Zázračná voda

 

 

Po dobu mnohých desetiletí , snažili se učenci celého světa vysvětlit pozoruhodné vlastnosti vody. Voda by měla být vlastně plynem a nikoliv tekutinou; molekuly vody jsou dvakrát lehčí, než molekuly sirovodíku. Byl to paradox: látka s vyšší molekulární vahou se chová jako plyn, zatímco látka s nižší molekulární vahou se chová jako tekutina. Ačkoliv by tomu mělo být naopak. Pod vedením akademika Semjonova – laureáta Nobelovy ceny, bylo asi před 14 léty provedeno velmi pečlivé zkoumání vody pomocí nejmodernějších metod, jako je jaderná magnetická rezonance, vysokoefektivní chromatografie, spektroskopie a dalších. Tento výzkum se konal na katedře chemické kinetiky MGU v Moskvě a jeho výsledky byly uveřejněny ve „Zprávách Ruské akademie věd“ Byl také zkoumán vliv hudby na vodu v uzavřené skleněné nádobě, k níž bylo připojeno měřicí zařízení. Podle odchýlení ručičky na stupnici, bylo patrno, jak po „ovlivnění hudbou“ se mění elektrická vodivost vody. Účinkem zvukových vibrací se molekuly vody seřadily do složitých tvarů, které dodaly vodě léčebné vlastnosti, jak ukázaly další experimenty

 

Ukázalo se, že bakterie ve vodě obsažené se stávají aktivnějšími a rychleji se rozmnožují, než v „obyčejné“ vodě. Podle názoru lékařů, svědčí tento fakt o tom, že voda za působení klasické hudby nabývá léčivých vlastností pro lidský organismus. Tento poznatek byl také potvrzen při studiu biochemických charakteristik lidského krevního séra (které sestává hlavně z vody), které bylo vystaveno účinkům Druhého koncertu Rachmaninova a „vstřebalo“ do sebe jeho léčebnou informaci. V tomto séru se výrazně snížily hodnoty ukazatelů, které svědčily o onkologických, infekčních, zánětlivých a dalších chorobných procesech.

Důsledkem tohoto zkoumání bylo rozluštění výše uvedeného paradoxu. Voda má velmi neobvyklou, vícevrstvou strukturu, kterou tvoří elementy, z nichž každý sestává z 912 molekul, které jsou spojeny vodíkovými můstky. Tento stabilní element je vlastně supermolekula, která je téměř tisíckrát těžší, než normální „H2O“. Proto není na tom nic zvláštního, že voda, která sestává z takových stavebních „kamínků“, se chová, v normálních podmínkách, jako tekutina.

Dále bylo zjištěno, že vyšší vrstva struktury je tvořena jakýmisi buňkami. Každá taková buňka sestává z 2,8 milionů supermolekul. Buňky mají průměr půl mikronu a jsou dobře viditelné v kontrastně – fázovém mikroskopu. Elementy, které sestávají z 912 molekul, snadno kloužou jeden po druhém. Je to jako by vodu tvořily miniaturní kapičky, které se ale neslévají a převalují se vůči sobě jako ocelové ,kuličky. Přesněji definováno, jsou tyto elementy umístěny v Coulombově poli, které je spojuje do jedné buňky. V této buňce se elementy nepohybují chaoticky, nýbrž jsou řízeny elektromagnetickými silami. Ve vodě není Brownův pohyb, všechno má své místo a určení.

Strukturální elementy vody mají nevykompensované magnetické momenty a proto na ně může působit magnetické pole. Toto pole pak seřazuje elementy buněk do určitého uspořádání. V důsledku toho dochází ke vzniku nové struktury vody. Takových uspořádání může vzniknout velký počet, v závislosti na působení různých vnějších činitelů.

Magnetická pole, tedy, mění i strukturu té vody, z níž sestává lidský organismus. Struktura vody se mění také v důsledku působení zvuku, světla, záření a jiných vnějších činitelů. Tato fyzikální pole formují vnitřní prostředí organismu. V laboratoři profesora Zenina, který prováděl tento výzkum, byly vypracovány metody, které umožnily změřit, pomocí přístrojů změny, k nimž dochází ve vodě v důsledku působení vnějších činitelů. Tedy i ve vodě lidského organismu.

V roce 1996 patentovali vědci zařízení, které měří vliv velmi slabých fyzikálních polí na vodu. Tato pole vznikají v okolním prostředí v důsledku působení magnetických bouří, počítačů a televizorů, ale rovněž tak i působením lidské řeči, pohybů rukou a dokonce i myšlenek. Toto Zeninovo zařízení, změřilo elektromagnetické účinky ve vysoce čisté vodě. Takové účinky nemohly vzniknout pod vlivem různých příměsí. Vyvolalo je pouze působení fyzikálního pole.

Vědci dále zjistili, že vodu je možno „zušlechťovat“ pomocí hudby, jak klasické, tak i lidové. V důsledku toho, bez „léčitelů“ voda nabývala léčivých vlastností. Tento účinek hudby byl již dávno zaznamenán na koncertech Ruského Akademického orchestru „Bojan“. Někteří lékaři tam přiváděli své pacienty, u nichž se výrazně zlepšoval subjektivní pocit. Mnozí pacienti se úplně uzdravili po několika koncertech. Tento jev zkoumali vědci v laboratoři profesora Zenina. Zjistili, že voda pod vlivem příjemné hudby orchestru, vyvolává vznik proudů o síle 20-60 mikroampérů. Takové proudy zlepšují subjektivní pocit člověka, bez vedlejších účinků, jako je tomu při působení některých senzibilů.

Tato skutečnost byla potvrzena pokusy s infuzoriemi (spirostoma), které se ve vodě rozmnožují při příznivém bioenergetickém působení a hynou při škodlivém. Ukázalo se, že při vystavení vody s infuzoriemi účinkům klasické a lidové hudby, dochází k jejich oživení, kdežto při těžkém rocku a jiných moderních hudebních stylech,se jejich činnost utlumuje a dochází k jejich úhynu. Účinek takové hudby se podobá působení polí, některých neodpovědných senzibilů Dále bylo zkoumáno působení různých druhů hudby na lidské krevní sérum, které bylo pak podrobeno analýze. Bylo zjištěno, že mnohá díla lidové a klasické hudby zmenšují onkologický faktor, AIDS-faktor a dvě desítky dalších biochemických ukazatelů, vyskytujících se při patologických procesech v organismu. Početné pokusy prokázaly, že hudba má velmi silný účinek na subjektivní pocit člověka. Dobrá hudba může uzdravovat celé národy. Špatná hudba může vyvolávat jejich vymírání. Proto bylo porušení hudebních kánonů ve starém Řecku trestáno smrtí; nejen skladatele, ale i výkonného umělce. Proti většině stylů současné hudby a jejím škodlivým účinkům na zdraví, je možno využívat léčebných účinků lidové a klasické hudby, která své kladné působení prokazuje již odedávna.

Při dalším výzkumu se ukázalo, že působení „živé“ hudby v koncertním sálu a její magnetofonový záznam, mají takřka stejný účinek, avšak různá díla působí nestejně. Například nejsilnější léčivý účinek měl Druhý koncert Sergěje Rachmaninova. Optimálního stavu se dosahuje po poslechu 12-14 děl lidové nebo klasické hudby.

Profesor Zenin přirovnává lidský organismus k počítači na základě vody; to znamená, že řeč, zvuky hudby a jiné faktory seřazují prvky tohoto počítače do určité specifické kombinace, která může být buď zdraví prospěšná, nebo škodlivá. Taková kombinace může přetrvávat po dobu řady měsíců, což závisí na charakteru působení. Každý člověk má vlastní charakteristickou kombinaci, která je do něj vložena přírodou a zkorigována vnějšími faktory. Proto je třeba volit individuální spojení hudebních děl a dalších léčebných činitelů, k docílení optimálního účinku.

Pozoruhodným poznatkem bylo to, že vlastnosti vody se měnily nejen při přímém fyzikálním působení, ale i potom, v důsledku určité informace, kterou toto působení zanechalo v okolním prostředí. Například, zahrajeme-li v místnosti Bachovu hudbu, pak dojde ke změně dielektrické a magnetické propustnosti fyzikálního prostoru, což je měřitelné přístroji.Tyto změny působí na vodu (a tedy i na člověka) stejným způsobem, jako kdyby v místnosti zněla hudba.

Příznivé prostředí, vytvořené příjemnou hudbou, se postupně rozpadá v důsledku působení negativních faktorů, například při činnosti počítače. I když je počítač vypnut, nebo dokonce odnesen z místnosti, nepříznivé parametry prostředí budou přetrvávat a budou měnit strukturu vody (a tedy i naše zdraví) negativním směrem. Jinak řečeno, počítač vytváří působení podobné účinku geopatogenní zóny, která se vykytuje v místech škodlivého zemního záření. Jak je však třeba postupovat, jsou-li počítače nejen na pracovišti, ale i doma, a z televizorů zní hudba, která vůbec není ani klasická, ani lidová?

V důsledku působení těchto elektronických zařízení, vznikají ve fyzikálním prostoru určité fantómy, které přinášejí negativní informaci. Tyto fantómy je možno zneškodnit pomocí metod, které jsou sice známy již od pradávna, ale teprve nyní se jim dostalo vědeckého vysvětlení. Stačí projít celou místností se zapálenou svíčkou; a fantómy zmizí. Plamen svíce vyvolá depolarizaci prostoru, který se stane neutrálním. Po tomto očištění , je možno provést jeho „zušlechtění“ prostřednictvím léčebné hudby.

Prostor, který nás obklopuje, není pouze prázdnota naplněná vzduchem.Takový prostor je naplněn fyzickými poli, různými částicemi, které zprostředkují vzájemné vazby mezi neživými objekty a živými bytostmi. To znamená, že jsou-li v tomto prostoru pronášena slova, zní v něm zpěv, nebo hudební nástroje, pak toto vše mění strukturu prostoru, a tedy i jeho fyzikální charakteristiky. Prostor jakoby zaznamenává informaci řeči, nebo hudby. Tuto informaci poté přenáší na lidi, kteří vstupují do tohoto prostoru.

Může se stát, že vám vynadá šéf, nebo doma manželka, ale i po jejich odchodu, v místnosti zůstává změněné prostředí, které je nepříznivé pro zdraví. Choroboplodnost tohoto prostředí přetrvává, dochází-li častěji k podobným situacím. Dokud se nebude pravidelně provádět rituál očišťování tohoto prostoru, pak vzniká riziko, že v něm může dojít k těžkému onemocnění a dokonce i k smrti. Kromě výše uvedeného způsobu, někteří lidé navrhují k tomuto účelu použití fotoblesku., který okamžitě způsobí rozpad škodlivé informace. V současné době je vyvíjen pokročilejší způsob, kdy je zpočátku zaznamenáváno, jak se zhoršuje vodní prostředí, které je vystaveno škodlivému vlivu a poté se volí takové faktory, které změní průběh tohoto procesu opačným směrem.

Takové ovlivňování vody má ale také svá úskalí, která jsou málo známá. Například chcete si zlepšit svůj zdravotní stav poslechem lidových písní, ale zdraví se naopak zhoršuje v případě, když tyto písně zpívají někteří současní zpěváci. Vždyť mnozí z nich jsou prostopášní, zlí a hloupí lidé, kteří mimovolně přenášejí svůj patologický stav na posluchače. Takový výkonný umělec nemůže působit blahodárně, i když hraje v kladných rolích, nebo zpívá vlastenecké písně.

Provedené zkoumání ukázalo, že výkonný umělec působí mnohem silněji na posluchače, když zpívá, nebo hraje „od srdce“, neboť chce pomoci lidem svým uměním. Naopak, prostopášník nemůže přenést na posluchače nic dobrého, přes veškeré své přetvařování, neboť jeho vnitřní program, jeho skutečné vnitřní naladění, se nevyhnutelně projeví a posluchači to vycítí.

V současné době, když je již známá podstata problému, je možno snadno určit i základní založení člověka i to, co přenáší na druhé. Také je možno změřit jeho psychofyziologický stav, z nějž je patrno, nakolik je jeho působení prospěšné, nebo škodlivé pro lidi v jeho okolí.

Umělci, kteří svými vystoupeními na scéně, nebo v éteru, zhoršují prostředí fyzikálního prostoru, které se stává nepříznivým pro lidské zdraví, takoví umělci nemají právo vystupovat na veřejnosti. A těm, jejichž zdraví se zhoršilo v důsledku účinku takového „umění“, je možno doporučit, aby více poslouchali národní hudbu a zahloubali se do kultury vlastního národa.