Fenomény lidské psýché

 

 

Obsah:

Spontánní a experimentální telepatie

Jasnovidectví

Předvídání

Zjevení

Poltergeist a telekineze

Změněné stavy vědomí

Holotropní stavy vědomí

Návrat do lůna

Čtyři etapy zrození

Poznámka k astrologii

Zážitky ve změněných stavech vědomí

Expanze vědomí

Tulák po hvězdách

Archetyp Superega ve změněných stavech vědomí

Archetyp Stínu ve změněných stavech vědomí

 

 

 

Jako individuální lidské bytosti nejsme izolovanými a bezvýznamnými newtonovskými jednotkami, ale jako integrální pole holografického pohybu je každý z nás zároveň mikrokosmem, který odráží a obsahuje makrokosmos. Pokud tomu tak je, pak každý z nás má v sobě potenciál k dosažení přímého a okamžitého prožitkového přístupu k doslova každému aspektu vesmíru, což rozšiřuje naše schopnosti daleko za dosah našich smyslů.

 

Za určitých okolností může lidské vnímání přesáhnout hranice běžné reality. Tyto stavy se často označují jako stavy změněného vědomí. Spektrum těchto zážitků je velmi široké. Obsahuje telepatické a jasnovidné vjemy, mystické stavy, psychedelické zážitky, duchovní a náboženské prožitky, stavy umělecké a vědecké inspi­race, sny aj. Stavy změněného vědomí rozšiřují hranice možností lidského ducha do netušené šíře.

 

Spontánní a experimentální telepatie

 

Telepatie se zabývá přenosem informací ve formě vizuálních, sluchových nebo i čichových vjemů a pocitů mezi dvěma a více živými subjekty bez použití základních smyslů. Pokud dojde k telepatickému přenosu informace náhodně, označujeme tyto jevy za spontánní telepatii. Případy spontánní telepatie se projevují formou neobvyklých vidin, sluchových vjemů, snů nebo jiných zvláštních projevů a pro příjemce mívají velmi reálný charakter. Telepatické vazby se vyskytují mezi lidmi, zvířaty i rostlinami. Většinou se projevují u lidí, které spojuje rodinné pouto nebo vzá­jemné city.

Jako příklad, možného telepatického přenosu, mohu uvést jeden případ, který mi byl vyprávěn:

 

Paní H., jako malé děvče, spala jedné noci u své babičky, protože se u nich doma malovalo. Její otec utrpěl ten den, při práci v dole, těžké zranění a byl, v kritickém stavu, převezen do nemocnice. Byla k němu zavolána manželka. Už nevnímal, ale z bezvědomí, krátce před svou smrtí, začal volat svou dcerku. Chtěl, aby k němu přišla. Ta však spala a neměla o neštěstí ani potuchy. Náhle, jak se později zjistilo, přesně v době, kdy ji otec volal, se probudila a začala křičet, že ji tatínek volá, že musí jít za ním. Nebyla k utišení a dlouho trvalo, než se nechala přesvědčit, že to byl jen zlý sen. Teprve ráno se potvrdila hrozná noční můra.

 

Pro ověření možnosti mimosmyslového přenosu informací byl prováděn dlouhodobý experimentální výzkum. Uskutečnily se po­kusy s přenášením myšlenek a představ na krátké i velké vzdále­nosti. Byly zkoumány možnosti přenosu představ různých předmě­tů, věcí i abstraktních zpráv. Prováděly se statistické experimenty, do nichž byly zapojen větší skupiny osob různého stáří, inteligence a vzdělání. Mnoho těchto pokusů bylo označeno za průkazné.

Pokusy přirovnat telepatický přenos ke způsobu, kterým se pře­náší informace na elektromagnetických vlnách od vysílače k radio­vému nebo televiznímu přijímači, nebyly úspěšné. Dokonce nebyla ani nalezena omezení tohoto druhu přenosu informace, jako je možnost stínění a útlum signálu závislý na vzdálenosti mezi oběma účastníky telepatického přenosu.

Telepatický způsob přenosu informace je zvláštní tím, že citli­vost telepatů mohou ovlivňovat biofyzikální podmínky v místě po­kusu, jako jsou atmosférické vlivy či působení elektrických a mag­netických polí. Vliv působení fyzikálních podmínek na trase přeno­su signálu však nebyl zaznamenán. Z toho plyne důležitý závěr, že telepatický přenos je závislý na subjektivních a objektivních pod­mínkách, v nichž se účastníci pokusu nacházejí, ale není závislý na vlastnostech prostoru mezi oběma subjekty!

V první části, této knihy, bylo řečeno, že, díky vnitřní spjatosti vesmíru, je možno v kterémkoliv bodě časoprostoru získat infor­maci o všem, co se odehrává v jiném bodě časoprostoru, pokud tuto informaci rozvineme z infopole dodáním dostatečného množ­ství energie. Můžeme se tedy domnívat, že fenomén telepatie vzni­ká v důsledku rozvinutí inforem nesoucích silně emotivně zabarve­nou informaci z infopole skrze nevědomí.

 

Jasnovidectví

 

Jasnovidectví je jev blízký telepatii, ale na vyšší úrovni. K tele­patii jsou nutní dva lidé projevující aktivitu odesílatel telepatické informace a její příjemce. V případě jasnovidectví působí aktivně pouze velmi citlivý příjemce. Lidé mající jisté telepatické schopno­sti, nemusí mít nadání pro jasnovideckou percepci, ale všichni známí jasnovidci disponovali telepatickými schopnostmi. Tento poznatek dobře ukazuje vzájemný vztah telepatie a jasnovidnosti.

Jasnovidnost znamená především zvýšenou schopnost vnímat události, jež se odehrály v nedávné i vzdálené minulosti, a dokonce i události, které se teprve mají uskutečnit. Jasnovidci jsou schopni zjistit informace o zdravotním stavu určité osoby, místě, kde se nachází, nebo určit některé údaje z jejího minulého i současného života. Je zajímavé, že budoucí události jasnovidci vnímají rozma­zaně. Jakoby se budoucnost rodila z minulosti a čím je blíže k sou­časnosti, tím je ostřejší a jednoznačnější.

Jasnovidec má zřejmě schopnost naladit se na určitou svinutou informaci v hlubinách infopole a dodat jí dostatek energie, aby se rozvinula v jeho mysli. Množství této energie by mělo záviset na vzdálenosti požadované informace v prostoročase. Získat informa­ci o situaci v místě, kde se nachází, před jednou sekundou by mělo být asi stejně energeticky náročné jako získat současnou informaci vzdálenou od místa, kde se jasnovidec nachází, 300 000 km. To je zřejmě důvod, proč je telepatický přenos mnohem pravděpodob­nější než jasno vidná percepce z minulosti nebo budoucnosti a proč nebyl pozorován vliv vzdálenosti na telepatický přenos.

Skuteční jasnovidci jsou velmi zřídkavé a výjimečné osobnosti. To ovšem neznamená, že jsou neomylní. Soustředí-li se jasnovidec na zjištění určité informace, neznamená to ještě, že rozvine tu sprá­vnou informu. Spíše rozvine celou množinu blízkých inforem a ne­musí být v jeho silách je vždy od sebe rozlišit. Informace o skuteč­né události v minulosti může být překryta informaci mladšími, jež reprezentují spíše názory lidí na tuto událost. Proto také jasnovidci selhávají, mají-li hledat osobu, kterou již hledá hodně jiných lidí.

 

Předvídání

 

Předvídaní je druh jasnovidnosti, který je orientován do budou­cnosti. Předvídání budoucnosti je stejně energeticky náročné jako čtení stejně vzdálené minulosti. Rozdíl je ale v tom, že při pohledu do minulosti jasnovidec vnímá jednu konkrétní již uskutečněnou historii. Naproti tomu, při pohledu do budoucnosti, vnímá jasnovi­dec celé spektrum možných historií. Toto spektrum je tím širší, čím je budoucnost vzdálenější. Jasnovidci říkají, že budoucnost má nejasný, rozmazanější charakter oproti minulosti. V spektru možných historií vznikají pravděpodobně určité interferenční uzly, jejichž možnost budoucí realizace se jeví jako vyšší a pro jasnovid­ce mají ostřejší obrysy. To jsou zřejmě výjevy, které jasnovidci předkládají ve svých vizích.

Interferenční uzly zvýšené pravděpodobnosti realizace určitého stavu v budoucnosti působí také jako atraktory ovlivňující chování systému nacházejícího se v současnosti tak, aby se realizoval tento "předurčený" - "determinovaný" stav systému. Všechny nevědomé, málo vědomé nebo pasivní struktury s nejvyšší pravděpodobností skončí v tomto stavu. Pouze vědomé a smysluplně aktivní subjekty dokáží ovlivnit "předurčený" stav v infopoli.

Předpovědi jasnovidců jsou někdy až zarážejícím způsobem přesné týkají-li se jednotlivců a to často i přesto, že jsou dotyčné osoby s danou předpovědí seznámeny. Velmi často se zde objevuje efekt atraktoru a lidé jsou doslova k předpovězenému stavu přita­hováni jako ke svému předurčenému osudu.

Víra v předurčený a nezměnitelný osud stejně jako fyzikální de­terminismus, podle moderní fyziky, není správná. Již obecná teorie relativity tvrdí, že možnost předvídat budoucí vývoj hmoty je ome­zena globální geometricko-topologickou strukturou prostoročasu. Z kvantového hlediska můžeme mluvit, maximálně tak, o statistic­kém determinismu. Vezmeme-li v úvahu existenci vědomé psýché, pak představy vytvářené touto psýché se mohou superpozicí sklá­dat s "předurčeným" stavem systému a zcela ho změnit.

Věštby týkající se významných událostí nebo katastrof, jež mají postihnout velké skupiny lidí bývají velmi přesné, pokud je s těmi­to věštbami seznámena pouze malá skupina lidí nebo jsou tyto věštby popsány tak, že není dopředu zřejmé, co přesně vyjadřují. Jsou-li tyto věštby srozumitelně prezentovány před širokou veřej­ností jako varování, pravděpodobnost jejich realizace rychle klesá. Nasvědčuje tomu velké množství neuskutečněných předpovědí neštěstí a pohrom, které pocházejí od jinak úspěšných jasnovidců.

Skutečně dobří jasnovidci nabízejí ve svých věštbách, zaměře­ných do vzdálené budoucnosti, několik alternativních možností vý­voje - několik možných historií, které by se mohly realizovat v zá­vislosti na tom, kterým směrem se bude vývoj lidstva dále ubírat. Záleží proto zřejmě jen na lidech, jakou budoucnost si zvolí.

 

 

Zjevení

 

Ve vyprávěních mnoha lidí se můžeme občas setkat se zmínkou, že se v životě setkali s něčím, co si dodnes nedokáží vysvětlit při­rozeným způsobem. Velmi často lze tyto jejich zážitky zařadit do kategorie neobvyklých sluchových vjemů a zjevení. Patří sem tiché klepání ozývající se odněkud z neurčitá, kroky v místnosti, kterou nikdo neprochází, bílé či mlžné postavy, a dokonce snad odněkud z minulosti vyvolané obrazy zemřelých. Tyto nezvyklé vjemy jsou často dávány do souvislosti s místy, kde došlo k úmrtí nebo jiné tragédii. Jakoby tato místa "vzpomínala" na hroznou minulost.

Velmi zajímavý případ mi, ze své vlastní zkušenosti, vyprávěla jedna pracovnice z podniku, kde jsem nějakou dobu pracoval:

Tento příběh se udál asi tři roky po druhé světové válce. Bylo pod mrakem. Paní P., tehdy mladá dívka, šla po poli. Ve vzdálenosti několika málo desítek metrů, z ničeho nic, spatřila jít zabláceného německého vojáka s přilbou na hlavě. Velmi ji to překvapilo, protože už bylo dlouho po válce. Jen na chvíli se podívala jinam. Když pohlédla nazpět neviděla už nikoho. Přesně citováno, byl "fuč". Paní P. vyprávěla svůj zážitek matce a ta jí řekla, že na tom místě, kde ho viděla, zabila ke konci války bomba německého vojá­ka. Zdá se, že paní P. spatřila "ducha" vojáka nebo "oživlou" vzpomínku na jednu z mnoha obětí války.

Tento a podobné případy zjevení přímo vnucují myšlenku, že se v nich současnost setkává s minulostí. Jakoby obraz minulosti ulo­žený kdesi v infopoli byl přítomností vhodně naladěného člověka rozvinut. Tyto případy by se daly označit za případy spontánní jas­no vidnosti, kdy se člověk, na základě nějakého vnějšího podnětu či určitého psychického stavu (strach), naladí na silně emotivní obraz z minulosti a rozvine ho ve své psýché.

Někdy se zdá, že nějaký obraz z minulosti se v nějakém místě udržuje ve stavu polorozvinutosti a jeho svinování pokračuje velmi pomalu. Týká se to většinou míst, kde se stala nějaká tragédie nebo míst, se kterými byl zjevující se člověk nějak svázán. Obraz je zde udržován v snadno rozvinutelném stavu zřejmě díky vzpomínkám pozůstalých. S velikostí emocí je totiž svázána i velikost rozvinu­jícího energetického potenciálu lidské duše.

Nejzajímavější jsou případy, kdy dojde k zjevení zemřelého člo­věka a pokusu o navázání kontaktu a komunikace s živým člově­kem. Tito duchové, jak jsou nazýváni, někdy vystupují jako rádci pozůstalých a projevují určité vědomí a inteligenci, nebo se chovají spíše jako bytosti málo vědomé, až omezené, jednající pod vlivem nějaké utkvělé myšlenky. Jeden můj známý mi například vyprávěl, že byl, po smrti své matky, žádán svítícím bodem, aby ji následo­val. Jiný muž byl zase "škrcen" průsvitnýma bílýma rukama.

Je zajímavé, že lidé často uvádějí, že si, v první chvíli, ani neby­li vědomi toho, že vidí zjevení. Viděli něco nebo někoho před sebou, ale lekli se, až když to najednou zmizelo a to obvykle až potom, co na moment odvrátili svou pozornost. Zjevení jakoby existovaly jen po dobu, kdy jsou nepřetržitě pozorovány. Trochu to připomíná efekt Schrodingerovy kočky. Zjevení je rozvinuto jen po dobu, dokud se nemůže svinout. K jeho rozvinutí dochází zřejmě svinutím vědomé psýché pozorovatele a předáním takto uvolněné energie vyvolanému obrazu. U pozorovatele přitom dojde k zrych­lení plynutí jeho subjektivního času a tak doba pozorování zjevení se může zdát delší, než ve skutečnosti je.

Stává se, že zjevení jsou v určitých místech pozorovány opako­vaně s jistou pravidelností. Informy minulého a současného jakoby spolu, na základě určité podobnosti, rezonovaly a rozvinutí se tak stávalo více pravděpodobným. Proto možná, zjevení někdy "straší" ve výročí tragédie. Obrazy z minulosti se přehrávají přes probíha­jící současnost. Zcela výjimečně se zjevení mohou rozvinout na­tolik, že ovlivňují dění v daném místě přímo fyzickými projevy.

 

 

Poltergeist a telekineze

 

V literatuře je popsáno mnoho případů tzv. poltergeistu (hlo­mozícího ducha) či telekineze pocházejících z celého světa. Oba fenomény jsou si velmi blízké svými projevy. Obvykle se projevují v určitých domech, kde se objevuje jakési "strašení". Lehké i těžší předměty se samovolně pohybují po místnosti nebo dokonce létají vzduchem. Obrazy na stěnách se otáčejí. Objevují se náhle závany studeného vzduchu a dějí se další neuvěřitelné věci. V případě tele­kineze se tyto jevy odehrávají jen za přítomnosti určitého člověka. V případě poltergeistu probíhají jakoby samovolně.

Oba fenomény demonstrují, že procesy probíhající v nevědomé psýché jsou schopny ovlivnit dění v okolní realitě. Pravděpodobně tu dochází k rozvinutí obrazů z minulosti či představy telekinetika a jejich složení s nejbližšími historiemi okolních předmětů. Během těchto jevů bylo pozorováno snížení pokojové teploty až o několik stupňů celsia. Její množství je dostatečné pro energetické pokrytí pohybu i těžších předmětů. To znamená, že energie, pro rozvinutí, je zřejmě poskytnuta na úkor tepelné energie okolí. Energie informy rozvinuje a teprve následně roste jejich kinetická energie. Proto se informy chovají jako velmi chladné a absorbují energii z okolí.

Většina telekinetických jevů je spíše vedlejším důsledkem rozvinutí inforem než cílem, který telekinetik skutečně sleduje. Prudké lokální ochlazení, způsobené rozvinutím inforem v daném prostoru, může vyvolat zvuky podobné praskání a klepání, mlžná zjevení vlivem ochlazení vzduchu pod teplotu rosného bodu, záva­ny studeného vzduchu, vznik průvanu, který uvede lehké předměty s relativně velkou čelní plochou do pohybu apod. Pokud současně dochází k ovlivnění procesu svinování a rozvinování částic okol­ních objektů, pak se dají očekávat další pro telekinezi charakteris­tické jevy, jako jsou změny elektrických a magnetických veličin a změny váhy okolních objektů.

Telekinetikové bývají většinou mladí lidé a hlavně mladé dívky, v období kolem puberty. Pohyb předmětů v jejich blízkosti souvisí s jejich vnitřním prožívání konfliktů a skryté agrese. Důležitou roli zde hrají archetypální struktury animus/anima. Mladý člověk je za­milován, ale jeho cit zůstává nenaplněn a tak dochází k jeho vyjá­dření skrze archetypy psýché. Velmi emotivní představivost těchto lidí se začne vybíjet na okolních předmětech, aniž si musí být vě­domi, že právě oni jsou původci "strašidelných" jevů v jejich okolí.

 

Změněné stavy vědomí

 

Fenomény lidské psýché, které jsem zde doposud popsal, jsou poměrně známé. Méně známé, ale neméně zajímavé, jsou změněné stavy vědomí, které nastávají pod vlivem extrémních situací a pod­mínek působících na lidský organismus. Lidská duše je nucena se svinout nebo rozvinout mnohem více než za normálních okolností. Začíná realitu vnímat jinak a z infopole jsou rozvinovány obrazy, jež přesahují rámec všeho, co dosud člověk vědomě poznal.

Prožitky, ve změněných stavech vědomí, bývají označovány za halucinace či výplody nemocného mozku, ale jejich obsah není až tak chaotický, jak by se dalo očekávat. Naopak tyto tzv. halucinace mohou být velmi smysluplné a poskytnout člověku vhled do míst a oblastí, kde by se jeho smysly nikdy nedostaly. Člověk začíná ji­nak vnímat sám sebe, své okolí, prostor i čas.

Změněné stavy vědomí se dají vyvolat elektrickým i chemickým drážděním mozku. V lidské mysli se přitom rozvinují různé pocity, vjemy a představy, ale to ještě neznamená, že lidskou duši lze re­dukovat na elektrochemické pochody v mozku. Znamená to jen, že mozek, jako "přístroj" je lazen a energeticky ovlivňován z vnějšku. Jeho činnost neřídí vědomé Ego, které je, v dané chvíli, slabší, ale vnější vlivy. Tvrdit, že člověk nemá duši, na základě elektro­chemického dráždění mozku, je jako tvrdit, že rozladěním televiz­ního přijímače jsme dokázali, že televizní program vzniká v něm.

 

 

Holotropní stavy vědomí

 

Velmi specifické změněné stavy vědomí nastávají, je-li nevědo­mí pokusné osoby aktivováno účinkem některých drog a psyche-delických látek. Výzkumu působení těchto látek se začal věnovat původem český vědec Stanislav Grof (1931), který působil v ně­kolika výzkumných zařízeních v Praze v Československu a později v Marylendském středisku pro psychiatrický výzkum (Maryland Psychiatrie Research Center) v Baltimore, Maryland.

Stanislav Grof je přesvědčen, že psychedelika - pokud jsou po­dávána správně, uvážlivě a pod odborným dohledem - představují pro psychiatrii a psychologii mimořádný prostředek. Místo, aby vy­volávala specifické drogové stavy jako jiná farmaka, působí spíše jako nespecifické katalyzátory nebo jako prostředky podporující nevědomé stavy. Zvýšením energetické hladiny lidské psýchy od­halují její hluboko uložený obsah a vnitřní dynamiku.

Psychedelika byla užita k vyvolání a znovuprožití starých trau­mat formou vyvolání vzpomínek z předkojeneckého věku pacienta. Pod vedením zkušeného psychoterapeuta mohou pacienti znovu prožívat muka průchodu porodními cestami, mohou se ztotožnit s jinými lidmi, skupinami lidí, se zvířaty, rostlinami a vegetačními procesy, prožít sjednocení s životem a veškerým tvorstvem, hmo­tou i vesmírem. Tyto stavy vědomí se též nazývají holotropní, protože vědomí je zaměřeno na bytí v jeho celistvosti a úplnosti.

Změněné stavy vědomí vedou k hluboké transformaci osobnosti a mají i výrazný léčebný efekt. Symptomy, jež odolávaly měsícům nebo dokonce rokům jiných druhů léčení, často, podle pana Grofa, mizely poté, co pacient prošel takovými prožitky, jako je psycholo­gická smrt a znovuzrození, pocit kosmické jednoty, archetypální vize a scény, které pacienti popisovali jako vzpomínky na minulý život. Poznatky, z této oblasti, vedly k novému chápání citových problémů a dlouhodobých modelů chování.

 

 

Návrat do lůna

 

První úrovní lidské psýché, která se obvykle při holotropní tera­pii vynoří, je vzpomínková. Objeví se vzpomínky z dětského a ko­jeneckého věku. Mění se výraz tváře pacienta. Jeho postoje, gesta, chování i reflexy odpovídají období a věku dítěte, jež právě proží­vá. Emoční a fyzické prožitky přitom, v jeho psýché, vyvstávají ne jako izolované útržky, ale jako složité systémy vzpomínek pochá­zející z různých období našeho života. Spojuje je stejná emoční kvalita nebo podobný fyzický pocit. Mohou to být vzpomínky na chvíle utrpení a ponížení, jehož se nám v životě dostalo, na okam­žiky ohrožení našeho života či třeba okamžiky štěstí a blaženosti.

Tyto vzpomínkové systémy neslouží pouze k organizování indi­viduálního nevědomí, ale i lidské psýché jako celku. Určitá nevě­domá traumata, které v nás existují, mají tendenci vytvářet tako­véto systémy, na něž se nabalují stále nové zkušenosti podobného charakteru. Špatné a negativní minulé zkušenosti nás nutí je opa­kovat a prožívat znovu. Stejně tak dobré minulé zkušenosti přita­hují dobré budoucí zkušenosti. Přerušit komplex negativních ten­dencí v nás může jen vědomí, které nalezne zdroj našich problémů a zabrání jejich dalšímu rozvinování. Někdy se však naše problémy mohou odvíjet od doby ještě před našim narozením.

V průběhu holotrópního sezení se člověk může ve vzpomínkách vrátit do doby před svým narozením a znovu prožít všechny pří­jemné i nepříjemné chvíle, jež předcházely jeho příchodu na svět. Zjišťuje, že již tehdy měl jakési vědomí. Jeho psýché byla mnohem více svinuta, než je dnes, a proto měla přístup ke všem aspektům vesmíru. V lůně matky dítě zažívá pocit jednoty s vesmírem, vším životem na Zemi i krásu a bídu života. Zároveň je velmi citlivé ke všem pozitivním i negativním vlivům, které na něj působí z okolí. Ladí se na určité archetypální systémy, které ho budou pozitivně nebo negativně ovlivňovat po celý jeho další život.

 

 

Čtyři etapy zrození

 

Čtyři etapy porodu se odrážejí ve čtyřech prožitkových fázích, které pan Stanislav Grof označil jako bazální perinatální matrice. Každá etapa je charakterizována specifickými emocemi, fyzickými pocity a konkrétními symbolickými obrazy. První matrice se týká našich prožitků v mateřském lůně před počátkem porodu. Druhá matrice se vztahuje k našim prožitkům po zahájení porodních stahů ještě před otevřením děložního hrdla. Třetí se váže na naše prožit­ky během průchodu porodními cestami. Čtvrtá a poslední matrice odráží naše prožitky, když opouštíme tělo matky.

První matrice zrcadlí symbiózu mezi matkou a dítětem v prů­běhu posledního období těhotenství. Plod je v bezpečí a pohodlí, pokud matka nesní něco špatného nebo netrpí nějakou infekcí. Dítě prožívá jednotu a ztotožnění s kosmickým prostorem a celým bytím. Prožívá extázi, blažený stav provázený obrazy ráje a hoj­nosti. Pocit individuálnosti je slabý. Ještě není rozvinuta dualita subjektu a objektu. Člověk se může ztotožnit s různými formami vodního života ale i jinými krásnými obrazy. Je-li však harmonie lůna narušena, mohou být prožívány obrazy ryb hynoucích vlivem znečištění, vojáků zasažených chemickými zbraněmi apod.

Druhá matrice symbolizuje vyhnání z ráje. Nastávají změny chemického a mechanického rázu. Začínají děložní stahy. Svět plodu se hroutí. Nachází se v bolestivém a nepřátelském prostředí, z něhož není úniku. Dítě pociťuje paranoidní pocity, jež se mohou stát základem pro paranoidní stavy v dospělosti. Je stahováno do víru a s ním celý svět. Atmosféra apokalypsy je provázena hrůzou, pocity klaustrofobie a mukami. V psýché dítěte se rozvinují obrazy utrpení, válek, katastrof, koncentračních táborů a jiných hrůz. Dítě není schopno vnímat kladné aspekty lidského života. Druhá matri­ce je velmi depresivní. Je charakterizována strachem ze smrti, stra­chem z nemožnosti návratu a strachem ze ztráty zdravého rozumu.

Třetí matrice vyjadřuje boj se smrtí a o znovuzrození. Dítě se již může pohybovat porodními cestami. Boj o přežití pokračuje, ale je zde také naděje na úspěšné vyvrcholení zápasu. Energie a napětí narůstá a vzniká potřeba je vybít - explozivně uvolnit. V psýché se rozvinují obrazy výbuchů sopek, granátů, bomb, zemětřesení a ji­ných katastrof. Mohou se objevit démoni, satanské obřady, špína, krev či fekálie. Třetí matrice je charakterizována silným sexuálním vzrušením. Objevují se v ní prvky agrese, násilí a sadomasochismu. Člověk se může ztotožnit s vrahy, tyrany, útočníky a jejich oběťmi současně. Vyskytují se zde rovněž archetypální motivy smrti, oběti, očisty, znovuzrození a střetu sil dobra a zla.

Čtvrtá matrice představuje prožitek smrti a znovuzrození. Dítě se dostává na svět a odděluje se od matčina těla. Utrpení a agónie předcházejících dvou matric vrcholí "smrtí Ega". Člověk má pocit hrozící katastrofy, naprostého zániku a "pádu až na dno vesmíru". Nebrání-li se prožívající tomu, negativní zážitky spojené s poro­dem i z pozdějšího věku zanikají. Následuje vize oslnivého bílého nebo zlatého světla nadpřirozené krásy. Člověk se zbavuje své viny. Je očištěn a vykoupen. Prožívá záplavu pozitivních pocitů k sobě, druhým lidem a k bytí vůbec. Svět se zdá krásný a bezpeč­ný. Objevují se zjevení archetypálních božstev, Boha jako zářícího zdroje světla a jiných duchovních bytostí.

Každé dítě prožívá čtyři etapy porodu trochu jinak. V jeho psý­ché se rozvinují různé obrazy v závislosti na tom v jakém fyzickém a psychickém stavu se nachází jeho matka a otec. Nechtěné dítě se nachází pod vlivem mučivých obrazů, které mohou poškodit vývoj jeho duše. Vytvoří se základ pro systémy negativních zkušeností a ani "smrt Ega" je nemusí být schopna vymazat. Zcela jinak se dítě bude vyvíjet, bude-li formováno kladnými city svých rodičů. Jeho šance, prožít šťastý a krásný život, budou mnohem větší.

Vyvolání vzpomínek, na perinatální matice, umožňuje člověku nalézt zdroj svých problémů a nechat umřít to špatné v sobě sa­mém tím, že je to integrováno do vědomé psýché.

 

Poznámka k astrologii

 

Astrologie tvrdí, že se, v období kolem narození, do duše dítěte, jako určitý archetyp nevědomí, promítá celistvost vesmíru. Člověk získává jisté predispozice k rozvinutí určitých schopností ve svém životě. Toto promítání není dokonalé, protože je ovlivněno nebes­kými tělesy. Člověk by se měl snažit dosáhnout celistvosti v míře, která je mu předurčena. K tomu mu může pomoci astrolog rozpoz­náním dispozic daných mu "hvězdami".

Je těžko říct, do jaké míry jsou tvrzení astrologie oprávněná, ale je zřejmé, že v perinatálním období je duše dítěte mnohem více cit­livá k promítání kosmického dění, protože je více svinuta a propo­jena s celým vesmírem, jehož různé aspekty se v ní rozvinují. Tak je odrážen princip: "co je nahoře je i dole" a "co je vně je i uvnitř".

 

 

Zážitky ve změněných stavech vědomí

 

Lidé v holotropních stavech vědomí prožívají vjemy popisující různé formy živé i neživé hmoty ve vesmíru a procesy v ní probí­hající. Odrážej í-li tyto stavy vědomí skutečnost mimo dosah našich běžných smyslů, pak mohou být pro nás jedním z vodítek při zkou­mání vesmíru a jeho hlubší fyzikálně-duchovní podstaty.

Lidská mysl, jak se zdá, dokáže rozvinout libovolnou informaci nacházející se v infopoli, je-li přinucena se svinout a disponuje-li dostatkem energie pro toto rozvinutí. Toto tvrzení potvrzuje také následující zpráva z výzkumu pana Stanislava Grofa pocházející ze sezení s aplikací vysoké dávky LSD (250 mikrogramů):

Většina zážitků se týkala období velkých plazů - triasu, jury a křídy - a zdálo se, že jsou zaměřeny na různě formy boje o přežití. Jeden z nich se mi zachoval v paměti obzvláště živě. V podobě nějakého velkého dinosaura jsem prožil boj s monstrózním masožravým ještěrem z rodu tyranosaurů.

Chtěl bych zdůraznit, že zážitek byl neuvěřitelně realistický. Všechny prvky v něm byly naprosto autentické, daleko pře­kračující všechno, co bych si normálně byl schopen předsta­vit na základě své běžné lidské zkušenosti.

Měl jsem obrovské, nemotorné tělo a pociťoval jsem směs primitivního strachu a slepé zuřivosti. Cítil jsem bolest i to, jak mi ten druhý trhá maso. Kvalita tohoto zážitku neměla nic společného s lidskými pocity. To, co mě na celé situaci nejvíce zaujalo, byla zvláštní chuť v ústech - kombinace čerstvé ještěří krve a zahnívající, páchnoucí vody pravěkého močálu. Živě jsem prožíval svou prohru v tomto zápase. Pod údery útočníka jsem padl hlavou napřed do bahna a zahynul. Byla to nejjasnější a nejživější scéna ze všech, ačkoli se obje­vily další obrazy týkající se jiných druhů.

Ve změněných stavech vědomí může nastat prožitek duální jed­noty s jinou osobou, otcem, matkou či naprosto cizím člověkem. Je možné ztotožnit se i s celou skupinou lidí, kteří mají společné rasové, kulturní, národnostní, ideologické či profesionální rysy. Je možné prožít utrpení křesťanských mučedníků, lidí vyslýchaných, mučených a upalovaných inkvizicí, nebo všech vězňů trpících po staletí v žalářích a koncentračních táborech, fanatismus příslušníků extremistických náboženských sekt, utrpení všech vojáků, kteří kdy zemřeli na bojištích světa, spalující touhu revolucionářů všech věků svrhnout tyrana nebo lásku a něžnost všech matek.

Ve změněných stavech vědomí je možné dosáhnout prožitkové-ho pochopení pocitů vzteklé kočky, vyplašeného orla, hladové kobry, sexuálně vzrušené želvy, nebo je možné procítit, jaké to je, dýchá-li žralok žábrami. Lidé, kteří zakusili ztotožnění se zvířaty, podávají zprávy o tom, že dosáhli naprosté pochopení pudu, který vede úhoře nebo lososa na jeho hrdinské cestě proti proudu, skrze peřeje, pochopení pudu a pocitů pavouka tkajícího svou síť, nebo pochopení tajemného procesu metamorfózy housenky v motýla.

Prožitková expanze vědomí v holotropním stavu není omezena ale jen na biologickou oblast; může se týkat i makroskopických a mikroskopických jevů v anorganickém světě. Dochází k prožitkovému ztotožnění s vodou v řekách a oceánech, s ohněm, se zemí a horami či se silami uvolněnými za takových přírodních katastrof, jako jsou elektrické bouře, zemětřesení, tornáda a sopečné erupce. Stejně časté bývá i ztotožnění s různými materiály, vzácnými ka­meny, krystaly, kovy apod. Tyto zážitky se mohou týkat rozšířit do mikrosvěta a týkat se dynamické struktury molekul a atomů, vazeb mezi atomy a dokonce i elektromagnetické síly a elementárních částic. Někdy se zážitky týkají složitých produktů moderní techni­ky, jako jsou letadla, rakety, lasery a počítače. V takovém případě je představa obdařena všemi vlastnostmi, které má daný objekt.

Někdy vědomí prožívajícího expanduje do té míry, že obsáhne všechny stránky existence naší planety, včetně její geologické hmoty s celou minerální říší a biosféry se všemi formami života včetně lidí. Z tohoto hlediska pak celá Země vystupuje jako jeden složitý živý organismus. Ve změněných stavech vědomí je možné dokonce obsáhnout celý fyzikální vesmír a překročit hranice lineárního času. Je možné prožít dějiny vesmíru před vznikem života na Zemi a stát se svědkem dramatických obrazů Velkého třesku, vzniku galaxií, zrození solárního systému a raných geolo­gických procesů na naší planetě. Nejzáhadnější zážitek je zážitek prázdna existujícího mimo prostor a čas, mimo jakoukoli formu, mimo protiklady jako je světlo a tma, dobro a zlo, stálost a pohyb, extáze a agónie. Přesto, že v tomto stavu neexistuje nic hmatatel­ného, nezdá se, že tam chybí cokoli, co je součástí bytí.

Na tomto místě je nutno dodat, že přestože psychedelické látky umožňují rozšíření lidského vnímání, bylo by velmi nebezpečné se pokoušet o tento druh zkoumání reality bez vedení specializova­ného odborníka z řad psychiatrů. Jakýkoliv násilný zásah do lidské psychiky může mít obrovské negativní důsledky! Navíc působení drog je návykové a o to víc nebezpečné!

 

 

Expanze vědomí

 

Ve změněných stavech vědomí lze pozorovat, že lidská duše má vlastnosti odpovídající informám. Nejenže se objevují změny sub­jektivního vnímání plynutí času, ale dokonce, při velkém svinutí, se objevuje efekt rozpínání informy lidské duše prožitkově vyjád­řený jako pocit expanze či rozšiřování vědomí v prostoru i čase.

Tento efekt můžeme ilustrovat na výňatcích z popisů dvou psychedelických sezení, při kterých byla podána vysoká dávka LSD:

To, co následovalo, byla obrovská expanze vědomí. Na­lézal jsem se v mezihvězdném prostoru a byl jsem svědkem toho, jak se přímo před mýma očima tvoří galaxie. Cítil jsem, že se pohybuji rychleji než světlo. Galaxie mě míjely jedna za druhou. Blížil jsem se k centru výbuchu energie, ze kterého všechno na světě asi pocházelo. To byl ten pravý Zdroj všeho, co bylo stvořeno. Jak jsem se víc a víc přibližoval k této oblasti, cítil jsem obrovský žár, který z ní vycházel. Byla to gigantická pec, pec vesmíru.

Zdálo se mi, že jsem dosáhl velmi hlubokého propojení se životem na této planetě. Nejdříve jsem procházel celou řadou ztotožnění s různými biologickými druhy, ale později se prožitek stával stále obsažnějším. Moje identita se rozrostla horizontálně v prostoru a obsáhla všechny formy života, roz­šířila se však i vertikálně v čase. Stal jsem se stromem vývoje druhů se všemi jeho větvemi. Byl jsem jakoby souhrnem veškerého života.

Mysl pozorovatele, jak je patrno v obou příkladech, byla schop­na se, během okamžiku, rozepnout na rozsáhlou časoprostorovou oblast, přičemž toto rozpínání proběhlo rychlostí vyšší, než je rych­lost světla. Jedná se tedy zřejmě o kvantový jev svinování.

 

 

Tulák po hvězdách

Velmi dobře popsal zážitek rozšíření prostoru a času ve změně­ném stavu vědomí Jack London ve svém románu "Tulák po hvěz­dách" popisujícím život vězně odsouzeného na smrt. Tento vězeň byl za trest dozorci opakovaně pevně sešněrován na mnoho hodin do svěrací kazajky, ale našel způsob jak svou duši osvobodit, pře­stože jeho fyzické tělo bylo vězněno a mučeno. Pomalu umrtvoval své tělo, až se jeho duše byla schopna odpoutat a přenést do minu­lých životů. Následující popis obsahuje jeho počáteční zážitky:

Nejvíc mě zaráželo zdánlivé zvětšování mozku. Nepřekro­čil stěnu lebky, a přece se mi zdálo, že jeho povrch je už mimo lebku a rozšiřuje se dál Bylo to provázeno jedním z nejpozoruhodnějších pocitů nebo zážitků, s jakými jsem se kdy setkal čas a prostor, pokud tvořily obsah mého vědomí, se nesmírně rozšířily. A tak, když jsem otevřel oči, abych si to ověřil, viděl jsem, že stěny mé těsné cely se rozestoupily, takže cela se podobá prostorné audienční síni. A zatímco jsem o tom uvažoval, věděl jsem, že se rozestupují dál.

Rozšíření času bylo stejně pozoruhodné. Srdce mi tlouklo jen v dlouhých intervalech. Dostal jsem nový nápad a začal jsem zvolna a bezpečně počítat vteřiny mezi dvěma údery srdce. Zprvu, jak jsem jasně zjistil, uplynulo mezi dvěma údery něco přes sto vteřin. Když jsem však počítal dál, inter­valy se prodlužovaly tak, že mě počítání unavilo.

Jak je patrno, změněné stavy vědomí nevznikají pouze po požití psychedelických látek, ale mohou být vyvolány i v mezních situa­cích v lidském životě. Lze je také vyvolat speciálními dechovými a duševními cvičeními jako je meditace (mystické stavy) či techni­ka holotropního dýchání vyvinutá panem a paní Grofovými.

 

Archetyp Superega ve změněných stavech vědomí

 

Ve změněných stavech vědomí je také možno dobře pozorovat archety palní motivy a bytosti. Nej hlubším a nejvíce fascinujícím zážitkem je setkání nebo ztotožnění s archetypem Superega - kos­mickým Vědomím. Člověk při něm zažívá bezmeznou a slovy nezdělitelnou zkušenost. Je šťastný. Nalézá celistvost ve svém nitru. Zdá se mu, že nalezl odpověď na všechny své otázky.

Náhle jsem porozuměl základnímu principu uspořádání kosmu. Univerzální vědomí vytvářelo nekonečné série dramat tak, jak je můžeme sledovat v divadle nebo v kině. V tomto dramatu si Univerzální vědomí hraje samo se sebou, samo sebe ztrácí, aby se mohlo znovu nalézt. Vrhá se do osamění, zavržení, bolesti, zla utrpení a temnoty, aby mohlo znovu projevit svůj původní čistý, bezpečný a blažený stav. Jeho pravý charakter je nedělitelná jednota mimo dosah jakékoli negativity či duality. Aby mohlo projít celou tuto cestu, musí vytvořit iluzi prostoru, hmoty a času spolu s kategoriemi zla, temnoty, bolesti a zkázy.

Jiný muž v podobném prožitku popsal expanzi svého vědomí. Čas se podle něj zastavil a on prožíval stav, který označil jako vědomí jantaru, ve kterém je zmražen čas. Zdálo se mu, že jako diamant obsahuje veškeré informace o životě a přírodě v naprosto čisté a nezhuštěné formě, jako nejdoko­nalejší počítač. V tomto stavu se zdála být veškerá energie a inteligence vesmíru v podobě čistého vědomí mimo prostor a čas. Byla zcela abstraktní a přece obsahovala všechny formy a tajemství stvoření. On se vznášel v té energii jako bezrozměrná částečka vědomí, zcela rozplynutá, přesto si však zachovávající určitý pocit identity. Byl tak blízko Nebi, jak si jen lze představit.

Následující popis kosmického Vědomí pochází od člověka, jež se po mnoho let zabýval systematickým sebezkoumáním. Po něko­lik hodin ho toto Vědomí provázelo na výjimečné pouti vesmírem. Po tomto zážitku mu připadalo velmi důležité, aby bytí bylo lásky­plným pochopením a oceněním zrcadleno zpět k jeho Stvořiteli.

Toto pouť byla nejpozoruhodnější cestou mého života. Pohledy na inteligentní uspořádání kosmu mne znovu a znovu uváděly do extáze z poznání I když byly tyto zážitky úžasné samy o sobě, nejpronikavějším aspektem dnešního sezení pro mne nebyly objevené dimenze samotného vesmíru, ale to, co mé vidění a pochopení těchto dimenzí znamenalo pro Vědomí, které mne provázelo.

Bylo tak šťastné, že má komu ukázat své dílo. Měl jsem pocit, že ztělesněné vědomí čekalo miliardy let, až se vyvine do takové míry, že někdo bude moci spatřit, pochopit a ocenit, co dokázalo. Pocit osamělosti této Inteligence, která vytvořila takové mistrovské dílo a neměla nikoho, kdo by je ocenil, mě přiměl k pláči. Plakal jsem nad jeho osaměním i v úžasu nad hlubokou láskou, která přijala toto osamění jako součást širšího plánu. Za stvořením jsem pocítil bezmez­nou Lásku. Veškeré bytí je výrazem Lásky. Inteligenci uspořádání vesmíru plně odpovídá hloubka Lásky, která je inspirovala.

Kdysi, jako kluk, jsem prožil podobný zážitek ve svém snu. Byl jsem provázen nějakou bytostí, se kterou mi bylo velmi dobře. Byla zároveň dítětem i dospělým. Říkal jsem mu: "Ježíšku". Skoro nic si z té cesty nepamatuji. Jen si matně vzpomínám na záplavu světla a něco jako "diamantové prostory nebo jeskyně". Vím, že jsem se nechtěl vrátit a ještě několik dnů se mi stýskalo po mém průvodci. Jeden můj kolega měl podobný sen plný světla, a proto se domnívám, že nějaký podobný zážitek, ve svých snech, prožilo více lidí.

 

 

Archetyp Stínu ve změněných stavech vědomí

 

Přestože velká světová náboženství zobrazují Stín jako prvek pokoušející a ohrožující člověka jako jedince i lidstvo jako celek, zůstává dodnes tento nebezpečný prvek i charakter jeho působení nepochopen a tabuizován. Moderní člověk přece nevěří na Ďábla ani na svůj Stín - temnou, primitivnější část své osobnosti se sklo­ny k destrukci. Stín pak působí skrze kolektivní nevědomí a, proto­že není integrován do vědomí, vyvolává řadu nebezpečných proje­vů. Přitom se často tváří, že působí v nejbytostnějším zájmu člověka.

Stín, jako protivník Superega, odchyluje člověka od osudem mu předurčené cesty k celistvosti. Čím je tato odchylka větší, tím silnější může být destruktivní vliv Stínu, působí-li v nevědomé sfé­ře. Velmi emotivním a nepříjemným zážitkem, v holotropních sta­vech vědomí, je ztotožnění s archetypem Stínu.

Nejobtížnější částí tohoto zážitku bylo ztotožnění s ďá­blem, principem zla ve vesmíru. Kdesi naproti mně se krčilo nejodpornější a nejnebezpečnější stvoření a prohlíželo celé místo. Mně nezbývalo než se jím stát, plně se s ním ztotožnit, s touto nanejvýš opovrženíhodnou bytostí. Stal jsem se Hitle­rem, Generálem smrti. Pociťoval jsem čirou nenávist, jediné, po čem jsem toužil, bylo zabíjet, působit bolest, přinášet lidem utrpení Bylo to velmi bolestivé, ale musel jsem to udělat. Nemohl jsem uvěřit, že je ve mně tolik nenávisti. Cítil jsem tuto nenávist jako něco hmatatelného - zlovolnou čer­nou substanci nebo určitý druh mocné temné energie.

Podle katolické církve je ďábel padlý anděl, čili vlastně archetypální duchovní bytost - Stín schopná působit na hmotný vesmír. Sama v sobě je prý omezená a podřízená Prozřetelnosti. Lidskou hříšností však získala širší pole působnosti. Může prý posednout lidi, místa i předměty. V některých případech se zdá, že někteří lidé jsou zlem přímo přeplněni. Ve středověku by se řeklo, že jsou "po­sedlí ďáblem". Tito lidé způsobem svého myšlení a jednání otvírají prostor archetypům zla, které je zcela ovládnou.

Pan Stanislav Grof se s takovým případem setkal u své pacient­ky hospitalizované na uzavřeném oddělení. Předtím bývala členkou zločineckého gangu. Byla závislá na drogách a alkoholu. Strávila čtyři roky ve vězení a trpěla sebevražednými depresemi. U této pa­cientky bylo rozhodnuto o LSD terapii, jakožto poslední možnosti, aby doživotně neskončila na oddělení chronicky nemocných.

V průběhu třetího a posledního sezení pana Grofa s touto ženou došlo u ní náhle ke změně, kdy začala mluvit hlubokým mužským hlasem, prsty se jí zkroutily do tvaru drápů, v očích měla výraz ne­popsatelné zloby a její rysy se změnily k nepoznání:

Ta cizí a nepřátelská síla, která ovládla její hlas, se představila jako ďábel. Obrátil se přímo na mne a přikázal mi, abych nechal Floru na pokoji a nepokoušel se jí pomá­hat. Patřila jemu a on ztrestá každého, kdo by se pokusil ohrozit jeho teritorium. To, co následovalo, bylo jasné vy­dírání, byla to řada pohružných náznaků o tom, co se stane mně, mým kolegům a celému výzkumu, jestli neuposlechnu.

Je velmi těžké popsat zlověstnou atmosféru, kterou ta scéna vyvolala. Člověk mohl přímo hmatatelně cítit přítom­nost čehosi cizího a nepřátelského. Pocit nadpřirozena a účinek vydírání byl ještě posílen skutečností, že pacientka ve svém běžném životě nemohla mít přístup k některým infor­macím, o kterých se ten cizí hlas zmiňoval.

Panu Grofovi se nakonec podařilo tuto situaci zvládnout využi­tím představ archetypální polarity zla a světla. U pacientky se pro­jevilo velké zlepšení, jež jí umožnilo návrat do normálního života, přestože si z celého sezení nic nepamatovala. Jak je vidno, nedá se vždy jistě říct, zda člověk své jednání řídí sám nebo "něco" v něm.