Cesta k osvícení

 

 

 

Jsem líný muž. Lenost mi ne­dovoluje uvěřit, že osvícení vyžaduje úsilí, kázeň, přísnou dietu, abstinenci a ostatní ctnosti. To je pravděpodobně ten nejhorší kacířský názor, jaký lze vyslovit, ale musím být upřímný, dříve než si dovolím být zbožný. Tuto knihu píšu proto, abych si ušetřil námahu a nemusel o tom mluvit.

Je docela možné, že právě tohle si někdo po­třebuje přečíst, aby se cítil lépe. Jste-li upřímný člověk a chcete-li vědět, co očekávat, až přijde osvícení, a chcete-li pochopit, proč jste jej dosáhl právě vy, ať už s psychedelickou pomocí nebo bez ní, pak je tato kniha určena pro vás.

 

Tak chápu pravidla této hry já. Uvědomuji si, že mnoho z nás dnes velmi rychle otvírá svou mysl a že naším nejobvyklejším sebeklamem je víra, že naše chápání osvícení je jedinečné. Pocit, že víme, co je pravda, nestačí. Nechci předstírat, že znám konečnou pravdu, chci vás jen upozor­nit na některé jednoduché postoje, které pomo­hou každému, a chci s vámi zůstat i v těch nejextrémnějších situacích. Tyto postoje jsou tak jednoduché, že o nich píšu v kontextu vesmíru, abych ukázal, proč jsou účinné, i když v jejich účinnost nevěříte.

 

Vesmír je tak obrovský a složitý, že kdybychom k dosažení osvícení potřebovali takovéto knihy, nikdy bychom žádného osvícení nedosáhli. Na druhé straně je vesmír tak jednoduchý, že nikdo nemá důvod být zmatený nebo nešťastný. Je snadné řídit vlastní existenci, i když vám může připadat velmi složitá. Několikrát jsem upustil od myšlenky napsat o tom knihu, neboť jsem byl přesvědčen, že to lidé nevědí, protože to vědět nechtějí. Ale nakonec jsem si uvědomil, že není lepší důvod pro to, abych o tom nepsal, než pro to, abych o tom psal.

 

Píšu něco, co bych si rád přečetl, až se dostanu do slepé uličky a nebudu vědět, jak se dostat z nějaké zapeklité situace. Několikrát, když jsem měl kocovinu, jsem si říkal: Co bych byl schopen někomu říci v takovém stavu, aby to mělo nějaký význam? Takovou zkouškou prošly veškeré úsudky a názory, které vám chci předat. V této knize není jediná věta, kterou bych napsal jen pro její krásné znění. Všechny tyto poznatky jsou praktické a spolehlivé. Pomohly mně i druhým v krajních stavech mysli a lze je zredukovat na několik jednoduchých hesel, na která si snadno vzpomenete v jakékoli krizové situaci.

 

První kapitola uvádí stručně nastíněnou před­stavu o tom, z čeho se skládá a jak funguje ves­mír, a zbytek knihy pojednává o lidském životě z tohoto hlediska. Tato představa zahrnuje všechny obory vědění, a jelikož mi trvalo mnoho let, než jsem pochopil její dosah, nepředpoklá­dám, že ji přijmete jako samozřejmost. Mohu vás jen požádat, abyste o ní přemýšleli, snažili se po­chopit, kam vede, a porovnali ji s tím, co znáte. Jakými zákony se musí řídit vesmír, aby se nám jevil tak, jak se jeví? Existuje nějaký věrohodný most mezi hmotou a duchem? Jako mnoho dal­ších lidí jsem zápasil s těmito otázkami mnoho let a v této knize uvádím některé závěry. Je pravděpodobné, že tyto závěry pro vás budou mít smysl jedině tehdy, když si je sami ověříte. V takovém případě vám první kapitola nabídne dostatek materiálu, který vás zaměstná na dlou­hou dobu. Chcete-li však jen užitečný návod, i ten v ní najdete.

 

Opravdu neočekávám, že někdo přijme tyto zá­věry, rozpracuje je a vytvoří si jasnou představu reality. Kdyby se však jeden z vás, o němž nikdy neuslyším, stal díky této knize šťastnějším, pak bych tuto knihu napsal tisíckrát znovu. Upřímně doufám, že na vás její vibrace budou působit příjemně.

 

 

 

 

 

Kdo jsme?

 

 

 

Jsme rovnoprávné bytosti a vesmír je tvořen našimi vzájemnými vztahy. Vesmír se skládá z jednoho druhu jsoucna: každé žije, každé určuje směr své vlastní exi­stence.

 

To je vše, co potřebujete vědět, abyste porozu­měli této knize nebo abyste napsali svou vlastní. Všechno, co říkám, vyplývá z tohoto prvního od­stavce. Když se k němu vrátíte a důkladně jej pro­myslíte, budete schopni vyřešit jakoukoli otázku.

 

Vesmír se skládá z jednoho druhu něčeho (ať už je to cokoli), co nelze definovat. Pro naše účely není taková definice nutná. Stačí předpo­kládat, že existuje jen jeden druh něčeho, a zjis­tit, zda to vede k rozumnému vysvětlení světa, tak jak jej známe.

 

Základní funkcí každé bytosti je rozšiřování a stahování. Rozšířené bytosti jsou prostupné; stažené bytosti jsou husté a neprostupné. Proto se každý z nás, sám o sobě nebo v nějaké kom­binaci, může jevit jako prostor, energie nebo hmota, a to v závislosti na poměru mezi stupněm rozšíření a stažení a na vibracích, které každý z nás produkuje střídavým rozšiřováním a staho­váním.

 

Absolutně rozšířená bytost či jsoucno je pro­stor. Jelikož rozšíření je prostupné, můžeme sdí­let „tentýž prostor" s jednou nebo několika roz­šířenými bytostmi. Ve skutečnosti je možné, aby všechna jsoucna ve vesmíru tvořila jeden prostor.

 

Rozšiřování prožíváme jako vědomí, uvědomo­vání, chápání, jakkoli tomu chcete říkat. Jsme-li úplně rozšíření, máme pocit absolutního vědomí, pocit jednoty s veškerou existencí. V této rovině jsme otevřeni všem proti vibracím a interakcím ostatních bytostí. Je to stav věčné, nekonečné blaženosti, stav neomezeného vědomí, vnímání a cítění.

 

Prostor je míra zkušenosti, které může dosáh­nout každý z nás, ale v rovině naší přítomné exi­stence je velmi obtížné o této zkušenosti hovořit, a to právě proto, že je neomezená. Lze říci, že veškerá zkušenost je dostupná Univerzálnímu duchu a Univerzálním duchem jsme všichni nebo kdokoli z nás na nejvyšší úrovni rozšíření. Mů­žeme teoretizovat: Bůh nemohl stvořit nic ome­zenějšího, než je on sám, co by mělo trvání, ale jestliže se Bůh rozmnožuje, pak vytváří trvalý vesmír. Každé jsoucno je tudíž duplikátem Boha, „stvořené k obrazu jeho".

 

Nezáleží na tom, jakých slov užijeme: existu­jeme my a existuje vesmír a myšlenku rozšiřování a stahování si můžeme ověřit v omezené sféře toho, co je pro nás jako lidské bytosti skutečné, zejména v oboru jaderné fyziky.

 

Absolutně stažená bytost je hmotná částice. Sta­žená bytost nemůže sdílet týž prostor s ostatními bytostmi, a proto je stažení prožíváno jako strach, bolest, nevědomí, nevědomost, nenávist, zlo a mnoho dalších nepříjemných pocitů. V extrém­ním případě má taková bytost pocit, že je šílená, že je vůči všemu a všem v odporu a že je ne­schopná zvolit si obsah svého vědomí. Je samo­zřejmé, že tyto pocity odpovídají různým úrov­ním energetické vibrace, a tento stav může bytost kdykoli překonat tím, že se rozšíří a přestane se bránit svému myšlení, vnímání a cítění.

 

Jsoucno či bytost, jež se střídavě rozšiřuje a sta­huje, se stává energií. Mám za to, že napolo roz­šířené a napolo stažené jsoucno by se chovalo rozumně, nezaujatě a vypočitatelně. Může to být stav „nuly", která je jednou stranou rovnice ve fyzice, a zároveň onen stav „smrti ega", kterou pro­žíváme během přechodu do vyšších rovin svého vědomí.

 

Musíme si uvědomit, že energie není kvantitou něčeho „objektivního". Energie, stejně jako pro­stor a hmota, je to, co živá jsoucna dělají. Ener­getická jsoucna obvykle reagují na své sousedy způsobem, který je často zjevně automatický a stejně předvídatelný jako padající kostky do­mina. Ve styku s prostorovými jsoucny se u ener­getických jsoucen zrychluje vibrace a zvyšuje vě­domí subjektivní svobody. Naopak ve styku s hmotnými jsoucny se jejich energie snižuje, je­jich vibrace zpomaluje a zesilují se jejich pocity subjektivní naléhavosti a zmatku.

 

Vesmír je nekonečnou harmonií vibrujících jsoucen, která se neustále rozšiřují a stahují a mění frekvenci své vibrace. Každé variaci, kom­binaci a vibrační úrovni odpovídají určité pocity a myšlenky. Chování ostatních jsoucen se jeví od­lišně z různých hledisek. Představa těchto mož­ností je tak závratná a snaha vyjádřit je slovy tak směšná, že mi dělá potíže pokračovat v psaní. Nicméně naším cílem je vymezit některé základní postoje, které nám vrátí vědomí naší svobody po­hybovat se v tomto labyrintu - nebo dosáhnout vrcholu.

 

Nesmíme zapomínat, že kromě nás kuřat tu není nikdo jiný. Celý vesmír se skládá ze jsoucen, jako jsme my. Každá částice v každém atomu je živou bytostí. Každá molekula a buňka je klanem by­tostí. Energie je velké množství nás všech vibrují­cích společně. Prostor je nekonečné množství na­šich bratrů a sester žijících v dokonalé blaženosti.

 

Mezi živou a neživou hmotou není žádný zá­sadní rozdíl, neboť obojí se skládá z živých entit. Nejenže lze hmotu přeměnit v energii, ale ener­gii lze přeměnit v prostor a naopak. Skutečnost, že své bratry a sestry vidíme jako objektivní hmotu, energii a prostor, je důsledkem naší exi­stence na materiální úrovni a sníženého stupně našeho vědomí. Naše zážitky a vnímání vždycky odpovídají naší vibrační úrovni.

 

Všichni podléháme stejným zákonům. Tyto zá­kony nepřicházejí z vnějšího světa. Vyplývají ze skutečnosti, že jsme si všichni rovni, že nám byl dán stejný rozsah možného chování a zkušenosti. V rámci nutných zákonů našich vzájemných vztahů máme volnost dělat, cokoli chceme. A prvním zákonem musí být láska. Láska je ak­tem bytí ve stejném prostoru s ostatními by­tostmi, což znamená, že láska je něčím skuteč­ným, stejně jako jsme skuteční my. Láska není jen omezená idea, láska je naopak něco, co děláme celou svou bytostí.

 

Možná že mnohému z nás se nelíbí jeho místo ve vesmíru, ale všichni si můžeme být jistí, že jsme se tam, kde jsme, dostali díky svému vlast­nímu rozhodnutí rozšiřovat se v lásce nebo se od ní odvracet.

 

Váš mozek a tělo, vaše rodina a společnost i doba, do které jste se narodili - o tom všem jste rozhodli vy, to všechno závisí na stupni vašeho vědomí, rozšíření a na tom, do jaké míry jste ochotni milovat. Nikdo vám nic neudělal. Nikdo vás nenutil. Způsob, jakým každý z nás zkouší svou existenci každý den, je zcela spravedlivý vůči každému. V jistém smyslu se můžeme všichni uvolnit, protože nic není tajné, nic není ztraceno, nic není zapomenuto a nikdo není opuštěn.

 

Všichni jsme bytosti stejného druhu, všichni jsme schopni nesmírné pozornosti a vědomí. A to je jediné, co musíme dělat: Věnovat v otevřenosti láskyplnou pozornost naprosto všemu, co vidíme ve své mysli, ve svém těle, ve svém okolí a v druhých lidech.

 

Rozšiřování se skrze lásku je činnost dostupná všem bytostem ve vesmíru v každé době. Vstřícné vědomí nás přivede do nebe, láskyplný postoj nás osvobodí. Nic jiného neřídí náš osud. Dobré nebo špatné chování má druhořadý vý­znam. Ať už děláte cokoli, mějte se za to rádi. Ať už přemýšlíte o čemkoli, mějte se za to rádi. Láska je jediná dimenze, kterou je třeba změnit. Nejste-li si jistí, jaké to je milovat, milujte se za to, že si nejste jistí. Na světě není nic důležitějšího než láska, ať už vyjádřená nebo nevyjádřená, kte­rou k sobě vědomé bytosti navzájem cítí.

Nemá žádný smysl přemýšlet o lepších nebo horších duchovních podmínkách. Svou součas­nou vibrační úroveň nepřekonáte, dokud ji ne­začnete milovat.

 

Bez ohledu na vaši duchovní situaci, bez ohledu na to, kde se ve vesmíru právě nacházíte, vždycky máte stejnou volbu: buď své vědomí roz­šíříte, nebo je zúžíte. V každém případě musíte začít tam, kde jste. Na tom, kde jste, není nic špatného - je to jedna z nekonečného množství zkušeností, které nám jsou dostupné. Tím, čím jste vy, mohu být i já. Tím, čím jsem já, můžete být i vy.

 

Cokoli jsme dělali, co nám zabránilo plně si uvědomit Univerzálního ducha, to děláme právě teď. Všechno, co děláme, zůstane vždycky v nás, i když to právě neděláme, a proto se tomu ne­smíme bránit, ale musíme to překonat. Často si opakuji následující připomínky: „ Tohle je vždy ve mně." „I tohle lze poznat, jestliže úplně rozšíříme své vědomí."

 

Zákonům vesmíru můžeme důvěřovat. Jsou-li tyto zákony lásky pravdivé, pak jsou účinné, ať už s nimi souhlasíme nebo ne, ať si je uvědomu­jeme nebo ne, ať o nich mluvíme nebo ne. Láska je něco, co děláte pro sebe; výsledky posuzujete podle svých vlastních zkušeností. Není třeba knih, aby potvrdily realitu těchto zkušeností, které existují neustále v prostoru. Všechno je vždy ve vás.

 

Z toho vyplývá, že tuto knihu nepíšu proto, že bych měl nějaké námitky proti tomu, čemu druzí dnes věří. Tajemství lásky přesahuje veškerý ro­zum: uvědomujete si, že jsme si všichni rovni, že nikdo od nikoho nepotřebuje žádnou pomoc, že nikomu není třeba nic říkat ani dávat - a přesto uděláte ty nejsoucitnější skutky, děláte to nejlepší pro své bratry a sestry, které máte v sobě. Jen vám předávám to, co mi bylo dáno, když jsem měl pocit, že to potřebuji: jestliže jsem se tak cí­til já, je možné, že se tak cítí i někdo jiný. Tohle je milostný dopis mým bratrům a sestrám, který má ukázat, že láska byla vždy účinná, vždy pů­sobila, i když jsme si mysleli, že tomu tak není.

 

Obrátit všechno naruby je zajímavé duševní cvičení: otázka není, jak překonat fyzické ome­zení a jak dosáhnout osvícení. Skutečná otázka zní: Jste-li naprosto svobodní a nezávislí, jak jste se mohli uzavřít do materiálního těla? Jak jste pře­svědčili sami sebe i druhé, abyste na tuto hru při­stoupili? Jak jste z ní učinili něco tak naléhavého?

 

Několikrát, když jsem měl okno, mě náhle na­padlo: Je-li tak jednoduché vypadnout z této hry života, proč se nevrátit a nepokračovat v ní. Možná že je to nejvyšší pokušení. A možná že ni­kdo nechce vědět, jak je to jednoduché, nikdo nechce hru narušit. Je možné, že všichni něco předstíráme a hrajeme si na schovávanou.

 

Materiální realita je jedním z nejhrůznějších ho­rorů, a všichni víte, jak milujeme horory. Jestliže nám z naší vibrační úrovně připadá vesmír ilu­zorní a jen částečně skutečný, pak máme o dů­vod víc, abychom jej milovali, místo abychom se jím nechali děsit.

 

Všechno, co se děje na této zemi, lze prožívat v tisíci různých vibračních rovinách, od té nej­více euforické až po tu nejvíce deprimující. Jsme naprosto svobodní vybrat si rovinu, kterou chceme. Kromě naší pozornosti a lásky, našeho vědomí a lásky nemusíme nic měnit.

 

Jelikož vesmír se skládá pouze z živých by­tostí, z nichž každá volí svou úroveň a vztahy, neexistuje nic, co by bylo třeba zlepšovat. Ne­musíme se tím vůbec zabývat. Celý vesmír je pro­stoupen vědomím, a proto můžeme důvěřovat všem bytostem, že zvládnou svá vlastní rozhod­nutí. Ať už se nám to jeví jakkoli, láska nikdy ne­ztrácí kontrolu: zákony našich vztahů jsou tak exaktní jako zákony fyzikální.

 

Netvrdím, že všechny tyto zákony znám. Ale do určité míry všichni víme, že dostáváme přesně to, co si zasloužíme.

Harmonie vesmíru je nekonečná, jedinečná a božská. Kam si myslíte, že ve vesmíru patříte? Nebuďte k sobě příliš přísní. Trocha lásky vám hodně pomůže.

 

 

 

 

Podívej, mami, jsem osvícený

 

 

Co musíte dělat, abyste se stali osvícenými' Podle čeho poznáte, že se vám to daří? Jak se mění váš život, když se takovými stáváte?

Pro to, abyste se stali osvícenými, nemusíte vů­bec nic udělat předem.

 

Všechny potenciální zkušenosti už máte. Kdy­koli jim můžete otevřít svou mysl, a to pouze tím, že jste. Není však žádný spěch. Absolutní rozší­ření je vždycky přítomné, mimo čas, uvnitř i ko­lem vás. Své vědomí musíte otevřít svým vlastním tempem. Je-li LSD příliš rychlým prostředkem, užijte prostředků pomalejších. Vesmír je náš do­mov. Všichni sem patříme.

 

Nic nám nestojí v cestě, ale většina z nás se ot­vírá postupně. Máme tendenci stoupat v citových cyklech: po každém výbuchu euforického uvě­domění se můžeme dostat do negativního stadia, kterým musíme projít, abychom se naučili milo­vat. Čím výše stoupáme, tím snazší je naše cesta.

 

Prožívat absolutní vědomí, být prostorem, ne­znamená, že si okamžitě uvědomíme každý detail ve vesmíru, každý možný vztah mezi omezenými jsoucny. Být prostorem znamená být připraven plně si uvědomovat všechno myslitelné. Zna­mená to, že ničemu neodporujeme a nic nepopí-ráme. Pro osvícení není třeba sesbírat a osvojit si určitý soubor myšlenek nebo zkušeností, ctností nebo utrpení. S úplně rozšířeným vědomím lze prožívat všechno, co existuje.

 

Bez ohledu na to, jak jste omezili své vědomí, jste svobodnými a nezávislými bytostmi. Žádná jiná bytost ani skupina bytostí nemůže určovat vaši vibrační úroveň. Takže ve vesmíru, zejména v jeho materiální části, není nic, co by mohlo od­porovat vaší svobodné vůli.

 

To znamená, že materiální svět nad vámi nemá žádnou kontrolu: nesvádí vás, nekazí vás, nestojí v cestě vašemu osvícení, nedělá vám vůbec nic.

 

Vy sami ovlivňujete úroveň své existence. Vaše vnitřní podmínky a vnitřní stav nejsou naprogramované. Pocit, že jste nuceni nebo ovládáni proti své vůli, můžete mít jen tehdy, když se učiníte hustými, když zúžíte své vědomí.

 

Naše realita se skládá z jedinečných vědomých bytostí, které vnímáme jako živé, a proces osví­cení je stále se rozšiřujícím chápáním ostatních bytostí až do bodu, kdy začneme prožívat všechno jako živoucí interakci.

 

Čím méně milujeme druhé bytosti, tím více zá­pasíme s „materiálním" světem a tím více materi­álně zaměřenými se stáváme. Na druhé straně čím více se otevřeme svým bratrům a sestrám, tím duchovnější bude náš svět.

Osvícení je jakýkoli zážitek rozšiřování vědomí za jeho stávající hranice. Lze také říci, že doko­nalé osvícení je uvědomění, že žádné hranice ne­existují a že celý vesmír je živý.

 

Psát o tom je však obtížné, protože když mlu­víme o překonávání všech omezení, užíváme omezených pojmů. Být osvícený znamená mít pružné vědomí, otevřenou mysl. Osvícení je pro­cesem rozšiřování vědomí, nikoli procesem sta­novování mezí.

 

Není žádný správný způsob, jak se dívat na ži­vot „po" osvícení. Pokud jsme ve svém srdci a mysli celými bytostmi, nemusíme se snažit ně­čím být nebo nebýt.

 

Co to znamená být celou bytostí? Znamená to, že musíme být ochotni pochopit a obsáhnout v sobě všechno, co je „jiné než" jakákoli ome­zená myšlenka. Musíme si uvědomit, že když zdůrazňujeme pozitivní stránku, zároveň vytvá­říme stránku negativní. Když si vybereme ideál poznání, musíme se zabývat nevědomostí, která je jiná než poznání. Když zdůrazňujeme ideál zbožnosti, musíme se smířit s hříchem, který je jejím protějškem, a musíme přijmout svou odpo­vědnost za to, že jsme jej vytvořili.

 

Jestliže svou zodpovědnost odmítáme, zužu­jeme své vědomí; stáváme se hustou, materiální jsoucností, uzavíráme se do svého materiálního těla. Ztrácíme kontrolu nad tím, co popíráme, že jsme vytvořili, ale je to vnucováno naší pozor­nosti, ať už se nám to líbí nebo ne, a tak žijeme ve světě hříchu a nevědomosti.

 

Zůstaneme-li však otevření těmto negativním stránkám, nejsme nuceni se jimi zabývat: když při­pustíme, že v sobě máme ošklivost, jsme svobodní tvořit krásu. Když si uvědomíme, že v sobě máme hloupost, jsme svobodni zdůrazňovat inteligenci.

 

Láska je nejvyšší a nejposvátnější činností, ne­boť v sobě vždy obsahuje něco, co není láska. Velmi často se snažíme najít příčinnou souvis­lost naší zkušenosti, zatímco to, co se děje, je pouze střídavou změnou okolností. Můžeme si vybrat negativní úkol, například dodržování kláš­terní kázně, a pak se cítíme odměněni. Nebo se naopak můžeme oddávat lákavým slastem a pak se cítit podvedeni. Nikdy se na situaci nedíváme s dostatečným odstupem, abychom viděli, že se pohybujeme ze strany na stranu jako kyvadlo.

 

Mnoho z nás se považuje výhradně za laskavé, dobré a moudré; je to, jako bychom chtěli být ky­vadlem, které se pohybuje jen jedním směrem.

Tento zmatek překonáme tím, že se budeme snažit být láskyplní, že ničemu nebudeme odporo­vat, až se nakonec povzneseme nad materiální a energetickou úroveň a dosáhneme úrovně pro­storu. Na této úrovni lásky a otevřeného vědomí snáze pochopíme zázrak zvládání protikladů a pa­radoxů. Budeme schopni prožívat to, co si vybe­reme, protože nebudeme popírat skutečnost, že v sobě vždy máme také něco jiného než to, co jsme si vybrali. Karma neznamená, že „platíte" přesně za to, co jste udělali v minulosti. Znamená to, že když zvýšíte svou vibrační úroveň, můžete narazit právě na takové zkušenosti, kterým jste se v minulosti vyhýbali, nebo na něco jiného, než dnes vyžadujete. Pokusíte-li se uzavřít svou mysl, upadnete zpět do nižších rovin vibrací. Budete-li se však klidně dívat na nežádoucí události a budete-li se mít rádi za to, že je nemáte rádi, budete stoupat vzhůru. Lze říci, že určitou dobu musíte přijímat všechno příjemné zároveň se vším nepříjemným.

 

Až začnete milovat všechny nové znepokojující jevy, začnete si uvědomovat, že ze světa nezmi­zelo žádné zlo, které vás dříve tolik trápilo. Zba­víte se však pocitů bezmocnosti a nespokoje­nosti, naučíte se proplouvat divokými vibracemi, až vás nakonec přestanou obtěžovat. Uvědomíte si, jak můžete měnit své emoce a zážitky tím, že pochopíte jejich vztah k úrovni svého vědomí.

 

Například když zeslábnou vaše pocity po in­tenzivním milostném zážitku (což je obzvlášť pravděpodobné v případě, že jste jej prožili pod vlivem marihuany nebo LSD) s nějakým člově­kem, pochopíte, že je to tím, že nyní oba vibru­jete na nižší úrovni. Jestliže si uvědomíte, že špatná nálada přejde stejně snadno, jako přišla, pravděpodobně nebudete dělat důležitá rozhod­nutí a vyhnete se hádkám. Prostě se uvolníte a necháte špatnou náladu přejít.

 

V současné době mnoho z nás prožívá oka­mžiky přechodné euforie a záblesků osvícení ze­jména pod vlivem psychedelických drog. Když se vám po odeznění takových okamžiků zdají věci podivné, nemusí vás to znepokojovat. Může to být známkou toho, že stoupáte stále výše.

Měli bychom si uvědomit, že se obvykle vra­címe na vibrační úroveň, na kterou jsme zvyklí a kde se cítíme „doma". Ale právě tuto stabilní úroveň, kde máme stejné vibrace jako ostatní, musíme změnit. A toho lze dosáhnout jedině tím, že se zbavíme zábran a naučíme se milovat.

Když se snažíte dosáhnout osvícení, je docela přirozené, že se v každodenním životě snažíte nacházet známky pozitivních výsledků. Váš kaž­dodenní život je opravdu jen projevem vaší du­chovní kondice. Když víc milujete, váš život se skutečně změní, ale ne nutně tak, jak byste oče­kávali. Mnohem důležitější než to, co se stane, je způsob, jakým na to reagujete.

 

Dobrý postoj k jakémukoli cíli lze vyjádřit takto: je dobré, když se to stane, a je také dobré, když se to nestane. Dlouho předtím, než budete schopni dělat rozhodnutí do budoucnosti, mů­žete zjistit, že jste ztratili zájem něco předvídat. Nebude vám vadit odpoutat se od jednoho krás­ného zážitku, protože láska vám přinese další.

 

Nemohu vám přesně říci, jak by měla vypadat osvícená existence na této zemi; a nechci dělat oslnivé předpovědi o tom, co je možné. Jak už jsme řekli, jsme-li ochotni vytvořit určitou situaci, ale není-li naše mysl přístupná alternativám, změní se tato situace v něco jiného. A na naší materiální úrovni bude toto „něco jiného" často něčím velmi nepříjemným, čeho se budeme chtít zbavit a tím se k tomu připoutáme. To je jeden z důvodů, proč ideální a krásné události mizí z našeho života, zatímco ty špatné a nudné trvají.

 

Bez ohledu na to, jak nejasný a nezvládnutelný se tento proces může jevit, láska jej nakonec pře­koná. Je snadné předpovědět, že jakmile začnete milovat sebe i druhé, uvidíte každého člověka a každý předmět jako dokonalou formu. Budete šťastně a intenzivně prožívat každý okamžik. A jelikož krása dlí v oku pozorovatele, vaše vib­race budou také krásné.

 

 

 

 

 

Jak se cítit dobře

 

 

Je v pořádku cítit se dobře. To je jedno z důležitých poselství osvícení. Ve všem, co vidíme, bychom měli vnímat nejvyšší rozkoš, božské potěšení. Nikdo na vyšší úrovni vědomí nechce, abychom se na tomto světě měli špatně.

 

Uvnitř i kolem vás je ráj právě v tomto oka­mžiku a vy nemusíte ani hnout prstem, abyste v něm byli. Můžete otevřít svou mysl diamantové dokonalosti všeho, co vidíte a cítíte. Jestliže nevěříte, že tomu tak může být, buďte prostě láskyplní v každém okamžiku a důvěřujte, že se to stane.

 

Nikdo na úrovni prostoru neklade překážky do cesty někomu, kdo se snaží povznést na vyšší du­chovní úroveň. Ze zpětného pohledu to může vypadat, jako byste procházeli zkouškou, ale ve skutečnosti se můžete vždycky rozhodnout sami a definovat vesmír, který je pro vás realitou.

 

Vyšší bytosti jsou šťastné, když milujete tako­vou láskou, která vás povznáší. Dostane se vám veškeré pomoci a příležitosti, když o to požádáte, ať už o to požádáte prostřednictvím LSD nebo modlitby. Nikdo vás nežádá, abyste se mučili a trápili. Nemusíte nic dokazovat. Nic dokázat stejně nemůžete, vaše vibrace mluví vždy pravdu, nemůžete o nich lhát.

 

Je snadné povznést se na křídlech lásky. Bez ohledu na to, jak přesvědčivá je jakákoli úroveň reality, vidíte jen její nepatrný útržek. Buďte sami sebou, ničemu neodporujte, na ničem nelpěte a všechno milujte.

 

Je také v pořádku cítit se dobře v sexuálních vztazích. Uspokojivý orgasmus je větším duchov­ním úspěchem než nějaké technické mistrovství. Tělo není odděleno od ducha. Tělo je extatickým výtvorem mnoha bytostí vibrujících na jiných úrovních vědomí. Hluboký orgasmus je realizací lásky v mnoha rovinách včetně těch, které mnoho z nás považuje za „zvířecí". Láska, neboli sdílení téhož prostoru s druhými či spolubytí na stejné vibrační úrovni, má nekonečné množství forem a je základem naší existence. Máme takové sexuální zážitky, jaké si zasloužíme. Záleží jen na tom, jak milujeme sebe i druhé.

 

Sexuální extázi lze považovat za zrcadlo na­šeho duševního rozptýlení v prostoru našich božských bratrů a sester ve vyšších rovinách. Mi­lostný akt je ukázkou toho, jak prostorové vztahy vyžadují, abychom se vzdali v lásce a přijali roz­díly, nedokonalosti i krásu druhých bytostí.

 

Je-li tomu tak, proč je askeze tak často dopo­ručována jako duchovní cesta a proč se někdy zdá být tak účinná? Jak jsme viděli v předešlé ka­pitole, když se snažíme něčeho dosáhnout v jed­nom směru, často jsme vrženi směrem opačným. Chcete-li jen smyslovou rozkoš a nemáte-li otev­řenou mysl, budete vrženi do stavu, v němž se askeze bude zdát být tím pravým řešením. A jdete-li dostatečně daleko cestou askeze, mů­žete dosáhnout blaženosti a extáze, jak nás o tom přesvědčují životy mnoha světců.

 

Když si dost hlasitě stěžujete, uvidíte záblesk vyššího vědomí. Když si odpíráte jídlo, sex nebo spánek, v jistém smyslu dáváte hlavnímu stanu zprávu, že vaše životní forma nefunguje, a může vám být povolen krátký návrat do prostoru, abyste se o tom přesvědčili. Ale takovéto zá­blesky, přestože dnes tvoří většinu toho, co víme o prostoru, nejsou celým světlem, i když jsou sebepřesvědčivější. Tyto záblesky jsou nestálé a ne­jsou tou nejpohodlnější cestou, jak se dostat domů. Nebudete schopni zůstat na vyšší úrovni, když jí dosáhnete takovýmto negativním způso­bem.

Bez ohledu na to, jak vznešenými výmluvami se budete utěšovat, askeze vás bude neustále vra­cet na materiální úroveň, dokud se nenaučíte mi­lovat tak, abyste se nad ni povznesli pozitivním způsobem. Ve skutečnosti láska sama je pozitivní cestou do prostoru. Žádná moudrost ani zbož­nost nebude nikdy omluvou za naši neschopnost milovat.

 

I v sexuálních vztazích překonává láska kyva­dlový účinek, a tak nakonec získáváme racionální vysvětlení, proč právě láska musí být prvním mo­tivem v sexu. Avšak láska, o které tu hovořím, je mnohem víc než romantická vášeň, a musí začít u nás samých. Milujete-li všechno, co cítíte a dě­láte, včetně svých citově prázdných nálad, vaše potěšení se vám bude vracet. Shledáváte-li sex neuspokojivým, znamená to, že jste v minulosti zdůrazňovali jen druhou stránku.

 

Právě vaše zúžené a omezené vědomí činí z čehokoli něco nuceného. Je také důležité, abychom neodsuzovali druhé za jejich tělesné rozkoše. Co upíráte druhým, bude upřeno vám, neboť všechna vaše slova a činy definují svět, v němž chcete žít. Jeden z nutných zákonů, jemuž podléhají vzájemné vztahy mezi rovnoprávnými bytostmi, říká: co řeknete, to platí - ale jen pro vás a pro ty, kteří s vámi souhlasí.

 

Řeknete-li, že by někdo neměl dostat pomoc, kterou si nezaslouží, nemusí to příliš ovlivnit jeho život, ale bude to platit pro vás: nedostanete pomoc, kterou si nezasloužíte. Řeknete-li, že sexuální rozkoš druhých je vul­gární, jejich požitek to nezmenší, ale vaše rozkoš se stane vulgární. Právě vaše neomezená moc ovládat vlastní život vás brzdí. Kolik soucitu a od­puštění si přejete pro sebe? Dopřejte je také dru­hým. Jděte do extrému: odpusťte všem bytostem jejich karmický dluh vůči vám. Dopřejte druhým svobodu, lásku a vědomí, jež chcete pro sebe.

 

Hudba nás učí, jak udržovat rozkoš a extázi. Obvykle se domníváme, že okamžik euforie je nesnesitelný a přechodný. Unikne a my jej znovu pronásledujeme. Uniká nám, protože nejsme ochotni jej pustit, protože si neumíme představit, že bychom od něj mohli být odděleni. Avšak při poslechu hudby, kdy opouštíme jednu notu za druhou, abychom slyšeli další, může být naše rozkoš trvalá, přestože vibrace se mění.

 

Nasloucháme-li světu a necháme-li jej působit na sebe, aniž jej hodnotíme, můžeme se naučit chápat každý záblesk rozkoše jako jednotlivý tón v nekonečné harmonii. Vesmírný orchestr hraje známé melodie znovu a znovu, zatímco staří lidé podupávají do rytmu a mladí tančí.

 

 

 

 

 

Spásné myšlenky

 

 

Než budeme pokračovat, vraťme se k některým základním postojům, o kte­rých jsme se zmínili v předešlých kapitolách. Ne­chci, abyste si pamatovali všechny myšlenky z této knihy, ale doporučuji vám, abyste se naučili nazpaměť řádky psané kurzívou v této kapitole. Jsou velmi jednoduché, takže je nezapomenete, a pomohou vám v jakékoli duševní krizi.

 

Jeden z mých psychedelických tripů začal velmi špatně a já se začal topit v příšerné náladě.

 

Když jsem se díval na lidi kolem sebe, kteří se za­čali měnit v zlé, svraštělé, bezbarvé a staré pří­šery, náhle mě napadlo: „Co je to, o čem sis mys­lel, že to potřebuje být milováno?" A najednou se otevřely dveře a já byl v ráji.

 

Neodporování. Ničemu neodporovat nezna­mená, že musíte být tělesně pasivní, že se musíte pokorně smiřovat se špatnými vibracemi nebo se nechat okrádat. Znamená to zbavit se rezistence ve vlastní mysli. Buďte ve své mysli svobodní, jednejte z láskyplných pohnutek a dělejte to, co vám dělá dobře. Žádná činnost není nikdy jen dobrá nebo špatná. Jedinou konstantou je láska. Jakmile otevřete svou mysl, život se automaticky zlepší a vy se nebudete ani muset snažit. Je to nádherný paradox: čím více rozevřete svou mysl, tím méně nepříjemných událostí bude pronikat do vašeho vědomí.

 

Milujte, jak nejvíce můžete, ať jste v jakékoli si­tuaci. Tuto větu si připomeňte, kdykoli máte strach, kdykoli máte pocit, že ztrácíte rozum, nebo kdykoli jste si vzali nějakou mizernou drogu. Napište si ji na stěnu svého pokoje. Ne­musíte chtít milovat to, co cítíte nebo vidíte, ne­musíte být schopni přesvědčit sami sebe, abyste to vůbec milovali. Prostě se rozhodněte, že to mi­lovat budete. Opakujte nahlas, že to milujete, i když tomu nevěříte. A pak si řekněte: „Miluji se za to, že tohle nenávidím."

 

Milujte všechno takové, jaké to je. Způsob, ja­kým vidíte svět, závisí na vaší úrovni vibrace. Když se vaše vibrace změní, celý svět bude vy­padat jinak. Když jste šťastní, zdá se vám, že se na vás všichni lidé usmívají. Zvýšit frekvenci vib­race můžete tím, že budete cítit víc lásky. Snažte se milovat své negativní pocity, svou nudu i zou­falství. Je to neuvěřitelné, ale změna obsahu vaší mysli vaši vibraci nezmění.

 

Chcete-li dosáhnout vyšší úrovně vědomí, je naprosto zbytečné, abyste měnili své myšlenky, svou vím, své chování, své bydliště nebo své přá­tele.

 

Není náhodou, že jste tam, kde jste, a tak vám neuškodí, když nejdřív změníte svůj postoj, než uděláte nějakou jinou změnu. Jinak se může stát, že budete poletovat po celém světě a hledat to správné místo a ani moře nekonečné blaženosti se vám nebude zdát dost dobré.

 

Berte si s sebou své já, kamkoli jdete. Jak se říká v zenu: Nemůžete-li to najít tam, kde stojíte, kde byste to chtěli hledat? Ve vesmíru nemůžete být nikde jinde než mezi sobě rovnými. Změna, kterou hledáte, není v našich čtyřech dimenzích, spočívá v tom, abyste postoupili hlouběji v tom, co jste, kde jste.

 

Milujte sami sebe. Nedefinovali jsme snad lásku jako sdílení téhož prostoru s druhými? Ve sku­tečnosti to, co vnímáme jako sami sebe - naše tělo, mysl, city - zahrnuje miliardy dalších bytostí.

 

Být vědomím lidského těla je tak trochu jako být starostou New Yorku. Ego není jediné vědomí, které má na starosti zachování a fungování na­šeho těla.

 

Jako jedinečné entity jsme svobodní opustit ja­koukoli skupinu, například skupinu, která tvoří naše tělo, ale najdeme si. jiné bytosti, s nimiž bu­deme harmonizovat na jakékoli úrovni, kam jdeme.

 

Milujete-li své já, ve skutečnosti se rozšiřujete v lásce do mnoha dalších bytostí. Čím více milu­jete, tím více milují bytosti uvnitř i kolem vás. Na všech úrovních jsme vzájemně závislými vibra­cemi. Zahrajte veselou, šťastnou melodii a šťastní tanečníci se k vám přidají.

 

Milovat sebe znamená v jistém smyslu sdílet tentýž prostor se svými výtvory. Jak byste byli ochuzeni, kdybyste se snažili zbavit se svých myšlenek?

 

Milovat sebe neznamená posilovat své ego. Egoteismus dokazuje, že za něco stojíte, když jste se předtím nenáviděli. Budete-li se milovat, vaše ego se rozpustí: nebude cítit potřebu dokazovat svou nadřazenost.

 

 

 

 

 

Jak jsme se sem dostali

 

 

Máme spoustu pojmenovaní pro různé druhy lidského chování, ale hodně z toho, co děláme, se řídí všeobecnými zákony rozšiřování a stahování. Jak už jsem řekl dříve, tyto zákony nepocházejí z vnějšího světa. Jestliže chápeme, že jsme rovnoprávné bytosti, pak z toho musí vyplývat určité pravdy týkající se na­šich vzájemných vztahů. Tyto pravdy můžeme považovat za zdroj nestrannosti nebo spravedl­nosti, ale tato označení nejsou důležitá. Prostě to tak musí být, má-li tento vesmír vůbec existovat. Zdá se bezpředmětné snažit se to vyjádřit slovy, zejména ve srovnání s tím, co pochopíte, když tento boží řád a spravedlnost nahlédnete během meditace nebo pod vlivem psychedelických drog. Mohu vám nabídnout jen omezenou úvahu o tom, jak se tyto zákony projevují v lidském ži­votě.

 

Myšlenka rovnosti mezi lidmi je často vysvětlo­vána jako všeobecný pokles na nejnižší společný základ nebo spokojení se s bezbarvou průměr­ností. Rovnost v mém pojetí znamená společen­ství rovnoprávných lidí na úrovni nejvyššího vě­domí - čistý prostor, společenství svobodných lidí, kteří se zbavili připoutanosti a rezistence, lidí, kteří se stýkají s druhými v extatickém nebo klidném stavu odpovídajícím jejich volbě. Na všech nižších úrovních existence existují iluze kvantity a ceny, větší a menší lásky, inteligence a schopností. Jeden druhému se jevíme na zá­kladě vibrací, které zdůrazňujeme, nicméně všichni máme stejný potenciál.

 

Je-li tomu tak, jak je možné, že jsme zabředli tak hluboko do materiálního světa, že se nám dnes jeví jako jediná realita? A jak je možné, že mé teo­rie prostoru znějí jako podivná a neověřitelná fan­tazie? Pokud jde o jejich ověření, domnívám se, že myšlenka rovnoprávných entit je potvrzována po­znatky současné fyziky, a pomocí tohoto fyzikál­ního modelu budeme moci jednou popsat zákony našich vztahů v univerzálním měřítku. Mezitím však popustím uzdu hrubým dohadům o tom, jak jsme se na materiální úroveň vůbec dostali.

 

Můžeme začít paradoxem na nejvyšší úrovni: roz­šířené bytosti, které ničemu neodporují, jsou záro­veň bytostmi, kterým nelze vůbec odporovat, jsou neodolatelné. Jsou naprosto otevřené a tolerantní vůči ostatním bytostem, ale když se někdo z nás stáhne a stane se hustým, je pak zdánlivě poháněn těmito prostorovými bytostmi. Tento pocit, že jsme poháněni a později nuceni, je důsledkem naší hus­toty, našeho stažení. Prostorové bytosti nemají nejmenší zájem někoho k něčemu pohánět ani nutit.

 

Všechny myslitelné vesmíry ve všech myslitel­ných dimenzích existují uvnitř Univerzálního ducha jako čistá myšlenka nebo archetyp. Když se stáh­neme a přestaneme být ochotní účastnit se tohoto myšlenkového světa, klesneme na nižší vibrační úroveň. Pro ilustraci si představte, že jsme velké množství energetických bytostí, které jsou lhostejné k myšlence Pluta. Jelikož jsme hustší než bytosti prostorové, budou nás tyto bytosti pohánět a my se budeme v prostoru jevit jako plynoucí, světélkující obraz Pluta, připomínající jakýsi ohňostroj.

 

Nyní si představte, že někteří z nás, ti více než lhostejní, myšlenku Pluta odmítají, a v důsledku toho klesají na materiální úroveň. Naše hmota, která je hustší než energie, je pak nucena vzít na sebe odmítanou formu; a tady vidíme materiální zjevení Pluta. Tímto způsobem se to, co odmí­táme na myšlenkové, prostorové úrovni, projeví v rovině materiální.

 

Z toho si můžete udělat přibližnou představu, i když skutečnost je poněkud složitější. Prostor se jeví, jako by poháněl energii, a energie se jeví, jako by nutila hmotu. K tomu však nemůže dojít bez hustoty stažených a omezených bytostí. Jestliže popíráte svou schopnost pojmout nějakou myš­lenku či ideu nebo upíráte tuto svobodu druhým, klesnete na vibrační úroveň, kde je viditelný nejen Pluto, ale i mnoho dalších materiálních forem. Od­mítáním pravdy otvíráme Pandořinu skřínku.

 

 

Nemusíte si myslet, že vy osobně jste odmítli či popřeli všechno, co se na světě děje: když odmít­nete například kávu, jste nucené vtažen do reality čaje a kakaa. Existovalo něco, co vás vyděsilo, nebo spíše celá řada myšlenek, které jste nebyli ochotni pochopit nebo milovat, takže vaše vibrace postupně klesly na materiální úroveň a vy jste se nakonec stali tělem. Na této materiální úrovni vás však nic nedrží, bez ohledu na to, že jste byli v minulosti poháněni druhými materiálními, ener­getickými a prostorovými bytostmi. Skutečnost, že můžete být poháněni, je důsledkem vaší vlastní nevědomosti a hustoty. Nemůžete cítit bolest, do­kud nejste hloupí. Bolest je pocit neschopnosti do­stat se do stejného prostoru s ostatními.

 

Od bolesti a hlouposti vás osvobodí ochota uvědomovat si všechno, co vstupuje do vašeho vědomí.

 

Je mnoho dalších událostí, kde vidíme tento proces v akci. Nezdar dobrých úsmyslů je snad největším ze všech paradoxů, s nimiž zápasíme na materiální úrovni. Dobří lidé se snaží dělat dobré věci, ale dosahují špatných výsledků. Mí­rumilovní mladí lidé jsou vězněni, duchovní ko­muny jsou napadány a pacifisté házejí bomby. Mnoho duchovních obrození v historii bylo ná­sledováno krveprolitím a perzekucí. Možná že nyní pochopíme, proč k tomu dochází.

 

O čem nemůžete přemýšlet, to nemůžete ovlá­dat. Co si neumíte ve vědomí představit, to se vám bude plést do cesty. Násilní lidé jsou právě ti, kteří odmítají připustit, že by mohli být násilní. Také se stává, že když nejste ochotni představit si, že se lidé mohou stát oběťmi násilí, můžete se oběťmi stát sami, protože si nebudete uvědomo­vat, jak k tomu dochází, a proto nebudete schopni vyhnout se tomu. Všechno se rodí v du­chu: veškeré zlo je tu proto, že jsme odmítli před­stavit si, že bychom je mohli způsobit, nebo jsme bránili druhým, aby si to představili. I když je těžké tomu uvěřit, řešením není odpor, nýbrž ochota představit si to - zkrátka a dobře milovat to. A to jsme ovšem měli dělat vždycky.

 

Naneštěstí většina lidí s dobrými úmysly se snaží popírat nebo odstranit to, co je už zjevné. Mnoho duchovních obrod odmítá realitu naší vibrační úrovně.

 

Co můžeme dělat se zlem? Hodně, máme-li jasno v hlavě. Moje heslo zní: „Tuto zkušenost bych neupíral Univerzálnímu duchu."

Jakmile si tuto záležitost vyjasníte, dělejte to, co se vám zdá dobré.

 

Zlo, které je druhořadou realitou, se projevuje, když klesnete na nižší vibrační úroveň. Zlo je ne­bezpečné tím, že nás nutí, abychom proti němu bojovali.

 

Máte-li otevřené vědomí, pak všechno, co dě­láte ve vztahu ke zlu, nemá o nic větší význam než kopání příkopu, který odvede vodu od va­šeho domu. Jste-li nemocní, jděte k doktorovi; snaží-li se vám někdo ublížit, zneškodněte ho; vykažte nepříjemné lidi ze svého domu; začněte revoluci: ale při tom všem mějte otevřenou mysl a uvědomujte si, že zlo se projevilo ve vašem ži­votě proto, že nemilujete dostatečně. Skutečný nepřítel, jestliže vůbec existuje, je ve vás, ve vaší neschopnosti dostatečně milovat. V našem styku se zlem není žádný morální soud. Odmítnete-li připustit existenci automobilů, přejede vás auto, nikoli proto, že jste hříšní nebo neurotičtí, ale proto, že na auta nedáváte pozor. Prostě si přijíž­dějícího auta nevšimnete.

 

Někteří lidé se domnívají, že „myšlenky jsou věci", a proto jsou přesvědčeni, že se musíme vy­hýbat negativním myšlenkám, aby se neuskuteč­nily. Jak už jsme řekli, myšlenky jsou zajisté velmi mocné - když je myslí rozšířené bytosti. Ale právě snaha odvrátit se od myšlenek nás uvěznila na materiální úrovni. Budete-li se vyhýbat nega­tivním myšlenkám, dříve nebo později se projeví v materiální rovině. Právě vaše odmítání negativ­ních myšlenek, ať už si je uvědomujete nebo ne, je realizuje ve vašem životě.

 

Co dělám na úrovni vědomí, kde tohle je reali­tou?'Tohle je první otázka, kterou si musíte polo­žit, když si uvědomíte něco ošklivého, zlého nebo hloupého. Vždycky žijeme mezi sobě rov­nými a spravedlnost lásky je vždycky dokonalá. Vesmír je nekonečná tapiserie dokonale uspořá­daných vztahů lásky, a když dostatečně milujete, pak stoupáte vzhůru. Nemusíte ani čekat na ko­nec svého života. Nepohybujete se horizontálně v čase. Všechny stavy vědomí vám jsou dostupné v každém okamžiku. Každá možnost v minulosti i v budoucnosti existuje věčně; svou úroveň rea­lity aktivujete svými vibracemi.

 

Ve svém nitru máte drahokam dokonalého nad­šení z toho, čím jste. Žijete na takové úrovni vě­domí, která poskytuje největší rozkoš a extázi, ja­kou jste v tomto okamžiku schopni přijmout. Bez ohledu na to, co si říkám, nebo na to, co jsem prožil, mým největším potěšením v tomto oka­mžiku je být bez halíře v tomto pokoji v San Francisku a psát tuto knihu.

 

Při meditaci si odříkávejte tyto věty:

 

Odevzdávám se této realitě. Nebráním se této re­alitě. S touto realitou jsem totožný. Odevzdávám se spravedlnosti lidské rovnosti. Nebráním se spra­vedlnosti lidské rovnoprávnosti. Se spravedlností lidské rovnosti jsem totožný.

 

 

 

 

Sebezdokonolování

 

 

Doufám, že vás povzbudí, když se dovíte, jak těchto obecných myšlenek použít k duchovnímu sebezdokonalení a k od­stranění zla, které v sobě máte. Čím více špat­ných myšlenek a pocitů se pokusíte odstranit, tím více jich v sobě budete mít.

 

Protože dávám přednost některým věcem, které jsou vlastní právě mně, musím si dávat po­zor, abych své myšlenky nepředkládal jako zá­kony. Proto budu muset být ještě osobnější, abyste mi porozuměli. Jsem líný a otravuje mě; když vidím, jak se lidé snaží zdokonalit sami sebe způsoby, které nefungují, a navíc mě nutí, abych dělal totéž. Jsou to často velmi příjemní lidé, k nimž bych se rád přidal, kdybych věřil, že uspějí. Na druhé straně je možné, že si uvědo­mují, že svými metodami svého cíle nikdy nedo­sáhnou, a já jsem hlupák, když mluvím o tom, co všichni vědí. Kdybychom neměli takové hry, zbylo by tu velké prázdno. Já sám hraju hru od­mítání nesmyslných her, což může být ze všeho nejnesmyslnější.

 

Je mi jasné, že riskuji, že se budu pohybovat v kruhu, ale kdyby někdo jiný věděl, co tato ka­pitola obsahuje, byl bych rád, kdyby mi to řekl; takže trochu riskovat musím.

 

Struktura je jakýkoli trvalý vztah mezi jednotli­vými entitami. Vaše já je struktura, je to organi­zace miliard entit. Je zvláštní, že se struktury rozpadají jak v dů­sledku úspěchu, tak v důsledku neúspěchu. Takže chcete-li nějakou trvalou strukturu, musíte udržovat napětí mezi těmito dvěma póly.

 

Připadalo mi divné, že se dokonale úspěšné struktury rozpadají, a proto jsem si udělal seznam příkladů: vítězná říše se nevyhnutelně rozpadne na části nebo se zhroutí, jakmile dosáhne svého vrcholu a nemá žádné nepřátele. Člověk, který zdědí bohatství, se „zničí" nezřízeným životem. Génius zešílí. Moc člověka kazí. Dobří lidé umí­rají mladí. Náboženství se štěpí. Převládající živo­čišný druh záhadně vymře. Buňky se rozdělují. Kouzelník se zblázní.

 

Proto jsou lidé opatrní, pokud se jedná o velký úspěch nebo rychle nabytou moc. Struktura dává úspěchu určitá omezení. Duchovní mistři nám stále opakují, že ego musí nejdříve zemřít, aby se znovuzrodilo, ale my váháme. Struktura se sama udržuje.

 

Ego, naše duševní struktura, se „cítí lépe", když musí bojovat proti vnější hrozbě. Cítíme se nabiti energií, když stojíme před možnostmi, které mo­hou mít negativní výsledek; například tvrdá práce, disciplína, skákání padákem, závodění, válka, nemoc, askeze, hazardní hry, drogy, ne­dbalé řízení, hádky, paranoia (imaginární hrozby), zápas s ďáblem, černá magie atd.

 

Je samozřejmé, že když je negativní tlak příliš silný, struktura se zhroutí, ale to nám z nějakého důvodu nevadí. Zdá se, že milujeme nebezpečí. (Pokud to není skutečné nebezpečí jako napří­klad atomová bomba nebo bakteriologická válka. V takovém případě je riziko „nereálné" a my ne­jsme ochotni o něm přemýšlet.)

 

Obvykle se definujeme, zjišťujeme, kdo jsme, podle toho, s čím nesouhlasíme. Druhé lidi iden­tifikujeme podle toho, čím se od nás liší. Hle­dáme tak dlouho, dokud nenajdeme nějaký roz­díl mezi „námi" a „jimi". Ctnosti druhých jsou pro nás neviditelné, nezajímají nás.

 

Člověk, téměř jediný mezi živočišnými druhy, vyřešil problém udržování negativního napětí tím, že se stal svým nejhorším nepřítelem. A protože nemůžeme nikdy úplně překonat lidskou přiroze­nost, tato hra pokračuje. Je jasné, že získáváme ja­kési uspokojení z hrůzných událostí, na které si stěžujeme: právě ty zaručují prodej novin.

 

Negativní činnost posiluje strukturu našeho ega. Přestože se některým těmto činnostem, na­příklad sebeodříkání, věnujeme ve jménu du­chovního hledání, výsledky jsou stejné. V hloubi duše víme, že se většina duchovního úsilí nesetká s úspěchem, ale přesto pokračujeme a udržu­jeme si iluze, že taková činnost je obdivuhodná. Mnoho z nás se nechce skutečně odpoutat od struktury a dosáhnout vyšší úrovně existence.

 

Ale co ti moudří, kteří to myslí vážně a snaží se opravdu dosáhnout osvícení tradičními meto­dami? Jelikož víme, že negativní metody vedou jen k přechodnému dosažení úrovně prostoru, čím to je, že jóga přináší pozitivní výsledky?

 

Je to proto, že mezi učitelem a žákem je lásky­plný vztah a student se ochotně podvoluje. Omezíte-li se na jevy, které jste naprosto ochotni si představit (například obsah jeskyně v Tibetu), dříve nebo později budete mít úspěch.

 

Ale jakmile jeskyni opustíte, setkáte se s lidmi, kteří se budou chovat stejně jako předtím. A jest­liže nebudete ochotni být příčinou jejich chování a nebudete-li je milovat takové, jací jsou, vaše vibrační úroveň opět klesne. Pak můžete kázat o tom, jak je celý svět zlý, města zkažená a lidé hříšní.

 

Pokud nám zlo dělá skutečně starosti, nejen jako negativní hra, měli bychom si uvědomit, že bychom se jím neměli zabývat jako materiálním jevem: takové jevy mají svůj zdroj v prostorových pojmech, které existují mimo čas. Zlo je reálné právě jako myšlenka či pojem, který v sobě vždy máme. Jestliže se s ním nenaučíme zacházet na zemi, bude nás pronásledovat i v nebi.

 

I když jen netestujete svou strukturu, váš motiv pro očištění - to, že se necítíte duchovně čistí vás bude brzdit, dokud se nenaučíte nejprve mi­lovat svou duchovní nečistotu. Může někdo vážně věřit, že projde věčností času, aniž kdy udělá další chybu?

Často vám záblesk osvícení dá tuto zprávu: vraťte se tam, kde jste začali, a naučte se to milovat.

 

Konvenční metody sebezdokonalování mají další nevýhodu: ztotožníte-li se s nějakým du­chovním systémem hodnot, může to z vás udělat nemilujícího snoba ve vztahu k vašim bratrům. Spravedlnost našich vztahů je přísná a nedostatek lásky se projeví naprosto jasně. Pak si můžete stě­žovat: Jak je možné, že mě lidé nenávidí, když tak tvrdě pracuji na své sebeočistě?" Není však větší čistota než láska, i když je zkažená a neu­mytá.

 

Pozitivní způsob, jak definovat ego, je ztotožnit se s jeho příčinou: milujte své ego takové, jaké je, a pak se svobodně rozhodněte dělat to, z čeho máte dobrý pocit. Svou současnou struk­turu můžete prožívat jako interakci na úrovni prostoru a pak můžete jít výše, ovšem jedině když chcete.

 

Změna vibrační úrovně a zvýšení úrovně lásky je to jediné, co vám přinese skutečnou změnu k lepšímu. Skupinové seance, sexuální svoboda, revoluce, jóga, dieta, askeze, hudba, drogy -účinnost všech těchto prostředků závisí na vašem zájmu a tvůrčích schopnostech. To všechno jsou dobré hry, ale nenuťte se do žádné z nich, jest­liže jste ztratili skutečný zájem. Jsou totiž účinné jedině tehdy, když jste pro ně opravdu zapálení. A když přinášejí příliš dobré výsledky, je pravdě­podobné, že o ně postupně „ztratíte zájem". Cítíte-li, že se struktura vašeho ega mění v energii a pak v prostor, pravděpodobně ustoupíte, po­kud nepřijmete, co se děje, a nestabilizujete se na nové úrovni.

 

Kromě sebezdokonalování a napravování dru­hých existuje mnoho dalších láskyplných her. Nezapomínejte, že vaše přežití nezávisí na žádné struktuře. Jste entita stejně jako všechny ostatní entity ve vesmíru. Když nic nemáte, nemůžete nic ztratit.

 

Pokud to děláte vědomě a dobrovolně, není nic špatného na tom, definujete-li své ego prostřed­nictvím negativních událostí. To nejhorší při ja­kékoli činnosti je, že jí nevěnujete vědomou po­zornost. Všechny tyto hříčky můžeme hrát s mnohem větší radostí, když si opravdu uvědo­mujeme, co děláme.

 

Když nabízíte druhým nějaké duchovní řešení - nebo jakékoli jiné řešení - žádáte je, aby se vzdali toho, co je činí aktivními a živými - to jest aby se vzdali struktury svého ega. Dávejte si po­zor - je to nebezpečné!

 

Uvědomte si, že každý člověk je dokonalý právě v tomto okamžiku. Každý stav vědomí je dokonalý a úplný, a proto není třeba jej měnit. A každá změna vědomí je dokonalá a úplná a ne­musí být statická.

 

Pokusil jsem se vyčerpat všechny možnosti dvěma aforismy:

Ať si to uvědomuji nebo ne,

jsem totožný s příčinou všeho, co existuje.

Ať to cítím nebo ne,

jsem totožný s veškerou láskou ve vesmíru.

 

 

 

 

 

 

Čas a vibrace

 

Prožívání casu můžeme mě­nit tím, že změníme své vibrace, právě tak jako měníme své vnímání celého materiálního ves­míru. Naše myšlenky, pocity a omezené vztahy mají začátek a konec v čase, my však ne. Na pro­storové úrovni, když je naše vědomí úplně rozší­řeno, existuje jen přítomnost.

 

Když se podíváte na jezero, nemáte ve své mysli žádnou vodu. Jinými slovy vědomí tvrdého předmětu v sobě nemá žádnou tvrdost. Vědomí zmatku není zmatené. Vědomí šílenství není ší­lené. Vědomí uplývajícího času netrvá a nemá v sobě žádný čas.

 

Čas „měříme" nutkavým opakováním interakcí na materiální úrovni. Naše subjektivní vědomí času se často liší od času chronologického.

Mnozí z nás poznali náhlé časové změny, když kouřili marihuanu; samozřejmě, že silnější psychedelické drogy mají větší účinek. Jak k tomu dochází? Stručná spekulace o původu vnímání času stojí za to, neboť nám ukáže, jak praktické je brát v úvahu naši vibrační úroveň dříve, než reagujeme na to, co považujeme za vnější realitu.

 

Představte si vnímání jako druh radaru: vysíláte vlny, které jsou odráženy zpět vnějšími předměty. Ve skutečnosti je to složitější, ale pro ilustraci tato představa postačí.

 

Řekněme, že někdo vrazí do stolu a šálek začne padat na zem. Jsou-li vaše vibrace pomalé, vaše vlny vám řeknou, kde je šálek ve chvíli, kdy začíná padat, kde je v polovině pádu a kam do­padne. Jsou-li však vaše vibrace rychlé, budete sledovat celou dráhu padajícího šálku a budete mít pocit, že máte spoustu času šálek chytit.

 

Dobře si všimněte, že když jsou vaše vibrace pomalé, události probíhají zdánlivě rychle a vy máte pocit, že je nemůžete kontrolovat. Tím více se můžete cítit nuceni události kontrolovat. Třeba se pokusíte vytvořit si návyk ukázněného a sys­tematického chování a nebudou se vám líbit ne-ukáznění lidé. Můžete se pokusit vyhnout se znepokojujícím událostem tím, že se odstěhujete na venkov nebo otupíte své vědomí alkoholem nebo tvrdými drogami.

 

Čím rychleji však vibrujete a čím více informací ze svého okolí dostáváte, tím pomaleji se ode­hrávají události a tím více je máte pod kontrolou. Čím více milujete, tím rychleji vibrujete a tím menší máte potřebu něco kontrolovat, a proto se nebojíte změny a rozmanitosti. Všechno proží­váte hlouběji, pomaleji a s větší láskou.

 

Čím rozšířenější je vaše vědomí, tím rychleji vibrujete a tím více milujete. Druhořadá realita vnějšího světa je užitečná v tom smyslu, že vám dává přesný obraz vaší vibrační úrovně. Jestliže vám svět připadá krásný a bezpečný, vibrujete rychle; jestliže vypadá po­nurý a hrozivý, pak vibrujete pomalu - a musíte se milovat za to, že vibrujete příliš pomalu.

 

 

Ani uvnitř, ani kolem sebe nemusíte nikdy nic měnit; jediné, co musíte změnit, je váš pohled na věci. Je zbytečné snažit se uniknout těžkostem tím, že se pokusíte zúžit své vědomí a ignorovat to. Nakonec budete muset zdolat každý kopec, kterému jste se vyhnuli, budete to muset udělat dříve nebo později, v tomto životě nebo v příš­tím, neboť naše skutečná podstata je mimo čas.

 

Nikdy se od ničeho neodvracejte jen proto, že to vypadá ošklivě, nepříjemně nebo bolestně. Vědomě se rozhodněte, že se budete milovat za to, že něco, co vám připadá odporné, vidíte jako něco odporného. Pokud možno soustřeďte se na to tak dlouho, dokud se to nestane krás­ným nebo dokud vám to nepřestane vadit.

 

Nemusíte vyhledávat nepříjemné věci jen proto, abyste se vyzkoušeli nebo abyste si připo­mněli všechno, co je na světě špatné, ale když se takový výjev objeví před očima nebo ve vědomí, snažte se plně si to uvědomovat.

 

Důležité je vytrvat. Můžete se schovat ve svém pokoji nebo odjet na venkov, ale vy jako entita uvíznete na nízké vibrační úrovni, budete zajatci vlastního odmítnutí proto, že od něčeho odvrátíte svou pozornost. Bude se vám to jevit jako ta nejpodivnější shoda okolností, když se odvrátíte od jedné nepříjemné scény a začnete narážet na scény podobné. To vás bude mást tak dlouho, dokud nenarazíte na něco nepříjemného, co bu­dete schopni tolerovat nebo dokonce milovat, a teprve pak se vaše vibrace zvýší.

 

Dívejte se na to, milujte to a potom odejděte! Je docela v pořádku, když soustředíte svou pozor­nost na příjemné věci. K čemu jinému je svo­boda? Ale dokud svoboda existuje, vždycky bu­dou na světě bytosti vysílající vibrace, které se vám nelíbí, ať už jste na jakékoli úrovni.

 

Po několika zkušenostech s podivnými udá­lostmi, které jste dokázali milovat, budete schopni vycítit, když vás někdo bude chtít pod­vést nebo nějakým jiným způsobem vysílat špatné vibrace (když např. uvidíte šálek kávy pa­dat na zem), takže budete schopni situaci zvlád­nout, než se stale příliš ožehavou.

 

Nemyslete si, že je „neduchovní" vnímat ne­dobré úmysly drahých lidí: jestliže zdroj vašeho strachu je skutečný, pak nejste paranoidní.

Je neopatrné přehlížet varovná znamení. Mějte mysl vždy otevřenou a nebraňte se žádné mož­nosti: to vám poskytuje informace potřebné k tomu, abyste mohli předejít zlu ve svém životě. Buďte pozorní v každém okamžiku. Je v po­řádku s něčím nesouhlasit.

 

Ať už druzí dělají cokoli, jen vy sami jste zod­povědní za to, co se vám stane. Žádná vnější udá­lost neurčuje vaše pocity a zážitky: váš život je ří­zen pouze vašimi vibracemi, tím, co vám řeknou, a vašimi reakcemi.

 

Čím pomalejší jsou vaše vibrace, tím nepříjem­nější je váš život: budete mít více problémů a bo­lesti. Události se budou odehrávat příliš rychle na to, abyste je mohli kontrolovat, a čas se vám bude zdát nekonečný, protože nebudete vidět východisko.

 

Zvýšíte-li však úroveň svých vibrací, budete schopni vyhýbat se konfliktům, jak duševním, tak materiálním, a doslova změníte svět k lepšímu. Láska je nejsilnějším kouzlem. Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi.

 

 

 

 

 

 

Proces změny

 

 

Jestliže nás nic nedrží na ma­teriální úrovni, co nás tedy brzdí? Proč lpíme na strukturách? Proč se tak křečovitě držíme své vib­rační úrovně? Proč se bojíme změny?

 

Abychom odpověděli na tyto otázky, vraťme se na začátek. Je mnoho slov označujících stav úpl­ného rozšíření mysli: absolutní vědomí, úplnost, svoboda, láska, extáze, jistota, stabilita, inteli­gence, soucit. Myslím, že bude nejméně nejasné, když probereme naše vztahy z hlediska stability.

Absolutní stabilita existuje přirozeně na prosto­rové úrovni, neboť všechny vztahy mezi stejně rozšířenými bytostmi jsou trvalé.

Na nižších úrovních, které se vyznačují sníže­ným vědomím, máme menší kontrolu nad trvá­ním stabilních podmínek. Ve vztahu k bytostem, jejichž vibrace jsou nižší nebo vyšší než naše, máme pocit nejistoty a nestability.

 

V nestabilním vztahu máme v podstatě dvě možnosti: jednou je pokus dosáhnout společné vibrační úrovně a tím stability; druhou je dezinte­grace, při níž budou naše vibrace tak rozdílné, že si ve vzájemném vztahu přestaneme být vědomi jeden druhého. Protože se necítíme dobře v pří­tomnosti vibrací vyšších nebo nižších, než jsou naše vlastní, máme tendenci reagovat jistým „při­rozeným" způsobem. Je-li druhý člověk níže, ob­vykle se snažíme povzbudit ho a pomoci mu, aby se dostal na svou úroveň. Je-li však výše, často se snažíme stáhnout ho dolů na naši úroveň. Všim­něte si, že když se snažíte někomu pomoci, dě­láte to proti jeho přirozenému, možná nevědo­mému úsilí stáhnout vás dolů. Člověk s nižšími vibracemi (a to může být kdokoli z nás v závis­losti na okolnostech) vysává energii člověka s vyššími vibracemi, a to často s těmi nejlepšími morálními a společenskými úmysly. Tato snaha se může projevovat v podobě přehnané chvály, zlomyslných narážek skrytých za zdvořilými slovy., žádosti o pomoc, projevů strachu a de­prese, vyvolávání hádek, citování lepších autorit a tisíce dalších věcí až po snahu uvrhnout vyššího člověka do vězení nebo ho zabít.

 

Chová-li se k vám někdo takovým způsobem, otevřte svou mysl a zahrňte ho láskou. Člověk s nižšími vibracemi se může snažit stáhnout vás dolů, ale když zjistí, že to nikam nevede, když vycítí, že mu neodporujete, bude nucen povznést se na vaši vibrační úroveň, aby dosáhl stability a cítil se dobře. To ovšem neznamená, že na něho musíte čekat: máte-li pocit, že vás jen sta­huje dolů a nesnaží se povznést, máte plnou svo­bodu se od něho odloučit. Uděláte-li to, příliš se tím nezabývejte a nedělejte si výčitky svědomí. Je to docela přirozená reakce.

 

Chcete-li si vzít nějakou psychedelickou drogu nebo chcete-li meditovat a otevřít svou mysl ko­munikaci s bytostmi na vyšší vibrační úrovni, měli byste si uvědomit důsledky těchto naprosto přiro­zených vztahů mezi rozdílnými úrovněmi. Pravdě­podobně budete mít pocit, že jste poháněni, nuceni nebo ponižováni, budete prožívat psychedelickou hrůzu, dokud se nepřestanete bránit, neotevřete se lásce a nepovznesete se na úroveň vyšších bytostí. Tyto bytosti nemají nejmenší zájem vás zastrašit ani zkoušet. Tyto nepříjemné pocity pramení ve vašem zúženém, staženém vědomí.

 

Všechno, co vás opravdu děsí, může skrývat klíč k osvícení. Může to být známkou toho, jak hluboce lpíte na struktuře, ať už duševní, materi­ální nebo společenské. Připoutanost a odpor mají společné kořeny: když odporujete a snažíte se odvrátit svou pozornost, máte strach a celý pro­ces prožíváte, jako byste byli přitahováni magne­tickou nebo gravitační silou; to je připoutanost.

 

Z toho důvodu se často bojíme otevřít svou mysl vyšším duchovním bytostem. Máme pocit, že strach je signálem, abychom se stáhli, zatímco je známkou toho, že se stahujeme příliš.

 

 

Tady je několik vět, které si opakuji ve chvílích citového zmatku a při meditaci:

 

Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.

Nebráním se vibracím druhých.

Nebráním se rozšiřování a zužování druhých.

 

Když máme strach z toho, co je výše, snažíme se najít jistotu nebo sílu v soustředění na to, co je níže. Tento proces se projevuje mnoha růz­nými způsoby.

 

Dobročinnost jako impulzivní snaha pomoci těm na nižší úrovni má často nešťastné výsledky. Mnoho našich impulzivních pocitů pramení z na­šeho mylného pochopení situace druhých. Na pocitech není nic špatného - pocity na prosto­rové úrovni jsou neuvěřitelně bohaté. Musíme si však pozorně všímat, z čeho naše pocity vychá­zejí a kam nás vedou. Naše pocity svobody nebo moci ve vztahu k slabším nás mohou svádět; na druhé straně nás mohou zarazit pocity strachu nebo deprese, jež máme v přítomnosti těch, které považujeme za silnější.

 

Zásada rovnosti je bezpečným vodítkem; chrání nás jak před hloupou blahosklonností vůči slabým, tak před přehnanou a omezující úctou vůči nadřazeným.

 

Chceme-li se zbavit napětí, střídavého stoupání nahoru a sestupování dolů, měli bychom přistu­povat ke každému člověku jako k sobě rovnému. Vždycky se dívejte hlouběji pod povrchní znaky nerovnosti. Jestliže někdo projevuje velkou moud­rost nebo genialitu, maluje nádherné obrazy nebo se chlubí tím, že píše knihy, jako je tato, NE­VĚŘTE, že to je důkazem jeho vyššího potenciálu. Věřte, že jste schopni čehokoli, co dokázal on. Ne­budete jej však snižovat, nýbrž sebe povýšíte. Pře­hnaně se mu „neobdivujte" — to vás odděluje. Ne­chte ho být tím, čím je, milujte ho jako svého bratra, radujte se z toho, co tvoří, a jednejte s ním jako se sobě rovným. A když během psychedelického tripu uvidíte něco neobyčejného, řekněte si: Jsem tomu roven; všichni jsme tomu rovni."

 

Když na druhé straně někdo projevuje známky nemoci nebo šílenství, ponížení a citové krize, bezmocnosti a zoufalství, nepovažujte to za dů­kaz jeho nižšího potenciálu. Uvědomte si, že všechno, co děláte vy, může dělat i on. Nevěřte slepě jeho hře; nepovažujte všechno, co dělá, za skutečné. Nechte ho být tím, čím je, milujte ho jako svého bratra, mějte s ním soucit a jednejte s ním jako se sobě rovným. Uvědomte si, že se ze své situace může dostat. Neignorujte ho, po­kud neopakuje svou roli až do omrzení. Vaše pozornost je životodárná; dává mu pocit, že je mi­lován, a bude-li chtít, může z toho vycházet a svou situaci překonat. Můžete mu výslovně říci, že jeho hře nevěříte, ale udělejte to ve chvíli, kdy mu zavazujete rány nebo dáváte peníze. Nepři­stupujte k němu z pozice nadřazenosti, neboť nadřazeni nejste: všichni jsme si rovni. Ignorujte hřích a milujte hříšníka.

 

Když vám někdo odporuje, není to míněno jako urážka, je to projev jeho bolesti. Ukazuje vám, jak trpí a kolik soucitu potřebuje. Nezapo­mínejte však, že všechny oběti nejsou nevinné. V jistém karmickém smyslu není nevinný nikdo, ale to neznamená, že bychom druhým neměli pomáhat. Koneckonců s nimi musíme žít a naše chování určuje naši karmu. Pomoc však musíme nabízet tak, abychom se nepřipoutali k nižší vib­rační úrovni. To znamená, že bychom měli dávat to, co bychom v podobné situaci sami očekávali.

 

Dokud nepřestaneme věřit, že existují vyšší a nižší lidé, budeme lpět na své současné vib­rační úrovni, budeme se upínat k lidem, v je­jichž přítomnosti se cítíme dobře. Budeme lpět na svých myšlenkách, na svých citových návycích, na své práci a na svých tělech. Nebudeme ochotni nic změnit, protože se budeme bát, že ztratíme současnou stabilitu.

 

Jakmile si jednou uvědomíte, že jsme si všichni rovni, přestanete se bát změny, protože budete mít pocit stability na jakékoli úrovni. Budete klidní a sebejistí bez ohledu na to, zda máte nebo nemáte práci, tělo, mozek nebo knihu, kterou chcete číst nebo napsat.

 

Soustředění na slabost druhých a ignorování je­jich silných stránek nás udržuje na materiální úrovni. Je povzbuzující vědět, že tento proces, který nás uvěznil v našich tělech, lze velmi snadno obrátit.

 

Je příjemnou skutečností, že cesta, která nás zbaví našich strastí na materiální úrovni, nás také dovede k nejvyššímu duchovnímu uvědomění. Je to cesta neodporování.

 

 

 

 

 

 

Co je skutečné?

 

 

Myšlenka, že žijeme ve ves­míru rovnoprávných bytostí, dává smysl všem ná­boženstvím a obsahuje všechny metafyzické po­stoje. Tuto myšlenku je snadné odložit, když dorazíme na druhý břeh, který vlastně žádným břehem není. Může nám říci, jak žít na této úrovni, může integrovat naše vědecké poznatky, může nám ukázat, jakým způsobem se v naší materiální existenci projevují duchovní zákony. Poskytuje nám naprosto jisté poznání pravdy a skutečnosti.

 

Jedinečné a rovnoprávné živé bytosti jsou tím jediným, co je ve vesmíru pravdivé a skutečné. My jsme vesmír. Realitu prožíváme nejhlouběji pouze na nejvyšší vibrační úrovni v dokonalé lásce. Vztahy mezi bytostmi na nižších úrovních se nám nejeví jako úplně skutečné a pravdivé.

 

 

Představte si například, že jednotliví posluchači v publiku jsou skuteční, ale „publikum" je ozna­čení něčeho, co zmizí, když se posluchači roze­jdou. V tomto smyslu je publikum iluze - pře­chodná, částečná a omezená skutečnost, která nemá nezávislou, příčinnou existenci.

 

Můžeme si udělat přibližnou představu o tom, jak se publikum bude chovat, ale každý posluchač má svobodu přijít a odejít, kdy se mu zlíbí, právě tak jako přicházejí a odcházejí atomy, z nichž se skládá naše tělo. A právě v tomto smyslu můžeme říci, že materiální vesmír, včetně našeho těla, je iluze.

 

Všichni jsme skuteční: jsme bytosti sdílející ves­mír. Částice atomů, energetické a prostorové by­tosti, to vše je skutečné, rovnoprávné a stejného druhu.

 

Naše vztahy a uspořádání jsou však iluzorní na všech vibračních úrovních. Právě tak jako poslu­chači tvoří publikum, iluze jsou vytvářeny sku­tečnými bytostmi. Neexistuje vlastně žádný jiný způsob, jak vytvořit iluzi, neboť kromě skuteč­ných bytostí nemáme k dispozici žádný jiný ma­teriál.

 

Místo toho, abychom hovořili o světě jako o něčem iluzorním, což by bylo možno interpre­tovat jako povolení krást nebo jinak škodit dru­hým, je lepší nazývat tento svět druhořadou rea­litou. Svět je dostatečně skutečný, když vibrujeme v určitém rozsahu, ale jen když to děláme.

 

Fakta jsou omezené pravdy; jsou projevem vztahů mezi druhými lidmi, tak jak se nám jeví, když jsme omezili své vědomí a schopnost milo­vat, nebo když to dělají druzí. Fakta však mají své kořeny v pravdě: bytosti, které vidíme v materi­álním světě, můžeme vnímat jen velmi omezeně, ale tyto bytosti jsou přesto skutečné, sebeurčující a chovají se v souladu s vesmírem.

 

Nicméně k tomu, abychom byli moudří a lás­kyplní, nepotřebujeme fakta. Rozdílná fakta jsou skutečná na rozdílných vibračních úrovních. Pravda je pro každého stejná, jen fakta jsou po­někud rozdílná.

 

Fakta jsou zajisté fascinující, jako společenské klepy: co někdo dělá někomu, co něco dělá ně­čemu. Shromažďování fakt může být nekonečné. Někdy se domníváme, že kdybychom jich měli dostatek, poznali bychom pravdu. Jindy se je sna­žíme zběsile popírat, přestože jsme připoutáni k vibrační úrovni, z níž nemohou zmizet.

 

Iluze, fakta, jsou spolehlivá jen do určité míry. Spolehlivá mírou, v níž je v nich obsažena pravda. Jsou však také klamná. Klamy a sebe­klamy jsou popřením pravdy. Popíráme-li z hle­diska materiální reality realitu vyšší, žijeme v se­beklamu. Popíráme-li však realitu materiálního světa, také žijeme v sebeklamu. Nad materiální úroveň se nemůžeme povznést tím, že popřeme její realitu: musíme ji milovat a potvrdit realitu ži­vých bytostí, které ji tvoří.

 

Duchovní úsilí některé z nás odrazuje, neboť zkušenosti osvícení nám nepomáhají vždycky zvládat fakta materiální existence. Někdy se stává, že jsme po takové zkušenosti ještě zmatenější: psychedelický trip nám sice může ukázat, jak nesku­tečný je náš svět, ale po odeznění účinků drog jsme znechuceni tím, že se do tohoto tvrdého světa materiální reality opět vracíme.

 

Na druhé straně vám psychedelické zážitky mohou ukázat, že jste naprosto pružní a schopní existovat na mnoha rozdílných vibračních úrov­ních.

Jakmile si uvědomíte, že fakta na různých úrov­ních jsou rozdílná, přestanete se jim bránit na ja­kékoli úrovni. Až otevřete své vědomí, budete schopni vybrat si úroveň, kterou chcete, a budete se setkávat s příjemnějšími fakty.

 

Ve vesmíru neexistuje mocnější bytost, než jste vy, ale žádná bytost není také méně mocná. Z to­hoto hlediska byste měli přistupovat k druhým. Já sám si často opakuji: Ať mé úmysly neodporují nutným zákonům našich vztahů jakožto rovno­právných bytostí.

 

Jelikož je každá bytost svobodná, nemůžete změnit její vibrační úroveň proti její vůli, a ani se o to pokoušet nemusíte. Ve skutečnosti nemůžete nikomu ani uškodit, ani pomoci, pokud s tím ne­bude sám souhlasit; a právě tak bez vašeho sou­hlasu nemůže nikdo pomoci ani uškodit vám.

 

Způsob, jak vnímáte druhé, je ovlivněn vašimi omezenými vibracemi, takže dokud nedosáhnete vyšších úrovní, nikdy přesně nevíte, co se vlastně snažíte změnit. Na druhé straně dokonale ovlá­dáte svou vlastní vibrační úroveň, a to je všechno, co potřebujete k ovládání svých vlast­ních vztahů a zkušeností.

 

Můžete si svobodně vybrat, kde chcete být ve světě, který je pro vás skutečný v tomto oka­mžiku. A kromě toho jste schopni být kdykoli na jakékoli vibrační úrovni, v jakémkoli systému, s kýmkoli chcete.

 

Bez ohledu na to, jak bezmocní se cítíte a jak vás tíží váš každodenní život, vaše svoboda není omezena.

 

Když se rozhlédnete kolem sebe, můžete vidět velkou část „reality", která vám poskytuje bez­pečí, i když vám tato realita třeba škodí nebo vás unavuje. Není nic špatného na tom, když se jí bu­dete držet. Nic se neočekávaně nezmění jen proto, že si přečtete o tom, jak jste svobodní.

 

V žádném případě nejste nikdy sami - mnoho ostatních bytostí, které vás neustále vnímají a mi­lují, je ochotno vám to dát najevo, kdykoli jste ochotni vyjít jim vstříc.

 

Svět, který vidíte kolem sebe, je ve skutečnosti příhodnou realitou - v jistém smyslu se vesmír vždycky uspořádá tak, aby vyhovoval našim po­žadavkům.

 

Vaše volba světa, v němž chcete žít, je neomezená. Můžete také žít podle mnoha různých kosmic­kých rovin. Skutečnost, že si můžete vybrat, ne­změní hodnotu kterékoli z nich. Můžete žít ve vesmíru, kde existuje Bůh ovládající hierarchii duší až po tu nejtemnější. Můžete si vybrat ma­terialistický svět, v němž není po smrti žádný ži­vot a žádná minulost. Můžete si vybrat nebe i peklo.

 

Ať už si vyberete cokoli, ať už vám budou vy­hovovat jakékoli vibrace, naladíte se na vesmír a budete žít s těmi, kteří sdílejí vaši víru. Na pro­storové úrovni si obvykle hledá rovný rovného.

 

Můžete naladit své vibrace na Kristovo nebo Buddhovo vědomí a prožívat božský soucit. Mů­žete se naladit na černou magii a žít ve světě fan­tastických tvarů a divokých sil. Můžete se naladit na Mickey Mouse nebo pana Přirozeného v ně­jakém kosmickém dobrodružném seriálu. Můžete se ztotožnit s Boží matkou a žít v neuvěřitelné smyslové rozkoši.

 

To vše a ještě mnohem víc můžete prožít při meditaci nebo psychedelickém tripu. Možná že zapomenete, že jste četli tuto knihu, ale vzpome­nete si na tato slova: Nebraňte se. Tato slova platí zejména na některých jiných úrovních, než je tato. Vzpomeňte si na ně, až budete umírat.

 

Protože nikam vlastně nespějeme o nic rychleji, než nás vede naše láska, a protože musíme milo­vat především místo, kde žijeme v přítomnosti, měl bych vás varovat před přílišnou snahou do­sáhnout nekonečných možností.

 

V každém případě je dobré uvědomit si, že existuje mnohem více, než kolem sebe právě teď vidíte, a že můžete prožívat svou přítomnou rea­litu na mnohem hlubší úrovni rozkoše a pohody.

 

 

 

 

 

Jak se tam dostanete

 

Je mnoho cest k osvícení. Někteří z nás, kteří dosáhli určitého stupně, dog­maticky propagují jedinou jistou cestu.

 

Na tom, jakým způsobem dosáhnete osvícení, však nezleží. A jestliže o tom nebudete přemýšlet v ráji, nepřemýšlejte o tom ani teď.

Chci vám jen ukázat, proč toho musíte dosáh­nout sami. Jednejte podle toho, co považujete za pravdivé. Po dlouhé námaze a mnoha pochyb­nostech jsem došel k názoru, že není dobrá žádná cesta, která je obtížná pro většinu lidí nebo jich většinu úplně vyřazuje na mnoho dal­ších životů.

 

 

Já sám si musím vybrat cestu, která je dostupná všem. Kdykoli prožiji nějaký intenzivní zážitek s pomocí LSD nebo něčeho podobného, musím se vracet, abych pomohl těm, kteří nejsou du­chovními atlety. Jestliže si vyberu cestu dostup­nou všem, budu vědět, že ti, kteří zůstávají po­zadu, to dělají z vlastní svobodné vůle a že se k nim nemusím vracet.

 

Stejně jako dokonalé osvícení existuje i doko­nalá cesta k osvícení: jednoduchá cesta kdykoli dostupná všem bytostem ve vesmíru. Láska je do­konalým prostředkem k dosažení osvícení. Je vždy dostupná všem bytostem: nic nemá takovou moc, aby se to postavilo do cesty lásce.

 

Stačí tedy, když si zvolíte cestu, která je do­stupná všem. Tato kniha rozvíjí hypotézu, kterou jsem uvedl v prvním odstavci první kapitoly. Ale rád bych vás upozornil, že jsem sejně jako mnoho ostat­ních lidí prožil všechny stavy vědomí, o kterých tu hovořím.

 

Nezabývám se tu žádnými dohady. Tyto stavy jsou vždy dostupné. A často jsem upustil i od této myšlenky a mohu s důvěrou říci: překročte hra­nice rozumu a milujte se - je to bezpečné. Jedině láska poskytuje bezpečí. Milujte, jak nejvíce mů­žete, a až budete připraveni, všechno vám bude ukázáno.

 

Stav mysli, jemuž je nejvíce třeba osvícení, je stav, v němž vidíme, že lidé potřebují být vedeni a osvíceni. Hřích, jejž musíme nejvíce milovat a odpouštět, je stav mysli, v němž vidíme druhé lidi jako hříš­níky.

 

Ti z nás, kteří se na okamžik dostanou na pro­storovou úroveň díky svému negativnímu cho­vání, se mohou utěšovat představou, že jsou na tripu Bodhisattvy, který přichází na pomoc dru­hým. V takovém případě bychom však měli dobře rozlišovat své motivy.

 

Každý, kdo dovolí druhým, aby ho považovali za duchovního vůdce, se musí ptát sám sebe: Proč ze všeho nejvíc zdůrazňuji nevědomost svých bratří? Co dělám ve své roli, kde tohle vše je realitou? Podle jakých měřítek považuji ostatní za trpící, zatímco já jsem osvícený?

 

Na tyto otázky, které mě zpočátku šokovaly, odpovídám takto: Všechno, co se děje ve vašem těle, se děje na nekonečném množství vibračních úrovní. Jestliže milujete svou nevědomost více, než já miluji toto poznání, pak jste na vyšší úrovni než já. Neexistují žádné vnější známky, podle kterých bych poznal, jak milujete sami sebe, ne­boť vás vidím z omezeného hlediska svých vlast­ních vibrací. V tomto smyslu vidím jen sám sebe.

Ať už se nám druzí jeví jakkoli zmatení, hloupí nebo nemilující, nemáme žádné právo předpo­kládat, že jsou na nižší úrovni vědomí než my. Mohou žít v mnohem hlubších dimenzích lásky. Způsob, jakým je vidíme, je projevem naší vlastní vibrační úrovně.

 

Právě lidé, jež dnes považujeme za vulgární, neosvícené, hloupé, nečestné nebo šílené, nás dovedou do ráje, jakmile se naučíme milovat je i všechny své pocity, které v nás tito lidé vyvolá­vají. A to je vše, co musíme udělat - milovat je. Tuto svou lásku můžeme nebo nemusíme vyjád­řit. Nezáleží dokonce ani na tom, jak se k nim chováme. Musíme je však milovat takové, jací jsou v tomto okamžiku, neboť jim nemůžeme upřít svobodu být tím, čím jsou, stejně jako mu­síme milovat sami sebe takové, jací jsme.

 

Nezapomínejme, že každý člověk je v jistém smyslu opakem toho, čím chtěl být v minulosti, nebo toho, čím by mohl být v budoucnosti. Po­kud se na sebe díváme jako na omezené bytosti, jsme všichni stejně vzdáleni od středu, ať už jsme dobří nebo špatní, zdraví nebo šílení.

Člověk, který si uvědomuje existenci vyšších úrovní a který ví, že má svobodu zvolit si jakékoli místo ve vesmíru, se může pokusit ospravedlnit svou účast v materiální existenci. Nejlichotivější způsob, jak zamaskovat takové sklony, je pova­žovat se za nositele osvícení, čistoty a ctnosti. Ni­kdo, dokonce ani on sám, nebude pak zpochyb­ňovat motivy a výsledky jeho činnosti: nedělá snad to, co říká, že dělá? Jestliže ostatní nedo­sáhnou jeho úrovně, není to jeho vina - a tak v této hře pokračuje donekonečna. Z toho čerpá sílu, dokud není ochoten přiznat, že jeho vibrace zdůrazňují zlo a nevědomost, které vidí. Čím více nenávidí zlo, tím více zla existuje. Čím více radí druhým, aby odporovali materiálnímu světu, tím více je k tomuto světu připoutává.

 

Dokonce i tyto komentáře jsou důsledkem mého vlastního odporu vůči „omylu" odporo­vání zlu. Jsou výborným příkladem toho, jak jsme sami vždy vinni tím, co odsuzujeme u dru­hých. Vždycky vidíme jen sami sebe. Snaha na­pravovat chování druhých je marná. Kdyby druzí věděli, co dělají, přestali by to dělat, ale jsou schopni si to uvědomit stejně jako my. Jest­liže to sami nevědí, je pravděpodobné, že změní své chování jen proto, že jim to řekneme? Pro­tože popíráme jejich svobodu mýlit se, mýlíme se i my. Přiznávat druhým svobodu být hloupý je jedním z nejdůležitějších a nejobtížnějších kroků na cestě k duchovnímu osvícení. Příleži­tost tento krok učinit máme naštěstí stále na do­sah ruky.

 

 

Ti z nás, kteří tvrdí, že mají větší vědomosti a osvícenější zkušenosti, musejí vysvětlit více právě proto, že více vědí.

 

V této knize se snažím popsat a vzdělat svou vlastní nevědomost. A kromě ostatních myšlenek se snažím ukázat, jak je možné zvládnout tento druh zkušeností, které jsem prožil já, aniž dá­váme vinu našim bratrům a sestrám. Kdykoli pře­dáváme něco, co nám bylo ukázáno, musíme to dělat se stejnou boží láskou, s jakou to bylo pře­dáno nám. Jsme pouhými nástroji duchovní radosti, a chceme-li si tuto radost udržet, musíme být otevření.

 

Díváme-li se stále do oslnivého světla, jako když se díváme do slunce, zkresluje to náš po­hled na druhé. Jestliže nás však toto světlo bude prosvětlovat, uvidíme krásu druhých, otevřeme svou mysl světlu vycházejícímu ze všech forem a uvědomíme si nádheru všeho stvoření.

Často si říkám: „Bratři a sestry, děkuji vám za to, že necháváte mé vědomí právě v tomto místě."

 

Máme-li dost pokory a hrdosti, abychom vy­cházeli z poznání, že existujeme v nekonečné harmonii, že nejsme ani větší, ani menší než ostatní, můžeme se radovat ze skvělého duchov­ního bohatství a rozkoše.

 

Kéž vám každý drahokam připomene zářivé světlo diamantu lásky. Uvědomte si, že i ta nejmenší laskavost je jednou z nekonečného množ­ství broušených plošek nesmírného drahokamu osvícení.

 

 

 

 

 

 

Bajka

 

Kdysi dávno žil jeden starý král. Na zlatém stole v jeho paláci zářil velký a nádherný drahokam. Každý den králova života zářil drahokam jasněji.

Jednoho dne nějaký zloděj drahokam ukradl a ukryl se v lese. Jak s velkou radostí na draho­kam zíral, byl překvapen, když se v něm objevila králova tvář.

„Přišel jsem ti poděkovat," řekl král. „Osvobodil jsi mě od mé připoutanosti k Zemi. Domníval jsem se, že jsem osvobozen, když jsem drahokam získal, ale pak jsem zjistil, že budu osvobozen teprve tehdy, až jej s čistým srdcem někomu pře­dám.

 

Každý den svého života jsem kámen leštil, až nakonec přišel tento den, kdy se drahokam stal tak krásným, že jsi jej ukradl a já jej předal a jsem nyní osvobozen.

 

Drahokam, který držíš v ruce, se jmenuje Po­rozumění. Nemůžeš mu přidat na kráse tím, že jej budeš skrývat a naznačovat, že jej vlastníš, ani tím, že jej budeš samolibě nosit. Jeho krása po­chází z toho, že si jej ostatní uvědomují, že o něm ví. Uctívej to, co mu dává krásu."

 

 

 

Ještě pohodlnější

 

Výběr několika ponaučení z textu:

 

Všichni jsme si rovni a vesmír tvoří naše vzájemné vztahy.

Co dělám na úrovni vědomí, kde je tohle realitou?

 

Neodporování.

 

Milujte všechno takové, jaké to je.

 

Milujte, jak nejvíce můžete, ať jste v jakékoli situaci.

 

Ať už si to uvědomuji nebo ne,

jsem totožný s příčinou všeho, co existuje.

Láska je jediná dimenze, kterou je třeba změnit.

Překročte hranice rozumu a milujte: je to bez­pečné.

Jedině láska poskytuje bezpečí.

Všechny stavy vědomí jsou dostupné v tomto okamžiku.

Vždycky se můžeme chovat tímto způsobem.

Proto, abyste se stali osvícenými, nemusíte vůbec nic udělat předem.

 

I tohle lze prožívat,

máte-li úplně rozšířené vědomí.

 

Nezáleží na tom,

jak dosáhnete osvícení.

Ať už děláte cokoli, milujte se za to.

Tuto zkušenost bych neupíral Univerzálnímu duchu.

Co je to, o čem jste si mysleli, že to potřebuje být milováno?

Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi.

Bratři a sestry, děkuji vám za to,

že necháváte mé vědomí právě v tomto místě.