vtělených vesmírných bytostí je zabrá­nit za všech okolností jadernému konfliktu. Jak již bylo řečeno, jejich nástrojem je jejich dobrota a ušlechtilost, s jakou se chovají ke svému okolí. Působení vesmírných bytostí má stejný účinek jako známý domino efekt. Spadne-li jedna cihlička v řadě, strhne s sebou postupně všechny ostatní.

Když je potkáte, hraje jim na tváři lehký úsměv. Kdykoli jsou připraveni nesobecky vyjít vstříc a pomoci komu­koli, kdo má pomoci zapotřebí. Ti, kterým pomáhají, je často ani nezaznamenají, neboť vtělené vesmírné bytosti nemají potřebu sloužit druhým proto, aby se dočkali odměny. Svou pomoc považují za projev své nejhlubší vnitřní potřeby. Jako by tak byli naprogramováni. Vůbec je nezajímá, že se jen málokdy dočkají díků.

Vesmírné bytosti se objevují všude, kde je zapotřebí las­kavosti. Mohou být pokladními v supermarketech, úřed­níky na poště či v bance nebo pracovat v oddělení služeb zákazníkům. Působí jemně až křehce, a to jak navenek, tak uvnitř, i když mají velkou vnitřní sílu. Proto mají po­třebu držet se v pozadí. K naplňování jejich poslání není nutné, aby byli středem pozornosti. Ba naopak, konají dobro a doufají, že si jich nikdo nevšimne.

Většina vtělených vesmírných bytostí je zde na Zemi poprvé. A protože je Země planetou násilí, fyzického i citového, cítí se často zdrceni a přemoženi a touží po návratu domů. Země je skutečně svým děním jednou z nejbouřlivějších planet ve vesmíru. Díky vývoji pozem­ských událostí jsme již nyní, z hlediska vesmírných sil, v karanténě, abychom nemohli uškodit ostatním pla­netám. Země je totiž považována za nevypočitatelnou a výbušnou, podobně jako pubertální narkoman mácha­jící nabitou zbraní v ruce.

Většina lidí by se těžce vyrovnávala s přímým zásahem mimozemských civilizací do vývoje událostí na Zemi, bez ohledu na to, o jak vyspělé bytosti se jedná. Proto na sebe tyto mocné a ušlechtilé bytosti přijali lidskou po­dobu a působí nepřímo mezi námi. Jejich nejniternější jádro je stejné jako jádro kterékoli jiné bytosti - i oni jsou nádherným paprskem Božského světla, které po­chází od jediného Stvořitele. Vzhledem k tomu, že své předcházející životy strávili ve vesmíru, vzdáleni od pla­nety Země, však mohou ostatním připadat zvláštní nebo dokonce podivní, a to jak svým vzezřením, tak chováním a způsoby.

Ve společnosti se cítí rozpačitě, protože z dřívějška nemají žádné zkušenosti s pozemským společenským životem. Proto se cítí druhými odmítnuti. Mnoho z nich ve svých dotaznících uvedlo, že byli jako děti, a někteří dokonce ještě v dospělosti, vystaveni zlomyslným naráž­kám.

Tyto zážitky ještě zvyšují jejich touhu po domově, nyní vzdáleném daleko ve hvězdném prostoru, kde si nepři­padají vydělení a jiní, protože znají pravidla sociálního chování. Jedna z nich, Linda, k tomu říká: „Když jsem byla malá, sedávala jsem na prahu před domem a mod­lila se, aby už konečně přiletěli mimozemšťani a vzali mě domů."

Podobně vypovídá Scott, další vtělená vesmírná bytost na Zemi: „Obrazně řečeno, mám celý život takříkajíc zbaleno a jsem připraven vydat se domů. Pamatuju si na svůj předešlý život na jiné planetě i na to, jak jsem byl požádán, abych se účastnil pomoci na planetě Zemi kvůli nynějšímu dramatickému vývoji."

Vtělené vesmírné bytosti mají výrazné fyzické rysy, které je značně odlišují od okolí. Většinou přesahují průměrnou výšku vzrůstu člověka. Jsou tedy vysocí a štíhlí. Jsou-li žen­ského pohlaví, mohou být i menší postavy, a to jak štíhlé, tak podsaditější. Samozřejmě, že jsou výjimky, ale obecně se dá říci, že těla vtělených vesmírných bytostí se liší - po­dobně jako jejich způsob života - od všeobecné normy.

Obličej mají často podlouhlý a hubený, obzvláště tehdy, jsou-li jejich těla vysoká a štíhlá. Ti, kteří jsou vzrůstem drobnější, mají kulatější tváře. Zdá se, že planeta, která byla jejich domovem, předurčuje jejich zvláštní fyzické rysy.

Kromě toho mají tyto bytosti neobvykle tvarované oči. Většinou jsou ve tvaru půlměsíce a připomínají obrácené U.

Ani jejich barva nebývá obvyklá. Jedná se o zvláštní odstíny šedé, zelené nebo hnědočerné. Když se na ně zadíváte, zdá se vám, že jejich oči září, jako by za nimi prozařovaly paprsky silných světel. Také mají často kolem panenky kroužek světlejší barvy.

Protože k sobě neradi přitahují pozornost, oblékají se pohodlně a prakticky a na módu nedbají. Ženy se téměř nelíčí a svým vlasům nevěnují žádnou přehnanou péči. Jedna z nich, profesí kadeřnice, uvedla v dotazníku, že úpravě svých vlasů moc času nedá.

Okolí se domnívá, že vtělené vesmírné bytosti se cho­vají nepochopitelně. Na jedné straně jsou připraveni pomoci kdykoli a komukoli bez říkání. Na druhé straně jsou rezervovaní a udržují si odstup. Proto je obecně považují za chladné. Jsou zde, aby poskytli svou pomoc a podporu, avšak bez sentimentality. Podobné projevy emocí jsou jim cizí.

Z jejich dotazníků vyplynulo, že se nenarodili ve spe­cifických astrologických znameních. Možná proto, že pocházejí z různých planet. Zajímavé také je, že mezi nimi není tolik mediálně známých osobností jako mezi ostatními zástupci duchovních říší. Je to však pocho­pitelné díky jejich plachosti a snaze zůstávat v pozadí. Vtělená vesmírná bytost bude spíše režisérem filmu než jeho hereckou hvězdou. Přesto však mezi proslavené vesmírné bytosti patří například Oprah Winfrey a Keanu Reeves, kteří své poslání naplňují prostřednictvím médií. Spousta lidí je přesvědčená, že film Matrix, ve kterém hraje hlavní roli právě Keanu Reeves, obsahuje varování před závislostí na technických vymoženostech lidstva.

Velké množství vtělených vesmírných bytostí si není jisté svým životním posláním a pocítí skutečnou úlevu, když zjistí, že jejich úkolem je přesně to, co dosud při­rozeně činili. Totiž pomáhat tam, kde je třeba. Nemají žádný specifický úkol nebo misi. Jejich úkolem je ší­řit dobro, a proměňovat tak úšklebek na lidské tváři v upřímný úsměv.

Kathy, jedna z nich, k tomu říká: „Mám pocit, jako bych se narodila proto, abych pomáhala. Komukoli a s čímkoli, jednoduše tam, kde je mé pomoci zapotřebí. Ještě se mi nestalo, aby minul den, aniž by někdo nepotřeboval mou pomoc jakéhokoli druhu. Vždycky mě to deprimovalo, protože jsem měla pocit, že nemám žádný specifický úkol nebo poslání." Ulevilo sejí, když zjistila, že právě její neu­stálá připravenost pomoci, šířit dobro a být vůči druhým laskávaje ve skutečnosti jejím životním posláním.

 

Spojení s domovem

 

Většina vtělených vesmírných bytostí se zajímá o UFO, cesty do vesmíru a mimozemské civilizace. Sledují tele­vizní seriál Star Trek, čtou vědecko-fantastickou litera­turu a zajímají se o všechno, co s těmito tématy souvisí. Ztotožňují se s filmy Svět podle Prota a Man Facing Sou­theast („Muž hledící k jihovýchodu"; film u nás nebyl uveden), které vyprávějí příběh o mimozemšťanech v lidském těle. Ti jsou na základě svých pravdivých výpovědí o svém mi­mozemském původu označeni za duševně choré, a jako takoví jsou izolováni v psychiatrických léčebnách.

Tyto bytosti už od dětství intuitivně chápou duchovní hodnoty. Mnoho z nich považuje tradiční náboženství za příliš omezující ve srovnání s jejich vlastním pojetím Boha. Terry k tomu říká: „Bůh pro mě byl vždycky něčím jako univerzální inteligencí, která prostupuje úplně vším, a je tedy mnohem mocnější než Bůh v konvenčním pojetí kterékoli církve." Jeho slova jsou důkazem vyššího poznání a jsou pravděpodobně výsledkem mnoha životů prožitých na vyšších úrovních bytí.

Mnoho z nich si vybavuje vzpomínku, že v tomto životě navštívili kosmickou loď. Nebo jsou alespoň pře­svědčeni, že něco takového prožili. Někteří z dotazova­ných dokonce uvedli jméno planety, ze které pocházejí. Nejedná se samozřejmě o téma, které by se probíralo mezi takzvanými „normálními" lidmi. Uvědomte si, že jde o bytosti, které vypadají jako lidé, ale přitom ví, že ne­pocházejí ze Země. Mohou to být vaši sousedé, kolegové v práci, a díky tomu jsou jejich výpovědi ještě zajímavější. Uvádím pár příkladů:

Mary Kay: „Při vizualizaci jsem měla zjistit, kde je můj skutečný domov. Jako můj průvodce mi při­šel vstříc Ježíš. Sestoupili jsme hluboko do nitra Země, ale najednou jsme byli vysoko na obloze. Nakonec jsme se ocitli na velmi jasné hvězdě. Byla tak jasná, že jsem skrze její záři nikoho neviděla. Ale pak jsem ucítila lásku, kterou jsem hledala celý svůj život. Když jsem se zeptala, kde jsem, okamžitě jsem dostala odpověď: „Sirius". O této hvězdě jsem nikdy neslyšela, dokonce jsem ani toto slovo neznala."

Linda: „Vždycky jsem měla pocit, že pocházím z Plejád. Ani nevím, jak se to slovo píše. Neumím ale vysvětlit, proč právě odtamtud. Je to takový pocit."

„Vím, že jsem svůj minulý život strávil na planetě Zeron. Staral jsem se tam o lesy. Měl jsem hodně velkou hlavu a byl jsem hodně vysoký. Zeron je planeta, kde duše mezi životy nabírají sílu a od­počívají. Je krásná a plná bujné vegetace. Bylo mi tam dobře."

Bytosti na jiných planetách se dožívají mnohem vyššího věku než pozemšťané. Důvodem je rozdílná fyziologická struktura jejich těla. Mimo to, nejsou jako lidé vystaveni stresu, znečištěnému ovzduší a ani se jejich tělo nemusí potýkat s chemickými škodlivinami v potravě. Kromě toho, mnoho znich fyzické tělo vůbec nemá, protože je to v daném stupni jejich vývoje vhodnější. Ale hlavním důvodem, proč se bytosti na jiných planetách dožívají vyššího věku, je skutečnost, že čím déle se žije, tím více se dá naučit a poznat.

Takže jeden život daného jedince na jiné planetě se může rovnat třem nebo čtyřem životům prožitým na Zemi. Z toho důvodu se často některé vtělené vesmírné bytosti rozhodnou, že na Zemi zůstanou dva i více životů. Stále však zůstávají i nadále „mimozemšťany", protože je­jich duše strávily většinu času mimo planetu Zemi.

Když tito lidé podstupují hlubinnou regresi do mi­nulých životů, je možné, že obrazy vzpomínek, na které přitom narážejí, nejsou jejich vlastní. Dolores Cannon, která se regresí zabývá a je autorkou knih na toto téma, učinila pozoruhodný objev při práci s klientem Philem. Během sezení si vybavoval vzpomínky na mnoho svých pozemských životů. Pak si ale vzpomněl, že žil na jiné planetě a nikoli na Zemi.

Jelikož se jednalo o sérii regresí, D. Cannon postupně přicházela na to, že toto vtělení je pro Phila první zkuše­ností na planetě Zemi. Vzpomínky na své minulé životy, o kterých mluvil, si „vypůjčil" ze zdroje, který bychom mohli nazvat „duchovní knihovnou". Tyto vypůjčené vzpomínky na pozemské životy pomohly Philovi v tom, že byl schopen přežít ve tvrdých životních podmínkách na Zemi. Bez těchto vzpomínek, které vlastně sloužily jako tlumič, by se Philova duše jen stěží vyrovnávala s násilím, tvrdou konkurencí a chtivostí, jimiž se život na Zemi vyznačuje. D. Cannon popisuje Philovy zkušenosti jako vtělené vesmírné bytosti ve své vynikající knize Keepers ofthe Garden.

Většina těchto bytostí si připadá opuštěně. Mají pocit, jako by je tu jejich druzi zanechali bez jediného slova vysvětlení. Stýská se jim po domovské planetě, i když se svým domovem udržují spojení. Je běžné, že jejich du­chovními průvodci jsou právě vesmírné bytosti. Jejich éterická těla jsou spojena pomocí energetických vláken různé tloušťky s kosmickými loděmi. Ve spánku nebo při meditaci často cestují na své domovské planety nebo kosmické lodi.

 

Práce s energií a citlivost

 

Všichni pozemští andělé uvádějí, že jsou obdařeni nadměrnou citlivostí. Jedná se o citlivost na energii vysílanou jednotlivci i davem, ale také energii, kterou vyzařují fyzické lokality nebo objekty. Vtělené vesmírné bytosti jsou však v tomto ohledu nejcitlivější. Měli by se naučit s energií pracovat, aby ji mohli využívat klečení. Je zajímavé, že hodně z nich má profese, v nichž využí­vají svých rukou, ať už pro energetické působení nebo v tvůrčí práci. Věnují se například zahradní architektuře a stavebnictví. Jsou mezi nimi kadeřnice a manikérky, nebo pracují u montážních pásů.

Mezi léčebnými metodami, které používají, vede reiki. Možná proto, že energii reiki dostalo lidstvo darem od bytostí z Plejád. Zajímavé je, že když se jasnovidec po­dívá na proud energie reiki, vidí ji jako úzké pásy duhy, přičemž aura vtělených vesmírných bytostí má stejné du­hové barvy (k vidění na fotografiích aury). Vypadají jako tyčinky, které vertikálně vystupují z jejich těla, podobně jako když se na těle postaví chlupy.

Ke konci mých seminářů o pozemských andělích se účastníci shromáždí do skupin podle toho, do které duchovní říše patří. Poté si mohou vyměňovat zkuše­nosti s představiteli jiných říší, objevovat, v čem si jsou podobní, a vůbec navázat blízký kontakt se spřízněnými dušemi. Sama jim často kladu otázky, abych objevila pro každou říši určující znaky a způsob chování. Představte si, že na mém posledním semináři byli všichni ze skupiny vtělených vesmírných bytostí mistry reiki!

Jeden z nich, Terry, říká: „Jsem na energii neuvěřitelně cit­livý. Když dávám reiki, fyzicky cítím, jak se mi energie pod rukama pohybuje a ruce se mi samy přesouvají na místa, kde je potřeba uvolnit negativní energetický blok. Takovou energii vnímám jako něco hodně hustého, hutného, jako bych z místa na místo přetlačoval gumovou masu."

Nancy dodává: „Když léčím, mé ruce se tak zahřejí, že mám pocit, že hoří. Ta horkost vychází z postiženého místa mého klienta."

 

Vtělené vesmírné bytosti a vztahy

 

Mohou se narodit rodičům, kteří nemusí být stejného „druhu". Mohou být představiteli jiných duchovních říší, nebo mohou být jen obyčejnými lidmi. V takovém případe neumí rodina najít k dítěti, které je vtělenou vesmírnou bytostí, cestu a dítě se cítí odstrčeno.

Kathy vzpomíná: „Když jsem byla malá, pořád jsem si připadala opuštěná a sama, i když jsem měla dalších pět sourozenců."

Na většině planet přicházejí děti na svět jinak. Jinak také vypadá rodina. Děti se tam například rodí v labo­ratořích, podobně jako je tomu u nás v případě dětí ze zkumavky. Citové pouto mezi rodinnými příslušníky je charakteristické pouze pro planetu Zemi. To může být jeden z důvodů, proč tito jedinci působí sice přá­telsky, ale přitom rezervovaně. Jsou ochotni kdykoli pomoci, ale jejich chování, ačkoli je přátelské, působí chladně. Tento citový chlad se projeví obzvláště tehdy, pokusí-li se s nimi někdo navázat bližší kontakt. Není divu: vtělené vesmírné bytosti jsou zaměřeny na plnění svého úkolu, nikoli na vztahy. Jejich hlavní prioritou je poslání, jehož volání v sobě cítí, a vztahy považují za vedlejší.

Scott se k tomu vyjadřuje takto: „Zjištění, že jsem vtě­lenou vesmírnou bytostí, mi pomohlo přijmout některé rysy mé osobnosti, jako je citový chlad nebo rezervovanost a odstup, který vůči lidem cítím."

Terry je na tom podobně: „Liším se od ostatních způ­sobem, který pro ně není moc přijatelný. Sám se považuji za vyděleného samotáře. Dávám přednost samotě, než abych trávil čas v něčí společnosti."

Když se však představitelé této říše sejdou, mají najed­nou pocit, že jsou chápáni a přijímáni. Linda říká: „Můj manžel je také vtělenou vesmírnou bytostí, a díky tomu si rozumíme na sto procent."

Lindin manžel je o dvanáct let mladší než ona. Zdá se, že mnoho žen z této skupiny udržuje vztahy s mladšími muži. Nepřekvapí vás, když vám na to odpoví: „Já totiž vím, že (tento muž) je také z mé domovské planety." Vě­kový rozdíl často brání tomu, aby mezi partnery vznikl plnohodnotný citový vztah. Zdá se, že mužské protějšky náležející k této skupině přišly na planetu Zemi o několik let později.

Pokud se zástupci této říše vezmou, mívají málo dětí. Mnoho z nich zůstává bezdětných. Linda vypráví: „Je mi padesát let a prodělala jsem hysterectomii, a to znamená, že děti už mít nebudu. Nevadí mi to. Ale nevadilo by mi ani je mít. Třeba kdyby je chtěl můj manžel. Ale nechtěl. Vlastně jsem vždycky věděla, že nebudu mít děti." Další ženská představitelka této říše dodává: „Osobně jsem nikdy netíhla ke konvenčnímu pojetí rodiny."

Ženy z této skupiny často rodí pomocí císařského řezu. Snad proto, že na jiných planetách přirozený porod, jak ho známe na Zemi, neexistuje, protože děti přicházejí na svět se vším všudy v laboratořích. Velké množství vesmír­ných bytostí je dokonce androgynních, to znamená bez rozlišujících pohlavních znaků. Mimozemské děti nebý­vají počaty při souloži, při níž se spojí mužská spermie s ženským vajíčkem. Jedná se o proces prolnutí energií doprovázející úmysl stvořit novou bytost. Tato metoda je popsána ve filmu Cocoon.

Vtělené vesmírné bytosti se pravděpodobně zavázali, že nebudou na planetě Zemi vstupovat do manželství, ani plodit děti. Pravděpodobně nemají žádné předcháze­jící zkušenosti s rodinnými a milostnými vztahy, a proto by je vůbec nenapadlo, že by mohli učinit rodinu a děti součástí svého pozemského úkolu! Založení rodiny by naopak mohlo narušit jejich poslání a mohli by si tím vytvořit karmu, která by je uvěznila v cyklu pozemských inkarnací.

Stejně tak může být pro tyto bytosti jejich pozemské vtělení prvním, ve kterém mají mužské nebo ženské pohlaví. Jak ženy, tak muži se mohou ve svém těle cítit nepohodlně a dokonce trapně. Když už se však jednou na Zemi ocitli a vidí na ulici milenecký pár kráčející v ob­jetí, možná zatouží něco podobného také prožít.

Někteří z nich proto byli schopni rodinu založit, zatímco pro jiné je tento druh vztahu nedosažitelný.

 

Jak se vyrovnat s pozemským životem

 

Jak už bylo řečeno, vtělené vesmírné bytosti jsou přecitlivělé vůči násilí v jakékoli podobě. Představitelé všech duchovních říší uvádějí odpor k násilí a rozbro­jům. U představitelů této skupiny je však nejsilnější. Linda k tomu říká: „Nejsem schopna násilí tolerovat. Dokonce nesnesu, když druzí zvýší hlas. Ten zvuk je pro mě nesnesitelný. A pokud někdo křičí na mě, obyčejně mi vyhrknou slzy." Většina z nich shodně vypovídá, že nesledují zprávy, protože je to příliš rozrušuje.

Myslí si, že konec všemu násilí by mohl nastat, kdyby se všichni lidé, kteří touží po míru, spojili v modlitbě nebo při meditaci. Zatím zůstávají věrně na svých místech, připraveni, až na tento okamžik nastane, a dál vedou statečně svůj pozemský život. Konají dobro a pomáhají. Ale hluboko ve svém nitru se cítí opuštěni a touží po domově a klidném životě, který kdysi vedli.

Ti, kteří se smířili se způsobem pozemského života, shodně vypovídají, že jim pomáhá kontakt s ostatními příslušníky jejich říše. Nemůžete je přehlédnout, zaměříte-li se na jejich základní fyzický rys, na jejich vyso­kou a štíhlou postavu. Neboje určitě najdete u oceánu.

Každý zástupce této říše v dotazníku uvedl, zeje pro ně životní nutností bydlet nedaleko vody, nejlépe blízko oceánu.

Mary Kay toto tíhnutí vtělených vesmírných bytostí k oceánu vysvětluje následovně: „Uvědomila jsem si, že musím žít blízko oceánu, protože mi to pomáhá udržovat vnitřní rovnováhu. Za tou ohromnou masou vody vní­mám velikánskou sílu a mám pocit, že mě ta síla prostu­puje a dobíjí jako baterii." Mimoto navštěvují přednášky a semináře na téma UFO a science fiction.

 

Následují další výpovědi představitelů této skupiny:

 

Linda: „Radím svým druhům, aby svůj pocit, že na Zemi nepatří, nepotlačovali, protože tak to skutečně je. Je jen potřeba se s touto skutečností smířit. Říkám jim: „Jste jedineční, protože jste přišli pomoci zachovat na planetě Zemi mír. Byla to vaše volba, že jste se tu ocitli. Jste tu proto, abyste druhé léčili svou energií."

Scott: „Spojte se se svými druhy, kteří mají stejný náhled na život, a nepřestávejte hledět na všechno to šílenství, které vás obklopuje, s úsmě­vem. Učte druhé toleranci a trpělivosti a zvláště lásce, protože na ničem jiném nezáleží. A nezapo­mínejte, že je tato mise pouze dočasná!"

 

Profese vtělených vesmírných bytostí

 

Vtělené vesmírné bytosti nezůstávají většinou celý život u jediné kariéry. Buď své profese postupně mění, nebo jich vykonávají několik najednou. Jsou vynikajícími mistry reiki, léčiteli, maséry, chiropraktiky a fyzioterapeuty. Stejně dobře se jim daří ve výzkumu, strojnictví a jsou výbornými asistenty. Musí být přesvědčeni, že cíle, které sleduje firma, pro niž pracují, mají vyšší význam. Bez tohoto pocitu sounáležitosti by odváděli špatnou práci. Jsou laskaví, pracovití a výkonní, a omylem jsou považováni za rezervované a chladné. Dávají přednost tomu, zůstat v pozadí. Je pro ně výhodnější pracovat samostatně. Profese mluvčího nebo vedoucího pro ně není vhodná.

 

Rady pro vtělené vesmírné bytosti

 

- Uvědomte si, že i drobné skutky dobré vůle mají velkou hodnotu. Jako vtělená vesmírná bytost se asi obáváte o budoucnost Země a máte pochyby, zda děláte dost pro její záchranu. Určitě se vám však uleví na duši, když si uvědomíte, že tisíce na první pohled nevýznamných „dobrých skutků" vytváří ohromnou masu pozitivní energie, která přispívá k tomu, aby se jednou Země stala poklid­nou planetou.

Vyhledávejte druhy ze své říše! Je pro vás důležité sdružovat se s bytostmi stejného založení! Pokud se na toto přání zaměříte, budou do vašeho života přicházet více.

Uvědomujte si svou jedinečnost. Vaše přirozené sklony jsou v protikladu s přirozeností pozem­šťanů. Vaše pojetí krásy vychází více z toho, co vnímáte uvnitř člověka, než navenek, na rozdíl od většiny normálních lidí. Vaší hlavní prioritou je vaše poslání, nikoli vztahy. Važte si své jedi­nečnosti, milé vesmírné bytosti. Stůjte si pevně za svým přesvědčením a nepotlačujte své schop­nosti jen proto, abyste splynuli s davem.