Jak se pozná pravý duchovní Mistr

 

 

Je-li nalezení Mistra základní podmínkou pro dosažení všech duchovních cílů, pak si můžeme klást otázky jako: Jak můžeme pravého Mistra najít? Jak ho můžeme poznat a uniknout tak omylům?

Jsou to otázky zcela přirozené a je možné a vhodné je zodpovědět. Popravdě řečeno, klíč k nalezení a poznání pravého Mistra spočívá v každém z nás. Populárně řečeno by nejlepší definicí takového Mistra bylo ideální člověk. Nic méně než to nemůže skutečně upoutat věčný prvek budoucího žáka a udržet ho až do dosažení vznešeného cíle. Je z toho jistě zřejmé, že takových lidí nemůže být mnoho ani nemohou být snadno k nalezení. Ve skutečnosti zaznamenalo lidstvo jen několik takových osobností ve svých dějinách, ale vždy bylo a dosud je mnoho menších světců a jogínů, stejně jako neúspěšných žáků velkých Mistrů, kteří by rádi jako praví Mistři vystupovali.

Bez ohledu na to, jak dobré a upřímné jsou jejich úmysly, skutečnost, že se snaží budit dojem něčeho jiného, než čím jsou, mluví sama za sebe. Rozlišování a jasný úsudek by měly být dvěma hlavními ctnostmi žáka, hodlajícího nastoupit cestu vnitřního pokroku.

Kristus varoval, když řekl: „... neboť mnozí přijdou ve jménu mém, říkát já jsem Kristus, a oklamou mnohé."

Jeden z duchovních Mistrů moderní doby opakoval stejnou výstrahu a zřetelně vyzdvihl, že tak zvaní „obyčejní světci a jogíni" jsou pouze trochu pokročilejšími lidmi, jejichž síly jsou ještě omezeny a kteří se ještě neosvobodili od smutného „prvotního hříchu", kterým je nevědomost. Ani v běžném životě nebude někdo pouze částečně obeznámený s vyučováním zaměstnán jako učitel, protože by nebyl schopen prokázat plnou profesionální zdatnost.

V duchovní oblasti nemůže takový učitel, který se sám ještě neosvobodil od všech lidských slabostí a nevědomostí, vyhovět lidské touze po vznešeném ideálu, která je jedině správná a přirozená a měla by být uspokojena. Může navíc snadno svést z cesty ty, kdož nemají dostatek rozlišovací schopnosti a mohou se následkem toho připoutat k nesprávnému učiteli.

Objasněme si tedy vlastnosti pravého Mistra, který přináší skutečné poselství trpícímu lidstvu:

 

• Mistr nevyhnutelně přichází do tohoto světa zralý a vybavený vší duchovní dokonalostí, která se projeví hned, když překoná dětství a vstoupí do rané mužnosti. Pravý Mistr netráví první část svého pozemského života tím, že by vedl průměrnou lidskou existenci, tj. dopouštěl se běžných hříchů, a pak, teprve v druhé části, se „obrátil" a žil jako světec nebo jogín. Každý, kdo tak učiní, se může stát úspěšným žákem, který po nalezení pravého učitele opustí nesprávné cesty. Bude mít stále spoustu práce před sebou. Jeho karma není zdaleka uzavřena a stále bude moci splácet nesmírné množství „dluhů", zatímco pravý Mistr je navždy osvobozen. Můžeme ctít takové pokročilé žáky velké školy života, ale nikdy bychom se neměli odvážit srovnávat je s dokonalou bytostí, Mistrem, který je prost jakékoliv poskvrny, bez minulosti, přítomnosti nebo budoucnosti, a který je prost sebemenší stopy ega.

 

• Mistr není k ničemu poután. Nedotýká se ho ani ho nezajímá počet stoupenců (ctitelů), neboť ví, že kdokoliv je dostatečně zralý, nalezne cestu k němu (nebo jinému Mistrovi) sám i z nejvzdálenějšího koutu světa. Proto nemusí cestovat, aby propagoval své učení. Takové chování by bylo nevhodné a neslučitelné s velikostí a moudrostí dokonalého člověka.

 

• Pravý Mistr je daleko mimo a nad existujícími náboženstvími, i když žádné z nich neodsuzuje, protože ví, že jsou prvními nezbytnými kroky pro méně pokročilé lidské bytosti. Proto nikdy nedává přednost žádnému určitému náboženskému vyznání ani neusiluje o něčí obrácení na víru nebo změnu jeho náboženství.

 

• Mistr vede příkladně a dokonale nepřipoutaný život, který nám ukazuje, jak můžeme překonávat všechna naše omezení, která se nám zdají být nepřekonatelná. Jako maják vysílá na všechny strany světlo svého příkladu a své jednoty s kosmickým vědomím.

 

• Mistr odmítá v tomto hmotném světě cokoliv vlastnit. Tím vyvrací obvyklé tvrzení, že nikdo nemůže žít bez připoutanosti k pozemským věcem.
• Mistr nemá žádné osobní závazky v běžném slova smyslu. Je mimo všechna rodinná nebo společenská pouta. Současně všichni, kdo takového Mistra najdou, získávají opravdového a velikého přítele, ke kterému se každý může obrátit o pomoc nebo inspiraci.

 

• Žádný Mistr mnoho nemluví ani nepíše. Ví, že někteří z jeho dobrých žáků jistě všechno potřebné zaznamenají a předají jako poselství lidstvu. Svůj čas věnuje mnohem užitečnější, neviditelné, čistě duchovní práci v tomto světě. Nikdy se s nikým nepře.

 

• Mistr nikdy nepřijímá žádné dary a toho, co potřebuje jeho tělo, přijímá jen velice málo. Každý jiný postoj, zaujatý někým, kdo chce vystupovat jako „Mistr", je přinejmenším sebeklamem, neklame-li prostě jen druhé. V naší době existují zástupy takových falešných a proto i nebezpečných „Mistrů", kteří jsou ochotni nám pomáhat nebo nás zasvěcovat za předpokladu, že jim za to zaplatíme. Jen zcela slepí nebo hloupí lidé by mohli přijmout takové vedení, za které musí platit penězi nebo jinou podobou hmotných statků.

 

• Pravý Mistr zpravidla nikdy nepředvádí své mimořádné schopnosti (siddhis), protože je dlouho předtím překonal, když byl ještě na prahu mistrovství. Pravý Mistr má všechny tyto síly a schopnosti, neboť je sjednocen s neprojeveným Nejvyšším, které je zdrojem veškeré síly.

 

• Pravý Mistr nikdy nepřijímá žádná krycí jména, tituly nebo jiné známky lidských hodností. Bylo by to hluboko pod jeho důstojnost i moudrost. Jeden velký Mistr nedávné doby řekl, že „vpravdě nemá vůbec žádné jméno, nebož jméno dané lidmi znamená osobnost, ego nebo nálepku". Zatímco pravý Mistr zanechal své jméno v daleké minulosti, početní samozvaní „Mistři" současnosti si libují v hlučných a prázdných titulech a nechají se obdivovat nevědomými lidmi. Jejich ega jsou ještě plná síly a vzdálena vyhasnutí.

 

• Mistr je zcela lhostejný ke své hmotné existenci - jeho fyzické tělo je jen schránkou, i když snad má určitý význam pro nás, jeho žáky, protože jsme ještě zvyklí hledět nejdříve na hmotné tvary. Ale toto tělo nemá význam pro neomezené duchovní vědomí pravého Mistra. Netouží zbavit se těla dříve, než nastane jeho čas, ani se nesnaží si je zachovat, když nastal čas odchodu. Pouze obyčejní lidé běhají k lékařům pro léky. „Toto tělo samo je nemocí," řekl jeden z Mistrů. To je konečná pravda o tělesné existenci, které si nevědomí lidé tolik cení. Mistr ví, že vše se stane jak se stát má - jak by tedy mohl vzdorovat nevyhnutelnému?

 

• Pouze dokonalý člověk může učit v tichu, protože ho sám dosáhnul a proto jen on sám ho může vzbudit v jiných. Mluví tichem mnohem mocněji, než jakoukoliv lidskou řečí. Ti, kdo ještě nedosáhli této dokonalosti, dávají přednost mluvení a psaní.

 

• Další známkou pravého Mistra je skutečnost, že on sám žádného pozemského Mistra nemá. Přichází zralý a připraven nám otevřít nové duchovní cesty a nepotřebuje lidskou pomoc.

 

• Toto je jen několik bodů, které mohou pomoci mnohým opravdu hledajícím žákům uniknout jinak nevyhnutelným zklamáním a časovým ztrátám, které by si přivodili, kdyby nesledovali pravého Mistra. Není-li jejich rozlišovací schopnost ještě dostatečná, mohou pak přijmout pouze stínovou náhražku místo pravého Mistra. Ztráta, způsobená takovým omylem, je nesmírná.

 

• Měli bychom si uvědomit, že pravý duchovní Mistr, který má v tomto světě určité poslání, je mimo všechny podmínky a je nedotčen obyčejnými lidmi, kteří ho obklopují. Jeho síla je příliš velká, než aby dovolila našim nečistým a neuspořádaným vibracím, způsobeným nepochybně naší nedokonalostí, vášněmi a pošetilostmi, aby rušily jeho věčný mír jednoty s absolutnem. Takový Mistr se obvykle neskrývá na nedosažitelných místech, ale koná svoji práci uprostřed nás bez rozmrzelosti a stesků. Ti, kdo jednají jinak, nejsou pravými a dokonalými Mistry. Můžete namítnout, že tak vysoká úroveň Mistra nikdy ve skutečnosti neexistovala a žádnou lidskou bytostí ještě nebyla dosažena. Nemáte pravdu, existují lidé, kteří takového Mistra potkali, viděli, naslouchali mu a nahlíželi do duchovních úrovní, které jim otevřelo jeho světlo. To jim zkrátilo dobu potřebnou k získání zkušeností a neobyčejně jim to pomohlo k duchovnímu probuzení.