UFO: Kontakty

 

 

 

 (1)

 

Úvod

 

 

* NEUÖTTING/BURGHAUSEN, SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO, ÚTERÝ 12. PROSINCE 1978: Je ráno kolem 8. hodiny. Jako každé ráno jede Adéla Holzerová (43 let) ze svého bydliště v Neuöttingu do nedalekého, 15 km vzdáleného Burghausenu, kde pracuje na půl úvazku jako sekretářka právního zástupce. Krátkým pohledem z okna svého automobilu obdivuje překrásný východ rudého slunce na bezoblačné jasné zimní obloze. Zhluboka se nadýchne. Začíná nový den.

Když se podívá ještě jednou na slunce, povšimne si těsně nad ním bílého třpytivého kotouče o velikosti nepřesahující šířku ruky. Kotouč se pohybuje pomalu, jakoby se plazil. Protože paní Holzerová řídí automobil a nemůže nadlouho odvracet zrak od vozovky, rozhodne se zajet na nejbližší parkoviště, aby přišla věci na kloub. Paní Holzerová samozřejmě již slyšela o UFO. Zajímala se o astronomii a astrofyziku, včetně otázky, zda existuje inteligentní život na jiných světech. Pochopitelně si přitom neustále kladla otázku, zda je možné, aby obyvatelé jiných planet navštívili Zemi, a zda UFO skutečně existují. Toto je zcela nepochybně jedno z nich, a proto si je chce podrobněji prohlédnout. Nejbližší parkoviště se nachází ne levé straně silnice, na okraji lesíka.

 

Ještě ve voze si paní Holzerová povšimne, že bílý třpytivý kotouč náhle velkou rychlostí vyráží směrem k ní. Její zájem byl zřejmě opětován. Vyjme klíček od zapalování, vystoupí z vozu, drží klíček v ruce. Objekt je stále ještě velmi vysoko, začíná klesat a nakonec zůstává stát ve výšce asi 70 metrů nad korunami stromů. Svědkyně si nyní může objekt podrobněji prohlédnout. Na spodní straně má tři polokoule, dvě menší a jednu větší uprostřed, které vyčnívají z jinak hladkého dna. Na spodní straně vpravo si povšimne většího oranžově zbarveného bodu a vedle něho pak dvou menších nažloutlých bodů, jakoby symbolu nebo znázornění jejich domovské planety, v pořadí druhé planety jejich Slunce. Ale jakpak to asi vypadá ze strany, pomyslí si paní Holzerová. Jakoby kotouč uslyšel její přání, otáčí se v tomto okamžiku dopředu. Je možno rozeznat řadu asi deseti či dvanácti okének, za nimiž to tajemně nazelenale prosvítá. Pak najednou z UFO vystřelí oslnivé nazelenalé světelné paprsky, vydají šest signálů, zazáří a opět se přeruší, jako by blikaly. Paní Holzerová, která celou tuto scénu sleduje jako očarována, avšak beze známky strachu, je tímto zářením zcela oslněna a cítí na celém těle slabé brnění. "Měla jsem pocit, jakoby se mnou někdo chtěl navázat telepatický styk", uvedla, když jsem ji navštívil, "a také jsem tento kontakt navázala."

 

Když jsem s paní Holzerovou hovořil, vyprávěla mi, co v ten okamžik pociťovala: "Bylo mi sděleno, že nemusím mít žádný strach. Jednoduše jsem to intenzívně cítila. Nebylo to nikterak vyjádřeno doslova, musela jsem na to prostě myslet. V okamžiku, kdy došlo k záření, nastal telepatický kontakt. Sdělili mně, že jsou zde s mírumilovnými záměry, že jsou zde proto, aby nás pozorovali, a také proto, že nás chtějí chránit před neštěstím. Měli bychom dbát na to, abychom se sami nezničili, abychom nezničili Zemi, naši Zemi. Tomu chtějí zabránit. To všechno bylo vlastně jen pozitivní. Neměla jsem během toho vůbec žádný pocit času. Mohlo se snad jednat o sekundy. Ale mně bylo tak, jakoby se čas zastavil. Musela jsem na to všechno intenzívně myslet, aniž bych si to dokázala vysvětlit. Neslyšela jsem žádný hlas, ani jsem žádnou bytost neviděla. Pouze ten létající objekt jsem nad sebou jasně a zřetelně viděla."

 

Později doplnila, že ještě dostala informace o původu těchto mimozemšťanů. Údajně přišli z jednoho binárního systému a překonávali vzdálenosti v kosmu interrozměrovým kosmickým letem. Chtějí navázat kontakt s lidmi na Zemi, neboť mají podle všeho stejné předky a pocházejí stejně jako my původně z planety Faethon, kdysi páté planety naší sluneční soustavy, kterou její obyvatelé zničili řetězovou reakcí atomových výbuchů. Ti, kteří přežili, uprchli nejdříve na Mars, potom na Zemi a na další planety. Navázali prý kontakt s našimi vědci. Někteří z nich žijí nepoznáni mezi námi.

 

Obr. 1

 

(Obrázky nejsou v textu kvůli velikosti – pozn. zpracovatele)

 

S paní Holzerovou se spojili, neboť v jedné z předchozích inkarnací žila na Faethonu, přičemž čistá inkarnace je skutečností. Potom se záření přeruší a přenos skončí. UFO bezhlučně vystřelí kolmo do výše a bleskovou rychlostí zmizí. Téměř s lítostí se dívá paní Holzerová za tímto podivným úkazem a mává mu. Má pocit, jakoby s ním odletěl i kus jí samé.

 

Potom se pomalu opět začíná orientovat v prostoru i čase. Kolena se jí začínají třást. Rozhlíží se kolem sebe a zpozoruje vedle sebe řidiče automobilu, který zřejmě celý výjev sledoval. Oba dva si navzájem němě pohlédnou do očí, příliš uchváceni, než aby si vyměnili jediné slovo. Ještě vidí jeho vůz - má frankfurtskou poznávací značku. Čas kvapí, musí do kanceláře. Mlčky nastoupí do svého vozu, chce jet dále. Chce zasunout klíček do zapalování a tu si povšimne, že je silně ohnutý. Jen velmi obtížně jej zasune do zámku a pak odjede. Teprve v kanceláři si všimne, že se její hodinky zastavily. Přesně v 08.01 hodin. Přitom teprve před několika týdny vyměnila baterii...

 

Ohnutý klíček zapalování mi paní Holzerová v květnu 1980 - mezitím si pořídila nový vůz - předala k prozkoumání. Jsou na něm četné škrábance od pokusů stále jej zasouvat do zámku spínací skřínky. Při jednom z těchto násilných pokusů se pak klíček zlomil. Vypadalo to, jakoby mimozemšťané chtěli paní Holzerové zanechat důkaz o tom, že její zážitek nebyl sen ani iluze, nýbrž skutečnost.

 

Paní Holzerová nevěděla, že ve stejné době byla UFO spatřena četnými svědky nad Neuöttingenem, Burghausenem, Altöttingenem a Rosenheimem. A pouze jednu hodinu před jejím zážitkem spatřil britský policejní důstojník Anthony Dodd při hlídce v hrabství Yorkshire stejný objekt - kupolovitý, s řadou kulatých okének, s třemi polokoulemi na spodní straně - který zmizel východním směrem.

 

* Podobný zážitek mi vylíčila světově proslulá německá rocková zpěvačka Nina Hagenová. Došlo k němu o tři roky později, v listopadu 1981. Nina: "Byli jsme na dovolené v pronajatém domě na pláži Malibu v Kalifornii. Byla jsem ve 4. měsíci těhotenství, čekala jsem (svoji dceru) Cosmu, které je dnes devět Jet. Spala jsem v prvním patře, dva přátelé a moje matka o poschodí níže. Náhle jsem se vzbudila. Byla noc a v mém pokoji byla tma. Vstala jsem, abych roztáhla záclony na okně a náhle jsem zpozorovala kruhový obrovský světelný kotouč. Ještě jsem si uvědomila: ‘Vždyť se vůbec nemohu hýbat !' Chtěla jsem dojít pro své přátele, ale nešlo to. Byla jsem jako přimrazená, nemohla jsem už ani myslet. Vše, co jsem dále vnímala, byl nepopsatelný pocit štěstí. Jednotlivě se objevovaly mimořádně silně působivé barvy. Objekt se vznášel asi 10 metrů nade mnou, ale mohu jen opakovat: síla těch barev byla uchvacující. Každá barva měla přitom jinou podstatu, u každé barvy jsem cítila něco jiného, celkově to však byl pocit naprostého štěstí! Najednou hra barev skončila a uviděla jsem objekt průhledný, nadále bíle zářící. Viděla jsem dovnitř a spatřila jsem něco jako kancelář s lidmi. Zdálky vypadali téměř jako lidé. Dále mám mezeru v paměti. Při nejlepší vůli si nemohu vzpomenout, co se pak dálo. Vím jenom, že ráno, když jsem ležela ve své posteli, jsem se vzbudila a ihned jsem si uvědomila: to nebyl sen. Záclony byly stále roztažené. Jsem přesvědčena, že se jednalo o UFO s dobrými úmysly... Myslím, že nám chtějí pomoci, musíme ale nejdříve pochopit, kdo jsou oni. A také kdo jsme my, protože my lidé jsme dnes ochotni zničit sami sebe. A také naši planetu. Snad by při atomovém zhroucení zabránili nejhoršímu!"

 

Ve své knize "Jsem Berlíňanka" (nakladatelství Goldmann) Nina dodává: "Vím, že to jsou inteligentní lidské bytosti s dobrými úmysly, které pronikají z jiných světů a rozměrů do našeho fyzikálního světa. Všechny tyto pozitivní síly jsou vlastníky "jednoho světla", které udržuje při životě veškerou kosmickou kreaci. Jejich kosmické lodě snižují počet svých kmitů a pronikají do fyzikálních sfér. Tyto lodi a jejich posádky přicházejí zčásti z jiných planet, galaxií a slunečních soustav. Mají různý tvar i vzhled, neboť procházejí všemi různými stadii vývoje a přicházejí k nám z různých světů. Planeta Země zůstala stát ve svém postupném vývoji a „zlé“ síly z ní učinily tmavou, ohroženou planetu. Materialisticky orientované negativní síly se sklonem k sebezničení blokují náš pokrok mezinárodně izolovaným způsobem myšlení, práce a života."

 

* PLÁŽ PIATA, BRAZÍLIE, 24. DUBNA 1959. Helio Aguiar (32 let), povoláním statistik v bance, jede na motocyklu svého přítele po pobřežní silnici do Itapoanu. Na výšině pláže Piata začíná motor motocyklu vynechávat. Helio si všimne, jak se z Atlantiku vynořuje stříbrně šedý kotouč a pohybuje se směrem k němu. Má tvar kardinálského klobouku; na spodní straně jsou tři polokoule a v dolní části kopule je řada čtvercových oken. Když se kotouč nakloní, rozezná Helio na jeho spodní straně čtyři zvláštní znaky či symboly: jeden symbol připomíná hada, druhý připomíná symbol nekonečna, třetí by mohl představovat sedmicípou hvězdu. Nyní motor motocyklu úplně vysadí. Aguiar jej postaví na kraj silnice a uvědomí si, že má u sebe fotografický přístroj. Pořídí čtyři fotografie kotouče. Na jednom snímku jej provázejí tři malé koule. Nyní také poznává, že z kupole vycházejí křížem vždy tři trubice.

 

 

 

Navazují tímto způsobem mimozemšťané s námi kontakt? Jsou zde proto, aby - jak to jednoznačně vyplývá ze všech tří citovaných telepatických sdělení - nás varovali před sebezničením a jsou připraveni nám pomoci, jestliže si to budeme přát?

 

Lze považovat za prokázané, že za fenoménem "neznámých létajících předmětů" či "létajících talířů" pozorovaných od roku 1947, se skrývají "dopravní prostředky mimozemských inteligencí humanoidní podoby", jak jsme již dokázali v roce 1983 naším memorandem adresovaným spolkové vládě "UFO existují" a v roce 1989 naší dokumentací "UFO: DŮKAZY". Již tehdy jsme uvedli naše závěry o jejich úmyslech. "Jejich častý výskyt nad vojenskými zařízeními, zvláště jadernými základnami, sklady a střelnicemi a doba jejich hromadného výskytu dva roky po prvních zkouškách atomových bomb naznačují, že jejich příchod souvisí se vstupem Země do atomového věku."

 

Fenomén UFO nelze posuzovat izolovaně, aniž bychom si položili otázku o jejich záměrech a aniž bychom nutně narazili na ony stovky, ba tisíce případů, kdy lidé tvrdí, že tím či oním způsobem navázali styk s mimozemšťany. Zvláštní na těchto setkáních je to, že přinášejí táž poselství. Americký autor Brad Steiger, který od roku 1967 zkoumal desítky takových případů, shrnuje své poznatky v knize "The Fellowship" (New York 1988) takto:

 

* Lidstvo není ve vesmíru osamoceno. ‘Bratři a sestry z kosmu' přišli na Zemi, aby vyhledali a poučili ty lidi, kteří dosáhli kosmického vědomí.

 

* Vesmírní lidé mají hluboké vědomosti, o které se chtějí podělit se svými "mladšími příbuznými". Přáli by si, aby se lidstvo připojilo k duchovní mezigalaktické konfederaci.

 

* Vesmírní lidé jsou zde proto, aby nás učili, aby rozšiřovali vědomí lidstva a pomáhali mu dosáhnout vyšších úrovní existence a aby je připravili na pronikání do nových dimenzí. V tom je jejich úloha stejná jako u všech duchovních učitelů a proroků.

 

* Lidstvo se v současné době nachází v přechodném období před vstupem do nového věku, jehož základními atributy jsou láska, mír a porozumění mezi národy.

 

* Jestliže si pozemšťané včas nerozšíří své vědomí a tak zvýší svoji vibraci, bude zapotřebí těžkých otřesů k očištění Země.

 

Můžeme to rovněž vyjádřit slovy německého ufologa, Karla L. Veita: "Planeťané v této době zásadních událostí mají na Zemi poslání svěřené jim kosmickou mocí. Mají nám pomáhat v době nejtěžší světové krize, nejstrašnějšího nebezpečí, jaké kdy naší zeměkouli hrozilo. Je to hrozba atomové války, a dokonce možnost zničení zeměkoule. Jako varovný příklad nám slouží trosky asteroidů. Považují se totiž za naše starší moudré bratry, kteří nás ve svém vývoji v mnohém ohledu daleko předstihli."

 

V této knize jde o jejich poselství. Připouštíme, že jedna jediná izolovaná zpráva o styku s nimi působí málo přesvědčivě a vypadá, jako by byla d1em fantazie psychopata čí člověka, který na sebe chce upozornit. Připouštíme, že jsme se sami s takovými případy setkali a odhalili jsme je. Je to však jen nepatrně nízké procento ve srovnání s obrovskou většinou těch, které jsou důvěryhodné. Domníváme se, že každý z nich je součástí jakési velké kosmické hádanky, že totiž určité informace, i když se možná zdají být protichůdné, nám byly poskytnuty takříkajíc z "protichůdných" důvodů, a že toto vše dohromady, tento celkový obraz nám zprostředkovává určité poselství, které je nám předáváno co možná nejkontroverznějším způsobem, abychom se museli namáhat, než mu přijdeme na kloub a než je budeme schopni přijmout a vlastním úsilím pochopit, aniž by přitom byla narušena naše svobodná vůle, naše právo na samostatný vývoj. Je to "apokalypsa", "tajné vyjevení" Nového věku. Stejně jako se bible skládá z desítek prorockých vizí, žalmů, kronik a poučení a teprve v jejich celku je úplná, je při studiu zpráv o stycích s mimozemšťany pozoruhodné, že každému, kdo s nimi přišel do styku, byla zjevena jen část "jejich" znalostí a "jejich" moudrosti. Na druhé straně dochází též samozřejmě ke "vzájemnému" potvrzování. Jestliže George Adamski, průkopník těchto kontaktů z 50. let, byl ještě předmětem posměchu svých současníků, když popisoval, jak s mimozemšťany žijícími mezi námi jedl v kavárně obložené chlebíčky, pak tato kniha ukazuje, že desítky lidí na celém světě zažily přesně totéž. Je-li dnes Adamski prohlašován za lháře, pak je třeba nejdříve dovést i tyto potvrzující zprávy ad absurdum, což bude velmi obtížné.

 

Skutečností zůstává, že UFO a zprávy o stycích s nimi přicházejí ve správnou dobu. Nacházíme se na prahu Nového věku. Ukazatel kosmického roku postupuje od souhvězdí Ryb do souhvězdí Vodnáře, proti zvěrokruhu. "Kosmický rok" totiž trvá přesně 25 920 let a v bodě jarní rovnodennosti v něm Země prochází všemi dvanácti znaky zvěrokruhu, počínaje Vodnářem a konče Rybami. Již staří Egypťané, Babyloňané a Řekové spatřovali v každém znaku zvěrokruhu, jímž Země prochází, charakteristiku určitého věku. Když asi před 6500 lety začal věk Býka, začali Egypťané, Kréťané, Sumerové a Indové zavádět kult býka; před 4300 lety prý Abrahám obětoval berana - začal věk Skopce. Egypťané postavili alej beraních sfing v Karnaku a ještě ve 4. století před naším letopočtem se nechal Alexandr Veliký znázornit s beraními rohy jako syn boha - berana Amona. Přibližně na počátku našeho letopočtu postoupil ukazatel světových hodin do věku Ryb. Kristus symbolizoval smrt obětního beránka (skopec) a zrození ryby, rybáři se stali hlasateli jeho učení, ryba byla symbolem prvních křesťanů. Vodnář vyjadřuje rozdávání Ducha, "kolektivní svatodušní svátky", jak je předvídal již středověký mystik Jáchym z Fiore. A nepřehlédnutelné jsou znaky toho, že Nový věk již začal. Každý věk také znamená krok v kolektivním vývoji lidstva. Ve věku Ryb objevilo lidstvo svoji planetu a stalo se dnes globální společností. Od roku 1962, tj. od roku, který astrologové vypočítali jako začátek věku Vodnáře, proniká člověk do kosmického prostoru. Je "homo cosmicus", kosmický člověk, dalším krokem v našem vývoji ?  Zjistíme, že nejsme ve vesmíru sami ?  Stojíme před přijetím do rodiny obydlených světů ?

 

Je rovněž skutečností, že s každým dalším věkem, tj. vývojovým krokem, byl učiněn i krok v poznání. Vývoj znamená poznání. Je skutečností, že my, kteří jsme právě objevili naši Zemi, tuto Zemi uvádíme do nebezpečí, jakému dosud nikdy nebyla vystavena. Náš jaderný potenciál může Zemi tisícinásobně zničit. Ozónová díra hrozí propouštěním stále většího množství ultrafialového záření, což jsou energetické částice, které se mohou stát smrtelnými pro lidi, zvířata i rostliny. Odpadni plyny obsahující kysličník siřičitý se hromadí v zemské atmosféře a postupně vyvolávají skleníkový efekt spojený se zahříváním Země. A důsledek ?  Sucho a hurikány, tání polárních ledovců a katastrofální zátopy. Našimi chemickými odpady zamořujeme vodu i půdu. Naše podzemní jaderné zkoušky, jak dokázal kanadský geolog profesor Gary Whiteford, způsobují katastrofální zemětřesení. (Viz naše podrobné zprávy v Magazínu 2000, č. 81/82, "Quo vadis, Planet Erde - sind wir noch zu retten ?" - "Quo vadis, planeto Země - lze nás ještě zachránit ?"). Každý z nás cítí, že Země, její počasí i roční období se dostaly ze své rovnováhy - zima 1989/90 se svými čtyřmi katastrofálními orkány nad Německem a příliš vysokými teplotami je pouze jediným příkladem; dalšími příklady jsou sucha ve Španělsku a v Řecku. Důležité nyní je to, abychom se naučili chápat, že Země je živý organismus a že my musíme žít v souladu s ním a s přírodními zákony, nikoli v boji proti nim.

 

Přesně o to ale také jde v poselstvích mimozemšťanů. Varovali nás již před ozónovou dírou, skleníkovým efektem a před nebezpečím pokusů s atomovými bombami dříve, než jsme poznali rozsah tohoto ohrožení. Teprve od roku 1974 vědí naši vědci, že ozónová vrstva je v nebezpečí. Mimozemšťané však na to poukázali již dříve, v roce 1953 Dino Kraspedonovi a v roce 1956 profesoru Freitasovi de Guimares. Teprve od roku 1987 víme, že mizí magnetické pole Země (viz zpráva uveřejněná v Magazínu 2000 č. 70, září 1987, nebo BILD DER WISSENSCHAFT, červen 1990) v důsledku celosvětového ničení zelené pokrývky kontinentů, ale již v roce 1953 před tímto nebezpečím varovali mimozemšťané George Adamského (viz str. 37). Kéž bychom jejich dobře míněná upozornění, varování a poučení brali vážně již dříve!

 

Tato varování ve skutečností nejsou jediná. Jsou pouze součástí jednoho "velkého varování" přicházejícího z duchovního světa, který k nám proniká již řadu staletí. Patří sem věštci a prorokově, mariánská zjevení i proroctví Indiánů (viz naše knihy "Jak přežijeme třetí světovou válku", Göttingen (Hesemann) 1984, a "Dochází k zániku světa", Kiel (Chiva) 1984, rozebráno) a je třeba na ně pohlížet ve stejném kontextu. Ani těchto upozornění jsme si nevšímali, protože jsme zaslepeni bludem pokroku. Již před 150 lety popsal štýrský učitel hudby a "boží písař" Jakob Lorber (1800-1864) to, co mu sdělil "vnitřní hlas", včetně předpovědi nezaměstnanosti, důsledků materialismu, ozónové díry ("že Země musí být notně děravá"), kácení lesů ze ziskuchtivosti a v důsledku toho "ničivých bouří" (viz zpráva v Magazínu 2000, č. 81/82, červenec 1989). "Nechám povstat proroky, kteří budou věštit a ohlašovat přicházející soud", pravil Bůh Lorberovi. "Ale domýšlivost lidí se jim vymstí a stanou se předmětem posměchu jako blázni". Nakonec "nic než světla z nebes …lidi nespasí". "Světla z nebes"? Čteme-li dále, zjistíme, že se toto proroctví vztahuje k fenoménu UFO, protože "nyní přichází doba, kdy obyvatelům větších planet otevřu pohled na Zemi a vysvětlím jim názor těch, kdo Mne vyšli hledat a přišli na tuto Zemi. Pak zazní silný hlas v kosmu, od Venuše až po Urku."

 

Ačkoliv byl s pozemšťany navázán styk nejrůznějším způsobem, zvláště telepatií a "channelingem", chceme se zde omezit pouze na fyzické kontakty; čistě mediální sdělení bez potvrzení fyzickým stykem mají tu nevýhodu, že jeden nikdy neví, kdo je odesilatel a kolik procent pochází z podvědomí média. Ještě uvidíme, že mimozemšťané po opatrných jednotlivých kontaktech od roku 1970 stále více přecházejí ke kontaktům skupinovým, a dokonce již od minulého léta dochází k pravidelným přistáním UFO alespoň v Sovětském svazu, pravděpodobně jako pokus, aby si lidé na takovéto kontakty zvykli. Na tomto místě se můžeme pouze zmínit o tom, že již byly provedeny experimenty s předáním sdělení prostřednictvím rádia a televize. Tak například bylo 26. listopadu 1977 v 5 hodin 5 minut odpoledne potlačeno vysílání zpráv britské televize "Southern Television". Zvuk vypadl úplně a obraz byl rušen, zatímco se ozval hlas:

 

„Zde je hlas Gillonu, vyslance galaktické družiny Aštar. Mluvím k vám. Léta nás vídáte na nebi jako světla. Hovoříme k vám v míru a moudrosti, stejně jako jsme hovořili k vašim bratrům a sestrám po celé vaší planetě Zemi. Varujeme vás před osudem, který postihne vaši rasu a vaše národy. Ukažte vašim bratrům a kamarádům cestu, kterou je třeba nastoupit, abyste se vyhnuli zpustošení, které hrozí vašemu světu a zároveň všem bytostem na celé vaší Zemi. Budete se podílet na velkém probuzení, až vaše planeta vstoupí do Nového věku. Ten může pro vaši rasu znamenat dobu velkého míru a velkého vývoje, ale pouze tehdy, jestliže si vaše vládnoucí vůdčí kruhy uvědomí negativní síly, které ovlivňují jejich rozhodnutí.

 

Zachovejte klid a poslouchejte, neboť tento šťastný případ se již nemusí opakovat. Před několika lety vaši vědci, vaše vlády a vaši generálové odmítli naše varování. Pokračovali v pokusech s nukleární energií. Atomové bomby jsou schopny v jediném okamžiku zničit celou Zemi a všechny bytosti ve vašich bratrských světech. Odpad z jaderných elektráren zamoří vaši planetu na několik tisíciletí. My jsme nastoupili cestu vývoje dávno před vámi a dávno jsme jasně poznali, že atomová energie je bez výjimky zaměřena proti životu. Nelze to řešit mírem. Veškerý výzkum a všechny pokusy s touto energií musí být ihned zastaveny, jinak riskujete své zničení. Každá zbraň zla musí být odstraněna.

 

Čas konfliktů patří minulosti a lidská rasa, jíž jste součástí, se povznese k vyšší úrovni vývoje, jestliže ukážete, že jste toho hodni. Musíte se nyní rychle naučit žít v míru a dobré vůli. Mnoho malých skupin po celé Zemi se to již učí a jsou připraveni vám všem poskytnout světlo Nového věku. Je na vás, zda tato poučení přijmete nebo odmítnete, ale jen ten, kdo se naučil žít v míru, dosáhne nejvyšších oblastí duchovního vývoje. Učte se naslouchat hlasu pravdy, který je uvnitř vás, a sami pak naleznete cestu vývoje ... Nemějte strach, ale snažte se pouze poznat sama sebe a žít v souladu s cestou předurčenou vaší planetě..."

 

 

 

 

 

221.  Hlas mimozemského posla - Aštara v televizi Londýn.                    Neděle 26.11.1977.

                                                                                                17:05-17:10 hodin.

                                                                  Zpracoval: Pedro Romaniuk (Argentina).

                                                                  Televize: Southern Television.

 

Pedro Romaniuk - docent, host na 12. UFO kongresu Wiesbaden/Mainz.

 

Kosmologický institut obdržel skrze prof. Pedro Romaniuka po dlouhých a namáhavých pokusech úplný text jednoho z nejdůležitějších „Elektronických fenoménů“ z pozemské televize.

 

My se odvoláváme na interferenci v televizi Anglie - Southern Television, která se udála v neděli 26.11.1977 v 17:05 hodin. Milióny obyvatel ve svých domovech obdržely z televize mimořádnou zprávu. Původní zvuk vypadl úplně, obraz byl rušen.

 

„Perfektní vědecká technologie“ lidí byla vypnuta, falešné systémy počítačem kontrolovány až do nejmenších podrobností autoritami vlády, které mají televizi pod kontrolou. Milióny domovů od Hampshiru až po Reading a od Berkshiru a Whitney až po Oxfordshir, přes Londýn, Southampton a jiná města slyšely hlas. Hlas velmi silný, který nikdo a nic nemohlo zastavit, ani po vypnutí televizních přístrojů, a který nemohl být umlčen, a který absolutně jasně vyslovil (v angličtině):

 

         „Toto je hlas velitele Aštara.

 

Jsem mimozemská bytost, která vysílá svoje poselství k vám z paluby vesmírné lodi, která krouží kolem vaší Země. Jsem autorizovaným zástupcem Galaktické mise, jejíž lodi, nebo jak vy říkáte „létající talíře“, jste již po mnoho let vídali na obloze.

 

V tento okamžik s vámi hovoříme s moudrostí a v míru. My přicházíme, abychom vás upozornili na nebezpečí, ve kterém se nachází osud lidské rasy a jejího světa, dáváme vám varování, které musíte předat dále ostatním národům, aby jste se vyhnuli katastrofě a zabránili jí, která by postihla nejen vás, ale také i ostatní planety Slunečního systému.

 

Jen tímto způsobem budete mít podíl na velkém probuzení, které přichází a je vyvoláno věkem Vodnáře. Tento věk může být periodou pravého míru, a skvělé evoluce lidské rasy, ale toto se může uskutečnit jen tehdy, když všichni regenti dnešního velkého atomového nebezpečí si uvědomí svoji odpovědnost. Uklidněte se a slyšte, neboť se může stát, že se vám již nedostane další příležitosti od nás obdržet podobné sdělení. Po mnoho let vaši vědci, vlády a vojenské moci odmítali přijímat naše varování, a dále experimentovali s bezbožnou silou atomové energie.

 

Atomové bomby mohou v jednom jediném okamžiku zničit zcela celou vaši Zemi, její obyvatele a i bytosti ostatních bratrských planet. Odpady atomových systémů budou vaši Zemi zamořovat ještě po celá tisíciletí.

 

My, kteří jsme šli po cestě efektivního evolučního vývoje, se nacházíme nyní ve velmi vysokém stavu, že vám toto, co říkám, můžeme plně potvrdit. Atomová energie je vždy namířena proti životu, a výzkum pro její využití musí být zastaven, jinak zde stále zůstává nebezpečí úplného sebezničení. Všechny atomové zbraně i všechny konvenční zbraně musí být zničeny. Hodina konfliktů již minula !  Rasa, jíž součástí jste vy, nechť se snaží a usiluje dosáhnout vyšších úrovní života a universální evoluce ve všech lidských sektorech, které jsou toho hodny a zaslouží si to. Zbytku podobných sektorů zbývá již jen málo času, aby se naučily žít v míru a dobré harmonii. V opačném případě budou muset nést následky.

 

Na Zemi existuje malá skupina lidí, která se učí žit v míru a harmonii, což má sloužit za vzor ostatním, kteří se rovněž chtějí učit, a to je počátek Nového věku.

 

Je vám dávána svoboda výběru činit tak nebo toto učení odmítnout. Jenom ti, kteří se učí žít v míru, vstoupí do Královských říší nejvyšších spirituálních evolucí Universa.

 

Slyšte proto prosím hlas Aštara. Vězte, že se na Zemi nachází mnoho falešných proroků a vůdců, kteří působí negativně, a kteří se pokoušejí všechny vaše energie, které jste si upřímně a korektně zasloužili, vysávat, aby jich využili pro jejich špinavé a bezbožné cíle, a dávají vám za to jenom bezcenný brak.

 

Chybějící uvědomění je jejich slabostí. Musí se teprve učit být sensitivními a naslouchat jejich vnitřnímu hlasu, který jim může říci, co je pravda a co lež, chaos, konfůze a zlo.

 

Učte se naslouchat svému vnitřnímu hlasu, hlasu pravdy, která je v každém z vás. Tímto způsobem se dostanete na cestu pozitivní evoluce, která je nejdůležitějším a konečným cílem života.

 

Toto je naše poselství pro naše přátele. My střežíme váš vývoj již mnoho a mnoho let. Zrovna tak pozorovaly dřívější generace světla na obloze, kterými jsme my. Vy již víte, že jsme zde, a že se nad vaší planetou i kolem vaší planety nachází více bytostí, než vaši vědci chtějí připustit.

 

Máme o vás velkou starost, a o vaši vývojovou cestu, a uděláme vše, co je naší moci, abychom vám pomohli. Je to ale na vás, aby jste sami poznali vaši cestu a učili se jí, a musíte si sami zvolit cestu k univerzálnímu životu. Nebojte se ničeho, nýbrž toliko žijte v harmonii s přírodou vaší planety.

 

My z velitelství AŠTARA GALAKTICA vám děkujeme, že jste nás vyslechli, a děkujeme vám též za vaši pozornost. Zatím vás s naší lodí opouštíme. Buďte požehnáni Nejvyšší láskou a Pravdou Ducha.“

 

Tento „tajemný“ hlas z Kosmu bylo možno slyšet po dobu pěti minut, aniž by jej pozemské systémy a oficiální kontroly mohly přerušit. Z miliónů přijímačů TV bylo toto v Anglii slyšet, a přivedlo nejlepší techniky TV v úžas a ve zděšení, protože žádná kontrola nebyla schopna tuto interferenci přerušit, která přicházela ze vzduchu po celé Anglii.

 

Také ministerstvo informací a vedení nezávislých televizních přijímačů Anglie se vyjádřily, že nebylo možno jej anulovat, tak jako se to praktikuje s pirátskými vysílačkami, což ukazuje, že se zde jednalo o techniku, která stojí vysoko k pozemské elektronice.

 

Tento neobvyklý fenomén ve světové elektronice, neměl být všem zemím zatajen, když naopak měl být po celém světě rozšířen, aby to dokázalo existenci mimozemských civilizací, ale jak tomu obvykle bývá, kdy jde o téma mimozemských bytostí, byl úmyslně překroucen, popřen a ukryt v zájmu zemských velmocí, pomocí kontrolních organizací, které vlastní pro tyto účely.

 

Na tomto případě může čtenář názorně vidět, jaký mají vztah sdělovací prostředky k Silám světla, neboť jsou nepochybně řízeny Silami temna.

                                                                                         Lidé bděte !!!

 

 

-------

 

 

Zatímco úřady se domnívaly, že se jedná o žert radiového amatéra či studentskou recesi, ale nemohly to nikdy dokázat, je pro nás hloubka a závažnost tohoto poselství příznakem jeho pravosti...

 

Ostatně, co to jsou důkazy ?  Jsou důkazy zapotřebí, jestliže slova znějí podle pravdy, jsou v souladu s tím, co nám sdělují velcí mistři a proroci ?  Ale přejděme klidně k posouzení otázky, JAKÉ existují důkazy...

 

* Vzorky hornin přivezli na Zemi Adamski, Forbes, Sanmartin a Meier. Výzkum ukázal, že existují kameny, které jsou na základě svých základních prvků známy i na Zemi. Ani jaspis, který dostal Anderson od Kumara, není žádný objektivní důkaz, určitě to však můžeme pokládat za důkaz subjektivní, vždyť řada mediálních lidí pocítila ony léčivé síly, které z něj vycházejí.

 

* Vzorky kovů dostal Adamski (dokonce i kus "talíře"), Fry (kovový kotouč) a Meier. Jak Adamski správně poznamenal, prokázaly analýzy pouze nepatrné rozdíly od známých slitin, což nikterak neudivuje, protože jak uvádí Adamski, základní prvky stavby jsou v každém světě stejné.

 

* Šperky: George Adamski dostal medailon, Elisabeth Klarerová od Akona prsten se třemi drahými kameny.

 

* Rostliny: Howard Menger dovezl z jiné planety brambor. Výzkum ukázal, že má nesrovnatelně větší podíl proteinů než brambory pozemské. Elisabeth Klarerová vlastní kapradí z planety Meton v systému Proxima Centauri. Ale kolik neodhalených rostlin existuje na Zemi... ?

 

* Fotografie: I když jeden obrázek řekne údajně více než tisíc slov, je možné s potřebnými finančními prostředky prakticky všechno zfalšovat... Otázka by proto neměla znít: Je možno daný snímek zfalšovat ?  ale spíše: Je pravděpodobné, že daný obrázek byl zfalšován ?  Má k tomu svědek potřebné prostředky ?  Existují svědkové ?  Byly stejné předměty fotografovány nezávislými fotografy ?  Fotografický materiál mnoha lidí, kteří přišli s UFO do styku, je skutečně impozantní. George Adamski se nechal fotografovat přes okénka mateřské lodi. Cedric Allingham fotografoval přistání UFO a vystupující mimozemšťany, Paul Villa pořídil snímky různých fází přistání UFO, OPERATION 23 přinesla vnitřek UFO. Jedna ufoložka nám dokonce poskytla fotografii z jiného světa (vpravo), původ není znám.

 

* Filmy: Nejpřesvědčivější filmy o UFO jsou i nadále filmy od George Adamského, Madelaine Rodefferové a Howarda Mengera. Ukazují, jak se v jejich silových polích mění forma kosmických lodí, jak se mění jejich tvar, jak vibrují a přecházejí do plazmatických struktur.

 

Obr. 3

 

Fotografie z jiného světa – zelené planety, která má dvě slunce, jedno červené vychladlé obrovské slunce a jedno žluté, energeticky silné slunce trpasličí.

 

 

Tento zdánlivý "nedostatek důkazů" je plně v souladu s charakterem jejich výskytu, jejich objevována, jejich opatrného přibližování k lidem, které bychom mohli nazvat "strategií pozvolného přibližování". Celou svou podstatou jsou mimozemšťané (alespoň ti mírumilovní) tiší, mírní, opatrní, a neustále dbají, aby neporušili kosmický zákon svobodné vůle, který zakazuje vysoce rozvinuté kultuře, aby zasahovala do vývoje nižší civilizace, pokud nedojde k akutnímu případu nouze. Naše Země by učinila dobře, kdyby i naše národy dodržovaly tento princip. Přesto je jejich úkolem nás jako našich "starších bratrů" poučit. Musí to však být v oné "mírné" formě přibližování a opatrného poučování, jako tomu bylo v uplynulých 38 letech. Každý jednoznačný důkaz, každé otevřené vystoupení by bylo demonstrací moci, před níž by pozemšťané doslova padli na kolena, namísto toho, aby si sami zvolili cestu, aby se sami rozhodli a sami určili svůj vývoj. Jak to "oni" jednou formulovali: dobrý učitel nechává žáky, aby sami našli řešení. Nikoho nelze nutit ke štěstí, pokud on sám nechce dobrovolně tento krok učinit. Evoluce a karma jsou individuální procesy poznání.

 

Jediné, co nás přitom může uklidnit, je toto: Je dobře, že všechno je takové, jaké je. Kdyby se mimozemšťané chovali jinak, museli bychom si činit vážné starosti. Takto je ale jasné, jaké jsou jejich záměry. Jsou našimi duchovními kazateli, jejichž jediná snaha spočívá v našem vývoji. Chceme-li s nimi navázat otevřené styky, pak je na nás, abychom podnikli první krok.

 

"Přípravná práce" k tomu je učiněna. 31. prosince 1986, v "Den ozdravení světa", meditovalo a modlilo se na 500 milionů lidí na celém světě ve 12 hodin Greenwichského času za mír při akci, kterou podporovaly rovněž různé církve a vyznání. 16. a 17. srpna 1987 se podle odhadu 3 miliony lidí zúčastnily nejvýznamnějšího společenského aktu tohoto století, "Harmonické konvergence", přechodu Země do Nového věku. Termín akce byl vypočítán z mayského kalendáře a vizionářsky potvrzen různými indiánskými šamany, jako je Sun Bear, Wallace Blackelk, Harley Swiftdeer a Tony Shearer, a nakonec akci rozšířil do celého světa šaman, umělec a jasnovidec mexického původu José Argüelles. V tento den mělo mít podle Argüellese 144 000 "duhových lidí" vidění ze středu galaxie, sídla galaktické hierarchie, a mělo je předat dále lidem na Zemi. Po tomto termínu měla následovat pětiletá fáze "přetváření Země" od roku 1987 do roku 1992, po jejím dokončení v roce 1992/93 přistání "galaktických pomocníků", a nakonec v roce 2012 - termínu "galaktické synchronizace" a začátku 5. světového věku podle mayského kalendáře - přijetí Země do "Galaktické unie". A skutečně tato akce, kterou uskutečnilo po celém světě hnutí New age prostřednictvím meditací na "svatých místech", přinesla požadovaný obrat. Setkání na nejvyšší úrovni ve Washingtonu mezi americkým prezidentem Reaganem a sovětským generálním tajemníkem Michailem Gorbačovem v prosinci 1987 vedlo k první účinné smlouvě o odzbrojení, v roce 1988 následoval konec studené války a ukončení řady místních konfliktů a rovněž globální vědomí hodnoty životního prostředí a existence krize a zhroucení zkostnatělých politických struktur v roce 1989.

 

Jak důležité je téma UFO i pro předního zástupce hnutí New Age a iniciátora četných celosvětových festivalů a kampaní od historického "Dne Země" v roce 1970 až po "Týden Země" v dubnu 1990, jako je José Argüelles, jsem se dověděl, když jsem s ním hovořil v únoru 1989 v Santa Monice v Kalifornii. "Je zajímavé konstatovat, že činnost UFO se datuje počátkem nukleárního věku", řekl mi Argüelles, "od počátku naší "válečné kultury", jak ji nazývám, oné kultury, která ve stále větší míře ničila Zemi. To znamená, že stejné síly, které tutlaly existenci UFO, jsou odpovědné za strašné materialistické znásilnění Země. Je nabíledni, že mezi oběma těmito procesy existuje určité spojení." Josého vize spočívala ve vyzvání mimozemšťanů při nové planetární hromadné meditaci, aby s námi navázali kontakt. Je-li toto vyzvání vysloveno samotnými zástupci lidstva, quasi "anonymními pozemšťany", jak uvádí Argüelles, bylo by možno obejít překážky, které vytvořily naše vlády jako představitelé moci a zastánci starého systému.

 

"Důležité přitom je toto: Země se nachází v krizi. Je jasné, že naše dnešní prostředky pro řešení ekologických problémů nestačí pro zvládnutí této krize. Jsou prostě příliš malé na to, než aby mohly působit v globálním měřítku. To znamená, že musíme uznat skutečnost, že naše prostředky jsou nedostatečné. Sice jsme tuto situaci vytvořili, ale nejsme schopni se s ní vypořádat. Proto prosíme mimozemské inteligence: Máte-li něco, co by nám mohlo pomoci, budete zde velmi vítáni. Tímto vyslovujeme naše pozvání. Takto nebudou jednat proti naší svobodné vůli, jestliže zasáhnou ..."

 

K tomuto "globálnímu pozvání mimozemských inteligencí" došlo 31. prosince 1989, v poslední den minulého desetiletí. Tisíce lidí meditovaly na stovkách "svatých míst" všude na Zemi. Jen v Německu to bylo v Kielu, Wiesbadenu, Berlíně, Kolíně nad Rýnem, Heroldsbachu... Počkejme si tedy, co nám přinese toto desetiletí.

 

To, že takovýto experiment může být úspěšný, ověřili jsme si sami na naší konferenci "Kanál do kosmu" v Murnau ve dnech 16. až 19. června 1988. Různá média přijímala na této konferenci sdělení od mimozemšťanů, a to dokonce i o tom, že jejich lodě se nacházely neviditelně nad místem této konference, aby ji chránily před negativním zářením. Když několik účastníků konference dokonce spatřilo UFO, vzrostlo radostné očekávání u publika. V noci ze 17. na 18. června je mohly desítky účastníků konference pozorovat při manévrování nad Murnau. 18. června večer hovořili mimozemšťané na čtyřech "kanálech" současně, zatímco nezúčastnění murnauští občané spatřili nad městským parkem vedle kongresové haly blýskavý létající předmět. Jeden mladý muž z Lucemburska, Jean-Paul Beftort, se od té doby stal stálým "kanálem" plejáďana Atara z "velitelství Aštar" a přijal v letech 1988 a 1989 řadu telepatických sdělení na všemožná témata. Mohli se také ukázat a došlo ke kontaktu, neboť zde již nebyl žádný strach, pouze otevřenost, radost.

 

"Jestliže navážeme kontakt, možná v nejbližších 15 letech, bude to největší průlom v dějinách lidstva", prohlásil nikdo jiný než Dr. Ichtiaque Rasool z amerického Úřadu pro kosmické lety NASA v roce 1976 při zahájení projektu NASA SETI, tj. pátrání po mimozemských inteligencích. "Domníváme se, že existují jiné planety, které již mezi sebou navzájem komunikují. Je naším snem učinit ze Země součást této mezihvězdné komunikační sítě... Tyto pokročilé civilizace by nám mohly pomoci při řešení takových problémů, jako jsou nemoci, znečištění životního prostřední, nedostatek potravin, nedostatek energie a přírodní katastrofy."

 

Jak by mohla takováto pomoc konkrétně vypadat, nám "oni" ukázali v případě mexického farmáře J. Carmena Garcíi z Valle de Santiago v Mexiku. Jeden mimozemšťan, který, jak uvedl, pocházel z jedné podzemní základny v Mexiku, předal Garcíovi v roce 1976 na útržku papíru vzorec, s jehož pomocí mohl vypěstovat obrovskou zeleninu: zelnou hlávku o váze 14 kg, čtyřkilové cibule a listovou kapustu velkou jako palmové listy. Ministerstvo zemědělství pověřilo dvacetičlennou vyšetřovací komisi, aby se tímto případem zabývala. Zemědělští odborníci navrhli Garcíovi pokus na experimentálním pozemku v Tangasneque u Tempika. García souhlasil. Experiment se uskutečnil v dubnu 1978 na dvou sousedních pozemcích a nevzdělaný rolník García se svým pomocníkem Oskarem Arrendondo při něm zahanbil tyto odborníky. Experti používali umělých hnojiv a dosáhli úrody 75 tun z hektaru, zatímco García vypěstoval z jednoho hektaru 270 tun bez umělých hnojiv. Tiskový mluvčí ministerstva uvedl tiskové agentuře UPI: "U zelí překonal García agronomy se svými 107 tunami z hektaru proti jejich 5 tunám nejvíce. Vládní experti však prohlásili, že jeho obrovská zelenina není údajně tak výživná jako zelenina o normální velikosti, a vláda se pak rozhodla dále se touto věcí nezabývat."

 

Obr. 4

 

 

Vláda Garcíovi poděkovala za ukázku, ale nezeptala se ho, jak k tomu došel. Vůbec to nechtěla vědět...

 

Garcíovo tajemství přitom mohlo pomoci vyřešit problém hladu. Namísto toho, jak Adolf Schneider cituje zprávu Světové zdravotnické organizace WHO, pomohli mimozemšťané při hladomoru v Etiopii v roce 1985. Nejdříve nechtěli pracovníci UNO uvěřit zprávám o "bílých lidech v kotoučových létajících strojích", kteří rozdávali jídlo, ale tyto zprávy se opakovaly v mnoha vzdálených vesnicích, které navštívili.

 

A skutečně technologie, kterou by nám mimozemšťané mohli zprostředkovat, je právě ta čistá, vhodná technologie, kterou bychom dnes tak naléhavě potřebovali, neboť naše technika nadále ničí Zemi. Jestliže pozorujeme UFO, jejich neuvěřitelné letové vlastnosti, jejich pro nás nedosažitelné rychlosti, jejich schopnost překonávat obrovské vzdálenosti ve vesmíru, pak si uvědomíme, jak vysoce pokročilá je jejich technologie. Přitom nevytvářejí hluk, nezapáchají, nezamořují životní prostředí a jsou poháněna - podle zpráv těch, kdo s nimi přišli do styku - přírodně imanentní "univerzální energií"; technika je zde tedy v souladu se zákony a silami přírody, nikoliv proti nim ... což je rovněž velká šance pro nás.

 

Skutečnost,že mimozemšťané nepřicházejí a nepřistávají, aby "uklidili náš nepořádek", a že "tuto práci" nadále musíme provádět my sami, byla tématem diskusního kruhu na mezinárodní konferenci o UFO nazvané "Dialog s Vesmírem", kterou jsme uspořádali ve Frankfurtu nad Mohanem ve dnech 26. až 29. října 1989. Všichni řečníci, mezi nimi i Oscar Magocsi, Sixto Paz-Wells, Fred Steckling, Jean Michel a inkarnovaný mimozemšťan Miko, byli přitom zajedno v tom, že my, pozemští lidé, musíme teprve připravit půdu pro otevřený kontakt, a to s veškerými dostupnými sociálními a ekologickými možnostmi. Citujeme z naší zprávy o konferenci pro Magazín 2000 č. 83 (dosud nevyšlo):

 

"Existuje sice, jak uvádí Oscar Magocsi, plán, podle něhož po pětiletém 'očistném období' Země v letech 1987 - 1992 a po následujícím ‘vytvoření základů pro dobrou společnost' se nejpozději v roce 2012 Země oficiálně připojí ke kosmické konfederaci a od roku 1992/93 bude docházet k prvním otevřeným přistáním. Je však na nás, abychom to umožnili. Milujeme-li naše bližní a věříme na dobro v lidech, probouzíme v sobě Kristovo vědomí a stáváme se duševně zralými pro tento kontakt, vysvětluje Sixto Paz. Ale 'to je náš úkol, nikoliv jejich.' 'Oni jsou zde již dlouho, již navázali styky s vládními představiteli a hodnostáři. My na Zemi však potřebujeme příliš mnoho času na to, abychom se změnili. Musíme se otevřít pro jejich přítomnost', dodává Fred Steckling. 'Pomoz si sám a Bůh ti pomůže', shrnul Miko závěrem. Každý se musí naučit vrátit se k Bohu, a to z vlastní svobodné vůle. Lidstvo se musí samo snažit vést svět k dobrému. První krok: 'Musíte snít o světě, jaký byste si přáli. A pak jej začněte postupně uvádět do života'... Dokud jsme stále ještě zapleteni do primitivních kmenových válek, jak říká jaderný fyzik Stanton Friedman, nejsme ani adekvátním partnerem pro jednání s vyššími civilizacemi, neboť komunikace je možná pouze mezi (přibližně) stejnými stranami. Při všech technologických rozd1ech existuje nejmenší shodný jmenovatel v tom, že my všichni jsme děti boží, jak mimozemšťané tak i my, ale my si to musíme nejdříve uvědomit."

 

9. listopadu 1978 sdělil americký kosmonaut Gordon Cooper (Gemini V) grenadskému velvyslanci v OSN Griffithovi své názory na problematiku UFO. Odpověděl tak na iniciativu prezidenta ostrovní republiky v Karibském moři Grenady, sira Erika Gairyho, který požadoval od Spojených národů zřízení úřadu OSN pro výzkum úkazu UFO a pro přípravu navázání styků s mimozemšťany. Gairyho žádost byla na nátlak USA zamítnuta. V dubnu 1979 svrhli partyzáni podporovaní USA prezidenta Gairyho. Cooper podporoval Gairyho žádost a byl členem zvláštního poradního výboru generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima pro otázky UFO. Ve svém dopise, který jsme plně uveřejnili v naší knize "UFO: Důkazy", Cooper uvádí:

 

"Domnívám se, že mimozemské lodi a jejich posádky, které navštěvují naši planetu, pocházejí z jiných planet, které jsou zřejmě technicky rozvinutější než my zde na Zemi. Myslím, že potřebujeme koordinovaný program na nejvyšší úrovni, abychom shromažďovali a vyhodnocovali vědecké údaje ze všech částí světa a abychom zjistili, jak nejlépe s těmito návštěvníky navázat styky přátelskou cestou. Měli bychom jim nejdříve ukázat, že jsme se naučili řešit naše vlastní problémy pokojným způsobem a nikoliv válkami, dříve než budeme přijati za plně akceptované členy univerzálního společenství. Jejich uznání by pro náš svět otevřelo nevídané možnosti dalšího rozvoje ve všech oblastech..."

 

Je na nás, abychom vytvořili rámcové podmínky pro umožnění tohoto styku. Krokem v tomto směru je šíření jejich poselství. V Německu slouží tomuto cti od roku 1955 wiesbadenské nakladatelství Ventla manželů Karla a Anny Veitových, v němž vychází nejdůležitější literatura o stycích s mimozemšťany v německém jazyce. Na 13 UFO kongresech v letech 1958 až 1987 představili Veitovi německému publiku řadu lidí, kteří přišli s mimozemšťany do styku, jako Andersen, Schmidt, Stragusa, Mercado, paní Klarerová, Raés, reverend Stranges, Castillo-Rincon, Fry a řada dalších; ve 313 vydáních UFO-Nachrichten vycházely pravidelné zprávy. Stejnému cpi sloužily naše dosavadní čtyři konference a stejnému cti slouží i tato kniha.

 

Zdá se, jako by nás mimozemšťané vždy pozorovali a neustále jemně napomáhali našemu vývoji svými impulsy. Možná, že jsme nyní v jejich očích téměř dospěli a jsme připraveni vstoupit s nimi do skutečného dialogu.

 

 

 

(2)

 

Strážci

 

 

V době před potopou světa, kdy ještě naši planetu zahalovala silná vrstva mraků a chránila ji před škodlivým slunečním zářením, kdy se lidé ještě dožívali věku několika set let, žil prorok Henoch. Henoch byl první, o němž víme, že stál ve službách "Strážců nebes", kteří jej pověřili úkolem varovat lidstvo před hrozící zátopou. On pak zapsal všechno, co jej Strážci nebes naučili, i to, co spatřil, když jej vynesli do nebeských prostor. Jeho kniha obsahovala veškerou moudrost oné doby a jeho potomci ji opatrovali jako poklad. Noe, který byl jeho vnukem, vzal tuto knihu s sebou do archy, a tak se nám zachovala až do našich dnů. Henoch mj. napsal:

 

"Když mi bylo 365 let, zůstal jsem jednoho dne druhého měsíce doma sám ... Tu se mi zjevili dva velmi velcí muži, které jsem na Zemi nikdy nespatřil. Jejich tvář zářila jako slunce, jejich oči jako planoucí pochodně, z jejich úst sršet oheň, jejich šaty a oděv byly nádherné, jejich paže jako zlatá křídla. Stáli v hlavách mého lůžka a volali mne jménem. Probudil jsem se ze spánku a vstal ze svého lože; potom jsem se před nimi sklonil, maje obličej bledý leknutím. Tu ke mně oba muži promluvili: Buď klidný, Henochu !  Neobávej se! Věčný Pán nás k tobě seslal, máš se dnes s námi odebrat na nebesa. Dej svým synům a své čeledi pokyny, co mají ve tvém domě činit! Ať tě však nikdo nehledá, dokud tě Pán k nim opět nepřivede...

 

Potom mne odnesli do nebe. Vstoupil jsem a přiblížil se ke zdi, jež byla vybudována z křišťálových kamenů a obklopena ohnivými jazyky. Začala mi nahánět strach. Vstoupil jsem do ohnivých jazyků a přiblížil jsem se k velikému domu postavenému z křišťálových kamenů. Stěny onoho domu se podobaly podlaze pokryté křišťálovými tabulemi, jeho základy byly z křišťálu. Strop byl jako dráha hvězd a blesků, mezi tím ohniví cherubové a jejich nebe sestávalo z vody. Ohnivé moře obklopovalo jeho stěny a dveře hořely ohněm.

 

Tu byl pak jiný dům, větší než onen, a všechny jeho dveře byly dokořán. V každém ohledu se vyznačoval nádherou, krásou a velikostí. Jeho podlaha byla z ohně, jeho horní část tvořily blesky a kroužící hvězdy a jeho strop byl planoucí oheň...

 

A oni mne odvedli a přenesli mne na jiné místo. Viděl jsem místa světel, skladiště blesků a hromu. Viděl jsem ústí všech toků Země a ústí hlubin. Viděl jsem rohový kámen Země a viděl jsem čtyři větry, které nesou Zemi a nebeskou pevnost. Viděl jsem větry nebes, které pohybují a krouží hvězdami. Viděl jsem větry, které nesou oblaka nad Zemí, viděl jsem cesty andělů a viděl jsem na konci Země nebeskou pevnost nad Zemí."

 

Není nikterak obtížné, zvláště ve srovnání se zprávami uváděnými na následujících stránkách, odhalit zde popis kontaktu s mimozemšťany v biblickém, resp. předbiblickém jazyce.

 

Dva "nebeští poslové" odvádějí Henocha, uvádějí jej do kosmické lodi, která přistála a je obklopena "plameny" svého za noci svítícího silového pole. Vstupuje do "křišťálového zvonu", je svědkem, jak loď stoupá do nebes, a spatří další lodě ("cheruby"). Potom dopravní loď dosáhne obrovské mateřské lodi. Henoch rozeznává její otevřené hangáry a opět vidí svítící silové pole. Ukazují mu Zemi v kosmickém prostoru. Potom jej dovedou k veliteli lodi, "velikému majestátu. Jeho oděv byl zářivější než Slunce a bělejší než padlý sníh." Ten pak promluvil k Henochovi:

 

"Neobávej se, Henochu, neboť jsi počestný muž a pisatel pravdy. Přistup ke mně a slyš můj hlas..." Velitel předává Henochovi dvě poselství: jedno pro padlé "Strážce nebes", kteří nepřípustným způsobem zasahují do vývoje planety a kteří se spojují s dcerami lidí, a druhé pro samotné lidstvo:

 

"V oněch dnech sestoupí trest na Zemi od Pána duchů a On otevře všechny nádrže vody, jež jsou tam nahoře v nebi. A ty všechny vody se spojí s vodami na Zemi a veliká záplava přijde na všechny, kdo žijí na Zemi, neboť se dověděli tajemství od (padlých) andělů, a všechno násilí Satanovo a všechny jejich sty, i ty nejtajnější, a všechny sily těch, kdo provádějí kouzla a stu čarodějství i stu těch, kdo připravovali pro celou Zemi roztavené obrazy a ukazovali jim, jak se vytváří z prachu Země stříbro a odkud pochází kov... kvůli nesprávnosti jejich soudu, který jsem již nemohl déle ukrývat, a kvůli jejich čarodějnictví mají být zničeni." Jestliže se podíváme na zprávy současníků, kteří se setkali s mimozemšťany, zjistíme, že se rovněž jádro jejich poselství opakuje: Varování lidstvu, že neuvážené použití technologie, pro niž vlastně chybí etická zralost, může vést k jeho záhubě. Tehdy se to ještě interpretovalo jako "boží trest", avšak dnes víme, že každé jednání má svůj účinek a že již není zapotřebí žádného "trestajícího boha"; sami to bereme již do svých rukou.

 

A zdá se, že neustále "Strážci nebes", "synové a dcery Boží" navazovali styky s poctivými lidmi na Zemi, tj. s těmi, kdo žili dle zákonů stvoření, a varovali je před nebezpečím. Tři muži se zjevili Abrahámovi u dubu v Mamre a oznámili mu zničení Sodomy a Gomory. Dva "andělé" vyhledali Lota v Sodomě a zachránili jej i jeho rodinu před záhubou jejich města. Jakub pozoroval "nebeský žebřík", po němž vystupovali a sestupovali "andělé Boží" - do vesmírné lodi, která přistála na Zemi? Mojžíš hovořil k Bohu v "ohnivém oblaku", a ohnivý a oblačný sloup vedl lid Izraele při exodu z Egypta. Přechod přes Rudé moře pod vedením zmíněného ohnivého sloupu lze ve světle dnešních výzkumů UFO velmi snadno vysvětlit: Snové pole vesmírné lodi rozdělilo Rudé moře. V Exodu 13,21 se uvádí, že tento "sloup" se v noci skládal z ohně a ve dne z oblaků, tj. stejně jako UFO svítí v noci v důsledku svého ionizačního efektu.

 

Obr. 5

 

 

Ve 2. Knize králů, 2,11 se dočítáme, jak byl Eliáš odnesen do nebe: "Zatímco spolu šli a hovořili, objevil se ohnivý vůz s ohnivými koňmi a oba rozdělil. Eliáš se vznesl v bouřlivém větru k nebi." Mnoho UFO v noci svítí ohnivě oranžovou barvou a jejich silové pole lze pociťovat jako "vítr". Jonáš se nakonec dostal do břicha "velryby", než dostal úkol varovat obyvatele Ninive před hrozícím trestem Božím, jestliže neskončí své hříšné konání. Na příkladu Ninive můžeme vidět, že proroctví může být celkem užitečné. Lid Ninive poslechl varování, šel do sebe a začal opět žít podle božích zákonů. Trest byl odvolán, k velké lítosti proroka, který se domníval, že pronesl špatnou věštbu. Měli bychom si tento příklad připomenout, když čteme varování našich mimozemských přátel v následujících kapitolách: Oni všichni představují napomenutí. Jde o to, jaké důsledky by naše jednání mohlo mít, jestliže je nezměníme. Jestliže si toto uvědomíme a změníme naše jednání, odstraníme tak danou příčinu a nedojde k účinku, alespoň ne v prorokovaném rozsahu.

 

Nejlepší popis přistání UFO nalézáme u proroka Ezechiela ve Starém zákoně. V kapitole 1,4 popisuje, jak "přišel bouřlivý vítr ze severu, obrovský oblak a planoucí oheň a jas okolo něj; z jeho útrob to zářilo jako třpytící se stříbrná ruda uprostřed ohně. A ven z něj vystoupilo něco, co se podobalo čtyřem živým bytostem. Jejich vzhled pak byl tento: měly lidskou podobu." Ezechiel popisuje s veškerou dostupnou metaforikou vzhled těchto čtyř cizích návštěvníků a jejich lodě. Kosmická loď byla popisována, jako by se skládala z drahých kamenů, s "koly v kolech", rotujícími obrubami na spodní straně, čtyřma "očima" (okénka). Pod jednou kupolí ("něco, co vypadalo jako safír") poznal Ezechiel "trůn" velitele, "obklopený světelným kruhem" (tj. kupoli. Ten k němu pak promluvil, poučil jej a přenesl ho z Babylonu do Jeruzaléma a nazpět.

 

"Kdo jsou ti, co přilétají jako oblaka, jako holubi ke svým holubníkům", ptal se Izaiáš (60,8) a chtěl tím snad popsat to, jak UFO létají ke svým mateřským lodím.

 

Zmínky o mimozemských kontaktech v minulosti samozřejmě nacházíme nejen v bibli, ale i v písemných tradicích a posvátných knihách všech národů. "Synové Boží", kteří létají ve svých "létajících palácích" (Vimanas) a čas od času přistávají, aby některého pozemského člověka zasvětili do božích tajemství, jsou pevným motivem v indických Puranas. Gilgameš, hrdina nejstaršího eposu lidstva z Mezopotámie, se setkal se "syny nebes" a Enkidu ze Sumeru byl jimi vynesen na oběžnou dráhu kolem Země. Vládci Číny a Japonska odvozovali svůj původ od "synů nebes". Zajímavý náznak nalezneme v deníku belgického jezuity Alberta d'Orville, který v 17. století jako jeden z prvních Evropanů navštívil legendami opředený Tibet. Tento kněz ve svém deníku popisuje, jak spatřil UFO v listopadu roku 1661: "Věc, která měla tvar dvojitého čínského klobouku, za tichého otáčení létala, jako by byla nesena neviditelnými křídly větru." Když se zeptal blízko stojícího lamy, co to je za podivné kouzlo, lama mu odpověděl: "Můj synu, to, co jsi viděl, nebyly žádné čáry. Bytosti z jiných světů již po staletí putují po mořích prostoru a přinesli prvním lidem, kteří osídlili Zemi, duchovní osvícení. Odsuzovali veškeré násilí a naučili lidi, aby se navzájem milovali, i když tato poučení byla jako semeno vyseté na kameni, které nemůže vzklíčit. Tyto bytosti, které mají světlou kůži jako ty, můj synu, vítáme vždy přátelsky a ony často přistávají v blízkosti našich klášterů, když nás učí a odhalují věci, které upadly v zapomenutí během staletí kataklyzmat, jež změnila tvář Země."

 

Starý Tibet není jedinou kulturou, která udržovala až do našich dnů stálé styky s mimozemskými návštěvníky; totéž lze říci i o Indiánech v Severní, Střední a Jižní Americe. Popul Vuh, posvátná kniha yukatánských Mayů, se zmiňuje o "b1ých mužích, kteří přišli z hvězd". "Kniha Chilama Balama", nejvyššího kněze Kuzumelu, je ještě přesnější, když hovoří o "bytostech, které na létajících lodích sestoupili z nebes... bílí bohové, kteří létají na kruzích a dosahují hvězd". Celá Amerika "rudokožců" je plná podobných příběhů. U Haidů, kteří sídlí na ostrovech Královny Charlotty v Britské Kolumbii v Kanadě je stále živá vzpomínka na "velké mudrce", kteří "přiletěli z hvězd na ohnivých talířích". Americký etnolog dr. George Hunt Wllliamson se dověděl od Indiánů, že "se zde před příchodem Evropanů pohybovaly kruhové tiché letouny, které uměly přistávat na vodě. Po příchodu bělochů tito letci zmizeli, avšak slíbili, že se vrátí". Na severu Mexika se vyskytuje legenda, že dlouho před příchodem Španělů sem "přišel z hvězd" přátelský kmen a Indiány často navštěvoval. "Mnohé z toho,co vyprávěli hvězdní přátelé o své vlasti, nemohli naši praotcové pochopit", uvedl jeden starý Indián. "Přišli z nebe ve vozech podobných plochým kruhovým drahokamům." Dnes vyprávějí mexičtí Indiáni, jak jsem se dověděl od svého mexického přítele, mluvčího Aztéků Xokonoštletla, o podzemních tunelech pod jejich zemí, které mají sedm vchodů, z nichž jeden je v hlavním městě Mexiku. Jak uvádí Xokonoštletl, vycházejí z těchto chodeb často zvláštní velcí muži s dlouhými světlými vlasy, kteří jsou buď atlantského, nebo - jak se domnívá jeho přítel a průvodce Nanacatzin - mimozemského původu. Fred Steckling mi vyprávěl, že jednou projížděl vysoko v horách mexické Sierry a jeden pastýř se ho tam s překvapením tázal, proč sem přišel zdola. Normálně "bílí muži" totiž přece vždy přicházejí shora... Jak uvádí Pallmann v 5. kapitole, jsou některé indiánské kmeny v tropických pralesích Amazonky dodnes ve styku s mimozemšťany.

 

Indiáni kmene Hopi, jejichž rezervace se nachází ve čtyřech rozích států Utah, Colorado, Arizona a Nové Mexiko, mají patrně nejživější tradici styků s mimozemšťany, které trvají dodnes. "Jsou to síly, které patří k naší Zemi, k našemu planetárnímu systému a které nás neustále pozoruji. Tak tomu bylo vždy", sdělil náčelník Hopiů Thomas Banyacya rakouskému bojovníku za lidská práva Alexandru Buschenreiterovi. "Možná, že zasahují, když zde dojde ke ztrátě rovnováhy." Kachinové jsou duchovní bytosti, které chrání a doprovázejí Indiány kmene Hopi. Ti je uctívají o výročních slavnostech, při kterých tanečníci nosí jejich masky. Pro děti také existují "kachinové panenky", aby se seznamovaly s charakteristikami těchto "dobrých duchy". Avšak ne všichni Kachinové jsou pouhými duchovními bytostmi nebo přírodními duchy, prohlásil Bílý medvěd z kmene Hopi. Někteří jsou také "mimozemskými, tělesnými bytostmi, pocházejícími z jiného planetárního systému, který bude odhalen teprve v sedmém nebi (tj. v sedmém věku v současné době jsme na přechodu z pátého do šestého věku- pozn. autora). Pak se dozvíme také o 'svazku dvanácti planet' (viz Edvvinův příběh v 5. kapitole, pozn. autora). Samozřejmě používají takzvané 'létající talíře', tj. kosmické lodě, a činí tak i dnes." Již na "velkém putování" do své dnešní vlasti byli Hopiové vedeni "velkou hvězdou", která zářila nad jejich hlavami. Mluvčí Hopiů Carolyn Tawangyawmaová vyprávěla Buschenreiterovi o skalní rytině na druhé plošině u Mushongnovi, která je podle Carolyn prastarým symbolickým znázorněním "létajícího talíře". Jedná se o šíp, na němž spočívá kupolovitý předmět. Šíp symbolicky vyjadřuje pohyb ve vesmíru. Na kupoli sedí hopijská dívka ztělesňující čistotu. Carolyn říká: "Ti z Hopiů, kteří přežijí den očisty, odcestují na jiné planety." Carolyn Tawangyawmaová potvrdila, že takové vesmírné lodi jsou pozorovány v zemi Hopiů i dnes a že někteří Hopiové jsou s nimi ve styku. Hopi Titus Quomayumtewa údajně spatřil Kachinu; kteří řídil vesmírnou loá. Rovněž Buschenreiter pozoroval jedni z "tančících hvězd" nad rezervací Hopiů, objekt, z něhož "vychází energie a navazuje s námi kontakt" a jenž rychle mění své barvy. O dvě hodiny později uviděl Buschenreiter a jeho přátelé, jak se na východě objevila malá světla a přibližovala se k nim po esovité dráze. Později ale zmizela. Potom se vynořilo malé světlo na jihu, v blízkosti budovy kmenové rady v Novém Oraibi. "Klouže směrem dolů a rychle se pohybuje sem a tam, jako by se pokoušelo přistát. Pak mírně zesílí, přibližuje se a stane se z něj velké, mocné, studeně bité světlo, jako křišťál, který láme světlo a odráží je do všech stran, se strukturou podobnou sněhové vločce. Kolem dokola je veliký světelný kruh. Cítíme intenzívně jeho energetické vyzařování, stejně jako předtím, a tají se nám dech, protože je tak blízko a tak nepopsatelně veliké."

 

Obr. 6

 

Vlevo: Symbolické hopijské znázornění „létajícího talíře“, nakreslené podle prastaré rytiny.

Vpravo: Moderní kresba jednoho člena kmene Hopi, který pozoroval UFO nad rezervací.

 

"Ve dnech před Velkou očistou budou na nebi vidět podivná světla, která pozorují lidi kmene Hopi a vidí, zda stále dodržují zákon Velkého ducha", praví se v jednom ze slavných hopijských proroctví. "Tato světla podají zprávu Velkému bílému bratrovi na východě a řeknou mu, kdy bude čas se vrátit. A pak se Opravdový bitý bratr vrátí, zastaví všechno, co se pohybuje, a člověk nebude schopen se po zemi pohybovat. Zbraně budou zbytečné. Přátelský lid sestoupí z nebe do země Hopiů."

 

Alespoň pro Bílého medvěda je jisté, že Kachinové zachrání lid kmene Hopi před "Velkou očistou" na konci našeho, tj. pátého věku, stejně jako to již učinili několikrát, neboť Hopiové jsou poctivý a mírumilovný lid, který žije v souladu se zákony Velkého ducha, Stvořitele. A Thomas Banyacya dodal: "Jejich objevení závisí na srdci lidí, na tom, co činí, jak jednají a zda příliš mnoho ničí - pak bude příroda reagovat stejně tak..."

 

 

 

(3)

 

Washington D.C., 1952: Předehra

 

 

Sedm let po vstupu lidstva do atomového věku a pět let po svém prvním, hromadném objevení, především nad západní a jihozápadní částí Spojených států, se staly v roce 1952 "létající talíře" nevídaným tématem pro titulky novin. Rok 1952 vstoupí do dějin našich meziplanetárních vztahů jako "rok, v němž došlo k navázání styků". K některým setkáním s jednotlivci samozřejmě docházelo již mnohem dříve, ale teprve v roce 1952 bylo dopřáno těm, kteří vešli do styku s mimozemšťany, aby veřejně vystoupili, především dvěma odvážným mužům: Georgovi Adamskému a Georgovi van Tasselovi. První z nich se v listopadu 1952 setkal s mimozemšťanem v přítomnosti šesti svědků. Druhý z nich přijal 18. července 1952 zprávu "velitele vesmírné flotily Aštara", která obsahovala jasné varování před pokračováním pokusů s atomovými bombami a před použitím vodíkové bomby. Van TasseI byl pověřen úkolem neprodleně předat toto poselství prezidentovi Spojených států Harry S. Trumanovi.

 

Téměř jako důkaz své převahy, ale také svých naprosto mírových úmyslů - nenechali se vyprovokovat ani od velmi drzých pozemských stíhačů - objevili se příští noci nad hlavním městem nejmocnějšího státu západního světa.

 

Bylo to jedné příjemné vlahé letní noci ze soboty 19. července 1952 na neděli, kolem 23 hodiny 40 minuty východního standardního času. Washington opět trpěl jedním ze svých proslulých letních veder, a tak pracovníci letecké kontroly národního letiště vychutnávali mírné ochlazení v dlouhé místnosti bez oken, která byla jejich pracovištěm. V polotmě svítily obrazovky radarů. Obvykle byl touto dobou letecký provoz spíše slabý, a proto se také osmičlenná noční směna připravila na nepřílš náročnou osmihodinovou službu. Důvod k nedbalosti však přesto žádný nebyl. Jejich práce od nich vyžadovala přesnost, protože každá chyba mohla stát stovky lidí život. Naváděči museli rychle a přesně vypočítávat letové trasy a jednotlivé "bublinky" (tzv. blipy) na obrazovce radaru přesně identifikovat. Omyly v této práci byly nemyslitelné.

 

U obrazovky hlavního radaru seděl této noci naváděč Edward Nugent. Jeho rutinní činnost byla náhle přerušena, když se mu na obrazovce objevilo sedm ostrých "bublin". Sledoval obraz na radaru, když obrazovka ukázala novou polohu objektů. Nugent byl zmaten: Bez ohledu na to, že těchto sedm objektů vlastně vůbec nemělo být tam, kde se nyní nacházelo, musely mít tyto objekty neuvěřitelnou rychlost, protože na novém obraze radikálně změnily svoji polohu. Věc však byla příliš vážná, než aby se nad ní jen podivoval. Proto Nugent nechal zavolat vedoucího letecké kontroly Harryho G. Barnese. Barnes rovněž spatřil oněch sedm bodů, které byly nerovnoměrně rozloženy a zářily v jednom rohu obrazovky. To by znamenalo, že se nacházejí 25 km jihozápadně od Washingtonu D.C. a nezadržitelně letí směrem na hlavní město. Barnes pochopil závažnost situace. Pět minut sledoval, jak tyto objekty manévrují asi dvousetkilometrovou rychlostí, aniž by zřejmě sledovaly určitý plánovaný kurs, ale neustále se přibližují. Požádal o radu dva další zkušené radarové operátory, Jima Copelanda a Jima Ritchieho, ale ani oni si nevěděli rady. Požádal technika, aby prověřil, zda nedošlo na radaru k závadě, avšak opět bez výsledku. Nakonec zavolal věž. Rovněž pracovníci na věži zjistili tuto skupinu a byli stejně bezradní. Pozemní personál hlásil spatření "blýskavých oranžově zbarvených světel". Potom si Jim Ritchie povšiml na obrazovce radaru, jak se jeden z objektů zavěsil za letadlo společnosti Capitol Airlines, které právě odstartovalo.

 

Zapnul svůj mikrofon a zeptal se kapitána, starého pilota jménem Casey Pierman, zda nepozoruje ve své blízkosti něco neobvyklého. O několik sekund později hlásil Pierman "zářící světlo" zcela v blízkosti svého stroje, které se právě v tento okamžik bleskurychle vzneslo do výše. Obsluha radaru sledovala i tento manévr na obrazovce. Po několika minutách sdělil kapitán Pierman rádiem stanici pozemní kontroly, že nyní vidí šest "zářících světel". To potvrzovalo zjištění radaru. Pilot jiného letadla, které přilétalo, hlásil světlo blízko své levé nosné plochy, což bylo rovněž potvrzeno personálem radaru. Pak přišlo pro Barnese a jeho spolupracovníky další překvapení. Jedna stopa "bubliny" se zatočila o 60 stupňů, a to byl manévr, jaký žádné letadlo nemohlo provést. Další "blip" uskutečnil plnou otáčku během pěti sekund v rychlosti 150 km/h. Vzrušení radarových techniků vzrostlo, když se ohlásil pozorovatel Joe Zacko z věže. Zacko sledoval tyto objekty na armádním radaru, který byl konstruován pro objekty s mimořádně vysokými rychlostmi. Zjistil přitom objekt, který během jedné sekundy překonal tříkilometrovou vzdálenost nad Andrews Field ve směru Riverdale. Zacko z toho vypočítal rychlost 10 800 km/h! Ve stejné době se tyto objekty objevily také na obrazovce radaru letiště Andrews. Barnes se rozhodl uvědomit vojenské letectvo, které slíbilo, že vyšle co nejdříve do této oblasti stíhačky. Ty však byly již před několika hodinami poslány do oblasti New Yorku, kde krátce předtím došlo k poplachu kvůli UFO.

 

Naštěstí v době, kdy se většina obyvatel Washingtonu D.C. probouzela, již talíře zmizely. Přesto se brzy rozšířila určitá hysterie, když tato skutečnost vešla ve známost. Rozhlasový inženýr F W. Chambers ze stanice WRC zpozoroval oné noci pět obrovských kotoučů, které kroužily ve volné formaci nad městem. Zatímco je překvapeně sledoval, sklopily se nahoru a vyrazily příkře k nebi - vyprávěl Chambers zajímavě na své stanici. V pondělí se "demonstrace duchů nad Washingtonem D.C." (LIFE) dostala do titulků novin po celé zemi. Vojenské letectvo vyslalo svého experta na UFO kapitána E. Ruppelta do hlavního města a jeho šetření vedlo k závěru, že muselo jít o neznámé létající objekty, které této noci přeletěly nad městem. "Létající talíře" se alespoň v Americe dostaly do středu hlavního dění.

 

Namísto toho, aby využil této příležitosti, vyhlásil americký prezident Harry S. Truman a náčelník generálního štábu Omar N. Bradley 24. června 1952 oficiálně válku UFO: "Na pokyn prezidenta vydává ministerstvo obrany rozkaz sestřelit UFO, které se po vyzvání bude zdráhat přistát." Novináři měli sotva čas diskutovat o tomto podivném rozkaze, když došlo k další demonstraci UFO nad Washingtonem D.C. "Oni" se zřejmě nenechali zastrašit Trumanovým rozkazem ke střelbě.

 

V sobotu 26. července, asi kolem 21 hodin, zjistila obsluha radaru na národním letišti opět "blipy" na svých obrazovkách. Opět to bylo šest objektů, které se pohybovaly směrem na jih. A opět byl zavolán Barnes. Kontrolní věž letiště Andrews po zavolání potvrdila tato pozorování. Během následujících dvou hodin byly podány četné zprávy, některé od vlastního personálu, další od pilotů přistávajících nebo startujících letadel. Letadlo United Airlines na letu 640 hlásilo: "Pozorujeme slabá světla." Odpověď věže: "Tři blipy se k vám blíží." "Ano, teď se přibližují. Ted je vidíme zcela blízko před sebou - jsou opravdu nádherné." Ve stejném okamžiku hlásili letečtí naváděči ze základny Andrews, že spatřili tři neznámá světla pohybující se po obloze v blízkosti dopravního letadla. Barnes okamžitě informoval vojenské letectvo, a tentokrát to netrvalo ani dvě minuty a dva tryskové stíhací letouny F-94 již kroužily nad hlavním městem. Když obrazovka radaru zjistila UFO v jejich blízkosti, hlásil jeden z pilotů pozemní stanici, že vidí čtyři světelné objekty. Jakmile se však pokusil o jejich pronásledování, byl létajícími tělesy vymanévrován. "Připadalo mi, jakoby odposlouchávali naše radiové zprávy," prohlásil Barnes později. "Kdykoliv jsem dal letcům pokyny, vyrazily blipy v opačném směru." Nakonec zmizely neuvěřitelnou rychlostí na noční obloze. O několik minut později byla spatřena "rotující světla, která pulsovala v měnících se barvách" nad vojenskou leteckou základnou Langley u Newportu ve státě Virginia, tj. ve směru, v němž UFO zmizela. Potom tento přízrak zmizel.

 

Příští pondělí patřily opět všechny titulky UFO. Jeden z obou vojenských pilotů, poručík William Patterson, vylíčil v neděli ráno na tiskové konferenci to, co zažil: "Ve výšce 300 metrů jsem měl první vizuální kontakt s těmito objekty. Uviděl jsem několik jasných světel. Ačkoliv jsem letěl maximální rychlostí, nemohl jsem je dostihnout. Od radarových kontrolorů jsme dostávali letové pokyny, a tak jsem byl naveden na jiný objekt ve své blízkosti. Byl vzdálen asi 15 kilometrů. Po dvou kilometrech jsem ale vizuální kontakt ztratil."

 

"Žádná zpráva v dějinách UFO nevyvolala více pozornosti než jejich objevení nad Washingtonem", napsal později kapitán Ruppelt ve své knize "Zpráva o neidentifikovatelných létajících objektech". K tomu přišly ještě stovky protestních telegramů ze všech koutů země týkajících se Trumanova rozkazu. Nejprominentnějším odesilatelem byl Albert Einstein. Situace byla blízko veřejné panice, a jak generál Samford, vedoucí vzdušného technického centra zpravodajské služby (AIIC) vojenského letectva USA, uvedl 29. července na tiskové konferenci v Pentagonu, musel dlouho přemýšlet o tom, co řekne. "Generál Samford seděl za svým širokým psacím stolem z ořechového dřeva v místnosti 3A138 a bojoval se svým svědomím", píše Ruppelt. "Má říci veřejnosti pravdu? Ne, Američané by propadli panice. Jedinou možností bylo UFO banalizovat."

 

Tisková konference byla největší od konce druhé světové války. Generál Samford se pokusil vysvětlit stovkám reportérů, že UFO nad Washingtonem nebylo nic jiného než poruchy radaru vyvolané tepelnou inverzí. Vizuální pozorování byta přitom ignorována stejně jako okolnost, že inverze v obou těchto nocích nepřekročila určitý stupeň a byla příliš nízká na to, aby vyvolala poruchy radarů.

 

Samfordovo prohlášení bylo v příkrém protikladu s tvrzeními radarových expertů. "Mohu s jistotou říci, že prováděli kruhové pohyby", prohlásil náčelník letové kontroly Barnes, "jaké by žádné nám známé letadlo nemohlo provést. Podle mého názoru nemůže tyto body na našem radaru vysvětlit žádný přirozený jev." Blipy (tj. signály na radaru, pozn.př.) pocházely jednoznačně od pevných těles, nebyly rozmazané, jak to známe u meteorologických jevů. Velikost jednotlivých UFO odhadovali radaroví kontroloři podle "bublin" na dobrých 35 až 70 metrů. "Tito lidé, dobří radaroví technici, obsluhují denně svůj radar, aby umožnili tisícům lidí bezpečné přistání a start na washingtonském letišti, a při své odpovědnosti by měli být schopni rozeznat skutečný cíl od meteorologických bodů", uvedl kapitán Ruppelt. "Proto jsme zařadili pozorování z národního letiště mezi 'neznámé' objekty."

Stejně jako kapitán Ruppelt nesouhlasili ani další příslušníci vojenského letectva s oficiálním stanoviskem generála Samforda. "Jedna skupina byla toho názoru, že nyní máme dostatek důkazů na podporu takového oficiálního prohlášení, které by uvádělo, že UFO jsou reálná a že přesněji řečeno nepocházeji z této Země", píše Ruppelt ve své knize. Vyšší důstojníci vojenského letectva se domnívali, že je třeba uvolnit některé spolehlivé zprávy a seznámit tak veřejnost se skutečnostmi. Nikdo totiž nevěděl po washingtonské demonstraci, co bude příštím krokem v operačním plánu UFO, a "jistota je jistota". Do Pentagonu byl pozván major námořní pěchoty v záloze a badatel v oblasti UFO Donald E. Keyhoe a byly mu předány některé zprávy z vojenských zdrojů. V jednom dopise adresovaném Keyhoeovu nakladateli Henry Holt & Co, potvrdil mluvčí vojenského letectva Albert M. Chop: "Jestliže se jedná o řízené letové manévry, o nichž hovořili mnozí kompetentní pozorovatelé, pak jediným možným vysvětlením je jejich meziplanetární původ." (Viz rovněž: Hesemann, UFOs: Die Beweise, Mnichov (nakladatelství Hesemann) 1989).

 

Počet pozorování tohoto druhu vytrvale vzrůstal a zdálo se, jakoby invaze UFO nebrala konce. Pouze v červenci bylo vojenskému letectvu oficiálně hlášeno 250 pozorování. Projekt výzkumu UFO vojenského letectva, nazvaný Blue Book, obsahoval již přes 2 000 zpráv o pozorování, z nichž 25 % bylo zařazeno mezi "neznámé". Tím ovšem dostal celý fenomén dimenzi, která se stala zajímavou i pro další služebny. Již v srpnu se do oficiálního výzkumu v Americe zapojila všemocná a pověstná tajná služba CIA (Ústřední zpravodajská služba), aby "prověřila, zda problém tzv. ‘neidentifikovatelných létajících objektů', resp. ‘létajících talířů', neohrožuje národní bezpečnost a aby byla v souvislosti s touto otázkou provedena přiměřená zkoumání a dodatečné výzkumy." Řada dokumentů CIA z tohoto období byla v roce 1977 uvolněna americkým prezidentem Jimmy Carterem. Protože jsme je již uveřejnili v naší knize "UFO: Důkazy", postačí na tomto místě uvést pouze některé části.

 

Obr. 7

 

Flotila UFO nad Kapitolem ve Washingtonu – nepřehlédnutelná demonstrace

 

11. září 1952 oznámil maršál Chadwell, zástupce ředitele vědeckého oddělení CIA, řediteli Ústřední zpravodajské služby, že "byl vytvořen celosvětový systém hlášení a všechny významné letecké základny dostaly rozkaz zachytit jakékoliv neidentifikovatelné létající objekty. (...) 'Létající talíře' s sebou přinášejí dva nebezpečné momenty. Prvním z nich je psychologický účinek na masy lidí, druhým pak je zranitelnost vzdušného prostoru Spojených států. (...) Z praktického hlediska doporučujeme ... vypracovat celonárodní politiku o tom, co může být veřejnosti sděleno o tomto jevu. Na základě našich výzkumných programů měla CIA vypracovat politiku veřejné informace a doporučit ji Radě národní bezpečnosti, která by snížila riziko paniky na minimum."

 

To znamenalo, slovy majora Keyhoea, "promyšlenou a bezohlednou cenzuru, aby se vymýtila víra veřejnosti v UFO. Za tímto účelem uspořádala CIA v Pentagonu setkání zástupců vojenského letectva a vědců k provedení tajné analýzy důkazového materiálu o UFO... Vědci vyhledaní CIA však byli známými skeptiky. Většina z nich nevěděla nic o UFO a považovala toto téma za nesmysl. Protože byla CIA vybavena všemi pravomocemi, mohla zadržet důkazní materiál nebo jej upravit tak, jak se jí zlíbilo. Vedení CIA nemělo o úspěchu takové věci žádné pochybnosti."

 

Toto setkání se uskutečnilo od 14. do 18. ledna 1953 pod vedením dr. H. P. Robertsona z Kalifornské univerzity, podle nějž byl rovněž nazván tzv." Robertsonův panel". Čas byl také dobře vybrán. Začátkem listopadu byl zvolen nový, republikánský prezident, generál Dwight D. Eisenhower. Koncem ledna měl Eisenhower složit přísahu. Do té doby bylo zapotřebí navrhnout prezidentovi novou, úspěšnou politiku. Již 18. listopadu 1952 uvedl ředitel CIA, admirál Roscoe Hillenkoetter, v úvodním dokumentu pro nově zvoleného prezidenta na téma UFO: "Implikace pro národní bezpečnost jsou dány především tím, že motivy a konečné záměry těchto návštěvníků jsou zcela neznámé. K tomu přistupuje nápadné zvýšení průzkumných letů těchto lodí v době od května do podzimu tohoto roku, které vedly k vážné obavě, že nové kroky budou následovat. Z těchto důvodů, ale také z evidentních mezinárodních a technologických příčin a naléhavé nutnosti zabránit za každou cenu panice, je vyšetřovací komise Majestic 12 svorně toho názoru, že je třeba pokračovat v nejpřísnějších bezpečnostních opatřeních bez přerušení i za nové administrativy."

 

Tzv. Robertsonova panelu se zúčastnilo pět vědců a pět agentů CIA. Poslední den schválil výbor "Výchovný program" pro veřejnost, který má "za účasti všech příslušných vládních míst sledovat dva hlavní cíle: osvětu a banalizaci. Cílem banalizace je snížení veřejného zájmu o ‘létající talíře' a bylo by možno jej dosáhnout prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků, jako je televize, film a tisk. Podkladem pro to mají být skutečné případy, které sice vyvolaly zmatek, avšak později byly vysvětleny, Podobně jako u kouzelnických kousků je jen malý zájem tam, kde ‘záhada' již byla vysvětlena. (...) Úřady národní bezpečnosti měly okamžitě podniknout všechny potřebné kroky k tomu, aby zbavily neidentifikovatelné létající objekty zvláštního statutu, aureoly tajemna, kterou si vydobyly."

 

"Dostali jsme pokyn spolupracovat na celonárodní dezinformační kampani", prohlásil v této souvislosti tiskový mluvčí vojenského letectva Albert M. Chop, "uveřejňovat články v tisku a poskytovat interview, kde bychom zesměšnili zprávy o UFO." Kapitán Ruppelt doplnil: ,;Ale to ještě nebylo to nejhorší. Dostali jsme rozkaz držet pozorování pokud možno v tajnosti a v případě, kdy některá zpráva již pronikne na veřejnost, ji dementovat. V každém případě jsme měli učinit vše, abychom ji co nejrychleji sprovodili ze světa. Kdyby nás nenapadlo žádné vyhovující vysvětlení, měli jsme prostě svědky zesměšnit." V následujících měsících odešli Chop i Ruppelt z vojenského letectva do zálohy.

 

Politika CIA zaměřená na banalizováni, resp. zesměšňováni, byla až příliš úspěšná. Jak úspěšná ve skutečnosti byla, ukazuje nám otevřený dopis iniciativy "Spravedlnost pro vojenský personál" J.M.P ze 4. září 1987, adresovaný tehdejšímu prezidentu Spojených států Ronaldu Reaganovi: "Celonárodní kampaň banalizující UFO, kterou nařídila CIA v roce 1953, přinesla dezinformační knihy a infiltrovala tisk stovkami článků s cílem vytvořit kolem tématu UFO atmosféru směšnosti pomocí falešných ‘kontaktů s UFO' a zjevných 'podvodů s UFO'. Tato kampaň, která nadále trvá, infiltrovala přední civilní týmy zkoumající UFO agenty CIA, kteří je měli záměrnou manipulací zesměšnit nebo směrovat jejich úsilí k 'jiným vysvětlením'. Tato politika ututlávání byla úspěšnější, než kdy sama CIA očekávala, díky brilantní manipulaci tisku pomocí zesměšňovací strategie. Etablovaný tisk ze strachu, aby se nezesměšnil, ukázal se snadno přístupný 'oficiálním stanoviskům'."

 

Chcete-li poznat, jak nadále úspěšně funguje tato politika zesměšňování UFO, stačí, když si letmo přečtete příští noviny, nebo když si počkáte na kritiku této knihy. Naposledy jsme to prožili na vlastní kůži v podobě ignorantních a zavádějících zpráv v tisku o frankfurtské konferenci o UFO v říjnu 1990. Není však divu, když vyhlášeným citem této politiky bylo tvrzení, že si žádný seriózní vědec nemůže dovolit zabývat se tématem UFO - jinak bude prostě zesměšněn.

 

Když se Fred Steckling jednou zeptal jednoho vládního úředníka USA na důvody pro tuto masivní politiku zatajování, dostalo se mu lakonické odpovědi: "Jsou to politické, náboženské a hospodářské důvody". Major NATO Hans C. Petersen analyzoval tyto důvody podrobněji:

 

1 ) Měnový systém by se zhroutil, což by nepřipustila žádná mocenská skupina světa.

 

2) Všechna náboženství by se musela změnit, protože pravda je mnohem jednodušší, než nás církve učily. To znamená, že by církve a náboženští vůdcové ztratili svou moc a svůj vliv na lidi. To si žádná církev nepřeje.

 

3) Zásobování energií by se změnilo, neboť bychom poznali zdroj energie, která neznečišťuje naše životní prostředí. Zároveň by mezinárodní naftařské koncerny, atomové lobby atd. ztratily své odběratele a tím i svoji moc. Jestliže si uvědomíme, jak daleko jde vliv těchto koncernů, pochopíme velikost této protistrany.

 

4) Samozřejmě samotní naši politikové - lidé na Zemi by poznali, že jsou součástí lidstva a že národní hranice jako relikty překonané minulosti již nemají žádný význam. Kdo bude ještě věřit našim politickým vůdcům, když se zjistí, že nás po desetiletí obelhávali, aby si udrželi svoji moc?

 

Nejhezčí a nejvýstižnější formulaci jako odpověď na otázku, proč stále pokračuje tato politika utajování, nám dal Mathias Bröckers z berlínského deníku TAZ ve své zprávě o frankfurtské konferenci na téma UFO: “…dnes stejně jako tehdy nemají vlády světa již z důvodů sebezáchovy žádný zájem připustit přítomnost technologicky a duchovně nadřazené kosmické autority. Kdo by ještě poslouchal takového pozemského červa, jako je Helmut Kohl, kdo by poslouchal naše nositele Nobelovy ceny a všemocné experty, kdyby náhle v televizi vystoupil malý nebešťan a vyprávěl podrobně o zákonech, pravidlech a historii kosmu ?  Naprosto nikdo, a proto musí UFO i v budoucnu zůstat tématem na úrovni Lochnesské nestvůry. Existence mimozemšťanů je totiž podvratná a radikální a boří všechna ‘nesporná fakta', která přinesly dva tisíce let vědy a evolučního výzkumu. A kdopak by se chtěl jako takzvané vrcholné stvoření smířit s tím, že nadpřirozené možná vůbec není nic nadpřirozeného, ale že my zde na Zemi jsme prostě a dojemně podpřirození.”

 

 

 

(4)

 

I. kapitola: USA, 1950-1953

 

PRVNÍ KONTAKT: PRŮKOPNÍCI

 

 

Obr. 8

 

Desert Center, Kalifornie, 20.11.1952: Kosmická loď po přistání opět stoupá mezi kopci.

 

 

 

(5)

 

20. listopad 1952: George Adamski - první kontakt

 

 

24. listopadu 1952 vyšel ve Phoenix Gazette, místním listu města Phoenix ve státě Arizona, překvapivý článek o prvním setkání obyvatel dvou světů. Dr. George Hunt Williamson, uznávaný etnolog a kulturní antropolog z Univerzity státu Arizona, popisoval v tomto příspěvku, jak se stal svědkem toho, když Kaliforňan George Adamski komunikoval v poušti s mimozemšťanem, jehož kosmická loď přistála nedaleko. Na první pohled přitom šlo o jedno z mnoha "blízkých setkání třetího druhu", jak je od té doby vylíčily tisíce lidí ze všech částí světa. Bylo to však první setkání tohoto druhu, které pak uvolnilo lavinu. Jeden korespondent zaslal tento článek britskému spisovateli Desmondu Lesliemu, který právě dokončil knihu o návštěvách UFO v minulosti. Jak napsal Adamski, Leslie byl ihned tímto příběhem velmi zaujat, a požádal o bližší informace. Dopis vedle odpovědi obsahoval také hrst fotografií, které Adamski pořídil již v předcházejících letech, se svolením, aby byly bez nároku na odměnu použity v knize. Později mu Adamski ještě zaslal zprávu o svém prvním kontaktu, se skromnou prosbou, zda by ji Leslie nemohl někde v Anglii uveřejnit. Leslie navrhl její uveřejnění ve své knize. Výsledkem byla kniha "Létající talíře přistály" (Flying Saucers Have Landed) od Leslieho a Adamského, která se stala světovým hitem a vyšla v milionových nákladech. George Adamski se tak stal prvním člověkem, který otevřeně informoval o svém setkání s návštěvníky z jiného světa a který se samozřejmě tím dostal do křížové palby nejostřejších útoků zaujatých kritiků. Tyto útoky se ještě zostřily, když v roce 1955 vydal další knihu obsahující ještě neuvěřitelnější tvrzení "Uvnitř vesmírných lodí" (Inside the Spaceships), kde tvrdil, že na palubě mimozemských kosmických lodí cestoval do kosmického prostoru v okolí Země. V této souvislosti je třeba poznamenat, že se u většiny útoků proti "vesmířanovi" jednalo o prosté pomluvy a křivá obvinění bez reálných podkladů, která nestojí za to, abychom se jimi na tomto místě zabývali. Avšak kdo byl ve skutečnosti George Adamski ?

 

Adamski se narodil 17. dubna 1891 v Polsku. Rok po jeho narození jeho otec emigroval do Spojených států a o další rok později, když si našel práci a byt v Dunkirku ve státě New York, přijela za ním i jeho manželka a dvouletý syn. Během cesty se stalo něco neobvyklého. Jeden muž, kterého rodina nikdy předtím neviděla, se ujal obou emigrantů, ukázal malému Georgeovi loď a hovořil dlouho s jeho matkou. O několik let později navštívil tento muž rodinu a navrhl poslat George na zvláštní školu do Tibetu. Rodina Adamských byla chudá, jen stěží sehnala dost peněz na to, aby jejich syn mohl navštěvovat jednu newyorskou školu. Proto velmi uvítali tuto nabídku, která nebyla spojena s žádnými výdaji. Tři léta strávená v Tibetu uvedla poprvé George Adamského do hluboké filozofie, která pak určovala jeho další život. V roce 1913 byl povolán do armády a v roce 1919 s uznáním propuštěn a o vánocích 1917 se oženil s Mary A. Shimberskou. Potom jezdil křížem krážem po Spojených státech, pracoval v různých zaměstnáních a snažil se dovědět se více o svých bližních a o jejich problémech. V roce 1930 se usadil v Laguna Beach ve státě Kalifornie a rozhodl se nadále věnovat výhradně studiu filozofie. Vytvořil skupinu, kterou nazval "The Royal Order on Tibet" (Královský tibetský řád), vystupoval s přednáškami po celé jižní Kalifornii a hovořil v rozhlasových stanicích KFOX v Long Beach a KMPC v Los Angeles.

 

 

Obr. 9

 

George Adamski (1891 – 1965)

 

 

V roce 1944 se s některými přáteli přestěhoval do Palomar Gardens v Kalifornii, na svahy Mount Palomaru do bezprostřední blízkosti proslulé observatoře. Živobytí si skupina zajistila pomocí výletní kavárny, kterou vedla Alice K. Wellsová a kterou Adamski často navštěvoval a kde také často hovořil. Skutečnost, že ve špičkových hodinách občas v kavárně také vypomáhal, přinesla později Adamskému pověst, že je povoláním "opékač hamburgerů", což je příklad toho, jak jeho protivníci argumentovali. Když mu jeho přátelé darovali malý teleskop, věnoval velkou část svého volného času astronomii. Již v Tibetu se dověděl, že vesmír je obydlen, a v řadě přednášek se pak touto otázkou zabýval. Avšak na myšlenku, že by tito cizinci z jiných planet také mohli navštívit Zemi, tenkrát Adamski ještě nepřišel, neboť obrovské vzdálenosti v kosmu mu připadaly nepřekonatelné.

 

 

Obr. 10

 

 

9. října 1946 pozoroval obrovský doutníkový objekt, který se nehybně vznášel na nebi a pak se pomalu dal do pohybu směrem k jihu. O několik minut později pak toto UFO viděly tisíce obyvatel jihokalifornského města San Diego ležícího jižně od Mount Palomar, což se Adamski dověděl příští den ráno z novin a rozhlasu. O několik dní později hovořilo v kavárně v Palomar Gardens několik důstojníků armády o tomto úkazu a na dotaz Adamského mu potvrdili, že se nemohlo jednat o žádný pozemský létající objekt. Když pak o rok později strašily ve světovém tisku "létající talíře", byla to pro Adamského jasná věc. Rozhodl se pátrat se svým teleskopem na nebi po těchto objektech a pokud možno je fotografovat. Jako výchozí bod pro jeho pozorování mu sloužil Měsíc, protože mu připadalo logické, že tento souputník Země slouží návštěvníkům z kosmu jako jejich základna. Do roku 1952 pak pořídil stovky fotografií, z nichž některé byly také uveřejněny.

 

Od té doby pak pozoroval oblohu za každého počasí a do roku 1952 pořídil přes 500 snímků pozoruhodných nebeských úkazů, z nichž však pouze 20 bylo dostatečně zřetelných, aby je bylo možno identifikovat jako cizí vesmírné lodě. Kdo se podivuje nad množstvím pozorování, toho odkazujeme na naši knihu "UFO: Důkazy", kde podáváme dokumentaci o dvou podobných případech systematického pozorování oblohy:

 

* Výzkum prováděný v letech 1973-1983 na universitě Southeast Missouri, který vedl profesor Harley Rutledge se skupinou 40 vědců a při němž v uvedeném časovém období zjistil 178 neznámých létajících objektů.

 

* Soukromý výzkum, který prováděl Mars Dame z Hagenu, SRN, v letech 1977 až 1982, jenž v tomto období pozoroval a zčásti nafilmoval, resp. vyfotografoval 115 UFO. Damesovy filmové snímky, jejichž pravost jsme důkladně prověřili, ukazují - stejně jako některé snímky pořízené Adamským - mj. doutníkové mateřské kosmické lodě, které vypouštějí malé průzkumníky.

 

Obr. 11

 

Svědkové prvního kontaktu Adamského s mimozemšťany:

Nahoře: Místopřísežné prohlášení jeho průvodců.

Dole: Potvrzení vojenského letectva USA o tom,

že 20.11.1952 byla nad Desert Center zjištěna a pronásledována UFO.

 

Obr. 12

 

Dr. George Hunt williamson, svědek Adamského

 

 

Podivná "světla" a kotoučové létající objekty na Měsíci a v prostoru mezi Zemí a Měsícem, jež Adamski mnohokrát fotografoval, byly pozorovány i astronomy. V roce 1968 vydala agentura pro kosmické lety NASA "Chronologický katalog hlášených událostí na Měsíci", který obsahoval 579 takových jevů.

 

Adamskému se podařilo pořídit dosud nejjasnější fotografie UFO včetně snímků mohutných doutníkových "mateřských lodí", vypouštějících malé "průzkumníky", kteří pak byli spatřeni a fotografováni na celém světě, mj. i piloty a vojáky.

 

V roce 1940 vydal George Adamski v malém nákladu spis "Pioneers of the Space" (Průkopníci vesmíru), v němž se zabýval formou "work of fiction" tématem mimozemských návštěv. Přitom použil mnohé z toho, co se dověděl v Tibetu o "kosmických bratřích". Jak se později dovědět od mimozemšťanů, inspirovali ho k vydání této knihy, aby si ověřili reakci veřejnosti na myšlenku cizích návštěv.

 

Protože byla tato reakce pozitivní, začal Adamski vystupovat s přednáškami o "létajících talířích". 21. 3. 1950 hovořil v "Everyman's Club" v La Mesa ve státě Kalifornie, kde byl přítomen i reportér San Diego Journal. 4. 4. 1950 se této tematiky ujal rovněž San Diego Tribune Sun. Adamski se stal známým. Avšak nejznámějším článkem byl Adamského "Fotografoval jsem kosmické lodě", jenž byl uveřejněn v časopise pro mezní vědy "Fate" v červenci 1951.

 

 

Obr. 13

 

George Adamski na místě, kde se vznášelo UFO.

 

 

V roce 1951 pronikly na veřejnost první zprávy o přistání UFO v kalifornské poušti a Adamski pocítil nutkání spojit se s těmito bytostmi, které byly zřejmě návštěvníky z jiného světa. Nezřídka zajížděl do pouště s nadějí, že se mu dostane odpovědi na tolik otázek. Občas ho přitom doprovázeli přátelé, a když se seznámil s manželi Baileyovými a Williamsonovými z Arizony, bral i je s sebou na některé cesty. Williamson se již sám pokoušel navázat styk s mimozemšťany pomocí amatérských radiových přístrojů. Skutečně také bylo při jednom takovém pokusu o spojení oznámeno datum 20. listopadu 1952.

 

 

Obr. 14

 

Adamského skupina pozorovala setkání z dálky.

 

 

Jeho skupina proto vyrazila 20. listopadu 1952 do kalifornské pouště. 16 kilometrů za Desert Center, na silnici směrem na Parker ve státě Arizona se zastavili a učinili přestávku spojenou s piknikem. Po určité době intenzivního pozorování oblohy spatřili doutníkovou kosmickou loď, která se vznášela na obloze. Paní Baileyová se pokoušela tento jev nafilmovat, ale byla příliš vzrušena, než aby mohla kameru klidně držet.

 

Když se o něco později objevil "talíř", byl okamžitě pronásledován tryskovou stíhačkou amerického vojenského letectva, načež zmizel na horizontu. Adamski se oddělil od skupiny, vstoupil do kaňonu a ztratil se svým přátelům z dohledu. Brzy ho však spatřili dalekohledem.

 

 

Obr. 15

 

Otisk obuvi mimozemšťana. G. H.

Williamson pořídil jeho sádrové otisky a zjistil záhadné symboly (vlevo).

 

 

Na okraji jedné malé strže zpozoroval Adamski muže, který ho pohybem ruky vyzval, aby přistoupil. Když se k němu Adamski blížil, všiml si, že tento muž určitě nemůže být obyčejným člověkem. Byl 1,65 metru vysoký, měl dlouhé, pískově zbarvené vlasy a byl oděn do hnědého overalu. Na Adamského silně zapůsobila krása a vyzařování tohoto cizince. Po pozdravu se oba muži pokusili o dohovor směsí telepatie a posunkové řeči. Adamski se přitom dověděl, že

 

 

Obr. 16

 

Otisk levé nohy. Otisk pravé nohy.

 

 

* cizinec přišel z Venuše,

* přichází s mírovými úmysly a zajímá se o pozemské záření,

* jeho návštěva souvisí s explozemi atomových bomb, které postihují i okolní kosmický prostor Země,

* "talíře" jsou dopravovány "mateřskými loděmi" do zemské atmosféry,

* pro pohon UFO se používá principu odpuzování a přitažlivé síly, magnetismu a gravitace,

* mimozemšťané věří ve "Stvořitele vesmíru",

* na ostatních planetách se žije podle zákonů Stvořitele, * návštěvníci přicházejí z různých planet,

* kosmické lety nejsou ve vesmíru žádnou vzácností, * některá UFO se zřítila (viz: UFO: Důkazy),

* lidská postava je univerzální,

* i mimozemšťané umírají, avšak vědí, že duch je nesmrtelný a žije dále.

 

 

Obr. 17, 18, 19

 

Snímky, které pořídil Adamski 13. Prosince 1952.

Tři velmi kvalitní fotografie malé venušké lodi zespodu zblízka – pozn. zpracovatele.

 

 

Mimozemšťan dovedl Adamského ke své kosmické lodi, která se vznášela nad zemí. Požádal ho o jeden z jeho filmů a slíbil, že jej vrátí. Potom nastoupil do UFO, které odstartovalo a rychle zmizelo na obloze. Adamski se vracel zpět ke svým přátelům, tichý, zamyšlený. Poté je dovedl k místu přistání. Dr. Williamson si povšiml stop zanechaných mimozemšťanem a pořídil jejich sádrové otisky; bylo na nich vidět, že mimozemšíanovy podrážky byly pokryty tajemnými znaky a symboly, jejichž interpretací se zabýval ve své knize "Other Tongues - Other Flesh" (Jiné jazyky - jiné tělo) (Amherst, Wisconsin 1953).

 

Šest svědků měl Adamski při tomto svém prvním kontaktu, šest svědků, kteří o něco později své prohlášení místopřísežně potvrdili:

 

"My nížepodepsaní slavnostně prohlašujeme, že jsme četli zde uvedenou výpověď o osobním styku mezi Georgem Adamským a mužem z jiného světa, jehož sem dopravila průzkumná loď ‘Létající talíř'. Byli jsme účastníky a svědky zde popsané události.

 

Podepsáni:

 

Alfred C. Bailey                                 Betty G. Williamsonová

Betty Baileyová                                 Alice K. Wellsová

George H. Williamson                       Lucy McGinnisová

 

Toto místopřísežně prohlášení bylo notářsky ověřeno.

 

 

Obr. 20

 

Velmi kvalitní fotografie malé venušké lodi zboku zblízka,

blíž už to nejde, formát A4 – pozn. zpracovatele.

 

 

Obr. 21

 

Krátce po té, co mimozemšťan shodil film nad Adamského pozemskem,

vyfotografoval UFO jeho soused, poručík letectva Jarrold Baker.

 

 

Ale my máme ještě další svědky tohoto kontaktu, piloty vojenského letadla, které vypátralo UFO a pronásledovalo je. 18. července 1956 se obrátil pan Richard Ogden ze Seattlu ve státě Washington na služebnu vojenského letectva ATIC, odpovědnou za výzkum UFO u letectva, na letecké základně Wrighta Pattersona v Daytonu ve státě Ohio s dotazem, zda mají k dispozici zprávy o činnosti UFO z 20. 11. 1952. Zde je odpověď ze 3. srpna 1956:

 

"Vážený pane Ogdene,

 

V odpovědi na Váš dopis .... přikládáme souhrn speciální zprávy projektu Bluebook č. 14, která byla uvolněna v říjnu 1955. Úplná zpráva obsahuje všechna hlášení, která dosud došla, včetně hlášení pilota Air Force z 20. listopadu 1952 z oblasti Desert Center ve státě Kalifornie. (...)

 

(podepsán) Wallace W. Elwood

poručík letectva USA

pobočník"

 

 

Poznámka zpracovatele, Ivo A. Bendy:

 

George Adamski uspořádal v USA a na svých turné po Americe, Novém Zélandu, Austrálii, Indii a Evropě mnoho přednášek, které doprovázel promítáním filmů. Rovněž poskytl mnoho rozhovorů, při nichž osobně informoval více než 100 000 lidí, a jeho projevy v rozhlase a televizi oslovily na třech kontinentech více než 42 milionů lidí. V českém jazyce si můžete jeho poselství přečíst na www.vesmirni-lide.cz v knize „UVNITŘ VESMÍRNÝCH LODÍ“.

 

 

 

(6)

 

13. prosince 1952: Mimozemšťan se vrací

 

 

Venušan dodržel svůj slib. 13. prosince 1952 přeletěla "průzkumná loď" nad Adamského pozemkem a čísi ruka vyhodila film z otevřeného okénka. Adamski měl př1ežitost pořídit se svým teleskopem čtyři fotografie "talíře", jehož průměr odhadl na 11 metrů. Tyto snímky patří dosud k nejlepším fotografiím UFO. Kotouč přeletěl nad domy a stromy, až nakonec opět zmizel v ranním oparu. Sousedé Adamského byli svědky této události a bývalému seržantovi letectva Jarroldu Bakerovi, který v té době bydlel u Adamského, se podařilo pořídit ze vzdálenosti sedmi metrů ještě jeden snímek kotouče letícího ve výšce čtyř metrů.

 

Když nechal Adamski vyvolat shozenou kazetu s filmem, byl sám nejvíce překvapen výsledkem: Na negativu bylo vidět podivné hieroglyfy, písemné znaky či symboly, jejichž význam, ať byl jakýkoliv, zůstal pro Adamského záhadou.

 

 

Obr. 22

 

Vlevo: Osvětlený negativ, který mimozemšťan shodil 13.12.1952 nad Adamského pozemskem.

Nahoře: Pro srovnání – petroglyfy z Piedra Pintada.

 

 

Později se Adamski dověděl,. že tyto znaky obsahovaly informace o zaniklých civilizacích na Zemi a že je plně pochopíme teprve tehdy, až k tomu dozrajeme. A skutečně také francouzský profesor Marcel Homet, který se zabýval výzkumem Amazonky, uveřejnil v roce 1958 ve své knize "Synové Slunce" podobné písemné znaky, které nalezl na Piedra Pintada ve střední Brazílii, na skalnatém monolitu, který je pokryt četnými prastarými petroglyfy starých domorodých kultur. Michael Hesemann prokázal ve svém dosud neuveřejněném rukopisu "Než přišla potopa" na základě zkoumání 26 prehistorických petroglyfů a nejstarších abeced, že se v Adamského poselství nejpravděpodobněji jedná o písmo zaniklé civilizace Atlantidy, které se stalo kořenem všech abecedních písem.

 

Důvěryhodná pozorování a autentické fotografie a filmy stejných objektů "Adamského typu" potvrzují pravost fotografií pořízených Adamským 13. prosince 1952.

 

 

Obr. 23, 24, 25, 26, 27

 

Vpravo: “Adamského” talíře na různých místech světa.

Shora dolů: Srovnání talíře “Adamského” a talíře “Conistona” pomocí pravoúhlé projekce.

Snímek pořídil Fritz Van Nest.

Kromě toho: UFO “Adamského”, které fotografoval Lester Rosas 23.12.1966 nad Santurce v Portoriku;

2 fotografie od Kazuhiko Fujimatsu, který pozoroval 11.10.1974 nad Onomiči u Hirošimy v Japonsku “mateřskou loď a kotouč;

“Adamského talíř” u Limy v Peru, vyfotografovaný 19.10.1973 architektem Hugo Luyo Vegou.

 

 

9. 2. 1953, půl roku předtím, než vyšla publikace "Létající talíře přistály" s Adamského fotografiemi a zprávou, byla nad Franklinem ve státě Virginia zpozorována flotila UFO stejného typu. Zvonové vesmírné lodi měly průměr 11 metrů, byly ze stříbřitého kovu a načervenale zářily. Letectvo USA je pronásledovalo, jakmile došlo hlášení stovek obyvatel a začala hrozit panika. V listopadu 1953 byly spatřeny stejné objekty sedmi členy Britské astronomické společnosti nad Norwichem, Norfolk v Anglii. 15. února 1954 fotografovali dva mladí chlapci, třináctiletý syn lékaře Stephen Darbishire a jeho devítiletý bratranec, zvonový talíř. Bohužel byl fotoaparát nastaven na blízko a snímky nebyly proto ostré. Oba chlapci byli vyslýcháni příslušníky Královského letectva a byli také přijati princem Filipem, jehož koníčkem je výzkum UFO. Britský technik Leonhard G. Cramp prokázal pomocí pravoúhlé projekce, že forma i proporce Adamského a Conistonova talíře byly zcela identické. 23. července 1966 nafilmovali John Sheets a jeho vedoucí na cestě k místnímu baseballovému utkání v blízkosti Lost Creek v americkém státě Virginia UFO "Adamského" typu. O dva roky později, začátkem roku 1968, vyfotografoval čekající cestující téměř stejný objekt nad letištěm Benedum v Bridgeportu v Západní Virginii. Koncem března 1968 pořídil geofyzik Ing. Fritz Van Nest jižně od Kanabu ve státě Utah fotografie našedlého bručícího objektu zvonového tvaru. Ukázal snímky svému příteli, profesoru Donaldu Menzelovi, fanatickému odpůrci UFO, který ve své knize "Svět létajících talířů" tvrdil, že Adamski pro "své" UFO údajně použil jako modelu umělé líhně kuřat. Z pochopitelných důvodů reagoval Menzel na tuto událost s krajním rozčilením.

 

 

Obr. 28, 29, 30, 31

 

4 fotografie mateřské lodi zboku zblízka,

která postupně vypouští malé lodě – pozn. zpracovatele.

 

 

Nezávisle na těchto zajisté nemožně "náhodných" podobnostech však došli i uznávaní američtí fotoexperti k závěru, že Adamského fotografie jsou autentické. Při jedné oficiální diskusi záložních důstojníků amerického letectva, která se konala 1. července 1953 na téma "létajících tahřů" pod vedením bývalého tiskového mluvčího vojenského letectva Alberta M. Chopa, bylo použito též fotografií pořízených Adamským. Přitom prohlásil fotografický expert Pev Marley, který působil jako fotograf u vojenského letectva, že se u těchto snímků nemůže jednat o falsifikáty a že stíny na talíři silně odpovídaly stínům na zemi. Josef Mansour, náčelník JETEX Model Aircraft, potvrdil, že se nejedná o žádné snímky nějakého modelu, nýbrž o snímky velkého objektu o průměru přes 10 metrů. Wendelle C. Stevens uvedl ve své zprávě o "zvonových UFO", že zkoumání Adamského fotografií v laboratoři pro speciální efekty ve studiích hollywoodského gigantu MGM (Metro Goldwyn Meier) vedlo k závěru, že sice lze postavit modely a simulovat světelné efekty, avšak není možné simulovat efekt vzdálenosti, který se na snímcích projevuje.

 

To, co platí pro jeho snímky "talířů", platí rovněž i pro jeho teleskopické obrázky doutníkových "mateřských lodí", které - jako na vedlejší sérii snímků z 5. března 1951 - vypouštějí menší "průzkumné lodi". Podobný proces naíilmoval Mars Dame z Hagenu, SRN, 4. června 1980 ve dne. Důkladné vyhodnocení jednotlivých sekvencí jeho filmu ukázalo, jak tři kulové objekty po řadě vylétávají z doutníkové mateřské lodi. Podobný proces byl znázorněn na letáku, který vyšel v Norimberku již v roce 1561 (!). Dame nafilmoval navíc 19. února 1980 v noci jeden "doutník" klasického tvaru, což bylo možné díky tomu, že mateřská loď bíle svítila.

 

3. července 1967 vyfotografoval Joseph L. Ferriere v Cumberlandu v Kanadě šedivou doutníkovou vesmírnou loď, která vypouštěla jakýsi kotouč. Další "mateřská loď” byla vyfotografována v roce 1978 nad Oněžským jezerem v Sovětském svazu. Inake Oses, expert na leteckou fotografii, pořídil ze vzduchu 13. února 1968 snímek doutníku nad Venezuelou ... a tato řada nebere konce. Již malby v brazilských jeskyních ukazují doutníkové objekty. V roce 1980 pozoroval M. Trecul, člen Francouzské akademie, malý kotouč, který opouštěl "obrovský vzdušný doutník se zašpičatělými konci".

 

 

Obr. 32, 33, 34, 35, 36, 37, 38

 

Doutníkové nosné lodi v různých částech světa – shora dolů:

Oněžské Jezero, SSSR 1978;

Cumberland, Kanada, 3.7.1967 (zde ve srovnání s Adamského fotografií);

Norimberk 1561 (kresba);

USA 1967, fotografie od R. Nicholsona;

Hagen, SRN 1980, ve dne (nahoře) a v noci, filmoval Mars Dame;

Venezuela, 13.2.1968, foto Inake Osis.

 

7 fotografií mateřských doutníkových lodí zboku, srovnání s vnitřním nákresem Adamského,

2 z nich vypouští malé lodě – foto  – pozn. zpracovatele.

 

 

V roce 1953 nařídil Pentagon systematické zkoumání oblohy teleskopem a kamerou, které probíhalo pod vedením profesora Clyda Tombaugha a mělo název Project Skysweep (Nebeský hon). Obsazení - profesor Tombaugh, objevitel planety Pluto, patří k nejvýznamnějším astronomům našeho století - naznačuje, jak velký význam je tomuto projektu přikládán. Projekt měl za c7 pátrat po mimozemských mateřských lodích na oběžné dráze kolem Země, o nichž hovořil George Adamski a četní další svědkové. Oficiálně měli tito astronomové pátrat po přirozených malých satelitech Země, jichž by bylo možno použít jako základen pro pozdější kosmické lety. Tento projekt měl nakonec úspěch. Podařilo se zjistit dva dosud neznámé satelity Země o průměru několika kilometrů. V srpnu 1954 informoval časopis Aviation Week o tom, že profesor Dr. Lincoln LaPaz, jeden z expertů zaměstnávaných vládou pro otázky meteorických jevů, zjistil, že oba tyto objekty neznámého původu obíhají okolo Země ve vzdálenosti 640 a 960 km. Koncem roku 1954 pak záhadným způsobem zmizely, aby se v roce 1957 stejně tajuplně opět vynořily. A je v této souvislosti zajímavé, že i Adamského kontakty skončily koncem roku 1954 a byly opět navázány až v roce 1957, když USA zaplavila další vlna pozorovaných UFO.

 

 

KONTAKTY

 

Od 18. února 1953, jak uvádí ve své druhé knize "Uvnitř kosmických lodí", se Adamski setkal několikrát s mimozemšťany v Los Angeles a ti jej vzali na palubu svých "průzkumných lodí" a i do velkých mateřských lodí. Tam se setkal s kosmickými "Mistry", obdržel obsáhlé informace a mohl i nahlédnout do kosmického prostoru a na povrch Měsíce, tvrdí Adamski. Sledujme nejdůležitější setkání:

 

Obr. 39

 

Venušská mateřská loď fotografovaná G. Adamským 1. Května 1952 pomocí jeho teleskopu.

 

Fotografie mateřské lodi zboku zblízka se svítícími okny – pozn. zpracovatele.

 

 

18. 2. 1953: Hnán "silným vnitřním nutkáním" jede Adamski do Los Angeles. V hale svého hotelu se na něj obrátí dva neznámí muži - dva mimozemšťané, kteří nepoznáni žiji mezi námi. Odjíždí s nimi na kraj města. Před "talířem", který se vznáší nad zemí, opět potkává onoho Venušana, s nímž se setkal již 20. 11. 1952. Je dopraven na palubu mateřské lodi, poprvé nahlédne do kosmického prostoru a setká se s Mistrem, který mu podá informace a odpoví mu na dotazy.

 

21. 4. 1953: Adamského to opět žene do Los Angeles, opět se setkává s mimozemšťany v hotelové hale, opět ho vezmou do - tentokrát větší - dopravní lodi, která ho doveze tentokrát k saturnské mateřské lodi. Ukážou mu vnitřek lodi, včetně vysoce technizované laboratoře, a pak jej přijme Mistr.

 

1. 9. 1953: Adamski se setkává s oběma mimozemšťany v kavárně. Ti mu odpoví na řadu otázek, tentokrát ho však nevezmou na palubu lodi.

 

"O něco později": Adamski je opět dopraven na palubu venušské mateřské lodi a podruhé se setkává s venušským Mistrem.

 

23. 8. 1954: Rozloučení. Adamski je opět dopraven na palubu venušské mateřské lodi. Jeho mimozemští přátelé mu sdělují, že jejich poslání na Zemi končí a oni se vrací na svoji domovskou planetu. Společně s Mistrem se koná hostina na rozloučenou. Mimozemšťané Adamskému ukážou svoji domovskou planetu a odvrácenou stranu Měsíce.

 

24. 4. 1955: Adamskému je umožněn poslední důkaz jeho kontaktů. Jeden mimozemšťan ho ještě jednou odváží do kosmického prostoru. Nechá si popsat Adamského fotoaparát Polaroid a nakonec fotografuje Adamského a jeho venušského přítele Orthona u okének mateřské lodi z průzkumné lodi, která se vznáší před mateřskou lodí a částečně ji ozařuje.

 

Adamski skutečně popsal kosmické jevy, které byly teprve o několik let později potvrzeny pozorováními prvních amerických kosmonautů. Popsal například v roce 1953 kosmický prostor takto: "S nesmírným údivem jsem viděl, že pozadí kosmického prostoru je naprosto tmavé. Okolo nás se však vyskytovaly jevy, které vypadaly, jako by tam venku okolo létaly miliardy a miliardy světlušek všemi možnými směry, jak to světlušky dělají." O devět let později, v roce 1962, hlásil astronaut John Glenn "světlušky", které obklopovaly jeho kabinu Mercury: "Kolem mne je spousta malých částic, které zářivě svítí... prolétají okolo kabiny ... všemi směry."

 

Adamski popsal rovněž správně i přední stranu Měsíce: "Byl jsem na nejvyšší míru udiven, jak zcela nesprávné jsou naše představy o Měsíci, našem nejbližším sousedovi. Mnoho kráterů jsou ve skutečnosti široká údolí obklopená rozeklanými horami, které vznikly strašlivými proměnami uvnitř Měsíce." Dnes, po přistání lidí na Měsíci, jsou vědci přesvědčeni o tomtéž, co zde píše Adamski. Ví se dokonce, že Měsíc je dodnes vulkanicky činný. Astronom Gerald Kuiper z univerzity státu Arizona říká: "Povrch 'Moře bouří' vypadá, že jej vytvořila láva během vulkanické činnosti Měsíce před miliardami let."

 

 

Obr. 40, 41, 42, 43

 

George Adamski a jeho venušský přítel u okének mateřské lodi. Tyto snímky pořídil mimozemšťan s Adamského fotoaparátem z kolem letícího “talíře”. Na zvětšenině (dole) rozeznáváme rysy obličeje tohoto Američana.

 

4 fotografie mateřské lodi zboku zblízka s okny, ve dvou z nich 2 tváře – pozn. zpracovatele.

 

 

Adamski pokračuje: "Některé krátery zřejmě vznikly dopadem meteoritů na povrch Měsíce, ty však se od ostatních zřetelně odlišují svou trychtýřovou formou. A když jsem si před sebou na obrazovce podrobně prohlédl jeho povrch, povšiml jsem si hlubokých rýh v půdě a v některých izolovaných skalách ... část povrchu se jevil jako jemný a prašný, zatímco jiná místa vypadala, jako by se skládala z větších částic, jako hrubého písku či jemného štěrku." Když 20. července 1969 přistáli první astronauti na zemském souputníku, vstoupili právě na tento prašný, písčitý povrch Měsíce, který popsal Adamski o 16 let dříve. Na snímcích Měsíce pořízených Apollem lze rovněž dobře rozeznat hluboké, kilometry dlouhé brázdy. Skutečností je však také to, že Adamski ve svých popisech povrchu Měsíce padl za oběť velmi mylným závěrům. Hluboce tmavý povrch kráteru Ciolkovského na odvrácené straně Měsíce považoval za jezero, což je však omluvitelné, protože samotní astronauti jej přirovnávali k "horskému jezeru". Nazelenalou horninu na snímcích pořízených astronauty považoval Adamski za mechovitou vegetaci, světlý měsíční prach za sníh. Přesto by nám připadalo př1iš snadné odsuzovat Adamského jen na základě těchto mylných domněnek. Popsal rovněž obrovské hangáry mimozemšťanů na Měsíci, zařízení, jejichž existenci prokázal Fred Steckling ve své knize "We Discovered Alien Bases on the Moon" (Objevili jsme cizí základny na Měsíci) na základě pečlivého rozboru snímků Měsíce pořízených agenturou NASA. Rovněž Adamského tvrzení, že Měsíc má řídkou atmosféru, se prokázalo po misi Apollo XII v listopadu 1969: "Malá vědecká laboratoř, kterou oba astronauti instalovali předešlého dne na povrchu Měsíce, ukazuje existenci měsíční atmosféry", uvádí se v jednom komuniké NASA.

 

 

Obr. 44

 

Ciolkovského kráter na odvrácené straně Měsíce.

Adamski jej popsal již v roce 1955, ale považoval jej za měsíční jezero.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

Mnohem problematičtější je ovšem Adamského tvrzení, že mimozemšťané přišli z Venuše, Marsu a Saturnu, což je tvrzení, s nímž se setkáváme rovněž u řady dalších osob, které přišly do styku s mimozemšťany, jak uvidíme v následujícím textu. Je možné, že Adamskému v tomto případě záměrně udali nesprávné informace, protože na počátku 50. let nebylo ani pro něj ani pro veřejnost představitelné, že by se mohlo podařit překonat kosmické vzdálenosti. Kromě toho je samozřejmě možné, že mimozemšťané mají své základny na planetách naší sluneční soustavy. Druhá možnost spočívá v tom, že v některé jiné dimenzi či oscilační rovině skutečně existuje život na všech planetách. Skutečností přece zůstává, že americké sondy vyslané k Marsu zachytily impulsy organického života, avšak nemohly jej fyzikálně potvrdit. Další možností je samozřejmě to, že jsme obětí svévolných interpretací údajů těchto sond dogmatickými vědci a obvyklého spiknutí a mystifikace veřejnosti v otázkách UFO a mimozemšťanů, zatímco ve skutečnosti přece jen existuje život na našich sousedních planetách...

 

 

VESMÍRNÉ LODĚ

 

Jestliže si uvědomíme, že George Adamski byl prvním člověkem, který přišel do styku s mimozemšťany a sdělil své zážitky veřejnosti, pak nejlepším důkazem autentičnosti jeho líčení je naprostý soulad s líčením stovek dalších lidí, kteří navázali styky s mimozemšťany a z nichž v této knize můžeme představit pouze padesát. Doporučujeme vám proto srovnání zpráv o stycích s mimozemšťany, z něhož lze vyvodit zajímavé základní vzory, které pak mohou sloužit při analýze nových zpráv za měřítko jejich pravosti.

 

Jak vlastně vypadá "létající talíř" uvnitř? U Adamského nacházíme mimořádně podrobný popis venušské průzkumné lodi, v níž letěl 18. 2. 1953. Adamski popisuje kabinu v jejím vnitřku a uvádí její šířku asi 5,5 metrů. Asi 60 cm široký sloup sahal od nejvyššího místa kupole do středu podlahy. Jedná se, jak mu vysvětlili mimozemšťané, o magnetický pól lodi. Prochází ve dně velkou, jasnou, kruhovou čočkou, na jejímž okraji se nacházejí dvě malé lavičky. Čočka slouží převážně k pozorování přes dno. Loď má 12 okének rozčleněných do tří skupin po čtyřech. Před okénky se nacházejí armatury a ovládací pulty pro navigaci lodi, obrazovky a panely, které svítí ve světlých barvách. Na stěnách visí grafické obrazy a tabulky bez indexů a stupnic, avšak s barevnými čárami a světelnými záblesky různých barev a různé síly, z nichž některé mají tvary různých geometrických obrazců. Adamski nechápal jejich význam; vysvětlení najdeme u Šoiči Harukawy v páté kapitole této knihy.

 

Uvnitř lodi není žádný tmavý kout, zdůraznil Adamski a potvrdil tím jev, s nímž se neustále setkáváme u mnoha zpráv o kontaktech s mimozemšťany. "Nemohl jsem zjistit, odkud přichází světlo. Zdálo se, že zaplňuje každou prohlubeň a každý kout měkkým, příjemným svitem. Přesně nelze toto světlo popsat. Nebylo ani bité ani modré či jiné barvy; namísto toho se zdálo, že se skládá z jemné směsi všech barev, přičemž dominovala tu jedna, tu druhá barva."Adamski rovněž popisoval, jak se vytvářejí otvory na místech, kde stěna předtím ještě působila zcela masivním dojmem; i s tímto jevem se neustále setkáváme ve zprávách o setkáních s mimozemšťany.

 

 

Obr. 45

 

Vpravo: Řez mateřskou lodí z Venuše.

 

Technický nárys vnitřku mateřské lodi – pozn. zpracovatele.

 

 

Když vesmírná loď startovala, nepocítil ani nejmenší trhnutí, a také obrovská rychlost, jíž se kotouč pohyboval, nikterak nepůsobila, neboť loď má své vlastní gravitační pole, které vzniká elektrickou cestou. Tato energie se vyrábí v oněch třech koulích na spodní straně lodi, které vlastně "slouží jako kondenzátory pro statickou elektřinu, která je k nim přiváděna od magnetického pólu. Tato energie existuje všude ve vesmíru. V přírodě se projevuje v koncentrované jevové podobě jako blesk." Japonskému univerzitnímu profesoru Seikiovi se také v praxi podařilo vyvinout antigravitační létající přístroj, který rovněž pracuje se třemi kulovými kondenzátory.

 

Adamski popisoval, že se "průzkumné" lodi "nakládají" na palubu obrovských mateřských lodí doutníkového tvaru, neboť samy neprodukovaly svou vlastní energii v dostatečně velkém množství. Mateřské lodi jsou, jak zjistil Adamski, do určité míry uzavřená města. Jejich délka je různá, od několika set metrů až do několika kilometrů. Slouží k meziplanetární přepravě a jsou schopny překonávat obrovské vzdálenosti ve vesmíru ve velmi krátkém čase. "Rychlost pro nás neznamená totéž co pro vás", sdělili Adamskému. "Jakmile se loď jednou dostane do vnějšího prostoru, je její rychlost rovna aktivitě prostoru. Místo dopředného pohonu, jako je tomu u vašich letadel, cestujeme na proudech kosmického prostoru."

 

 

Obr. 46

 

Kelvin Rowe.

 

Fotografie halvy – pozn. zpracovatele.

 

 

Adamski se zmiňuje ve své druhé knize, nazvané "Uvnitř vesmírné lodi", o tom, že mu kosmičtí bratři jednou dovolili, aby vzal s sebou na palubu vesmírných lodí dva vědce, v obou případech uznávané univerzitní profesory. Ačkoliv oba z pochopitelných důvodů nikdy nevystoupili na veřejnost, Richard Ogden později zjistil, že jedním z nich byl profesor Dr. David Turner z univerzity v Seattlu ve státě Washington, zatímco britský ufolog Timothy Good zjistil dalšího svědka Adamského návštěv v mateřských lodích, Kelvina Rowea z Kalifornie. Na Gooda silně zapůsobila Roweova upřímnost, který se nikdy ani nepokusil vystoupit na veřejnosti a získat si popularitu. Rowe navázal svůj první styk s mimozemšťany v roce 1954. Jednou, jak vypráví, byl v oné době na palubě mateřské lodi, když na určitou vzdálenost spatřil jiného pozemského návštěvníka, totiž George Adamského. Mimozemšťané mu však tehdy nedovolili, aby se s ním setkal a aby ho alespoň pozdravil.

 

 

Obr. 47

 

Podrobný nákres malé venušské lodi s řezem v 1/4 obvodu – pozn. zpracovatele.

 

 

Adamského poznatky byly již na počátku jeho styků s mimozemšťany neustále potvrzovány těmi, kteří prožili podobné zkušenosti jako on. Jedno z prvních potvrzení poskytl mexický taxikář Salvador Villanueva Medina, který nejen že se setkal se stejnými mimozemšťany a stejným typem vesmírné lodi, když jeho auto zůstalo v srpnu 1953 stát na jedné silnici v Mexiku, ale získal i zcela shodné informace, které Adamski uveřejnil teprve mnohem později (viz zpráva v kapitole V). Protože ani kniha "Létající talíře přistály" v té době v Mexiku ještě nevyšla, je možno považovat plný soulad popisu mimozemšťanů mezi Adamským a Villanuevou za další důkaz, stejně jako četné další kontakty s mimozemšťany tohoto typu až do současné doby.

 

Adamského styky s mimozemšťany trvaly až do jeho smrti v roce 1965. V té době byli téměř všichni jeho bližší spolupracovníci svědky jeho kontaktů a Adamski je seznámil s mimozemšťany, kteří žijí mezi námi, jako jsou mj. Madeleine Rodefferová, Carl Honey a Fred Steckling. Zatímco jeho kritikové stále ještě znevažovali představu, že se mimozemšťané setkávají s Adamským v hotelových halách a pojídají s ním obložené chlebíčky, neumožňuje nám studium zpráv, zvláště zpráv od Mengera, Stecklinga, Strangese, Klotzbacha, Kraspedona, Mercada, Hernandeze, Edwina, Sanmartina, Umma, Pallmanna, Silvy, Magocsiho a mnoha dalších jiný závěr než ten, že "oni" skutečně mezi námi žijí a chovají se co možná nenápadně.

 

I když srovnáme navzájem líčení podané v oběžném dopise Adamského o jeho kontaktu s mimozemšťany v prosinci 1958, které vydali teprve v roce 1983 v knižní podobě Lou Zinsstag a Timothy Good, se zprávami Castilla nebo Forbese, zjistíme, že si navzájem odpovídají. Adamski tehdy napsal: "Nabyl jsem poznatek, že jsem byl vyzdvižen do vesmírné lodi, která se vznášela nade mnou. Měl jsem pocit, jako by se jednalo o průhledný plastikový závěs, jehož se však nelze dotknout a který není vidět. Je to jakási magnetická sila, která tě zdvihne do lodi jako výtah. Když chcete, můžete to provést i z výšky tisíce kilometrů, ale obvykle to bývá jen 80 až 100 metrů. Můžete mít s sebou zavazadlo, všechno. Je to jakoby člověk stál na jakési platformě, i když ji nelze vidět. Probíhá to jen na volném prostranství a zdvihanou osobu lze celou tu dobu vidět."

 

 

Obr. 48

 

Grafické znázornění momizemšťana, s nímž se v roce 1953 setkal Salvador Villanueva.

 

 

 

(7)

 

Proč přicházejí

 

 

Uvnitř mateřské lodi byl Adamski doveden k Mistrům, kteří jej informovali o úmyslech kosmických bratří.

 

"Milý synu, hlavní důvod, proč k vám v této době přicházíme, je následující: Chtěli bychom vás varovat před velkým nebezpečím, které nyní hrozí pozemšťanům. Protože víme více, než si kdokoliv z vás dovede představit, cítíme se povinováni vás poučit, pokud je to možné. Snad vaše národy přijmou poučení, které vám tvým prostřednictvím a prostřednictvím jiných hodláme předat. Mohou však mít také hluché uši. Potom se sami zničí. Volba je na obyvatelích Země; my žádné příkazy dávat nemůžeme.

 

Při tvém prvním setkání s naším bratrem jsme ti naznačili, že atomové výbuchy na Zemi vzbudily náš zájem, a sice z následujících důvodů: I když sty a záření z těchto pokusných výbuchů dosud nepřesáhly pozemskou sféru působení, přesto již ohrožuje toto záření život pozemských lidí. (...) Kdyby ... takovéto sty byly navzájem uvolněny ve světové válce lidstva, mohlo by to zničit velkou část zemské populace, umrtvit vaši půdu, zamořit vaše vody a znemožnit jakýkoliv život na dlouhou dobu. Mohlo by se dokonce stát, že by se samotné těleso vaší planety zdeformovalo natolik, že by tím byla narušena jeho rovnováha v Mléčné dráze.

 

Takové by byly bezprostřední následky, které by postihly vaši Zemi. Pro nás by však mohlo být cestování v kosmickém prostoru na dlouhou dobu ztíženo a ohroženo, neboť energie uvolněná takovými masovými výbuchy by pak pronikla přes vaši atmosféru do kosmického prostoru."

 

"Bylo ti řečeno, že my v našich světech žijeme dle zákonů Stvořitele, zatímco vy pozemšťané jen hovoříte sami o sobě. Kdybyste ale žili podle zákonů, které již znáte, pak by nedocházelo mezi vámi k žádnému boji. Pracovali byste sami na sobě v rámci vašich skupin a národů, abyste dosáhli dobra a štěstí..."

 

Orthon: "My všichni jsme od narození živeni ideou celistvosti jednoty života. Pro nás by bylo nemyslitelné nejednat v souladu s poznanými zákony světa. Tyto zákony přece nevytvořili lidé, ony existují od počátku a budou trvat věčně. V souladu s těmito zákony musí každý jednotlivec, každý inteligentní život na všech světech sám rozhodnout o svém osudu, bez vměšování jiných! Rada, to ano! Poučení, to ano !  Ale vměšování až k případnému zničení - to nikdy !"

 

Mistr: "Význam věty 'Jsme strážci našeho bratra' platí pro veškeré lidstvo. A právě v této úloze strážců našich bratrů přicházíme k vám a říkáme: "Kéž je pro váš svět vůdčí silou Nejvyšší bytost vesmíru, aby váš zármutek přešel jako temnota před světlem."

 

(Z knihy: Uvnitř kosmických lodí, str. 91 f., 98 f., 244)

 

Jako "posel mimozemšťanů" dostal Adamski pozvání a také otázky od mnoha známých osobností v oblasti politiky a náboženství. Přijali ho takoví významní představitelé, jako americký prezident John F. Kennedy, holandská královna Juliana a princ Bernhard, vysocí úředníci OSN a papež Jan XXIII. Výbor OSN pro kosmické záležitosti a americký úřad pro kosmický výzkum NASA jednaly s Adamským důvěrně, jak ještě dnes dokazují četné dopisy v archivu Nadace George Adamského. Dopisy vyjadřující sympatie a souhlas přicházely z celého světa, dokonce i z ministerstva zahraničních věcí USA. A možná byl Adamski i prvním diplomatickým zástupcem Země u planeťanů...

 

 

 

(8)

 

Poslední důkaz

 

 

 

Obr. 49, 50, 51, 52, 53

 

Vpravo: Čtyři jednotlivé záběry z filmu Rodefferové pořízené 28.2.1965 ..

Dole: Madelaine Rodefferová (Foto Timothy Good)

 

4 fotografie malé venušské lodi zboku zblízka, portrét autorky fotografií – pozn. zpracovatele.

 

 

Ještě krátce před smrtí Adamského vznikly za jeho přítomnosti patrně dodnes nejlepší filmové záběry UFO. Adamski sám natočil senzační filmy s celými flotilami UFO, s kovově zářící mateřskou lodí vysoko na obloze nebo s průzkumnou lodí po nedalekém přistání. Ale nic z toho se nedá srovnat s filmem, který vznikl takřka jako jeho závěť. Adamski byl v té době hostem u své známé Madeleine Rodefferové ve Washingtonu D.C. 351etá paní Rodefferová byla lékařskou sekretářkou a manželkou vládního úředníka. Adamski se v té době dověděl od svých "vesmírných bratří", že jedna z jejich lodí přiletí do Washingtonu a že bude mít příležitost ji pozorovat. A skutečně také paní Rodefferová a George Adamski pozorovali 28. února 1965 nejdříve malý telemetrický kotouč, potom průzkumnou loď. Paní Rodefferová se pokusila loď nafilmovat, avšak byla příliš nervózní. Nakonec si Adamski vzal její 8mm kameru a filmoval dále sám.

 

Snímky ukazují průzkumnou loď, jak manévruje. Jako beztížná klouže mezi vysokými stromy v zahradě paní Rodefferové sem a tam. Silové pole, jímž je obklopena, způsobuje částečnou vibraci jejího tvaru a vytváří optické jevy, které by bylo nemožné reprodukovat.

 

Film důkladně zkoumal Bill Sherwood, filmový expert firmy Kodak Eastman, a rovněž americký úřad pro kosmický výzkum NASA. Sherwood došel k závěru, že objekt musel mít průměr 9 metrů. "Jeho tvar se mění, patrně v důsledku silového pole. Pozoruhodné je, domnívám se, lehké záření spodní strany" (u modelu by právě tato strana byla tmavá, pozn.autora). Člen výboru NASA, jemuž byl tento film 27. 2. 1967 promítnut, potvrdil tyto odhady. Později byl tento filmový úsek předveden i americkému vojenskému letectvu a výboru senátu. Plukovník letectva Freeman prohlásil: "To je nejlepší film, jaký jsem dosud viděl. Něco takového jsem dosud nikdy neviděl."

 

 

 

(9)

 

Vesmírní lidé

 

 

George Adamski

 

Protože jsem se většinou setkával s Venušany, chtěl bych učinit několik srovnání mezi jejich a našim chováním vůči sobě. Důkladně prostudovali přírodu a nalezli kosmického Otce, který proniká všemi materiálními prvky mateřské planety a naplňuje každou formu kosmickým dechem, aby mohla růst a sloužit všem ostatním částem stvoření. Jsou tak zjemnělí, že cítí pulsování stonku trávy a dokonce i dech skály. Všechny lidské bytosti jsou pro ně projevy kosmického ducha, který dává každému jednotlivému jevu život a činnou sílu.

 

Protože důkladně studovali stromy, květiny, skály, ptáky a další živočichy a pozorovali, jak každý z nich plní účel, pro který byl stvořen, došli k poznání, že Příroda představuje zákon Boží. Přírodu je tak možno nazvat matkou nejvyšší inteligence, neboť skrze tuto matku se tato nejvyšší inteligence projevuje. Stejně jako tělo matky dodává veškerou potřebnou materii malé formě, která vzniká v jejím vlastním těle, dodává i matka Příroda vše potřebné pro všechny formy, které se rodí z jejího těla. Tato pozorování je přivedla blíže vědění o Otci a jeho clech, než je tomu u nás na Zemi.

 

ZROZENÍ

 

Jejich děti jsou počaty, vyživovány a respektovány s tímto veškerým děním před očima. Vědí, že každá individualizovaná forma, pro niž byly vybrány, aby vytvořily určité tělo, nabyla nekonečných zkušeností. K početí dochází v milostném aktu. Během těhotenství nedochází k žádnému sexuálnímu styku. Tato hluboká úcta není na Zemi zpravidla obvyklá, a proto zde může docházet k mnoha poruchám.

 

DĚTSTVÍ

 

Dokud je dítě ještě velmi malé, nemá jeho duch zatím mnoho dojmů z okolního prostředí, a tak existují obrazy nebo pocity, které vyzařují z jakési vnitřní životní jiskry této formy. Tvůrce této formy, vševlévající inteligence, je ještě ve volném stavu. Rodiče na Venuši to vědí a mnohé se od svých dětí naučili.

 

INKARNACE

 

Dítě může být například ze Saturnu a převtělilo se na Venuši, aby poznalo určitou životní fázi, která se ještě neprojevila, a kromě toho má sloužit k vyrovnání planetárního vědění. I na Zemi existují takové bytosti, které shromažďovaly zkušenosti na jiných planetách naší soustavy, přičemž každá z těchto zkušeností přispívá pokroku na Zemi.

 

SMRT

 

Obyvatelé jiných planet to vědí a rádi si vymění oděv za nový, když přijde jejich čas. Proto se nebojí toho, co my nazýváme smrtí. Vědí, že vesmír se nachází v neustálé změně. Vědí, že chemikálie starého těla splnily svůj účel a znovu vejdou do procesu chemických přeměn, aby tak našly nové uplatnění.

 

NÁBOŽENSTVÍ

 

Často dostávám otázku, zda lidé jiných planet uctívají Boha tak jako my a zda mají místa pro toto uctívání podobná našim kostelům. Myslím, tato otázka je zodpovězena již tím, že žijí, pohybují se a vedou svoji existenci v neustálém vědomí, že Boží inteligence se projevuje i ve stonku trávy. Při jedné návštěvě v mateřské lodi mi ukázali holografii jedné své budovy. Ke vchodu vedly široké schody a na konci dlouhé místnosti jsem uviděl velikou stěnu, na níž je znázorněn "Bezčasový život". Bylo to úchvatné, neboť zde vibroval život. Nedomnívám se, že by někdo mohl být blíže Bohu než ve vřelém objetí tohoto nádherného obrazu kosmického života. V této budově se studují zázraky vesmíru a dokonalé shodné uspořádání kosmického působení kosmickou inteligencí.

 

VÝŽIVA

 

Jejich pochopení pro to, jak Příroda bohatě dodává vše, co potřebují, je vede k tomu, aby pracovali s přirozenými podmínkami. Nikdy neurychlují úrodu, získávají tak životadárné látky z půdy. Některé potraviny si vaří, jiné pak jedí syrové, ale mají určitou metodu vaření, která neničí zárodky života v prvcích výživy. Jeden z jejich chemiků mi řekl, jak je důležité dodávat tělu různé druhy stravy a zásobovat tak všechny jeho části.

 

JAZYK

 

Při mém prvním setkání s Orthonem (20. 11. 1952) stejně jako při různých př0ežitostech, kdy jsem se nacházel v mateřské lodi, která dopravovala velký počet lidí, jsem je slyšel hovořit v jejich jazyce. Tónina jejich řeči byla velmi vysoká a tato řeč zněla také velmi melodicky. Nejlépe by se dala přirovnat k vroucím jasným tónům flétny. Nemají však zapotřebí mluveného slova, aby si navzájem sdělovali své myšlenky a pocity, neboť jsou navzájem tak úzce spojeni, že mohou pocity a myšlenky jiných lidí vycítit. Skrz jejich niternou spojitost s city zde existuje stejná frekvence mezi pocitem a myšlenkou, takže nepotřebují žádný slyšitelný zvuk, aby pochopili, co druhý chce, neboť přijali obraz, který partner vyslal. Je to telepatie.

 

TANEC A HUDBA

 

Jejich hudba spočívá v reprodukci frekvencí všech částic kosmu. Ta se projevuje v dokonalé harmonii mezi vším, co existuje a vytváří tak symfonii radostného výrazu. Když tančí, uvědomují si, že se buňky jejich těla nacházejí ve stavu ustavičného omlazování, a proto vypadají stále mladí. Tanec chápou rovněž jako určitý druh uctívání kosmické Energie, která jim poskytuje výsadu vyjadřovat věčný život tím, že přizpůsobí každý pohyb svého těla rytmu hudby.

 

VLÁDA

 

Jak už jsem uvedl ve svých knihách, existuje na ostatních planetách naší sluneční soustavy jistý druh planetární světové vlády sestávající z mudrců a poradců, kteří řeší všechny vznikající problémy a starají se o chod života na této planetě. Nepotřebují žádné psané zákony, protože vědí, že vše, co činí v rozporu se zákony Přírody, postihne nakonec je samé. Proto jsou mladší Venušané žádostiví rad a poučení ze strany starších.

 

PLANETÁRNÍ ZMĚNY

 

Jejich kosmičtí cestovatelé získávají neustále nové poznatky o vesmíru a pozorují přirozené změny, k nimž dochází na různých planetách. Vědí také, že Země stojí před přesunutím svých pólů, ale nevědí, kdy k tomuto úkazu dojde a zda to bude pouze dílčí nebo celkový přesun. Mají zájem na pozorování těchto změn. Kdyby mělo dojít k celkovému přesunu pólů, pak nám chtějí při tom v každém ohledu pomoci. Již před několika lety jsem prohlásil, že mezi námi žije velký počet mimozemšťanů, a neustále je mi kladena otázka: "Co zde u nás vlastně dělají ?" Jedním z důvodů jejich přítomnosti na Zemi je to, že mnoho jich je v trvalém styku se svými domovskými planetami, aby je varovali, jakmile to dojde tak daleko a jakmile bude docházet k těmto změnám. Vesmírné lodi z Marsu a Venuše, ze Saturnu a Jupiteru stojí neustále na stráži na naší obloze. Pomocí svých přístrojů zaznamenávají změny magnetických silových polí v naší atmosféře. Mají záznamy, které byly pořízeny, když podobné změny probíhaly na jiných planetách, a disponují proto dobrými komparativními údaji.

 

Příchod našich kosmických sousedů ani nemá za účel předvádět nám pozemšťanům jakési divadlo, ani nechtějí založit nějaké nové náboženství, či dokonce stát se našimi bohy Namísto toho jsou ochotni podělit se s námi o své znalosti, budeme-li připraveni tyto vědomosti přijmout. Vědí, že náš způsob života spočívá na špatných základech a že naše chování dříve či později musí vést k sebezničení.

 

Jejich program má dalekosáhlé cíle a jejich plány jsou dobře promyšlené. Neodsuzují nás za naši nevíru. Vědí, že dilema, v němž vězíme na základě našich špatně vedených představ, lze vyřešit pouze tak, že zanikne v důsledku samotné své skutečnosti. Vědí také, že pozemšťané jednoho dne poznají, že se všechny záhady a problémy nechají vyřešit pouze pochopením přírodních zákonů a v souladu s nimi, nikoliv proti nim.

 

 

 

(10)

 

Co jsem se naučil od mimozemšťanů

 

 

George Adamski

 

Od mého setkání s Orthonem v kalifornské poušti jsem měl mnoho setkání s našimi přáteli cestujícími v kosmu. Řada z nich byla náhodná a nečekaná; jiná mi byla ohlášena telepaticky, jak jsem to popsal v publikaci "Uvnitř kosmických lodí". Nikdy jsem však neměl možnost domluvit si pevnou schůzku na určitou dobu a na určitém místě, ale nikdy mi také nechyběl vnitřní pocit, že jsem s nimi ve spojení. Přestože jsem s nimi měl tolik setkání, bylo by hloupé tvrdit, že jsem poznal všechny skupiny kosmických lidí přicházející na zemi. Bylo mi rovněž řečeno, že jsem mnohokrát hovořil s kosmickými cestovateli, aniž bych je poznal a aniž by se oni sami identifikovali. Několikrát jsem se pak s jedním či dvěma z nich setkal na jedné lodi a poznal jako někoho, s nímž jsem předtím hovořil, aniž bych však cokoliv tušil.

 

Proto neustále říkám i píšu, že mnoho lidí, vlastně nepředstavitelně mnoho lidí hovořilo s kosmickými cestovateli, aniž by je poznalo. Pracují v továrnách nebo ve vládních úřadech po celé Zemi. Nacházíme je v ozbrojených silách každé země, ve všech oborech vědy, v oznamovacích prostředcích, medicíně atd., všude, kde se od nich nevyžaduje, aby zabíjeli své bližní. Nesčetněkrát mi byla položena otázka, jak je to možné tam, kde přece každý potřebuje své osobní doklady, dokumenty o narození spod. Ale to nejsou žádné nepřekonatelné potíže ani pro mnohé pozemšťany. Existuje nespočetný počet způsobů, jak si opatřit dokumenty. Kdo o tom pochybuje, měl by se o to sám pokusit, a bude sám překvapen.

 

Kosmické lidi často poznáme podle jejich nadprůměrné přívětivosti a leckdy i telepatických schopností...

 

V knize "Uvnitř kosmických lodí" se říká, že si člověk sám často za příznivých okolností vytváří tendenci k domýšlivosti, a to i tehdy, když se mu dostane poučení o jejich důsledcích. Ve vesmíru k tomu občas také dochází, a to i na nejrozvinutějších planetách. Protože Vesmírný zákon člověku zakazuje ničit jiné lidi, jsou takoví lidé přiváženi na méně rozvinuté planety, kde mohou poznat důsledky své domýšlivosti, neboť každý člověk se nejlépe učí zkušenostmi. Před dlouhou dobou byla Země takovou planetou, na niž byli takoví lidé dopravováni. Tato skutečnost vedla mnoho čtenářů k závěru, že Země vlastně není nic jiného než trestná kolonie a její obyvatelé mají malou naději na radost a štěstí. To však je omyl.

 

Jde o uplatnění zákona a nikoliv o osobní rozhodnutí jiných. To mi dali vesmírní lidé jednoznačně najevo a jejich pochopení a soucítění překračuje veškeré naše představy. Naše Země byla vytvořena stejným Stvořitelem, který vytvořil všechny planety, slunce a satelity v nekonečných systémech v kosmu. Je stejně posvátná jako každé jiné místo ve Vesmíru. Země je dokonce mnohem krásnější než mnoho jiných planet, jejichž obyvatelé překonali svoji destruktivnost a jsou společensky a vědecky mnohem dále než my. Kdyby člověk věnoval potřebný čas a námahu tomu, aby pozoroval krásy Přírody všude tam, kde je nachází, objevil by mnoho požehnání, jimiž velký Stvořitel obdaroval pozemšťany.

 

Dokonce i v největších městech nacházíme muzea a parky s květinami, ptáky, stromy a malým hmyzem. To všechno je překrásné, když si člověk najde několik minut na pozorování. Ale my jsme natolik zaujati naším každodenním snažením a vášní hromadit majetek, že se nás zmocnila chtivost a máme mnohem větší zájem na tom, abychom tyto malé živočichy zabíjeli, než abychom se jim obdivovali a těšili se z nich.

 

Lidé z Venuše, kteří studovali Přírodu, zjistili, že všechny formy života byly vytvořeny k určitému účelu. Neznají žádné spreje proti hmyzu, umělá hnojiva apod. Zjistili to, co my právě nyní začínáme chápat, že totiž když ničíme určitý hmyz, pak jiný hmyz, který je stejně destruktivní, se rozmnožuje, protože mu chybějí přirození nepřátelé. Koneckonců se i ptáci stávají našimi oběťmi, jestliže jim otravujeme potravu. Ale my otravujeme dokonce i rostliny, které sami jíme.

 

Náš nedostatek pochopení pro přírodní zákony a naše chtivost moci vše získat za peníze, nás dovedly do války s Přírodou. Rozpoutali jsme řetězovou reakci, která nakonec postihne všechny formy života, od nejmenšího hmyzu až po samotného člověka. To mně řekli vesmírní lidé, když jsem se jich ptal na příčinu a léčení mnoha nemocí ...

 

Naše Země je pouze jakousi školní třídou. Poučení, které zde získáváme, nelze najít na žádné jiné planetě naší soustavy. Ovšem samozřejmě existuje mnoho analogií v miliardách galaxií vesmíru, přičemž některé se nacházejí na vyšší, jiné na nižší úrovni vývoji. Stejně jako dítě nemůže složit zkoušku určenou pro univerzitního studenta, pokud by předtím neabsolvovalo základní školu a gymnázium, nemůže ani člověk přeskočit žádnou příčku na žebříčku svého vývoje.

 

Zemi můžeme přirovnat k mateřské školce, v níž se nacházejí nejrůznější typy. Je úkolem této školky, aby je naučila harmonicky navzájem spolu vycházet.

 

Vesmírní lidé jsou zde proto, aby nám pomáhali naučit se Vesmírné zákony. Dobrý učitel to nikdy nedělá směrem shora dolů, ale pokouší se pochopit způsob myšlení svých žáků a pomáhá dětem rozvíjet jejich intelekt. Podobně postupují i vesmírní lidé. Nevykonávají na nás žádný nátlak, ani nám neukazují svou převahu. Naopak žijí mezi námi a doufají, že jejich příklad harmonického života v nás vzbudí touhu žít podobně jako oni.

 

Pro pokorného člověka jsou si všichni lidé rovni, jsou dětmi stejného Stvořitele, dýchají stejný vzduch, jedí potravu ze stejné Země, vnímají světlo stejného Slunce a stejného Měsíce. Každý člověk se rodí s úkolem sloužit a učit se. Nikdo nemůže zcela nahradit místo jiného člověka, protože každý šel svou vlastní cestou až na místo, na němž se dnes nachází. Lidé z jiných planet dělají totéž. I oni jdou každý den po stezkách života a nalézají poučení.

 

Při mnoha setkáních, která jsem měl s našimi návštěvníky, se převážně jednalo o mé vlastní problémy a možnosti jejich řešení. Oni nikdy neradí svým bližním, ale mají nevysvětlitelnou schopnost přenést se do myšlenek jiného člověka tak, jakoby to byly jejich vlastní myšlenky. Ten druhý člověk se pak může sám rozhodnout, zda tuto pomoc přijme a bude se jí řídit, nebo zda odmítne bez pocitu, že odmítl radu přítele. Já sám sem se to musel nejdříve naučit a pečlivě jsem studoval své myšlenky a svá jednání po setkání s nimi. Často jsem zjistil, že se mé myšlenky ubírají zcela opačným směrem prostě proto, že jsem věc dobře nepochopil. Bylo třeba značného úsilí z mé strany a musím ujít ještě dlouhou cestu, než se toto naučím.

 

Jiná věc, které jsem si u návštěvníků z vesmíru povšiml, byla jejich láska k zábavě, zpěvu, tanci, sportu, filmu a ke vzdělávacím programům na přístrojích, které se nechají přirovnat k našim televizorům. Přesto jsou však velmi tiší. Nemluví př1iš, neboť jak mi vysvětlili, při rozhovorech přichází' nazmar mnoho energie. Mnoho každodenních rozhovorů na Zemi je pouhým plýtváním časem, které připravuje o energii nejen mluvčího, ale i posluchače. Při našem dalším vývoji budeme mít větší zájem na pochopení našich myšlenek a jejich důsledků a na tom, abychom náš duch obrátili směrem ke zdroji těchto myšlenek a zjistili, proč jim umožňujeme, aby se nás zmocňovaly. Ve skutečnosti bychom my měli být pány našich myšlenek, ale kdo z nás jím skutečně je?

 

Neustále jsem žádán, abych popsal život na jiných planetách, jejich domy, jejich zájmy. To je velmi obtížné, protože bych pak musel popsat lidi a životní podmínky celého světa, z něhož jsem však poznal pouze hrstku jeho obyvatel.

 

Během let jsem se setkal s lidmi z mnoha našich sousedních planet. Svým vzezřením se nijak zvlášť neliší od běžných pozemských lidí. Většina jich přišla z Venuše, a proto budu především hovořit o této planetě. Na každé planetě se hovoří jednou planetární řečí na rozdiv od Země s jejími mnoha jazyky.Avšak jazyk každé planety se liší od jazyků jiných planet, takže když kosmičtí cestovatelé navštíví jiný svět, mají zájem na tom, aby se neučili jeho jazyk. I to je jednodušší než na Zemi, kde se člověk musí pro každou zemi naučit jiný jazyk. Všechny planety mají země, ostrovy, kontinenty a vodu. Některé mají více vody než jiné, ale voda je vždy potřebná pro vytvoření atmosféry a života.

 

Výchova na našich sousedních planetách začíná ihned po narození. Novorozené dítě je s láskou pozorováno a pečlivě se studují formy jeho myšlení a přirozené zájmy. To ale neznamená, že má privilegium stát se pánem domu, jak k tomu často dochází na Zemi. Od počátku je dítě vedeno k tomu, aby si osvojilo hodnoty a význam umírněnosti, ohleduplnosti, a nepopsatelnou radost z lásky a z toho, když je člověk milován. Vštěpuje se mu, že jeho přirozená krása a jeho talent jsou dary Stvořitele, jichž je třeba užívat jako privilegia.

 

Naši sousedé ve vesmíru mají několik zásad, podle nichž žijí. Tyto zásady jsou dětem vštěpovány a stávají se základem veškerého jednání po celý život. Jde o tyto zásady:

 

1. Nikdy nežádat více, než je skutečně třeba pro každodenní zdraví a pohodlí.

 

2. Na všechny lidi je nutno pohlížet jako na navzájem rovné a nikoho nelze preferovat.

 

3. Neustále je třeba sledovat své myšlenky, udržovat je pod kontrolou a vždy je směrovat. Není to pro ně, stejně jako pro nás, nikterak snadné a vyžaduje to neustálou bdělost. Ani oni nejsou vždy v tomto směru úspěšní, i oni mají emoce, které ještě nezvládli. Jakmile však poznají svůj omyl, obrátí se okamžitě opět k univerzálnímu aspektu a pohlížejí na svůj omyl jako na poučení, které je třeba si neustále připomínat a nikdy takovou chybu již neopakovat.

 

4. Každou formu služby je třeba uznat a poděkovat za ni. To začíná s každým novým dnem, který zdraví s radostí a vděčností jako novou pn1ežitost sloužit Stvořiteli.

 

Domy v různých oblastech Venuše jsou pohodlně vybaveny podle přirozených podmínek. Mají různou architekturu, jak lze vždy očekávat u větších lidských společenství. Některé rodiny dávají přednost domům s velkými terasami, zahradami, květinami a rybníky, jiné dávají přednost menším obydlím bez takové odpovědnosti. Základní rozdíl od pozemských lidí spočívá v jejich přátelskosti. Člověk k návštěvě jejich zahrady nepotřebuje pozvání, protože oni každého považují za svého přítele a jako takového jej vítají.

 

Stejně jako my na Zemi mají i oni určitá základní zařízení, která zabezpečují blahobyt a pohodlí lidí. Budovy se neustále nově upravují, továrny vyrábějí výrobky, zemědělci obdělávají půdu, obchody nabízejí věci denní potřeby, kvalifikovaní dělníci a řemeslníci provádějí opravy.

 

Zdrojem jejich energie je táž přírodní energie, kterou používají pro své lodi. Proto také u nich neexistují žádné odpady ani odpadní plyny, jak je tomu u nás.

 

Stejně jako na Zemi existuje i u nich mnoho tvůrčích mužů a žen, kteří rádi navrhují a pořizují oděv. Někteří to činí pro veřejnost, jiní pro svou rodinu a své přátele, kteří takovéto schopnosti nebo zájmy nemají. Nikdy nedovolují, aby se pro ně práce stala přítěží. To je možné prostřednictvím jejich duchovního přístupu a kontroly myšlenek. Naučili se mít potěšení ze všeho, co právě dělají. My bychom mohli dělat totéž, i když nám to připadá obtížné.

 

Vzhledem k jejich dobrým všeobecným možnostem dopravy má jen málokdo soukromé vozidlo. Uvědomili si, že majetek se může stát jejich pánem, který ovládá své majitele a vyžaduje od nich jen péči, práci a další výdaje.

 

Mají samozřejmě roboty, které je zbavují do značné míry těžké práce, kterou bylo dříve třeba vykonávat ručně. Jejich pracující tak získali mnoho času na studium a na radost ze života. Lidský duch je však i nadále zapotřebí pro konstrukci nových strojů všeho druhu a pak pro jejich obsluhu a údržbu. Člověk tím, že svým myšlenkám dává formu, se stává tvůrcem.

 

Učení je věcí pro život, nikoliv pro oněch několik let strávených ve škole. Jejich školy jsou zařízení plná krásy, v nichž se vyučuje vědě života. Učí se i mnohé jiné vědy, jako dějiny své planety, jednotlivé civilizace a také dějiny jiných planet naší soustavy i jiných soustav. Značnou část poznatků přitom získávají prostřednictvím systémů, které jsou podobné naší televizi. Provádějí se demonstrace miniaturních slunečních systémů v procesu jejich vzniku i demonstrace systémů, které se již nacházejí ve stavu rozpadu. Kosmické zákony, jež poznali prostřednictvím teleskopických pozorování a vesmírných letů, se vyučují pomocí modelů. Třídy se nevytvářejí podle věku žáků,ale podle jejich zájmů. Nikdo není nucen zabývat se věcmi, které ho nezajímají, a nikdo také není ve svém pokroku brzděn jakýmsi vnuceným "průměrem". Může nám to připadat bezcenné, ale na planetě, na níž zájmy slouží pouze jako stimulant pro další pochopení nekonečna, nesmí žádného člověka zatěžovat žádná monotónnost či nezájem.

 

Lidé na Venuši neznají žádné nemoci ducha ani těla a netrpí také žádným napětím, které v nás vyvolává rozpolcenost naší osobnosti, naše sympatie a antipatie, úsudky a odsudky všeho druhu. To bylo uvedeno již v knize "Uvnitř vesmírných lodí". Mnoho lidí mi potom napsalo s dotazem, zda by nám vesmírní lidé nemohli poskytnout informace, které by umožnily léčení některých nejzávažnějších chorob na Zemi. Na toto téma jsem s nimi při různých příležitostech hovořil. Lidské tělo, jak všichni víme, je nejdokonalejší stroj, jaký byl kdy vytvořen. Když je mu dána možnost, pracuje v dokonalé rovnováze a harmonii. Žádný orgán nevybočí z této rovnováhy, každý plní svůj úkol dobrovolně a spokojeně, pokud to duch člověka umožní. Jedinou výjimkou jsou deformace, které jsou dosti často důsledkem nevědomosti rodičů v prenatální fázi. I potom přejímají dobře rozvinuté části zvláštní odpovědnost za to, aby byla udržena harmonie a aby se tělo budovalo v rámci dokonalého vzoru, podle nějž bylo od počátku utvořeno.

 

Naši vědci to vědí. Studují neuvěřitelný vliv ducha na tělo a na jeho funkce. Přesto je si jen velmi málo lidí vědomo toho, jak silně jejich vnitřní napětí, jejich starosti a emoce všeho druhu ovlivňují jejich zdraví. Náš současný společenský systém vytvořil podmínky, které nám ztěžují plnění požadavků, jež jsou na nás kladeny. Tento vzor byl stanoven před mnoha lety a neustále se zintenzivňoval. Dnes padají lidé se srdečním infarktem nebo trpí jinými těžkými chorobami. Nemoci dýchacích cest jsou stále častější a mívají mnohdy různé symptomy a intenzitu reakce. Stále častěji je třeba nosit brýle, neboť oči jsou stále více zatěžovány.

 

Jen málo lidí si skutečně nachází čas na uvolnění. Vlastně pochybuji o tom, zda mnozí lidé vůbec vědí, jak uvolnit nejen své tělo, ale i ducha, neboť stav těla je pouze odrazem duševního vypětí. Náš současný stav je nejen výsledkem dneška či včerejška, ale je i akumulací typů, která se vytvořila před mnoha lety a od té doby rozvíjela každou jednotlivou myšlenkou a každým jednotlivým činem. Tyto typy prokázaly svůj vliv nejen na lidi, nýbrž na všechny formy života na Zemi. Mnozí návštěvníci z vesmíru, kteří ve svém životě neznají žádná přirozená vypětí, trpí pozemskými podmínkami stejně jako znečištěním zemské atmosféry. (To se mezitím zhoršilo natolik, že asi od roku 1960 se mimozemšťané převážně inkarnují do pozemských těl, aby se zavčas přizpůsobili všem pozemským podmínkám, které by jinak pro ně byly nesnesitelné - pozn.autora).

 

Zdraví je individuální problém. Člověk nemůže "pálit svíčku na obou koncích", tj. neustále žít v napětí a doufat, že zůstane zdráv. Mnoho lidí to tak dělalo léta a pak se zhroutili a strávili na lůžku týdny, měsíce, ne-li dokonce celá léta. Jiní byli dostatečně moudří- zotavili se- pochopili svůj problém a naučili se brát věci tak, aniž by si činili velké starosti. Potom žili dlouhá léta, během nichž se neustále těšili z toho, co jim právě život přinášel. Kdybychom to všichni dovedli, byl by svět jiný.

Je však třeba upozornit na to, že nelze dosáhnout uvolnění násilím. Skutečného uvolnění dosahujeme štěstím; šťastné myšlenky přinášejí stu, neboť štěstí člověka osvobozuje.

 

Proto nám naši meziplanetární návštěvníci nemohou s našimi zdravotními problémy pomoci více, než nám zatím pomohli. Neustále nám vysají myšlenky štěstí, zbavené odsudků. Musím znovu opakovat, že na nás pohlížejí jako na své mladší bratry, které z celého srdce milují, ale o nichž vědí, že si své problémy musí vyřešit sami, aby dobře zvládli tuto lekci. Jakmile se naučíme duševně se uvolňovat, staneme se přístupní jejich myšlenkám se snahou pomoci nám. Přetížený duch není schopen vnímat jiné myšlenky než své vlastní...

 

Nebyl jsem nikdy na žádné jiné planetě ani na našem Měsíci. (Toto napsal Adamski v roce 1960. V březnu 1961 navštívit Venuši, v březnu 1962 Saturn. (Viz naše knížka "Cesta George Adamského na Saturn", Neuss (nakladatelství Hesemann) 1983 - bohužel již rozebrána). Všechno, co jsem vám vyprávěl, mi vylíčili obyvatelé jiných planet, které jsem měl tu čest potkat. Po všechna ta léta vzrůstalo mé pochopení pro jejich filozofii, podle níž se Stvořitel projevuje prostřednictvím všech forem života a člověk je věčnou formou tohoto projevu. Díky tomu, že si uvědomili tuto skutečnost, naučili se zapomínat na minulost a žít v přítomnosti (podobně jako zásada "zcela se uvolnit na tomto místě a v tento okamžik", jak se s ní setkáváme i v pozemské spiritualitě - pozn. autora). Neustále si uvědomují to, co jim nedovoluje jednat s jinými lidmi jinak než s blahodárnou myšlenkou. I když jsou svou formou "lidští", pohlížejí na ně s hlubším porozuměním nikoliv jako na lidi, nýbrž jako na Boží inteligenci v konkrétní živé formě, na níž nemohou shledat žádné vady.

 

Lidé na Venuši prožívají staletí vlastního života a pak procházejí zkušeností, kterou my nazýváme "smrt". Pro ně je to něco podobného, jako by se přestěhovali z domu, v němž již dost dlouho sloužili, do nějakého jiného domu. Namísto toho, aby želeli ztráty svého milovaného, jak to činíme my zde na Zemi, těší se obyvatelé Venuše z toho, že jejich milovaný přítel má př1ežitost projevit se na některém místě Otcova domu s mnoha obydlími prostřednictvím nového "domu". Jelikož neznají žádný vlastnický pocit vůči některému jinému člověku, netruchlí nad rozloučením, neboť láska, jak ji oni chápou, nezná žádné rozloučení ... Toto vše jsou lekce, které se my, obyvatelé Země, musíme naučit. Nikdo nás toho nemůže zbavit, stejně jako jeden člověk nemůže jíst místo druhého. Růst a pokrok jsou individuální záležitosti. Je možno ukázat cestu, ale každý musí touto cestou sám projít. Může si zvolit, zda použije dálnice a bude se otevřeně střetávat s lekcemi, které přináší každý okamžik jeho života, a tyto lekce zvládat, nebo zda si vybere objížďky. Rozhodnutí leží pouze na každém z nás.

 

Avšak ne všechno to, co nás kosmičtí cestovatelé učili, je nové. Jejich moudrost je u nás známa již po tisíciletí. V minulosti jsme se rozhodli, že ji budeme ignorovat, a vymýšleli jsme si pro to jednu omluvu za druhou. Oni nám však jednoduchou, srozumitelnou řečí připomínají a znovu ukazují cestu života v míru a štěstí, jíž je Otcova vůle pro všechny Jeho děti, ať jsou kdekoli v širokém nekonečnu Jeho domu s mnoha obydlími (jak pravil Ježíš: "V domě mého Otce je mnoho obydlí", pozn. autora), ..., život ve věčné různosti, bez rozdělování, jak je vyjádřen Přírodou ve všech jejích fázích. Jakmile jednou přijmeme Přírodu za svého učitele, bude nám odhaleno mnoho "tajemství" v celé jejích jednoduchostí.

 

(Z knihy George Adamského "Flying Saucers Farewell", 1960). Létající talíře přistály, v češtině dosud nevyšlo – pozn. zpracovatele.

 

 

 

(11)

 

Dr. Ing. Daniel Fry a dědicové Atlantidy

 

 

 

Obr. 54

 

Mimozemská vesmírná loď,

kterou v roce 1964 filmoval Dr. Daniel Fry poblíž Joshuy Tree ve státě Kalifornie.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

Dr. Daniel Fry je vynikající vědec a elektronický inženýr. Jako viceprezident "Crescent Engineering Company" v Kalifornii a vedoucí výzkumného oddělení zkonstruoval několik přístrojů pro řídící systém nosné rakety Atlas. Předtím pracoval Dr. Fry v Aerojetu General Corporation, kde byl pověřen instalací přístrojů pro řídící a kontrolní systémy létajících těles na raketové střelnici ve White Sands v Novém Mexiku.

 

Během svého působení ve White Sands se Dr. Daniel Fry poprvé setkal s mimozemšťany. Došlo k tomu 4. července 1950. Fry chtěl vlastně tento den, který je americkým svátkem Dnem nezávislosti, jet spolu se svými kolegy do blízkého Las Cruces, aby se tam podíval na ohňostroj plánovaný na tento večer a aby samozřejmě také oslavil svátek. Jelikož však zmeškal poslední autobus do Las Cruces, měl trochu času na to, aby si zašel do pouště a obdivoval jasnou noční oblohu. Po určité době obdivného sledování oblohy se Fryovi zdálo, jakoby jedna hvězda za druhou zhasínala, až si povšiml, že hvězdy stále více zakrývá jakési pomalu klesající tmavé letící těleso.

 

Nakonec přistál oválný předmět o průměru asi 9 metrů ve vzdálenosti pouhých 20 metrů od Frye. Ten s údivem sledoval tento důkaz nepochybně rozvinutější techniky, když se ozval jakýsi hlas. Po delší diskusi o poháněcím mechanismu této lodi jej hlas pozval dále na krátkou cestu v této lodi. Ukázalo se, že loď je bez posádky a že je řízena z mateřské lodi nacházející se ve větší výšce. Na palubě nikdo nebyl; hlas přicházel rádiem z mateřské lodi. Za 30 minut, tj. rychlostí 13 000 kilometrů za hodinu, přeletěl Fry v tomto UFO do New Yorku a zpět. Udiven tímto technickým výkonem zeptal se svého "partnera", mimozemšťana jménem A-Lan, na způsob pohonu této vesmírné lodi:

 

 

Obr. 55

 

Dr. Daniel Fry.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

Kotouč lodi má dva póly, vysvětlil mu A-Lan, přičemž mezi oběma póly dochází ke spádu potenciálu. "Materiál obou těchto pólů disponuje volnými elektrony v množství, které přesahuje vše, co si vůbec dokážeš představit. Regulační mechanismus řídí protékání těchto elektronů přes oba energetické prstence, které vidíš nahoře a dole v lodi. Znáš zákony elektrodynamiky natolik dobře, abys věděl, že pohybující se elektron vytváří magnetické pole. Obrovský tok elektronů procházejících energetickými prstenci vytváří tedy mimořádně silné magnetické pole. (...) Každá změna magnetického pole způsobí vznik elektrického pole, které je v každém daném okamžiku uspořádáno v amplitudě shodně, v polaritě obráceně a kolmo k magnetickému poli. Když vstupují obě pole do protikladné rezonance, je vzniklá energie největší. Účinek výsledného pole je identický s účinkem gravitačního pole. Jestliže se působiště výsledného pole shoduje s těžištěm lodi, vzniká jako jediný účinek určité zvýšení setrvačnosti nebo hmotnosti lodi. Jestliže však toto působiště není totožné s těžištěm lodi, pak se pohyb lodě začíná zrychlovat ve směru k tomuto působišti. Protože tento systém, který vytváří pole, je součástí lodi, pohybuje se samozřejmě spolu s ní a neustále vytváří výsledné pole, jehož střed leží krátce před těžištěm lodi, čímž se tato loď urychluje tak dlouho, dokud toto pole existuje."

 

 

Obr. 56, 57, 58, 59

 

Vesmírné lodi fotografované Dr. Fryem.

 

4 fotografie z blízka ve dne – pozn. zpracovatele.

 

 

A-Lan ještě Dr. Fryovi sdělil, že jeho lid pochází původně ze Země, avšak již několik generací žije na palubě obrovské vesmírné lodi "nezávisle na jakékoliv planetě". "Před několika desítkami tisíc let žili někteří naši předkové na vaší planetě, kterou nazýváte 'Země'. Tenkrát tam v jednom oceánu, který dnes nazýváte 'Pacifik', existoval malý kontinent. Některé vaše staré legendy označují tuto zaniklou zemi jako 'zatopený kontinent MU nebo Lemurie'. Na tomto kontinentu vytvořili naši praotcové velikou říši, v níž došlo k intenzívnímu rozvoji věd. Ve stejné době existovala jiná rychle se rozvíjející civilizace na jiném kontinentu v moři, které dnes nazýváte ‘Jižním Atlantikem'. Ve vašich pověstech se tento kontinent nazývá 'Atlantidou'.

 

Mezi oběma kulturami panovala velká rivalita v oblasti vědeckého pokroku. Zpočátku vše probíhalo pokojně, avšak časem dostalo toto soupeření velmi vyostřenou podobu, neboť každé plemeno se před druhým honosilo svými úspěchy.

 

Během několika staletí překonali úroveň vývoje, kterou vy dosahujete v dnešní době. Nespokojili se s tím, že uvolňovali energii atomu, jak to nyní provádějí vaši fyzikové. Naučili se vytvářet rotaci celých seskupení na energetické ose. (...) V důsledku neustále vzrůstajícího zostřování vztahů obou civilizací a v důsledku neustálého pokroku ve vývoji ničivých zbraní se nakonec obě civilizace nevyhnutelně navzájem zničily."

 

Při dalším kontaktu s Dr. Fryem, k němuž došlo 28. dubna 1954, dodal A-Lan, že těch několik málo lidí, kteří přežili tuto prehistorickou jadernou katastrofu, uprchlo na Mars, kde si vytvořili své základny a vybudovali velké vesmírné lodě, na nichž pak mohli nadále žít nezávisle na planetách. U nás jsou proto, protože vidí, že my opět stojíme před nebezpečím vzájemného zničení. "... Chtěli bychom vám ukázat správnou cestu a pomoci vám správně pochopit moudrost lásky a spolupráce... To, zda vaše děti ještě budou mít nějakou budoucnost či nikoliv, závisí do značné míry na úspěchu či neúspěchu vašeho vlastního úsilí."

 

Podle A-Lana spočívá příčina současné situace v tom, že nepoměrně rychlejší pokrok v oblasti vědy a přírodních věd není provázen nezbytným paralelním rozvojem věd duchovních. "Vaše dnešní materiální věda je jako obrovská masivní a rozšiřující se stavba. Tato stavba roste se stále větší rychlostí, avšak opírá se přitom pouze o (menší) duchovní a společenský fundament, který se rozšiřuje mnohem pomaleji. (...)

 

 

Obr. 60

 

Snímek vesmírné lodi, z května 1964 pořízený Dr. Fryem blízko Merlinu, stát Oregon.

 

Fotografie z blízka ve dne – pozn. zpracovatele.

 

 

Pokud nebudou brzy nalezeny prostředky a cesty k podnícení a na podporu rozvoje duchovních a společenských věd na vaší Zemi, přijde nevyhnutelně doba, kdy vaše preferování materiální vědy před vědami ducha přivede vaši civilizaci ke zhroucení. (...) K takovému zhroucení již jednou na vaší planetě došlo a vaše civilizace nyní dosáhla stádia, kdy se jeho opakování stává pravděpodobným.

 

Vaše plemeno nyní žije trvale v nebezpečí totálního zničení silami, které samo vyvolalo. Jak ale může být nějaká civilizace ohrožena něčím, co sama vytvořila? Je to velmi jednoduché - nepokročila v oblasti duchovních a společenských věd dostatečně daleko, aby se mohla rozhodnout, k jakým účelům má být jejích plodů využito. (...)

 

... existuje nezměnitelný kosmický zákon, který ponechává svobodu volby příslušné civilizaci. Vaše civilizace a vaše kultura není v žádném případě předem odsouzena k vyhlazení. Může se dále rozvíjet, až překoná jednou provždy toto nebezpečí - jak vidíš, volba je ve vašich rukou.

 

Ve vašich filosofických knihách se uvádí, že člověk má milovat své bližní a odpouštět svým nepřátelům. V našich knihách se však praví, že když člověk svého bližního - a také on jeho - chápe, nestanou se oba nikdy nepřáteli. Avšak vytvářet porozumění pro své bližní vyžaduje schopnost dokázat se vcítit do jeho postavení a vidět věci tak, jak on je vidí. Mezi ‘věděním' a 'porozuměním' totiž existuje velký rozdíl. Vědění vzniká v hlavě, porozumění však přichází ze srdce. Životně důležitá nutnost pro všechny národy vašeho světa spočívá zcela jednoduše v POROZUMĚNÍ...

 

Kdyby pouze 10 % těchto částek věnovaných ve světě na zbrojení a s tím spojeného úsilí bylo použito na pomoc lidem, aby se vzájemně chápali, byla by nemoc uchopena v samotném zárodku a během několika málo let vyléčena. Jakmile se průmysl vašich zemí zbaví nutnosti věnovat čas a energii na výrobu válečného materiálu, budete moci zvýšit životní úroveň všech lidí na Zemi natolik, že zmizí veškerá bída. S odstraněním nouze zmizí zároveň i strach a vaše civilizace zajisté překoná onen kritický bod ve svém vývoji. Vaše největší éra, 'zlatý věk', se nachází přímo před vámi. Jediné co potřebujete, je projít správnou bránou."

 

Dr. Fry, který z profesionálních důvodů dosud mlčel o svém "zážitku z White Sands", byl při tomto setkání dotázán ze strany A-Lana, zda "bude nadále skrývat své světlo". Nakonec Fry sebral odvahu na to, aby svoji zprávu zveřejnil. Na podporu cílů formulovaných A-Lanem založil světové sdružení "Understanding Inc." (registrovaná společnost "Porozumění"). Jako důkaz svých setkání obdržel kruhový kotouč o průměru 8 cm, který se podle různých analýz ve vědeckých ústavech skládá ze zvláštního, výrazně mnohostranného a neobvyklého spojení různých prvků.

 

 

 

(12)

 

Mystika létajících talířů

 

 

Orfeo Angelucci

 

Orfeo Angelucci je mystikem mezi těmi, kdo přišli do styku s mimozemšťany. Jeho zpráva o setkání s vysoce vyvinutými vesmírnými lidmi se čte jako zjevení nějakého svatého či proroka v Americe 20. století. Orfeo byl italského původu, vyrůstal v americké Střední vrstvě a již v raném mládí se zajímal o přírodní vědy. Měl mimořádně labilní zdraví, vysokou nervovou citlivost a senzitivnost na elektrický proud. Intenzívně se zabýval studiem metafyziky, studoval díla velkého jogína Paramahansy Yoganandy a "spícího proroka" Edgara Cayceho.

 

 

Obr. 61

 

Orfeo Angelucci.

 

Fotografie hlavy – pozn. zpracovatele.

 

 

Angelucci žil v Kalifornii a pracoval jako mechanik u letecké společnosti Lockheed Aircraft Corporation v Burbanku. 23. května 1952 měl zvláštní neurčitý pocit, jakoby se blížila bouřka nebo jakoby se vybíjela elektřina nějakým jiným způsobem. V 0.30 skončila jeho směna a odjel směrem domů. Když se blížil k okraji města Los Angeles, zpozoroval oválný předmět, narudle svítící, který před ním letěl ve vzduchu jakoby jej vedl. Orfeo zaparkoval svůj vůz na kraji silnice. Objekt vylétl směrem do výše, ale odpoutaly se z něj dvě malé ohnivé koule, které klesaly a pak se vznášely vedle sebe ve vzdálenosti pouhých několika metrů od Angelucciho. Nazelenale se třpytily a měly průměr asi jeden metr. Mezi nimi se vytvořil jakýsi světelný film, z něhož hovořil neviditelný mluvčí: "Neboj se Orfeo, jsme přátelé!" "Vidíme pozemské lidi takové, jací skutečně jsou", sdělil hlas Angeluccimu. "Máme k vám, pozemšťanům, hluboký, bratrský vztah, který vychází z prastaré spřízněnosti naší planety se Zemí. S hlubokým soucitem a pochopením jsme pozorovali, jak váš svět prochází obdobím svých bolestí růstu. Považujte nás, prosím, za své starší bratry."

 

Hlas oznámil Orfeovi, že je u nich známo, že "létající talíře" jsou na Zemi předmětem posměchu, což je však záměrné. Přáli by si, aby se pozemské obyvatelstvo s nimi touto cestou teprve postupně seznamovalo a zvykalo si na myšlenku, že k nim přicházejí na návštěvu bytosti z vesmíru.

 

"Kosmický zákon účinně zabraňuje tomu, aby jedna planeta zasahovala do vývoje jiné planety. Jinými slovy řečeno, Orfeo, Země si musí svůj osud utvářet sama! My však učiníme vše, co je v našich silách, abychom pozemským lidem pomohli. Ale to je kosmickým zákonem velmi přesně a silně omezeno. Naše opětovné objevení v atmosféře vaší planety má svůj důvod ve skutečnosti, že vývoj života na Zemi na současném stupni materiálního pokroku je v nebezpečí. (...)

 

V nespočetném množství jiných světů v kosmu, Orfeo, jsou pozemšťané jako malé děti, i když se mnoho z nich domnívá, že dospěli k vrcholům poznání. Na jiných světech vesmíru existuje mnoho druhů duchovního a fyzického vývoje. Každá forma inteligentního života se přizpůsobuje fyzickým podmínkám, které existují na její domácí planetě. Většina bytostí existuje ve formě vysoce jemných látek, mnohem jemnějších než na Zemi. Ale jejich velká většina se svým zjevem podobá pozemským lidem. (...) Ve skutečnosti jsme starší bratři Země, a proto bychom chtěli rádi pozemšťanům pomoci, pokud nám to ze své svobodné vůle dovolí."

 

23. července 1952 bylo Orfeovi dovoleno letět do kosmu v kotoučové lodi bez posádky. Prožil tam jisté zasvěcení světlem a navrátil se zpět s kruhovým znamením na levé straně hrudi, což je symbol pravěčnosti. "V tomto povzneseném okamžiku jsem poznal tajemství života", píše Orfeo.

 

2. srpna 1952, po spatření UFO na cestě domů z práce, se Angelucci poprvé setkal s jedním ze svých vesmírných bratří ve fyzické podobě. Nazýval jej "Neptun". Cizinec byl velký, urostlý a měl těsně přiléhavý oblek beze švů. Hovořil s Orfeem o kritické situaci na Zemi a o nadcházející krizi, "velkém neštěstí".

 

"Kdysi existovala ve vaší sluneční soustavě jiná planeta, nejkrásnější a nejzářivější ze všech. Tato planeta byla pravlastí pozemských lidí. Tam neznali ani bolest, ani starosti, utrpení, nemoci nebo smrt. Ale v kráse a divech tohoto světa se stali domýšlivými a arogantními. Vedli navzájem války a obrátili se dokonce proti Dárci veškerého života. A nakonec pak zničili svou vlastní planetu, která dnes existuje pouze jako neplodný prstenec asteroidů a trosek ve sluneční soustavě. Aby se pak tyto bytosti opět naučily vzájemnému porozumění, soucitu a bratrské lásce, byly přeneseny do materiální evoluce jedné menší planety, totiž Země. Jejich učiteli se staly utrpení, starost, zklamání a smrt. Jejich symbolem se stal zvířecí člověk. Každý člověk si musí sám vypracovat svůj vlastní osud a své spasení."

 

V říjnu 1952 se Angelucci "náhodou" setkal se svým vesmírným přítelem na jedné autobusové zastávce. Byl oblečen jako pozemský obchodník - důkaz toho, že "oni" mohou mezi námi žít nepoznáni. Při dalším setkání koncem léta 1953 byl Orfeo v astrálním těle přenesen do domovského světa svých mimozemských přátel - do světa s vyšším kmitočtovou frekvencí. Varovali ho před hrozící světovou válkou, prorokovali však také pro dobu poté "nové, nádherné dny společenství a opravdové bratrské lásky". Jestliže lidstvo nepodnikne některé rozhodné kroky ve správném směru, pravil "Neptun", srazí se Země v roce 1986 s planetoidem. Avšak to, zda toto "očištění Země" bude třeba, "závisí na pozemských bratřích a na jejich pokroku ve svornosti, porozumění a lásce k bližnímu v čase , který jim ještě zbývá, mezi tzv. "nyní" a rokem 1986. My jim poskytneme veškerou možnou duchovní pomoc; avšak nejenom my, ale i jiné bytosti ze všech oblastí vesmíru. Věříme, že se je a jejich svět ještě podaří zachránit."

 

 

 

(13)

 

Radiové kontakty s mimozemšťany

 

 

Richard Miller

 

Jako mladý etnolog věděl George Hunt Williamson, že již v prehistorických dobách docházelo k setkáním s "bitými bohy" z "ohnivých vozů". Začátkem 50. let porovnal Williamson mýty Indiánů s moderními zprávami o UFO a byl fascinován myšlenkou, že Země je možná již od pradávna pozorována mimozemskou civilizací. Učinil z toho závěr, že jestliže již tehdy docházelo k takovým stykům, jsou tyto styky možné i dnes. A jestliže tito cizinci jsou schopni stavět takovéto kosmické lodě, musí také něco vědět o elektronice a moderní radiotechnice. Když Spojené státy prožily v létě 1952 skutečnou invazi UFO, pokusil se Williamson navázat s mimozemšťany kontakt pomocí radiotelegrafie, radiového spojení a nakonec i pomocí telepatie. Radiotelegrafické kontakty se uskutečnily pomocí Morseovy abecedy při frekvenci 350 až 450 kHz. Mimozemšťané odpověděli na otázky, které jim položil Williamson a skupina stejně smýšlejících badatelů. Pomocí této metody také Williamson zjistil termín, v němž nakonec skutečně došlo k setkání George Adamského v kalifornské poušti, jemuž byl Williamson přítomen jako svědek.

 

Mimozemšťané nazývali své vesmírné lodě "křišťálovými zvony". Uvedli, že se tyto lodě nepohybují pomocí pohonných látek, nýbrž "na magnetických linkách" a v magnetickém poli "stejném jako u nebeských těles". Vesmírné bytosti hovořily o atomové bombě a o jejím nebezpečí pro Zemi. Mimozemšťané uvedli, že sem přicházejí proto, aby nám pomohli. Pro naši planetu začal "Nový věk" a jejich kontakty s námi souvisejí se současnou kritickou situací naší planety. Mimozemšťané také údajně již navázali styky s pozemskými vládami.

 

Opět se hovoří o Maldeku či Maloně, páté planetě naší sluneční soustavy, která existovala kdysi mezi Marsem a Jupiterem, dokud její obyvatelé nezničili svou civilizaci a svůj domov. Dnes o ní nadále svědčí pouze pás asteroidů. Po zničení Maldeku došlo i na Masaru, tj. Marsu, k těžkým katástrofám a vulkanickým erupcím. Civilizace na Marsu byla zničena a jeho obyvatelé se zachránili na obou umělých družicích Phobosu a Deimosu.

 

V roce 1954 se ke skupině okolo Williamsona připojil mladý radiotechnik Richard Miller, který pak začal sám vysílat zprávy pro mimozemšťany na krátkých vlnách v pásmu 11 metrů. "Bylo třeba překonat mnoho obtíží, než bylo možno s vámi hovořit", uvádělo se v prvním sdělení ze začátku září 1954. Později Miller zkonstruoval podle instrukcí mimozemšťanů "světlo vyzařující vysílač": povrch fotoelektrického článku, citlivý na světlo, zachycuje paprsek a přeměňuje jej na proudové impulsy, , které jsou modulovány zesilovačem a stávají se slyšitelnými.

 

Ve sdělení z 5. října 1954 mimozemšťané potvrdili, že navázali styk s vládami. "Doufáme v další styky s tímto mužem (Eisenhowerem), aby pravda zvítězila".

 

24. října 1954 byl konečně Dick Miller pozván, aby navštívil UFO, které přistálo na Zemi, neboť "nyní je důležitý osobní kontakt a porozumění".

 

Po hodinové jízdě automobilem dorazil Miller do oblasti Ann Arbor v americkém státě Michigan a pokračoval pěšky k označenému místu, jímž byla rozsedlina mezi dvěma kopci. Po 15 minutách zachytilo jeho oko světelný paprsek - nad ním se vznášel kruhový, stříbrně zbarvený předmět. Byl z jasného barevného materiálu, podobnému hliníku či hořčíku. Jeho průměr činil 45 metrů. V polovině výšky se na straně vesmírné lodi nacházela tři pravoúhlá okénka. Loď přiletěla naprosto bez jakéhokoliv hluku. Spodní strana lodi se otevřela a vysunuly se schůdky. Dick Miller po nich nastoupil do prosvětlené lodi.

 

 

Obr. 62

 

Richard Miller.

 

Fotografie hlavy – pozn. zpracovatele.

 

 

Na konci schůdků ho očekával mladý muž, oblečený do jednodílného hnědého overalu. Vedl ho chodbou do nečekaně velké místnosti. Uprostřed místnosti stál nějaký muž u ovládacího pultu, přerušil svoji činnost, otočil se a pozdravil Millera: "Jmenuji se Sol-Tec a jsem velitelem této lodi." Byl to dobře vypadající muž s vysokým čelem a inteligentním pohledem, který Millerovi poněkud připomínal Clarka Gablea. "Proč jste navštívili naši planetu?", ptá se Miller. "Navštívili jsme tvou planetu v minulosti již vícekrát", odpovídá Sol-Tec, "poprvé asi před 14 000 lety. Od té doby sledujeme v periodických obdobích vývoj obyvatel Země. Tehdy u vás existovaly dvě rasy, které byly převládající ... rasa lemurská a rasa atlantická. (...) V průběhu času jsme s politováním a zklamáním zjistili, že Atlanťané se stávali postupně stále arogantnějšími a domýšlivými, stále pyšnějšími... Lemurané zůstali ... skromnými a tichými lidmi, jejichž hlavní zájem spočíval v tom, aby pomocí svých vzrůstajících znalostí zvyšovali životní úroveň svých národů. Ctižádostiví Atlanťané začali Lemuranům závidět jejich krásný a odměřený způsob života (...) a oba národy se stále více od sebe vzdalovaly. Vzájemné vztahy se nakonec staly nesnesitelnými a dostaly se na pokraj roztržky. (...) (Atlanťané, pozn. aut.) nakonec dosáhli toho, že došlo k válce mezi oběma rasami. Lemurané tomu zpočátku nemohli a nechtěli ani věřit. Avšak protože Atlanťané začali používat nukleární zbraně, uvědomili si s hořkostí, že se budou muset bránit."

 

Nyní, jak uvádí Sol-Tec, hrozí lidstvu opět nebezpečí, že použití nukleární energie povede k jeho zničení. Snahy o rozbití hmoty jsou proti vůli Stvořitele. "Ničení není správný směr, vede pouze k dalšímu ničení." Atomová energie skutečně nevytváří žádný blahobyt, nýbrž pouze strach ze zničení, které může přivodit. Budoucí radioaktivní odpady z atomových elektráren "přispějí k tomu, že děti příštích generací budou vyrůstat v takto otrávené atmosféře jako monstra a abnormální tvorové, jako nelidské příšery. Bude to důsledkem způsobu, kterým využíváte energie atomu, jenž pak působí na faktory dědičnosti. " (Vezměte v úvahu prorocký charakter této výpovědi z roku 1954, dlouho před uvedením do provozu prvních atomových elektráren, dlouho před Harrisburgem a Černobylem).

 

 

Obr. 63

 

Sol-Tec.

 

Fotografie hlavy – pozn. zpracovatele.

 

 

Sol-Tec: "Připadá mi skutečně jako štěstí, že zde můžeme být, abychom zabránili alespoň tomu nejhoršímu, jestliže se věci vyhrotí podobně, jak jsem Ti vylíčil v případě Atlantidy a Lemuranů. Nemůžeme přijmout myšlenku na kosmické důsledky, které by nutně mělo zničení vaší planety, na sluneční soustavu. Budeme schopni zabránit tomu, aby se ještě jednou opakovalo to, co kdysi započalo s nešťastnou planetou Maldek. A ačkoliv si větší část lidstva stále ještě neuvědomila naši existenci, resp. nechce si ji uvědomit, přesto vás milujeme."

 

Sol-Tec sdělil Millerovi, že jeho kosmická loď pochází z jedné planety v soustavě Alfa Centauri (vzdálené od Země 4,3 světelných let pozn. aut.). Tato planeta patří k Vesmírné konfederaci zahrnující přes 680 planet, které získaly právo na členství tím, že dosáhly určitého stupně vývoje. "Tyto planety se nacházejí na vzájemně velmi odlišných stadiích nebo stupních vývoje, avšak přesto žijí a působí společně ve prospěch všech." I Země byla kdysi členkou této konfederace, ještě před katastrofou Atlantidy.

 

"Avšak po ... zhroucení této civilizace jsme museli čekat, až u vás opět vznikne srovnatelná kultura, abychom se mohli znovu pokusit navázat kontakty a nabídnout vám, pozemšťanům, členství. Nyní se rychle blíží doba, kdy vám budeme moci předat takové pozvání. Než však k tomu bude moci dojít, musí se všechny vaše národy pokusit žít společně jako bratři! Jestliže tohoto prakticky upřímným a čestným úsilím dosáhnete, pak dojde k probuzení vyšších duchovních hodnot, což vaše národy dovede do věku plného krásy a ušlechtilých životních citů, nesrovnatelného s jakoukoli slávou vašich minulých dějin! Milý synu, čekáme toužebně na to, abychom spatřili vznik tohoto věku a abychom vám tak všem mohli nabídnout bratrství a lásku!"

 

Dick Miller: "Stejně jako odedávna bude vrozená touha po pravdě rozšiřovat hranice lidského vědomí, až i pozemský člověk pochopí, že jeho domovem není jediná planeta, ale celý vesmír, a že on, člověk, je bratrem všech jeho obyvatel."

 

 

Obr. 64

 

Sol-Tekova vesmírná loď.

 

Fotografie lodi ve dne zblízka – pozn. zpracovatele.

 

 

Na otázku Dicka Millera, zda on či jeho přátelé již navázali styky s vládami Země, odpověděl Sol-Tec: "Můj bratře, v posledních vašich letech jsme navázali kontakty s vedoucími státními představiteli všech vašich národů. V některých případech jsme hovořili s vašimi vědci. Navrhli jsme jim, aby ukončili vzájemné nepřátelství, a vysvětlili jsme jim technologický pokrok, který by jejich národům mohl přinést nový životní standard a nový životní styl. Bohužel jsme museli konstatovat, že ti, kdo mají moc, buď nevěří, že jejich lid pro takový pokrok dozrál, nebo z egoistických důvodů nechtějí, aby prožil nově nalezenou svobodu. Nemůžeme samozřejmě vaše vůdce nutit, aby přijali naše návrhy nebo nabídky pomoci. Proto nyní navazujeme styky s jednotlivci a skupinami v různých státech, aby veřejnost, jakmile se o tom dozví, mohla vykonávat nátlak na své vlády."

 

KOSMICKÁ KONFEDERACE

 

Po tomto kontaktu se medialita Dicka Millera rozšířila natolik, že byl potom schopen přijímat mnohem rozsáhlejší poselství prostřednictvím "channelingu". Některá z nich - záznamy stále existují - jsou přímo dokonale podbarvená hudbou. Jak nám vyprávěl Wendelle C. Stevens, který se tenkrát zúčastnil několika takových seancí, uvedli mimozemšťané nejdříve řadu hudebních skladeb klasiků, které měla skupina opatřit. Při jedné další seanci jim bylo sděleno, aby je určitým způsobem sestřihli dohromady tak, že vznikla velkolepá směs skladeb Strausse, Haydna a Beethovena. Když se pak tato směs hrála, hovořil během hudby některý z mimozemšťanů, a to Sol-tec, Monka, Korton nebo Voltra. Byla to dvouhodinová řeč prostřednictvím Millera jako média, bez jakékoliv chyby, bez přestávky, s dokonalým přízvukem a v dokonalém souladu s hudbou. Dramatické pasáže k dramatické hudbě, klidnější pasáže k hudbě líbezné. "Hovořilo se o nejrůznějších a často velmi složitých tématech, šlo o věci, o nichž Miller nemohl nic vědět", prohlásil Stevens, "a bylo by naprosto nemožné hovořit volně a přitom v tak dokonalém souladu s hudbou." Jeden z projevů přednesených tehdy tímto způsobem se týkal KOSMICKÉ KONFEDERACE (či GALAKTICKÉ UNIE), přičemž naše Země byla vyzvána, aby se k ní připojila:

 

"Máme organizaci mnoha planet a slunečních soustav včetně velkého množství různých galaxií, jejichž počet nelze ani vyčíslit. Je to organizace, kterou nazýváme Vesmírnou konfederací. Každý člen této konfederace má však naprostou svobodu, pokud jeho hlavní úsilí je zaměřeno na službu, kterou může poskytovat těm, kteří ji potřebují. Máme určité předpisy, podle nichž se musíme řídit, podobně jako vy máte určité zákony. Nepokoušíme se jednat proti těmto pravidlům, která jsme zformulovali na základě rozhodnutí většiny, neboť tato pravidla nám všem slouží k dobru. Naše zákony žádným způsobem nepreferují některou sluneční soustavu, planetu, hvězdu či galaxii. Ty jsou si téměř všechny rovny, a přesto u nás existuje mnoho různých stupňů civilizace...

 

Nehodláme v žádném případě převzít u vás vládu a ovládat vaše národy. Máme dost starostí s našimi vlastními problémy. Chtěli bychom se pouze s vámi v budoucnu podělit o některé výsledky technického a kulturního pokroku, a také o určitý pokrok v oblasti vzdělání. Vaše úspěchy a technický vývoj dosáhly téměř bodu, kdy to bude možné. Vaše národy brzy získají právo na členství...

 

Brzy, jakmile budou na Zemi nastoleny určité poměry a jakmile dojde k různých vládním změnám a sociologickým přeměnám, dojde k našemu přistání. Vystoupíme z našich lodí a nabídneme vám naše přátelství."

 

 

 

(14)

 

Mudrc z Giant Rocku

 

 

George W. van Tassel

 

Po dvacetileté činnosti mechanika letecké výroby a civilního zkušebního pilota u společnosti Douglas Aircraft, Howard Hughes a Lockheed se George van Tassel uchýlil do samoty v poušti. V roce 1947 si od vlády pronajal pouštní letiště Giant Rock poblíž Yucca Valley v kalifornské poušti. "Giant Rock" (Velká skála), symbol tohoto letiště, je vlastně gigantický monolit o výšce 20 metrů a hmotnosti asi 100 000 tun. Pod touto obrovskou křemenovou skálou, kterou již Indiáni uctívali jako místo sty, se nachází jeskyně, v níž za druhé světové války jeden německý špión hledal útočiště. George van Tassel odešel do této pustiny, aby nalezl sám sebe a aby svůj život věnoval studiu univerzálních pravd. Tato jeskyně pod skálou mu sloužila jako místo pro meditace. Zde také začátkem léta 1952 navázal první telepatický kontakt s "Radou sedmi světel", s mimozemšťany. Začátkem července mu pak jedna bytost jménem Portla sdělila, že za několik dnů dorazí poprvé na mimozemskou kosmickou stanici Schare na oběžné dráze kolem Země velitel kosmických lodí Galaktické konfederace Aštar a bude s ním chtít také hovořit.

 

18. července 1952 obdržel George van Tassel následující zprávu: "Zdravím vás, bytosti ze Shan (Země). Zdravím vás v lásce a míru. Jsem Aštar, velitel sektoru Quadra, mezistanice Schare, všechny projekce, všechny vlny. Radou sedmi světel jsi byl doveden ke mně, inspirován vnitřním světlem, připraven pomoci tvým bližním. Jste smrtelní a jen jiní smrtelníci mohou pochopit, co dokáže pochopit jejich bližní. Smysl a účel této organizace spočívá do určité míry v tom, abychom lidstvo zachránili před sebou samým. Před několika lety podle vašeho času se vaši nukleární vědci prohřešili proti ‘Knize vědění'. Odhalili, jak může dojít k atomové explozi. Výsledky byly strašlivé, když byla tato s0a použita k ničivým účelům, avšak jsou nesrovnatelné se škodami, které tato síla může napáchat v budoucnu.

 

Nejčastěji si však děláme starosti s vašimi pokusy o syntézu jader vodíku. Tento prvek přináší život... a jestliže jej takto použijete, ohrozíte tím život na Zemi. Prosím, vyzvi tvou vládu, aby informovala všechny ostatní vlády na Zemi o této skutečnosti."

 

 

Obr. 65

 

George W. van Tassel (1910 – 1978).

 

Fotografie hlavy – pozn. zpracovatele.

 

 

Avšak toto varování před použitím vodíkové bomby byl pouhý začátek četných poučení o nové, "mírné" technologii, jichž se van Tasselovi dostalo v průběhu následujících let. Naučili ho používat nové techniky, univerzální energie (energie éteru nebo orgonu) k podnícení růstu rostlin. Jedna plantáž v Riverside v Kalifornii pak skutečně tuto metodu úspěšně použila a předešla tak škodám způsobeným mrazy na jejich pomerančovnících. Pří této metodě visí dolů vždy sedm měděných drátů na 11 metrů vysokém sloupu uprostřed pole, přičemž jako izolátorů se používá překližkových kotoučů. Na úpatí sloupu, který se skládá z obyčejné galvanizované železné trubky a směrem nahoru se zužuje, zasahují dráty do půdy a v hloubce asi 50 centimetrů pak probíhají v sedmi různých směrech až k hranici pole. Konec každého drátu je navinut na permanentní magnet, který na konci vyčnívá ze země a ukazuje ve směru sloupu. Jeden drát směřuje k magnetickému severnímu pólu.

 

24. srpna 1953 kolem 2. hodiny ranní, kdy byl úplněk, se George van Tassel setkal s jedním mimozemšťanem. V létě spali van Tassel a jeho manželka vždy pod širým nebem, pod hvězdnou oblohou. Aniž by věděl proč, van Tassel se oné noci probudil, a když vstával, spatřil asi dva metry od svých nohou stát nějakého člověka. To samo o sobě nebylo nic neobvyklého, neboť van Tassel a jeho manželka se často v noci probouzeli, když na pouštním letišti přistávali cizí lidé. Ale v takových případech se obvykle rozštěkali psi, zatímco tento cizinec se objevil bez jakéhokoliv hluku a ani psi si ho zřejmě nevšimli. Když se van Tassel posadil, zeptal se cizince, co si přeje. Potom spatřil ve vzdálenosti asi 100 metrů lesknoucí se a zářící vesmírnou loď, která se vznášela asi 3 metry nad zemí. Cizinec pravil: "Jmenuji se Solganda. Rád bych vám ukázal naši lod"'.

 

Van Tassel se pokusil probudit svoji manželku, avšak Solganda se jen usmál. Spala hluboce, jako by byla omámena. Když se van Tassel na něco zeptal, Solganda mu odpověděl dříve, než stačil otázku vyslovit; zřejmě tyto otázky vnímal telepaticky. Když se van Tassel v doprovodu Solgandy blížil k lodi, povšiml si silné elektřiny ve vzduchu. Když se přiblížil na 15 metrů, vlasy se mu zježily a v břiše mu začalo svědit. Tento pocit okamžitě, zmizel, když van Tassel vstoupil do vesmírné lodi.

 

 

Obr. 66

 

Průřez vesmírnou lodí podle George Adamského.

 

Technický nárys - řez – pozn. zpracovatele.

 

 

Loď měla průměr 12 metrů a byla 6 metrů vysoká. Podobala se přesně vesmírným lodím, které o půl roku dříve vyfotografoval George Adamski. Vnitřní prostor měl průměr 6 metrů. Stěny byly z opalizujícího materiálu, podobného perleti. Ve výši loktů se nacházely rozvodné pulty pod okénky kolem vnějšího pláště. Ve středu vesmírné lodi procházel sloup, vlastně pól.

 

Na palubě se nacházeli tři humanoidi, všichni vysocí asi 1,65 metru. Tito tři muži po celou dobu mlčeli, občas se zasmáli, ale van Tasselovi nebyli nikdy představeni.

 

Solganda mu ukázal loď a telepaticky mu vysvětlil poháněcí mechanismus. Potom přenesl van Tassela zpět k jeho posteli. Cestou tam letěli kolem žulové skály. Solganda vyjmul zpod svého overalu malý předmět o průměru asi 6 cm, který měl zavěšený na šňůrce kolem krku.

 

Otočil jej mezi svýma rukama, otevřel na dvou protilehlých stranách a nasměroval jej proti skále. Van Tassel uviděl, jak světelný paprsek o tloušťce tužky vystřelil z předmětu na kopec. Zeptal se Solgandy, zda takto na něco nestř0el. Ten to popřel a naopak mu sdělil; že vlastně ten malý předmět, což je krystalová baterie, nabíjel. Krystalovou baterii bylo možno stlačením vybít a dodat tak energii svému elektrickému tělu, své auře. Jestliže k tomu dojde, "zmizí" z očí lidskému pozorovateli. Spočívá to v tom, že rozlišovací schopnost našeho zraku je od 4000 angströmů (krajní fialová barva) až do 7700 angströmů, což je samozřejmě jen velmi omezené spektrum. Pomocí této krystalové baterie zvyšují mimozemšťané frekvenci své aury natolik, že se pak nacházejí mimo toto spektrum. (Tento efekt popsal Howard Menger a Carl Anderson; Menger jej dokonce vyfotografoval). Po tomto vysvětlení se Solganda rozloučil a zmizel. O minutu později loď bezhlučně vyrazila směrem k obloze; kde pak po další minuté zmizela z dohledu van Tassela.

 

 

Obr. 67, 68

 

Tuto fotografii vesmírné lodi nad Giant Rockem pořídil místní policista a šerif F. W. Ackermann 24. Května 1959 během proslavených výročí van Tassela. UFO bylo při fotografování neviditelné..

 

Vlevo fotografie vesmírné lodi, vpravo fotografie policisty – pozn. zpracovatele.

 

 

Když pak van Tassel příští den prozkoumal s kompasem místo, nad nimž se vznášela vesmírná lod, zjistil magnetické poruchy. Kompas se odchyloval 0 100° ve východním směru při příchodu ke středu pole, a o 50° západním směrem při odchodu z tohoto místa. Když van Tassel o týden později hostil právě na tomto místě své hosty, udělalo se jim nevolno a nemohli jist. Kromě toho se ohlásil jeden soused z okolí, Dan Boone, který v 01.55 hodin zaslechl proměnný bzučivý zvuk. Toto vše představovalo pro van Tassela důkazy o tom, že se mu to nezdálo a že jeho zážitek byl skutečný. Dokázal si vzpomenout i na to, že po svém zážitku šel nejdříve ke skále a vykouřil cigaretu, přičemž na druhý den našel oharek.

 

Jak mimozemšťané sdělili Georgi van Tasselovi při pozdějších komunikacích, pozorují lidstvo již celá tisíciletí, neboť jsou našimi praotci. "Většina pozemšťanů jsou kříženci adamových synů božích, našeho lidu, a pozemské Eviny zvířecí rasy. Proto mají lidé husté, animální pozemské tělo a vnitřní, božské tělo duchovní. (...) Mnozí naši učitelé jim dali zákony, jež mají dodržovat. Kdyby byli bývali dostatečně moudří, byli by již všechny své problémy vyřešili. (...) Místo toho však své hospodářství rozvíjeli metodami, jež pouze přispívaly k ničení životního prostředí na jejich planetě. (...) Nyní stojí před alternativou, zda tuto planetu budou nadále ničit, aby zachránili své hospodářství, nebo zda je nechají svému osudu. V obou případech budou trpět tím, že se vydali cestou Zlatého telete namísto věčných zákonů Tvůrčího ducha. (...) My nemůžeme zasáhnout, dokud se vy sami k tomu nerozhodnete. Nemůžeme porušit Bohem daný zákon svobodné vůle. Teprve až se pozemské lidstvo a jeho špatně vedené úřady k tomu rozhodnou, budeme jednat. Jestliže si zvolí mír za cenu hospodářské krize, pak jim přijdeme na pomoc. (Jako je tomu dnes v SSSR, pozn. autora). Jestliže si zvolí válku, pak zasáhneme, až budou masy úpěnlivě prosit Boha o pomoc. Můžeme jim kdykoliv pomoci, a také jim kdykoliv pomůžeme, jestliže se obrátí ke Stvořiteli a ukončí svůj ničivý způsob života."

 

 

Obr. 69

 

Integraton.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

29. prosince 1954 bylo van Tasselovi sděleno, že vesmírná flotila pod vedením Aštara nyní zřídila své velitelství na Nirbue (Venuši), zatímco dvě menší kosmické základny, Schare a Shanchea, se nacházejí na oběžné dráze Země. Shanchea má průměr 2 500 kilometrů (chybně uvedeno, má rozměry několika kilometrů – pozn. zpracovatele), nelze ji však vidět, neboť její povrch neodráží sluneční paprsky, nýbrž je absorbuje.

 

Dr. Lincoln La Paz, jeden z vládou zaměstnávaných expertů na meteorické jevy, také skutečně 23. srpna 1954 oznámil v časopise Aviation Week, že v rámci vládního projektu Skysweep (Nebeský hon) byly pod vedením profesora Clyda Tombaugha, objevitele planety Pluto a předního astronoma USA, již v roce 1953 zjištěny dva "nové" satelity na oběžné dráze Země, z nichž jeden se nacházel ve vzdálenosti 640 km a druhý ve vzdálenosti 960 km. Je nesporné, že oba tyto "satelity", které později zmizely, lze identifikovat jako vesmírné stanice Schare a Shanchea.

 

 

Obr. 70

 

Vlevo: snímek diod, které obklopují kupoli Integratonu.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

Jedna z nových technologií, kterou van Tasselovi předali mimozemšťané, vedla ke zkonstruování Integratonu, životního díla George van Tassela. Když v roce 1978 zemřel, bylo toto dno z 95 % dokončeno a mělo hodnotu 200 000 dolarů. Jeho žáci pak pokračovali v práci, avšak se skromnými prostředky pocházejícími ze sbírek, a proto také pomalu. Integraton je elektrostatický, magnetický generátor, který energeticky nabíjí buněčnou strukturu člověka a tím ji transformuje a omlazuje. Kupolovitá stavba je 15 metrů vysoká a neobsahuje žádný kov, tj. ani hřebíky či šrouby. Kupole je obklopena 64 diodami, což jsou zde statické přijímače, na jejichž špičce se nachází induktor a jejichž dno je pokryto karbonizovanou pryží (kvůli izolaci). Koule je akumulátor, který zabraňuje tomu, aby se elektrony zachycené diodami opět dostaly do atmosféry. Tyče jsou pomocí kabelu spojeny s induktorem a koulí, která přivádí elektrony ke kovovému reflektoru iontů uvnitř kopule Integratonu.

 

 

Obr. 71

 

Letecký snímek Integratonu.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

Stárnutí, jak van Tasselovi vysvětlili mimozemšťané, znamená ztrátu energie, kterou již nelze nahradit. Stárnutí je možno zastavit, nebo alespoň zmírnit. "Neléčíme žádné nemoci", prohlásil, "nýbrž se zabýváme výhradně regenerací tělesných buněk. Vitální tělo vlastně vůbec nemůže onemocnět. Pouze když elektrický náboj buněk v určitém tělesném orgánu nebo žláze poklesne, může dojít k poruchám. Duch je elektrickou bází, která oživila organická stvoření. Cílie, což jsou nepatrně malé vlásky podobné anténám v dýchacím systému všech lidí, odebírají elektrický náboj z atomů vzduchu a kyslíku. Tento náboj je pak zachycován přes plíce krevními buňkami, které působí jako kondenzátory. Při oběhu krve tělem je pak tento náboj dále předáván jiným tělesným buňkám. Lidé, zvířata, rostliny a hmyz jakož i všechny ostatní formy života se řídí tímto univerzálním elektrickým principem.

 

Dr. Makai Takata, lékař a profesor na univerzitě Toho v Japonsku, zjistil, že například záporné ionty (přívod kyslíku!) zpomalují proces stárnutí, a domnívá se, že každý, kdo používá výhod generátoru záporných iontů, může být aktivní až do 90. roku svého života. V Integratonu vytváříme spontánní polarizaci pro každý jednotlivý iont v každé tělesné buňce a bombardujeme člověka miliardami iontů, které pronikají tělem a tímto způsobem budí enzymové reakce."

 

Giant Rock a později Integraton se staly poutním místem pro tisíce zájemců, zvláště pak v průběhu každoročních setkání s UFO u Giant Rock, která se brzy stala fórem a místem setkání mnoha nových lidí přicházejících do styku s mimozemšťany. Na těchto setkáních byla také skutečně UFO téměř pravidelně pozorována a fotografována. Toto vše přispělo k tomu, že se "mudrc z Giant Rocku" ještě za svého života stal legendou.

 

 

 

(15)

 

II. kapitola: USA, 1954

 

DRUHÁ FÁZE: KONTAKT S PREZIDENTEM

 

 

 

Obr. 72

 

Strojový text o dění na Murocu od pana Geralda Lighta paní Meade Layne – pozn. zpracovatele.

 

 

 

 

Letecká základna Edwards (Muroc) ve státě Kalifornie,

20. února 1954:

Setkání s prezidentem

 

 

Jak vyplývá ze zpráv lidí, kteří přišli do styku s mimozemšťany, navázali mimozemšťané po svém hromadném objevení nad Washingtonem v létě roku 1952 kontakt s americkou vládou. Není známo, jakou formou k tomu došlo. Domníváme se, že došlo k radiovým kontaktům, podobně jako k tomu došlo na soukromé úrovni v případě Dicka Millera a George Hunta Villiamsona. Kromě toho byly různé zkontaktované osoby, mimo jiné i George van Tassel, pověřeny, aby zaslaly zvláštní poselství prezidentovi. Tím se stal po prezidentských volbách na podzim roku 1952 generál Dwight D. Eisenhower, který nastoupil do svého úřadu od ledna 1953. Eisenhower se ještě-během své aktivní služby v armádě dověděl o případech zřícení UFO v letech 1947 -1950 v oblastech Roswell, Aztek a Laredo (viz: UFO: Důkazy). 18. listopadu 1952, po svém zvolení, obdržel situační zprávu vládního výboru "Majestic 12", který byl jeho předchůdcem Harry S. Trumanem pověřen zkoumáním skrytých vraků UFO. Výbor prezidentovi doporučil přísné utajení "z důvodů národní bezpečnosti". Prezident Eisenhower nepochybně v roce 1953 četl zveřejněnou zprávu George Adamského o styku s mimozemšťany v bestselleru ("Létající talíře přistály"), který se kupoval po statisících, a byl proto připraven, když došlo k jeho vlastnímu setkání s návštěvníky z jiného světa.

 

 

Obr. 73

 

Prezident USA Dwight D. Eisenhower.

 

Fotografie hlavy – pozn. zpracovatele.

 

 

Dějiště této události, základna válečného letectva Edwards/Muroc severovýchodně od Los Angeles ve státě Kalifornie, se již v předchozích měsících a letech stalo místem demonstraci UFO:

 

- 8. července 1947: Hlášení o čtyřech různých pozorováních neidentifikovatelných kotoučových předmětů nad leteckou základnou Muroc a nad tajnou zkušební oblasti Rogers Dry Lake.

 

- 31. srpna 1948: Velký předmět s více než kilometr dlouhým ohonem z modrých plamenů přelétává nad základnou Muroc ve výši 17 000 metrů.

 

- 14. června 1950: Dopravní pilot námořní pěchoty a řada civilních pilotů pozoruje doutníkovou mateřskou loď 40 km na východ od Maroku.

 

- 10. srpna 1050: Poručík Robert C. Wykoff, fyzik námořní pěchoty, pozoruje dalekohledem velký předmět kotoučového tvaru, který manévruje poblíž Edwardsu.

 

- 30. září 1952: Letecký fotograf Dick Beemer.a dva další svědkové pozorují dva kulovité, mírně zploštělé předměty manévrující nad základnou Edwards.

 

- Únor 1954: Rozhlasový komentátor Frank Edwards informuje o vlně výskytu UFO nad základnou válečného letectva Edwards ve vyschlém jezeře Muroc. V březnu Edwards oznámil, že se z důvěrných zdrojů dověděl o "přistání UFO na jedné vojenské základně v Kalifornii".

 

20. února 1954 zmizel prezident Spojených států na několik hodin ze světel ramp světové veřejnosti.

 

Oficiálně přijel prezident do Kalifornie, aby si zahrál golf. Bydlel na ranči jednoho ze svých přátel, u Paula Roye Helmse. To už samo je dosti s podivem, neboť pouhých pět dnů předtím se vrátil z delšího lovu v Georgii. Ranč se nalézal u Palm Springs, nedaleko od Maroku. To, k čemu došlo onoho 20. února, zůstává nadále oficiálně zahaleno tajemstvím. Prezident toho dne odjel, aniž by s sebou vzal příslušníky své osobní ochrany. Večer se mezi přítomnými novináři šířil neklid a objevily se první spekulace o tom, že se prezidentovi přihodilo něco vážného. Ačkoliv oficiální místa stále tvrdila, že je vše v pořádku, napětí mezi zástupci tisku se viditelně zvyšovalo. Pak z důvěrných zdrojů pronikla informace, že prezident skutečně na ranči není a že tiskový tajemník James Haggerty byl uprostřed grilového večírku odvolán do Smoke Tree, aby vystoupil s prohlášením. Tehdy v tiskovém sále hotelu Mirador vzniklo něco, co později list Times označil jako "demonstraci novinářské masové hysterie". Zástupce United Press oznámil, že Eisenhower zřejmě vážně onemocněl, jeho kolega z-Associated Press jej přetrumfl tvrzením, že prezident je mrtev. Musel to však dementovat, když Haggerty, sice špatně naladěn, avšak slavnostním tónem oznámil, že si Eisenhower ulomil kuřecí kostí zubní korunku a že jej jeho hostitel rovnou dopravil k nejbližšímu zubnímu lékaři - doktoru F A. Purcellovi.

 

Tisk se s tímto vysvětlením spokojil a nikdo se netázal, proč tato návštěva u zubního lékaře zřejmě trvala celý den a proč prezident musel zmizet za "temné noci" a bez svých osobních strážců. Další den na narychlo organizovaném "grilovém večírku prezidenta" byl představen Purcell jako "onen zubní lékař, který ošetřil prezidenta". Ale jeho manželka (Purcell mezitím zemřel), která byla později dotazována ufologem Williamem Moorem, odmítla jakýkoliv komentář. A to je poněkud podivné chování manželky venkovského zubního lékaře, který byl údajně velmi hrdý na to, "že ošetřoval prezidenta". Naopak si nepřála být v této souvislosti citována, a nepotvrdila, že její muž prezidenta ošetřil. Měla snad strach, že se zaplete do protikladů, nebo si již nemohla vzpomenout na zastírací tvrzení, která jí a jejímu muži tenkrát naočkovali ?

 

16. dubna 1954 obdržel metafyzik Meade Layne ze San Diega ve státě Kalifornie dopis od svého přítele Geralda Lighta pracujícího pro mocný americký informační koncern CBS. To, co Light v tomto dopise líčí, dokazuje, že "aféra s kuřecí kostí" byla ve skutečnosti politický zastírací manévr:

 

"Milý příteli !

 

Právě jsem se vrátil z Muroku. Ta zpráva je pravdivá, neuvěřitelně pravdivá !

 

Uskutečnil jsem tu cestu společně s Franklinem Allenem z Hearstových novin, Edwinem Noursem z Brookingsova ústavu (bývalým finančním poradcem prezidenta Trumana) a biskupem Mclntyrem z Los Angeles (prosím, zachovejte tato jména prozatím v důvěrnosti).

 

Když jsme dostali povolení vstoupit do vyhrazeného prostoru (asi po šesti hodinách, kdy jsme byli prověřováni na kdejaký detail, událost, příhodu a aspekt našeho osobního i veřejného života), měl jsem zřetelný pocit, že nastoupil konec světa fantastickým a zároveň realistickým způsobem. Nikdy jsem neviděl tolik lidských bytostí ve stavu úplného zhroucení a zmatku, když poznaly, že jejich vlastní svět skutečně skončil s takovou definitivností, že se nedá ani popsat. Realita létajících těles "jiné dimenze" nyní navždy zmizela z říše spekulací a pronikla značně bolestně do vědomí každé odpovědné skupiny vědců a politiků.

 

Během své dvoudenní návštěvy jsem spatřil pět různých a navzájem odlišných typů letadel, která si prohlíželi a zkoumali představitelé našeho vojenského letectva, a to za přítomnosti a se souhlasem mimozemšťanů! Nemám slov, abych vyjádřil své reakce. Událo se to však. Je to historickou skutečností.

 

Prezident Eisenhower, jak již patrně víte, byl nedávno během své návštěvy v Palm Springs tajně jedné noci dopraven na Muroc. A já jsem přesvědčen, že bude ignorovat ten strašný konflikt mezi různými "autoritami" a že se prostřednictvím rozhlasu a televize obrátí přímo na lid, bude-li slepá ulička dále pokračovat. Jak jsem pochopil, připravuje se oficiální prohlášení pro zemi, které by mělo být vydáno v polovině května.

 

Nechám na Tvých vynikajících schopnostech dedukce, aby sis vytvořil příhodný obraz obrovského duševního a citového zmatku, který se nyní zmocňuje stovek našich vědeckých "autorit" a všech vědátorů z různých specializovaných oborů, které tvoří naši současnou fyziku. V některých okamžicích jsem nedokázal potlačit vlnu soucitu, která se mne zmocnila, když jsem pozoroval patetický úžas jinak tak vynikajících mozků, které se snažily najít nějaké racionální vysvětlení, jež by jim umožnilo zachovat si své známé teorie a koncepce. A děkuji svému vlastnímu osudu za to, že mne dávno předtím dovedl do metafyzické houštiny a donutil mne najít si své východisko. Vidět silné osobnosti, jak se plazí před naprosto nepochopitelnými aspekty "vědy", není nic příjemného. Zapomněl jsem, jak všední věcí se v mé mysli staly takové věci, jako je odhmotnění "pevných" předmětů. Příchod a odchod éterické, resp. duchovní bytosti se pro mne za poslední řadu let stal natolik známou věcí, že jsem prostě zapomněl, že takovýto jev může narušit duševní rovnováhu člověka, ktery na to není zvyklý. Nikdy nezapomenu na těchto čtyřicet osm hodin na Muroku !  G.L."

 

Lightova verze událostí z 20. února 1954 byla pak skutečně potvrzena z různých nezávislých pramenů:

 

- Britský ufolog Desmond Leslie narazil při svém studiu v létě 1954 na příslušníka vojenského letectva, který mu potvrdil, že "prezident Eisenhower během své dovolené v Palm Springs navštívil Muroc, aby viděl mimozemské létající objekty, které tam přistály." Jeden "létající talíř", což byl létající objekt o šiřce 35 metrů, který přistál na přistávací dráze v Muroku, byl ukryt a pečlivě střežen v hangáru 27. Muži, kteří se vraceli z dovolené, nebyli vůbec vpuštěni na základnu a dostali rozkaz "zmizet". Některým z nich byly jejich osobní věci doneseny k bráně a nebylo jim dovoleno vstoupit na základnu. Lidé, kteří se v té době přechodně nacházeli na Muroku, nesměli za žádných okolností tuto základnu opustit.

 

- Spisovatel Frank Scully, který si v roce 1954 koupil dům nad Edwards, se dověděl od jednoho z pro něho pracujících tesařů, který byl zároveň civilním zaměstnancem na základně Edwards, že prezident skutečně "před několika měsíci" tuto leteckou základnu navštívil, a že "se divil", když příštího dne o tom nebylo v novinách ani zmínky.

 

- Koncem roku 1982 uveřejnil člen britské Horní sněmovny, hrabě z Clancarty, "důvěrnou zprávu bývalého amerického špičkového zkušebního letce, který je nyní v důchodu", jež se mu dostala do rukou. Clanvarty uvádí, že "tento pilot byl jedním ze šesti lidí, kteří byli přítomni setkání Eisenhowera s mimozemšťany. Byl přizván jako technický poradce vzhledem ke svému charakteru a svým zkušenostem zkušebního pilota. Na základně přistálo pět různých cizích kosmických lodí. Tři z nich měly tvar talíře, dvě byly doutníkového tvaru. Eisenhowera, který se právě v té době nacházel na zotavené v blízkém Palm Springs, sem zřejmě zavolali vojenští představitelé. Zatímco Eisenhower se svojí malou skupinkou přihlížel, mimozemšťané vystoupili a blížili se k nim. Tito cizinci vypadali podobně jako lidé. Měli přibližně stejnou výšku, postavu průměrného muže a dýchali vzduch bez přilby. Mimozemšťané hovořili anglicky a sdělili Eisenhowerovi, že chtějí na Zemi zahájit program výchovy lidí a informovat je tak o jejich současnosti. Eisenhower jim řekl, že se nedomnívá, že by na to byl svět připraven, a obával se, že takovéto oznámení by mohlo vyvolat paniku. Zdálo se, že to cizinci chápou. Potom prohlásili, že budou nadále navazovat izolované kontakty s jednotlivými lidmi, dokud si pozemšťané na ně nezvyknou. Eisenhower řekl, že si myslí, že je to správné, pokud nevyvolají žádnou paniku a zmatek. Potom cizinci předvedli ohromenému prezidentovi a jeho doprovodu své úctu vzbuzující technické možnosti. Ukázali prezidentovi kosmickou Ioď a předvedli mu dokonce svoji schopnost stát se neviditelnými. Prezidentovi to způsobilo značnou stísněnost, neboť nikdo z nás je neviděl, ačkoliv jsme věděli, že tam jsou. Potom cizinci nastoupili do svých lodí a odstartovali. Všichni z nás jsme byli zavázáni přísahou, abychom věc udrželi v nejpřísnější tajnosti."

 

Lord Clancarty: "Ten pilot o tom nikdy s žádným člověkem nemluvil, ale teď jsou mrtvi všichni, kteří byli přítomní, kromě něj samotného".

 

- Francouzský spisovatel Robert Charroux cituje zprávu mladého poručíka, který uvádí, že byl svědkem kontaktu prezidenta Eisenhowera s těmito mimozemšťany. Po neustálém naléhání jednoho reportéra údajně řekl: "Oba muži, kteří vystoupili z UFO, hovořili anglicky a prohlásili, že přicestovali z planety, nacházející se v sousedství obří hvězdy Betelgeuze. Životní podmínky na této planetě odpovídají podmínkám panujícím na Zemi."

 

- V polovině 50. let vylíčil jeden seržant přistání lodi koncem ledna 1954 Gabrielu Greenovi, expertu na UFO z Los Angeles: "Byl jsem na dělostřeleckých střelbách pod velením jednoho generála. Stříleli jsme na cíle ostrou municí, když tu náhle směrem na nás letělo pět UFO. Generál nařídil všem bateriím okamžitě zahájit palbu na tyto lodě. To jsme také učinili, ale naše střely neměly vůbec žádný účinek. Potom jsme přestali střílet a pozorovali jsme UFO při přistání vedle jedné z velkých hal."

 

 

Obr. 74

 

Xero výtahy z novin: Prezident USA Dwight D. Eisenhower (hlava),

5 lodí vedle sebe s Vesmírnými lidmi, hangáry,

hlava Lorda Clancarta, mapka – pozn. zpracovatele.

 

 

- Americký astronaut Gordon Cooper potvrdil 10. dubna 1978 v americké nejpopulárnější talkshow Merv Griffin Show "skutečnost, že v Americe přistála kosmická loď. Měla posádku, naše vláda ten kovový předmět viděla a ví, jak tyto bytosti vypadají". Cooper sám později potvrdil v rozhovoru s americkým autorem Timothy Green-Bedleym, že mu byl během jeho služby promítnut film, který ukazoval přistání UFO na jedné kalifornské letecké základně začátkem 50. let.

- 1. března 1976 odhalil bývalý příslušník vojenského letectva Paul Solomon, který v roce 1954 sloužil na základně Edwards, další podrobnosti o setkání s Eisenhowerem: "Jednoho dne se událo něco, co všechny důstojníky včetně velitele vyhnalo na pozorovací věž. Odtud velitel pozoroval jakýsi kotouč o průměru 60 až 100 metrů, který se vznášel přímo nad startovací dráhou. Tento podivný předmět bylo možno pozorovat po několik hodin, doslova tak dlouho, až o tom věděl každý muž na základně: Všechny dovolenky byly zrušeny. Každý musel zůstat v kasárnách. Nikdo nebyl informován o dalším dění. Všichni měli samozřejmě obrovskou úzkost; neboť každý věděl, že ta věc tam létala venku již několik hodin nad startovací dráhou, z jedné strany na druhou, sem a tam, samé vzdušné manévry, které prostě nebylo možno spojovat s klasickými létajícími objekty. Ta věc tam venku prostě překonala všechna pravidla a zákony fyziky.

 

 

Obr. 75

 

Paul Solomon.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

Nakonec nás všechny svolali a dostali jsme rozkaz vrátit se na naše pracoviště a připravit všechno pro prezidenta Eisenhowera; který mezitím dorazil na základnu. Pak to nejdříve vypadalo velmi tajemně, neboť se šířily pověsti, že posádka oné věci požádala o setkání s Eisenhowerem a že on se dokonce odebere na palubu. Samozřejmě, že jsme všichni dostali přesné pokyny: V jedné velké místnosti nám bylo dáno jasně najevo, co smíme a co nesmíme říkat. A dnes vám chci vyprávět o tom, co jsme nesměli říkat.

 

Nikdy jsme se samozřejmě nedověděli, zda to, co nám bylo oficiálně řečeno, se také skutečně událo. Co jsme s určitostí věděli, byla pouze skutečnost, že Eisenhower nebyl předem očekáván. Pak se udála ta věc s UFO a najednou tu Eisenhower byl. Poté co prezident opět základnu opustil, byly průběžně vydávány nové instrukce. Bezpochyby nebylo ještě rozhodnuto, co lze zveřejnit a co nikoliv." Od jednoho důstojníka, který byl při tom, když Eisenhower vystupoval na palubu UFO, se Solomon dověděl obsah rozhovorů prezidenta s mimozemšťany: "Nejdůležitější bylo to, že musíme umět a naučit se pohlížet na sebe jako na občany planetární rodiny, že máme povinnost a měli bychom začít se chovat jako součást jedné rodiny. Musíme co nejrychleji odvrhnout představu, že můžeme dělat a připustit vše, co chceme. Teprve až se začneme chovat jako občané planetárního systému, můžeme s nimi navázat vztahy. Oni jsou součástí stejné rodiny a podle toho se k nim také máme chovat a stejně tak bychom měli pohlížet na lidi naši Země. Teprve až se naučíme vycházet v míru s jinými národy, můžeme navázat meziplanetární vztahy."- Když jsme hovořili s americkým podplukovníkem v záloze Wendelle C. Stevensem, sdělil nám, že ví o jednom americkém admirálovi a jeho neteři, s nimiž začátkem 50. let navázali mimozemšťané kontakt. Podplukovníku Stevensovi se podařilo hovořit s neteří admirála. Ta mu vyprávěla, že ji jednoho dne Eisenhower osobně pozval a ona mu pak vyprávěla o svých stycích s mimozemšťany. Cokoliv řekla, potvrdil i Eisenhower, který uvedl, že "oni" mu to také řekli, když se s ,;nimi" sešel. "Ale když to všechno už víte, proč to nesdělíte veřejnosti?" zeptala se admirálova neteř. "Proboha", odpověděl Eisenhower, "prezident přece nevládne sám. Moji poradci jsou toho názoru, že takové zveřejnění by uvrhlo naši zemi do chaosu."

 

Jak to pokračovalo dále? Podle memoranda z národního archivu ve Washingtonu se 16. července 1954 konala přísně tajná porada s komisí pro UFO Majestic 12 a generálem N. F. Twiningem. Podle tajné zprávy MJ 12 pro amerického prezidenta Jimmy Cartera z roku 1976 vedla tato porada ke zřízení projektu Aquarius, jehož cíl spočíval "v soustředění všech vědeckých, technických, lékařských a zpravodajských informací o všech pozorováních UFO/IAC (Identified Alien Craft - identifikované cizí lodi) a o kontaktech s cizími formami života."

 

V tomto dokumentu je obsažena "historická zpráva o zkoumání vzdušných jevů vládou Spojených států, skrytých vesmírných lodí a kontaktů s mimozemskými formami života..." Rovněž se zde hovoří o vládním projektu Sigma, který byl "původně vytvořen v roce 1954 jako součást projektu Aquarius. (...) Jeho cílem bylo navázání komunikace s těmito cizinci. Tyto dokumenty také skutečně dokazuji, že v roce 1954 došlo k oficiálnímu kontaktu vlády Spojených států s mimozemšťany (viz rovněž: UFO: Důkazy).

 

 

Obr. 76

 

Titulní strana: Přísně tajné – vládní korespondence

Zpráva o situaci pro prezidenta – téma: Projekt Aquarius (přísně tajné)

Pozor: Tento dokument byl vypracován MJ12. MJ12 je výhradně odpovědný za jeho obsah.

Razítko: Klasifikováno MJ12

(podpis nečitelný)

Assistant Executive Officer

 

Xero titulní strany – pozn. zpracovatele.

 

 

Obr. 77

 

Přísně tajné: Pojekt Aquarius. Obsahuje … informace, které byly shromážděny vyhodnocením zpráv o zkoumání neidentifikovatelných létajících předmětů nebo identifikovaných cizích vesmírných lodí v USA. Tento projekt byl vypracován v roce 1954 na pokyn prezidenta Eisenhowera.

 

Xero textu – pozn. zpracovatele.

 

 

Tento dokument vlády USA dokazuje: Vláda USA je od roku 1954 v kontaktu s mimozemšťany.

 

 

Že však byla každá "autorita", o níž se zmiňuje Light, dostatečně mocná, aby udržela setkání v Muroku v tajnosti a aby nabídnutá pomoc mimozemšťanů byla odmítnuta, ukázal bývalý pracovník tajné služby Milton William Cooper ve své zprávě "The Secret Government" (Tajná vláda) z 23. května 1989:

 

"V tomto období (1954) kontaktovala rasa lidsky vyhlížejících mimozemšťanů vládu USA. Tato skupina mimozemšťanů .., nám nabídla pomoc v našem duchovním vývoji. Požadovali, a to byla jejich hlavní podmínka, abychom omezili a zničili atomové zbraně. Nebyli ochotni nám dát k dispozici svoji technologii, neboť jsme ještě nebyli schopni odpovědně zacházet ani s technikou, kterou již máme. Domnívali se, že bychom každou novou technologii použili pouze na to, abychom se navzájem zničili. Tato rasa prohlásila, že se nacházíme na cestě k sebezničení a že musíme přestat navzájem se zabíjet, znečišťovat Zemi, plundrovat přírodní bohatství a že se musíme naučit žít v harmonii s Přírodou. Vůči tomu se projevil značný skepticismus, zvláště pokud jde o hlavní požadavek nukleárního odzbrojení. Vláda se nedomnívala, že by odzbrojení mohlo být v zájmu Spojených států, a obávala se, že by se mohla stát před mimozemšťany bezbrannou. Nabídka byla odmítnuta."

 

 

(16)

 

III. Kapitola: USA, 1954-1966

 

CIVILNÍ KONTAKTY: TŘETÍ FÁZE

 

 

 

Obr. 78

 

Momozemšťan před siluetou vesmírné lodi po přistání.

Snímek byl pořízen v dubnu 1956 v High Bridge ve státě New Jersey.

 

 

 

 

(17)

 

Navazujeme styk s našimi vlastními lidmi

 

 

Howard Menger

 

Jedním z nejznámějších lidí, kteří přišli do styku s mimozemšťany koncem padesátých let, je Howard Menger ze státu New Jersey. Menger tvrdil, že již v roce 1930 spatřil , objekty na obloze" a že se v roce 1932, kdy mu bylo deset let, setkal s mimozemšťankou. Byla to údajně krásná žena s dlouhými zlatými vlasy, která seděla na kameni u potoka. Její krásné oblé tělo bylo zahaleno do jakéhosi lyžařského obleku z průsvitného materiálu. "Howarde", údajně pravila, "přišla jsem zdaleka, abych tě spatřila a promluvila si s tebou." Sdělila mu, že ví, odkud je a jaký je jeho úkol na Zemi. "Až mnohem později pochopíš, o čem hovořím. Ale pamatuj si: Navazujeme styk s našimi vlastními lidmi. Budeme neustále nablízku, budeme na tebe dávat pozor a vést tě."

 

Když Menger ukončil svůj vojenský výcvik v roce 1942, potkal v pohraničním městě Juarez v Mexiku jakéhosi muže s dlouhými světlými vlasy, z něhož se vyklubal jeden příslušník "jeho lidu". Později se setkal s americkým vojákem v khaki uniformě, který mu sdělil, že bude mít ještě mnoho takovýchto styků. Za války, v roce 1944, se setkal s mimozemšťankou v růžové tunice a volných, jakoby pyžamových kalhotách, která mu oznámila jeho přeložení na Okinawu. Tam se setkal s vysokým mužem v armádní khaki uniformě, který se mu dal poznat jako jeho vesmírný bratr. "Člověk musí poznat, čím je, odkud pochází a jaký je jeho skutečný úkol zde na této planetě", prohlásil tento muž Mengerovi, "ne každý dojde k tomuto poznání, avšak ti, s nimiž byl navázán kontakt, jsou si vědomi skutečného účelu bytí pozemských lidí."

 

 

Obr. 79

 

Howard a Marla mengerovi.

 

Fotografie – pozn. zpracovatele.

 

 

"Zbývá nám ještě mnoho práce mezi vámi lidmi na tvé planetě, a musíme tuto činnost provést rychle, dokud ještě nějaká planeta a nějací lidé, s nimiž lze spolupracovat, existují", prohlásil mimozemšťan a narážel přitom na blížící se Hirošimu: "Zakrátko poznáš, o jakém nebezpečí pro vaši planetu jsem hovořil."

 

 

Obr. 80, 81, 82, 83

 

Vesmírná loď ve čtyřech fázích přistání.

 

4 fotografie v noci – pozn. zpracovatele.

 

 

Po válce se Menger opět vrátil do High Bridge ve státě New Jersey a začal pracovat jako samostatný malíř štítů. Na místě, kde se jako dítě setkal s "dívkou na kameni", zažil Menger první přistání UFO. Na obloze se objevila ohnivá koule, která pulsovala a měnila barvu: Koule klesala dolů a vznášela se nad polem. Pulsování ustalo a bylo možno rozeznat kovový dopravní prostředek zvonového tvaru, který měl kolem dokola okénka. Jako irisová clona fotografického aparátu se otevřely dveře a vystoupili dva muži oblečení do modrozelených uniforem podobných lyžařskému obleku. Jejich dlouhé světlé vlasy vlály ve větru. Potom vystoupila krásná, podobně oděná žena, s níž se Howard ještě jako dítě setkal .na stejném místě.

 

Od oné doby se nezměnila, nezestárla. Ohromenému Howardu Mengerovi sdělila, že je jí 500 let, I na Zemi údajně kdysi lidé žili takto dlouho, ještě před potopou, když byla Země obklopena hustou vrstvou mraků, které ji chránily před kosmickým zářením. Avšak také způsob života, myšlení a strava měly svůj význam: "Budeme-li žít podle zákonů našeho Stvořitele, budeme odměněni dlouhým životem." I smrt je však jen iluzí, či lépe změnou z jednoho stavu bytí na jiný. Mengerovi bylo slíbeno, že bude mít ještě mnoho kontaktů a že jeho úkolem je seznamovat skupiny lidí s univerzálními zákony.

 

V následujících měsících ukázali dva mimozemšťané žijící na Zemi Mengerovi místo, na němž mělo v budoucnu docházet k setkáním. Jednalo se o větší mýtinu v lese. "Zde nemůže nikomu ublížit elektromagnetické pole vyzařující z našich lodí." Kdyby se totiž lidé dostali náhodně do vlivu tohoto pole, mohlo by to vést k tělesné disharmonii. "Rozsah nebezpečí pro lidi závisí na rychlosti (elektromagnetického) toku."

 

Na tomto "polním letišti č. 2" pak došlo k četným přistáním a setkáním a Menger zde dostával neustále nové úkoly a poučení od mimozemšťanů. Převážel je na určitá místa, kde byly po jistou dobu instalovány měřicí přístroje, obstarával pro nově příchozí pozemské oblečení a upravoval jim dokonce správný účes vlasů, aby mohli nenápadně žít a působit mezi lidmi. Aby tyto operace neohrozil, musel Menger slíbit, že až do roku 1957 nebude o svých zkušenostech hovořit. "Víš, Howarde, spousta našich lidí je mezi vámi, pozorují a pomáhají všude, kde mohou. Nacházejí se ve všech oblastech života, pracují v továrnách, úřadech i bankách. Řada z nich je ve vedoucích postaveních, v obcích, ve vládě. Někteří z nich mohou působit jako uklízečky nebo popeláři. Ale když ty se s nimi setkáš, poznáš je."

 

 

Obr. 84

 

Fotografie pana H. Mengera se vznášející se vesmírnou lodí – pozn. zpracovatele.

 

 

Mimozemšťané sdělili Mengerovi, že pocházejí z planet naší sluneční soustavy, jmenovitě z Marsu, Venuše a Saturnu, ale také z planet mimo tuto soustavu. Menger ještě vysvětluje, že frekvence kmitání na těchto planetách je mnohem vyšší než na Zemí, a proto je také atomová struktura jejich života jemnější, látkově jemnější, a to je také vysvětlení toho, proč naše sondy vyslané na Mars a na Venuši tam nezjistily žádné známky života. Již Menger prorokoval: "Kdyby tam mohl jít pozemšťan ve svém fyzickém těle, pak by patrně nespatřil žádnou z těchto forem života, které vibrují rychleji, tj. mají vyšší frekvenci než on sám, stejně jako není schopen vnímat formy duchovního života na své vlastní planetě a v jejím okolí. Kdyby jeho fyzické tělo nebylo podrobeno příslušnému přizpůsobovacímu procesu, nemohl by spatřit bytosti na jiné planetě." Mimozemšťané mu však ukázali svoji domovskou planetu:

 

 

Obr. 85

 

Sekvence z filmu pořízeného Mengerem během jeho kontaktů.

 

7 obrázků vesmírné lodi v letu – pozn. zpracovatele.

 

 

"Spatřil jsem překrásné, kupolovité budovy, které se v řadách táhly spirálovou formou do výše. Tato planeta byla fantasticky krásná. Neměl jsem pocit, že se dívám na města, místo toho mi to připomínalo překrásná předměstí a zahradní města, jaká sice také existují na naší planetě, avšak odlišující se podivuhodným způsobem. (...) Vozy se pohybovaly nad povrchem bez kol, zdálo se, jakoby klouzaly nad zemí."

 

 

Obr. 86

 

Momizemšťanka se přibližuje k Mengerovi. O něco později se dotkne knoflíku na svém opasku a zmizí. Podle výpovědi jednoho vesmírného bratra se vrátila zpět do lodi.

 

Fotografie zblízka – pozn. zpracovatele.

 

 

Mimozemšťané přicházejí na Zemi, jak uvádí Menger, z lásky k nám a ze soucitu s námi jako naši bratři proto, aby nám pomohli dojít k lepšímu pochopení smyslu života. Člověk je žijící Bůh, který prochází školou sebeobjevování na této planetě i na mnoha jiných planetách a který hledá vědění a moudrost. "Člověk neustále vystupuje po žebříku pokroku nahoru směrem k dokonalosti, a i když někdy pod tíhou jeho mnoha omylů některá příčka praskne, přesto zůstává jeho cílem dosáhnout nejvyššího bodu a spojení v jedno s Nekonečným Otcem." Kdybychom dosáhli tohoto vyššího pochopení, mohli bychom si sami pomoci a vyhnout se zničení naší planety, které by mělo negativní vliv na celou sluneční soustavu. Menger: "Je na čase, aby lidstvo jako celek dospělo." Mimozemšťané již navázali styky s vysokými politiky (viz Eisenhower) a známými osobnostmi, avšak "zvláště oficiální vládní představitelé se zdráhají o tom hovořit, neboť by to způsobilo chaos v našem hospodářském životě. Poznatky, které takto získávají od mimozemšťanů, jim podávají zcela jiný druh života, odlišující se od našeho. Je to život řízený zákonem božím a nikoliv zákonem lidským. A také většina ze způsobů získávání energie by pak zastarala."

 

Masová přistání a velké přehlídky by pouze vyvolaly zmatek, a také by se do toho zapletly ozbrojené sty, sdělili Mengerovi. Vlády na Zemi by podlehly znepokojení a každá by se pokusila získat přitom pro sebe určité výhody. Spolu s tím by vznikla hysterie a panika. "Takže je v zájmu lidstva, když k nám vesmírní lidé budou přistupovat se vší opatrností. Přicházejí přímo za lidmi "tak, že s nimi navazují kontakty. Tím je lidé postupně poznávají, bez strachu, paniky a cenzury. Každé velké hnutí dosud vždy začínalo s lidem..."

 

Jejich pozemskými partnery jsou lidé, kteří "se rodí s vědomím pravdy ve svém nitru, nebo jsou reinkarnováni z jiných planet". Tisíce lidí z jiných planet žijí mezi námi, jsou zde zčásti inkarnováni, zčásti zde přistály s vesmírnými loděmi. Jak sdělil Mengerovi jeden mimozemský Mistr:

 

"Mnoho vašich obyvatel se zde na Zemi dobrovolně inkarnovalo a pocházejí z jiných planet vaší sluneční soustavy (a dalších systémů, pozn. autora). Na svých dřívějších planetách prožili mnohem vyšší pochopení zákonů věčného Otce a vyjadřovali je. Začali jsme s nimi navazovat kontakty a uvolňovat jejich zablokovanou paměť v důsledku nižší frekvence planety Země."

 

 

Obr. 87, 88, 89

 

3 fotografie vesmírné lodi v letu – pozn. zpracovatele.

 

 

K tomuto poznatku došel Menger sám. Blokáda jeho paměti se uvolnila, když v roce 1956 poznal dívku, která se podobala "dívce z kamene" jako vlastní sestra. Později se Menger dověděl, že Marla byla skutečně na Zemi inkarnovaným dvojčetem jeho mimozemské přítelkyně. On a Marla jsou dvojduše, dvě individua se stejnou polaritou, přirození partneři (navzájem pro sebe určeni. A oba již spolu strávili nekonečně mnoho životů na jiných planetách. Howard se upamatoval na svůj dřívější život na Saturnu i na to, jak se dobrovolně rozhodl pro tuto planetu, aby se narodil v pozemském těle a mohl pomáhat jiným dosáhnout sebepoznání.

 

S tímto poznáním začala v životě Howarda Mengera fáze veřejné práce, Hovořil v mnoha rozhlasových programech a stal se vyhledávaným hostem v celonoční talkshow "The Party Line", kterou moderoval John Nebel zvaný "Long". Ze začátku mu vesmírní bratři dovolili, aby si k setkáním s nimi přizval svědky, kteří z určité vzdálenosti sledovali přílet vesmírných lodí, Nebel hovořil ve svém programu s četnými svědky, mezi nimi i s uznávanými fyziky a policisty. George van Tassel prohlásil v Nebelově show, že je přesvědčen o pravosti Mengerových styků a že se Mengerova líčení shodují s jeho vlastními zážitky. Newyorský právník Jules St. Germain se zabýval "případem Menger" a zaznamenal na magnetofonový pásek nejdůležitější výpovědi svědků. Menger se stal populárním, brzy se okolo něho houfovali zvědavci a nakonec pořádal pravidelná setkání s UFO na pozemku své farmy v New Jersey. Menger začal vést skupiny, připravovat lidi na setkání s mimozemšťany a duchovně je vzdělávat. Mimozemšťané mu přitom radili, aby se svojí skupinou studoval vědecký obor seberealizace, který vyučoval velký jogín Paramahansa Yogananda. Skutečně také i Angelucci a van Tassel před svými kontakty četli spisy Yoganandy a praktikovali jeho meditaci, a zdá se, že tato duchovní disciplína je zvláště vhodná pro přípravu na komunikaci s mimozemšťany.

 

 

Obr. 90

 

Snímek Měsíce pořízený Howardem mengerem..

 

 

Další popisy obrázků zde zatím nejsou zpracovány, budou v nejbližší době aktualizovány – pozn. zpracovatele.

 

V září 1956 pozvali mimozemšťané Howarda Mengera k návštěvě Měsíce. Po deset dní se pomalu připravoval Menger a skupina vybraných pozemšťanů na vibrační a gravitační poměry satelitu naší Země. Vesmírná loď pak přistála u kupolovité základny na odvrácené straně Měsíce. Menger opravdu popsal správně povrch Měsíce a poznamenal, že se podobá pouštním oblastem Arizony a Nevady, což je velmi přiléhavé přirovnání. Některé oblasti, jak uvedl, jsou pokryty štěrkem, jiné jemným pískem, což je popis, který o 13 let později potvrdili první měsíční astronauti. Na rozdíl od velmi rozšířeného názoru vědců Howard Menger zjistil, že Měsíc má velmi řídkou atmosféru. A malá vědecká laboratoř, kterou vysadila posádka Apolla 12 na Měsíci, skutečně existenci řídké atmosféry potvrdila. Menger pak přivezl z mimozemské kolonie na Zemi jakýsi druh brambor, který, jak zjistila jedna chemická laboratoř ve Philadelphii ve státě Pennsylvania, obsahoval 15,12 % proteinu. Obsah proteinu u normálních brambor činí 2-3 %.

 

Howard Menger nyní žije v ústraní ve Vero Beach na Floridě. Když jej tam před několika lety navštívil Jean Michel, hluboce na něj zapůsobila prostota a pohostinnost manželů Mengerových. Oba žijí, stejně jako dříve, ve skromných poměrech a Menger tehdy (v roce 1981 ) stále ještě vykonával svoje povolání malíře štítů. Jeho nejneobvyklejší tvrzení, že totiž většina zkontaktovaných osob jsou inkarnovaní mimozemšťané, bylo teprve po létech potvrzeno studiemi Brada Steigerse (viz příloha), které znamenaly začátek hnutí Starpeople ve Spojených státech a v Evropě.

 

 

 

(18)

 

Fotoschůzka s Vlasem Bereničiným

 

 

Paul Villa

 

K nejlepším fotografiím UFO na světě patří obrázky pořízené Španěloameričanem Apolinarem "Paulem" Villou. Villa, který se narodil v roce 1916 v Tijeras, byl od svého pátého roku telepaticky vychováván mimozemšťany. Ať to zní jakkoliv neuvěřitelně, zdá se, že kontakty v dětském věku patří ke "schématu" "hvězdných lidí" či inkarnovaných mimozemšťanů, jak dokázal Brad Steiger ve své knize "The Star People" (Hvězdní lidé) a jak jsme toho byli svědky v případě Adamského, Mengera a jiných. Své první fyzické setkání prožil v roce 1953, kdy pracoval jako vyučený mechanik u elektrických a vodohospodářských podniků v Los Angeles. Jednoho dne, když vyřizoval své záležitosti v Long Beach, zmocnila se jej silná touha zajít dolů na pláž. Když tam došel, potkal 2,10 m vysokého muže. Paul se nejprve lekl a chtěl utéci. Cizinec jej však oslovil jeho jménem a uvedl několik skutečností z jeho života. Villa nyní vytušil, že "obr" pochází z nějaké jiné planety. Každou otázku, na kterou jen pomyslel, onen muž zřejmě telepaticky pochopil a ihned na ni odpověděl. Když chtěl Villa vědět, jak se tento muž sem dostal, ukázal vesmířan směrem k útesu, kde jakoby plaval na vodě jakýsi kotoučový létající předmět. Vyzval jej, aby s ním vstoupil na palubu, a Villa, mile vzrušen, souhlasil. Na palubě lodi se Paul setkal s posádkou, muži i ženami, kteří vypadali jako lidé, ale měli krásnější a jemnější rysy v obličeji. Sdělili mu, že Země, a dokonce celá Galaxie, k níž Země patří, je pouhým zrnkem písku v poušti v porovnání s nekonečně mnoha galaxiemi s miliony obydlených světů ve vesmíru. Prohlásili, že přicházejí s mírumilovnými úmysly a že jsou ochotni pomáhat lidem. Jejich lodi jsou chráněny magnetickým pláštěm, který odvádí radarové paprsky, a mohou tak nepozorovaně operovat v naší atmosféře, avšak mohou se také učinit pro radar pozorovatelnými. Mají své základny na Měsíci a uvnitř satelitu Marsu zvaného Phobos. Věří na vyšší inteligenci, která řídí veškerý vesmír a vše, co se v něm nachází.

 

Trvalo pak deset let, než Apolinar Villa, který se mezitím přestěhoval do Albuquerque ve státě Nové Mexiko, se opět setkal s mimozemšťany. 16. června 1963 obdržel telepatickou výzvu, aby vzal svůj fotoaparát a svým vozem odjel na určité místo v okolí. První, čeho si povšiml, byl "létající talíř" o průměru asi 21 metrů, který zde přistál. Villa byl překvapen, když se na místě, kde předtím byla pouze stěna kosmické lodi, náhle otevřely dveře. Z vesmírné lodi vystoupilo 9 osob, 4 muži a 5 žen obrovitých postav, všichni o výšce 2,10 až 2,70 m. Pozdravili Villu a sdělili mu, že pocházejí ze souhvězdí Coma Berenices (Vlas Bereničin).

 

Někteří měli světlé vlasy, jiní měli vlasy barvy mědi, další pak byli černovlasí. S Villou se dorozumívali jak telepaticky, tak i dokonalou angličtinou a španělštinou. Villa se od nich dověděl, že jejich loď je nosičem dálkově řízených měřicích kotoučů, které je možno navádět do libovolných oblastí a odtud pořizovat obrazové a zvukové záznamy a předávat je na loď. Uvedli, že mají zvláštní zájem na Novém Mexiku, neboť zde existují "magnetické čáry", které procházejí starým posvátným územím Indiánů mezi Arizonou, Coloradem, Utahem a Novým Mexikem. Potom mu dovolili fotografovat a pro tento účel mu předvedli demonstrační let okolo dané oblasti. Tak vznikla nejsenzačnější série fotografií UFO všech dob.

 

O velikonoční neděli 18. dubna 1965 byl Villa pozván na druhou fotoschůzku s Vlasem Bereničiným, na místo vzdálené asi 40 km severně od Albuquerque, poblíž Bernalilla. Tentokrát kotouč předváděl další schopnosti: paprskem zapálil vrcholek stromu a oheň pak zase uhasil, což lze na snímcích pozorovat. Vesmírnou loď doprovázely tři malé koule, což byly, jak se Villa dověděl, dálkově řízené "telemetrické koule". Když přístroj přistál, odhadl Villa jeho průměr na 30 metrů. Stál na třínohém podvozku. Ven vystoupili tři členové posádky, vysocí asi 1,75 m, s dohněda opálenou pokožkou a světle hnědými vlasy, s nimiž pak Villa dvě hodiny španělsky hovořil. Navedli jej na další místo, kde se pak uskutečnila druhá fotoschůzka. Paul se divil podivné formaci oblak na obloze, která měla tvar Indiána ležícího na zádech (obrázek 4 dole). Telepaticky mu "oni" sdělili, že již odedávna chránili Indiány a že právě Hopiové a Navajové mají významnou funkci v Novém věku. A skutečně také tvar UFO připomínal Villovi štít kmene Navajo. Při třetí demonstraci tohoto dne vyvolalo UFO dokonce malou písečnou bouři jako důkaz toho, že "oni" mohou též ovlivňovat počasí.

 

Při třetím fotosetkání, k němuž došlo 19. června 1966, bylo Villovi umožněno fotografovat menší vesmírnou loď při přistání. Loď byla opět obklopena oněmi "kulovými sondami", jichž jsme si povšimli na různých autentických fotografiích UFO.

 

 

 

(19)

 

Trestná planeta Země

 

 

Mel Noel

 

Bývalý poručík vojenského letectva USA Mel Noel byl povinen po dobu deseti let po svém propuštění z letectva zachovávat mlčení, avšak potom začal mluvit o svém fantastickém dobrodružství, k němuž došlo v letech 1953 a 1954. Právě skončila korejská válka a poručík Noel byl přidělen ke zvláštní letce skládající se ze čtyř stíhaček typu F 86 A Sabre. Úkolem této formace bylo zjišťovat neznámé létající předměty, pozorovat je a fotografovat. Pro tento účel byly z jejich letadel vymontovány kanony a byly nahrazeny tzv. "dělovými kamerami", zčásti vybavenými infračervenými filmy.

 

Když poručík Noel a jeho kamarádi dostali instrukce pro toto nasazení, bylo jim sděleno, že toto vše je záležitostí národní bezpečnosti a podléhá nejpřísnějšímu utajení. "Ať se stane cokoliv, nemluvte o tom ani mezi sebou navzájem", sdělil jim nadřízený důstojník, "vypracujte svoji zprávu a pusťte vše z hlavy." Ukázali jim pak stovky fotografií a několik tuctů filmů, zčásti i takových, které byly zabaveny civilistům. Potom byli přiděleni jednomu plukovníkovi, který sem byl kvůli této záležitosti převelen z Washingtonu. Mladí piloti nebyli svým zařazením nijak zvlášť vzrušeni. Byli příliš silně ovlivněni propagandou Pentagonu, podle níž se v případě UFO jednalo pouze o smyslové klamy a omyly. Domnívali se, že mají stíhat pouze takováto "UFO", pokud vůbec k nějakému takovému nasazení dojde.

 

Avšak brzy nato letěl NoeI a jeho kamarádi provést svůj první úkol nad Skalistými horami ve výšce asi 12 000 metrů rychlostí téměř 1 300 kilometrů za hodinu. Jeden z pilotů hlásil: "Bogies, devět hodin, naše výška". "Bogey" byl výraz ze žargonu vojenského letectva a znamenal "cizí letící předmět"; "devět hodin" pak označovalo úhel. Bylo to celkem 16 objektů, které letěly ve formaci typu V. Obklopoval je jakýsi druh "aury", kterou Noel přirovnal k záření neonové reklamy v mlze. UFO porušila formaci a vytvořila čtyři skupiny. Předvedla manévr, který vzal pilotům dech. Náhle se zastavila z rychlosti, kterou Noel odhadoval asi na 5 000 kilometrů za hodinu, a stejným způsobem pak zrychlila. Při zrychlení se měnila barva jejich "aury" . Setkání trvalo asi 8 minut, pak se piloti vrátili zpět do svého hnízda. Při přistání byli znovu upozorněni na předpisy o utajení. Museli vyplnit své formuláře a mlčet. Nikdy se nedověděli, zda se jejich filmové snímky podařily; kazety byly vyjmuty z kamer a odneseny. Při příštím nasazení letěly objekty rytmicky kmitavě nahoru a dolů a zdálo se, že jsou mimo veškeré fyzikální zákony. Při třetím nasazení byl Noel a jeho kamarádi vyzvání, aby změnili frekvenci svých radiostanic. Na udané nové frekvenci hovořil hlas, který jim byl neznámý, a odpovídal na otázky jasnou a výraznou, avšak velmi pomalou řečí.

 

Po přistání jim sdělil plukovník, že to byl on, kdo kladl ony otázky. Jednotlivé otázky však přitom nevyslovoval nahlas, pouze si je myslel. Mimozemšťané sdělili, že věří na "všemocnou sílu Vesmíru". Jejich posádka se skládá "z individuí z oněch planet, které jsou vám známy jako Venuše, Jupiter, Merkur, Mars a Saturn". Piloti zůstali jako ohromeni tím, co slyšeli ze svých vlastních radiových přístrojů. Jejich obraz světa se zhroutil, a proto požádali o propuštění ze služby. Příštího dne byli uvolněni ze svého zvláštního poslání a přeloženi do normální služby. NoeI a jeho kamarádi se ještě zeptali: "Jak může člověk žít s takovýmto zážitkem ?" Účinek byl patrně stejně brutální jako psychologické důsledky při boji zblízka. "Člověk posuzuje své vlastní myšlení a způsob myšlení na tomto světě, a ptá se sám sebe, jak se toto slučuje s jeho životem, s jeho navyklým způsobem života?"

 

O dva měsíce později zavolal Noela plukovník, který s ním chtěl hovořit. Když vstoupil do jeho kanceláře, byli přítomni rovněž jeho kamarádi. "Musím vám sdělit, co se stalo dále", prohlásil plukovník. "Musím si o tom s někým promluvit a vím, že vám mohu důvěřovat." Komunikace přes palubní radiopřístroje nebyla údajně jeho první spojení s posádkou UFO, avšak bylo to poprvé, kdy jí slyšeli i jiní. Při jednom letu k letecké základně Luke u Phoenixu hovořil po přistání poprvé s příslušníky posádky jedné takové lodi. Ti jej pozvali na palubu jednoho "létajícího talíře". 18 km od Phoenixu přistála vesmírná loď v odlehlém údolí a stála na třídílném teleskopickém podvozku. Loď měla průměr 45 metrů. Jeden z mimozemšťanů předal plukovníkovi malý kovový kotouč. Měl jej držet v dlaních před svým žaludkem, aby neutrpěl újmu při procházení silového pole okolo vesmírné lodi.

 

Na palubě UFO byl plukovník představen jednomu "Mistrovi". Plukovník se začal ptát na to, proč zde vlastně jsou a jakou budoucnost lze očekávat. Mistr prohlásil, že se cítí odpovědni za život na této planetě. Země je svého druhu průchozí tábor, jakési zkušební místo, a především se zde inkarnují "problémové děti". Začne Nový věk. Jeho vliv již započal, avšak svého vrcholu dosáhne teprve kolem roku 2 000. Jako přípravu na to lze očekávat četné geografické změny a také náboženské a politické revoluce. Politické vedení bude tomuto dění bezmocně bránit a nakonec bude kapitulovat. Mistr zdůraznil, že tato civilizace má ještě jednou možnost se sama zachránit. Obyvatelé Země však musí překonat materialismus. Vytvářejí vibrace převážně negativního druhu, které narušují celý vesmír.

 

Lidé dostali jakousi licenci na to, aby si sami vládli. Mohou volně používat půdu, vodu a vzduch, aniž by museli platit nějakou "daň". Ledaže se jedná o daň, která souvisí s univerzálním zákonem příčiny a následku - o karmu. Plukovník: "Reinkarnace je stejně jednoduchá jako obecná škola. Chodíte do první třídy, abyste se něco naučili, a koncem roku jdete ke zkouškám. Potom jsou zde tři možnosti:

 

1) Zkoušku splníte a postupujete do další třídy, kde se pak učíte následující lekce.

 

2) Propadnete a musíte třídu opakovat.

 

3) Ulejváte se během roku a před zkouškou utečete. V tomto případě musíte ve škole zůstat navždy. Problémové děti se nakonec dostanou do zvláštní školy, a právě tuto funkci plní Země. Jedinou možností, jak se z tohoto stádia dostat, je kolektivní snaha o obrat. Mistr: "Děti jsou vaší jedinou nadějí. Avšak když u vás dosáhnou věku čtyř let, pak jsou již natolik ovlivnění předsudky, nedůvěrou, nenávistí a egoismem, že jim přehradíte cestu. My začínáme s výchovou dětí, když dosáhnou věku tří let. Když je jim patnáct, ovládají již telepatii."

 

Na závěr svého výkladu řekl plukovník třem pilotům: "Tak to by bylo. Můžete si s tím dělat, co chcete, přijmout to, nebo se nad tím usmát."

 

V roce 1957 odešel Noel z vojenského letectva a odstěhoval se do Connecticutu. O dva roky později dostal od plukovníka telegram, který se s ním chtěl setkat na letišti White Plains. "Podařilo se mi to !" přivítal Noela, "jdu s vámi !" Během příštích 30 dnů se "to" mělo stát. Plukovník a Noel se dohodli, že si budou od nynějška každý den navzájem telefonovat. 27. dne se dověděl v jeho služebně, že je plukovník nasazen nad Atlantikem. Už nikdy se nevrátil. On i jeho letadlo byli hlášeni jako nezvěstní.

 

 

 

(20)

 

Kumarovo poselství lidstvu

 

 

Carl Anderson

 

V blízkosti malého městečka Desert Center ve státě Kalifornie, na stejném místě, kde George Adamski zažil památné setkání s mužem z Venuše, spatřil Carl Anderson 3. dubna 1954 ve 3 hodiny ráno svůj první "létající talíř". Na toto místo jej přivedl tajemný hlas. Nyní ležel spolu se svojí ženou a svými dvěma dětmi ve stanu, přičemž v blízkosti stanovaly ještě dvě další spřátelené manželské dvojice. Když se v noci probudil, seděla již jeho žena i dcera ve stanu, zatímco jeho syn stále spal. Všichni tři viděli, jak stan zmizel a oni se mohli bez zábran dívat do pouště. Tam se vznášel pouhých několik centimetrů nad kamenitým povrchem velký svítící kotouč. Kotouč měl průměr 20 metrů, byl 10 metrů vysoký a měl pět okének. Objekt zářil fluoreskujícím způsobem. Anderson chtěl vstát a jít k tajemnému létajícímu předmětu, ale byl jako ochromený. Jeho manželka i jeho dcera později vyprávěly, že ani ony se nemohly hnout. Bylo slyšel nějaké hlasy, avšak žádnou posádku nebylo vidět. Předmět nakonec začal tiše hučet. Záře kolem jeho povrchu měla nejdříve oranžové zbarvení, pak však zčervenala. Objekt brzy zářil jako rudá plamenná koule. Pomalu stoupal a pak náhle svůj pohyb zrychlil a vystřelil směrem k noční obloze. Červené světlo se změnilo a stalo se modravě bílým. Nyní se opět začal objevovat stan. Andersonovi si začali protahovat své dosud ochromené končetiny a mlčky vystoupili ze stanu. Ještě spatřili, jak bílé světlo onoho objektu rychle letí po noční obloze a nakonec mizí za horou Mt. San Gorgono na horizontu. "Tati, kde byl náš stan ?  A proč jsme se nemohli hýbat ?" tázala se jeho dcera. Anderson neznal odpověď. Rodina se opět uložila ke spánku. Příštího dne ráno vyprávěli svým přátelům o svém zážitku a dověděli se, že jeden z obou dalších manželských párů prožil totéž. Vyfotografovali místo přistání. Když byly snímky později vyvolány, byl povrch země plný bílých pásů, které Anderson vysvětlil jako energii, kterou vesmírná loď za sebou zanechala v půdě. Jeho náramkové hodinky přestaly jít po dobu oněch patnácti minut, kdy pozorovali vesmírnou loď.

 

V následujících měsících spatřil Anderson, povoláním elektrikář, dvakrát při své práci na obloze UFO, což jeho kolegy přinejmenším přesvědčilo o tom, že tyto neobvyklé létající předměty skutečně existují.

 

O něco později se Anderson se svojí ženou a se svým přítelem Jimem vydali opět do Desert Center v poušti, aby se pokusili navázat kontakt s piloty vesmírných lodí. V dálce spatřili jakýsi kotouč. "Měli bychom jim dát signál, že se mohou snést a přistát", pravil Jim. Zapálil pochodeň a nadšeně s ní mával. Loď se přiblížila a vznášela se nad skupinou. Jim náhle vykřikl. Z pochodně mu stekl na palec žhavý dehet a způsobil mu spáleninu. Běžel k vozu a chtěl si vzít obvaz a mast na spáleniny. Kotouč se jasně zableskl, stal se zářivě bitým a zmizel. Když se pak Jim opět podíval na svůj palec, zjistil, že spálenina zmizela.

 

Tyto zážitky zřejmě probudily Andersonovy mediální schopnosti. 25. února 1957 obdržel náhle vnitřní pokyn, aby se posadil a poznamenal si poselství:

 

"Velmi brzy budou na Zemi svrženy negativní síly, které zde působily v uplynulých 7 000 letech. Odraz těchto zlých sil zasáhne každý centimetr této planety, kterou nazýváte Zemí, avšak kterou ostatní bytosti Vesmíru nazývají Shan. Tyto síly s sebou nesou obrovské zpustošení. Musím vám to říci: třetina obyvatel Země při tom zahyne. Doba setby skončila, nyní přichází sklizeň. Z oceánu vystoupí nové pevniny. Země se bude zmítat v porodních bolestech Nového věku a bude vířit, až si budou oba póly navzájem měnit svou polohu. Vaše planeta se vydá na novou cestu s novými vibracemi trvalého míru a štěstí. Bude to stejné očištění jako před tisíciletími. Pověsti o potopených kontinentech jsou pravdivé.

 

Těsně před příchodem tohoto kataklyzmatu budou zachráněny tisíce lidí. Budou levitováni, resp. vytaženi naším paprskem a dopraveni na paluby našich kosmických lodí, kterým říkáte "létající talíře". Musíte se však na to připravit. Pouze ti, kdo žijí spravedlivým způsobem dle svého Stvořitele, budou moci být přijati. Rozhodující bude čistota úmyslů !

 

Vaše pozitivní vyzařování je zaznamenáváno a nachází se v našich archivech. Abyste se připravili na přijetí, musí vaše pozitivní vibrace zbavit vaše tělo negativních myšlenek a přání. Je na vás, jak se rozhodnete. Ale také mnoho lidí nebude evakuováno, a přesto zůstane ušetřeno. Při vypuknutí nastávající pohromy budou existovat oblasti relativního bezpečí. Ty budou chráněny vaším vlastním silovým polem. ... Nebudou existovat žádní `výše postavení'. Všichni si budou rovni. I když jste nyní odkázáni na naše sdělení, budete pak moci hovořit s těmi, kteří jsou ve vesmírných lodích. Budete také moci volně komunikovat s vašimi pozemskými rodinami a se všemi, kteří spolu s vámi chtějí vybudovat nový svět. (...)

 

Mnozí z vás vlastně žili správně, a přesto se jejich pozitivní vibrace snižuje v důsledku zneužívání jejich fyzického těla pitím alkoholu, kouřením a pojídáním masa. To má za následek oslabení pozitivních vibrací, které unikají ze silového pole těla. Proto je nyní důležité jíst čerstvé ovoce, zeleninu atd., abyste očistili své silové pole a svou auru. Neodkládejte to, času je málo.

 

Miliony vesmírných bytostí čekají na to, aby vám, svým pozemským bratrům a sestrám, poskytly okamžitou pomoc. Dříve než začne na vaší planetě Zemi tento přelom, spojíme se s vámi mnoha cestami. Každý provozuschopný rozhlasový a televizní přístroj bude použit. Kdo bude na cestách a bude vybrán k přijetí, dostane pokyny cestou myšlenkových proudů."

 

Více než rok po obdržení tohoto poselství došlo k prvnímu fyzickému setkání Andersona s mimozemšťany. Bylo to 27. června 1958. Anderson procházel sám parkem poblíž svého domu, když tu náhle jakoby z ničeho nic se vedle něj objevil nějaký muž. Anderson se velmi lekl, avšak neznámý jej uklidnil. Uvedl, že přichází z Marsu a že je jedním z mnoha mimozemšťanů, kteří žijí mezi námi a přijali pozemské zvyklosti, aby byli méně nápadní. Řekl, že mnoho těchto mimozemšťanů je na Zemi inkarnováno do lidského těla, jiní že přistáli ve vesmírných lodích a žijí a pracují mezi lidmi. Všichni jsou zde z jednoho zcela určitého důvodu: Aby zachránili lidský rod před naprostým zánikem.

 

Muž uvedl, že se jeho vesmírná loď nachází v blízkosti a že se nemůže dlouho zdržovat. Požádal Andersona, aby byl příští středu připraven na přijetí důležitého poselství. Potom učinil nenadálý pohyb a zmizel stejně náhle, jako se objevil. Zmatený Anderson ucítil ve vzduchu zápach ozónu. Nevěděl, že rovněž Howvard Menger podobným způsobem vyfotografoval jednu planeťanku krátce předtím, než stejným způsobem zmizela.

 

Anderson skutečně příští středu obdržel telepatickou cestou následující poselství, které si zapsal:

 

„Velcí vědci z naší planety byli vybráni, aby se u vás inkarnovali jako nově narozené děti. Spatřili jste již mnoho vesmírných lodí a pozorovali jste jejich přistání. Došlo ke kontaktům na mnoha odlehlých místech vaší Země a ve všech zemích. Vaši velcí vůdci byli vyhledáni a varováni před strašným zpustošením vaší planety, jestliže nezměníte své konání.

 

Je velice politováníhodné, že naše návrhy byly ve většině případů odmítnuty a mnoho předsedů vašich vlád popřelo náš pobyt mezi vámi. To je vám všem dobře známo. Proto musíme navazovat kontakty na soukromé úrovni s těmi, které jsme si vybrali, aby šířili pravdu mezi vámi lidmi. (...) Naše kontakty s vašimi vůdci se uskutečnily ve snaze probudit na vaší planetě bratrskou lásku a odstranit smrtelné nebezpečí zneužití atomové energie. Žádné planetě naší sluneční soustavy není dovoleno jí používat. Nedostatek pochopení a spolupráce ze strany vašich vůdců je nanejvýš politováníhodný a znepokojuje nás. Je proti našemu univerzálnímu zákonu, abychom používali jakýmkoliv způsobem násilí. Můžeme se pouze pokusit ukázat vám cestu, avšak rozhodnutí leží na vás.

 

Byli jsme nuceni přihlížet strašnému ničení, k němuž došlo na vaší planetě v důsledku použití atomových zbraní. Museli jsme různými způsoby zasáhnout, abychom zabránili většímu zpustošení vaší Země, krásné planety Shan. Nepoužíváme žádné násilí, ale vzhledem k vyvoleným jsme považovali za nutné vyslat naše prostředky do atmosféry vaší planety, aby nasály a tím též zneškodnily větší část smrtící radioaktivity uvolněné vašimi takzvanými vědci. Kdybychom to nebyli učinili, bylo by přišlo ještě mnoho milionů lidí o život a vaše potrava i voda by byly jednou provždy otráveny. Naše "odmořovače" jsou ony "zelené ohnivé koule", které byly pozorovány na mnoha místech vašeho světa.

 

Radili jsme vám a důrazně jsme vám to řekli, ale nemůžeme vás nutit. Můžeme pouze stát připraveni a čekat, jak se budou věci dále vyvíjet. Vaše Svaté písmo praví: Nevíme dne ani hodiny. Jsme připraveni s našimi více než pěti miliony lodí všeho druhu a velikosti. Jsme kdykoliv připraveni k masovému přistání, kdykoliv by bylo třeba odvézt vyvolené pryč, aby byli našimi hosty, dokud nebude vaše planeta Shan plně očištěna a nestane se opět obyvatelnou. Teprve tehdy váš Mistr vytvoří Své království na Zemi, kde budete žít v míru a lásce; neboť tehdy bude zlo spoutáno do řetězů. Nebojte se proto, když se budeme ve velkých množstvích blížit k vaší Zemi. Je úkolem těch, kteří dosud neobdrželi žádný úkol, aby šířili zprávu o našem příchodu, neboť vaše vlády odmítly spolupráci.

 

To, jak se lidstvo postaví k našemu příchodu, bude mít velký význam pro úspěšnou realizaci evakuace vaší planety. Bohužel, srdce mnoha lidí selžou.

 

Až se k vám budeme blížit, bude jen málo času a bude vládnout velmi velký zmatek. Chovejte se proto přesně podle instrukcí, nevracejte se zpět, abyste si s sebou odnesli materiální hodnoty. Budete zabezpečeni vším potřebným. Pozorujeme a čekáme.

 

A nyní, bratři a sestry na planetě Shan, dříve než ukončíme naše poselství, přejeme si, abyste vyjádřili naši lásku a naše hluboké díky těm, kdo se zasadili o skutečné osvícení.

 

Naše snahy vycházejí z opravdové vůle pomoci, a proto také bylo navázáno tolik různých kontaktů. Neboť všechno má svůj účel v poslední konečné analýze. Vy všichni narazíte na mnohý odpor, ale vždy jej překonáte.

 

"Projekt kosmického prostoru" splní svůj účel, pro nějž je určen. Buďte si tím jisti !

 

AŠTAR

 

velitel 10 milionů vesmírných lodí

kosmické stanice Schare“

 

 

Při jednom pozdějším setkání předal Kumar Andersonovi malý kulatý zářící jaspis o velikosti vlašského ořechu, který pocházel z Marsu. Frekvence tohoto kamene byla tak vysoká, že Anderson mohl s jeho pomocí léčit, což demonstroval na světovém kongresu ufologů, který se konal v roce 1960 ve Wiesbadenu. 14. 2. 1960 byl Anderson doveden do vesmírné lodi, která zde přistála. Kontakty nadále pokračovaly.

 

 

 

(21)

 

Varování před atomovou energií

 

 

Reinhold O. Schmidt

 

Kearney v americkém státě Nebraska leží přesně uprostřed Spojených států, stejně vzdálené od Bostonu i od San Franciska. Sem přijel onoho 5. listopadu 1957 kalifornský obchodník s obilím Reinhold O. Schmidt, Američan německého původu, za svou prací a brzy odpoledne navštívil jedno pole s obilím. Na zpáteční cestě zpozoroval Schmidt podivné světlo. Rozhodl se, že tam zajede a podívá se, co se děje. Jeho vůz se potom zastavil a Schmidt musel dále pokračovat v cestě pěšky. Na zemi stál velký, stříbrně zbarvený předmět z kovu, který vypadal jako naleštěná ocel. Zatímco si Schmidt ještě zbožně v údivu prohlížel tajemnou loď, vystřelil z ní svazek paprsků a Schmidt nebyl schopen pohybu. Z objektu vystoupili dva muži a dopravili jej do nitra lodi. Tam Schmidt spatřil čtyři muže a dvě ženy ve vycházkovém obleku. Všichni byli vysocí asi 1,80 metru a měli tmavou, sluncem dohněda opálenou pokožku. Tři z těchto mužů pracovali na jakési přístrojové desce. Jeden z mimozemšťanů Schmidtovi sdělil, že družicový program Spojených států nejdříve povede ke dvěma neúspěchům a že teprve třetí družice se vznese, avšak vyšle zpět jen málo údajů. Bylo to proroctví, které se později potvrdilo. Muž rovněž uvedl, že jsou odpovědni za ona četná pozorování, k nimž v posledních dnech docházelo v Kearney, což byla okolnost, o níž se Schmidt dověděl teprve na své zpáteční cestě. "Žij blaze, ještě se s tebou setkáme", rozloučil se pak se Schmidtem velitel vesmírné lodi. Když opustil loď, začala se pomalu zdvihat do výše, několikrát změnila svoji barvu a pak zmizela vysokou rychlostí na obloze. Schmidt, který předtím nikdy nevěřil na UFO, byl ohromen. Uvažoval o tom, co by měl teď dělat, a rozhodl se čekat. Mimozemšťané hovořili německy a Schmidt se původně domníval, že se jedná o tajnou sovětskou zbraň, kterou pilotují němečtí odborníci. Když pak v televizi slyšel zprávu místní policie o tom, že vláda bude sledovat pozorování UFO a že policejní stanice budou přijímat takováto hlášení; považoval Schmidt za svoji občanskou povinnost oznámit úřadům svůj zážitek. Místní policejní velitel nejdříve uvědomil tisk, zadržel Schmidta bez zatykače na jednu noc a nakonec jej poslal do nejbližší psychiatrické kliniky, kde vyšetřili jeho duševní stav; o tři dny později jej opět propustil.

 

Po svém propuštění se Schmidt setkal s tak velkými sympatiemi ze strany obyvatelstva, že po celé další tři měsíce byl zaneprázdněn stovkami telefonních rozhovorů a nákupem obilí, které mu farmáři nabízeli. 5. února 1958 jel Schmidt po silnici a jeho vůz se opět zastavil. Nad loukou u kraje silnice se vznášela loď. Na jeho otázku mu "návštěvníci" sdělili, že pocházejí z jiné planety, a sice ze Saturnu, jak se později dověděl. "Pohonnou hmotu" pro svoji loď - i na to se Schmidt zeptal - získávají "ze Slunce a ze Země". Při tomto druhém kontaktu jej nalezli prostřednictvím jeho mozkových impulsů a mohou jej takto kdykoliv opět najit.

 

Schmidt se rozhodl o svých zážitcích veřejnost v Kearney informovat přednáškou. Večer v den přednášky, dne 5. března 1958, uspořádaly vesmírné lodě padesátiminutové představení na západní obloze, kterou pozorovaly stovky lidí. Po Schmidtově prvním rozhlasovém vystoupení dosvědčili dva obchodníci, že odpoledne v den, kdy došlo k prvnímu kontaktu, byli na lovu bažantů a slyšeli řadu zvuků, které podle jejich názoru pocházely od vesmírné lodi.

 

V červnu roku 1958, když Schmidt nakupoval obilí ve státě Colorado, se jej zeptali vesmírní bratři, zda by s nimi neletěl v srpnu k severnímu polárnímu kruhu. Schmidt byl nadšen, ale zeptal se, proč to má být právě polární kruh. "Ze studijních důvodů", zněla odpověď. Cesta se uskutečnila 14. srpna 1958. Schmidtovi ukázali, jak sovětské ponorky prováděly radioaktivní značkování na mořském dně a uskutečňovaly měření pro vybudování základen atomových raket na těchto místech. Saturňané sdělili Schmidtovi, že tyto arsenály atomových zbraní zvýší riziko atomové války Uvedli, že jsou sice nestranní, pokud jde o oba mocenské bloky, avšak učiní vše pro to, aby zabránili atomové válce. Nebudou nikdy nečinně přihlížet tomu, jak naši planetu ničí atomové bomby.

 

"Diskutovali jsme i o našem problému záření. Vesmírní přátelé nyní používají nový vynález, aby očistili naši atmosféru od záření vyvolaného výbuchy atomových a vodíkových bomb." Pomocí speciálních palubních přístrojů ukázali Schmidtovi následky dosavadních atmosférických změn způsobených výbuchy atomových bomb. "Pokračování pokusů s atomovými bombami by brzy vyvolalo naprostý chaos ve vašem klimatu a vychýlení vaší planety ze své osy. A kdyby k tomu došlo, mělo by to za následek nepředstavitelné zpustošení. Jelikož jste již sami některé z těchto změn zjistili, umíte si představit, co by se brzy odehrávalo na povrchu Země, kdyby nebylo nic podniknuto proti tomuto lidskému šílenství." (Jak prozíravé v roce 1958! Pozn. autora). Jejich vlastní loď naproti tomu, jak ukázali Schmidtovi, se může pohybovat rychlostí 60 000 km za hodinu, a jak jej ujistili, dokonce i mnohem rychleji, neboť ji Saturňané pohánějí "volnou energií".

 

Jak prokázal Karl Veit, fotografovala americká nákladní loď v Arktidě jasný objekt, který se vynořil z moře právě v době, kdy se v této oblasti nacházel Schmidt na "studijní cestě."

 

Při své další "cestě" 24. ledna 1960 byl Schmidt dopraven na palubu obrovské mateřské lodi, kde spatřil desítky průzkumných lodí podobných té, kterou sem byl dopraven. Tentokrát si povšiml, že Saturňané se navzájem domlouvají telepaticky. Ukázali mu sbírku amerických a sovětských raket, které zachytili ještě předtím, než shořely při návratu do zemské atmosféry. Promítli mu také film, který názorně ukazovat následky atomových výbuchů a s tím spojeného nebezpečí. "Bylo velmi smutné vidět, kolik toho již naše malá Země musela prodělat, a věděl jsem, že toho o mnoho více již nevydrží", napsal Schmidt později. Potom mu ukázali obrázky toho, jak by v budoucnu mohla Země vypadat - ráj bez znečištěného životního prostředí, neboť vše bude poháněno volnou energií, "automobily" bez kol, které klouzaly nad terénem ve výši pasu, a všude atmosféra jednoty, pořádku a míru, která na Schmidta hluboce zapůsobila.

 

9. února 1960 dopravili Saturňané Schmidta ve vesmírné lodi do Egypta k Cheopsově pyramidě. Sdělili mu, že manipulace s kvádry skály o hmotnosti 54 tun byla možná jen díky využití univerzálních zákonů a přírodních sil, které eliminovaly gravitaci. V pyramidě jej zavedli do podzemního sálu, který tvořila trojúhelníková místnost, kde se nacházela malá vesmírná loď, a také důkazy pozemského působení Krista. Po roce 1998, až začne Nový věk, budou tyto tajné komnaty v pyramidě otevřeny a lidstvo se poprvé seznámí se svědectvím Kristova života a pozná jeho skutečný původ.

 

Na zpáteční cestě letěli nad Sovětským svazem. Vesmírní přátelé mu ukázali obrovské území na Sibiři o šířce několika set kilometrů, kde došlo k atomové havárii. Veškerý život na tomto území vymizel. Mimozemšťané uvedli, že nemohou připustit, aby vypukla atomová válka, neboť by tím byl nejen veškerý život na Zemi odsouzen k zániku, ale byly by postiženy i sousední planety. Kosmický zákon svobodné vůle jim zakazuje jakýkoliv zásah do vývoje některého jiného světa, avšak toto je výjimečný případ, neboť atomová válka na Zemi by ohrozila celou Sluneční soustavu. Atomová havárie na Sibiři, kterou Schmidt popsal v roce 1960, je skutečností. V roce 1979, tj. 0 19 let později, vyšla v nakladatelství Hoffmann & Campe knížka "Zpráva a analýza týkající se dosud utajované atomové katastrofy v SSSR". Jejím autorem je sovětský jaderný fyzik Medveděv, který byl v roce 1973 zbaven občanství. Podle Medveděva došlo k této katastrofě roku 1959 v jihozápadní Sibiři v oblasti Kyštymuk, kde byl tekutý jaderný odpad uložen do vrtných jam, aniž by bylo vzato v úvahu, že v důsledku tání sněhu se může odděleně skladovaný nukleární odpad splavit dohromady. Pod povrchem Země tak došlo k zahřívání. Tlak páry vyhodil jako při sopečné explozi zemskou hmotu nacházející se nad radioaktivním odpadem do vzduchu a vypustil radiační částice na povrch, což mělo zničující důsledky pro lidi, zvířata i rostliny. Teprve v roce 1988, v rámci glasnosti a po černobylské katastrofě, byla atomová katastrofa na Sibiři oficiálně potvrzena. Jak uvedl ředitel výzkumu Karl Maier v "UFO-Nachrichten", č. 281 /82, v červenci 1983, poukázal Schmidt ve své přednášce na wiesbadenské konferenci o UFO v roce 1960, na obrovské oblasti roztátého sněhu, které pozoroval z vesmírné lodi. Tuto konferenci zorganizovali němečtí ufologové Karl a Anny Veitovi. Dnes víme, že Schmidt, který se v roce 1960 jako první Američan dověděl o této havárii, mluvil pravdu...

 

 

 

(22)

 

Žijí mezi námi

 

 

Fred Steckling

 

George Adamski zprostředkoval setkání Freda Stecklinga s mimozemšťany. Steckling se pak na svých cestách setkal několikrát s vesmírnými bratry, kteří žijí mezi námi. Fred Steckling se narodil v Berlíně a v roce 1962 se přestěhoval do USA, kde působil jako pilot a po smrti George Adamského v roce 1965 jako jeden z představitelů Nadace George Adamského se sídlem ve městě Vista v Kalifornii.

 

"Měl jsem to štěstí, že jsem mohl hovořit s různými muži a ženami z kosmu. Sdělili mi, že od konce čtyřicátých let jich mnoho žije mezi námi. Ve velkoměstech mohou existovat až stovky mimozemšťanů, kteří nepoznáni žijí a pracují mezi námi. Nejrůznějším způsobem nám pomáhají jak v oblasti vědy, tak i v oblasti společenské, a zároveň se od nás též učí. Lze se s nimi setkat ve všech skupinách obyvatelstva. Mohou mít tmavou pokožku, mohou být bdí či mít orientální vzhled. Někteří jsou malí, jiní vysocí, další pak mají velikost normálních pozemšťanů. I když jsou v oblasti vědecké a společenské daleko před námi, mohou stále něco na svých planetách zdokonalovat.Samozřejmě se od nás nemohou poučit, jak zdokonalit své vesmírné lodi či svůj společenský systém, avšak je pro ně zajímavé seznamovat se s naším nekontrolovaným rozumem. Emocionalita pozemšťanů a změny jejich citů jsou pro ně mimořádně zajímavé. Oni nás však chápou a neodsuzují nás, nýbrž prostě analyzují naše chování."

 

"Kdykoliv se setkám s lidmi z jiných světů, cítím velikou pokoru. Jejich vědomosti a jejich moudrost jsou pozoruhodné. Nikdy nám nedávají najevo svoji převahu. Vždycky jsem si zapsal to, co mi říkali, a to co možná nejlépe."

 

Jeden z vesmírných bratrů, s nímž se Steckling setkal v roce 1966 ve Washingtonu D.C., mu vyprávěl o svých zkušenostech se životem a prací na Zemi. "Lidé zde pracují pro peníze, jejich motivací jsou peníze a nikoliv služba bližnímu. Ačkoli člověk, který stráví den poctivou prací, vlastně slouží lidstvu. Jeho práce možná není zcela dobrovolná, avšak alespoň trochu přispívá k prospěchu společnosti. Setkal jsem se však s bohatými lidmi, kteří promarní více času tím, že se vyhýbají poctivé práci, než kolik by jej měli takové práci věnovat. Ale jak můžete nacházet ve své práci naplnění, když myslíte jen na peníze? Kdybyste vy pozemšťané jen trošičku mysleli na službu bližnímu, mohli byste ve svých srdcích nalézt skutečné štěstí."

 

Onen vesmírný bratr porovnal svoji práci s činností pozemských agentů. Tím, že mimozemšťané žijí mezi námi, dovídají se velmi mnoho o způsobech našeho chování. "Samozřejmě že máme vesmírné lodi, z nichž můžeme přesně měřit veškeré podmínky na Zemi. Nejdůležitější jsou však osobní styky a setkání. Jen tak skutečně poznáme vaše problémy."

 

Mimozemšťané vyprávěli Stecklingovi o svém systému vzdělání, náboženství a poznávání přírodních zákonů. Vyjadřovali se k výsledkům prvních sond vyslaných v roce 1966 ze Země na Venuši, které byly nesprávné, neboť tyto sondy mohly měřit pouze vysoké teploty v ochranném pásmu atmosféry Venuše a z toho vyvozovat nesprávné závěry o teplotě na povrchu Venuše. Když Fred Steckling podnikl v září 1966 cestu po Evropě, sdělili mu, že budou neustále s ním a že má mít připravenu svoji filmovou kameru.

 

Své slovo také skutečně dodrželi. Při jízdě vlakem z Mannheimu do Frankfurtu nafilmoval Steckling přes otevřené okno vlaku celou flotilu vesmírných lodí doutníkového tvaru, obklopených ionizujícím vzduchem a v důsledku toho svítících bílým světlem. V roce 1967 předvedl Steckling tento film spolu s filmem pořízeným Madelaine Rodefferovou výboru amerického Senátu a agentuře NASA. Oba filmy přitom vyvolaly velký rozruch.

 

 

 

(23)

 

Dr. Frank E. Stranges a cizinec v Pentagonu

 

 

Reverend Dr. Frank E. Stranges je známý americký evangelista, prezident Světového sdružení teologů, vědecký poradce Světové univerzity v Tucsonu, (stát Arizona) a člen poradního výboru starosty Los Angeles. Je to tedy duchovní s velmi pozemským zaměřením, syn faráře z Brooklynu v New Yorku, který získal několik doktorátů různých amerických teologických kolejí, a naposledy dokonce vystudoval kriminologii v Národním kriminologickém ústavu ve Washingtonu D.C. Bylo to jednoho chladného prosincového rána roku 1959. Stranges v té době podnikal evangelizační cestu a právě se nacházel v hlavním městě Spojených států Washingtonu D.C. Jedna známá pracovnice amerického ministerstva obrany jej minulý den po jedné z jeho přednášek pozvala, aby navštívil Pentagon a aby se tam setkal s mužem z jiného světa.

 

Stranges samozřejmě tomuto nanejvýš neobvyklému pozvání vyhověl. Bez problémů prošel přes bezpečnostní stanoviště a byl uvítán onou ženou, která jej pak dovedla do jedné kanceláře v Pentagonu. Když vstoupil, spatřil muže, který stál obrácen k němu zády u okna. Muž se otočil a pozdravil Strangese vřelým úsměvem a stiskem ruky. Jeho ruka byla jemná a relativně malá, přesto byl stisk jeho ruky silný. Měl hnědé oči, vlnité tmavé vlasy a jakoby opálenou pleť. Oblečen byl v běžném americkém vycházkovém obleku. Stranges tohoto muže poznal. Několik týdnů předtím mu přinesl mladý fotograf a ufolog August C. Roberts obrázky čtyř osob, které spatřil na setkání s UFO organizovaném Howardem Mengerem v High Bridge ve státě New Jersey a které považoval za mimozemšťany. Muž před ním byl jedním z nich. Cizinec sdělil Strangesovi, že si změnil oděv pouze s ohledem na americké úřady. Ukázal mu svůj kosmický oblek, který byl jednodílný a ve slunečním světle se blýskal. Vyprávěl Strangesovi, že vojenské úřady několikrát podrobily tento oblek různému zkoumání. Jeho materiál zůstal chladný i za teplot, při kterých by se tavila ocel. Kyselina po něm stékala jako voda. Dokonce ani diamantový vrták jím nedokázal proniknout.

 

Cizinec prohlásil, že se jmenuje Valiant Thor a že přichází z Venuše. Část jeho poslání na Zemi spočívá v tom, aby (1) pomohl těmto stvořením zpět k jejich tvůrci, (2) neutralizoval veškeré jejich zásoby nukleárních zbraní a zneškodnil je, a (3) dal podnět k vytvoření `Vlády spojeného světa', pod kontrolou bohabojných učenců místo profesionálních politiků, a to podle zásad Božího království. Setkal se s různými předními politiky ve Washingtonu, dokonce i s prezidentem. Ti však projevili málo zájmu o jeho radu a nabízenou duchovní podporu. Jeho nabídka pomoci lidstvu by podle názoru prezidenta uvrhla hospodářství Spojených států do propasti chaosu.

 

Valiant Thor uvedl, v současné době působí na území USA 77 mimozemšťanů, jejichž úkolem je (1 ) vmísit se mezi pozemšťany a stát se jedněmi z nich, (2) podílet se na pozemských projektech, (3) pomáhat těm, kteří jsou vystaveni možnému ohrožení či nebezpečí při své činnosti ve prospěch světového míru, (4) poskytnout jim radu a ochranu, (5) seznamovat s vyšším věděním toho, kdo se osvědčil, a (6) sdělit účel svého poslání shromážděným šéfům vlád, avšak teprve tehdy, až k tomu uzraje čas.