Tajemství lásky II

Tajemství lásky II

Obsah:

Fyzická láska a její účinky na organizmus

Rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím

Probuzení pohlavní síly

Tajemství mystické svatby

Tajemství ženské krásy

Karmická astrologie lásky aneb diagnostika duševní probuzenosti partnerů

Intenzita lásky

Fyzická láska a její účinky na organizmus

Pohlavní pud vyjadřuje potřebu spojit se s příbuznou duší, vyměnit si s ní energii sexuální lásky a pomocí pohlavního styku se rozmnožit, čímž vzniknou nová těla, která umožní hmotné životy dalších duší.

Sexuální pud je prý řízen z mezimozku prostřednictvím neuroendokrinního regulačního mechanizmu. Pohlavní žlázy čili gonády jsou u mužů varlata, u žen vaječníky. Mužské i ženské pohlavní hormony patří v lidském těle k jeho důležitým a základním složkám. Hlavní mužské hormony jsou testosteron a androsteron, a hlavní ženské hormony jsou estrogen a progesteron. Pohlavní hormony estrogen, progesteron, testosteron i androsteron se vyskytují jak u mužů, tak u žen. Z toho vyplývá, že muž i žena jsou si do jisté míry podobní. Oba v sobě mají zastoupeny jak ženské hormony (prvek ženskosti), tak mužské hormony (prvek mužskosti). Tato skutečnost poukazuje také na fakt, že muž i žena mají společný původ.

Muž má více prvku mužskosti, což se projevuje vyšší koncentrací mužských hormonů - testosteronu a androsteronu. Žena má převahu prvku ženskosti, což se projevuje vyšší hladinou ženských hormonů - estrogenu a progesteronu.

Do mužů je vložena silná touha po pohlavním aktu, při kterém dochází k výronu semene. Při orgasmu dojde k energetickému uvolnění a “oživení” celého organizmu. Občasné prožití orgasmu nejen u mužů, ale i u žen, prospívá činnosti hlavní energetické dráhy organizmu, Přední střední dráhy (Tu-mo). Výron semene při souloži nebo při onanii má příznivý vliv na zdárný vývoj energetické konstituce mužského organizmu v době dospívání. Občasný sexuální akt má v jisté míře příznivý vliv také na činnost srdce a celkový metabolizmus.

Zdravý a pravidelný sex podporuje činnost srdce, regeneraci organizmu a působí příznivě proti stresu. Prý zvyšuje i hladinu hormonů, které mají kladný vliv na pozitivní náladu a celkový klid člověka.

Dalším důležitým faktorem, který má vliv na prožití sexuálního aktu, je činnost nadledvin a hypofýzy (podvěsek mozkový), hlavní řídící žlázy lidského organizmu. Nadledviny vylučují adrenalin, kortikoidy a glukokortikoidy (stresové hormony), zejména však adrenokortikotropní hormon (ACTH), který vytváří vazbu mezi činností nadledvin a podvěsku mozkového. Činnost těchto žláz má vliv na stres, na činnost pohlavních žláz, na intenzitu emocí, i na celkovou funkci organizmu.

Každý člověk má jinou potřebu lásky. Záleží především na vedení Osudovými silami, na hladině hormonů, na činnosti nadledvin, pohlavních žláz, hypofýzy, mozku a vegetativního nervstva.

Absence sexu a fyzické lásky vede u obou pohlaví ke zdravotním poruchám. Úplné potlačování pohlavního pudu může vyústit v různé zdravotní problémy, vede k přetlaku a stresu, který se může ventilovat formou agresivity a fyzických či tzv. psychických poruch. Mnoho žen i dívek, které se lásce brání, mají potíže se ženskými orgány a většinou i bolestivější menstruace, než ostatní ženy.

Duše zpravidla dostává odpovídající tělo, které má takovou energii, takové endokrinní žlázy a takové koncentrace hormonů, které odpovídají její sexuální Karmě.

Nyní bych se rád pozastavil nad nadledvinami. Tato žláza souvisí s reakcí organizmu na stres a ohrožení, tedy s emocemi. Vzrušení při pohlavním aktu působí minoritně podobným způsobem, jako stres. Také podráždí nadledviny, zvyšuje se krevní tlak, vegetativním nervstvem proudí vyšší proud. Sexuální selhání z důvodu trémy až strachu z pohlavního styku mají na svědomí často právě nadledviny. Jejich činnost je prý dle akupunktury závislá na čakře Múládhára (ovládá pohlavní žlázy a orgány malé pánve), na čakře Sahasrára (ovládá podvěsek mozkový) a na čakře Svádhišthána (ovládá nadledviny). Pro prožití pohlavního aktu je důležitá ovšem i energetická konstituce organizmu, protože duší dodávaná životní energie proudí do čaker z Přední střední a Zadní střední dráhy.

Naše fyzická těla mají kód, který je nutí toužit po sexuálním aktu a hledat si partnera. Naše těla také k tomu, aby dobře fungovala, pohlavní styk či v akutním případě alespoň onanii pravidelně potřebují. Pokud v sobě tuto potřebu uměle potlačíme, projeví se nedostatek sexu nějakou zdravotní poruchou.

Avšak existují lidé, kteří dobrovolně absolvují sexuální půst, aby sexuální energii transformovali na energii jinou, například telepatickou, jasnovidnou, výjimečně i psychokinetickou. Taková umění jsou ale velmi vzácná.

Rozdíly mezi mužským a ženským pohlavím

Jaké jsou u lidí i zvířat rozdíly mezi jejich pohlavími? Zvířata touží po pohlavním styku se zvířetem stejného druhu a opačného pohlaví. Bývá pravidlem, že samčí (mužské) pohlaví usilovně vyhledá samičí (ženské) pohlaví, a nejslastnějších pocitů dosahují (zejména) samci a (často i) samice při vzájemné kopulaci.

Protože nám jde především o klasickou mileneckou lásku mezi lidmi, podívejme se na podstatu muže a ženy.

Je jasné, že muž i žena vznikli rozdělením bezpohlavních duší na duše mužské a ženské, a že v ženských duších je více prvku ženskosti a v mužských více prvku mužskosti. Ale co to ten prvek mužskosti a ženskosti vlastně je a jak lze těmto prvkům porozumět z hlediska transformace energie lásky?

Prvek mužskosti a ženskosti je prožíván nejen pohlavním stykem ale i tím, jak dotyčný muž i žena vnímají okolní svět, jak se fyzicky cítí. Jaké pocity každý z nich prožívá z pohlavních znaků svého těla a to nejen při sexu, ale i v průběhu celého života: jak vnímá muž svojí postavu, své pohlaví a svaly, jaký pocit má žena ze své postavy, zaoblených boků, ňader. Když žena vnímá své hýždě nebo hruď, nebo svůj rozkrok, dosahuje jiných pocitů, než když ty samé části svého těla vnímá muž. Takže důležité je to, aby muži i ženy měli jiný pocit ze svého vlastního těla a nejen z něj - aby prostě dosahovali (v určitých věcech a v určité míře) rozdílných pocitů při vnitřních i vnějších podnětech.

Muži i ženy mají znatelný rozdíl při vnímání doteků a zvuků, při emocionálních prožitcích jak sexuálního, tak nesexuálního charakteru. Přičemž rozdílnost jejich pocitů umožňuje odlišnou transformaci energie v návaznosti na jejich opačný pohlavní princip.

Energie lásky je u samců rozložena jinak, než u samic. Samci milují více emocionálně a většina jejich energie lásky směřuje pouze na kopulaci se samicí a touhu po pohlavním spojení s ní, které velmi intenzivně prožívají. K ostatním tvorům i ke svým potomkům se však zevně chovají zpravidla hruběji než samice.

Samice zase naopak zpravidla méně intenzivně prožívají pohlavní akt ve srovnání se samci, zato však jsou k ostatním tvorům zevně něžnější a více milují svá mláďata. Jejich láska je sice méně intenzivní k jednomu objektu (samci), ale více citlivější ke všem ostatním tvorům. Tento zákon má univerzální platnost a platí nejen u zvířat, ale i u člověka.

Když má muž pohlavní styk se ženou, zpravidla prožívá mohutný orgasmus. Žena orgasmus při pohlavním styku mít může, ale také nemusí, kdežto muž orgasmus (vyvrcholení) při pohlavním styku mít musí. Žena muže pouští do sebe, ať již pasivněji nebo aktivněji, kdežto muž se spojuje se ženou vysloveně aktivně. Muž více vydává a méně přijímá, žena více přijímá a méně vydává. Muž často nemůže při pohlavním styku mluvit, žena ano. Kdo tedy prožívá sexuální akt intenzivněji?

Ten, kdo prožívá orgasmus jen při onanii, sám vydává energii lásky, ale v podstatě žádnou nepřijímá. Fyzicky se uvolní, vyjde z něj přetlak energie ven, ale nepřijme energii od jiného člověka. Mnoho duchů transformuje energii spolu s lidmi, kteří onanují. Přesto je však občasná onanie, není-li možnost pohlavního styku, pro organizmus člověka v zásadě zdravější než to, aby přetlak neukojené potřeby uvnitř něj dále rostl a škodil mu.

U mužů je občasné prožití orgasmu ještě větší nutností, než u žen. Ty mají většinou trochu nižší potřebu fyzické lásky než muži, ale také výraznou.

Žena je za normálních okolností, když je v klidu, naladěna na citlivější vibrace, než muž. Muž je v klidu naladěn na nižší a hrubší vibrace, než žena. Jen při prožití lásky a emocí “vzplane” muž více než žena, a na chvíli dosáhne vyšších a intenzivnějších vibrací než ona. Ženy klidový bod je vyšší než u muže, avšak vzrušivý bod je nižší než u muže, zatímco klidový bod u muže je nižší než u ženy, avšak vzrušivý bod je vyšší než u ženy.

Schopnost lásky u ženy:

Schopnost lásky u muže:

Ženy většinou chtějí, aby jim muž svojí lásku dokázal sexem, a ne jen básněním a řečmi. Žena podvědomě touží po sexu a někdy si tuto potřebu ani příliš neuvědomuje. A pokud ano, je v její přirozenosti nedat muži tuto touhu ihned najevo.

Mladá žena má stálou hladinu vzrušivých látek, která se mnoho nesnižuje ani nezvyšuje. Trvalá a stálá hladina vzrušivosti ženu nevyčerpá tolik, jako muže s jeho proměnlivou emocionalitou, který jednou prudce vzplane a podruhé je nečekaně chladný. Žena dokáže být trochu vzrušena, nebo spíše jistým způsobem rozcitlivěna, po dlouhou dobu, kdežto muž na chvíli vzplane na vyšší emocionální úroveň než ona a po té opět na chvíli silně citově ochladne.

Muž miluje více tam, kde žena miluje méně, a žena miluje více tam, kde muž miluje méně. Muž musí dát ženě sám sebe, chránit jí, mít jí rád, a ona se této jeho touze otevírá a jeho energii přijímá, ale také mu jí dává.

Ženy chtějí být dobývány. Často zcela úmyslně vyvolávají scény a situace, které zvyšují jejich přitažlivost v očích mužů. Dělají, že se nechtějí milovat a přitom vnitřně touží po tom, aby je jejich

partner “přemohl” a dobyl. Ženy tak v sobě vyzdvihnou svojí ženskost a vzruší muže, kteří je pak s o to větší vášní chtějí dostat.

Ženám imponují nejen úspěšní muži, ale i takoví muži, kteří se dokáží mezi ostatními muži nějakým způsobem prosadit, ať již fyzicky nebo svojí inteligencí. Když muž zmlátí jiného muže, když si troufne odporovat nějakému autoritativnímu člověku, vyslouží si tím úctu a obdiv žen. A tak se projevuje vnitřní touha žen po hrubosti, dokonale zamaskovaná jejich něžným zevnějškem.

Mužům imponují ženy, které jsou atraktivní, fyzicky krásné, které je sexuálně uspokojí, a které nemají hrubé a mužské rysy. Z ženy musí vyzařovat ženskost a jemnost, aby přitahovala normálního muže. Tak touží muž po jemnosti ženy a tuto touhu ukrývá pod svým hrubým mužským zevnějškem.

V každé ženě je jisté minimum prvku mužskosti, stejně jako je v každém muži jisté minimum prvku ženskosti.

Když žena dává na odiv vnady svého těla muži a uvědomuje si, že se například její zadek tomu muži líbí a že jej vzrušuje, pak tato žena posuzuje své tělo prvkem mužskosti. Dívá se na sebe očima muže a uvědomuje si, co je na ní krásné. V daném případě sama ohodnotí očima muže svůj zadek jako hezký a vzrušující. Avšak když je dobývána a mile znásilňována, prožívá to již svým submisivním prvkem ženskosti.

Stejně tak muž, který má hezkou postavu, velký penis, hezké vlasy a podobně, se na sebe občas nevědomky na chvíli podívá očima ženy, a jeho prvek ženskosti vyhodnocuje jeho tělo jako hezké a pro ženu přitažlivé. Když však ten muž prožívá aktivní soulož, prožívá ji již svým prvkem mužskosti.

Ženy často chtějí dodat své ženskosti novou tvář, po letech manželství sobě nebo naopak svému muži dokázat, že jsou stále atraktivní a že o ně mají jiní muži zájem. Proto se nechají “ulovit” cizím mužem a jsou s ním svému manželovi nevěrné. Dalším důvodem pro jejich nevěru je přijmout jinou mužskou energii, než manželovu, protože té jsou již přesyceny.

U muže platí to samé, ale obráceně. Touží po energii jiné ženy, protože energie manželky je již přesycen a zároveň si chce znovu dokázat, že dokáže zaujmout jinou ženu a že ji dokáže “dobýt”.

Věrné manželství bez nevěry by mělo svoji vzájemnou lásku neustále oživovat tím, že svůj sex manželé zpestřují a vědomě v rámci možností oživují energii jejich mužství a ženství. Je mnoho způsobů, jak zpestřit sexuální akt - dráždivým oblečením, hraním si na pána a jeho otrokyni nebo na to, že jsou cizí a teprve dnes se potkali, a že se to celé mezi nimi dnes odehraje poprvé.

Pravdou je, že naše těla i naše duše, jakož i vedení duchovního světa nás nutí k nevěře, často dokonce i proti naší vůli. A nám nezbývá než podlehnout. Je jen velmi málo milenců, kteří jsou si absolutně věrní. Protože oboustranná intenzivní láska partnerů, doprovázená celkovou přízní Osudu, je velmi vzácný jev.

Je pravdou, že není žádný živý tvor, který by neměl potřebu lásky. Každý touží milovat a být milován. Někteří jedinci v sobě dokáží tuto potřebu lásky potlačit, ale vnitřně si ji ve větší či menší míře alespoň občas uvědomují. Vždyť nitro každého z nás touží objímat i být objímáno.

Muž se potřebuje spojit s ženskou energií a má-li jí akutní nedostatek, může se stát, že souloží se ženou, která by se mu za normálních okolností (kdyby netrpěl nedostatkem ženské energie) zdála nehezká a po které by tedy sexuálně vůbec nezatoužil. Podobně je tomu i se ženou, která touží po mužské energii a má-li jí akutní nedostatek, je schopna souložit s mužem, se kterým by za normálních okolností souložit vůbec nechtěla a po kterém by vůbec nezatoužila.

Ač jsou muž i žena rozdílní, lásku i potomstvo mohou zplodit jen spolu. Jeden potřebuje druhého. Jak říká přísloví ze Shao-linského chrámu: “Muž a žena jsou jako uhlí a jiskra. Mohou hořet jen spolu, bez sebe jsou chladní."

Na některých ženách můžeme pozorovat mužské rysy. Nejčastěji růst vousů, mužské kyčle a více ráznou a méně citlivou povahu. V takových případech jde buď o mužskou duši, která se vtělila do ženského těla, nebo o duši ženskou, která však v sobě příliš rozvíjí mužské vlastnosti na úkor vlastností ženských, což se může projevit i fyzicky.

Rostou-li ženě vousy, má-li hrubší hlas, svědčí to o poruše jejího principu ženskosti. Měla by se nad sebou zamyslet a změnit svůj případně odmítavý postoj k mužům a nemá-li ho, pak by se místo toho měla alespoň naučit chovat se více žensky. Také touha mnoha dívek být policistkou nebo zastávat náročnou mužskou profesi, například být soudkyní, je ve své podstatě nepřirozená. Pohleďme do přírody a uvidíme, že samec je fyzicky silnější a agresivnější, než samice, která má být na rozdíl od něj jemnější a slabší (jsou i výjimky, například u pavouků). Proto má být žena něžná, milující a má se starat o své potomky. Ženy se nemají rovnat mužům, stejně jako muži nemají být příliš zženštilí. Právě odlišností muže a ženy vzniká jejich vzájemná přitažlivost. Kdyby se ženy rovnaly mužům, dělaly stejnou práci jako oni a žily by stejným stylem života, postupně by jim začaly větší a větší problémy se ženskými orgány, zvedla by se jim hladina mužských hormonů v jejich těle a hladina hormonů

ženských by klesla. To je však nežádoucí a nepřirozený stav, kterému je třeba se bránit a který by nakonec vedl k zániku zdravé mužské i ženské lásky.

Stejně tak je tomu i s některými muži, kteří jsou příliš zženštilí. Buď se do mužského těla vtělila ženská duše, nebo v sobě muž příliš rozvíjí ženské vlastnosti na úkor vlastností mužských.

Ale k záměně pohlaví nedochází často a duše, která byla mužem, bude ve svém dalším životě pravděpodobně opět mužem, a duše, která byla ženou, bude ve svém dalším životě pravděpodobně opět ženou.

V obou případech, tedy žen-mužatek i zženštilých mužů, by se tito lidé měli snažit o zachování přirozených vlastností svého fyzického pohlaví a neměli by v sobě vědomě rozvíjet znaky pohlaví opačného.

Ale jak víme, vše je Osudově předurčeno a má-li nějaká duše prožít život opačného pohlaví, tak ho prožije. Ovšem změna pohlaví jedné duše závisí i na změně pohlaví některých příbuzných duší, na něž je Karmicky vázána a tyto záměny pohlaví se nedějí zase tak moc často. Z toho důvodu je vhodné se snažit o zachování rysů svého fyzického pohlaví a doufat v přízeň Osudu a správnost svého jednání.

Probuzení pohlavní síly

Lidská láska začíná prvním nadechnutím narozeného dítěte. Nejprve se jedná o lásku dítěte k rodičům, sourozencům a příbuzným, tedy k rodině, ve které se dítě narodí. Tato láska se až později rozšiřuje na jiné lidi z širšího okolí dítěte. A smyslnosti a intenzity nabývá většinou až s probuzením pohlavní síly.

Zodpovězme si otázku: Co se v člověku děje, když se v něm s příchodem puberty probouzí pohlavní síla?

V období fyzického, respektive pohlavního dospívání, se “ke slovu” dostává jiná část duše, která “pubertálnímu věku” vládne. Též se mění způsob proudění energie mezi dotyčným člověkem, jeho duší a jinými světy, s nimiž je propojen. Když se lidé dostanou do puberty, často se mění jejich duchovní vedení, tedy přítomnost duchů, kteří je obklopují. To platí zejména tehdy, když se zamilují a Osudové síly řídí jejich lásku.

Když dochází ke zvyšování hladin “sexuálních hormonů” a pohlavní orgány se začínají “probouzet”, začíná se “aktivovat” další část duše, která je spojena s pohlavními orgány přes Přední střední dráhu a která dosud “spala”; a také se probouzí další část emočního centra v mozku. Duše “procitá” a intenzivněji touží po energetické výměně lásky s blízkými dušemi. Začíná si uvědomovat potřebu prožití sexuální energie lásky a tím, že se duše prostřednictvím pohlavní síly “probudí”, se také dostává k silnějšímu spojení se světem a více přilne k dění kolem sebe.

Jak víme, jsou duchové, kteří mají na starost lidskou lásku. Když přijde to životní údobí člověka, ve kterém pohlavně dozrál a kdy má dle svého Osudu potkat svoji první lásku a prožít poprvé sexuální styk, přichází k němu duchové, kteří jej i toho člověka, se kterým se má poprvé fyzicky milovat, k pohlavnímu styku dovedou. Duchové působí na mysl obou milenců, podílejí se na evokaci pocitů vzájemné náklonnosti a lásky i na řízení jejich pohlavního styku. A Duch Lásky je milencům nablízku a dívá se na jejich lásku.

Náboj milenecké lásky však prožívají chlapci i děvčata v jisté podobě ještě dříve, než získají první praktické sexuální zkušenosti. Údobí, kdy chlapci poprvé onanují a kdy si vyprávějí o své probouzející se lásce k dívkám; chvíle, kdy se dívky poprvé začnou zdobit a toužit po lásce chlapců a vyprávějí si o tom, kteří chlapci se jim líbí. Tyto chvíle, ač ještě bez přímých sexuálních zkušeností chlapců i dívek, jsou již provázeny erotickou atmosférou a prvním nábojem probouzející se pohlavní síly a lásky.

Tajemství mystické svatby

Každý muž i každá žena má svůj ideální protějšek ve své sesterské duši. Co ale ta sesterská duše vlastně je?

Před vznikem hmotného světa se Centrální Kosmická Duše rozdělí na své jednotlivé části - část Prastvořených (nejvyspělejší mimozemské civilizace), část lidskou, část zvířecí, část rostlinnou a tak dále. Lidská část Centrální Kosmické Duše se dále rozdělí na jednotlivé bezpohlavní duše a každá z těchto bezpohlavních duší se dále rozdělí na duše dvě, mužskou a ženskou. A právě těmto dvěma se říká “sesterské duše”.

Ve většině případů lidé nejvíce milují svoji sesterskou duši a o něco méně intenzivně ostatní duše, které jsou jim také blízké a které pocházejí z vedlejších příbuzných bezpohlavních duší (mystičtí bratranci a mystické sestřenice).

Vztah mezi mystickými bratranci a sestřenicemi:

Vztah mezi sesterskými dušemi:

[O společném původu muže a ženy i o jejich vzájemné duševní příbuznosti hovoří mnoho svatých knih. Například v Bibli je psáno, že Hospodin Bůh stvořil Evu z žebra, které vzal Adamovi. A proto se muž i žena přitahují (1. Mojžíšova, kapitola 2, verš 24): „Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Tedy z jednoho těla vznikli a do jednoho těla se navrací. O příbuznosti mužských a ženských duší hovoří také Korán. V Suře I V. verši 1. je psáno: „Ó, lidé, bojte se pána svého, který vás stvořil z jedné duše a stvořil z ní ženu i muže a z nich obou rozptýlil mnoho mužů i žen.“ Zde nacházíme důkaz o postupném dělení původních bezpohlavních duší. Co se týče duševní příbuznosti, Korán praví: „Špatné ženy patří špatným mužům a špatní mužové špatným ženám, jako zase dobré ženy dobrým mužům a dobří mužové dobrým ženám.“ Profesor Velenovský pro změnu říkával: „Svůj k svému a vždy dle pravdy.“

Sesterské duše mají od přirozenosti tolik společné energie, že k jejímu udržení a oživení často stačí jen občasné a krátké intenzivní prožití vzájemné lásky v některých jejich hmotných životech. Nemusí tedy mezi nimi nutně docházet k nějakým dlouhodobým milostným vztahům.

Každá bezpohlavní duše má určitou energetickou hodnotu, jinou než ostatní bezpohlavní duše. Kdybychom sečetli dvě sesterské duše, tedy muže a ženu, zjistili bychom celkovou hodnotu bezpohlavní duše, ze které vznikly jejím rozdělením. Tak bychom se dostali k představě různých typů jednotlivých bezpohlavních duší.

V životě člověka bývá obvykle několik nebo i více lásek, které mohou být velmi intenzivní, ale když se na sklonku svého života ohlédne člověk zpátky a zrekapituluje svůj prožitý život, přece jen musí uznat, že jedna z jeho lásek byla nějak větší a opravdovější, než ty ostatní. A to byla právě láska k sesterské duši, ovšem jen pokud ji ve svém životě člověk potkal, což není pravidlem. Pokud ne, mohl nejvíce milovat i mystickou sestřenici.

Může se stát, že se v souladu se Zákonem Karmy člověk se svojí sesterskou duší v každém svém hmotném životě nesetká a musí milovat duše jiné. Ale to platí buď pro tzv. “vyrovnávací životy” (určené k prožití utrpení), nebo tehdy, když se sesterské duše nesetkají z toho důvodu, že musí život strávit po boku svých mystických sestřenic, s nimiž mají také mnoho společné sexuální Karmy. Často se však lidé se svojí mystickou sestrou setkají.

Pokud se obě sesterské duše narodí v pozemském světě, cítí k sobě velkou přitažlivost a často se ve svých pozemských životech setkávají, aby spolu žily zpravidla jako milenci. Ale nemusí tomu tak být úplně vždycky. Někdy se může stát i to, že k sobě mohou sesterské duše cítit dokonce tak velkou přitažlivost, že jim to znemožní se fyzicky pohlavně spojit. A to tehdy, když se milují až příliš mnoho.

Když spolu mají pohlavní styk, touží spolu splynout. Jejich sexuální akt je tedy pokus o návrat do původního stavu, kdy byly obě spojeny v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Ale protože spolu nemohou dvě fyzická těla splynout a proměnit se v lásce v jedno, tato potřeba není ve hmotném světě plně realizovatelná. Tedy fyzické milování je jen neúspěšným pokusem o dosažení tohoto původního dokonalého stavu.

Pokud tyto dvě sesterské duše (mužská a ženská) zemřou a setkají se spolu v duchovních světech, mohou se spolu za určitých okolností opět spojit v bezpohlavní duši a právě tomuto spojení se říká “mystická svatba”. Mystická svatba je tedy splynutím dvou sesterských duší v duši jednu. Toto splynutí je možné uskutečnit jen ve vyšších a čistších duchovních sférách. Ale dokud se obě duše vtělují na tomto světě, do té doby spolu nemohou splynout. A vtělovat se přestanou teprve tehdy, až budou přijaty do Božího Království, ve kterém se šťastně žije až do konce existence tohoto vesmíru, který je zakončen mystickými svatbami. Je ale možné, že ne všechny duše se budou moci mystické svatby zúčastnit a to vzhledem k tomu, že negativní paralelní svět některé lidské duše loví - zejména ty, které mají být přijaty do Božího Království. Avšak i kdyby se všechny duše mystické svatby nezúčastnily, přesto tato svatba proběhne. Není k ní totiž zapotřebí jen ten potenciál, kterým disponují konkrétní duše a který mají v sobě, ale především ten potenciál, který vytvořily v průběhu svého života vším, co prožily.

A jak taková mystická svatba vypadá? Sesterské duše stanou proti sobě. Obě září láskou a postupně se k sobě přibližují. Jsou prozářeny světlem lásky, které uvnitř nich stále více a více roste. A jak se k sobě přibližují, jejich světla lásky v obrovské záři začnou splývat a v plamenech lásky se spolu obě duše spojují v duši jednu, bezpohlavní a dokonalou. Náhle mají jednu mysl a jedno astrální tělo, které září dokonalým a nezměrným klidem.

Když dvě sesterské duše prožívají mystickou svatbu, je to obrovský energetický náboj. Takový výbuch lásky, že nejsou slova, která by to dokázala popsat. Vždyť se jen rozhlédněme kolem sebe. Kolik mužů se touží spojit se ženami a kolik žen se touží spojit s muži. Jedni chybí druhým a dokonalí budou teprve tehdy, až spolu v duchovních světech splynou.

Nejvyšší formou mystické svatby je dle mnoha tradic stav, kdy duše dosáhne dokonalosti již za života v těle, vymaní se z koloběhu života a smrti a splyne s Bohem. Skutečností, svědčící proti nemožnosti trvalého vymanění se z koloběhu života a smrti pomocí mystické svatby s Bohem je fakt, že pokud by se každá jednotlivá duše stala dokonalou a splynula by s Bohem (to mimo mnohé jiné nelze ani proto, že Duch Lásky a lidské duše mají úplně jinou podstatu, což znemožňuje jejich vzájemnou mystickou svatbu), pak by s ním postupně během věků splynuly duše všechny a pak by již existoval jen Bůh (ale tím že by asimiloval energii všech duší, jež s ním splynuly, by se natolik změnil, že by přestal být Bohem a tím by vlastně zemřel). Zanikl by hmotný svět, již by nebyla žádná duše, která by se mohla do nějakého živého tvora vtělit a proto by také žádný živý tvor nemohl existovat. Byl by to konec koloběhu veškerého dění. A co by Bůh sám se sebou dělal, když by byl jen On? Koho by miloval, když On je Nejvyšší láskou? Sebe? Ale to by pak prožíval nejvyšší formu egoistické sebelásky,

která by vedla k porušení a zániku Jeho Božské energie a nakonec i Boha samotného. Čili teorie o splynutí lidské duše s Duchem Lásky je nesmysl.

Faktem zůstává, že cesta k mystické svatbě může trvat miliardy let. Duše putuje a jde k cíli - Božímu Království. Říká se, že toto Království bude trvat na věky věků, což není úplně přesné. Ve skutečnosti se sice bude jednat o tak strašně dlouhou dobu, jakou si ani neumíme představit, ale nakonec, když vesmír zanikne, i Boží Království pro lidské duše ukončí svojí existenci a teprve pak dojde k mystickým svatbám.

Až skončí vývoj vesmíru a všech v něm žijících bytostí, pak spolu splynou všechny protiklady, tedy i duše mužské a duše ženské. Pak nastane hromadná a nejvyšší mystická svatba, až duše mužů i žen splynou v původní dokonalé bezpohlavní duše a tyto bezpohlavní duše postupně splynou v lidskou část Centrální Duše Kosmické, která rovněž splyne s ostatními částmi - zvířecí, rostlinnou a tak dále. Ale spojí se i hmotný svět, do obřího chuchvalce hmoty.

Po nějakém čase dojde k velkému třesku a vzniku dalšího vesmíru, a hmota i Centrální Kosmická Duše se opět rozdělí (hromadný “mystický rozvod”) na své jednotlivé části – lidskou, zvířecí, rostlinnou a tak dále, a tyto části se pak rozdělí na jednotlivé bezpohlavní duše a každá z nich se rozdělí na duše dvě. A vývoj hmotných civilizací, tedy i lidské lásky, začne nanovo.

Tajemství ženské krásy

Téměř každá žena se snaží být krásná, aby se mužům líbila a přitahovala je. Je obvyklé, že se ženy snaží být štíhlé, aby jim jejich štíhlá linie a hezky tvarované boky umožnily získat náklonnost a sympatie žádoucího muže. Také mnohá slušivá sexy oblečení opticky zvýrazňující přitažlivý tvar hýždí a ňader spolu s vhodnými líčidly, rtěnkou, krásně upravenými vlasy, příjemnou vůní a samozřejmě perfektní fyzickou hygienou zvyšují erotickou přitažlivost ženy i její šanci získat sympatie muže, po kterém touží.

Avšak umělé voňavky jsou v zásadě škodlivé. Když se totiž žena navoní nějakou chemikálií, zastře tím svůj přirozený pach. A tak vlastně mate smysly muže. Kromě toho, někteří muži mohou mít podvědomě spojenou vůni určité voňavky s nějakou pro ně přitažlivou, či naopak odpudivou ženou. Tyto pocity pak dotyčný muž může přenést na ženu úplně jinou, která používá tutéž voňavku.

Pokud jde o změnu barvy vlasů a střídání líčidel, což mnohdy působí velmi atraktivně, řekl bych, že ty ženy, které jejich pomocí až příliš často mění svoji vizáž, poněkud více inklinují k nevěře a střídání partnerů. Doporučuji, aby každá byla sama sebou a neměnila tu barvu vlasů, kterou jí dal Stvořitel.

Podstata ženské krásy, z filozofického hlediska, je zhruba následující: Jak je všeobecně známo, ženy dělá krásné to, že se líbí mužům. Pokud by se jim nelíbily, pak by také nemohly být krásné. Například i ropucha je hezká v očích žabáka, kterému připadá daleko krásnější než nejhezčí žena, ačkoli některým lidem se ropucha zdá být vysloveně ošklivá. Tedy krásu vytváří skutečnost, že se někomu zdá být krásná. A to platí zejména o kráse ženy.

Co se týče ženské krásy, existuje jakýsi její obecný kodex, jinými slovy řečeno, krásná žena je žena toho typu, který se většině mužům líbí a zdá se jim být krásný. Proto ženy, které tento kodex ženské krásy splňují, jeví se v očích většiny mužů krásné. Tento všeobecně uznávaný kodex ženské krásy zpravidla představuje štíhlejší postavu, hezký tvar hýždí a ňader, jemnou tvář a hezké dlouhé vlasy.

Ale podívejme se nyní na jeden zajímavý fakt. Jsou muži, kterým se líbí určitá žena, jež v očích většiny ostatních mužů nijak mimořádně krásná nevypadá, ba naopak, mnohým z nich se zdá být i ošklivá. Přesto se ale určitému muži ona žena zdá být velmi krásná.

Pokud se žena zdá být muži skutečně krásná, tak se mu musí líbit, i když není nalíčená nebo navoněná, když je úplně nahá nebo i v tom úplně nejobyčejnějším spodním prádle, které nemá ani krajky, ani výstřih, ani není sexy. Prostě a jednoduše řečeno, musí se mu líbit taková, jaká je.

Pro milostný vztah dvou lidí opačného pohlaví je rozhodující příbuznost jejich duší a také jejich společná sexuální Karma, tedy milostný vztah z jejich minulých životů. Proto také k sobě často bývají přitahováni lidé, kteří, ač nejsou dle obecného kodexu krásy vysloveně krásní, sobě vzájemně se krásní jeví. A to proto, že se jednomu na druhém líbí nejen jeho tělo, ale zejména jeho duše. A v takovém případě jedna duše miluje duši druhou.

Mějme na paměti relativitu krásy a také to, že duševní krása a duševní příbuznost bývají mnohdy v partnerském vztahu důležitější, než zevní krása partnera jako taková z obecného hlediska lidské krásy. A krásné ženy jsou nejen takové, které mají krásné tělo, ale také takové, které mají krásnou duši. A které ji mají krásnou zejména v očích jejich partnera.

Karmická astrologie lásky aneb diagnostika duševní probuzenosti partnerů

Vztah mezi partnery, má-li být hodnotný, bývá doprovázen jejich vzájemnou duševní příbuzností (také se ale může stát, že je vztah mezi partnery hodnotný jen díky jejich energetické kompatibilitě, a to i když nejsou blízce příbuzní; v takovém případě oba pocházejí z vzájemně kompatibilních částí lidské části Centrální Kosmické Duše). Tato láska mezi příbuznými dušemi bývá ve většině jejich hmotných životů oboustranná, protože se tyto příbuzné duše vzájemně milují.

Intenzivní láska mezi lidmi, jejichž duše jsou příbuzné, je jednou z nejkrásnějších věcí, které lze ve hmotném životě prožít. K tomu, aby tato láska byla opravdu plodná a pro obě duše přínosná, musí mít společnou sexuální Karmu. Také jejich Osudy se musí prolínat ve více jejich hmotných životech.

Nyní bych se pokusil seznámit vás s jednou metodou, jejímž prostřednictvím lze diagnostikovat duševní příbuznost partnerů pomocí Karmické astrologie. Tato Karmická astrologie je důležitějším oborem, než tradiční evropská astrologie, kterou se zabývá většina astrologů. Vyčíst z horoskopu Karmu člověka a z partnerského horoskopu společnou Karmickou vazbu lásky mezi partnery, stejně tak jako jejich duševní příbuznost, je těžkým úkolem. Ale zkušený Karmický astrolog to alespoň částečně dokáže.

Příbuzné duše mají často Mars a Venuši ve stejném znamení a blízko sebe, nebo alespoň v silném pozitivním aspektu. Mars je mužský princip a Venuše je ženský princip. Proto mají tyto dvě planety velký význam pro milenecký vztah zkoumané dvojice i pro diagnostiku duševní příbuznosti partnerů.

Příklad:

Žena má Mars v Rybách a její partner má Venuši v Raku. A Venuše ženy leží ve Vodnáři blízko Marsu jejího muže. Slunce mohou být v opozici, dokonce Měsíce obou partnerů mohou mít kvadraturu. I když to jsou negativní aspekty, mohou dokládat duševní příbuznost.

Dalším opěrným bodem jsou měsíční uzly v horoskopu partnerů, které, mají-li vůči sobě aspekt, hovoří o společné minulosti i budoucnosti jejich duší. Ale i ostatní aspekty vůči měsíčním uzlům vypovídají o společných Osudech duší partnerů. Pokud spolu ale příbuzné duše nemají z důvodu jejich špatné Karmy v současném životě žít, nemusí jejich partnerský horoskop vykazovat dobré aspekty.

Nejdůležitějšími aspekty při diagnostice duševní příbuznosti partnerů jsou:

Postavení Marsu a Venuše (často konjunkce, trigon nebo sextil).

Postavení Měsíce (citová stránka i duševní příbuznost, například Měsíc ženy ležící poblíž sestupného měsíčního uzlu muže často ukazuje na manželství z jejich minulého života) a Černé luny (slabý bod či negativní Karma).

Také vzájemné postavení Slunce a ascendentu hovoří někdy o duševní příbuznosti. Trigon Sluncí nebo Slunce a ascendentu bývá často u mystických bratranců a sestřenic, opozice často u sesterských duší.

Další diagnostickou metodou duševní příbuznosti partnerů je zkoumání jejich povahy a fyzického vzhledu. Zda má tvar jejich obličeje a výška jejich těl vůči sobě jistou úměrnou podobnost, zda je jejich povahový typ v souladu s povahovým typem partnera a vykazují-li jejich duše jisté shodné vlastnosti. Velmi důležitá je také podobnost v barvě očí, vlasů i pleti v obličeji.

Tato diagnostika je velmi těžká a zvládne ji jen skutečný odborník. Těch je ale tak málo, že téměř nejsou. Mnoho lidí nabízí věštecké a diagnostické služby jen za účelem svého zisku a často tito falešní “odborníci” poskytují svým klientům nesprávné informace, vedoucí k mnoha neshodám a omylům v partnerských vztazích.

Mělo by platit pravidlo, že nežli chybně diagnostikovat, raději nediagnostikovat vůbec. Pro každého je dostupné porovnat si u astrologa postavení svého Slunce, ascendentu, Měsíce, černé luny, měsíčních uzlů, Marsu a Venuše s jejich postavením v horoskopu partnera. Astrologie tak mnohé napoví, ale k přesným závěrům o duševní příbuznosti s partnerem je rovněž vhodné nechat se vést vlastní intuicí.

Pozvolna se rozvíjející láska:

Z lidského pohledu dělíme partnerskou lásku dle její intenzity a doby trvání na extrémně intenzivní lásku dlouze, středně či krátce trvající; na lásku střední intenzity dlouhého, středního či krátkého trvání; a na lásku nízké intenzity, též dlouhého, středního či krátkého trvání.

Ze života podstatné části lidské populace můžeme uvést tři nejčastější typy partnerské lásky dle intenzity a doby jejího trvání:

1. Láska extrémně vysoké intenzity a krátkodobého trvání (nejčastěji u sesterských duší):

2. Láska střední intenzity a středně dlouhého trvání (nejčastěji u mystických bratranců a sestřenic):

Vzhledem k odlišné duševní individualitě každé jednotlivé duše a vzhledem k rozdílnému způsobu prožívání jejích jednotlivých hmotných životů, prožívají také jednotliví lidé v jejich životě lásku a nelásku ve větší či menší míře - každý člověk prožívá svoji lásku jiným způsobem a jinou intenzitou ve srovnání s člověkem jiným. Jednoduše řečeno, každý z nás je jiným střípkem mozaiky veškeré lásky a proto také každý z nás jiným způsobem prožívá svoji lásku, tedy svůj vlastní střípek z této mozaiky lásky, který mu náleží a kterým je.

Následující obrázky nám ukazují pět základních typů lidí z hlediska prožívání lásky:

(Význam barev v obrázcích: žlutá = intenzivní štěstí lásky, zelená = vlažnější štěstí lásky, hnědá = menší trápení kvůli lásce, černá = velké trápení kvůli lásce.)

Typ I. - lidé prožívající intenzivní štěstí lásky

Na tomto obrázku výrazně převažuje barva intenzivní lásky. Jedná se o lidi, kteří ve svém životě zažili jen velmi málo zklamání z lásky a intenzivně milovali a byli šťastní.

Typ II. - lidé prožívající intenzivní trápení kvůli lásce.

Na tomto obrázku je jasně vidět, že převažuje barva intenzivního neštěstí. Jedná se o lidi, kteří velmi milovali, ale trápili se kvůli tomu, že je ten, koho milovali, nemiloval. Ve svém životě si užili jen velmi málo šťastné lásky a většinu svého života se trápili kvůli lásce nešťastné.

Typ III. - lidé, prožívající poloviční štěstí i neštěstí lásky (vyrovnaný typ)

Tito lidé v sobě zahrnují částečné štěstí i částečné neštěstí lásky stejnou měrou. Pokud milují, tak jen napůl, a pokud se trápí kvůli lásce, také jen napůl. Ve svém životě nezažijí žádnou skutečně intenzivní lásku, ale také žádné skutečně intenzivní trápení kvůli lásce.

Typ IV. - lidé, vyznačující se extrémním štěstím i neštěstím lásky (extrémní typ)

Tito lidé ve svých životech prožívají velmi intenzivní šťastnou lásku, ale i velmi intenzivní trápení kvůli lásce. Osud s nimi hraje podivnou hru. Jednu část života jsou s láskou nevýslovně šťastni, ale druhou část života se kvůli ní nevýslovně trápí.

Vaše jméno
Váš email
Vaše www stránka
Opište tento kód: avys4
Text zprávy