Věc

„Jsem unaven z práce a musím se něčím potěšit. Zajdu do obchodu a koupím si nějakou ‚věc‘ co mě rozveselí. Vždyť jsem si na to vydělal, tak ať z toho života také něco mám.“ Toto si řekne v nějakém čase, někdo častěji někdo méně, asi každý z nás. Co ale takové rozhodnutí do důsledku obnáší?

Každá věc se skládá ze surovin. Ty se musí prvně vytěžit, poté někam dopravit, tam zpracovat, znovu někam dopravit, tam zpracovat,…, poté se z nich vyrobí ona věc, která musí být převezena do obchodu, kde je koupena zákazníkem, který zadal prvotní impuls k jejímu vyrobení a díky němuž celý tento "řetězec" vznikl.

Každá jednotlivá část takto vzniklého řetězce se nadále větví v řetězce další tam, kde jedna činnost přechází v činnost další, z ní vyplývající. Žádná část řetězce neexistuje sama od sebe. Prvním „článkem“ je planeta, ze které všechno vzniká. Posledním článkem je „odpad“, který vznikne po zániku dané věci. Bude-li takovýto řetězec čerpat více, než dokáže planeta vyprodukovat a místo „obnovitelného“ odpadu bude vznikat odpad „neobnovitelný“, tak se řetězec zhroutí a zároveň však uštědří velkou ránu samotné planetě, jejíž „zranění“ se promítne do stavu životního prostředí, na kterém je člověk (a vše živé i neživé) závislý a sám si tak de facto „zatopí pod kotlem“.

Opravdu se chcete jenom tak rozveselovat? Jste připraveni nést zodpovědnost za vše živé i neživé na této planetě?