DÉJÁ VU

 

 

Hodně jsem se naučila, a ještě víc musím odkrýt,

v některých tichých hlubinách mě něco záhadně nutí zkusit najít původní perly pravdy, které se napřed objeví a potom zase zmizí ve vírech hluboké, zelené vody, věchýtky lásky... opary strachu, někdy zkreslené... jindy jasné, a vždycky je tu otázka proč?

Co to je, tenhle vytrvalý stav mysli? Co mě nutí, abych hledala?

Je to jednoduše potřeba usilovat s vytrvalostí Skopce o odhalení důvodu pokračující lidské existence?

Ne, obávám se, že je to něco víc... cosi dávno ztraceného na zapomenutém pobřeží,

co mě znovu a znovu volá... aby se prozkoumaly... starověké zákony karmy.

 

 

Od té doby, co jsem ukončila střední školu, se domnívám, že nejen mne, ale i mnoho ostatních tak trochu zastrašily naučné slovníky, snad částečně kvůli úctě k učeným lidem, kteří je sestavili. Vyža­duje to odvahu odporovat Websterovi, asi tak jako odporovat Bibli, ačkoliv v druhém případě musím podotknout, že slovo „Bible" ob­sahuje slovo „lie" (lež), a proto ukrývá velkou záhadu, kterou se budeme snažit částečně odhalit na první stránce 7. kapitoly, když budeme uvažovat o některých tajemstvích knihy Genesis.

 

Současné vydání Websterova slovníku konečně schválilo zařa­zení slova „karma". To je dobře. Dokazuje to, že karma se zařadila do přehlídky „nových slov obecného užití". Dnes o ní slyšíte mlu­vit všude, přičemž jenom pár lidí, kteří toto slovo používají, plně chápou jeho význam. I když si myslí, že je jim vše jasné, většinou se mýlí. Jako Webster. S politováním vám musím oznámit, že de­finice karmy v tomto slovníku je, tak ven s tím, špatná.

 

Karma: „...síla nahromaděná činy člověka, v buddhismu a hin-duismu potřebná k převtělení a určení jeho osudu v jeho příští existenci."

 

Tato definice má jistě závažné nedostatky i pro kohokoli, kdo je jiného než buddhistického nebo hinduistického vyznání. Na karmě jsou přece založeny i další filozofie, jako je astrologie, numerolo-gie, metafyzika, a před potlačením a odstraněním karmy ze svatých knih, také křesťanství.

 

Možná je to Merriam, ne Webster, kdo je vinen. Na obalu se uvádí: Nový Merriam-Websterův slovník. Mám tak vřelé vzpomín­ky na školní léta spojená se starým dobrým Websterem (bloudění mezi rudými a zlatými podzimními listy, nasávání kouře hořících ohňů a mrazivé počasí v čase fotbalových zápasů), že raději ze vše­ho viním Merriama.

 

Takže pan Merriam na vysvědčení nedostane „jedničku" za přesnost svého slovníku. Možná dvě plus, protože se mi docela líbí jeho úvodní fráze: „Síla nastřádaná činy osoby". Tato slova vyvo­lávají mocnou představu, jak celá věc funguje. Protože zákon karmy je opravdu síla — síla vytvořená elektromagnetickou ener­gií — a zcela jistě nahromaděná činy osoby. Avšak to je pouze půl pravdy, a polovina není celek.

 

První chybou Merriamovy definice je, že jestliže se cítil povinen předložit ve svém slovníku mylnou doktrínu převtělení (ačkoliv správně založenou na jistém přesvědčení hinduistů a buddhistů), měl by být dostatečně spravedlivý na to, aby dal stejný prostor dru­hé straně karmy a reinkarnace (znovuzrození; pozn. př.), což definitivně převtělení není. Pokud bude mít pracovní tým, který slovník sestavoval, na zřeteli takovéto záležitosti, logická pravda zákona karmy převládne a slibuji mu, že už se nikdy znovu nena­rodí jako mravenečník nebo buvol. Člověk vlastně vůbec nemusí umřít, ale to je velmi složitá problematika. Nyní si především zapamatuje, že už se nikdy nenarodíte do těla hmyzu, zvířete, ryby nebo drůbeže.

 

Pro začátek vám řeknu, že si můžete zvolit, jak ovládat a řídit svoje vlastní určení, být svrchovaným vládcem svého osudu. Ni­kdy na to nezapomeňte, protože je to stejně důležité pro vaše štěstí, jako je pro planetu důležité ukončení závodů v nukleárním zbroje­ní a kyselého deště způsobeného radioaktivním odpadem.

 

Ať si to uvědomujete nebo ne, zapsali jste se na základě vlastní­ho výběru (na úrovni svého Vyššího Já) do spirituální třídy. A škola karmy (od makrokosmu po mikrokosmos) je v mnoha ohledech jako každá jiná pozemská škola. V pozemské škole, když ukončíte pátý ročník, postoupíte do ročníku šestého (vyšší stupeň), a jestli jste se učili velmi dobře, můžete dokonce jeden nebo dva stupně přeskočit. Avšak co se stane, když jste v páté třídě propad­li? Zůstanete přesně tam, kde jste, dokud vaši učitelé neusoudí, že už jste se natolik zlepšili, že můžete postoupit do vyššího stupně (nebo ročníku). Nebudete vráceni zpět do čtvrté nebo druhé třídy, či do mateřské školy jenom proto, že jste nezvládli pátou třídu. A to by mělo ukončit dohady o převtělování. Stejně tak nebudete vráce­ni zpět do těla koníka lučního nebo klokana, pokud jste nezvládli určitou úroveň (ročník) lidské existence. Zůstanete ve stejném typu prostředí, život za životem (inkarnaci za inkarnací), dokud nebude­te připraveni tak dobře, abyste mohli složit zkoušku a postoupit na vyšší stupeň — nebo úroveň osvícení — vybaveni tělesným chrá­mem jemnější substance (regenerace buněk), a vyvinutější myslí a osvíceným duchem, což vám pomůže postavit se tváří v tvář vý­zvě dalších vyšších stupňů až úplně nahoru do spirituální „vysoké školy". Nakonec obdržíte svůj „diplom".

 

Divíte-li se, že se kdysi v zapomenuté minulosti duch rozhodl, že se bude inkarnovat do minerálu, hmyzu nebo do zvířecí podoby, což se odráží ve verších básníka: „... když jsem byl pulec a ty ryba," a jestliže jste se někdy zamysleli, proč je polovina astrolo­gických znamení reprezentována zvířaty, a proč jsou zvířata na Zemi a co je sem před miliony a miliony let přivedlo, vězte, že existují odpovědi na každou otázku. Jsou to všechno záležitosti tý­kající se osobního osvícení a esoterických instrukcí, které jsem prožila — část pravdivého příběhu knihy Genesis. Pořád ještě to chce víc poučení od někoho osvícenějšího, než jsem já sama, a cí­tím, že na takové osvědčení si musím ještě pár roků počkat. Až se mi dostane více informací, budu dostatečně připravena, a dozvím-li se, že je pravý čas, napíšu o „tajemstvích dvanácté noci". Je to však delikátní a komplexní téma a vezmeme-li v úvahu spory, kte­ré by to mohlo způsobit mezi jistými fundamentalisty Bible a Darwinovými žáky, bylo by asi lepší předložit výsledek jako uto­pistický román. Zatím vám postačí, když si uvědomíte, že vysvětlení zvířecí hádanky je k máni. Avšak to neznamená, že by teorie stvoření odporovala nebo vylučovala teorii evoluce, naopak, jedna druhou obohacují a rozšiřují, spojují se v harmonický celek.

 

Když už se bavíme o zvířatech ve spojitosti s převtělováním, rá­da bych vám odpověděla na otázku (jelikož se vztahuje jak ke karmě, tak k lexigramům), kterou jsem slyšela doslova stokrát: „Jak je možné, že když se řekne Bůh (anglicky God nebo god) po­zpátku, dostaneme pes (dog)?" Není to pouhá náhoda. Pokud není krutě bit, trápen hladem nebo nepojde-li na vzteklinu, pes reprezen­tuje nejbližší ztělesnění „boží lásky" (god-love), kterou člověk může poznat. Vůbec nezáleží na tom, jak dlouho je pes ignorován nebo zanedbáván — nebo jak ostře se k němu mluví — nevadí, jak často ho zapomenete nakrmit nebo dát mu, čijí, vodu. I když mys­líte na jiné věci, váš pes je pořád s vámi, jeho pohled je plný zbožňování a oči mu přetékají čistou láskou. Nezáleží na tom, jak zle se s ním zachází, je vždy připraven(a) vás ochránit, ubránit a milovat. Je jako bezedná studna pochopení a náklonnosti. Pes od­pouští a odpouští a odpouští, nekonečně. Nic, co děláte, pokud ho netýráte a opakovaně nebijete, nezničí nesmrtelnou lásku psa ke svému pánovi nebo paní.

 

Pes není jenom váš nejlepší přítel, ale také nejlepší příklad, jaký kdy můžete dostat, co je to vlastně láska. Některé doktríny o převtělování učí (špatně), že dalším krokem v reinkarnaci ze psa směrem nahoru je lidská podoba. Nechápu, že ti, kdo v tato učení věří, považují vývoj od psa k člověku za postup nahoru. Psi jsou trpělivější, věrnější, oddanější a víc milující, jsou plní odpuštění a soucitu, na rozdíl od většiny lidí — s výjimkou těch ubohých, tý­raných psů, kteří jsou pěstovaní a trénovaní lidmi, aby napadali a zabíjeli, takoví jako pitbull a dobrman, (nezapomeňte na kohou­tí, býčí zápasy a většinu pokusných vědeckých laboratoří). Používám tu výraz „lidé" raději než člověk, protože takové lidi ne­považuji za hodné pojmenování člověk. Je několik úrovní pod člověkem a mnoho úrovní pod zvířaty. Ti, kteří trápí malá a bezmocná zvířata nebo nevinné děti, mají před sebou těžkou, přetěž­kou karmu a bohatě si ji zaslouží.

 

Jak jsem již uvedla dříve, definice karmy ve slovníku je správ­ná pouze částečně. Ta část Merriamovy definice karmy, vztahující se k „ovlivnění osudu člověka", je navíc zmatečná.

 

Další část, která není správná, a mohla bych dodat, že tím přímo bije do očí, je Merriamova volba zájmen, například: „... určení jeho osudu v jeho příští existenci." No samozřejmě! Takže po­stupně akceptujeme, že pouze muži dostali šanci odpykat si v budoucím životě pošetilosti a trapasy minulosti a současnosti? Se vším povinným respektem doporučuji, aby si lidé, kteří sestavují slovníky, udělali během své práce víc přestávek na kávu, aby měli čas přečíst si sem tam noviny nebo časopis a dozvěděli se o revo­luci. Nezdá se, že by si povšimli úsvitu zlatého věku Vodnáře, který už zasel do mužského ega tu neobvyklou ideu, že ženy mají právo na stejně pozitivní a negativní aspekty života jako muži, a tím pádem jistě mají nárok i na svou osobní porci karmy.

 

Je skutečně pravda, že karma „kontroluje osud", ale je to pouze malá část celku, a když nabídnete jenom částečný záblesk skuteč­nosti, zanecháte v těch, co hledají pravdu, falešné dojmy. Okamžitě pak začnou věřit, že jejich individuální osud je totálně ovládán tou mysteriózní silou zvanou karma. Pokud si myslíte, že karma má nad vámi absolutní kontrolu bez jakékoliv možnosti vaší volby, tak na to raději zapomeňte. Proč se snažit, když nic z toho, co děláte — nebo neděláte — nezmění ani jedinou otáčku karmického kola, kte­ré jste sami roztočili tak dávno, že už si ani nepamatujete, kdy se to stalo?

 

Ráda bych trochu vykrmila hubenou slovníkovou definici karmy.

Je neodolatelná síla karmy, jak uvádí slovník, jediným určujícím faktorem vašeho individuálního osudu? Ano i ne. Jak se to vezme.

 

Karma je rozhodující faktor vašeho osudu, pouze když to dovo­líte a budete ignorovat její pevné zákony. Z tohoto hlediska je karma jako váš astrologický horoskop, což je logické, protože váš horoskop je jednoduše obrázek, používající zakódované symboly všech hlavních a pořád ještě životaschopných vibrací, které jste ko­lem sebe uvedli během tohoto života do pohybu, a svých zapomenutých činů v sériích minulých inkarnací, se kterými se mu­síte v současnosti vypořádat.

 

Čím méně věříte v astrologii, tím víc vám horoskop padne jako ulitý (protože jste se ještě nenaučili, jak v šachu postoupit od pěšá­ka ke králi a královně). Je vždycky zajímavé „číst" skeptikovi jeho horoskop a pozorovat šok poté, co jsou odhaleny nejmenší detaily života určité osoby, což ji nebo jeho vyděsí natolik, že náhle chtě­jí vědět víc o této „bláznivé hře z dámských salónků" — s tím zábleskem vědomí, že umění a věda astrologie není ani bláznivá, ani hra. (S výjimkou předpovědí v novinách a časopisech, které mají asi takový vztah k astrologii jako hra Monopoly k opravdo­vým transakcím nemovitostí.)

 

Chápete, že zatímco zůstáváte nezasvěceni, planetární pohyby vás drží v „linii" a zabraňují vám tak vzdálit se příliš daleko od va­šich karmických závazků? Teprve tehdy, až uvěříte, prozkoumáte, a nakonec i pochopíte astrologii (a numerologii), osvobodíte se z omezení svého horoskopu. Existuje starověká moudrost, která praví, že „je nemožné vyložit horoskop svatého". Proč? Protože „svatý" (angl. „saint") — a všimněte si, že toto slovo obsahuje „hřích" (angl. „sin") z prostého důvodu, který si vysvětlíme v ka­pitole o lexigramech — se povznesl nad vrozený horoskop a osvobodil se od něho.

 

Osvícení způsobuje, že vibrace vaší aury se obrovsky zvýší v jednotce angstromu za vteřinu. Tato vibrační frekvence vás učiní imunními vůči elektromagnetickým vibracím, jež vás bombardují z vesmíru podle vzoru, který je v souladu s pozicemi planet, od chvíle, kdy jste se poprvé nadechli, přičemž v tom okamžiku bylo naprogramováno více než čtyřicet bilionů elektrických buněk ve vašem mozku jako computer — právě tím mozek je (a člověkem vyrobené computery jsou pouze jeho ubohé imitace).

 

Mohlo by se říct, že osvícenost je forma odprogramování, zaru­čující imunitu proti tomu, aby pohyby planet kontrolovaly váš osud. To stejné platí o moci karmy, ona je podstatou planetárních pohybů. Ignorujte pravidla karmy, a o to víc vás bude spoutávat a tvrdě panovat nad vaším životem. Avšak když dospějete k tomu, že se budete dostatečně zajímat o včerejšek, dnešek a zítřek — když je začnete chápat jako věčné teď a přestanete oddělovat jed­notlivé porce času, potom budete vědět, jak převzít moc nad svým vlastním osudem — vlastně přesně stanovíte, jak to všechno bude. „Hledej pravdu a pravda tě osvobodí." Osvobodí od komického jařma. Je pro mě nekonečnou hádankou, proč lidé neustále pokra­čují v splétání slov pokorného tesaře z Nazaretu v komplikované sítě, třebaže vynaložil takové úsilí, aby byla jednoduchá a jasná.

Ještě poslední příklad astrologického horoskopu a jeho vztahu k vašemu karmickému osudu a potom se přesuneme dál k detailněj­šímu definování samotného slova karma. Představte si svůj horoskop jako karmickou dětskou ohrádku, kam jste pro svoje vlastní dobro uzavřeni (abyste si vyřešili svou nezbytnou karmu). Když malé dítě zesílí a zmoudří, může opustit ohrádku a má svobodu, aby se pohy­bovalo víceméně, kde chce. Tak je tomu i s vámi. Pokud jste spirituálně dostatečně silní a mentálně dostatečně moudří, jdete, kam chcete, a děláte nové chyby (nová karma) — je-li vám libo, ale já doufám, že si to přát nebudete. Tehdy jste pod zákonem okamžité, takzvané instantní karmy (s karmou z minulých životů vynulovanou a plně zaplacenou), což je, jak brzy uvidíme, samo o sobě těžkým testem pro duši. Avšak nejdříve co to přesně karma je?

Zákon karmy je založen na principu Newtonova zákona o akci a reakci: „Každou akci následuje reakce." John ublíží Mary a Mary (v budoucí existenci) se setká s Johnem v novém těle, pod jiným jménem (a někdy i jako osoba opačného pohlaví) a ublíží na oplát­ku Johnovi na základě matného vědomí (na podvědomé, nikoli vědomé úrovni), že on ji kdysi v minulosti zranil. Pak oba žijí svým životem, a teď je na řadě John, aby zase oplácel Mary — a pak Mary, aby ublížila Johnovi — oba se stávají průchozím kanálem pro karmický bumerang v řetězci bezútěšných, zdánlivě nekoneč­ných životů (inkarnací).

 

Takový karmický řetěz může být přerušen jenom dvěma způsoby.

1. Ten, kdo je nyní nejvíce zraněn (z předešlé existence), je John. Je osvícen natolik, že chápe pravdivost karmického zákona a od­mítá být pokračujícím průchozím kanálem pro Mariinu karmu. Uvědomuje si, že jeho nevysvětlitelné nutkání ublížit jí je ja­kýmsi „přiblížením se k ní" (což cítí podvědomě), ale udělá vědomé rozhodnutí a odmítne být kanálem karmické pomsty (na kterou má podle karmického zákona právo). John Mary odpustí a v důsledku toho se řetěz karmy přeruší. (Mary má štěstí.) Pře­rušený karmický řetěz osvobodí oba, kteří v něm byli zapojeni.

 

2. John není ještě dostatečně osvícen, aby se choval tak, jak bylo popsáno v předchozím paragrafu, ale Mary dosahuje svou osvíceností k pravdě karmického zákona a reaguje na Johnovo ubližování tím, že si sama pro sebe říká (a myslí to doopravdy): „Co jsem asi tomuto člověku udělala, že mi tak ubližuje? Neudě­lala jsem nic, co by si zasloužilo odplatu v tomto životě, ale musela jsem mu ublížit v životě minulém, jinak bych nebyla v tomto postavem. Nemohu zažít nic, ať už dobrého nebo špat­ného, co bych si sama nepřipravila vyprovokováním podobné reakce v dřívější inkarnaci. Tím pádem si to nejen zasloužím, ale možná víc než to." Jinými slovy, Mary je ochotná splatit svůj karmický dluh s grácií a dobrovolně, bez trpkosti nebo rozmrzelosti. Mary akceptovala ubližování jako svou vlastní zodpovědnost a nelituje zasít je do semen atomů srdce, aby se tak udrželo v paměti podvědomí do příštího života, a tímto způ­sobem přetrhla řetěz karmy pomocí jiného druhu odpuštění porozuměním, které se přenese do příští existence, kdy zase potká Johna. Tak to funguje. Karmický řetěz může být přetržen kýmkoliv z dvojice, která je jím vázána. (Jistěže existují karmické vazby s mnoha lidmi, ne pouze s jedním člověkem.) Řetěz může být přerušen buď potenciálním dodavatelem karmy, anebo potenciálním příjemcem karmy.

Pamatujte si, že se vám neděje nic špatného nebo dobrého, aniž by­ste si to nezasloužili, ať už v tomto nebo v předešlém životě. Každá akce, která se uvede do pohybu, v pohybu zůstane, dokud není ne­gována vyvážením zákonů příčiny a důsledku — a vyrovnáním karmického dluhu. Nikdo tomu neunikne. Za chvíli vám dám další příklad, jak vyvážit svou karmu. Co způsobuje zmatek, je zapomnětlivost. Karmické zapomínání je tragická věc. Abyste se mohli poučit ze zkušeností minulosti, vyžaduje to nějaké zapamatované vědomosti z předešlých lekcí. Slovo „paměť" (memory) obsahuje dvě slova „víc" (more) a „mě" (me). Kdybyste si jenom mohli pa­matovat víc, měli byste víc sami sebe. Řekněme, že pouhá víra v reinkarnaci postupně přinese vzpomínky z minulých životů jako dar osvícenému duchu.

Nicméně musíte se nejdříve stát osvícenými, abyste obdrželi dar karmické paměti a schopnost zapnout a vypnout paměť výběrově, tak jako zapínáte a vypínáte stanici v rádiu nebo přepínáte televiz­ní kanál. Jinak byste v mysli a mozku měli chaos, což by v ko­nečném důsledku vyústilo v šílenství. Představte si, jak by to vypadalo, kdybyste nemohli vyladit stanici v rádiu nebo kanál v televizi výběrově a všechny stanice a kanály by vás bombardova­ly současně. Neslyšeli a neviděli byste nic jiného než nesmyslný a hrůzu nahánějící chaos. To je důvod, proč jste na své současné úrovni vývoje svou spirituální zapomnětlivostí chráněni před zeší­lením ze simultánní karmické pamětí, dokud nezačnete vibrovat na dostatečně vysokých frekvencích, abyste byli schopni výběrového karmického vzpomínání.

Šablonu karmy není těžké pochopit. Co je ta mysteriózní síla, uvedená do pohybu vašimi akcemi? Karma. Čím je tato síla kontro­lovaná a směrovaná? Vyšším andělem vašeho Já, učitelem ve vaší spirituální třídě. Jak přerušíte řetěz karmy? Kontaktováním svého vlastního Vyššího Já, vyladěním se na správnou frekvenci jako u rádia nebo televizního kanálu. Jak se toho dosáhne? Pomocí elek­tromagnetické energie — magnetickou přitažlivostí. Jak získáte tuto energii? Z touhy. Skrze intenzivní chtění — potřebu — hledá­ní — toužení. Intenzivní touha vytváří vlnu energie, která se připojí k ostatním na frekvencích stejné úrovně a tím vzniknou různé stup­ně osvícení.

 

Ještě jednou: „Hledej pravdu a pravda tě osvobodí." První kro­ky ke hledání pravdy jsou chtění, přání, potřeba, touha. Čtěte všechny knihy na téma karma a reinkarnace, které budete schopni najít. Jestliže vaše touha vědět je opravdová a intenzivní, a nikoli pouze jalová zvědavost, začnete zažívat záblesky déjá vu, které vás mohou dovést do království sebeobjevení, jež potřebujete pro výběrové vzpomínky na věci, které se udály před dlouhým časem a na jiných místech. Takovou vzpomínku si prostě objednáte, (karmické rozvzpomenutí) — a také ji obdržíte. „Požádej a dosta­neš", tak jednoduché to je.

 

Může se to zdát jako nesmysl, aleje to vlastně tak jednoduché, že je často obtížné to pochopit, pokud se „nestanete malým dítětem" — podmínka vznesená Galilejskými k „vstupu do Krá­lovství" (vašeho Vyššího Já).

 

Nestane se to okamžitě, ale dojde k tomu, a až se tak stane, bu­de to vzrušující překvapení. Uvidíte. Rychle se blíží čas věku Vodnáře, kdy budou všechny karmické okruhy uzavřeny, kdy všechna dvojčata svého Já, která byla od sebe oddělena po tolik nekonečných miliónů let, se zase najdou a znovu se spojí v doko­nalé jednotě, čímž přinesou konečnou harmonii vesmíru. Brzy přijde čas, kdy jasné a úplné rozvzpomenutí, živé představy déjá vu nahradí karmickou zapomnětlivost současnosti, a vzpomínky na cesty, kterými jsme se v minulosti ubírali, budou vyneseny na svět­lo pomocí výběru, aby každý mohl navštívit dávno zapomenuté, důležité události svých minulých životů. Stroj času, který si před­stavoval H. G. Wells, není vědecký přístroj, ani vynález postavený na základě fyzikálních zákonů, ale metoda cestování uvnitř sebe sama, dosažená na základě zákonů metafyziky, {za, přes, nad fyzi­kou). Jak Wells napsal: „...přijde den, kdy se budeme opět procházet po zmizelých scenériích, protahovat údy, o kterých jsme si mysleli, že se proměnily v prach, a cítit sluneční paprsky z doby před milióny let."

 

Dokud se nevytrénujete natolik, abyste začali mít záblesky vizí z minulých životů, ale přece v tom budete mít čas do času úspěch, existuje efektivní alternativa k vyvážení vaší karmy. Za prvé — když se vám stane něco opravdu špatného, uvědomte si, že jste po­dobný druh utrpení na někoho uvrhli v předešlé existenci (nejpravděpodobněji na stejnou osobu), jinak by se vám to teď ne­vracelo zpátky. Akceptujte plnou zodpovědnost za svoji špatnou situaci, i když se na povrchu zdá, že jste v ní nevinně. Odstraňte ze své mysli a ze svého srdce veškerou trpkost a odpor vůči člověku, který vám ubližuje, a vězte, že on nebo ona (když nebereme v úva­hu první metodu přerušení karmického řetězu, jak jsem ji popsala výše) je pouhý kanál pro tuto specifickou karmu, kterou jste do po­hybu uvedli vy sami v předešlém životě, a nezáleží na tom, že si nepamatujete, že byste něco provedli.

 

Úplné a opravdové akceptování (musí to být nefalšovaný a hluboce prožívaný postoj, ne pouhé předstírání) samo o sobě znatelně sníží tíhu karmy, kterou právě prožíváte, což okamžitě pocítíte. Často se dotyčná osoba bude cítit zmatena a záhadně zahanbena a zastaví vůči vám negativní akce buďto okamžitě, anebo postupně.

Další krok: meditujte o polaritě negativního činu — o věci, kte­rá se vám děje právě teď, ale kterou jste udělali někomu jinému v předešlé inkarnaci — a proveďte polarizovaný čin (nebo několik současně) opačné kvality vůči jednomu nebo několika lidem, včet­ně osoby, která vás zraňuje. Velmi často se stává, že misky karmy se vyváží, takže příčina utrpení je trvale odstraněna a vše se zase vrátí do starých kolejí (obyčejně šokujícím způsobem). Uvedu ně­kolik krátkých příkladů.

Tento příběh je pravdivý. Můj přítel z Charlestonu (Západní Virginie) byl otřesen, když mu jeho ošetřující lékař oznámil, že one­mocněl neobvyklou nemocí, proti které je prozatím lékařská věda bezmocná, a že mu zbývá doba kratší než jeden rok, než postupně úplně ochrne. Ze začátku akceptoval odpovědnost za svoji karmu. Pochopil, že v minulém životě někomu (nebo několika lidem) způ­sobil ochrnutí a tím uvedl do pohybu určitou situaci a že reakce na jeho počáteční akci se teď snažila na základě karmického zákona uvést misky vah do rovnováhy. (Karmický zákon je zcela neosob­ní.) Mohl takovou reakci vyvolat tím, že někoho srazil autem a ujel, což mělo za následek ochrnutí oběti, nebo někomu způsobil ochrnu­tí v takových „krásných sportech", jako jsou ragby či box, mohl být dokonce jedním z těch, kteří ve starém Římě byli zodpovědní za há­zení křesťanů lvům v Koloseu. Potom meditoval o několika formách polarizované akce a na závěr udělal rozhodnutí.

 

Odešel ze svého zaměstnání, čímž utrpěl značnou finanční ztrátu, a zatímco měl zvyšující se bolesti, nabídl svoje služby ne­mocnici, kde se léčily postižené děti, za skromný plat, který sotva stačil na to, aby si mohl pronajmout malý pokoj v blízkosti nemoc­nice. Hlasitě dětem předčítal, asistoval jim při terapii a vykonával několik nepříjemných, avšak nezbytných otrockých úkolů správce. Během prvního týdne byl tak dojat veselými úsměvy a postojem dětí, které si na nic nestěžovaly a z nichž mnoho trpělo smrtelnými nemocemi, že zapomněl na svou vlastní nemoc, s výjimkou noci, kdy bolest pronikala všemi jeho údy, což mu bránilo ve spánku. Po třech měsících si povšiml, že bolest znatelně ustoupila, a o několik týdnů později již vůbec neměl žádné potíže. Když se vrátil do Charlestonu na plánovanou sérii lékařských testů a léčebných pro­cedur, jeho lékař byl velmi překvapen zjištěním, že veškeré příznaky smrtelné nemoci zmizely. Šlo o „spontánní uzdravení" (lékařský termín pro zázrak). Jak už jsem řekla, karmický zákon je neosobní. Nezajímá ho, jak se váhy vyváží, zajímá ho jenom to, jestli jsou vyvážené.

 

Tady máme další příklad zrušení karmy. Má-li žena problémy s otěhotněním nebo je neplodná, ať už z jakéhokoliv lékařského dů­vodu (s výjimkou obrácené dělohy) i pro tuto tragedii nenaplněné touhy je karmická příčina. Buďto opakovaně odmítala v několika minulých životech přivést na svět děti čistě ze sobeckých důvodů, nebo je nějakým způsobem týrala. Po dlouhé době marného čekání a doufání se rozhodne pro adopci. (Vůbec nevynechávám manžela, pouze se v tomto případě koncentruji na individuální ženskou karmu.) Co se stane potom? Jeden můj známý lékař v New Yorku a další v Kalifornii mi potvrdili, že statistické údaje jsou sedmde­sát pět až osmdesát pět procent. Procent čeho? Přesně tolik procent žen, které byly dlouhá léta neplodné (včetně těch, jejichž manželé mají nízký počet spermií) a které adoptují dítě, brzy po té události ke své radosti objeví, že jsou těhotné.

 

Neplodnost je ženinou karmou, učitelem lekcí ve spirituální třídě, takže žena pochopí, jaké to je nemít děti, a přenese tuto pod­vědomou zkušenost do příští existence, během které ani neodmítne mít děti, ani je nebude týrat. Když změnu hluboce cítí ve svém nit­ru, tímto činem dokáže, že se už naučila pasáž odčinění. Tím, že si vezme dítě bez matky a dá mu svou lásku, je karmická zátěž odstra­něna. Zároveň je také přirozeně odstraněna manželova karma, jelikož je vzájemně spojena s karmou jeho ženy.

 

V případech, kdy žena neotěhotní ani po adopci, byla akce pro­ti dítěti v minulém životě extrémně negativní (možná dokonce i vražda) a zanechává karmu, která pro vyvážení vyžaduje mnohem víc než jeden akt vykoupení, a to ve více než jedné inkarnaci. Avšak i tak, osvojením dítěte, které potřebuje péči a lásku a o kte­ré se žena stará jako o svoje vlastní, postupně vymazává karmické dluhy a je na dobré cestě zbavit se jich úplně. Přinejmenším jde dopředu, a ne dozadu, a nestojí na místě.

 

Je tolik příkladů karmy, kolik je lidí na této Zemi, každý s tisíci vedlejšími a hlavními stránkami karmické příčiny a následku, proplétajícími se událostmi jejich životů. Jeden z nejširších záběrů s okamžitým efektem, jak přetrhnout karmický řetěz, je odpustit každému, kdo vám ubližuje, dokonce ještě předtím, než o to požá­dá, a to dokonce i tehdy, když nikdy nepožádá. Nejenže odpuštění přetrhne váš karmický řetěz, ale také jejich — pokud hned nepobě­ží vytvářet si karmu novou — a pokud vy neuděláte to stejné.

 

Jestliže vás někdo okrade, můžete si být jisti, že vy jste také něko­ho okradli, nejpravděpodobněji téhož člověka, ať už žil pod jakýmkoliv jménem nebo v jakémkoliv těle (chrám duše) v dřívější existenci. Je-li na vás někdo hodný a prokazuje vám náklonnost a fi­nanční podporu nebo jakýkoliv druh zjevně nezasloužené laskavosti, není to vůbec nezaslouženě. Můžete si být jisti, že jste dělali stejné služby této osobě v předešlé inkarnaci a on nebo ona jsou magne­ticky ovlivněni karmickým zákonem vám to teď oplatit. Funguje to oboustranně, chápete? John ublíží Mary, Mary ublíží Johnovi, šablo­na, ale může také být karmický řetěz: John pomůže Mary, Mary pomůže Johnovi, a toto je „zlatý řetěz, který se uzavře".

A opět slova Ježíšova, jednoduchá a jasná: „Dělej dobro těm, kdo tě nenávidí a používají proti tobě všechno zlo, jestli tě někdo uhodí na pravou tvář, nastav mu i levou, a jestli tě někdo soudí podle zákona a vezme ti kabát, dej mu i svůj plášť. Neodporuj žád­nému zlu." Jinými slovy: plaťte svoje karmické dluhy s grácií, bez stížností, bez trpkosti nebo rozmrzelosti a karmické jařmo z vás bude zázračně sňato — za předpokladu, že vaše „graciézní" přijetí je v rovnováze s pozitivním aktem, který vyváží předchozí negativ­ní akci na karmických váhách. Nejdřív akceptujte. Potom odpusťte. A nakonec se usmiřte. Vyrovnejte se sami se sebou.

Měla bych přidat doporučení jistým moderním náboženským hnutím, že pouhé odříkání slov „Uznávám Ježíše jako svého Vyku­pitele a Boha jako svého Krále" nevytváří kouzelné zaříkávadlo, které by odstranilo karmickou zodpovědnost. Taková spirituální le­nost nedosáhne žádných zázraků. Tito lidé citující Ježíše se nikdy nepozastavují nad vážnými nedostatky své filozofie, že ano? „Ne­suď, a nebudeš souzen." Mantra „Ježíš, Spasitel náš" často zní jako nevyslovená hrozba, a nějako požehnání. Věř, jako věřím já, nebo shoříš v pekle..., a všechno, co musíš udělat, je papouškování ně­kolika slov, a bašta! Obávám se však, že to tak docela všechno není. A co ti, kteří věří v učení avatarů jiných než Nazaretský? Ti, kteří se řídí stejně moudrými pravidly Mohammeda a Buddhy (hluboce moudrými, tak je to, vyjma chybné doktríny o převtělová­ní, která může být zkreslením původního učení).

 

Často neporozuměné a nesprávně interpretované starozákonní „oko za oko, zub za zub" nedoporučuje pomstu a odplatu. Odvolá­vá se na zákon karmy, zákon příčiny a následku. Každá akce vyvolá rovnocennou reakci. Oslepte někoho a budete oslepeni (pokud se nenaučíte, jak odpykat a zrušit karmu). Připravte někoho s nekalý­mi úmysly o zub a jednoho dne, úplně někde jinde, ta stejná osoba nějakým způsobem připraví o zub vás, a tak dál, jakékoliv zranění, jakákoliv krádež, jakékoliv ublížení někomu jinému se vám vrátí.

 

Mohli byste se zeptat: „Jaký to má smysl, že později musím za­platit za to, co dělám teď, jestliže si to nebudu v příštím životě pamatovat?" Pomůže to někomu, že jste viděli tolik utrpení v tom­to současném životě? Samozřejmě že to hodně pomůže. A také to pomůže vám — potom. Trpící osoba, kterou vidíte v současnosti, by dala cokoliv, aby mohla změnit minulost, která to všechno zavi­nila, je však příliš pozdě. Lidé zapomínají, že si připravují svoje potom, právě teď.

 

Reinkarnace a zákon karmy plně a jasně vysvětluje příčinu pro rozdíly mezi vidoucími a slepými, zdravými a postiženými, chudý­mi a bohatými, naplněnými a opuštěnými. Přitom vůdcové všech dnešních organizovaných náboženství a vyznání vysvětlují tak zjevnou nespravedlnost a kruté odsouzení (týkající se pouze jedno­ho života či existence) svrchovaně laskavého Sněmu:

 

„Bez komentáře" nebo „Nejsme tu proto, abychom tyto věci zpochybňovali otázkami." Moje reakce na poslední vysvětlení je taková: Nesmíme se ptát? Vůbec ne! Nazaretský zvlášť doporučo­val, abychom „hledali pravdu".

 

Možná že tihle náboženští vůdcové obhajují jakýsi spirituální Pátý dodatek, založený na domněnce, že „cokoliv řeknou, by je mohlo obvinit ze zločinu", nebo by mohli odhalit nedostatečnou základnu svého morálního učení? Ten pevný, krásně spravedlivý a logický základ je karma, jejímž cestovním atlasem je astrologie a numerologie, koncepty, které ovládali essejci (asketická sekta z Palestiny, která byla v plném rozkvětu od 2. století před Kristem až do 2. století po Kristu, pozn. př.), od nichž se Ježíš učil během svých 18 „ztracených let" — to jsou okolnosti, které byly odstraně­ny těmi, kdo spáchali spirituální zákrok na slovech Galilejských, jak jsou napsána v „Nových zákonech" jeho žáků.

 

Důležitá pravda, kterou si každý o karmě musí vždycky pama­tovat, je, že každý muž a každá žena začali dlouhou pouť společně, a určitě dosáhnou stejného určení, v individuálním čase, pomocí in­dividuálně vybrané metody cestování, na individuálně zvolené trase, používajíce individuálně vybrané cestovní mapy (nábožen­ského přesvědčení). Jak to trefně vyjádřil básník Kahlil Gibran: „Nemůžete se povznést výš než nejvyšší, který je v každém z vás, ani nemůžete klesnout níž než nejnižší, který je v každém z vás." Každý míří ke stejnému cíli a eventuální dosažení cíle je rovnocen­ně zajištěno každému, bez ohledu na způsob cestování. Jen tak na okraj, když se přidá „y" ke slovu „cíl" (destination), bude obsaho­vat slovo „osud" (destiny).

Koncepty karmy a reinkarnace, astrologie a numerologie byly z křesťanské Bible odstraněny (pamatujte si, že slovo Bible obsahu­je podle lexigramového kódu slovo „lie" = lež) svatokrádežným operativním zákrokem „otců" prvních kostelů (patriarchální sys­tém nikdy nepřipustil matky kostela) v různých časových obdobích minulosti, včetně tridentského koncilu roku 300 po Kristu a konci­lu konstantinopolského roku 553 po Kristu, podporovaného císařem Justiniánem a císařovnou Theodorou, kteří trvali na tom, aby všechny připomínky k těmto konceptům byly ze svatých spisů odstraněny a papež se podvolil. Některé naštěstí tihle svatokrá-dežní chirurgové ve spěchu opomenuli, jako například verše eklesiánů, které popisují astrologii a planetární pohyby ve vztahu k lidskému chování, a několik krátkých rozprav mezi Ježíšem a je­ho žáky na téma opakovaných reinkarnací, abych uvedla alespoň dva příklady.

 

Píseň „Lidé" z muzikálu a filmu Funny Girl říká, že „milenci jsou velmi šťastní lidé, jsou to nejšťastnější lidé na světě". Ó ano, to jsou. Jak jsou ta slova pravdivá!

Milenci jsou v karmickém smyslu velmi šťastní lidé, nejšťastněj­ší ze všech těch, kteří jsou na dlouhé, únavné cestě domů. Milenci mohou trpět víc než ostatní pod negativními pouty své vzájemné karmy, ale také se radují víc než ostatní na vyšších úrovních extá­ze, která má kořen v jejich pozitivní karmě. Jsou požehnaní intenzivnější touhou (energie, pamatujete?) odhrnout závoje, za­krývající předešlé vztahy, o které se dělili v předchozích inkarnacích. Instinktivně jsou si víc vědomi, jak se vyladit na úro­veň andělů svého Vyššího Já.

 

Všichni milenci jsou spojem stříbrnými šňůrami (a hudebními akor­dy) déjá vu, sdílenými vzpomínkami vzájemné něhy a vášně z minulosti — ano, a také vzájemné bolesti a ublížení — pochopený­mi prchavě, ale intenzivně během těch okouzlujících okamžiků, kdy si navzájem hledí hluboce do očí, protože oči jsou okna duše a ducha.

Několik moderních autorů (nehledě na ty, kteří jsou na konci této knihy doporučeni v oddílu Pro poutníkův pokrok) psalo o karmě, avšak mnoho básníků ji použilo jako základ svých prací. Elizabeth Barrett a Robert Browning byla dvojčata svého Já a Eli-zabetin známý sonet Jak tě miluji? má karmický námět, stejně jako tento výňatek z Rossettiho poemy:

Kdysi jsem tu byl, znám trávu za zápražím, sladkou, nadšenou vůni, toužebný vzdech, pobřežní světla povědomá, kdysi jsi bývala má, jak nebo kdy, nemohu říci,

přesto, vlaštovky svým letem stoupavým tvou šíji otočily, cítil jsem, že vše o tobě už dávno vím, tak jako v tom dávno vzdáleném čase, nyní věk, víra nebo vyznání, daleko, daleko od sebe nás rozhání, jeden jde do kopce, druhý dolů k jezeru na procházku, avšak já tě stále chci, pro sebe, pro tvou lásku, odložit možná musíme to na mnoho životů, ještě tolik toho k učení je a tolik k zapomnění, věz, teď abych si tě vzal, k tomu není pravá doba, avšak ten čas přijde, ó, ano, ten čas přijde pro nás

pro oba.

 

Vzájemné znovushledání nemusí být „odloženo ještě na několik dalších životů", jako v jednadvaceti řádcích Rossettiho veršů. Když milenci vědí, jak aplikovat zákon karmy, čekání nemusí být nezbytné; naplnění je pro oba dosažitelné v současné inkarnaci, pokud naslouchají šepotům Vyšších andělů a pokud si vzájemně odpustí.

 

Jestli se vám někdy stane, že budete diskutovat o pravdivosti reinkarnace nebo karmy s někým, kdo popírá jejich existenci, po­žádejte tu osobu, aby vám objasnila nebo zdůvodnila déjá vu, ty nevysvětlitelné, avšak velmi živé a velmi reálné, a často velmi prokazatelné záblesky z jiné doby, jiného místa, které člověka ne­očekávaně přepadnou. Takové déjá vu vzpomínky byly prožity miliony obyčejných lidí i známými osobnostmi, od Ralpha Waldo Emersona po Henry Forda, Generála Pattona a mnoho dalších. Abyste nedůvěřivce mohli přesvědčit o pravdě karmy, čtěte v kni­hách uvedených v oddílu Poutníkův pokrok za 9. kapitolou, mezi nimiž se nachází Reinkarnace ve světovém myšlení, vydaná nakla­datelstvím Craston a Head, nebo jejich druhá kniha Záhada shoření ptáka Fénixe; zvláště první kniha je mou oblíbenou, ačkoliv i dru­há kniha je stejně zasvěcená. Možná už nevycházejí, ale jakýkoliv dobrý antikvariát by měl být schopen obstarat vám ji v „pletivu" své vlastní prodejní sítě.

 

Dodatek: Zatímco jsem psala tuto kapitolu, našla jsem ve svém brlohu jiný slovník, a co se definice karmy týče, měla jsem pravdu, když jsem vinu svalila na Merriama, a ne na Webstera! Tento slov­ník se jmenuje Websterův slovník Nového světa — ani zmínka o Merriamovi. Websterova definice, ačkoliv je pořád trochu šovi­nistická, opomíjí převtělení a dodává čistý a správný význam slova.

KARMA: celistvost akcí člověka v jakýchkoliv postoupných stá­diích jeho existence, pojímaných jako určující faktor jeho osudu v existenci příští.

 

Docela pěkné.