Kosmické zákony – vzdělání
Můžeme si troufat odhadnout, jak bude vypadat společnost v novém tisíciletí? Těmito úvahami se zabývala celá řada filosofů, prognostiků, politiků a sociologů. Výsledky jsou velmi odlišné a pokud se podíváme na starší prognózy a nynější skutečnost, téměř nikdy se výsledky neshodují.
Civilizovaná společnost považuje rodinu - život v párech, společně s dětmi za základní článek. Přesto však existuje celá řada zemí, kde ke všeobecné spokojenosti je možné mnohoženství či mnohomužství. Tato alternativa vyplývá z dlouholeté tradice, podložené potřebami těchto společenství. Bohatý paša ekonomicky zajistil více žen, krásné ženy měly hodně sluhů…. Partnerský vztah by ovšem měl být dobrovolný a založen na citové vazbě partnerů. Dokonce zde mohou fungovat i tradiční rodičovské vztahy – matka je vždy jen jedna a otec rovněž, pouze to nesmí zapírat. I když je problematické přirovnávat lidi ke zvířatům, zde jsou mnohačetné vztahy u některých druhů zcela obvyklé. Uvědomte si, že člověk se sám odlišil od zvířete jen tím, že se prohlásil za nejinteligentnějšího tvora, co si však o tom myslí zvířata, bohužel nevíme.
Ve většině západních států je institut manželství a rodičovství zakotven v zákonech o rodině, svatební obřady institucionalizovány a vše se chápe jako společenská zvyklost. Dnešní mladá generace se však na instituci manželství dívá zcela jinak a např. ve Švédsku žije až 50% párů ve volných vztazích, včetně dětí. Povinností, které ukládá rodičům zákon se však nikdo nezříká, v ojedinělých případech se postará společnost. I ve volném partnerství existují doživotní citové vztahy rodičů a dětí, i když po osamostatnění žijí děti obvykle zvlášť. Neexistují zde totiž většinou problémy se získáním bydlení. V našich poměrech je to právě problém bydlení, který musí partneři obvykle řešit. Mladý pár nemá obvykle naspořen 1 – 2 miliony na zakoupení bytu a hypotéční úvěry jsou velmi riskantní, hrozí-li ztráta zaměstnání. Mimoto po zaplacení splátek rodina živoří na životním minimu.
Jaké tendence jsou tedy žádoucí a předpokládané ve 3. tisíciletí?
Extrapolací dosavadního vývoje lze předpokládat, že institut manželství bude nahrazen partnerskými smlouvami, určujícími práva a povinnosti partnerů k sobě navzájem a ke svým potomkům. K volnějším vztahům přispěje i ekonomická nezávislost partnerů na sobě a nevázanost na bydlení a práci. Na základě lidských práv nelze zákonem stanovovat jakékoli podmínky pro partnerské vztahy, rozhodující je pouze užitek pro jedince i společnost. Dodržování zásad je pochopitelně pouze záležitostí morálky a duchovní vyspělosti partnerů. Nynější složité příbuzenské vztahy mezi generacemi, sourozenci, manželi a příbuznými z druhé strany budou nahrazeny pojmem ”velká rodina”, jejímiž příslušníky jsou všichni lidé. Pomoc opuštěným dětem a lidem bude hodnocena jako nejzáslužnější společenský čin. Uvědomujete si, jaký problém dnes představují staří, osamocení a bezmocní lidé, sirotci a děti z rozpadlých rodin? Budete-li potřebovat chůvu pro vnoučata, prostě si vyberete nějakou opuštěnou babičku. Chybí vám společnost? Spojíte se s jinou rodinou a budete si vzájemně pomáhat. Tyto myšlenky nejsou utopické, ale jsou prakticky realizovány v domorodých společenstvích, která nazýváme ”primitivní”. Není tomu u nás právě naopak? Nesnažíme se zákony omezit přirozené lidské potřeby a touhy?
Ve vyspělých státech směřuje nyní bydlení k decentralizaci, kdo si to může dovolit, bydlí na venkově a dojíždí za prací i 100 km denně. Bydlení blízko přírody je nejen módou, ale i zdravější, než život ve městech zahlcených exhalacemi, hlukem a odpadky. Ideální by byla pochopitelně nezávislost na pracovišti a je zřejmé, že většinu administrativních a duchovních činností bude možné vykonávat z domu, za pomoci počítače a Internetu. Sám autor se přiznává, že tento způsob sám praktikuje, pokud to ovšem jde.
Výstavba stále větších měst v posledních 50-ti letech přinesla pouze samé problémy. Nejsou to jen exhalace, domovní odpad, problémy s parkováním nezbytných automobilů, ale i příměstské čtvrti chudiny, přiživující se na odpadcích (u nás se zatím bohudík téměř nevyskytují). Dostupnost zaměstnání, kultury, obchodů a bydlení v nájemných bytech je jen relativní výhodou, protože životní podmínky a prostředí působí většinou negativně na zdravotní stav velkoměstských obyvatel. Zásobování obrovského množství bytů pitnou vodou, elektřinou, plynem a teplem si vyžaduje stále vyšší náklady, cena pozemků je vysoká, takže životní náklady ve městech neustále rostou. Problémy jsou i s odvozem pevného domovního odpadu a kanalizací, protože dosavadní čističky vod již kapacitně nestačí. Mnohem ekologičtější se zdá bydlení na vesnici, kde odpadní voda bude likvidována v individuálních čističkách, kde za pomoci mikroorganismů vychází do přírody téměř čistá voda a zbytek slouží jako hnojivo na zahrádku.
Lze předpokládat, že v budoucnosti bude omezena zemědělská velkovýroba, vzhledem k poklesu poptávky zejména po masných produktech a většina obyvatel vesnic se bude sama zásobovat zeleninou, protože lidé budou mít mnohem více volného času. Každý domek bude mít k dispozici dostatečnou pěstební plochu a sad, kde si rodina vypěstuje ovoce a zeleninu pro vlastní spotřebu. Chov domácích zvířat prakticky nebude existovat, neboť lidé budou většinou vegetariány nebo potraviny podobné masu budou získávány z rostlin, jako např. “sojové maso”.
Většina obydlí bude rozměrově unifikována, takže nebude problém měnit bydliště dle potřeb a přání obyvatel. Nikdo si s sebou nevezme nic kromě osobních potřeb. V novém obydlí si každý upraví detaily podle svého přání. Tento způsob stěhování je již dnes běžný např. v Americe, kde se domy prodávají často s úplným zařízením. Vývoj společnosti a uvědomění obyvatel bude takové, že nikdo nebude chtít stále nové a nové věci. Každý však bude toužit po nových znalostech, všichni prakticky po celý život neustále studují nové a nové obory, dle svých zájmů. Informace čerpají z databází, neboť každý již bude mít svůj osobní počítač, který bude napojen na multimediální síť. Počítač tak bude sloužit jako videotelefon, televize, rádio, k objednávání zboží, vlastní práci atd. V této podobě již můžete užívat počítače i my. Dostatek volného času přispěje k těsnějšímu soužití rodin, kdy rodiče budou moci věnovat dětem mnohem více času. Výchova v rodině je totiž základem morálních vlastností dětí. Pokud na děti působí ”ulice”, výherní automaty, akční seriály v televizi, drogy, heavymetalová hudba a jiné ”ďábelské vlivy”, nelze se divit nárůstu kriminality mládeže. Nezdá se vám, že dostatek péče rodičů, pochopitelně dostatečně uvědomělých, by všechny negativní vlivy mohl odstranit?
Vzdělání a výchova ve 3. tisíciletí.
Je zřejmé, že povinná školní docházka bude stále samozřejmostí. Vzhledem k délce života však základní vzdělávání potrvá delší dobu. Všichni obyvatelé budou mít základní vzdělání na vyšší všeobecné úrovni, vzhledem k neustále rostoucímu množství informací. Každý se však bude moci brzy specializovat ve zvoleném oboru. Nebudou žádné přijímací zkoušky a omezení počtu studentů. Ostatně většina výuky (mimo praktickou část a nutné laboratorní práce) bude probíhat doma v bytě studentů za pomoci jeho počítače, který bude po dobu výuky spojen s učitelem, kterým bude velmi často také příslušně naprogramovaný počítač. Veškeré zkoušky probíhají formou testů, které budou vyhodnocovány zcela objektivně příslušným programem a v případě neúspěchu musí student absolvovat další lekce výuky. Tempo výuky si tak bude moci každý volit sám, podle svých schopností. Místo do tříd, budou děti rozdělení do vědomostních skupin. Pochopitelně je také možné, aby student studoval naráz více oborů. Prospěch nebude hodnocen žádnými známkami nebo posudky, pro zvládnutí jistých odborných profesí bude však vyžadováno složení zkušebních testů a praktických zkoušek, které budou povinnou součástí výuky, takže student je musí absolvovat. Nevyhoví-li musí se potřebné znalosti doučit a testy opakovat tak dlouho, až je úspěšně splní.
Po ukončení studia si absolvent bude moci vybrat z aktuální nabídky volných míst. Protože bude obvykle vzdělán ve více oborech, budou možnosti uplatnění velmi pestré. Pracovních příležitostí bude dostatek, protože při dvouhodinové pracovní době se na jednom místě vystřídá za den několik pracovníků. Hodinová mzda nebude již existovat, protože produkce bude uspokojovat potřeby všech. Nikdo nebude mít strach, že nebude mít práci, protože příslušné instituce budou stav pracovních míst regulovat dle volné kapacity pracovníků. V případě dostatečné produkce a přebytku pracovních sil bude buď snížena pracovní povinnost nebo budou lidé moci dělat cokoli, dle svého přání – studovat, cestovat apod. Většina jich však bude pracovat na veřejně prospěšných pracích, zejména v ekologické oblasti, např. na likvidaci starých úložišť odpadků, zalesňování, výsadbě sadů apod. S pokrokem techniky a vyšší automatizací výroby bude počet pracovních míst ve výrobě stále snižován.
Možná namítnete, co se stane, kdyby někdo pracovat nechtěl. Takový člověk nebude téměř existovat, protože všichni budou od mládí vychováváni k tomu, že práce pro společnost je základní a hlavní povinností každého člověka. Nebude-li přesto někdo chtít pracovat, dostane základní životní potřeby (ubytování, jídlo, ošacení), ale jeho ostatní individuální přání v oblasti kultury, sportu, cestování a rekreace budou dočasně omezeny po dobu jeho pracovní absence. Vzhledem k tomu, že sociální prostředí bude ve všech rodinách zhruba stejné, podaří se již v mládí u dětí odstranit řadu záporných vlastností a zvyků, které jsou dosud v třídně a majetkově rozdělené společnosti běžné. Děti tento rovnocenný systém budou chápat jako zcela přirozený a nezatouží po žádných výhodách a privilegiích. Výchova bude navíc kontrolována a ovlivňována za pomoci specialistů, takže se včas podaří odstraňovat případné nedostatky. Svou roli zde sehraje i vyšší průměrná inteligence, bez větších rozdílů. Většinou se všechny tělesné i duševní vady podaří odstranit ještě před narozením, díky nové genetické technologii prenatální medicíny.
Protože platí pravidlo, že kulturu národa lze posuzovat podle jeho vzdělání, bude v zájmu vlád, aby vzdělávací systém a znalosti občanů byly na co nejvyšší úrovni. S tím zatím ostře kontrastuje současný stav, kdy si znalosti občanů možná neustále prověřuje nějaká tajná instituce za pomoci televizních kvizů a soutěží. Výsledek vypadá zatím tak, že asi 90 % obyvatel má zcela nedostatečné základní znalosti běžných pojmů. Máme tedy co dohánět, abychom se v příštím století uplatnili.
Naše civilizace je právě nyní na rozcestí, kdy doznívá a brzy skončí materialistická civilizace, založená na majetku a neustálém boji nejrůznějších scestných ideologií, náboženství, třídních a etnických skupin, průmyslových a vojenských lobby atd. Přechod do ”nového věku” bude pro mnohé velmi bolestný, neboť budou muset zcela změnit svoji stupnici hodnot. Musím konstatovat, že dosavadní výchovný systém je zatím velmi nedokonalý. V čem jsou jeho hlavní nedostatky?
První a největší chybou systému je odloučení dětí od matek v útlém věku. Systém jeslí a školek byl zcela špatný a tyto instituce v budoucnosti téměř zaniknou. U menších dětí bude zcela dodržována Komenského zásada “Škola hrou”. Pochopitelně, že hry budou vybírány a vytvářeny odborníky - pedagogy. Musíme také konstatovat, že žádná hra nebude podporovat agresivní povahu neboť ve hrách nebudou nepoužívány jakékoli formy zbraní a boje. Výroba hraček – zbraní bude zcela zakázána a rovněž počítačové hry tohoto typu nebudou existovat. Od počátku výuky bude pečlivě zvolen výběr předmětů výuky. Pochopitelně se ihned začne s výukou jazyků, a to hned dvou – mateřského a celoplanetárního. Zda se vlády dohodnou na angličtině, Esperantu nebo jiném umělém jazyku není dosud zřejmé. Oba jazyky děti hned budou moci využívat prakticky. Obvykle po 5-ti letech výuky nastane již specializace učebních plánů a děti si sami zvolí obor, ve kterém chtějí získat hlubší znalosti. Prohlubování všeobecného vzdělání ve všech předmětech, jako je tomu např. u našich gymnázií bude minulostí, základní znalosti však budou požadovány u všech dětí stejné. Vzdělávací systém vezme v úvahu rozdílné předpoklady pro studium u každého jednotlivce a nebude nutit žáky učit se to, co nebudou nezbytně potřebovat nebo co je nebaví. Jako nezbytná součást vzdělání bude kladen důraz na morální a mravní zásady a znalost všech základních zákonů a pravidel života společnosti.
Na stupni vzdělání, který odpovídá současné vysoké škole se již žáci budou připravovat převážně individuálním studiem, za pomoci učitelů, kteří budou spíše konzultanty při stále samostatnější práci a studiu. Studenti budou obvykle vysíláni k plnění praktických úkolů, kdy se musí samostatně rozhodovat a řešit neobvyklé situace. Studium bude obvykle zakončeno splněním samostatného úkolu, podobně jako u disertační práce, ale bude zde mnohem větší důraz kladen na praxi. Absolventi tak budou schopni ihned po ukončení studia plnit samostatně požadované úkoly a doba ”zaučení” téměř odpadne.
Prakticky všichni obyvatelé v blízké budoucnosti se budou vzdělávat permanentně, za pomoci vzdělávacích programů, rozšiřovaných po počítačových sítích. Touha po vzdělání bude zcela samozřejmá a bude patřit k základnímu využití volného času. Na kolik % se tyto prognózy splní? Nechejte se překvapit.