Politika ve světle poselství Vesmíru

 

 

 

Tisíce fotografií, kilometry filmů a videozáznamů, milióny svědků, důkazy z archívů FBI, CIA, NASA, KGB, utajované vládní dokumenty a další zdroje dokazují, že naše planeta je tisíce let pozorována civilizacemi žijícími v dalekých hlubinách vesmíru. Že zejména v tomto století jejich zájem prudce vzrůstá. 
Dnes máme k dispozici nepřeberné množství nádherných poselství a rad od vesmírných bytostí, které nás (s výjimkou jediné civilizace) milují mnohem víc, než my sami. Tato poselství jsou směrována do nejrůznějších oblastí našich aktivit; pokrývají celý prostor od techniky až po esoteriku, vysvětlují, proč návštěvníci z vesmíru přicházejí, proč nevystupují oficiálně. Odhalují mnohá tajemství o nás samotných, o podstatě našeho bytí, dokonce o blízké budoucnosti, ukazují na příčiny jevů, které nás trápí. Také však prozrazují, na jakých principech je uspořádán život ve vzdálených světech. Jedná se o informace natolik zajímavé, že stojí za to se nad nimi zamyslet a porovnat je se současným stavem myšlení naší „vyspělé„ civilizace.

Základním kamenem kosmologie civilizací z dalekých světů je vědomí, že vše je od Boha (nejvyšší inteligentní energie Vesmíru) a že Bůh je všude, tedy i v každé živé bytosti. Že Bůh je nejčistší Láska, nejširší Vědomí, nejdokonalejší Tvoření, největší Síla, nejhlubší Pokora. Že není žárlivý a trestající, jak si myslí mnozí z nás, ale nepředstavitelně laskavý a nekonečně odpouštějící. Že poznává sám sebe skrze své dílo - tisíce forem, miliardy charakterů a trilióny osudů bytostí, kterým říkáme Člověk. Pro vyspělé vesmírné civilizace je tudíž nemyslitelné, že by někdo mohl jinému ubližovat, používat proti němu sílu, nenávidět ho, nebo na něm vydělávat. Stejně nepředstavitelné je, že by někdo odmítl pomoci druhému v nouzi; proto všichni sdílejí vše, co mohou. Nepochybují o tom, že všichni lidé mají právo žít, i když nedělají nic a ničím nepřispívají, neboť pochopili, že smysl života není v hromadění hmoty, ale v nabývání zkušeností, tedy v rozšiřování vědomí na cestě ke Světlu.
Filosofickým pramenem, z něhož se odvíjí vlastní uspořádání společnosti a vztahy mezi jejími členy, je myšlenka, že všichni tvoří jeden celek, že nikdo nemůže přežít, pokud nepřežijí všichni. Každému je tím pádem jasné, že co poškozuje jednoho, škodí všem, co přináší užitek menšině, přináší užitek také většině. Co přináší slávu či materiální bohatství jednotlivcům považují za bezcenné. Je jim jasné, že Pravda je v jednotě, že separatismus je iluze a cesta nikam.
V takové osvícené společnosti nikdo nechce žít na úkor druhých, nikdo se nesnaží na druhého vyzrát. Vyspělost společnosti měří tím, jak zachází se svými nejslabšími členy. Uvědomují si, že k osvícení nevede nic, co ubližuje druhým. Ctí zákon svobodné volby, proto  vše, co se týká druhých, dělají jen s jejich souhlasem. Mají-li nějaké pochybnosti, vždy se ptají, co by udělala Láska. Znají zákon příčiny a následku, nepochybují, že nic není náhoda, že všechno je výsledkem předchozího tvoření, že vše se vrací zpět ke svému zdroji, což platí dvojnásob ve světě myšlenek a emocí.
 Zákonů v našem pojetí není zapotřebí, mají spíš duchovní a etickou podobu. Každý má stejné právo na veškerou zdravotní péči, na důstojné existenční podmínky, neomezený přístup ke vzdělání, informacím a příležitostem povznést se na nejvyšší duchovní úroveň. Ba co víc: Každý člověk má mít možnost realizovat svou nejvznešenější myšlenku, nejhlubší touhu a nejkrásnější vizi! Spravedlnost tedy vnímají především jako rovnost příležitostí; nejde o rovnost jedinců jako bytostí; respektují, že každý je, chce a má být jiný, že každý má právo jít svou cestou.
 Vlastnictví, zejména soukromé, je ve vyspělých společnostech nadbytečným pojmem bez obsahu. Vyspělé bytosti majetek láskyplně spravují, ale nevlastní jej. „Majitel„ je spíš správcem než žárlivým držitelem, je hrdý na důvěru a osobní zodpovědnost, která mu byla svěřena, aby se o majetek staral. Každý si bere, co potřebuje, ale jen to a jen tehdy! Ačkoli je všeho nadbytek, všichni žijí velice skromně a v plné harmonii s přírodou. Smyslem, cestou a cílem není svět hmotný, ale duchovní. To vše je výsledkem hlubokého pochopení vesmírných zákonů, které řídí a ovlivňují život každého jednotlivce víc, než jsou si i největší optimisté na Zemi ochotni připustit.

 Ačkoli poslové z jiných světů neradi vyslovují soudy a jsou velmi tolerantní, neuškodí několik jejich postřehů o tom, jak vnímají naši „vyspělou moderní„ civilizaci, její politické a ekonomické pilíře:

* odmítáte jakýkoli systém, který nedovoluje obohacování jednoho na úkor jiného; považujete za nepřirozený jakýkoli ekonomický systém, který    spravedlivě rozděluje společně vyprodukované bohatství mezi všechny;
* ekonomie se stala ve vašich rukou vědou o prosazování sebe na úkor jiného, mnohdy za jakoukoli cenu; učíte se v ní „vědeckému„ okrádání, podvádění, boji, plundrování planety a vašich duší; až ji změníte na vědu o skromnosti, dávání a ohleduplnosti, váš svět už nepoznáte; 
* vztah poptávky a nabídky nemůže být hnací silou rozvoje vyspělých společností, neboť zavrhuje vše, co nepřináší rychlý hmotný zisk, rozvíjí lpění na hmotě a egoismus;
* jedině velmi primitivní bytosti se mohou dívat na nedostatek nezbytných věcí jako na příležitost k většímu zisku; jen ony umožňují korporacím, aby plundrovaly zemi pro zisk;
* razíte strategii „krátkodobý zisk pro mne za cenu dlouhodobé ztráty pro ostatní!„;
* lidé jsou myšlenkou vlastnictví, tedy majetkem, posedlí; nejste správci, ale otroci majetku;
* politiku chápete jako nutný boj o moc, a tím i majetek a „slávu„jednotivců, jako diktát skupin, jako pravomoc bez odpovědnosti. Vyspělé společnosti v ní spatřují pravý opak: sdílení a vůli pomáhat, nezištnou službu v pokoře, odpovědnost bez pravomoci, lásku a světlo; 
* spravedlnost ve vaší konzumní společnosti se stává služkou moci, právo sluhou peněz;
* moc mocných stále hmatatelněji přerůstá v prokletí bezmocných;
* kvalitu všeho (včetně člověka) a smysl veškerého počínání posuzujete podle zásady: „Co není ziskové, to není potřebné a není to hodno existence!„;
* řešení nejvážnějších problémů hledáte na kolotoči moci - v boji mocných o moc; má to stejnou naději na úspěch, jako kdybyste chtěli v krabici přinést světlo z černého sklepa;
* zlom ve vývoji (přesněji - zániku) vaší společnosti směrem k vyspělým civilizacím vesmíru nemůže přinést vaše „moderní„ politika, boj skupin otroků moci a peněz, egoistů bez svědomí; jedině lidé plní lásky, moudrosti a pokory, pro něž svědomí, soucit, odpuštění, pomoc a služba jsou zákonem nejvyšším, vám mohou pomoci najít cestu z močálů duchovního odumírání vašeho světa; hledejte takové bytosti, staňte se jimi!

Vlády tohoto světa vynakládají obrovské sumy na monitorování inteligentních signálů z vesmíru, na prozkoumávání nejbližších planet. Přitom odmítají (alespoň oficiálně) přiznat, že se návštěvníci z kosmu a jejich plavidla objevují téměř denně na nejrůznějších místech naší planety a předávají nám vážná varování i nádherná poselství, třeba i o tom, že jejich světy existují v jiných (jemnějších) úrovních bytí, než je náš, že proto je nemůžeme spatřit, i kdybychom stanuli v jejich středu. Dne 21.7.1976 po přistání sondy Viking 1 na Marsu poslal Ithacar (představitel Marsu) toto poselství Zemi (extrakt): „Vytvořili jste podivuhodný soubor mechanismů, abyste našli a pochopili to, co není ani mechanické, ani hrubohmotné, avšak natolik vitální, že to přesahuje veškeré možnosti vašeho fyzikálně-chemického a technicko-mechanického zkoumání. Proto nenajdete ani nás, ani naše města, ani nádhernou přírodu. Dokud se vaše srdce z kamene nenaplní Láskou a Světlem, vaše oči z prachu uvidí jen prach, najdete jen kamení, neboť sami jste z kamene. Neposílejte nám sem proto již žádné stroje z kamene a kovu, vyspělou civilizaci musíte nejprve nalézt (vytvořit) u vás na Zemi.„ Není bez zajímavosti, že se další americká sonda, která nedávno přistála na Marsu, záhy po přistání z neznámých důvodů odmlčela.

 Zdá se, že není nic, co by v „moderním„ politikovi mohlo probudit hlas srdce a svědomí, tedy pokoru, nezištnost, touhu pomáhat a sloužit. Dokonce ani mimozemské civilizace. Prostě se nedokážou ve svém egoismu obejít bez moci, majetku a „slávy„. Pak nemá tato civilizace jinou možnost, chce-li přežít, než obejít se bez nich!