Příběhy andělů

 

 

 

 

Předmluva

 

Tuto knihu jsem začala psát ve svých necelých dvaadvaceti letech. Nebude představovat bibliografii ani čtenáře unavovat. Chci jen podat užší pohled na danou věc. Od svých patnácti let jsem měla po boku člověka který mne vedl a ukazoval mi cestu ve světě, který všichni žijeme. Mezi hlavní příběhy, které budete mít možnost si přečíst chci také zařadit tématiku andělů. Přeji Všem ať se vám kniha líbí, protože to je to nejdůležitější pro každého spisovatele.

 

 

 

Úvod

                                                                

Celý život nás mohou pronásledovat pozitivní ale samozřejmě také negativní zkušenosti spojené se zážitky. Věřte nebo ne, každý zážitek a každá věc která nás potká má svůj smysl. V božím vedení nacházíme radosti i strasti. Nikdy neříkejte nikdy, slovo nikdy představuje velice negativní přístup k životu. Ať už jste šťastní, nebo nešťastní, chci vám v této knize ukázat cestu, kterou jsem dokázala ukázat lidem kolem mne. V životě se potkáte s mnohými lidmi a s mnohými postavami, které mohou stát po vašem boku. Andělské tématice bych ráda věnovala také valnou část, jelikož andělé umí spolupracovat s námi všemi, jen jim to musíme dovolit. Každý začátek je nesmírně těžký a každý okamžik prožitý v životě zanechá stopu v našem srdci, ať už jsme citlivými osobami, nebo necity, každopádně všichni jsme na tomto světě z nějakého důvodu. Ať si řeknete důvod takový či makový, vždy je tu nějaká souvislost s vaším životem, která vás dokáže dostat výš ve sféře duchovního světa. Svět nemusí být vnímán jen materialisticky, i přesto že mnozí z nás jsou k tomuto nuceni. Dnešní svět nedává prostor lidem, ale věcem a strojům, proto se pak všichni dostáváme do vnitřní nerovnováhy a jak si s ní nemůžeme samostatně poradit, nastupuje pak na scénu terapie a různá odborná sezení, kterým věnujeme obrovský kus svého času. Výsledek se mnohdy nedostaví a když už ano tak jsme z něj velice mile překvapeni a na nějaký čas si dokážeme život zase postavit. Ale tohle je ta špatná cesta. Ve své knize vám chci ukázat i jiné způsoby, jak prožívat život, jak se stavět k různým situacím, chci vám ukázat úhel pohledu na danou problematiku, a také uvést pár pravdivých příběhů ze života lidiček kolem mne. Samozřejmě že jména jsou smyšlená a o opravdových osůbkách se nikdy nedozvíte a to proto, abych nesrážela jejich život před ostatními. Vážím si jejich důvěry a vážím si spolupráce s nimi. Myslím si, že mnohým z vás, kterým se v tomto okamžiku dostala do ruky tato maličká kniha, se může po čase změnit život k lepšímu a nebo alespoň ukázat cestu v těch nejtěžších životních situacích.

 

 

 

1.kapitola

  

Kolem nás jsou andělé kteří nás obklopují a provázejí nás na každém kroku. Když se narodíme je nám přidělen anděl strážný, který nás provází celým živůtkem. Náš život na tomhle světě je čistě materialistický, každý z nás má určitou představu, jak by chtěl žít. Mezi hlavní uspokojující potřeby patří zaopatření sebe samotného a milujících osob. Málo kdo z nás se ale zamyslí také nad duchovním světem. Tento svět představuje v podstatě tak trochu fantazii spojenou s předmětnou realitou. To znamená, že každý z nás si dokáže utvořit sen, kterého chce v životě dosáhnout. V prvé řadě si klademe nároky sami na sebe a snažíme se těmito nároky získat sebedůvěru, která se prolíná s naším životem. Nechceme-li si házet klacky pod nohy a vzájemně se mít rádi musíme se naučit v druhých hledat a vytvářet důvěru.

Důvěrou nemyslím to, že někomu svěříte klíče, ale to, že s někým cizím dokážete otevřeně mluvit o sobě a o svých problémech. V dnešní době lidé myslí pouze na techniku, stroje a přestávají myslet na lidi jako individuality. V podstatě fungujeme přesně tak jako automaty na pětikorunu. Hodíš minci a čekáš až ti vypadne požadovaný nápoj, či jídlo. A to není správné. Možná když čtete tyto řádky, říkáte si, že do této skupiny nepatříte, pak tedy tvoříte tu valnou výjimku, která je ryzí a v tom případě vám GRATULUJI.

Důvěrou dokážeme uvolňovat množství andělské lásky, která proudí mezi vámi všemi. Andělé nás obklopují už když se ráno probereme a naše oči se otevřou a spatříme světlo. Už to je důkazem, že vše funguje tak jak má. Ve svém životě jsem jednou nastoupila do zaměstnání a hned jsem si všimla osoby, kterou jsem oslovila. Byla jsem strašně nepříjemně překvapená, jak na mne mluvila ošklivě a to mne viděla poprvé v životě. Zaměřila jsem se proto na ní, abych zjistila co jí vedlo k tak ošklivému a nehezkému odvětění mi. A přišla jsem na to, že necelých osm let žije v životě, který tvoří jeden velký kolotoč. Práce, která neuspokojuje, lidé, kteří vysávají, rodina, která je disfunkční a mohla bych tak pokračovat. Normální člověk by se držel dál a snažil se odpoutat, a nevyhledávat kontakt s protivnou osobou. Ale mě to nedalo a čím dál častěji jsem téhle osůbce lezla na oči, až se mně asi po měsíci zeptala proč? Odvětila jsem, protože potřebujete pomoci. Cesta byla velice dlouhá a útržky samozřejmě v této knize najdete, aby jste věděli, že život není jenom pohádka, ale to podle mého názoru víte i bez těchto řádků. Chci jen podotknout, že jméno osoby bude kvůli ochraně uvedeno pod jiným názvem, tak jako ostatní příběhy. Nechci v žádném případě nikoho odhalit, mne byla svěřena důvěra mnoha lidí a nikdy bych ji nezklamala. V životě na mém žebříčku tvoří důvěra pevný základ života. Proto chci aby jste věděli, že i v andělských kartách důvěru najdete, v podstatě jí najdete téměř všude, pokud nemáte zavřené oči. Horší okamžik je, když je vaše důvěra zklamána. Je pak velice těžké v dalších lidech co do vašeho života přichází hledat a najít cestu zpět a dát šanci důvěřovat. Nicméně nesmíte zavírat dveře úplně, nejsme všichni stejní, jsme rozdílní a nikdo není dokonalý a v podstatě nikdy ani naši předkové nebyly dokonalými tvory. Každý z nás prochází mnohými strastmi, které ho mohou dát do první linie v životě a posunout kupředu a nebo naopak srazit totálním způsobem k zemi. V každém případě záleží jen na našem vědomí a nevědomí, jak tento pojem dokáže přijmout. Někdy se můžete zrcadlit, což znamená přitahovat osoby, které mají stejné starosti, nebo stejný názor na okolí a lidi. A když se nad tím zamyslíte, pak poznáte, že je to v podstatě pravda a pokud jste nešťastní lidé kolem vás jsou nešťastní také. Když máte finanční strasti, tak přitáhnete okamžitě lidi, kteří jsou na tom finančně velmi podobně nebo mnohdy ještě hůř. Má to stejný efekt, jako když se bojíte např. Včel a vaše tělo je přímo medem pro tyto tvorečky a vždycky letí jen za vámi. Možná to může vypadat vtipně, ale je to opravdu tak. Dalo by se o tom hodně polemizovat. Nicméně mnozí z nás jsou opravdu tolik zaneprázdnění a přetížení že někdy ani nevidí to co se kolem nich děje. Jedna moje klientka tomu říkávala AGONIE. Smála jsem se, přišlo mi vtipné, že to přiřadila takhle těžkému slovu. Ale v podstatě měla pravdu.

Někdy se může stát, že důvěra je natolik narušená, že její zpětné získávání je velmi obtížné.“ Naučím-li se odpouštět, naučím se také žít!“ Takže tímto heslem se můžeme řídit, protože je velmi vázané na životní situace a příběhy. Chtěla bych podotknout, že je zcela důležité aby vše fungovalo v božském zákonu a abychom svůj osud přijímaly, takový jaký je, protože jedině tak se dokážeme odvázat od dosavadních problémů a starostí, které nás mohou tížit.

 

 

2.   Kapitola

 

Když se kdokoli z nás zamyslí nad slovem důvěra, každý dojde k jinému závěru, v první kapitole jsem tomuto tématu věnovala pár řádků aby nebylo opomenuto a hned pochopíte z jakého důvodu. Mezi hlavní body v terapeutickém sezení je důvěra na prvním místě a někdy je získání klienta na stranu důvěry hodně obtížné. Měla jsem jednu takovou paní, která se mne neustále dokola ptala proč jí pomáhám, když jí vůbec neznám a co z toho mám, když mi nic neplatí. Pořád to omílala dokola a jednou jsem se jí zeptala, jestli kdyby viděla malého bezbranného ptáčka ležet na zemi, zda-li by mu pomohla. Odvětila mi že ano. Tak když se na to podíváte s tohoto úhlu pochopíte, že lidé kteří k Vám přicházejí, nejsou jen pouhou náhodou ve vašem životě, nýbrž se mohou podílet na změně Vaší existence. Mohou Vám podat pomocnou ruku v době kdy to nejvíce potřebujete. Každý z nás si může vybrat, zda-li zvolí cestu za pozitivním poznáním a bude šťastný, nebo zda-li prostě půjde cestou trnitou která ho bude bodat na každém jeho kroku. Možná si teď řeknete, proč když tedy jste se narodili musíte s tím životem tolik bojovat? proč tedy nemůže být všechno jednoduché? na tyhle otázky se dá odpovědět jedině tak, že andělé přeci nejsou anděly jen proto aby Vás ochraňovali ale také proto aby vám byly na blízku když si ve své životní cestě nevíte rady. Chtěla bych ještě neopomenout to, že mnozí z nás kývají hlavou a nevěří na nadpřirozené bytosti ani na anděly, ale pak když se cítí na pokraji svých sil, začnou věřit a najednou se jim mění život. Stává se, že pak si ani neuvědomí díky čemu jsou, tam kde jsou. Naše životní cesta na tomto světě není jednoduchá a to vůbec pro nikoho a nepochybuji o tom, že se někdo z Vás neocitl v situaci, kdy mu bylo hodně zle, je to tak, ocitli jsme se v takové situaci téměř všichni. Důležité je abychom tu byly jeden pro druhého a ne aby docházelo k tomu, že se ocitneme na rozcestí a nejednou nevíme kudy kam. Mám hodně takových lidiček, kteří chtějí ode mě jen vědět jestli mají jít do prava či doleva. Rozcestí je ošemetná situace. Bohužel je to součást života a na rozcestí se můžeme dostat během ubývajících let, ale klidně také najednou, když sejdeme ze své cesty. Jednou jsem se zamyslela nad tím proč jsou někteří lidé kolem nás tak zaujatí a zjistila jsem, že vlastně nechtějí vidět sami sebe a proto se schovávají za jejich ego, které někdy dokáže mnohé věci, které jsou potom nepochopitelné. Vždy když po nějaké terapii někdo odpoví: „smekám před Vámi“ utiším ho slovy: „přeci jsem se nenarodila proto, abych si svůj dar schovávala a nepodělila se o něj s Vámi“. Je pravdou, že někteří klienti dostávají více energie, než jiní, ale záleží to na tom, v jaké momentální situaci se nachází.

 

Základní body, které je potřeba si zapamatovat:

 

1.      Každé ráno po probuzení myslete na pozitivní afirmace

(i přesto, když se cítíte zle, řekněte si že bude lépe)

2.      Při práci častěji odpočívejte, ne tak že nebudete nic dělat, ale dávejte si časové prodlevy odpočinku a procházejte se. (Zvýší to kvalitu Vaší práce a energie se dostane do těla)

3.      Při pocitu únavy nepijte kávu!!! Dejte si raději zelený čaj, kofeinové preparáty dokáží povzbudit jen na čas a nechtějte vědět jak působí po čase na organismus.

4.      Po návratu domů okamžitě vypněte hlavu a nemyslete na to co jste prožili za půl dne, ale naopak myslete na to, jak strávíte zbytek dne.

5.      Zařaďte do svého volného času přírodu (přírodní andělé dokáží navrátit ztracenou energii)

6.      Kdyko-li se cítíte že už nevíte kudy kam, obraťte se na toho kdo je Vašemu srdíčku nejblíže (nemusí to být přítel/kyně, může to být i kamarád z dětství, matka, kdokoli), proč? Protože tito lidé dokáží naslouchat a pomohou Vám.

7.      Kdyby jste cítili, že situace nezvládáte, pořád jsou tu odborníci a léčitelé. Pozor ale volte ty, kteří Vašemu srdíčku svědčí, poznáte to tak: zavřete oči a tu dotyčnou osobu si představíte a podle barvy světla poznáte, zda-li je to člověk, který Vám chce pomoci, či člověk který Vám chce ublížit, nebo pracuje z povinnosti.

8.      Žijte- snažte se svůj život nepromarnit a pokud v něm něco nefunguje, pracujte na odstranění původu a na nápravě.

 

 

 

 

3.   kapitola

 

Vztahy mezi lidmi, ukažme si prstem na lidi kolem nás a řekněme si kdo z nás má čisté svědomí, kdo z nás neudělal v životě chybu, kdo z nás je dokonalý? Odpovíme: „Nikdo“, bůh nás nestvořil proto abychom byly dokonalostí sami, ale abychom se neustále učili a vzdělávali ať už ve svém nitru nebo ve svém volném čase a pracovali na sobě, můžeme na sobě pracovat všemi možnými způsoby, jedním z nich je duševní pochod vzhůru a upevňování duše ve svém těle. Někteří lidé mají tendenci astrálně cestovat, cestoval ze svých lidských podob a mnohdy se tímto vzdělávají a nebo se vrací do minulých životů a řeší tam svou minulost, která je v nynějším životě může trápit, nicméně bych chtěla podotknout že na tom není nic špatného a neodsuzujte lidi, kteří se vám s takovou informací svěří nýbrž jí jen pozorně naslouchejte, i Vy se totiž můžete stát cestovatelem. Někdy v životě uděláte chybu a dokud jí nevyřešíte nehnete se z místa dál, takže kvůli tomu máte problémy další blízkou budoucnost, proto je nutné své závazky a své životy brát vážně a nesnažit se brát život jen na lehkou váhu. Seskupení andělů je vám k dispozici kdykoli si vzpomenete. Moje kamarádka Darja měla veliké problémy se svým přítelem, hrozně se hádali ale přitom jejich vztah byl vyrovnaný, ale přišlo období kdy na jejího přítele Karla bylo hozeno hodně břemena (z pracovní sféry) a on se začal zlobit na svou přítelkyni, aby se odreagoval, ve skutečnosti ale nevěděl, že jí tím ublíží když se bude chovat jako řvoucí lev. A tak za mnou Darja přišla, podívala jsem se do karet a řekla jsem jí, ať si zabalí kufr a jde bydlet na čas ke své matce, neměl to být útěk, ale její přítel potřeboval prostor k urovnání myšlenek, tak mě tedy uposlechla a Karel mi volal a pal se: „To ty máš v prsty v tom, že Darja odešla?“ Odpověděla jsem mu:“budeš mít čas myslet sám nad sebou, protože to potřebuješ!“ zavěsila jsem sluchátko a doufala, že mu andělé můj vzkaz přeloží tak aby to pochopil. Darja se regenerovala u své maminky a Karel přemýšlel sám nad sebou. Vydržel to týden a volal mi: „Já Darju miluji!, potřeboval jsem si to uvědomit!“ Co mám teď dělat?“ Bylo mi hned jasné, že podle času který strávil sám, zjistil že jeho život nemá smysl, bez jeho nejmilejší partnerky. Odvětila jsem:“ Počkej na mě, hodím na sebe nějaké věci a půjdeme k Darjině matce“. „Proč?“ Odvětil. „Protože tam Darju najdeme!“ Proto. Jeli jsme v hustém dešti a když jsme dojeli na místo, Darja stála u vrat a čekala až se otevřou dveře a věděla že v nich spatří Karla. Já jsem viděla jak mu běží do náručí a hned měsíc potom ohlásili svatbu. Zvláštní že jsem byla u začátku a jsem pořád součástí jejich vztahu. Andělská ochrana je jim věnována neustále, bez ustání. Každý z nás má na ní právo ať je jakékoli národnosti, to je jedno, andělé nejsou žádné negativní bytosti, jsou nám po boku každý den co se vzbudíme, každý okamžik co dýcháme, každou vteřinu kterou věnujeme pozitivní myšlence prostě neustále.

Další podobný příběh jsem prožila s mojí nejlepší kamarádkou Afronou, která pocházela z menšího města, a když už začala žít ve velkoměstě nevěděla co to obnáší. Působila jako zmatený chaotický človíček, ale později zjistila že život velkoměsta miluje. Našla si přítele a začala se věnovat naplno pracovní sféře. Každý by si řekl, že je vše v pořádku, ale ono nebylo. Našla si cestu, kterousi sama zvolila a začala se dostávat do klíží časového harmonogramu a nezvládala se starat sama o sebe. Najednou byly všichni ostatní důležitější než ona sama. Když jsem s ní mluvila připadalo mi, jako kdyby mne neposlouchala a hrozně se vyvlékala tématu, které se týkalo výhradně její osoby. to proto že se bála abych náhodou nepoukázala na její chyby, které si prostě nechtěla připustit. Bezvadné na tom bylo, že jsem stála v ústraní a čekala jsem kdy jí dojde co vlastně dělá špatně. Trvalo to asi měsíc, pak se zhroutila, zůstala v nemocnici a doktoři jí určili diagnózu chronického vyčerpaní. V tu chvíli mi zazvonil telefon a měla jsem jet 30km za ní do nemocnice, potřebovala pomoc. Připraveně jsem vyrazila, sedla jsem si k její posteli a mluvila a mluvila a mluvila. Po dvou týdnech jí pustili domů a její první cesta byla na ozdravný pobyt. Potom se u mě zastavila pro rady, jak začít znovu a dobře. Její andělé byly celou cestu po boku a vedly jí, jenže její tvrdohlavost a nepřípustnost, jim nedovolila cestu k ní. Proto si každý uvědomte, že když chcete pomoci, musíte mít otevřené srdce a náruč. Nikdy se nesmíte obávat že místo srdečné lásky, k vám začne proudit nenávist. Tak to není, i-když si to z tohoto světa myslí mnozí z nás a já jim jejich názor neberu, jen se snažím pochopit to z obou stran.

 

 

 

 

 

4. kapitola

 

Vždy když se ráno vzbudíte a vzpomenete si na to, jaký den jste zažili předešlý den, vzpomeňte si na to, že žijete v tu chvíli minulostí, která Vás vede v budoucnost. Vždy nemusí být minulost veselá, někdy je opravdu velmi krutá a jindy třeba přínosná. Osud si dokáže s každým z nás zahrávat mnohými způsoby. Jeden z nejčastějších krutých událostí bývají smutné nehody, smutné proroctví nemocí na lidech na kterým nám záleží nebo na nás samotných. Když se však nad tím zamyslíme, vždy je pod tím skrytá cesta. Život pak každý přehodnotí a najednou věci, které pro něj byly bytostně důležité se dostávají do pozadí. Jindy třeba vyprchá pocit potřeby sloužit ostatním a věnovat se sám sobě, nebo může způsobit rána osudu velkou bolest. V případech lidí co mě navštívili a navštěvují to bývá v prvé řadě bolest. Nikdy jsem si nemyslela, že by osud mohl být k některým jedincům krutý. Ale bohužel je.

 

Příběh o Týně:

 

Týně bylo deset let, když jí diagnostikovali rakovinu (bližší specifikaci se dočtete v příběhu).

Všechno to začalo nevinnou cestou s její maminkou na výlet, kde si Týna neustále stěžovala na bolest břicha. Maminka jí pořád říkala, že kdyby se tolik netláskala sladkostmi, nefňukala by celou cestu. Když se po náročném výletě vraceli domů, tak už Týna nemohla téměř ani chodit. Odvezla jí matka tedy do nemocnice s obavami, že se děje opravdu něco vážného. Po dvou dnech hospitalizace ji onkolog sdělil tvrdou pravdu o tom, že je velmi vážně nemocná. Zjistil že má nádor u močového měchýře. Najednou se zhroutil celý svět pro malou Týnu, která musela celé měsíce trávit na Onkologii. A sami si dokážete představit co to znamená pro matku a desetileté dítě. Velmi tvrdá rána osudu. Týna musela podstoupit chemoterapii, ale ta nebyla stoprocentní ale nádor se ustálil a zmenšil, takže Týna se po necelém roce mohla vrátit domů mezi své kamarády a přátelé, ale najednou zjistila kolik dní zameškala a jak lidé na její nemoc a na ní samotnou reagují. Kde byla ta Týna která byla jako sluníčko? Schovaná za svojí skořápkou bolesti. Nemoc jí dala pět let pauzu a vypukla znovu. Tentokrát napadla ledvinu a mozek, Týna podstoupila mnoho operací a když už si všichni mysleli že je to Týny poslední hodina, uchopila jsem ji za ruku a chtěla jsem s Týnou mluvit sama. Držela jsem jí za ruku a řekla jsem jí, že ještě nenastal její čas a že to nesmí vzdát. Prosila jsem všechny její anděly, aby jí dali možnost prožít pozemský život alespoň trochu jako ostatní, že svůj úděl na tomhle světě najde, ale musí dostat příležitost. Týna se probrala stiskla mi ruku a s hadičkou v puse mi řekla: „Díky anděli“ a věřte či ne, nikdo nevěřil že po osmi – hodinové operaci, by mohla být živá a neporušená a mohla žít. Měla v té době v necelých 16-letech asi 45kilogramů a téměř bídácké tělo. Dnes je jí 19let je to nádherná holka, je zamilovaná momentálně do jednoho pohledného hocha. A kromě její matky, která se dočista stala figurkou svého života (po všech neúspěšných návštěvách psychiatrů-se dala jiným směrem) a Týnu téměř opustila. Žije ve svém světě a jen ten kdo dostane propustku, může do něj vstoupit. Bohužel ani já ani Týna jsme ji nedostali. Ale to odbočuji, Týna je teď ve fázi kdy svůj život začíná skládat jako mozaiku. A já jí moc fandím.

Tímto příběhem jsem Vám všem chtěla ukázat, že v životě můžete potkat mnoho lidí a mnoho situací ve kterých se zdánlivě východisko může zdát téměř nemožné. Ale NIKDY neříkejte: „NIKDY!“

 

  

V následujících kapitolách budu psát mnohem delší a podrobnější zážitky, ale pomalým tempem, aby Vás knížka nezačala unavovat.

 

 

 

5.  kapitola

 

Když se ocitneme na životní cestě, která se stává čím dál těžší ať už v první fázi života, když se narodíme, nebo v poslední když nás dostíhá stáří. Každý z nás, který se narodí do tohoto světa byl předurčen plnit zde nějakou funkci která mu je přidělena. Někdo dokáže čit, někdo dokáže srdcem pomoci, někdo se stává nedílnou součástí materiálního světa a někdo prostě jen žije a stává se figurkou života. Jedna z mých kolegyň která se snaží taktéž pomáhat lidem, se stala figurkou svého života po tom, co se spojila s materiálním světem, začala za svou práci brát horentní sumy od svých klientů a neposkytovala svou pomoc nezištně ale za peníze, nepoštěstilo se jí a nyní trpí bolestmi a je ze života nešťastná, možná si sami řeknete, že když budete druhým pomáhat máte být za to odměněni, ale není to tak. Když chcete druhým pomáhat, musíte se k tomu už ze začátku stavět s otevřeným srdcem a myslet jen na to jaký je váš úděl, nebojte se, neztratíte se. Vždy budete vedeni svými anděli, pokud začnete pokulhávat, očekávejte náruč plnou lásky a pomocnou ruku, která nemusí přijít ve formě fyzikálního přítele, může přijít ve formě pohlazení a nabídnutí pomoci, třeba i od někoho od koho by jste to nejmíň čekali. Neztrácejte naději, někdy vás cesta dovede na místo ve kterém se dokážete cítit dobře a zabřednete v místě, které vám není určeno, proto nezapomínejte jít a jít a jít a nenechte se ani strastmi zastavit. Důležité je mít víru, která vás povede, nezapomínejte na to, že kolem vás jsou lidé, kteří vás milují a pokud nejsou, nebo máte pocit, že jste zabloudili nebo že jste sami, zavřete oči a nechte se vést. Nezapomínejte na to, že život si vytváříme sami, vytváříme ho pomocí svých myšlenek, které dokáží formovat naši realitu. Když myslíte negativně, nemůžete od života čekat nic pozitivního, nýbrž jen smršť negací, které si sami přivoláte. Jedna moudrá žena, která je poradcem tvrdí, že láskou a vírou a pozitivními myšlenky dokážeme vše co si jen umaneme. Pokud se nad tím zamyslíte, je to pravda, nemohu odporovat, jelikož vždy když pozitivně myslím, jde mi vše snadněji a klienti jsou spokojenějšími, než když se uzavřu a přemýšlím. Ve většině případů jsem spíš unavená, než že by to vedlo k nějakému pozitivnímu výsledku. Takže negacím se osobně snažím vyhýbat a v dnešním světě, kde negativní lidi potkávám se snažím jim oponovat, že pozitivně mohou myslet a mluvit i oni, nic totiž nikomu z nás nebrání změnit se. Nikdo netvrdí že měnit se musíme od základu ale můžeme krůček po krůčku. Když jsem zjistila jaké mám schopnosti, dostala jsem strach, že mě ostatní začnou outsiderovat, ale zjistila jsem že nezáleží na názorech, těch kteří mi nejsou blízcí. Poznala jsem dvě stránky lidí, dvě stránky věcí, nemůže být vše růžové. Někdy to dokáže být tmavé a světlé. Vždy záleží z jakého úhlu pohledu se na to dívám. Poznala jsem osobu, která byla velmi nešťastná a v některých kapitolách úryvky z jejího života najdete, byl to jeden z mých nejtěžších úkolů doposavad. Nyní je ale šťastná, má dům, přítele, a rodinu, kterou měla vždy v dálce, nepotřebuje mojí pomoc, tak jako dřív. Zabloudí vždy když to nejmíň čekám a pomáhám jí ven, ale stále cítím, že jsem jí berličkou i přesto že nás dělí moc kilometrů. S každým si vytvoříte pouto, ale někdy je nutné dávat pozor na to, aby bylo pouto chráněné, tak aby vám druhá strana nedokázala ublížit. Každý z nás má jakýsi můstek mezi lidmi na kterých mu záleží ať jsme to my sami nebo oni, vždy se dokážeme o své milované postarat. Já se dokáži postarat o všechny kteří potřebují láskyplné pohlazení, nemusím k nikomu cítit nenávist, nebo zlobu, tito lidé jsou v skutku nešťastní a mnohem nešťastnějšími se stávají, když zjistí že život jim neotevírá dveře a spíše se ocitají v temném koutě. Takový lidé reagují velmi negativně na ty co se mu snaží pomoci, ale pozor nenechte se odradit. Deprese a ztráta spolu úzce souvisí. Každý kdo se ráno budí s pocitem že mu dnes bude ještě hůř, nemůže nikdy nalézt ze své tmy světlo, protože oné světlo mu do očí nemůže zazářit, nýbrž může vidět pouze tmu, kterou vidí a na kterou je zvyklý. Proč dnešní svět je uspěchaný za čím se všichni honíte? Ve většině případů to není štěstí ale zabezpečení materiálního života, který dnes nakládá obrovská břemena a my je mnohdy nestíháme a utíkáme kamsi kde chceme cítit bezpečí a propadáme se do díry a tmy, která způsobí deprese, slova psychiatrů mnohdy nepomáhají. Jedna z mých klientek chodila k psychiatrovi a dlouho mi vyprávěla jak se tam snažila vypustit emoce a jak moc chtěla aby jí po sezení bylo lépe. Jmenovala se Mia, mluvím o ní v minulém čase, protože nyní už se nestýkáme, žije si svým životem a má ho nalajnovaný a nyní má pocit že už stojí na obou nohou, i když myslím, že spíš pokulhává stojím a vím že až bude potřebovat opravdu tu budu, jako vždy. Mia trpěla těžkými depresemi, dokonce jednou stála nad oknem a chtěla z něj vyskočit, ale neudělala to protože na blízku byla osoba, která tomu zabránila, byl to její strážný anděl, který jí velmi ve fyzickém těle miloval. Jejich láska vzkvétala. Já jsem byla u jejich společného začínajícího vztahu, byla jsem všude na každém kroku. Mia měla vždycky hrozně těžký život, nikdy se s ní nikdo nemazlil. Manžel jí opustil a ona zůstala se dvěma dětmi sama, jedno z jejích dětí trpí těžkou nemocí a druhé se od ní odstěhovalo a dalo přednost jinému životu. Přesto dokázala spojit rodinu, dokázala být sama sebou. Pracovala na sobě velmi tvrdě, řekla bych že jejím prvním krokem a rozhodnutím nechat si pomoci bylo její nemocné srdce, které zažilo tolik útoků, které si my ostatní dokážeme jen těžko představit. Chodila ke mne na karetní terapii a andělé mi pomáhali aby její cesta ze tmy vedla přímo za cestou světla. Chtěla jsem moc, aby byla šťastnou a na tři roky jejího života jsem se dívala s úsměvem, hrozně moc toho dokázala. Ale po třech letech opět zabloudila, jejím chtíčem se stali peníze a láska se proměnila ve schovávanou před sebou samou. Deprese se změnila v pouhou nicotu, která jí pohltila. Našla si přátelé stejně smýšlející a nyní je na tom tak, že jedna z jejích dcer jí ve skrytu duše velmi miluje ale nedokáže se k ní přiblížit, a druhá dcera se jí snaží ovlivnit natolik aby jí vrátila, vše co jí v dětství nemohla dát. Její přítel se s ní rozešel, protože anděl který se snaží pomoci a je ubíjen uteče a hledá nové místo kde by mohl pomoci. Já jsem ustoupila taktéž jako její přítel a čekáme, až nás zavolá zpět a bude chtít nabídnout láskyplné pohlazení a pomoc vrátit se zpět na cestu ze které sešla. My andělé to nevzdáváme, nikdo nemůže po druhých chtít aby šly jeho cestou, protože každý z nás má vlastní cestu proto i já Mie přeji aby našla cestu zpět a uvědomila si zabloudění ve kterém se nyní nachází. Nehněvám se na ní pro tvrdá slova, která užívá, odpouštím jí a posílám jí andělské pohlazení. „Víš že tu jsem a vždy budu i přesto že mne nyní nenávidíš, za to, že jsem stála v pozadí a nezakročila, ty jsi mne ale nepožádala.“

 

Další z obdobných případů byla má bývalá kolegyně, budeme jí říkat Kali, která si vytvářela kruh, ve kterém se neustále ztrácela. Našla jsem si práci, a hned jsem věděla že tahle práce, která měla administrativní charakter nebude spočívat v tom že budu administrativně pracovat, věděla jsem že musím pomoci jedné zablouděné duši. Kali byla na první pohled velmi přátelská, snažila se pomáhat lidem kolem sebe, ale vybírala si jedince, kteří byly obdobně smýšlející jako ona sama. Myslela si že u nich najde pochopení. Když byla dítětem její rodiče nebyli rodičemi, ale pouze stvořiteli. Chci tím říci, že její otec byl zbabělec a opustil matku když byla Kali malá, její sestra byla bezbrannou ovečkou a matka byla alkoholičkou. Nikdo ale nevěděl že Kali se narodila do disfunkční rodiny proto aby objevila sebe a svoje vlastní schopnosti. Kali ale místo toho žila ve strachu a v obrovské tíze a břemenu, které si sebou nesla protože se domnívala, že její současný život bude stále tak mizerný jako její dětství. Upnula se na to tolik, že její deprese byly spíše vnitřní než venkovní. Chci tím říci, že se soustředění padalo na její život ze vnitř. Z venku byla vždycky pohlednou osůbkou a to je stále, jen prostě uvnitř se neustále užírala. Když se v sedmnácti letech osamostatnila, hledala útěchu v lidech kolem sebe, ale svojí nešťastností přitahovala stále stejné jedince a ty jí ve většině případů ubližovali, než pomáhali. Byla hrozně nešťastná, zamilovala se, ale i její vztah ztroskotal. Když jsem nastoupila do práce viděla jsem Kali, a chvíli jsem jí naslouchala, měla jsem pocit, že dostala konečně nějakého naslouchače, který tolik v jejím životě chyběl. Byla jsem ráda, že jsem jí mohla tím, že poslouchám, pomoci. Ale naše klientské pouto začalo ztroskotávat protože jsem jí neodbývávala její názory, ale snažila jsem se jí vysvětlovat, že tudy cesta nevede. Kali chvíli žila život ve kterém se cítila v pohodě, zažili jsme hodně společných a troufám si říct, že radostných chvil, ve kterých jsme obě našli přátelé. Já jsem našla svojí stinnou stránku, nevěděla jsem že i zlo ve mne má nějaký charakter a ona pochopila že dobro které jsem jí ukazovala může nalézt. Jenže naše pracovní stránka vyžadovala mnoho času a můj osobní život s mým přítelem tomu začínal trochu vadit. Proto jsme v práci začali mít neshody, jelikož já jsem nestíhala vše (pomoci, pracovat a žit osobní život). De facto se stala Kali na mě závislá a já jsem najednou nevěděla jak z toho ven. Požádala jsem anděli, aby mi pomohly. A oni mi seslali přátelé, kteří mě nutili trávit volný čas s nimi. Kali si našla také přátelé, ale pozor, takové, kteří na ní útočili, prosila jsem jí, aby mi naslouchala a aby se nezlobila za to, že moje cesta nyní povede jinudy. Ale ona se doslova snažila mi ze života udělat peklo. V práci mi nasazovala obrovské nesplnitelné úkoly, mé kolegy přesvědčovala o tom, kdo je špatný, došlo to tak daleko, že jsem poslední tři měsíce přestala s Kali komunikovat, nechtěla jsem slyšet absolutně nic o jejím životě. Dala jsem výpověď a odcházela jsem a cítila jsem obrovskou úlevu. Ona ale ani po mém odchodu nedala pokoj, a neustále do teď se snaží svými prostředky kazit můj život a mojí práci. Chápu jak moc se zlobí, ale ona nechápe, že jediná cesta kterou vede světlo je porozumění, všech zúčastněných stran. Odpoutání se a odpuštění, ale tohle dokáží jen bytosti s vysokou, podotýkám velmi vysokou duševní stránkou. Kali je velmi narušená a nikdy nenajde cestu ven, pokud si o pomoc neřekne a nebude spolupracovat, pokud bude cítit zlobu a zášť nikdy cestu nenajde. A´t už jí vede kdokoli, přeji požehnání, ať dovede Kali zpět na správnou cestu. Kali: „ není to tak, že máš špatnou stránku, pouze u tebe převažuje, díky tvému nevyrovnanému dětství a ty sama musíš začít žít a převážit dobrou stránku své duše!“ Tohle za tebe nikdo neudělá. Hodně štěstí.

 

Těmito příběhy jsem vám všem chtěla ukázat, že vše není jenom hezké, že i v mé praxi se setkávám s lidmi, kteří po nějakém čase zabloudí, nebo se jejich život stane opět nesnesitelným, nedej bože i otrockým. Nenechte se všichni ovládat a žijte tak jak chcete, vaše okolí nikdy nemůže žít za vás. Pokud se cítíte ztraceni, žádejte pomoc s otevřenou náručí a nečekejte zázraky do dvou dnů, dejte si prostor a dejte prostor také svým andělům a nám pozemským andělům. Nevěřte lidem, kteří na vás neustále naléhají, nevěřte lidem, kteří se snaží vás překonat a soutěžit s vámi, tohle jsou lidé, kteří jsou v skutku obrovsky nevyrovnaní a jejich vnitřní nerovnováha vás dokáže taktéž zviklat. Proto se nesnažte žít život jiných a žijte jen ten svůj, protože ten za vás nikdo neodžije. Pokud jste připraveni a máte nějaké vnitřní schopnosti, nenechte si od ostatních říkat že tomu tak není, protože jen vy sami dokážete cítit zda-li jste mimořádní a máte dar, nikdo jiný vaše pocity nemůže prožívat za vás. Když ráno vstáváte a cítíte sluneční paprsky, jak vás hřejí přes vaší peřinu a svítí vám do obličeje, nemračte se a usmějte se. Víte totiž tak že Slunce a nadpřirozené bytosti jsou vám na blízku a nemusíte se ve svém životě ničeho bát. Pokud ztrácíte pevnou půdu pod nohama a nevíte kudy kam, hledejte řešení nejdříve ve své duši a pokud jste se propadli tolik nízko, že vidíte jen tmu a žádné světlo, hledejte a volejte anděli, ať vám pomohou. Buď se k vám dostanou, a nebo k vám sešlou pozemského anděla, někteří andělé dokáží váš život obrátit, znameními, to jsou taková znamení, že si nutně potřebujete poslechnout píseň třikrát za sebou a pozorně posloucháte slova. Nebo si v novinách přečtete příběh, který je horším případem než je váš dosavadní život: „ A vy si řeknete, že jste na tom ještě dobře!“. Nebo to mohou být znamení kterými vaši dosavadní přátelé neustále volají, a říkají vám jak si máte nechat pomoci. To byl případ jednoho mého klienta, neustále si nenechal poradit od jeho přítelkyně, a ta ho tedy donutila přijít za mnou a nechat si to vysvětlit. Jednalo se o jejich vztah, on jí neustále podezříval z nevěry. Když ke mne přišel vyložila jsem mu na stůl karty a řekla jsem mu co v nich vidíte, řekl mi že vidí sám sebe. Tak jsem ho požádala aby je zamíchal a podíval se na ty obrázky které uvidí, viděl sebe a svojí přítelkyni, pochopil, že mezi nimi nikdo nestojí. Nyní mají syna a žijí v krásném domku poblíž hlavního města. Jsou šťastní a nic je netrápí, možná jen to, jak moc si tehdy nevěřili a přesto se vzájemně nepodvedli. To je ze života lidí v dnešním materiálním světě.

 

 

 

 

 

6. kapitola

 

 

Lidské oči a lidský zrak který používají mnozí z nás je ryzím štěstím a darem sám o sobě. Lidé kteří nemají štěstí vidět, a do vínku nedostali zrak jsou mnohdy uvězněni do tmy. Kolik z nás, kteří vidíme jsme si dokázali jen tak sami od sebe připustit, že oči jsou jedním ze základních smyslů, které nám usnadňují život? Mysleli jste někdy na někoho kdo je slepý a jaké to musí být vězení? Někteří z nás totiž žijí v přesvědčení že lidé, kteří jsou postižení ať už zrakově či sluchově, či tělem, žijí jednoduše. Ale není tomu tak. Začala jsem očima, které považuji za jeden z nejdůležitějších smyslů. Tuto kapitolu bych chtěla věnovat všem hendikepovaným lidem, nejen lidem postiženým, ale taktéž lidem kteří se cítí být jiní než jsou ostatní.

Andělé neopouští lidi, kteří jsou nemocní, neopouští lidi, kteří se narodí postižení, a neopouští ani slepý ani hluchý, neopouští nikoho. Každý má nárok na anděli, ať je méněcennou osobou za kterou se považuje. Všem kteří jste v pořádku a nemáte žádné postižení chci vzkázat aby jste se rozhlédli kolem sebe. Pozorně se dívejte a pomáhejte!!! Nemusíte pomáhat dary, můžete pomáhat svým duševním postojem, svými těly, svými oči, svými srdci. Prostě jakkoli je to možné. Nechci nikomu hrát na city, chci jen aby jste se zamysleli, kdo z vás kdy někomu pomohl. Nikdo z nás nedokáže žít jako tito lidé. Jsou láskyplní, přesto nechápou, proč jsou postižení, proč jsou slepý, proč jsou hluchý. Moji milý spoluúčastnici na životní cestě, chci vám říci, že vaše jakékoli postižení není trestem, není ani zkouškou. Všechno co zažíváte je pouhou tvrdou realitou, kterou pro vás nikdo nenachystal, kterou jste bohužel byli postiženi už při vybírání si svého těla.  Každá duše na tomto světě si v nebi vybírala tělo. Vy jste si vybrali to které máte, ať už je postižené, nebo jste se postiženými stali, nezapomínejte na svojí podstatu. Nemyslete si, že ti co se narodí zdraví jsou necitelní. Vy jste jen obdařeni jemnějšími city, jste stvořeni pro tento svět aby jste nám zdravím dokázali ukázat, že srdce a city dokážeme užívat. V dalších životech budete znovu narozeni a budete mít před námi všemi přednost, my ostatní, vás budeme jen obdivovat za vaše denní činy, které vykonáte. Každé ráno když se budíte a nevidíte sluneční paprsky, dokážete cítit vůni a teplo slunečních paprsků, dokážete blízkost andělů cítit a vnímat. Hluší lidé dokážete odhadnout lidi, jací přichází do místnosti, po doteku, dokážete vědět kdo vám může pomoci. Hendikepovaní, vy dokážete rozdávat světlo svými úsměvy, dokážete svítit a dokážete všem ukázat že vaše nemoc a postižení nejsou pouhou bolestí a strastí. Chci tím říci, že vás neodsuzuji a chci aby si všichni sáhli do svědomí a zamysleli se nad tím, jak málo si vzájemně pomáháme, jak málo klademe důraz na tyto bytůstky, kteří jsou bezbranní když jim nepodáme ruku, když jim neřekneme číslo tramvaje, když jim neuvolníme sedadlo v dopravním prostředku, když se na ně neusmějeme. Přála bych si aby andělé pomáhali mnohem více v těchto životních oblastech, aby dokázali zmírnit bolest nad lidmi, kteří jsou postižení, jakým-koli způsobem. Moc si přeji abychom vám všem dokázali v budoucnosti pomoci nejen slovy ale také činy.  Nechci opomenout ani spolu žijící osoby, kteří se o takovéto lidi starají a jsou nešťastní, protože ví, že každý den bude sice jiným ale nikdy se neodstraní vada kterou jejich příbuzní, děti, známí, přátelé, žijí. Nezoufejte, vy jste světlem, které každý den září, váš život bude naplněn, věřte, že za svojí pomoc a službu budete odměněni. Věřte že tito nemocní lidé vám vrátí stejným dílem a věřte že andělé vás obohatí, bohužel vše nejde najednou. Musíte v sobě najít víru a najít dalekou cestu, jděte s láskou, jděte bez pocitu viny, jděte s hrdě nastavenou tváří, jděte s otevřenou náručí. Nezoufejte, když se na chvíli ztratíte, nezoufejte, když se ocitnete na chvíli ve tmě. Nezoufejte a otevřete oči a pohlédněte na to co jste vykonali, pohlédněte na to, co děti cítí, pohlédněte na své přátelé, pohlédněte na ty, kteří nevidí, kteří se přesto usmějí, pohlédněte na to jak se snaží, pohlédněte na svůj osud dopředu. Pohlédněte na kroky, kterými vaši blízcí jdou a nezapomínejte na své přesvědčení. Všichni to dokážete, nepropadejte do propasti, zvládnete se postarat o své bližní a zvládnete se postarat také o sebe, Jste totiž mnohem silnější než my ostatní. Jste předurčeni být lepšími, jste všichni velkým srdcem a věřte že i když se právě nacházíte v obtížných situacích, že k vám světlo a andělé dorazí. Čekejte s láskou, sledujte cestu a žádejte o co jen chcete, může to být vaše zabezpečení, může to být cokoli si umanete. Můžete si být jisti že VÍRA vám dovolí promlouvat s vašimi anděli. Buďte sami sebou a nesnažte se pro nikoho měnit. Žijte s láskou a porozuměním.

 

 

 

 

 

 

7. kapitola

 

 

 

Kolikrát denně se zamyslíte nad svými myšlenkami a kolikrát denně jste schopni je zanalizovat? Mám tím na mysli, kolikrát denně si svoje myšlenky dokážete změnit k pozitivnímu? Myšlením a myšlenkami dokážeme chtě nechtě utvářet realitu, kterou pak sami prožíváme. Jak moc se soustředíme na to, že nemáme dostatek finančních prostředků? Když nám není dobře, jak moc se soustředíme na bolest? Přiznávám že tyto pocity jsem na začátku cesty řešila stejným způsobem, až po zamyšlení jsem zjistila, že utápět se v těchto věcech vede spíše ke nespokojenosti, než ke zlepšení situace. Začala jsem uvažovat nad tím, že když o něco žádám, musím žádat o pozitivní věci a pozitivní činy a došlo mi, že když mohu žádat o pozitivní rady a pozitivní působení, proč bych nemohla sama začít taky pozitivně myslet? Když nemám dostatek finančních prostředků zaměřuji se na to, kde moje finance visí a snažím se omezit výdaje. Pokud příjem je nižší než výdaje snažím se si pomoci další prací a když mi dovoluje život snažím se obohacovat láskou a štěstím lidí, kteří mě milují. Tudíž nemohu říci, že by se mi mělo dařit špatně. Myslím tím, že každý z vás může hledat útěchu v tom, že jeho situace se může změnit k lepšímu pokud bude chtít. Použila jsem zde finanční stránku a to záměrně, protože každý z dnešních lidí je hnán chtíčem za penězi. Dnes se stávají peníze motorem a nuceným zlem. Nikdo se nezaměřuje na to, že život se tím stává otrokem peněz. Nechci vůbec snižovat význam peněž ani narážet na jejich hodnotu, chci jen poznamenat, že peníze nemohou řídit váš život, ale vy musíte řídit je. Pokud si neustále říkáte, že jich máte nedostatek, nikdy jich nebudete mít více. Zkuste věřit tomu, že se vám poštěstí, a že jednou dostanete větší obnos peněz ať už vyhrajete, nebo budete obdarováni. Proč by jste si tohle nemohli přát? Brání vám v tom něco? Jedné z mých klientek, která žila v domnění, že její život nikdy nebude mít smysl pokud nebude mít víc peněz, pokud nebude vydělávat tolik aby se mohla navíc uspokojovat, zeptala jsem se jí: „Máte se špatně?“ Ona mi odvětila:“Nemám, ale mohlo by být lépe!“ Když jsem se nad tím zamyslela, položila jsem ji ruku na její záda a řekla jsem jí, pro vás bude důležitější ztišit bolest a nahradit jí láskou a peníze vám v tom nepomohou. Přestaňte se hnát a zpomalte tempo, vím že peníze potřebujete ale strádat nikdy nebudete, věřte mi. Zamyslela se nad tím a omezila svoje práce, začala myslet nad tím, že peníze vlastně ovládají její podstatu a změnila k nim postoj, nyní je ve fázi čekání. Andělé pro ni připravují pomoc aby svou materiální stránku zvládla a to tak aby se neudřela k smrti, ale taky si svých poctivě vypracovaných peněz dokázala užít. Co si myslíte? Že když má někdo víc než vy, že je lepší? No tak tomu opravdu není, ani prestiž ani peníze neznamenají víru a lásku. A přesto že teď kroutíte hlavou, věřte že časem až se doba posune, budou v popředí ti, kteří se nenechají ovládnout a dokáží být sami sebou. Tomu dávám jen čas, ten totiž dokáže identifikovat vše a dokáže uvést všechny tam kam mají jít. Dokáže být cenným nástrojem v boží vůli. Buďte všichni bohatí, štědří k chudším a vy chudší otevřete srdce těm bohatým a přijímejte navzájem svoje dary a uvidíte že bohatí budou šťastnějšími a chudší budou bohatšími, na jedné straně finančně a na druhé straně duševně. Kdo si chce svůj majetek a vše schovávat a sobecky zatloukat, přijde o dary a nepoštěstí se mu. Všichni co závidíte, jste ve skrytu duše nešťastní, pozvedněte hlavu a nechte své srdce ať vám vaše city ukazují cestu, cestu lásky a porozumění.

 

 

 

 

 

 

 

8. kapitola

 

 

 

Každé ráno po probuzení nás může pronásledovat pocit dalšího stereotypního dne. Ti co mají rodiny vědí že musí do práce, pak obstarat děti, pak zařídit večeři a do postele ulehají zmlácení jak se dřív říkalo jako :“psi“. Jednou jsem se zamyslela nad tím, jak to může fungovat, když dokážeme mezi všemi strastmi myslet také na sebe. Jedna moje dlouholetá přítelkyně byla velmi nešťastná, protože se nechala pohltit myslím tím zaneprázdnit časem. Její pracovní doba byla velmi pružná, ale ona aby se zachránila od všech problémů trávila v práci téměř všechny volné chvilky, které mohla věnovat sobě. Zůstalo jí to do dnes, ale dnes se dokáže kontrolovat a nepřehání to tak moc jako dříve. Chci tím říci, že čas můžeme doslova ovládat, nelze si pořád stavět do cesty překážky-které se týkají toho že všechny povinnosti nelze zvládnout a že se necháme chytit do pasti časových zákonů. Každý přece dokážeme svůj čas ovládat, i když nám to tak mnohdy nepřipadá. Ale den nemůže mít více jak 24hodin, proto se nehoňte těch 8-9hodin většina z nás prospí, spánek nezkracujme. Andělská terapie funguje během spánku, když jsou lidé uvolnění a odpočívají jejich nervová soustava odpočívá a andělské naladění na vlnové délky je mnohem jednodušší jelikož sny, které se Vám zdají jsou poselství, která mnohdy mohou vyřešit i zdánlivě nevyřešitelné. Mnohdy můžete trpět spací nemocí (to znamená, že máte pocit že usnete téměř všude)-znamená to nejen nedostatek odpočinku, ale také neustálého komíhání se kolem svých povinností a přetížení organismu. Nejste-li šťastní zamyslete se nad prvotními příznaky, které to způsobují a snažte se být v pohodě, jedině tak tělo dostane to co potřebuje. Andělé nám mohou pomoci kdykoli je o to požádáme. Ale to už jsem psala v předchozích kapitolách. Lidé se na mne mnohdy obrací s problémy ve vztazích. Buď jsou nešťastní ze vztahu ve kterém žijí a nebo se snaží navázat vztah a nedaří se. Většina problémů pramení z jejich vnitřní nevyrovnanosti, která je způsobená dnešním nátlakem společnosti, dívají se na sebe přes jedno velké tlusté sklo a nechtějí mezi sebou vidět tu krásu kterou každý vyzařuje. Nechávají se ovlivnit dnešním chaosem, který patří mezi jeden z hlavních prvků dnešní společnosti a nikdy, podotýkám nikdy se to nezmění, může se to trochu zklidnit, ale chaos tady bude neustále. Není bohužel v moci andělů spravit vše co napácháme, protože většinou je o pomoc nežádáme. A chybou nám pak život staví překážky, kterým jen těžko odoláváme. A z čeho pramení nevyrovnanost a z čeho pramení deprese? Z nevyrovnanosti sami v sobě, myslíte si že když máte na mysli, že by jste s tohoto světa nejraději odešli, že by jste se tím zachránili? Ne, stejně tak by jste žili další život tudíž by jste se nezachránili, nýbrž by jste si tenhle život prodloužili ještě do dalšího zdlouhavého života a nejspíš by jste ho prožívali stejně. Mnozí v minulosti udělali chybu a nevyrovnali se s ní a neustále poukazují na to že v jejich životě něco nefunguje, a co proto moji milovaní děláte? Neustálým stěžováním si opravdu nepomůžete. Prvním krokem je mluvení, mluvit znamená ventilovat, vlastní pocity na povrch. Když se vám toto podaří, okamžitě se vám uleví, vaše duše je volnější. Dalším krokem je naslouchání, když už svůj problém sdělujete, tak se snažte pozorně naslouchat, co vám ostatní k vašemu problému říkají, sdělují, informují, prostě zkuste všechno trochu víc rozebrat, aby jste se dopracovali k výsledku, který vám pomůže. Vyhýbejte se negativním lidem, kterým na vás nezáleží a obklopujte se těmi, ke kterým cítíte náklonnost a pochopení. Dalším krokem je sledování, vaše situace, problém, nebo úskalí se nějak vyvíjí nezapomínejte, že musíte mít na paměti jakým směrem se vyvíjíte. To znamená jak danou situaci očima sledujete. Někdy vám může váš problém připadat nekonečný, možná si myslíte, že nekonečně trpíte a že vám není pomoci, chyba. Právě v téhle fázi musíte ustoupit a nechat se vést. Křečovitě se nežeňte proti zdi, mohlo by se stát že velmi tvrdě narazíte a bolest způsobená nárazem je mnohdy mnohem větší než ta, kterou cítíte jako hlavní problém. To co je možné řešit, řešte a to s čím si nevíte rady nechte na vyšších sférách a sdělujte to pozemským přátelům, lidem kterým na vás záleží.

 

 

 

Příběh Liry

 

 

Lira byla velmi milou osobou. Sdělovaly jsme si veškerá úskalí života, vyrůstaly jsme spolu. Přestože ona byla o několik let starší a život měla trochu těžší, ale rozuměly jsme si. Hlavní cestou Liry bylo umělecké nadání, neustále hledala útěchu v malování, ve výrobě keramických předmětů a neustále se uzavírala do svého světa. Naproti tomu ve společnosti vynikala svým důvtipem, dokázala se vždy v pravou chvíli zařadit do konverzace a stáhnout na sebe pozornost. Když se jí narodilo první dítě byla štěstím bez sebe, zanedlouho se narodilo další a začal pravý kolotoč. Přesto její život byl pořád na dobré cestě, vydala se. Změnila svůj život na jinou stranu-začala myslet na sebe a když se její přátelé ocitali v úskalí byla tu vždy pro ně, aby jim pomohla. Život plynul a najednou se jí do její životní cesty postavil velký sloup, tím mám na mysli velkou tíhu životních událostí. Zemřela jí milovaná osoba, ke které měla velmi blízký vztah, myslím si, že ztratila kus sebe. Nebudu rozebírat její rozpoložení, ale věřte mi, zhroucení a následná léčba nebyla pro Liru nic příjemného. Když se z tohoto problému vykousala (to do slova), přišel další-její manžel dostal nádor a podstoupil operaci (která dopadla díky bohu úspěšně). Poslední kapkou byla její práce, která jí místo dávání brala. Vybíjela se jako baterie, kterým dochází životní šťáva, nevzdala to a obracela se na mne. Prvním krokem bylo nechat jí vymluvit. Po týdenním naslouchání jsem se zeptala:“Myslíš že ten, kdo tě opustil, s tebou nyní není?“ Odvětila mi:“já nevím!“. Abych jí přesvědčila že její blízká osoba s ní stále je, zopakovala jsem jí slova, která sdělovala ve chvíli, kdy upřímně mluvila k nebi. Totálně jsem jí odrovnala, hleděla na mne, a nevěřila vlastním uším. Zeptala jsem se tedy znovu:“stále věříš, že jsi sama?“ Odpověděla po tomhle:“nemohu být sama“. Ano když o někoho přijdete, tak ho neztratíte. On doputuje do nebe a tam dostává na výběr. Buď se stane někým kdo vás bude provázet (průvodce), nebo se může stát duchovním ochráncem, může se stát jen rádcem, nebo andělem (strážným). Prostě bytostí, která vám je stále na blízku. Když zoufáte, je tu a naslouchá vám. Nemůžete jí vidět, ani slyšet, ale můžete jí cítit. Pokud se mění stále ve vaší místnosti teplota a cítíte příjemné teplo, aniž by jste si topili, tak je to přítomností anděla. Každý z nich nosí teplo, které pociťujete na těle jako slabé šimrání.

Po zkušenosti Liry kdy se obrátila a začala komunikovat a pracovat na sobě se její cesta začala vinout novým směrem a začala být novou bytostí, která nyní netrpí pocitem viny, má sice stále ještě nějaké potíže, ale pracujeme na jejich odstranění. 100% výsledek se nedostaví po měsíci, ale třeba po půl roce. Nikdy nemůžete věřit že jako mávnutím proutku vše bude jinak než si myslíte.

 

  

 

 

9. kapitola

 

 

Můžeme žít život který nás baví, zrovna tak se můžeme dostat do chvil, kdy nám život dává velmi těžké zkoušky. Mnozí z nás to mohou brát jako: „rány osudu“. Hlavní pochopení těchto ran a překážek nám mnohdy uniká. Každý z nás se stáváme od narození součástí světa do něhož se narodíme, to všem může připadat naprosto logické. Někteří se snaží vypátrat, jací byli v minulém životě. Odpovědi se ve většině případů dočkají pouze tehdy, když navštíví nějakého kartáře, nebo léčitele. Ano, slyšíte správně i v dnešní době jsou tyto bytosti mezi námi. Ruku na srdce, kdo z vás se nikdy nerozhodl hledat ve svízelných situacích i jiné řešení, než plakání a vzlykání? Domnívám se, že ve většině případů jsme to my sami, kdo si své problémy nejsme schopni vyřešit. Uzavíráním ani otáčením se k problémům zády, ale bohužel nic nevyřešíme. Znala jsem hodně lidí, kteří se před problémy schovávali a když měli pocit, že je problém vyřešen, sám od sebe, tak vystrčili hlavu na povrch. Jenže uhle stalo se to, že jejich problém po čase znovu nalezl jejich mysl a stal se znovu jejich noční můrou. Každý si určitě teď říkáte:“proč jen o tom mluví?“ a já vám na to mohu odpovědět akorát to: „právě proto moji drazí, aby jste si uvědomili, proč problémy jsou a pochopili jejich podstatu!“

Každý problém se skládá z jakého si jádra, to máte tak, jako když si představíte atom, ten má také jádro a obal. Jádro je tvořeno protony a neutrony a obal elektrony. Stejně tak je na tom jakýkoli problém. Ať už se týká rodiny, zaměstnání, vztahů, nebo čehokoli jiného. Vždy má nějaké jádro. Ve většině případů toto jádro, o kterém mluvíme je tvořeno vaší hlavní myšlenkou. Uvedu na příkladu: „Když nabourám auto, mám problém, a zabývám se tím, jak auto dát zase do pořádku“. Nebo například: „Mám zlomenou nohu a mám problém, jak budu vykonávat zaměstnání a udržovat domácnost.“ V obou případech je jádro problému způsobeno obavou, jak danou situaci zvládnu. Obava je stejná jako v jádře atomu proton. Tvoří podstatnou část, která nás začne v případě problému užírat. Pak je tu ale ještě neutron a co ten tak může v problému tvořit? Když se nad tím zamyslíte, možná přijdete na to, že je to strach. Jaký? Většina lidí,má pocit strachu že daný problém nelze vyřešit, nebo že nemají tolik sil k jeho vyřešení. Takže neutron v případě problému je zde strach.

Zapomínám ještě na obal, elektrony, to jsou v tomto případě všechny okolní vlivy, které na nás dokáží vyvíjet tlak a ženou nás do ústranní.  Teď se budu snažit rozebrat všechny tyto vlivy se kterými se nevíte rady. Začneme jádrem.

 

Jádro problému, které má dva hlavní prvky kterými jsou obava a strach, jsou téměř největším strašidlem k vyřešení. Drazí, jak a proč se chcete bát sami o sebe a o druhé, když se celý život snažíte žít dobře? Myslíte si, že Vaše chyby vás musí pronásledovat do konce vašeho života? Nesmysl. Každý z nás má právo na chyby, každý má právo na to, řešit své problémy jak uzná za vhodné. Nikomu toto právo nemůže být bez rozhodnutí soudu odepřeno. Jak moc se bojíte svých problémů? Jestli tolik, že nemůžete spát, pak vás onen problém dočista užírá za živa. Je to díky vaší obavě a díky vašemu strachu, kteří nad vámi získají nadvládu a vy se pak nedokážete bránit. Myslíte si, že jste na všechno sami a přitom můžete dostávat z nebe přímou odpověď na vaše otázky, a na vaše prosby. Není přece možné nechat se problémy svého života pohltit. Tím nechci vaše strasti brát na lehkou váhu, naopak, jeden druhému jsme schopni pomoci. Jelikož každý z nás vynikáme v jiných věcech, v jiných vlastnostech, tudíž je nemožné abychom měli všichni totožné problémy. Jak daleko se dostaneme trnitou cestou, když neposlechneme průvodce? Jak daleko se dostaneme ve svém životě když ztratíme přátelé? Všichni znáte odpověď. Budeme se akorát řítit do ještě trnitější cesty, která nám bude ubírat naši energii. Jednou se mne jedna klientka zeptala:“ Jak ale poznám, že jdu správně?“ Udivila jsem se a požádala jsem ji, aby si vytáhla kartu z balíčku andělských karet. Vytáhla si kartu:“Božské vedení“.Usmála se a odvětila:“Nechám se vést svým srdcem, že je to tak?“ řekla jsem ji:“Ano, samozřejmě“.

Je velmi zvláštní kolik jader problémů jsem již ve svém životě mohla u mnohých lidí vidět, ale všechny z nich měli stejnou podstatu.

 

Dále je zde neopomenutelný obal problému, který tvoří tlak a nátlak z okolí. Kolik z vás si svůj problém řešilo sám? Mám tím, na mysli, kolik z vás si v tichosti sedlo a svůj problém začalo řešit? Málo, většina lidí se svěřuje druhým, dřív než si zkusí vůbec svůj problém de facto zmapovat. Domnívám se, že mnohdy své řešení nevidí, nebo si jím je jist a potřebuje se ujistit u druhých. Není na tom samozřejmě nic špatného, teda pokud si jako svého rádce nezvolíte svého potencionálního nepřítele. Tím mám na mysli, člověka, který se stává závistivým, pokud vidí, že se máte lépe než on. Měla jsem jednoho klienta, který velmi miloval svou přítelkyni. Ta se dostala do velkých problémů, začala pít a on se jí snažil pomoci. Ona ale pomoc nepřijímala a místo lásky a pochopení, mu vracela zlost a závist, nad jeho životem. Radila jsem mu, ať se stáhne do ústranní a počká, až se jeho přítelkyně rozhodne, že o pomoc stojí. Trvalo jí to tenkrát dva měsíce, než spadla na dno. Pamatuji si, jak ji natáhl ruku a odvezl ji do léčebny. Kde po roce našla novou víru k životu a jejich vztah trvá do dnes.

Je zvláštní jak moc si dokáže život s lidskými osudy pohrávat.

Pamatujte si:“Nikdy se nevzdávejte, pro něco, co na první pohled ukazuje, že se nedá vyřešit, mějte víru ve svých srdcích a nechte se vést svým SVĚLEM!“.

 

 

 

 

10. kapitola

 

 

 

Andělská křídla se nám otvírají kdykoli je nám úzko. Kdykoli potřebujeme obejmutí a kdykoli jsme na pokraji sil. Stačí jen si říct s čím potřebujeme pomoci. Jsme-li v situacích ve které nejsme schopni vidět řešení, je hlavním bodem klid. Říká se, že klidná mysl léčí. S tímto musím jen souhlasit. Protože myšlenky utváří naši realitu. Mezi hlavní myšlenky patří utváření reality.

Chtěla bych Vám vyprávět příběh o jedné mé kamarádce. Budeme jí říkat Sindy.

 

Sindy je šestadvacetiletá slečna, která vyrůstala v malé vesničce, která měla asi tisíc obyvatel. Vyrůstala v náručí svých rodičů a své babičky. Mezi hlavní její koníčky v dětství patřilo toulání se po lesích a hledání zajímavostí. Když dospívala stala se trochu křehčí osobností a vyhledávala lidi, kteří jí zneužívali v její prospěch. Ve svých osmnácti letech se rozhodla přestěhovat do velkoměsta. Opustila svoje rodné město a vrhla se na život, který skýtal mnoho překvapení. Hlavně to, že ve velkoměstě téměř nikoho neznala. Našla si práci, po sléze i přátele. Jenže časem zjišťovala, že přátelé jsou jen dva ze sta. Obklopovala se lidmi, kteří věděli, že od ní dostanou pomoc, a že je zajištěná jak finančně, tak pracovně a komu by se to v dnešní době líbilo? Určitě každému. Ale pokud se stanete tomuto světu otevření, buďte obezřetní a dávejte si pozor. Bohužel je pravdou, že mezi námi jsou tací, kteří závidí, jsou nepřející a když mohou zaútočí jen proto aby se dostali dopředu. Jenže po sléze zjistíte, že právě tito lidé se dostávají v dnešní společnosti dopředu, tak jako to zjistila Sindy. Jenže ona se nezměnila, zůstala stále stejná.

Říkáte si určitě že na tomto příběhu není co nepochopitelného, je to klasický příklad každého z nás (teda těch co vyrůstali v maloměstech). Jenže tady se stal zlom. Sindy která si myslela, že jí velkoměsto pomůže v rozvoji a ve vyhledání nových vztahů a lásek, zjistila že nevede její cesta nikam. Nepochopila, že do velkoměsta se nepřestěhovala proto, aby chaoticky hledala pracovní místa, ale proto aby našla klíč ke svému srdci a našla sama sebe. Říkala jsem jí mnohokrát

 že musí začít u sebe, ale ignorovala mne. A víte jak to všechno skončilo? Vystřídala pět prací, lásku ztratila a nyní je na cestě zpět do svého rodného města a musí začít od začátku, ale zatím neví jak. V těchto případech, bych Vás všechny chtěla požádat buďte těmto lidem na blízku. Prosím. Neobracejte se k nim zády, protože tak je můžete úplně zranit a posléze také ztratit. Věřte svým přátelům a pomáhejte jim, i přesto že Vám to mnohdy nejsou schopni vrátit, nebojte se, protože oni dospějí také do fáze, kdy se dostanou alespoň na jednu malinkatou setinu toho kdy budou opravdu šťastní a pak se s Vámi o to štěstí podělí a pokud nepodělí, pak poznáte že to přátelé nejsou. Klíč ke své duši a ke svému životu na této zemi najdete jedině tak, že se v prvé řadě soustředíte na své touhy a na své vlastní já a to Vám pomůže i ve velkoměstě se neztratit.

 

 

„Andělská křídla se Vám otevírají, kdykoli potřebujete obejmout, kdykoli potřebujete utěšit, vyzvedávají Vás z Vašich trápení a ze dna Vás vedou cestou světla!“

„Nevzdávejte se, prosím!“

  

 

 

 

11. kapitola

 

 

 

Pouta, která si v životě vytváříme se stávají jednou neméně důležitou součástí každého z nás. Ať už se jedná o vztah přátelský nebo o vztah citový (partnerský). Vždy v každém případě vytváříme pouto s tímto člověkem, ať už jen proto, že se s ním vídáme, nebo proto že s ním žijeme, nebo prostě jen proto že s ním spolupracujeme. Tyto pouta jsou v případě pozitivních lidí naprosto neškodná. Pokud ale spolupracujete například v práci s kolegou, který předstírá Vaše přátelství a spolupráci a za Vašimi zády na Vás útočí, pak toto pouto může na Vás mít naopak negativní vliv. Mnohdy se pak dostanete do fáze naprostého vyčerpání a z Vaší milé práce se stane nucené zlo. Domu chodíte naprosto vyčerpaní a nevíte kde Vám hlava stojí. Mnohdy se ale nikdo nezamyslí nad tím z čeho tyto pocity pramení, pramení z nedostatku rovnováhy ve vašem těle a duši a dostáváte se tak do smyku a pouto které z dotyčnou osobou máte Vás místo nadzvedání spíše utlumuje ke dnu. To jsem uvedla příklad pracovní. Pokud se dostáváte v přátelství k negacím, mám tím na mysli, pokud Vám Váš přítel/kyně nedává dostatek přátelského citu, porozumění a naopak od Vás jen žádá, nastane opět nerovnováha. Vaše přátelství se tak mění,jak to poznáte? Například tak, že Vaše uši jen poslouchají, ale Váš přítel/kyně už neposlouchají Vás. Chci tím říci, že při přátelském setkání mluví pouze jeden a to je vždy ten druhý. Když už se dostanete ke slovu, tak pak bohužel dotyčný/á na Vás nemá čas. Znamená to, že Vaše pouto pouze dává, ale nedostává se Vám zpět, tudíž se dostáváte do smyku a vzniká nerovnováha. Takových příkladu je nesečet. Když se každý nad pouty ve svém okolí zamyslíte a zkusíte je zpřetrhat, ne hned ale časem, tak zjistíte, že se Vám uleví.

 

Mezi námi jsou lidé, kteří mají na světě poslání, jedním z těchto poslání může být právě vás ostatní ochraňovat, dávat vám všem pocit bezpečí. Do cesty života všem může přijít hodně různých tváří, hodně různých lidí ale málokdo se může stát otevřeným ke každému koho uvidí a nebo koho potká. Důvěra jak už jsem již v nějaké kapitole popisovala je důležitá. Nikdy nesmíte být na pokraji toho že b jste situaci vzdali, z každé situace lze nalézt východisko. Když mi bylo patnáct let, začala jsem se věnovat hodně cestování, jezdila jsem na tábory, na dovolené a pořád jsem se míhala ve světě cizinců. Když jsem se pak vrátila zpět do Čech, zjistila jsem že čeští lidé mají málo společného s cizinci. My se nechováme jako oni. Nemáme k sobě blízko a každý druhého podezřívá a málokdy k tomu má již nějaký důvod.

Mezi námi jsou lidé kteří žijí stejný svět jako my, ale každý z nás má něco na srdci, každý z nás má srdíčko, které á nějakou bolístku, jen narozené miminka mají čistou dušičku a srdíčko neposkvrněné ale ti co vyrostly a stali se dospělými, si v životě něco prožili. Měla jsem jednu klientku, která když ke mne přišla, tak vypadala upřímně tak, že se nedožije ani druhého dne. Popíšu Vám jí. Paní mohutné postavy, tmavé vlasy, velký hrb, úsměv který škrtil při pohledu a dlouhé smutné pohledy na kolemjdoucí.

Její ex-manžel jí bil, žila jako v pasti. Když jsem s ní začala pracovat, myslela jsem si, že ani s andělskou pomocí ji nemohu zachránit. První krok, který jsme společně s anděli podnikli byla LÁSKA, snažila jsem se jí zahrnout vším co jsem měla. Ujistila jsem ji, že jsem jí stále na blízku a že jí pomohu se od manžela odstěhovat. Hned druhý den ráno si balila věci, on nebyl doma a tak měla klid na to, aby zabalila všechno co měla po ruce. Z jedné tašky se najednou začaly dělat dvě, tři, čtyři, až jsme museli zavolat kamarádku, aby jí odvezla. Vybílila komplet svoje jmění a přestěhovala se.. V tomto případě to byl krok z hodiny na hodinu a z minuty na minutu. Tady byl potřeba rázný krok. Jak to dále pokračovalo? Přišlo období depresí, citového vydírání a nátlaků od manžela. Řekl mi, že jsem čarodějnice a že na to všechno doplatím, vyhrožoval mi, že jestli té paní budu dále pomáhat, že si mne podá.. Tohle na klientech mám nejraději..zastrašování a věřte mi, že jich je hodně, co se o to pokouší. No ale vraťme se zpět. Vzala jsem jí do krizového centra, kde si pohovořila s paní psycholožkou, jsem sice terapeut kartář a posluchač ale nejsem psycholog a tak uvítám vždy pomoc od kolegy. Dostala telefonní číslo a pár rad do života, jak dál. Já jsem jí provázela půl roku. Každý den jsem s ní telefonovala, byla jsem na blízku když se jí postesklo. Po dvou měsících jsem jí domluvila a doporučila novou práci. S jejím novým přítelem se stále vídají a plánují rodinu. Její ex manžel po bouřlivém rozvodu podal odvolání, ale zbytečně protože jsem požádala Archanděla Michaela o zpřetrhání pout a myslím si, že na odvolání neuspěje..jeho bývalá manželka začala žít po devatenácti letech nový život a já jí ze srdce fandím a přeji jí nádherný a pohodový život. Mám tě ráda Danistelko.

 

Každý příběh má své kouzlo, každý se dá rozvést krátce, některé dlouze, některé jen do hlavních bodů, záleží vždy na tom kolik toho chcete čtenářům odkrýt. Karty jsou rozebrány a můžeme se pustit do tajuplného světa. Duchovních bytostí a kolegů kolem nás.

 

 

 

12. Kapitola

 

 

 

Tuto kapitolu bych chtěla věnovat své kamarádce Lusangele, která mi přišla do života, ve chvíli kdy mi bylo opravdu ouvej. Říká se, že můžete někomu podat pomocnou ruku, aniž byste očekávali, že on jí podá zpět Vám. O tom jsem se ve svém životě mohla už mockrát přesvědčit. Také byly dny, kdy jsem prosila, anděli o pomoc. V tomto těžce materiálním světě je duchovno hodně odsuzováno, ale i my duchovní lidé často potřebujeme pomoci a je pro nás hodně těžké najít nějakou duši podobně smýšlející. Mne se poštěstilo a potkala jsem hned tři. Tuto kapitolu bych ale ráda věnovala pouze jedné z nich. Na další samozřejmě vyčlením jiné kapitolky.

Ve svém životě jsem prošla hodně těžkými zkouškami, jednou z nich byla smrt mého dědečka. Byl to člověk, kterého jsem velmi milovala, dával mi pocit štěstí a lásky a podporoval mne, jak mohl. Bude to znít divně, ale když zemřel, v tu chvíli zemřel i kus mne. Moje duše se naplnila duchovnem, aby mohla na tomto světě přežít. Zjistila jsem, že můj dědeček je velmi mocnou osobou a pomáhá mi na každém kroku a to mne těší na srdíčku.

Jednou, když jsem ho prosila o pomoc, a žádala ho o upřímné přátele, poslal mi do cesty Lusangelu. Zvláštní bylo, že jsem měla pocit, že Lusanglu znám již mnoho let, jenže nás svedla dohromady úplná náhoda. Byla jsem s dětmi na dětském soustředění a jedna z profesorek se semnou začala bavit o normálním životě a po několika větách mi řekla: „ty by sis rozuměla s mojí dcerou!“

Znělo to zvláštně, nereagovala jsem na ty slova a dál jsem se bavila. Když to po druhé zopakovala, už mi ta věta utkvěla a tak jsem jí odvětila: „Vážně“? A dala jsem ji svojí vizitku, s tím, ať až bude mít chuť, že s ní ráda zajdu na kafe. Popravdě jsem si myslela, že to moje telefonní číslo ani k dceři nedoputuje. Ale hle, stalo se. Setkala jsem se s Lusangelou a když jsem se jí poprvé podívala do očí, věděla jsem, že je to velmi čistá duše. Mluvily jsme spolu a tak dlouho, že z našeho hodinového sezení, bylo najednou 4hodinové. Zvláštní ne? Na to, že jsem jí nikdy neviděla, měla jsem pocit, že otevřeně mluví téměř o všem. Jak dny utíkaly, naše témata se zvětšovala. Začaly jsme si vzájemně pomáhat, já na cestě duchovní, ona mne na cestě materiální a přátelské. Byly jsme společné kamarádky. Měla jsem jí hrozně ráda. Mluvím v minulém čase, na což se asi zeptáte proč? Protože dneska jsme už nejen přátelé ale i kolegyně. Obě pomáháme lidem a mám pocit, že děda mi dal opravdovou kamarádku a nejen člověka, kterému pomohu, a on mne v podstatě pak opustí. Což je v mnohých případech téměř vždy klasický vzorec. Andělé mne učí stále pomáhat, stále mne vylepšují, co mohou, ale co se týče stavebních pilířů, tedy přátel, tak tam se většinou dostávám do role terapeuta a ne přítele. Což mi mnohdy hodně zkomplikuje osobní od pracovní. Stále nad tím přemýšlím, jak nad tím udělat rovnováhu, ale nechám se vést osudem, snad mi cestu v tomto ukáže. Chtěla bych se tu ještě zmínit o Lusangele, jelikož její osud v osobních vztazích nebyl také ukázkový, lidé jí stále záviděli přítele, později manžela. Oba jsou přitom skvělí lidé, ale jak už všichni víme, tak dnešní svět a dnešní lidé v něm jsou mnohdy velmi tvrdí materialisté a tak závidí druhému jeho majetek, peníze atp. Myslím si, že k nim se hodně lidí zachovalo stejně jako ke mne. K nim z hlediska materiálna, ke mne z hlediska duchovna. Když jsem Lusangelu a jejího manžela potkala, viděla jsem, že v dnešním světě je i možné vidět fungující pár, který se vzájemně doplňuje a vzájemně si pomáhá. Moc jim teď držím palce při vytvoření nového člena rodiny, a nějaké to čáry máry s andělami pro ně uděláme. Štěstí se dá přece množit, nebo myslíte, že nedá? Pak s vámi nesouhlasím, jelikož tomu tak není. Každý máme v sobě určitý kus štěstí, jen ho někteří jsme schopni ukopat a ubít, a jiní jsme schopni ho rozvíjet, dělit se o něj a mít z něj opravdovou radost. A to si myslím, že je v životě hodně důležité. Možná kroutíte hlavou, ale štěstí nejsou peníze, štěstí není materiální statek, štěstí ale ani není mít v životě všechno. Štěstí je malé světlo, které když se rozsvítí, tak v něm jste schopni vidět svůj živůtek, tak dopředu a víte, kudy máte jít a na cestě potkáváte lidi, kteří vám ve vašem cíli pomohou. Tomu se říká vnitřní štěstí. Ale to přece všichni jsme schopni pochopit. Ve skrytu duše máme tohle malé světýlko všichni, když se na něj zaměříme a necháme ho svítit, tak pak je možné že dokážeme rozsvítit i další malá světýlka těch jiných, kteří ho třeba momentálně nevidí.

 

 

 

13.kapitola

 

 

 

Mezi hlavní přinu dnešní nespokojenosti lidí, patří potřeba získat stále víc. Materiálno pouze v tomto slova smyslu převažuje duchovno a tak si mnozí z nás neuvědomují jaká je velmi důležitá ta duchovní podstata každého z nás. Proto mnohdy na nás andělé naléhají, abychom si uvědomili podstatu lidského bytí.  Většina z vás mne navštěvuje s problémy týkajících se jejich vlastního bytí.  Často slýchám, že sami řeknete: „však já jsem to věděl/a“, nicméně se bojíte o svých problémech mluvit. A tak je raději zastřete pod koberec, a tím nedostávají prostor aby byly vyřešeny a tím se samozřejmě nabalují další a další více či méně důležité starosti a strasti. Lidské osudy takovýchto lidiček, jako jste Vy sami, jsou mnohdy až zarážející. Když se nad tím tak zamyslím, zjistím, že jsem v podstatě byla do určité míry stejná, až když jsem si uvědomila svou božskou podstatu na tomto světě, tak pak zmizel pocit materiálna. Sama uznávám, že psát a mluvit o tom je v podstatě hlavní rozdíl. Každý z nás má přece své mínění a nikomu se nedá vnutit názor, rada, či pochopení. Sama analizace oné záležitosti záleží vždy na každém z nás.  Měla jsem jednu klientku,říkejme jí Vestela, která měla velmi zvláštní životní příběh.

 

 

 

Vestela a její životní pouto

 

 

 

Vestela žila v malém městečku nedaleko našeho hlavního města. Měla velký dům a žila v něm s manželem a svými dvěma dětmi. Jedno z jejích dětí bylo umělecky nadané a to druhé zase velmi dobře dokázalo analyzovat a tak díky tomu věděla Vestela, že její děti rostou a život se jí celkem rychle posunuje k přelomové fázi života (která je většinou kolem 45let), kdy ženy začnou hledat v životě změny a žádají něco víc od života. Přesně tam se také Vestela dostala a chtěla udělat životní změnu, když její děti dopěly a ona ztratila hlavní náplň svého života (a to být matkou), tak se rozhodla, že půjde na návštěvu její dlouholeté kamarádky. Seděly a popíjely a probíraly své životy. Vestela slyšela svou kamarádku, jak pracuje na svém životě. Asi se zeptáte jak?  Její kamarádka, byla po nešťastném dlouholetém vztahu s partnerem, který v podstatě žil dva životy. Rozhodla se tedy s tímto človíčkem vztah ukončit a začala se věnovat sama sobě. Našla si přítele, chodila na kurzy, měla nové přátelé, přestala zoufat a podívala se na svět i z opačného úhlu pohledu. Vždy máte na výběr, buď půjdete na pravo, nebo na levo. Tuhle kamarádku Vestela potkala zrovna v období, kdy taktéž stála na životní křižovatce. Každý se na ní dostaneme. Někdo dříve, někdo později. Takže Vestela se snažila stejně jako její kamarádka udělat krok ve svém životě a po 20letech opustila manžela. Jejich manželství bylo pro vysvětlení jen písemným aktem. Do dvou měsíců poznala o 10let staršího pána, přestěhovala se z města a zakládá rodinu. Myslím, že teď je v šestém měsíci těhotenství i v jejím věku kupodivu v normálním těhotenství, ne rizikovém, a věnuje se psaní knížek a příběhů pro malé děti. Její heslo je: „Život nám naskýtá mnoho překvapení“.

 

 

 

 

14. kapitola

 

 

 

Zklamání se v člověku je jedno z největších strastí, které občas potká každého z nás. Musím přiznat, že i mne se to stalo a chtěla bych se s Vámi všemi o toto zklamání podělit, rok 2008 byl pro všechny z nás velmi těžkým obdobím, které přinášelo strasti a těžké zkoušky všem ať už lidem pozemským, nebo těm kteří stáli opodál, pro vysvětlení duchovně.  

 Zklamala jsem se v tomto roce ve třech lidech, což je podstatně dost. Jedním z nich byl muž, který hledal pomoc, když mne k němu andělé seslaly, abych mu se situací pomohla, tak jsem byla velmi tvrdě odmítnuta. Vytvořila jsem si jakési pouto k situaci, abych se k ní mohla postavit a řešit jí. Když už jsem dosahovala nějakého výsledku, tak ti ze shora mne sesekly, abych dál už energii nevěnovala tam, kde by byla stejně nebyla platná. Přesto jsem stála o to, aby ten člověk byl šťastný, a aby se dokázal po hrůzostrašném zážitku postavit na nohy. Byl to tvrdohlavý jedinec a stále dokola mi opakoval: „já nemám problém,“ bolelo mne, že jsem nemohla pomoci. Ale pochopila, jsem díky tomu, že pomoci dnes můžete jen těm, kteří o to stojí.

Druhou osobou ve, které jsem se zklamala a bolelo to je moje bývalá kamarádka, poznaly jsme se letos v červnu, vnesly jsme si do života obě mnoho užitečných věcí. Pochopily jsme obě své stránky, já tu pozemskou, ona tu duchovní. Nicméně, pak se po čase z mé kamarádky vyklubal zlý člověk. Mnoho dní jsem přemýšlela, co bylo spouštěcím mechanismem a přišla jsem na to, bylo to, že jsem jí sdělila informaci, která ještě nenabyla skutečnosti, tudíž nedokázala to, co si předsevzala v určitém čase. Začala mi vyhrožovat zprávami, jednáním, došlo to tak daleko, že bez mých reakcí, protože já na takové věci nereaguji, se mi nabourala i do mé práce. Takže pokud občas na mne uvidíte nepohodu, pramení odtud, než stihnu tyto zlosti zpracovat. Nebojte se, práce pro Vás se kvůli tomu nevzdám. Ale věřte, že i mne to bolí. Poslední, tedy v pořadí třetí osobou je velmi vysoce v mých očích postavená osůbka, které jsem pomáhala dlouho, aby mohla dojít ke svému štěstí, byla jsem jí na blízku, abych jí mohla vyslechnout, co její srdíčko trápilo, abych jí mohla andělskými slovy pochopit. A odměnou mi za tento přátelský postoj bylo, že mne obvinila z toho, že všechny věci nemohu prostě vědět. A tak jsem se měla zúčastnit protějších stran, které na ni naléhaly. Nikdy bych se k tomu nesnížila, jelikož důvěra je pro mne jedním z nejdůležitějších a základních stavebních kamenů. Je mi líto, že jsem tento rok dostávala takhle tvrdé zkoušky, všechny mne velmi zranili, ale asi to mělo svůj význam a nějak mne to mělo posunout.

Naproti tomu jsem poznala i opravdové přátelé, kteří mne dokázali celý tento rok držet nad vodou. Ukázali mi cestu, kterou se mám dát, vysvětlili mi podstatu duchovních hodnot, které má každý z nás. Dokázali při mne stát, když jsem to nejvíce potřebovala. Zvláštní je, že jsou to také tři lidé. Každý z nich má svojí vnitřní specifikaci, dokáží mnoho pozitivních věcí. Jedna mne uklidňovala svými schopnostmi reiki, neuvěřitelnými schopnostmi naslouchat, druhá mne uklidňovala kartami, asi tak, jako dokážu uklidnit já Vás, třetí človíček mi dokázal, že láska dokáže existovat a ukázal mi, kudy vede cesta a díky tomu jsem poznala člověka, na kterém mi teď záleží.

Chtěla bych touto cestou poděkovat, Vám všem mým klientům, kteří ve mne neztratili důvěru. Vám všem, kteří jste mi vrátili svými úsměvy, svými zprávami, svými emaily, svým jednáním, víru v mou práci. Kteří jste dokázali v těch nejtěžších zkouškách otevřít svá srdíčka a říct: „závisí to na Vašich slovech, my se budeme snažit pohnout se dopředu“. Slýchávala jsem to vždy, když jsem měla pocit, že už mne duchovní stránka nemůže posunout dál. Vždy když jsem si říkala, že jsem se ocitla někde, kde to pro mne není vůbec jednoduché. Děkuji Vám za to. Všem Vám přeji od srdíčka, aby ROK 2009 byl pro Vás objevem krásných, příjemných, pozitivních chvil, strávených s příjemnými lidmi, s láskami, s duchem dobré energie, s novými zrozeními. Budu se na Vás těšit.