Zdálo se mi, že jsem měl rozhovor s Bohem ...

 

 

„Takže, Ty bys se mnou rád mluvil ...“ zeptal se Bůh.

       

„Pokud máš čas ...“ odpověděl jsem.

 

Bůh se usmál : „Můj čas je věčnost – na co by ses mne chtěl zeptat ?“

 

„Co Tě nejvíce překvapuje na lidech ?“

 

Bůh odpověděl ...

 

„To, že jak usilovně  přemýšlejí o budoucnosti, zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani v současnosti a ani v budoucnosti, že žijí jako by neměli nikdy umřít a umírají, jako by nikdy ani nežili, že jsou brzy znuděni dětstvím a spěchají do dospělosti, a potom se opět touží vrátit do dětství, že přicházejí o zdraví při shromažďování bohatství a potom přicházejí o bohatství  ve snaze se si zdraví opět spravit ...

 

Bůh mne uchopil za ruku, chvíli jsme mlčeli a potom  jsem se zeptal :

 

„Jakou radu bys dal jako otec svým dětem do života ?“

 

Bůh odpověděl s úsměvem :

 

„Pochopit, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval, ale že se mohou udělat takovými, aby byly milovány, pochopit, že nejcennější v životě není co mají, ale koho mají, pochopit, že není nutné ani rozumné, se neustále porovnávat s druhými, pochopit, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten kdo potřebuje nejméně, pochopit, že trvá jen pár vteřin otevřít hlubokou ránu v duši svého bližního, ale že může trvat mnoho let, než se tato rána zahojí, naučit se opravdu odpouštět každý den.

 

Uvědomit si, že mají kolem sebe lidi, kteří je opravdu milují, ale kteří neumí dát své city najevo.

 

Pochopit, že peníze mohou koupit všechno - jen ne ŠTĚSTÍ.

 

Pochopit, že dva lidé se mohou dívat na stejnou věc a vidět ji naprosto odlišně ...

Pochopit, že nestačí jen, aby jim odpustili jiní, ale také aby ony odpustily samy sobě

 

uvěřit, že já jsem zde
NAVĚKY