Něco málo o práci

 

 

Mnoho lidí se velice mylně domnívá, že práce je něco pokořujícího. V mno­ha společnostech se činí rozdíl mezi manuálním a intelektuálním zaměst­náním. Je to druh snobství, které by mělo být vymýceno, protože obrací bratra proti bratru a rasu proti rase.

 

Práce, ať intelektuální nebo manuální, je povznášející pro ty, kdo ji vykonávají svědomitě a bez nesmyslného pocitu studu. V některých zemích se považuje za nemístné, aby paní domu na cokoliv sáhla. Má se za to, že by měla jen tak posedávat, vypadat elegantně, a občas vydat nějaký příkaz, aby se vidělo, kdo je tady paní.

 

Za dávných časů si ve staré Číně tzv. vyšší společenská vrstva nechávala narůstat nehty tak směšně dlouhé, že je často bylo třeba chránit zvlášt­ními pouzdry, aby se náhodou nezlomily. Účelem těch dlouhých nehtů bylo ukázat, že jejich nositel je tak bohatý, že nemá zapotřebí sáhnout na práci. Dlouhatánské nehty byly přesvědčivým důkazem nemožnosti se vě­novat jakékoliv práci, neboť za těchto okolností se jejich majetný vlastník či vlastnice nemohli postarat ani o vlastní tělesné potřeby a museli mít služebnictvo úplně na všechno!

 

V Tibetu před čínskou komunistickou invazí někteří šlechtici (kteří měli být moudřejší!) nosívali rukávy tak dlouhé, že úplně zakrývaly ruce a ještě jim přes špičky prstů přesahovaly o deset až dvacet centimetrů. Účelem bylo ukázat, že tito lidé jsou natolik významní a bohatí, že nemají zapotřebí pracovat. Předlouhé rukávy to připomínaly všem. Takovýto přístup k práci její skutečný smysl pochopitelně degradoval. Práce je totiž druh discipliny a tréninku. Kázeň je v životě naprosto nezbytná, a jak už jsme řekli, právě v ní spočívá rozdíl mezi výkonným vojenským plukem a dezorganizovanou smečkou. Kázeň v rodině přetvoří mládež - dospívající výrostky - ve slušné občany, až dorostou. Vždyť je to právě nedostatek disciplíny, co žene mladé chuligány do band, kde se navlečou do kožených bund a začnou se rozhlížet, co kde zničit.

 

Zmínili jsme se o Tibetu jako o jednom z míst, kde vládly mylné ná­zory na práci, ale to bylo jen mezi laiky. V lámaseriích vládla zásada, že každý, bez ohledu na své postavení, se musel pravidelně věnovat i ma­nuální práci. Nebylo nic neobvyklého (před komunistickou invazí) vidět vysokého opata, jak umývá podlahu. Drhl ji a vynášel odpadky po těch nejnižších z mnichů. Účelem tohoto bylo, aby si i opat připomněl, že vše­chno na tomto světě je dočasné a že v dnešním žebráku se může skrývat zítřejší princ. V Evropě i jinde sice už příliš korunovaných hlav u mo­ci nezůstalo, ale mnohý z těchto bývalých vládců, nebo i presidentů, si náramně pospíšil majetkově se nadmíru zabezpečit na dobu, kdy nebude u moci. - Vraťme se ale k tématu práce. Znovu zdůrazňujeme, že ať jde o jakoukoli, ať je duševní nebo manuální, je vždy výhradně povznášejí­cí, a nikdy ne ponižující, je-li konána s čistými úmysly a s cílem sloužit druhým. Místo abychom obdivovali vyšňořené paničky, které se povalu­jí a sekýrují špatně placené služebnictvo, přičemž samy nehnou prstem, měli bychom tleskat právě oněm sloužícím - a elegantní boháče igno­rovat; vždyť jejich služebnictvo vytváří cosi vznešeného. Nafrněné fifleny nic.

 

Dostávám mnoho emailu od zoufalých lidí, kteří píší, že ten či onen naléhavě potřebuje pomoc či radu, a jakže ho mají zhypnotizovat či donutit, aby změnil styl života. V takových případech zásadně nezasahují, neboť jsem toho názoru, že je opravdu velice škodlivé snažit se ovlivnit něčí životní cestu. Na tomto webu Vám nabízíme poznání, předkládám své názory a vědění, ale nesnažíme se nutit vás v ně věřit.

 

Ptá-li se vás někdo na názor, vyslovte ho, ale nesnažte se ho nikomu vnucovat. Přestaňte se dál o celou věc starat, protože skutečně nemůžete vědět, jakou životní cestu si kdo zvolil. Budete-li vytrvale na někoho nalé­hat, natolik, že ta osoba udělá něco, co nechce, můžete být vtaženi do její karmy a to může mít velice nepříjemné důsledky.

 

Na závěr pár slov o zvířatech. Mnozí na ně pohlížejí jako na bytosti, které chodí po čtyřech místo po dvou, avšak většina lidí je má za hloupé, protože nehovoří anglicky, francouzsky, německy ani španělsky. Věřte však, že i zvířata považují lidi za němá stvoření! Pokud jste skutečně telepatičtí, víte, že i zvířata si povídají, a to mnohem inteligentněji, než mnozí lidé. Skupina vědců, jak vyplývá z nedávného čísla „The Scientific American" objevila jazyk včel. Vyšlo najevo, že včely si dokáží předávat velice podrobné instrukce, a dokonce pořádají i „konference"!

 

Někteří vědci se začali zajímat o delfíny a jejich podivnou řeč, tedy o zvuky, jež vydávají. Tento hlasový projev nahráli a začali ho zkoumat při různých zvukových rychlostech. Při jedné z nich zněla delfíní řeč velice podobně lidské.

 

Zvířata jsou bytosti, které sestoupily na tuto planetu ve zvláštní podobě a tvaru, aby splnily své poslání způsobem pro jejich vývoj nejvhodnějším. Máme tu čest žít v těsné blízkosti dvou siamských koček, které jsou fenomenálně telepatické a s nimiž jsme po mnoha pokusech navázali telepatický rozhovor, podobající se velice řeči inteligentních lidí. Občas není ani trochu lichotivé zachytit, co si siamské kočky myslí o lidech! Začne-li člověk pohlížet na zvířata jako na sobě rovné tvory, kteří na sebe vzali jen odlišný vzhled, může se jim velice přiblížit, a dokonce s nimi i rozmlouvat, což by jinak opravdu nešlo.

 

Pes má např. rád lidské přátelství. Ochotně se podřizuje, protože ho chvála a lichotky těší. Naproti tomu siamská kočka lidmi často naprosto pohrdá, neboť člověk je ve srovnání s ní v mnoha ohledech velice han­dicapovaný. Siamská kočka má pozoruhodné okultní schopnosti, zejména telepatické. Tak proč byste nemohli dobře vycházet s vlastní kočkou, psem nebo koněm? Máte-li opravdu zájem a upřímnou víru, můžete se naučit rozmlouvat telepaticky i se zvířaty.