Pravidla správného života

 

 

 

Ty základní:

 

 

1.  Jednej tak, jak bys chtěl, aby se jednalo s tebou.

2.  Nesuď jiné.

3.  Buď ve všem přesný a dochvilný.

4.  Nepři se o náboženství, ani se neposmívej víře druhých.

5.  Drž se vlastního náboženství a toleruj věřící jiných vyznání.

6.  Nezahrávej si s magií.

7.  Varuj se alkoholu a drog.

 

Proberme tato pravidla trochu podrobněji. První znělo: „Jednej tak, jak bys chtěl, aby se jednalo s tebou." Je to úplně prosté, pokud jste při smyslech, v životě by vás nenapadlo vrazit si nůž do zad, sám sebe podvést nebo se okrást. Jste-li normální člověk, co nejvíce o sebe pečujete. Podle zlatých pravidel žijeme tehdy, pečujeme-li o svého bližního jako o sebe sama, tedy chováme-li se k němu tak, jak bychom chtěli, aby se okolí chovalo k nám. Pomáhá to a spolehlivě to funguje. Ono známé „nastavit druhou tvář" u normálních lidí funguje. A pokud někdo nedokáže čistotu vašich myšlenek a úmyslů pochopit, v tichosti to dvakrát, nanejvýš třikrát protrpte, a pak se společnosti takové osoby zbavte. Zatímco na onom světě už nikoho, kdo s námi neladí, nepotkáme, během vezdejšího života jsme nuceni stýkat se s některými skutečně příšernými lidmi. Není však třeba dělat to z vlastního rozhodnutí, nýbrž jen je-li to nevyhnutelné. Nakládejte tedy s druhými tak, jak byste chtěli, aby se nakládalo s vámi, a vaše osobnost se povznese, a budete pro všechny, které v životě potkáte, zářícím světlem. Bude se o vás vědět, že jste dobrý člověk, a že umíte dodržet slovo. A kdybyste se někdy i stali obětí podvodu, vůči pachateli nebude nikdo chovat sympatie. Jak už jsme řekli, ani ten největší švindlíř si s sebou na onen svět neodnese jediný groš!

 

Za druhé jsme si řekli: „Nesuď jiné." Mohli byste se totiž jednoho dne dostat do podobné pozice jako ten, koho jste soudili a odsoudili. Na rozdíl od kohokoliv jiného znáte veškeré okolnosti svých záležitostí, a ani člověk vám nejbližší a nejdražší tyto nejniternější pohnutky vaší duše nezná. Nikdo, alespoň na tomto světě, se nedokáže vpravit do dokonalé harmonie s jiným člověkem. Třeba jste velice šťastně ženatý nebo vdaná, ale i v tom nejvydařenějším manželství udělá partner občas něco, co tomu druhému připadne úplně nepochopitelné. Často člověk nedokáže ani sám sobě vysvětlit pohnutky vlastních činů.

 

„Hod první kamenem, kdo jsi bez viny!" „Ti, kdo bydlí ve skleněných domech, by neměli házet kamení." To jsou velice moudrá rčení, protože nikdo není zcela nevinný. Pokud by někdo byl naprosto nevinný a čistý jako lesní studánka, nemohl by na tomto našem zlém světě vůbec žít. A proto, když se říká, že pouze nevinní smějí házet kamení, znamená to, že k tomu není oprávněn nikdo. Řečeno úplně bez obalu, tento svět je pěkné svinstvo a lidé sem přicházejí, aby se učili. Pokud by se tu neměli co naučit, nenarodili by se sem, ale na nějaký svět o hodně příjemnější. Všichni děláme chyby, mnohdy jsou lidé obviněni z činů, jichž se nedopustili, a jiní se zase nedočkají uznání za prokázané dobro. Záleží však na tom tolik? Jednou, až tento svět opustíme, až vychodíme naše „učiliště", zjistíme, že skutečná lidská hodnota se stanovuje podle měřítek naprosto odlišných a nepřepočitatelných na dolary, marky nebo rupie. Potom budeme zváženi podle své skutečné hodnoty. A proto nesuďte jiné!

 

Třetí zásada: „Buď ve všem přesný a dochvilný," se vám může zdát překva­pující, ale pravidlo je to logické. Lidé si tvoří plány a organizují programy, protože všemu přísluší určitý prostor a čas. Jsme-li nepřesní a nedochvilní, ohrožujeme plány a záměry ostatních a toho, koho jsme na sebe nechali dlouho čekat, tím můžeme rozhněvat. Takový člověk může být naším cho­váním donucen změnit své původní záměry a to je frustrující. Znamená to, že vlastní nepřesností jsme člověka vmanévrovali do nutnosti jednat tak, jak původně jednat nezamýšlel, a za to na sebe bereme odpovědnost.

 

Přesnost a dochvilnost se může stát zvykem, stejně jako se opak mů­že stát zlozvykem, ale to prvé znamená řád a kázeň těla, ducha i duše. Prokazujeme-li schopnost dodržet slovo, dáváme tím najevo respekt vůči sobě samým, i respekt

vůči druhým. Proto jsou přesnost a dochvilnost ctnosti, jež stojí za to pěstovat. Jako ostatně každou ctností, i těmito naše duchovní a duševní hodnota roste.

 

A nyní k náboženství: je skutečně špatné dělat si legraci z náboženského vyznání jiných. Vy věříte čemusi a druhý zas něčemu jinému. Skutečně na tom podle vás záleží, jak Boha oslovujeme? Bůh zůstává Bohem, ať ho nazveme jakkoliv. Nejsou snad obě strany mince její součástí? Naneštěstí se v dějinách lidstva do náboženství vloudilo už tolik zla ... ačkoli náboženství by mělo být výhradně zdrojem dobra.

Do určité míry vnášíme tuto zásadu i do pátého pravidla, kde říkáme, že každý by se měl držet svého vlastního náboženství. Je zřídkakdy moudré měnit je. Život na tomto světě je jako brod přes řeku - řeku života; uprostřed proudu není rozumné měnit koně.

 

Většina z nás přichází na tento svět s určitým plánem, který velice často předpokládá víru v to které náboženství, či určitou z jeho forem. Proto by bylo chybou bez silných pohnutek své náboženství měnit. Člověk je vstřebává podobně jako jazyk, tedy - dokud je mladý. Podobně jako je těžší a těžší naučit se cizí řeči, když je člověk starší, je i obtížné strávit v pokročilejším věku odchylky jiného náboženství.

 

Je rovněž scestné ostatní ke změně náboženství nabádat. Co se hodí pro vás, nemusí vyhovovat jinému. Vzpomeňte si na druhé pravidlo, a své bližní nesuďte! Sotva můžete vědět, které náboženství je pro koho vhodné, dokud nejste v jeho kůži, neuvažujete jeho hlavou a nedokážete proniknout do jeho duše. A jelikož tohle nedokážete, není moudré se do těchto záležitostí plést, něčí náboženskou víru oslabovat, či se mu dokonce posmívat. Jelikož bychom měli prokazovat druhým to, co bychom si přáli i pro sebe, měli bychom být naprosto tolerantní a dopřát i jinému plnou svobodu, ať si vyznává a věří, jak uzná za vhodné. Nás samotných by se zřejmě dotkl nátlak někoho jiného. Uvědomme si tedy, že i druhému to může být na obtíž.

 

Šestá zásada říká, že si nemáme zahrávat s magií. Jde o to, že určité její formy jsou nebezpečné. Okultismus vůbec obsahuje mnoho a mnoho nástrah, které mohou mít na člověka velice neblahý dopad, nemáme-li někoho, kdo by nás jeho studiem vedl. Žádný astronom by se nikdy nedíval do slunce silným teleskopem přímo, bez ochranných slunečních filtrů. I ten nejhorší astronom ví, že by oslepl. Stejně tak zahrávání si s okultními védami bez řádného přípravného studia a vedení může přivodit nervové zhroucení a celou řadu dalších nepříjemných následků.

 

Jsme zásadné proti lomu, aby se nebohá těla obyvatel Západu týrala akrobatickými pózami určitých východních jogínských cviků. Ty jsou určeny pro organismus obyvatele Dálného východu, který byl do nich zacvičen už v raném dětství. Člověk si může opravdu pořádně ublížit, bude-li se nutit do krkolomných poloh, které mu pohmoždí svalstvo jen proto, že znějí náramně jogínsky. Totéž platí i pro okultismus. Studujme ho se zaujetím, to ano, ale při zachování zdravé míry věcí a pod určitým vedením.

 

Nedoporučujeme vám „vyvolávat duchy zemřelých" či se věnovat jiným podobným praktikám. Dělat se to pochopitelně dá, a denně se to také děje, ale pokud se vyvolávání duchů neprovádí pod dohledem osoby k tomu vyškolené a kompetentní, může být takový úkon na škodu vám i toho, koho vyvoláváte.

 

Řada lidí studuje denně v novinách svůj horoskop, a někteří bohužel be­rou tyto předpovědi naprosto vážně a nechávají se jimi hluboce ovlivňovat. Není-li takový horoskop sestaven podle přesného data narození kompe­tentním astrologem, je zbytečnou, a dokonce riskantní hříčkou. Cena za kvalitní astrologický úkon by byla skutečně vysoká, neboť to vyžaduje hluboké znalosti a nekonečné výpočty. Nestačí vzít jen znamení zvěrokruhu, polohu Měsíce, barvu vlasů či cokoliv podobného. Horoskop se dá správně spočítat jen za předpokladu, že k tomu máme odbornou průpravu a potřebné údaje. Neznáte-li tedy zkušeného astrologa, který má trpělivost a sdostatek času, a pokud na to nemáte dost peněz, raději na astrologii zapomeňte. Může vám být jedině na škodu. Věnujte se raději tomu, co je ryzí a neškodné, jako například (prominete-li nám tu neskromnost) tato knížka, která není koneckonců ničím jiným, než objasněním přírodních zákonitostí — stejných, jakými se řídí dech nebo chůze.

 

Naší poslední zásadou bylo: „Varuj se alkoholu a drog." Snad jsme toho řekli už dost, abyste si uvědomili, jak nebezpečné může být nucené oddělování astrálního těla od hmotného a zahlušování se těmito způsoby. Opojné nápoje ubližují duši, zkreslují vjemy, proudící stříbrnou šňůrou, a poškozují mechanismus mozku, který je v pravém slova smyslu vysílačem i přijímačem současně a jehož úkolem je řídit tělo během života, a přijímat vědění z onoho světa.

 

Drogy jsou ještě horší, neboť jsou návykovější. Oddá-li se kdo narkoma­nii, zříká se všeho, o co v tomto životě usiloval, a dává se v plen umělým rájům alkoholu a drog. Razí si tím cestu mnoha a mnoha budoucích ná­vratů na tento svět, dokud karma, které tento nadmíru hloupý návyk dal vzniknout, nebude splacena.

 

Náš život by měl být ukázněný a podléhat řádu. Náboženské přesvědče­ní, pokud ho člověk věrně vyznává, je užitečnou formou duchovní kázně. V dnešní době lze ve městech všude po světě vidět mládež, srocující se do band. Za druhé světové války se oslabil význam rodinných pout. Spousta otců musela narukovat a matky byly nuceny najít si práci v továrně a snad­no ovlivnitelné děti si začaly hrát na ulici zcela bez dozoru. Snadno tvárná mládež se začala shlukovat do různých part, ve kterých se postupně vytvořil vlastní druh kázně, lépe řečeno disciplína gangsterství. Jsme přesvědčeni, že zločinnost mládeže bude přetrvávat, ba dokonce růst, dokud nad tím­to druhem disciplíny nepřevládne kázeň rodičovské lásky a náboženství. Pokud duševní kázní sami vládneme, můžeme jít příkladem těm, kteří ji sami nemají, protože kázeň je zásadní. Právě kázní se liší organizovaná a výkonná armáda od chaotické hordy.