Metody ovlivňování reality

Metody ovlivňování reality

Čím více se snažíme z něčeho vymanit, tím více je pravděpodobné, že nás to nemine.

- např. nenávidíme hlasité sousedy

- nadáváme na špatné počasí

- nemáme chuť k dosavadní práci

Všude nás pronásleduje to, co aktivně nechceme.

Nemáme právo na tomto světě něco odsuzovat nebo měnit. Jsme na výstavě, kde jsou obrazy, které se nám nelíbí, ale visí na stěně. Nežádoucí věci je nutné přijmout ( to neznamená vpustit do sebe ), uznat existenci a nechat lhostejně projít okolo.

Projít znamená vyloučit ze svého života. Pokud něco mít nechceme, zkrátka o tom nepřemýšlejme. Lhostejně kolem toho procházejme a ono to z našeho života zmizí.

Vystrnadit ze života neznamená vyhýbat se něčemu, nýbrž to ignorovat.

Pokud nám někdo vadí, vypusťme ho z hlavy – řekněme si „K čertu s ním!!!!!“

Na místo, kde na nás útočí, tam nás nenajde. Nejdříve se slaďme s protivníkem ( naslouchejme ), kývejme se s jeho kyvadlem, ale vědomě buďme tam jen na oko = neúčastníme se jeho hry.

Nereagujme nebo reagujme nevhodně. Nebo si představme, jak ten, kdo na nás útočí, má to, co postrádá ( lásku, pozornost, sebedůvěru… ). Tak utlumíme kyvadlo, způsobíme disonanci.

Říkejme si často : prostě dostanu to, co chci. Tečka.

ZRCADLO

Náš život se odehrává před zrcadlem. Vše, na co myslíme, se odráží v zrcadle života a vrací se nám zpět v podobě materializace. Jsme však velmi vtaženi do úzkého koridoru, který nás nakonec sám ovládá a fixuje naši pozornost. Potom si myslíme, že nejsme schopni jiného stylu života, jiných rekvizit ( okolností, lidí…. ). Říká se tomu snít svůj omezený sen.

Ochrana před zrcadlem je PRÁZDNOTA – tzn. Nevstupuji do hry kyvadla, ale ani se nesnažím před ním ochránit. Zkrátka jej ignoruji = LHOSTEJNOST

ZÁMĚR jedná. Nepřeje si ani nevěří. Nevytváří nadbytečný potenciál. Předpokládá, že vše už je rozhodnuto. Jde o klidné uvědomění si toho, že se to tak stane.

Kouzelná každodenní formulka : Již mám, to co chci.

Postup :

žádná důležitost cíle – nutné je snížit hladinu důležitosti
vzdát se přání dosáhnout cíle
včas se smířit s porážkou

Potom jděme za cílem tak, jako když si jdeme koupit noviny do trafiky. A to vše za zachování si ODSTUPU = sledovat vše uvědoměle.

To, co chceme v životě, záleží na nás.

Každému je dopřána svoboda vybrat si vše, co je mu libo, ale většina v to nevěří.

Cílovou představu je nutné prožívat a často si vizualizovat.

Musíme zviklat hranici zdravého rozumu.

Záměr nemá být vypětím, nýbrž soustředěním.

Když jsem nemocný, nesmím si říkat, že jsem nemocný, ale léčím se!!!!!

Vzdejme se záměru obdržet, vyměňme jej za záměr darovat a obdržíme to, čeho jsme se vzdali.

K dosažení vlastních cílů využívejme vnitřní záměr ostatních lidí = nechme je dělat to, co chtějí ( mají tak pocit vlastního významu ). Náš vnější záměr využívá záměr partnera, aniž by poškozoval jeho zájmy.

Neměňme ostatní ani sebe. Je třeba ostatním umožnit, aby realizovali svůj vnitřní záměr. Přesměrujme svůj vnitřní záměr na realizaci vnitřního záměru partnera.

Zabývejme se druhými, tím nebudeme zvyšovat vlastní významnost, ale druhých. Jestliže o určitého člověka projevíme zájem, realizujeme jeho vnitřní záměr.

Ve vztahu hraje nejdůležitější roli, jak jsem vhodný pro vnitřní záměr druhého. On chce nakupovat, nechce, abychom my jsme prodávali. Proto zjistěme, co chce kupující.

Náš vnější záměr je obsažen ve větě „Co zajímá druhé?“

Nikdy nikoho z ničeho neobviňujme.

Neprosazujme svoji pravdu.

V hádce buďme divákem.

Uznejme své chyby.

Naslouchejme.

Nikdy nikomu neříkejme přímo, že nemá pravdu ( zachovávejme neutralitu ).

PŮVAB vychází ze vzájemné lásky duše a rozumu. Je to OSOBNÍ KOUZLO. Jestliže se chceme stát středem společnosti, vzdejme se důležitosti.

Dopřejme si rozkoš mít nedostatky. Uznávejme je.

NECHCI ANI NEDOUFÁM – MÁM ZÁMĚR! tzn. začít jednat.

Vzdejme se boje za významnost.

Přestaňme se ospravedlňovat před svým okolím. Ať se manipulátoři provalí do prázdna.

Vnější události nás přestanou ovládat, když snížíme jejich důležitost. Musíme vědomě odhodit vnější důležitost a přestat bojovat s prouděním variant, načež se překážky odstraní samy od sebe.

Začněme jednat bez námahy a bez toho, abychom se něčeho domáhali.

Žijme podle svého srdce.

Vědomě porušujme naše navyklé reakce na provokace a závislosti.

Za dosažení cíle nemusíme bojovat.

Základem je DOPŘÁT SI MÍT TO, CO CHCI! tj. lehce a bezstarostně, ne křečovitě. Jednejme v klidu ( tak se zbavíme strachu ).

Vzdejme se jednání, jež se zaměřuje na zvýšení pocitu významnosti. Nerozčilujme se. Reagujme pozitivně na negativní zprávy ( je to zábavná hra ).

Jak se zbavit pocitu viny? Přestaňme se ospravedlňovat.

Nenuťme se vždy vyhrávat.

Začněme ve směru k cíli alespoň kráčet.

Jak lze nic neočekávat? Jednejme.

Jak si nedělat starosti a neznepokojovat se? Jednejme.

Jak si nic nepřát? Smiřme se s porážkou a jednejme!

Rovnovážné síly pracují s heslem : „Vše, co se vám nelíbí, bude s vámi“.

Proto povolme stisk.

LÁSKU nespojujme se SEXEM a SEX není LÁSKA. Většinou z toho ale děláme nepovedený hybrid.

Každý má svůj cíl. Proces dosažení cíle představuje hybnou sílu evoluce. Vytvářením struktury se sami stáváme jejími otroky, ztrácíme sami sebe. Jde o proces výměny energie ( stejné jako výměna zboží ), kdy smetanu však slízávají kyvadla a člověk jen málo.

Struktura nás učí chtít to, co je třeba. Chceme-li se osvobodit od vysávajícího vlivu struktury, musíme si vybrat roli hrajícího diváka. Ve struktuře totiž člověk sám sebe ztrácí a přestává chápat, kdo je a co chce.

Musíme nutně přeorientovat pozornost, zabývat se něčím jiným, změnit scénář a dekorace.

ALKOHOL :

- jeho konzumací si bereme energii na úvěr ( hypotéku )

- potom následuje pád ( kocovina, sklíčenost )

- nabízíme energii kyvadlům ( splácíme ji )

Stejné je to s používáním internetu, s automaty a drogami.

Přestaňme se honit za svým cílem, začněme se pohybovat samostatně. Buďme sami sebou. Potom kyvadlu nezbývá nic jiného, než nás následovat. Tak dáme světu svoji jedinečnost.

NUDA jako taková neexistuje. Je tu pouze nestálá a neukojitelná touha ovlivňovat realitu.

Hodnocení na srovnávání plodí polarizaci. Rovnovážné síly odstraňují polarizaci cestou interakce protikladů.

Předmět či vlastnost, které člověk přidává zvláštní význam, k sobě přitahují objekty s protikladnými vlastnostmi.

V našem světě je nekonečné množství variant našeho života. Je zde napsáno vše, co kdy bylo, je a bude. Tyto varianty se promítají do fyzické materializace.

SNY odrážejí potencionálně reálné události, které si mohly v minulosti najít své místo nebo jež se mohou projektovat v budoucnosti. Snění je výlet duše do prostoru variant, kde jsou zobrazeny všechny scénáře a dekorace. Poté jsou přepsány rozumem. Ten nemá paměť, ale adresy k datům v prostoru variant. Rozum není schopen v zásadě vytvářet nic nového, pouze kombinuje a obměňuje varianty.

Dítě do 4 let nedokáže rozlišit sen od reality. Po narození není vnímání ničím zaostřeno. Dítě je jasnovidné a má rozvinutou intuici a bezprostřední přístup k informacím. Proto vnímá svět takový, jaký je.

Snící dospělí dítěti zužují rozhled, fixují jeho pozornost ( tohle dělej, tohle nedělej, poslouchej mě, sem se mi dívej…… )Tak dítě ztrácí uvědomění a začíná nevědomě snít. Tvoří se šablona úzkého nazírání a tak se vytváří stereotypní pohled. Odevzdáváme se do rukou chodu událostí, život se nám děje.

Abychom poznali, co je realita a sen, musíme změnit šablonu světonázoru. Ta je vryta do mozku, proto musíme vytvořit novou, pomocnou šablonu, tj:

- osvobodit rozum

- odtrhnout ho od šablony

To se děje při vstupu do spánku a používáním drog. Díváme se na obvyklé věci neobvykle. Rozum sleduje obrázek z blízko se nacházejících prostorových variant.

ROZUM sleduje materiální skutečnost, jako by se díval z okna.

Naučme se realitu vnímat jako sen. Pouze ve vědomém snění jsme totiž opravdu schopni kontrolovat situaci. Naopak, jestliže spíme v bdělém stavu, rozhodně nejsme pány situace, nýbrž bojujeme s kyvadly. Sejděme do hlediště a zůstávejme POZOROVATELEM.

Musíme neustále kontrolovat, kterým směrem se ubírá chod našich myšlenek. Jakmile si na to zvykneme, bude to automatické. Potom vždy budeme vědět, že je to sen. Nařizujme si, abychom se automaticky probuzovali.

Lhostejně sestupme a hrajme.

EGO se žene za jediným cílem a to je potvrzení vlastního významu. Jestliže se mu jej nedostává, uráží se. Nastává duševní nepohoda, které se snaží zbavit:

egoista – ještě navýší důležitost ( zločinci, agresivní lidé )
altruista – ji zadusí, obrací se k Bohu, k ostatním, aby získal oporu

Opravdová cesta je návrat k sobě samému bez ohledu na vše ostatní. Zbavit se nezbytnosti obracet se na mínění druhých. Je to cesta k samostatnosti. Člověk dostal do vínku moc vytvářet vrstvu svého světa.

Podstatná je míra kontroly nad skutečností.

Bohužel nedokážeme uvěřit, že můžeme vše získat prostě jen tak, bez podmínek a to pomocí vnějšího záměru.

Neprosme, nevyžadujme a o nic se nebijme, nýbrž vytvářejme.

Naše možnosti omezuje jen a pouze záměr.

Rozum je orientován na materiálno ( jednu stranu zrcadla ) a duše na metafyzično ( druhá strana zrcadla ). Tam je potřeba směrovat záměr, který se potom projeví v materiální podobě.

Ve skutečnosti vzpomínky z paměti nezmizí, ale blokuje je uvědomění dotyčné osoby. Na předchozí ztělesnění si může vzpomenout každý, pokud ovšem v životě procitne, tedy dostane-li se ze snového stavu do stavu bdělého.

Vždy se nacházíme na těch drahách, jejichž parametrům vyhovuje naše myšlenkové vyzařování.

STRACH

- je nadbytečný potenciál energie ( když objektu strachu přikládáme vysoký význam )

- nutno snížit laťku důležitosti a potom strach zmizí

- boj se strachem nám bere energii a prohlubuje nadbytečný potenciál

Nebojujme se strachem. Bojme se, dopřejme si trému a potom strach sám zmizí.

Formy strachu :

- starosti

- nepokoj

- strach

Vyřešíme je tak, že začneme dělat něco, i jiného. A také KOORDINACÍ ZÁMĚRU :

- vše, co mě potká, je pozitivní

- vše se vyvíjí tak, jak má ( uvolněme se z kontroly nad situacemi a životem )

- dejme možnost situaci, aby se sama vyřešila

Abychom se zbavili stresu, musíme bezpodmínečně procitnout a odhodit důležitost. Pokud se rozhodneme, že budeme vnímat rádoby negativní změnu ve scénáři jako pozitivní, přesně tak tomu i bude. Potom dosáhneme úspěchu v pozitivním slova smyslu.

Ode dneška si slibme, že nebudeme projevovat žádnou :

- nespokojenost

- odsuzování

- nadšení

- obdiv

- idealizaci

- přeceňování

- přezírání

- ctižádost

- pocit nadřazenosti, viny, méněcennosti…….

PŘÁNÍ = usilujeme o něco, co nemáme, co není. Tak vyvoláváme energetický pokles tlaku, jenž zapříčiňuje působení rovnovážných sil. Neuskutečňuje se přání, ale záměr.

Pohyb po proudu stojí nejméně energie = je to pro nás BLAHOBYT. Jde o dodržování zákona zachování energie.

Příroda energií zbytečně neplýtvá.

ROZUM nemá ponětí o cestě nejmenšího odporu – bojuje + sám si hromadí překážky a problémy. Rozum chce rozhodovat, řešit problémy, udržovat situaci pod kontrolou. Volní řešení jsou pro rozum nesmyslné. Většina potíží se vyřeší samo, pokud nebudeme bránit proudění. Potom přijde řešení samo a bude nejlepší. Realizují se varianty nejméně energeticky náročné. Je to cesta nejmenšího odporu, nejúčinnější řešení a nejracionálnější.

Odpor plodí nové problémy.

Nesmíme ničemu dávat příliš velký význam.

Velmi vysoké cíle vůbec nejsou těžko dosažitelné, to z nich dělají navyklé stereotypy rozumu, jež lze pomocí principu koordinace záměru zlomit.

Můžeme dosáhnout každého cíle, který je náš. Pokud je cizí, zakusíme duševní diskomfort ( při diapozitivu ).

Nepřijímejme žádné rady od blízkých, které mají na srdci naše dobro.

Pokud jsme nějací, je to v pořádku, ale nesmíme se srovnávat. Potom přitahujeme polarizaci. Dopřejme sami sobě a ostatním být sebou.

Pocity povinnosti a nutnosti patří mezi vynálezy kyvadel.

Najděme si svůj cíl a svoje dveře.

Když něco musím udělat a nechce se mi, tak se nechme pronajmout ( buďme jako divák v kině, dívejme se a nezapojujme se do hry ).

Nosme pocit svátku všude sebou.

Skvělá metoda, které se náš navyklý rozum vzpírá : INVERZE REALITY = negativní události chápejme radostně a pozitivně.

Radujme se z neúspěchu. Neprojevujme žádnou nespokojenost.

Energetičtí upíři jsou :

vtíraví a lísaví lidé
manipulátoři – přes pocit viny, problém
provokatér

MATERIALIZACE : myšlenkové vyzařování, jež prosvětluje odpovídající sektor, realizuje jeho variantu. Tak vykazují myšlenky bezprostřední vliv na chod událostí.

Nadbytečný potenciál se vytváří myšlenkovou energií člověka, jestliže nějakému objektu přisuzuje příliš velkou důležitost. To působí rovnovážné síly, které vytvářejí velké množství problémů. Dostáváme opak toho, co si přejeme.

DIAPOZITIV = je zkreslený obraz reality v naší hlavě.

a) negativní – plodí jednotu duše a rozumu a proto se ve skutečnosti ztělesňuje

b) pozitivní – záměrně jej vytvoříme, potom úžasně transformujeme vrstvu svého světa

Cílový diapozitiv je pomyslný obrázek toho, že cíl již byl dosažen. Jeho systematická vizualizace vede k materializaci odpovídajícího sektoru prostoru variant.

Naším cílem je proměnit život ve svátek.

Čím jsme starší, tím máme větší tendenci vyjadřovat negativní vztahy.

Pocit nespokojenosti převýší prosté uspokojení z klidu a spokojenosti.

Stanovme si pravidlo, že ať se stane cokoli, udržíme svůj vztah pod kontrolou ( není tak špatně, jak se zdá ).

NECHVÁTEJME! Je potřeba čas + sebeovládání a trpělivost. Svět se o nás stará. Naučme se věřit světu, on se o nás postará, pokud mu to dovolíme. V drobných i těch nejdůležitějších záležitostech. Přenechejme mu svoje problémy, nejsme zařízeni, abychom se o vše postarali sami.

MŮJ SVĚT MI VYBÍRÁ JEN TO NEJLEPŠÍ!

MŮJ SVĚT SE STARÁ O TO, ABYCH SI ŽIL SNADNO A V POHODLÍ.

SVĚT MI PLNÍ PŘÁNÍ.

V tom se skrývá ohromná síla.

Naši pozornost obvykle zcela ovládají negativní zážitky. Zabýváme se tím, co nás neuspokojuje. Přemýšlíme o tom, co nechceme, nechceme to, o čem přemýšlíme. Je to začarovaný kruh.

A tak, to, co je nám nepříjemné, se nám děje.

- žena nenávidí alkohol, bude předurčena setkávat se s ním

- čím větší bude její odpor, tím více bude manžel pít

Pokud se sám sobě líbím, pak k tomu budu mít stále více důvodů. Zrcadlo světa nehodnotí obsah, který je do něj vysílán, nasměruje jej tam, kam chce.

Neměňme odraz ( realitu ), ale předlohu.

Neúspěšně měníme odraz, ale přitom je nutné změnit obraz ( směr a charakter myšlenek ).

Žijeme podle toho, jaké myšlenky si o své existenci připouštíme ( bohatý x nemocný)

Vše lze změnit, i radikálně!!!!!!!Nemusíme znát konkrétní řešení, najde se samo.

Všichni nevědomky chodíme v uzavřeném kruhu. Žijeme v iluzi, že jsme v moci okolností, které nejsme schopni změnit. Chceme-li změnit tvář reality, musíme z kruhu vystoupit. Musíme jít přes vnější záměr. Odvrátit se od odrazu v zrcadle a začít v myšlenkách utvářet obraz, který chceme vidět – to je cesta ven ze zrcadlového labyrintu – stojíme, neběžíme. Samotná realita se blíží sama. Svět se postupně vybarví podle našich myšlenek. Pouze v myšlenkách cíleně formuji vytoužený obraz.

PROCES = negativní nahradit pozitivním, dělat pravidelnou inventarizaci myšlenek, vymýtit všechna NE.

Protože, když nechceme pracovat, výsledkem je práce. Obsah se přenáší.

Uvědomme si, že stojíme před zrcadlem a vysílejme jen pozitivní myšlenky. Je potřeba čas a trpělivost. Není potřeba víra, stačí jen dodržovat techniku. Je to neuvěřitelně jednoduché.

Musíme získat drzost nepodlehnout chmurám.

IGNORUJME negativní podněty a projevy, neohlížejme se. Výsledky potom předčí naše očekávání.

Manipulujme sami sebou a ne odrazem!!!

Vnitřním záměrem působíme na odraz.

Protesty, odmítnutí, trvání si na svém, hádání se = rozum plácá do vody, vesluje proti proudu, zatímco hájí své představy. To je vnější scénář.

Řešení :

- dopřejme světu, aby se sám pohyboval – uvolněme sevření

- klidně pozorujme, co se děje, potom události plynou do ideálního řečiště

- musíme přesměrovat energii vnějšího záměru na to, aby dynamicky sestavoval náš vysněný scénář

Tím, že se vzdáme kontroly, získáme nad situací skutečnou kontrolu = a to je PARADOX

Pozorujme hru a kulisy. Hrajme lhostejně.

Svět kolem nás nám neustále radí, zkusme se nad tím zamyslet.

Vyslyšme cizí názor, nespěchejme s diskusí.

Zdá-li se nám, že někdo dělá něco špatně – tak ať, nezasahujme do toho.

Máme-li před sebou výběr, dejme přednost variantě, která bude snadnější.

Dejme světu volnost a pozorujme, kam a jak se pohybuje. Pronásledujme jej jako moudrý rádce.

Máme sklon vidět na dobrých věcech jen to špatné. KAŽDÝ OBRAZ JE TŘEBA VNÍMAT JAKO POZITIVNÍ.

Mějme ode dneška tuto zásadu:

- vše lze řešit velmi jednoduše

- vše je vynikající

Jsme majiteli svého úspěchu.

Dostáváme to, co si vybíráme.

Ovlivňovat vlastní osud dokáže každý, ovšem jedině za podmínky, že vezme kormidlo pevně do svých rukou.

Lze žít podle toho, jak život plyne – číst horoskopy a přijímat osud jako předurčený ( potom si jej podvědomě přejeme a pak se uskuteční ten, který je předurčen ). Předpovědi se usadí v podvědomí a potom programují náš osud. Neseme odpovědnost za proroctví, které chceme slyšet. Za vše se platí.

Ale můžeme to zamítnout a vytvořit si plán, jaký by Bůh sám nevymyslel. Nepotřebujeme vědět co je pod kapotou auta, stačí jej řídit. Transurfing dává řidičský příkaz.

Nesmíme přemýšlet o tom, co nechceme, ale o tom, co míníme získat. Pozornost musí být soustředěna na konečný cíl, jako bychom jej již dosáhli. Emoce nemusíme krotit, musíme změnit svůj vztah k nim.

Je potřeba silná hladina energetiky k tomu, abychom byli schopni materializace. My ale energii spotřebováváme na :

- povinnosti

- omezení

- nadbytečné potencionály

Zamysleme se nad tím, co nás štve - potom se toho můžeme zříci, je to závaží. Jsou to obvykle vtištěné programy jako :

- musím vítězit

- musím být nejlepší ze všech

- musím absolvovat cestu, kterou jsem si vybral

- nemám právo na omyl

- musím se naučit cizí jazyk

To, co odkládáme, se pro nás stává závažím. Skoncujme s tímto zlozvykem.

Chci-li se něčeho zříci, tak z přesvědčení a ne z povinnosti.

Zvyk, jemuž umožníme volný průchod, přináší mnohem menší škody.

Další závaží je učení ve smyslu biflování. Vytváříme tak velké napětí. Nemá smyslu si pamatovat kvanta informací, poněvadž představují neforemné zavazadlo, jež ubírá mnoho sil.

Cíl se aktivuje energií záměru během realizace. Nejlepší je mít svůj vlastní cíl. Potom nebude deficit energie.

Dopřejme si svobody a volnost, tj. dopřát si nemít svůj cíl. Tím nashromáždíme energii k hledání vlastního cíle.

Zvýšením energie dosáhneme :

uvolněním zaneprázdněných zdrojů ( konec se starostmi, obavami, trápením, povinnostmi )
tréninkem energetických proudů v těle – podél páteře se představujeme jeden kanál, kterým vede energie ze zdola nahoru, až nad hlavu, kde přechází v obrovský gejzír, který plní Vesmír a tím i naplňuje náš cílový diapozitiv a druhý kanál, která vede od shora dolů pod nohy, kde se rozprostírá a nakonec se obě energie spojují v jeden zářící a energetický obal kolem nás
rozšířením těchto energetických kanálů

Každý den si říkejme : MÁ ENERGIE DEN ODE DNE NARŮSTÁ. Tím získáváme vysokou hladinu energetiky, která uvádí člověka k inspiraci.

EUFORIE = PŘI PRUDKÉM PŘESUNU Z NÍZKÉ HLADINY ENERGIE NA VYSOKOU, odkrývá vědomý přístup k sektorům variant, jež se nacházejí velmi daleko od těch aktuálních, které se právě realizují. Kompenzuje nedostatek talentu.

Čím vyšší máme energii, tím rychleji materializujeme.

Chceme-li vytvářet vrstvu svého světa efektivněji, musíme s ním splývat v jednotu, být s ním naprosto totožní. Pozorujme okolí, splývejme s ním.

Nasměrujme pozornost na cíl, ne na úsilí. Jinak dosáhneme úsilí. Musíme udat své energii směr, musíme ji zacílit. Důležitá je koncentrace, nikoli napětí, ale soustředěnost, protože myšlenky přeskakují, ideje hasnou. Důležité je udržet myšlenky pod kontrolou. Toho dosáhneme tím, že se naučíme přemýšlet o tom, čím se v aktuálním okamžiku zabýváme.

Pocit VINY je nejdestruktivnější pocit.

- vyžeňme ho, je v našem domě hostem

- navazují se na něj manipulátoři

- je to mikročip s programem odpracovat nějakou povinnost

- stávají se z nás loutky

Skončeme s ospravedlňováním. Nepřesvědčujme se, že jsme někomu zavázáni, prostě dělejme své věci. Neomlouvejme se kvůli maličkostem. Zaveďme nový zvyk : vysvětlujme svůj postup pouze v případě, že to bude opravdu nevyhnutelné.

Navenek musíme vypadat bez viny.

Komplex MÉNĚCENOSTI se odráží v zrcadle.

DŮLEŽITOST = paradox je to, že čím více se důležitost snažíme navýšit, tím více se zmenšuje a naopak, člověku, který se o svoji významnost nezajímá, se jí dostává bezvýhradně.

Berme neúspěch za úspěch. Pak jsme neporazitelní.

NESUĎME. Je to pro nás nevýhodné, i když kritika je oprávněná.

INDIGOVÉ DĚTI:

- zrcadlí nám směřování k nezávislosti, intuici, individualitu

- jsou citlivé na nadbytečný potenciál

Rodiče tlačí na děti a tím vyvolávají polarizaci.

NUDA je pouze věčná potřeba ovládat realitu. Nuda jako taková neexistuje.

Jak poznáme, že jsme na správné cestě? Jde mi vše skvěle, dnes dělám vše lépe než včera.

Je nutné si cílový diapozitiv alespoň 0,5 hod denně vizualizovat. Vizualizujme si to, co budeme cítit až dosáhneme cíle, co budeme dělat v cílové sestavě. Virtuálně v ní žijme.

Při tranzitu ( přes varianty našeho života ) na náš cíl se dějí různé věci, i divné a to hlavně při intenzivní vizualizaci.

Žijeme však v odraze, jsme jím hypnotizováni. Jsme doslova vtaženi do zrcadla.

- musíme pochopit jednu věc – jsme tu my a je tu zrcadlo

- dokud se budeme soustředit na odraz, budeme se nacházet uvnitř zrcadla

( vše, co se zde děje, probíhá nezávisle na nás )

Náš život je počítačová hra. Jsou nám dány pravidla, ale nemůžeme hru ovlivňovat. Pod zámkem nás drží naše POZORNOST. Realita v zrcadle nás ovládá, jsme v moci iluze.

Chceme-li proniknout, musíme přenést pozornost z odrazu na obraz.

Uvědomíme-li si, že stojíme před zrcadlem, získáme schopnost modelovat realitu na základě obrazu svých myšlenek. Proto je nutné přesměrovat chod svých myšlenek:

- z nechci na to, co chci

- z nelíbí na to, co se mi líbí

- z prostředků na konečný cíl

ALE!!!!! Nové pravidlo = pokud je něco neúspěšné, mějme to jako úspěšné. Jinak se ocitneme uvnitř zrcadla. Nepitvejme scénář, ale dynamicky ho upravujme.

Pokud se rozumu něco nelíbí, musíme ho přesvědčit, že je to tak, jak má být. Rozum si dělá starosti, jak konečný cíl dosáhneme. My ho však fixujme jen na konečný cíl.

Když najdeme cíl, spřádá rozum scénář a postup. Když to nejde podle plánu, pochybuje. Tak ale ničeho nedosáhneme.

Nikdo nemůže vědět, jak se mají události vyvíjet, aby se objednávka realizovala.

Všechny geniální věci jsou nečekaně prosté.

Vyjděme z davu, jděme po vlastní cestě, které nám velí srdce.

Chopme se práva být VYVOLENÝM:

- stanovme si vlastní zákony

- rozhodněme se, co je pro nás správné a co ne, protože sami vytváříme vrstvu svého světa

Buďme vykonavateli své reality. Musíme mít drzost své právo používat. Nepochybujme.

Nejde o to, jak správně přemýšlíme a postupujeme, nýbrž o to, jak moc věříme své pravdě.

Nechci ani nedoufám – mám záměr.

Mohu a jsem toho hoden, protože jsem se rozhodl.

Nejvhodnější postup je ten, který podle svého názoru nejsnáze aplikujeme.

Vše dělejme tak, jak nám to vyhovuje.

Ideu nevynalézejme, musíme ji rozeznat.

Chopme se svého práva mít pravdu.

Vykročme z řady a vyslovme svůj verdikt – disponujme právem vykonavatele.

Přemýšlejme o cíli jako o hotové věci. Nepochybujme!

Uvolněme křečovitý chtíč, vždyť to přeci dosáhneme.

Neměňme cíle. Mějme trpělivost. Úspěch je zaručen, radujme se.

Číšník nám přinese jídlo, až uvidí, že svůj oběd již konzumujeme.

Je vždy potřeba dát přednost té nejsnazší variantě.

Ať se děje cokoli, vše vede k cíli a probíhá právě tak, jak má = to je KOORDINACE ZÁMĚRU

Nehledejme. Poslouchejme hlas svého srdce.

Nikoho bláznivě nemilujme. Ani své děti:

- dopřejme jim být sami sebou a sobě také

- povolme uzdu a svou láskou je nedusme

Ovládáme-li chod svých myšlenek, ovlivňujeme realitu. Ale to nikdo nedělá!

Ať se děje ( bude dít ) cokoli, můj záměr se realizuje, vše k němu směřuje a jde, jak má.

Nikoho se neptejme, pevně kráčejme svoji cestou. Tak ale pobouříme okolí – buďme na to připraveni.

Mějme odvahu a drzost chopit se svého práva.

Rozhodněme odvážit se. Sami pátrejme po informacích v prostoru variant.

Během dne :

- kontrolujme se, dívejme se na sebe a okolí

- žádný vlastní scénář, ale koordinace záměru, pohyb po proudění, zachovávání si duševního komfortu v okamžiku rozhodnutí

- kontrolujme svoje myšlenky, žádný spánek při vědomí

Mějme drzost využít práva vykonavatele své vlastní reality.

ROZUM se nachází v moci kyvadel a stereotypů a skutečně je hloupý. Zkusme méně přemýšlet a více aplikovat transurfing v praxi. Věřme svým zkušenostem.

- buďme nezávislí

- nebojme se bořit zaběhlé stereotypy

- jednejme odvážněji

Zkrátka dopřejme si mít své právo.

Cílový diapozitiv by měl směřovat k naplnění – změnit život ve svátek.

„Někdy jsem hodná, moc hodná, zato jindy jsem zlá, ale tak zlá, jak chci. Svoboda, to je síla. Žít podle své vůle a bez hranic, to je dar“.

Sami určujeme počasí ve své vlastní vrstvě světa. Využijme svého práva vykonavatele své vlastní reality.

Jakoukoli porážku změňme ve vítězství. Tak budeme králem v našem království.

Náš vnitřní svět znečišťují 2 komplexy:

1. POCIT VINY

2. POCIT MÉNĚCENNOSTI

Zbavíme se jich jen konkrétním jednáním, tzn. přestat se ospravedlňovat a chránit si svou významnost. Zušlechťuje je princip koordinace důležitosti.

Jak získat to, co chceme? Vyměňme to za záměr dát a dostaneme toho, čeho jsme se zřekli.

Pokud jsme našli svůj vnitřní opěrný bod, sami se staneme osou, kolem které se bude svět otáčet. Jinak máme tendenci se zavěsit na nabízející se vnější kyvadla.

Buďme MÁGEM.

Jakmile nás něco rozruší, nadchází okamžitě nová nepříjemnost :

- nalaďme se pozitivně a tvařme se, že nás situace těší

- pokusme se v negativní události najít pozitivní bod

Zaveďme si idiotský zvyk radovat se z neúspěchu. Je to lepší, než truchlit nebo se rozčilovat. Tímto se vyhneme dalším nepříjemnostem.

Zvykly jsme si, že na fyzickou realitu lze působit jen bezprostředně, vnitřním záměrem. Tedy tím, že jednáme v rámci svých omezených schopností.

VNĚJŠÍ ZÁMĚR :

- dokážeme vytvořit to, co zatím ve skutečnosti neexistuje tím, že budeme realizovat odpovídající sektor prostoru variant nasměrovanou energií myšlenek

- vyžaduje to určitý čas a cílevědomou koncentraci pozornosti ( ne vypětí )

- ztělesňuje se myšlenkový obraz, který vzniká v jednotě duše a rozumu ( když není, cíle se nedosáhne )

MATERIALIZACE:

- je dostatečně dlouhé působení úzce nasměrované energie myšlenek

- je to pravidelná práce s diapozitivem, nic víc není třeba

- vše se začne projevovat pomalinku, proto je potřeba jednat vytrvale a dodržovat princip koordinace

Víra není nutná, je potřeba systematická práce.

Cíl se logicky určuje rozumem – to je ale chyba!

Úkol rozumu nespočívá v hledání cíle, nýbrž v jeho včasném rozpoznání. Duše jej vycítí, to poznáme. Musíme ji předložit ale možnost výběru.

- musíme rozšířit obzory

- zajít tam, kam jsme dosud nezavítali

- podívat se to, co jsme nestihli vidět

- vpustit k sobě nové informace

Tak se vytrhnout z kruhu každodennosti a pozorněji naslouchat hlasu svého srdce.

Jestliže se setkáme s nějakou informací a pocítíme, že duše vzplanula a že rozum ji spokojeně a ze všech sil zvažuje, lze předpokládat, že jsme cíl našli.

Když přemýšlíme, jakého partnera nechceme, co se nám na něm nelíbí, pak si právě takového přitáhneme a potkáme ho ( zrcadlo to zesiluje ). Soustřeďme se na to, co chceme získat.

Zaveďme si zvyk sledovat, vyhledávat a vyhlížet na lidech to, co potřebujeme.

Společnost vytváří stereotypy, které se do našeho podvědomí propašují:

- neříkej hop, dokud nepřeskočíš

- ať to nezakřikneš…….

Jednota rozumu a duše se vyznačuje tím, že ji doprovází BOUŘLIVÉ POCITY ( nadšení, odpor, nechuť ).

Jestliže se nám něco opravdu protiví a něčeho se obáváme, duše a rozum se spolu zcela shodnou. Proto dostáváme to, co nechceme.

Pokaždé, když se naše pozornost chytí něčeho, co odmítáme, vědomě se přeorientujme na to, co bychom chtěli mít a kráčejme směle k cíli.

Chceme-li, aby k nám všechno přišlo samo, musíme výrazně snížit TLAK a rovnovážné síly přinesou to, co vyžadujeme ( pokud je na to naladíme ). Naši důležitost a důležitost našeho problému přejmenujme na něco směšného. Potom si představme diapozitiv ( ale jen obecně ).

Snížení důležitosti vyžaduje přijetí toho, co se děje.

Pokud srdce je naplněno odhodláním mít a jednat a rozum nesužují pochybnosti a obavy, stávají se takzvané ZÁZRAKY. Přesná myšlenková forma se okamžitě realizuje ve skutečnosti.

PŘÁNÍ samo o sobě nic nepřinese. Naopak, smísí-li se přání s pochybami, mění se v chtíč, takže šance na úspěch prudce klesají.

Člověk má tendenci dávat příliš velký význam vnějším okolnostem. To vytváří nadbytečný potenciál – ten vyvolá rovnovážné síly a výsledkem je opak toho, co jsme očekávali.