Příběh o lásce a času

 

 

 

 

Byl jednou jeden malý ostrov a na něm žilo mnoho bytostí. Štěstí, Lítost, Vědění a Láska, spolu s dalšími city.

Jednoho dne se city dozvěděly, že se ostrov brzy potopí. Každý se chystal ostrov opustit, až na Lásku.

Láska trvala na tom, že vydrží až do poslední minuty.

 

O pár dní později, když se ostrov užuž potápěl, Láska si pomyslela, že požádá o pomoc. Uviděla, jak kolem pluje Bohatství na veliké lodi.

 

Láska se zeptala: „Bohatství, vezmeš mě s sebou?“

 

Bohatství odpovědělo: „Ne, má loď je naložená zlatem, stříbrem a poklady. Není tu pro tebe místo.“

Pak Láska spatřila Marnivost na velkolepé lodi, a tak požádala: „Marnivosti, pomoz mi prosím!“

Marnivost řekla: „Nemůžu ti pomoci. Jsi mokrá a mohla bys mi zašpinit mou krásnou loď.“

Když kolem plula Lítost, Láska ji požádala o pomoc: „Lítosti, nech mě plout s tebou.“

„Ach, já jsem tak smutná, chci prostě být sama!“ odpověděla Lítost.

Pak kolem plula Radost, ale pro své potěšení Lásku neslyšela.

Najednou se ozval hlas: „Pojď sem Lásko. Já tě vezmu s sebou.“

Byl to stařec. Láska byla nad očekávání potěšena a zapomněla se zeptat na jeho jméno. Když dorazili ke břehu, stařec odešel.

Láska byla vděčná a zeptala se jiného starce na jméno toho, který ji právě zachránil.

„Jmenuje se Čas,“ odpovědělo Vědění.

„Čas?“ ptala se Láska, „proč by mi Čas pomáhal?“

Vědění se usmálo: „To proto, že jen čas může pochopit, jak ohromná Láska je.“