Myšlenky

 

Přijměme osud ( tak ho vyčerpáme ) – potom tvořme nový = PŘEDSTAVIVOST. Zaměřování pozornosti představuje jedinou metodu, díky níž mohu získat kontrolu nad svým životem. Když chceme změnu, zaměřme se na kýžený cíl. Praktikujme vizualizaci.

NEZTRATIT ZAMĚŘENÍ = zaměřme se pouze na věci, po kterých toužíme a ostatním se nerozptylujme. Pečlivě se rozhodujme – slaďme vše se svoji osobní strategií. Zaměřování pozornosti představuje jedinou metodu, díky níž mohu získat kontrolu nad svým životem. Když chceme změnu, zaměřme se na kýžený cíl.

Energie, kterou vynakládáme, abychom dosáhli nějakého cíle, je překážkou na cestě k cíli. Ironií je, že když se přestaneme snažit ovládat směr své cesty, brána k našemu cíli se nám pootevře. V cestě nám bránila vlastní mysl a malá já.

Nechejme věci plynout. Odpor jakéhokoli druhu blokuje proud.

Když nad něčím váháme, nedělejme to.

Vytvářejme si ochranný obal.

Naučme se :

 „Nezajímá mě, co si o mně myslí druzí“!
„ Nedělám, co nechci!“
„ Nepodřizuji se vůli někoho jiného“
„ Neposlouchám to, co mě nezajímá“

Při idealizaci čehokoli, potkáme nebo dostaneme něco, co nám zničí naše ideály.

Nedělejme nic, s čím se neztotožní naše srdce, do ničeho se nenuťme, vše se poddá!

Není důležité, aby kdokoliv další věděl, co cítíme. Je naprosto správné, když si svoje vědomosti necháváme pro sebe.

Zraňuje nás, když osoba blízká udělá něco jiného, než očekáváme. Snižujeme to tak, že pocit blízkosti je upřímný a nikoli naplněný touhou.

Zanechme zápasení kvůli lpění. Když necháme věci odplynout, získáme mnohem více, než ztratíme.

Když nás něco bolí, jsme připoutáni. Když registrujeme trápení, na něčem lpíme. Hladina bolesti nám ukazuje do jaké míry jsme připoutáni.

Závislost je to neschopnost jedince být sám sebou

Když se intuice rozhodne nás upozornit na typ lidí, kteří mají na náš duchovní růst nepříznivý vliv, sesílá nám tyto lidi jednoho za druhým a každé další setkání je intenzivnější a intenzivnější.
Pokud žijeme ve strachu ze změny, selhání, úspěchu, odmítnutí nebo z neznáma, budeme přitahovat takové lidi, kteří budou vyjadřovat náš vlastní strach a budeme jim vyčítat, že nás odrazují nebo nám nepomáhají.

Nevhodné je hledat radu v problémech u příbuzných a přátel.

Povolnost se nevyplácí.

Dělejme to, z čeho máme strach a on zmizí.

Z čeho se strachujete, to vás postihne.

Dokážeme to, čemu věříme.

Odpustit by se mělo všechno a všem. Musíme se naučit nesoudit a přijímat věci takové, jaké jsou. Nedělejte si růžové brýle a iluze. Berte věci takové, jaké jsou.

Proces odpuštění není jen o zapomnění špatného, ale o schopnosti netrvat na našem starém postoji a očekávání. Neschopnost něco pustit vede k napětí, které vede ke zlobě. Přátelé získáme tím, že budeme přátelští. Můžeme si vybrat, jak se budeme chovat, a to si můžeme nacvičovat. Jestliže změníme jednu stranu vztahu, změní se i druhá

Stát se bojovníkem na této cestě, znamená odhodit všechny dosud známé vědomosti, dát svému životu pevný cíl, osvojit si přísnou disciplínu a spoustu dalších zvyků, které udělají jeho život silným a neotřesitelným.

Nic není důležitější, než cokoliv jiného.

Stopujme vlastní slabosti, rutiny, které denně a po celý život vykonáváme. Můžeme stopovat i rutiny druhých lidí, zvířat i věcí

Kontrolované bláznovství je technika, kterou bojovník vstupuje do běžného světa lidí, zajímá se o různé věci a dělá svou práci s obrovským zaujetím, jako by mu na ní sebevíc záleželo. Prostě tak, jako to dělají všichni ostatní lidi. Vtip je v tom, že bojovníkovi na té práci vůbec nezáleží, pouze svůj zájem předstírá. Předstírá také své chyby a slabosti, může se rozčílit, aniž by byl opravdu rozzloben. Tím se může běžně stýkat s lidmi a se světem, aniž by na něm kdokoli poznal, že je čarodějem. Stačí si představit, že v našem okolí takový člověk existuje, chodí do práce, která ho baví a zajímá, běžně se stýká s ostatními lidmi a přesto vše jenom předstírá, každý den, každý okamžik. Nemáme sebemenší naději ho odhalit, protože jeho bláznovství je pod kontrolou. Pokud chce, může změnit své chování, může se stát opravdu bláznem, s tím rozdílem, že jeho bláznovství je kontrolované. To předpokládá uvědomovat si každičký i ten nejmenší okamžik svého života.

Udržujme si odstup od předmětů a lidí, kteří nám vysávají sílu z těla.

Nikdy nehledejme štěstí u jiného člověka – štěstí je vnitřní, osobní postoj a odpovědnost.

Život je v zásadě zkušenost učení, každá situace, problém a vztah obsahuje určitou zprávu, kterou stojí za to poznat nebo naučit jiné.

Nezáleží na tom, co si zvolíme. Naše schopnost ovlivnit výsledek spočívá v našich důvodech učinit konkrétní rozhodnutí.

Být „ve světě, ale ne ze světa“. Ohromují nás lidé, kteří jsou odolní svodům fyzického světa.

Vytvořit si k sobě pozitivní vztah = jeden z nejdůležitějších duchovních úkolů. Jestliže se nemáme rádi, dáváme svoji energii někomu jinému
Ti, kteří mají nízkou sebeúctu, si k sobě přitahují vztahy a lidi, kteří ji odrážejí a posilují. Nic ve fyzickém světě nemůže potlačit nebo omezit naši sílu, našeho ducha.

Čím je naše energetické pole silnější, tím méně jsme spojeni s negativními lidmi a zkušenostmi!!!!!


Je potřeba, aby komunikovalo srdce a mysl spolu. Z nerovnováhy vzniká závislost. Musíme dělat rozhodnutí, která zahrnují srdce i mysl

Důvěřuj tomu, že neplánované události tvého života představují duchovní pokyny.

Vnímání = schopnost žít vědomě – je vlastností mysli = žít plně v okamžiku a vědět, že žádná situace ani člověk nebudou zítra stejné.

Když vnikne změna, máme ji přijmout a snažit se s ní „plynout“ a ne jít proti ní.

Važme si každého dne

Vyřizujme pravidelně nedokončené záležitosti ve svém životě

Vykládejme si všechny situace a vztahy, jako kdyby měly symbolický význam, i když okamžitě nepochopíme jaký.

Všechny fyzické a emocionální překážky jsou iluzemi
Vždy hledejme energetický smysl dané situace a řiďme se jím
Zkoumejme svá každodenní rozhodnutí z hlediska energetické úrovně

Vše, co je, je dobré, protože to je. Pak pocítíme v sobě klid. Jenom v klidu se naučíme věci pozorovat a ony nám zjeví svůj smysl. Pravá aktivita vychází z klidu. Ponecháme-li dění volný průběh a nezasahujeme-li okamžitě, je to projev zralosti. Tomu, kdo není ochoten žít v harmonickém souladu s během událostí, tomu zůstane brána k esoterické cestě uzavřena.

Podle zákona rezonance je člověk schopen vnímat jen ty části skutečnosti, pro která má rezonanční schopnost ( afinitu ). Stýkáme se s těmi lidmi, se kterými rezonujeme.
Vnější prostředí je ve skutečnosti zrcadlo, ve kterém člověk vidí sám sebe. Tak se stává vnější prostředí jednou z nejlepších metod sebepoznání. Jestliže se naučíme ptát se na smysl toho, co nás potkalo, naučíme se nejen poznávat sami sebe, ale i objevíme možnosti změny.

Vše, co se někomu přihodí, má pro toho, kdo to prožívá, jistý význam.


Není na světě problém nebo nemoc, jejichž příčinu bychom nemohli nalézt v sobě samých.

Osvobodit se od zdánlivě nevyhnutelných nutností.

Nesmí nás napadnout myšlenka – To nezvládnu. Nesmíme se litovat ani mít nereálná přání.

Obtíže, které se před námi jeví jako příkrá stěna, se nám takovými jeví jen díky tomu, že se na ně díváme ze špatného úhlu.