Peníze na dluh

 

 

 

Video k tomuto tématu naleznete na úvodní stránce vpravo dole kde jsou umístěna videa. Vřele doporučují.

 

 

Nejdůležitější finanční lekce vašeho života.

Pozn. překl – jedná se o článek amerického autora, tudíž se popisují americké reálie. Nakolik je článek platný i pro situaci např. v České Republice, nechť posoudí každý sám..

Metoda „Mandrake“... co je to? Je to způsob, kterým centrální banka vyrábí peníze z ničeho; koncept lichvy jako platby úroků za smyšlené půjčky; skutečný důvod skryté daně nazávající se inflace; metoda, kterou centrální banky vytváří cykly konjunkce a recese.

Ve čtyřicátých letech existoval (v USA, pozn. překl.) komiks jménem „kouzelník Mandrake“. Jeho specialitou bylo vytváření předmětů z ničeho, a, ve správnou chvíli, opět předměty „odtvořil“ a nechat je zmizet. Je tedy nanejvýš vhodné proces, který bude popsán v tomto článku, pojmenovat po této postavičce.

V předchozích kapitolách byla rozebrána technika, navržená politiky a ekonomy za účelem vytváření peněz z ničeho pro účel půjček. To není úplně přesný popis, protože implikuje, že peníze jsou vytvořeny napřed, a teprve potom jsou půjčeny.

Na druhé straně, bankovní učebnice často tvrdí, že peníze jsou vytvořeny z dluhu. Toto také není celá pravda, protože to implikuje, že nejprve existuje dluh, a teprve poté díky němu vzniknou peníze. Skutečnost je taková, že peníze nevzniknou až do okamžiku, kdy se odehraje akt půjčky. Je to akt půjčky, který způsobí že peníze vzniknou – obojí se odehraje v jeden jediný okamžik. A, mimochodem, je to opět akt splacení dluhu, který způsobí, že peníze opět zaniknou. Tento mechanismus se nedá popsat jednoduše několika slovy, proto bude v tomto článku použit termín „vytvářet peníze z ničeho“ (s občasným dodatkem „pro účelu půjčky“).

Pojďme se teď společně podívat, do jaké dokonalosti se tento podvod podařilo dotáhnout... a jak funguje.

Zaprvé musíme vzít v úvahu, že naše peníze nejsou kryty zlatem ani stříbrem, nejsou kryty zkrátka ničím. Tento poměr není 50% nebo 25%, je téměř blízký 0%. Našim penězům se stalo to, co všem penězům založeným na frakčním rezervním bankovnictví v historii, a nyní již degenerovaly do zcela nekrytých peněz. Fakt že většina peněz v oběhu je nyní reprezentována šeky nebo čísly na účtech, namísto papírových peněz, je v podstatě formalita, a podobně když banky mluví o povinných rezervách, je to zavádějící, protože tyto rezervy jsou ve skutečnosti představovány pouze obligacemi a jinými „certifikáty na dluh“.

Naše peníze jsou skrz-naskrz nekryté.

Pro úplné pochopení tohoto mechanismu je třeba si uvědomit, že navzdory odbornému slangu a složitým procedurám, centrální banky vytváří peníze v podstatě triviálním trikem, trikem, který se až na technické detaily nezměnil již několik století, od doby kdy jej začali používat zlatníci ve středověké Anglii, kteří později založili první centrální banku (Bank of England).

Centrální banka je habaďůra. Centrální banka je přitom až drze otevřená v popisování svých praktik. V brožuře vydané Federal Reserve Bank of New York se praví:

„Měna nemůže být směněna za žádnou formu krytí jako je rezervní zlato. Otázka čím je měna kryta, má pouze velmi malou důležitost, a to pouze z účetního hlediska.“

Dále se v dané publikaci dočteme, že: „Banky vytvářejí peníze na základě slibu dlužníka o splacení dluhu.... Banky vytváření peníze skrz „zpeněžování“ nových dlůhu jednotlivců a firem.“

V další brožuře nazvané „Modern Money Mechanics“, Chicagská federální rezervní banka praví:

Ve spojených státech, žádné papírové peníze nebo vklady, nemají hodnotu jako komodita. V podstatě, dolarová bankovka je cár papíru. Bankovní vklady nejsou více než čísla v knize nebo v počítači. Mince mají hodnotu kovu, z něhož jsou vyrobeny, což je ale zlomek jejich nominální hodnoty.

Co potom dává těmto nástrojům- penězům, šekům a vkladům – jejich nominální hodnotu, že jsme schopni je akceptovat jako platidlo? Hlavním zdrojem je naše vůle a jistota, že budeme schopni tyto prostředky vyměnit za věci reálné hodnoty (jídlo, auta , domy, ….) kdykoliv se nám zachce. Toto je částečně zakotveno v právním řádu, protože ze zákona musíme platit daně v těchto instrumentech. Měna byla určena vládou jako platidlo, takže musí být akceptována.

V poznámkách pod čarou bulletinu Federal Reserve Bank of St. Louis najdeme následující vysvětlení:

Současný finanční systém není krytý ničím, je založen pouze na důvěře – banky a depozitní instituce slouží jako důvěrníci, vytvářející nekryté obligace pouze oproti důvěře půjčujícího, že své peníze obdrží, obligace které navíc slouží zčásti jako rezervy. Tento závazek se objevuje na dolarové bankovce: Tato bankovka je prostředek pro placení všech dluhů, veřejných a privátních. ("This note is legal tender for all debts, public and private.")

Jednotlivec nemá možnost vyhnout se potřebě těchto nástrojů (peněz), avšak ve sféře obchodu by je šlo lehce nahradit například barterovými kontrakty. Důvod, proč se tak neděje je ten, že vláda vyžaduje plnění daňových závazků v těchto instrumentech (nekrytých penězích), což po nich vytváří soustavnou poptávku.

Peníze by vůbec neexistovaly bez dluhu.

Je velmi těžké pro nezasvěceného člověka přijmout fakt, že naprosto celá peněžní zásoba národa je kryté jedině a pouze dluhem. Ještě více náročné je uvědomit si, že ve chvíli kdy by byl celý tento dluh splacen, veškeré peníze by zmizely z oběhu, doslova by žádné peníze už neexistovaly.

Toto je skutečnost, jednoduše by nikde v oběhu nezbyl ani halíř – všechny bankovky a mince by se vrátili do bankovních trezorů, a nikdo by neměl na účtu kladný zůstatek. Peníze by prostě přestaly existovat.

Marriner Eccles byl guvernérem federální rezervy (FED, americká centrální banka, pozn. překl.) v roce 1941. 30. září toho roku, Eccles byl požádán o svědectví před kongresovým výborem pro finance. Účelem slyšení bylo získat více informací a monetární krizi 30. let a role FEDu v této tragédii.

Kongresman Wright Patman, předseda výboru, se zeptal, jak FED získal 2 miliardy dolarů na nákup vládních obligací v roce 1933.

Eccles: „Vytvořili jsme je.“

Patman: „Vytvořili z čeho?“

Eccles: „Vytvořili jsme je z našeho práva vytvářet peníze.“

Patman: „A za těmito penězi není žádné krytí, kromě nově vzniklého vládního dluhu?“

Eccles: „Takto to funguje. Pokud by nebyl žádný dluh, nebyly by žádné peníze.“

 

Je nutno si uvědomit, že ačkoliv z hlediska jednotlivce peníze představují hodnotu, v konečném součtu z globálního pohledu, peníze nepředstavují žádnou hodnotu!

Jedince, který si vypůjčil 1000 dolarů může nabýt dojmu, že jeho finanční situace se zlepšila, ale to není ve skutečnosti pravda. Zároveň na sebe uvalil závazek uhradit těchto 1000 dolarů plus úroky, takže nula z nuly pojde.

S bankovními účty a celkovou peněžní zásobou je to stejné, jen ve větším měřítku. Sečtěte zůstatky na všech účtech, a vyjde vám suma, která odpovídá celkovému objemu dluhu. Každý jeden dolar na něčím účtu je dolar, který je vypůjčený a někdo ho musí opět splatit. Ne každý je v dluhu – někdo si nepůjčí nic, někdo si půjčí mnohonásobek toho co má, ale v celkovém pohledu je součet nula. Naše představa o penězích je jedna velká iluze. Realita je taková, že peníze = dluh.

Robert Hemphil byl manažerem Federal Reserve Bank in Atlanta. V jeho předmluvě ke knize Irvinga fishera „100% Money“, napsal:

..pokud by všechny bankovní půjčky byly splaceny, nikdo by nemohl mít již nic na účtu, a nezbyl by jediný dolar v oběhu. Toto je zdrcující skutečnost. Jsme plně závislí na komerčních bankách. Každý dolar který je v oběhu si musel někdo půjčit. Jestliže banky vytvářejí nadbytek peněz, naše ekonomiky prosperují, v opačném případě nastane recese. Jsme vydání napospas tomuto nestálému peněžnímu systému. Jakmile se někdo dobere skutečné podstaty (peněžního systému), tragická absurdnost celé situace je téměř k neuvěření – ale právě takto to opravdu je.

Se znalostí toho, že peníze (hovoří se o USA, ale podobně to dnes funguje téměř na celém světě, pozn. překl.) jsou založené na dluhu, nemělo by vůbec překvapovat, že FED nemá nejmenší zájem na tom, snižovat tento dluh, navzdory tlaku veřejnosti.

Filadelfská Federální Rezerevní Banka to říká otevřeně: ...stále rostoucí počat analytiků začíná chápat národní dluh jako něco pozitivního, ne-li dokonce požehnání. Jednoduše věří, že národní dluh by se neměl vůbec snižovat.

Chicagská Fed. Rezervní Banka dodává: Dluh – veřejný a soukromý – jen tak nezanikne. Hraje klíčovou roli v ekonomice státu. Co je žádoucí není redukování dluhu, ale jeho odpovídající řízení.

Co je špatně na přiměřeném dluhu?

Na celém tomto systém je fascinující jedna věc. Těm, kteří ho naplno chápou a řídí, poskytuje auru intelektuálnosti, nadřazenosti, zdání že byli schopni pochopit komplexní ekonomické principy, které jsou zapovězené běžným smrtelníkům. A, pro méně intelektuálně založené, poskytuje komfort zdání důvěryhodnosti, pokud dokáží své (ne)znalosti dobře podat. Koneckonců, co je špatného na správně řízeném, přiměřeném dluhu? Odpověď zní že nic, pokud je dluh založen na čestné transakci, ale všechno, pokud je dluh založen na podvodu.

Čestná transakce je takové, při které dlužník souhlasí zaplatit určitou sumu za protihodnotu představovanou dočasným užitím předmětu půjčky. Předmět půjčky může být cokoliv skutečné hodnoty. Pokud je to např. automobil, vypůjčovatel (dlužník) souhlasí s tím platit za pronájem. Pokud jsou to peníze, souhlasí platit úroky. Koncept je stále tentýž.

Když jdeme do banky a obdržíme půjčku, jsme ochotni platit úroky, chápajíc, že peníze které budeme mít k dispozici představují určitou hodnotu. Vypadá potom naprosto přirozené, platit za tuto hodnotu úroky původnímu vlastníkovi. Není snadné získat automobil, stejně jako není snadné vydělat peníze – skutečné peníze, v tom je to. Pokud peníze, které si půjčujeme, byly vydělány něčí pílí a usilovnou prací, je morálně naprosto v pořádku, pokud věřitel žádá za zapůjčení úroky. Co si ale myslet o penězích, které jsou vytvořeny pár tahy pera nebo zadáním čísla do počítače? Proč by probůh někdo platil úroky z takto „vydělaných“ peněz?

Když banka vloží nějakou částku na váš učet (jako plnění úvěru), v podstatě předstírají, že vám půjčili peníze. Ve skutečnosti, nemají nic co by se dalo půjčit, nic skutečného. Dokonce i peníze, které do banky vložili vkladatelé, byly původně vytvořeny tahem pera v nějaké jiné bance, jako plnění něčího úvěru. Co vlastně opravňuje banky k vybírání úroků z ničeho? Je teď vedlejší, že lidé kdekoliv na světě jsou nuceni zákony akceptovat tyto „certifikáty na nic“, výměnou za skutečné zboží a služby. Máme zde na mysli, co je morální, nikoliv co je legální.

Již Thomas Jefferson prohlásil, v čase jeho urputného boje proti centrálnímu bankovnictví, že „nikdo nemá právo obchodovat a půjčovat peníze než ten, který vlastní peníze, které by mohl půjčit“.

Lichva - důvod, proč zavrhnout tento systém

Kdysi dávno, lichva byla definována jako vybírání úroků za jakoukoliv půjčku. V současnosti se chápe lichva jako vybírání nadměrných úroků. Ale snad každý bude souhlasit, že jakákoliv výše úroků za předstíranou půjčku je příliš vysoká - výkladový slovník by opět potřeboval novou definici:

Lichva – vybírání jakýchkoliv úroků za půjčku v nekrytých penězích.

Pojdme se nyní podívat na problém dluhu a úroků z tohoto pohledu. Byl to opět Thomas Jefferson, který vystihl amorálnost tohoto systému, když prohlásil:

Lidé, kteří nehnou prstem, kteří nevezmou nikdy do ruky cihlu nebo krumpáč, nebo nepřispějí materiálem na dosažení cíle (jednalo se o stavbu města Muscle Schoals, pozn.), budou mít větší zisky … než zisky lidí, kteří přispějí materiálem nebo odvedou celou práci.

Zdá se Vám to přehnané? Zkusme teď rozebrat koupi domu v ceně $100.000, z čehož $30.000 představuje cenu pozemku, práci architekta, a poplatky, a $70.000 je cena práce a materiálu. Pokud vlastník domu složí $30.000 jako zálohu na hypotéku, $70.000 si musí půjčit. Pokud je úroková míra 11 procent a délka 30 let, suma zaplacených úroků je rovna $167.806, což znamená, že množství peněz zaplacených těm kdož půjčují, je cca 2,5x vyšší než suma peněz vynaložená na vlastní stavbu domu. Je pravda, že při posuzování výše této částky je třeba vzít v úvahu také inflaci a reálnou hodnotu peněz v rozmezí třiceti let, a pokud by věřitel opravdu půjčoval své vydělané peníze, bylo by lehce ospravedlnitelné, že by za to měl být náležitě kompenzován, vždy by se jednalo o období téměř poloviny jeho života. Tato konstrukce ale vychází z toho, že věřitel ve skutečnosti vlastní něco, co má nějakou hodnotu a co může půjčit. Jak se vám toto ale jeví v perspektivě, že banka tyto peníze na úvěr jednoduše vykouzlí ze vzduchu několika tahy pera nebo stisky kláves?

Jak jsme již ukázali každý dolar,  který je dnes v oběhu, a už ve formě papírových peněz, mincí nebo kreditu, existuje jen a jedině proto, že si ho někdo vypůjčil. Pokud jste si sami nepůjčili nic, někdo jiný to udělal za vás.

To znamená že každý dolar v oběhu je zatížen dluhem a někde existuje banka, která z něho vybírá úroky. Znamená to vlastně, že každý rok se bankám platí „desátek“ z veškerých peněz které jsou v cirkulaci, a to vlastně za to, že mají monopol na vytváření peněz. Banky nevytvářejí žádnou skutečnou hodnotu, přesto jsou nejbohatšími subjekty, které existují.

Jakým způsobem banky přišly k této nevysychající řece peněz, které jim každý rok přitečou? Bylo to investováním jejich vlastního kapitálu? Půjčovaly svůj vlastní, naspořený majetek, nebo těžce získáné vklady jejich střadatelů? Ani jedno z toho, jednoduše zamávaly kouzelnou hůlkou a vykouzlili ze vzduchu miliardy nekrytých peněz.

Vybírání úroků z takto vytvořených peněz může být nazvanou pouze lichvou toho nejhrubšího zrna.

Kde se berou peníze na placení úroků z peněz?

Jedna z nejzapeklitějších otázek, spojených s celým procesem, je problém „kde se berou peníze na platby úroků z již půjčených peněz?“. Pokud si půjčíte $10.000 na úrok 9%, dlužíte $10.900, ale banka vytvoří pouze $10.000, které jsou předmětem úvěru. Zdálo by se tedy, že není žádná cesta, kterou byste (a kdokoliv jiný kdo si vzal takovou půjčku) mohl splatit svůj dluh. Celkové množství peněz v oběhu není zkrátka dostatečné, aby se mohl splatit dluh i tento úrok. Ty peníze jednoduše neexistují, nebyly vytvořeny. Zdá se tedy logické, že si musíte půjčit dalších $900 na splacení úvěru, a to v důsledku vede k dalšímu zadlužení. Představa je taková, že čím více je půjčeno, tím větší jsou úroky, a tím více se musí půjčit na pokrytí úroků.

Toto je pouze část pravdy. Skutečností je, že neexistuje dostatek peněz na pokrytí dluhu a ještě navíc úroků, ale není pravda že jediná cesta jak tyto peníze získat je další půjčka. Ta další možnost, jak získat tyto peníze, je přes vlastní úsilí a práci. Předpokládejme, že z oné půjčky $10.000 budete platit $900 měsíčně splátku, z čehož bude $80 dělat úrok. Zjistíte, že vám nevycházejí peníze na tyto platby, takže si vezmete další práci na částečný úvazek. Banka, současně, nyní vydělává $80 mesíčně na vašem úvěru. Tyto úroky banka dostane navíc od celé částky $10.000, takže je to její zisk a může s ním volně naložit a nějak ho utratit. Pokud se banka rozhodne, že si najme člověka na úklid jednou týdně za $80 měsíčně, a vy se na tuto práci necháte najmout, výsledek je ten že získáte dané prostředky na placení úroků, a v tom je ten háček, že dostáváte tytéž peníze, které platíte bance, takže již nemusí být znova vytvářeny a zatíženy úrokem. Během doby kdy budete splácet úvěr a zároveň pracovat v bance, ty stejné peníze jdou každý měsíc do banky jako úrok, aby vám byly zaplaceny za práci, aby příští měsíc zase putovaly do banky jako úrok.

Ve skutečnosti není nutné pracovat přímo pro banku. Bez ohledu na to, kde si tyto peníze navíc vyděláte, jejich původ je v bance a konečný cíl je zase v bance. Cesta po níž mezitím putují může být krátká nebo dlouhá, ale faktem zůstává, že úroky jsou nakonec splaceny skrze práci a úsilí. Tento fakt je mnohem více zneklidňující než to, že není „vytvořeno“ dostatek peněz na splacení úvěru i úroků. Je to to, že všechna tato práce je ve výsledku ku prospěchu bank, k tomu aby lidé vůbec byli schopni ty úroky platit. Toto břemeno spočívá na celé společnosti jako ocelová bota rdousící prosperitu a svobodu.

Je to moderní forma otroctví, v níž drtivá většina společnosti pracuje jako nevědomí a nedobrovolní otroci ku prospěchu finanční elity.

Poodhalování závoje iluze..

To co bylo řečeno je v kostce vše, co potřebujete vědět a bankovním kartelu a finanční elitě, pod taktovkou federální rezervy. Ale byla by to chyba, přestat v tomto momentě, a nevrhnout světlo na všechny ty technické finesy, podvody a podvůdky, které umožňují aby tento mechanismus fungoval. Je to vskutku kolosální systém, fascinující změna úskoků a zastíracích manévrů.

Pojďme se nyní společně podívat na konkrétní cestu, kterou tito finanční kouzelníci vytvářejí iluzi zvanou moderní peníze. Nejprve uvedem krátké shrnutí, následně se pustíme do konkrétních detailů.

Mechanismus Mandrake: shrnutí

Funkce této chiméry je přeměna dluhu v peníze. Je to opravdu takto triviální. Nejprve, FED nakoupí vládní dluhopisy, které neskoupí veřejnost a napíše kongresu šeky za tyto dluhopisy. Tyto peníze jsou vytvořeny z ničeho, nemají žádné krytí – jsou vytvořeny „z fleku“ pro účely platby za obligace. Nazýváním těchto dluhopisů „rezervy“, FED je dále použije k vytvoření devíti dalších dolarů z každého dolaru právě vytvořeného. Peníze vytvořené původně, utratí vláda, zatímco oněch 9 dolarů navíc z každého dolaru se dostane do oběhu prostřednictvím nových úvěrů privátním subjektům. Výsledek tohoto procesu je totožný jako tisknout nové peníze v tiskárně, avšak je založen na účetním triku, nikoli „tiskařském“ triku.

Toto je možné, protože Kongres a bankovní kartel v tomto spolupracují a bankám je zákonem dovoleno vybírat úroky z peněz, vytvořených z ničeho. Kongres, na oplátku, dostane možnost získat prakticky neomezené množství prostředků, aniž by musel občanům vysvětlovat, proč se ceny a daňová zátěž zvyšuje, kvůli procesu inflace. Inflace je skrytá daň. Pokud jste plně pochopili tento odstavec, chápate jak funguje FED, potažmo centrální banky obecně.

Nyní se podíváme na tři různé způsoby, kterými FED vytváří peníze z dluhu.

První způsob je skrze půjčky ostatním bankám na mezi bankovním trhu, použitím nástroje, který se nazývá Discount Window.

Druhý je nákup dluhopisů a jiných „certifikátů na dluh“ skrz tzv. Open Market Committee.

Třetí je změnou (snížením) tzv. povinných rezerv, jež jsou ostatní banky nuceny udržovat.

Každá z těchto metod je v podstatě jen jiná formální cesta za tímž účelem: konverze dluhu v peníze..

..konec první části.