Čas a gravitace

Čas je iluze. Lidé ho mohou měřit kvůli ostrému rozdílu mezi světlem a temnotou. To je jediný „začátek a konec,“ který se měřit dá. Avšak když na Zemi nebyla žádná tma (před „pádem“ a před explozí druhého Slunce naší planety, což byl důvod, proč Země za­čala rotovat kolem zbývajícího Slunce jako kulečníková koule, do které prudce udeřilo tágo), neexistoval žádný Čas. Opravdu si za­sluhuje velké počáteční písmeno? Ano, myslím si, že zasluhuje, protože na každého tak hluboce působí.

Tuto otázku byste měli položit moudrému skřítkovi (elfovi) va­šeho vlastního Já (S-elf): Kdyby světlo venku zůstalo přesně, jak je teď - za předpokladu, že tyto řádky čtete ve dne - a nikdy by se ani trochu nezměnilo, jak byste měřili nebo definovali čas? Ne­mohli byste mluvit o „včerejším večeru“ nebo „včerejším ránu“ či „příštím měsíci“, protože by neexistovaly hodiny ani kalendáře. Na jaký čas byste nastavili hodiny? Nebylo by žádné kdy. Pouze přítomnost. Pouze teď: Věčné teď. Opravdu se nad tím hluboce za­myslete. Ani rostliny, ani lidé by nepotřebovali „začínat a končit“ (zemřít). Jednoduše by prostě byli.

Jak byste měřili Čas, kdybyste byli zamčeni v pokoji se stálým umělým osvětlením - nebo v nekonečné tmě? Hodinami? (V dru­hém případě hodinami se světelným ciferníkem?) No dobře. Avšak ty hodiny by byly nastaveny - nastartovány - ve světě světla a tmy, což je jediná míra času, která je k mání. Temná a světlá ob­dobí přítomnosti a nepřítomnosti Slunce také vytvořila jednotlivá období iluzorního kalendářního roku.
A tak Čas je velký lhář. Velký podvodník. Proto je nelogické a bláhové ho obviňovat, protože ve skutečnosti není tím nepříte­lem, který způsobuje proces stárnutí.

Nicméně proces stárnutí bohužel existuje. To nemůžeme popřít. Vidíte to všude, v znovuzrozeních stromů a květin, poté co „zestár­nou a umřou". Vidíte to na svých „starších“ příbuzných a přátelích. A po iluzorním chronologickém kalendářním „věku“ okolo třiceti „let“ - každého roku 365 východů a západů Slunce - můžete za­čít věřit, že to vidíte i v zrcadle. Jestliže věříte, že to vidíte, stane se tak. Rychle. Váš obličej a tělo se pokorně smíří a uposlechne představu vašeho stvořitele - mysli.

Ano, proces stárnutí existuje jako konečný produkt smrtícího programování. Avšak nepřítel, který způsobuje stárnutí, nejsou va­še narozeniny, jak se rádo věří. Je to gravitace. Kurzíva nestačí. Pojďme ji dát velká tučná písmena, abyste nezapomněli pravou to­tožnost nepřítele, který způsobuje stárnutí.

GRAVITACE. Jsou dva druhy gravitace - gravitace fyzického, materiál­ního světa a mentální gravitace.
Fyzická gravitace začala, když Země vystartovala jako kuleční­ková koule na oběžnou dráhu kolem zbývajícího Slunce poté, co byla ze strany prudce udeřena explodujícím druhým Sluncem (což také způsobilo mutaci zvířat, rostlin a lidí - dinosaurů a podobně). Tehdy ještě byla stacionární. A tak čas a gravitace nastaly součas­ně.

Když se nyní zabýváme podstatou exploze Slunce, je vhodná „doba“ meditovat o účelu Měsíce. Náš Měsíc je to, co zbylo z na­šeho druhého Slunce, které jsme měli před dávnými a dávnými časy. František z Assisi často mluvil o bratru Slunci a sestře Měsí­ci. Jeho sexuální rozlišení bylo správné, avšak tato zářivá tělesa jsou přesněji definována jako otec Slunce a matka Měsíc. (Měsíc vládne astrologickému znamení Raka, který reprezentuje věčnou esenci mateřství.) Jaká pěkná „andělská myšlenka“: naši Matku, jež je na nebesích, jal nekonečný soucit, když její „dítě“, tento nebeský ráj, kterému se nyní říká Země, zažilo tak nepopsatelný horor. Mystikům, kteří disponují vyšší úrovní vědomí, byla vnuknuta zpráva, že to právě Ona nabila toto poďobané, uprášené, vypálené Slunce svým jemným světlem (On je láska - Ona je světlo) a božsky poručila, aby vypadalo jako Měsíc nad Zemí, kte­rá je nyní v temnotě, a aby Měsíc osvítil noční oblohu pokaždé, když zbývající Slunce zmizí z dohledu jako Její příslib pro zítřek.

Jak je to smutné, že patriarchální teologie dokonce pronikla i do říše otce Slunce a matky Měsíce opakovanými odvoláními na „muže v Měsíci“, i když to není Jeho tvář, ale jemný odraz Jejího něžného, mateřského a pečujícího obrazu na povrchu Měsíce, jak jej lze pozo­rovat ze Země a který je mysticky viděn Třetím okem - a dokonce i lidským zrakem, pokud člověk medituje a pokusí se o to. To všechno je samozřejmě symbolismus, avšak s věčným vzka­zem pro „padlé anděly" nebes tady na Zemi. Každý, koho jsem na to upozornila, měl po několika pokusech úspěch a obraz rozeznal, většina z nich hned napoprvé. Kdybyste to sami chtěli zkusit, když je Měsíc v úplňku nebo skoro v úplňku (prostě je-li kulatého tvaru a ne když couvá), zde je má rada, na co byste se měli zaměřit. Vel­mi ženská tvář z profilu hledící vlevo, má rysy podobné jako na kameji prstenu nebo brože, s vysoko vyčesanými vlasy. Až jednou tento obraz uvidíte jasně, bude to nepochybně vlevo hledící profil ženy „nadpozemské“ krásy a smutku. Je to dojemný zážitek a jednou, jakmi­le obraz jasně uvidíte, zůstane to navždy ve vašich myslích, a to pro všechny noci, kdykoliv se podíváte na oblohu.

Gravitace „těžkou rukou“ tlačí dolů vaši mysl, váš obličej, va­še tělo a všechny jeho orgány. Po určité dávce takového tlaku se vaše mysl ještě pokorněji podrobí smrtonosné teologii. Kůže na vašem obličeji se začne svrašťovat, vaše tělesné orgány sesedají dolů a začnou být unaveny. Takto se projevuje fyzická gravitace. Mentální gravitace zakončí tento proces obrazy, které se vyskytují všude kolem vás již od doby, kdy jste byli malými batolaty ­obrazy postarších lidí, nemocných a starých. Gravitace se zná­sobovala každým pokračujícím iluzorním rokem vašeho života. Příslušníci vaší rodiny. Přátelé a sousedi dřívějšího iluzorního chronologického data než vy. Domovy důchodců v televizi a ve filmech. Bělovlasé filmové hvězdy, které kdysi na plátně oplýva­ly takovými půvaby mládí a vitalitou a které teď mají povislé tváře, podbradky a tisíce vrásek. Obrazy, obrazy, obrazy stárnutí, ošklivosti, bezmocnosti, slábnoucího zraku, narušeného sluchu, zvápenatělých kostí, obrazy starších lidí, kráčejících o hůlce nebo upoutaných na pojízdné křeslo, dokonce slintajících... senilita... .., senilita.

Víte, kdo je Set, že ano? Set (egyptský bůh mrtvých), jinak Seth, jinak Satan, též démon, démon temnoty, jinak temné si­ly. Slovo SENILITY (SENILITA) obsahuje slova SET L1ES (SET LŽE). Abyste viděli, co dělá mentální gravitace, když se smísí s gravi­tací fyzickou, podívejte se do zrcadla. Zamračte se. Myslete na něco, co vás zlobí, trápí nebo štve. Znovu se zamračte. Vidíte, jak vaše rysy poklesnou směrem dolů? Znovu se podívejte do zrcadla a usmějte se. Předstírejte, že jste spatřili někoho, koho milujete a kdo se právě po dlouhé době vrátil. Myslete na to velmi živě, po­tom se usmějte a zavolejte „ahoj!“ Vidíte, jak se všechny vaše rysy samy od sebe zformovaly do nahoru směřujících křivek? Včetně li­nií kolem vašich úst, obočí, prostě celého obličeje?

Někteří jogíni si plně uvědomovali, co fyzická gravitace prová­dí s obličejem, tělem a všemi tělesnými orgány, a proto se rozhodli, že každý den budou stát hodinu a déle na hlavě, aby zvrátili gravi­taci. Fyzickou gravitaci, tak je to. Je to opravdu strašně tvrdá práce, mimoto jsou z toho závratě, a nijak moc to nepomáhá. Stěží to za­nechá stopu na zbývajících devadesáti devíti procentech „času“, v nichž jogíni chodí okolo s hlavou nahoře, zatímco jsou drceni tu­nami fyzické gravitace. To není způsob, jak „zvrátit gravitaci“. Existuje mnohem snadnější a efektivnější cesta.

Více než 42 biliónů elektrických buněk ve vašem mozku má nepoměrně větší sílu než gravitace, jestliže jsou kontrolovány a ovládány myslí. Když jste se dívali do zrcadla, dokázali jste to, ­pokud jste ovšem udělali. Udělali jste to? Jestliže ne, udělejte to prosím teď. V pořádku, už jste zpátky? Pak tedy přemýšlejte o následujícím poznatku: mentální gravitace (dej­me jí velká počáteční písmena, protože si je zaslouží) - Mentální Gravitace v obou směrech je to, co jste použili, abyste demonstro­vali okamžité výsledky v zrcadle. Mohla by to okamžitě dokázat pouhá fyzická gravitace? Samo­zřejmě že ne. Nemohla by to udělat ani za nic. Vidíte? Fyzická gravitace je v porovnání s Mentální Gravitací muší váha. To není pouhé mystické, esoterické prohlášení. Je to absolutní měřitelná pravda.

Další pravdou, kterou ani profesoři fyziky nemohou popřít, je, že fyzická gravitace nemůže sama sebe zvrátit a nezáleží na tom, kolik tun tlaku obsahuje. To už by samo o sobě mělo ukázat, jaký je to slaboch. Avšak Mentální Gravitace to dokáže, jak brzy uvidíme. Cesta k zvrácení fyzické gravitace, tichého, plíživého nepřítele, který způsobuje vaše stárnutí, je uvážlivé a vědomé vedení a kon­trola těch více než 42 biliónů elektrických buněk ve vašem mozku pomocí nekonečně větší síly vaší mysli.

Mentální Gravitace. Až doposud pracovala v scestném partnerství s gravitací fyzickou, dí­ky programu stárnutí, který začal, když jste byli dětmi. Zrušte ten vztah. Když to uděláte, budete nakonec docela určitě schopni po­užít Mentální Gravitaci ke zvrácení gravitace fyzické i bez stojů na hlavě - z velmi jednoduchého důvodu, a sice že první je mnohem silnější a mocnější než druhá, jen jí dovolte, aby prostě byla, a ne­potlačujte ji. Toho se nedá docílit přes noc. Všechen ten plevel špatných informací se musí vytrhat i s kořeny. Computer vašeho mozku musí být přeprogramován. Vyžaduje to mnoho tréninku, ale tak je to se vším. Mnoho tréninku vyžaduje i to, aby se člověk stal lhářem, narkomanem nebo alkoholikem, zapomnětlivým, podezří­vavým a bázlivým. Ke všemu potřebujeme trénink, od rasových předsudků a mužského šovinismu až k nedůvěře mezi národy. Je to pravda? Je.
Gravitační tah je polarizován jako všechno ostatní bez výjimky. Pracuje vertikálně nahoru a dolů. Mockrát jste už slyšeli, že „co mí­ří nahoru, musí mířit také dolů", není-liž pravda? Víte, co tohle donekonečna opakované rčení znamená? Utvrzuje slib věrnosti sí­le fyzické gravitace. Avšak slyšeli jste někdy, že „co jde dolů, musí jít také nahoru“? Ne, neslyšeli. Protože toto rčení platí pro dobře chráněné tajemství, že Mentální Gravitace může kontrolovat gravi­taci fyzickou.

Fenomén levitace (vznášení se ve vzduchu) není nic jiného než zvrácení gravitace. A kdo levituje? Svatí levitují. Spirituálně osvícení muži a ženy levitují. František z Assisi byl spolu s mnoha ostatními svatými často viděn, jak při modlitbě levituje několik stop nad zemí (1 stopa = 30,48 cm; pozn. př.). Lidé, kteří jeho levita­ci zažili, byli svědkové naprosto důvěryhodní a bezúhonní. Několik jogínů z Indie podniklo v roce 1986 cestu po Americe. Prováděli levitaci před početným obecenstvem. Jeden z nejpopulárnějších časopisů Ameriky dělal o těchto mužích velkou reportáž, která uvedla i fotografie jogínů vznášejících se v pozici lotosového květu se zkříženými pažemi ve vzduchu několik stop nad zemí. V člán­ku stálo, že ve vzduchu zůstali mezi třiceti až šedesáti vteřinami a trénovali, aby byli schopni dosáhnout hodiny a víc. V přímé polaritě jsou ti, kteří jsou posedlí „Satanem“ (temnou silou negativity) a také levitují, jako v knize Williama Petera Blattyho The Exorcist (Vymítač ďábla) a ve filmu stejného jména, založe­ných na mnoha pravdivých incidentech s ďáblem posedlými lidmi, kteří levitovali v přítomnosti svědků, jako byli úctyhodní kněží římskokatolické církve a lékaři. Ano, pozorovali levitaci. Zvrácení gravitace. Pamatujte si, že všechna kouzla fungují oběma směry. Obrovská moc mysli může být použita jako požehnání i jako pro­kletí, stejně jako oheň může být věrný přítel nebo krutý vládce.

V současné době fyzická gravitace vyžaduje kolem jednoho sta roků iluzorního pozemského času, aby se rysy a tělesné orgány pro­věsily a docílily „starého věku". Trvalo by to mnohem déle, kdyby neměly velkého pomocníka a urychlovače procesu stárnutí ­Mentální Gravitaci - která může pracovat obojím směrem. Men­tální Gravitace je nejen schopna uspíšit fyzickou gravitaci směrem dolů, ale může zaměnit směr dolů za směr nahoru, ať už naráz ne­bo postupně, protože rychlost si zvolí vaše mysl. Je to další důkaz její nadvlády nad fyzickou gravitací, která „zabraňuje lidem, aby se neskutáleli ze spodku pomeranče“, a současně způsobuje stárnutí. Díky vědeckým důkazům s jistotou víme, že Mentální Gravitace může vyvolat levitaci těla. Vlastnit obrovskou moc potřebnou pro zvrácení gravitace a nepoužít ji je jako mít auto a nechávat je v ga­ráži nebo vlastnit kouzelnou hůlku a nechat ji zavřenou v kufru na půdě. Takové mrhání!

Důvodem, proč to fyzické gravitaci prochází po tak dlouhá sta­letí a tisíciletí, je, že Mentální Gravitace, jak už bylo poukázáno, je jejím dobrovolným spolupracovníkem. Ještě jednou vám říkám: Odejděte z tohoto vztahu! Nepotřebujete stát na hlavě jako jogíni. Vše, co musíte udělat, je použít svou hlavu na něco jiného než jen pro bolesti a jako zahrádku, na níž rostou vlasy.

V průběhu šedesátých a sedmdesátých let lékařská věda objevi­la podivný, fascinující a přitom velmi smutný (jak si vědci myslí) fenomén. Nemoc zvanou progerie - předčasné stárnutí. Objeví se tu a tam jako bizarní ohlašování věku Vodnáře, jako jakési podiv­né Vranovy květy z jiné galaxie. Děti ve věku šest až dvanáct let, nebo tak nějak, stárnou tak rychle, že vám to bere dech, přímo před očima šokovaných doktorů. Jako když pozorujete růst rostliny na zrychleném filmovém záznamu, kdy proces, který vyžaduje týdny nebo měsíce, se odehraje před vašima očima během několika vte­řin. Určitě jste takový trik viděli v různých pořadech o přírodě a ve speciálních televizních programech. Tyto děti během několika let zestárnou ze šesti nebo dvanácti na osmdesát nebo sto let. Trpí všemi známými nemocemi stáří a seni­lity, od artritidy a revmatismu až k zvápenatělým kostem, ztrátě zubů, vlasů, zraku a sluchu. Jsou jako malí starci a stařeny, sedm­desátníci, osmdesátníci a starší. Někteří vypadají na víc než sto let. Bezzubí, strašně vrásčití, skoro slepí a hluší. Ubohé děti. Ubohé? Nebuďte si tak jistí. Nejpodivnější na těchto dětech, lé­kařských divech věku Vodnáře, je jejich nálada a smýšlení. Doktoři a sestry, kteří o ně pečují, jsou překvapeni a chybí jim slo­va k tomu, aby popsali nepřítomnost jakékoliv negativní odezvy na předčasné stárnutí, kterým tyto děti trpí. Jejich povaha zůstává ve­selá, vůbec si nestěžují, obyčejně jsou chytré a vnímavé a pořád se usmívají. Zdravotníci to prostě nemohou pochopit. Chovají se sko­ro jako... no dobře, skoro jako... miniaturní svatí. To je pochopitelné. Opravdu. Protože tyto děti jsou osvícení du­chové, kteří si vybrali manifestaci těchto zvláštních těl, aby pro medicínu a také pro muže a ženy po celém světě demonstrovali vel­kou pravdu zlatého věku Vodnáře. Mají poslání, avšak zatím jim nevychází. Mohli byste jim pomoci.

Jsou tady, aby vám dali skvělou lekci. Jsou prvním zázračným krokem k pochopení zázraku fyzické nesmrtelnosti. Znázorňují svými těly z masa a kostí všemohoucí zákon polarity, zákon, který pozemští vědci a fyzikové velmi dobře znají a před kterým se plni respektu sklánějí, ale příliš často ho opomíjejí veřejně uznat.

Tyto něžné děti jsou tu proto, aby přinesly velikonoční zvěst křesťanům, buddhistům, židům a všem ostatním náboženstvím Ze­mě. Mlčenlivě a zcela jasně říkají skrze svá ubohá postižená těla: „Podívejte se na nás! Podívejte se na nás, prosím! Nevidíte? Jsme živoucí, viditelný důkaz nepopiratelné existence Zákona polarity fyzické gravitace. Podívejte se! Chápete? Myslete. Naslouchejte nám svým vnitřním uchem. Podívejte se na nás svým Třetím okem i fyzickým zrakem a sluchem.

Říkají s takovou láskou a obětavostí: „Vidíte mě? Jestliže je mi podle vašich iluzorních, chronologických, standardních pozemských měřítek devět let - a přitom vypadám, cítím se a odpovídám vaší představě devadesáti let - potom podle vašich vlastníci fyzikálních zákonů polarizace je stejně dobře možné, aby někdo komu je podle vašich chybných kalendářů devadesát let, vypadal a cítil se a dokonale odpovídal vaší představě stáří devíti let - nebo jakéhokoliv jiného iluzorního věku. Jestliže devět může být deva­desát, potom devadesát může být devět. Jestliže sedmnáct může být šedesát, pak šedesát může být ve vyšší dimenzi matematiky sedmnáct. Vidíte nás? Jsme toho živoucím, hmatatelným důkazem! Jaký jiný důkaz ještě potřebujete, než ten, který na vlastní oči vidí­te přímo před sebou? Možná kdybyste otevřeli svoje Třetí oko...Avšak dívá se a poslouchá medicína? Ne. Koncentruje se na pokusy léčení této nové „nemoci“věku Vodnáře. Pokouší se ana­lyzovat, které funkce těla z masa a kostí se zvrhly a způsobily tento stav. Ignorují nevyvratitelnou pravdu, která je nepopiratelně a bez­pochyby jasná: že fyzickou gravitaci lze zvrátit a že obsahuje polarity jako všechno ostatní na tomto světě - horký a studený, tma a světlo, nahoru a dolů, dopředu a dozadu... a tak dál... a tak dal... a tak dál až donekonečna. Všichni se dívejte a poslouchejte.

Kolik si vás povšimlo paranoidní, skoro patologické, fanatické fi­xace jistých časopisů na iluzorní chronologický „věk“? Nebudu sestavovat jejich seznam, ale vy jistě víte, které to jsou. Vydavatelé, redaktoři a jimi zaměstnaní spisovatelé se zdají být naprosto neschopni uvést jakýkoliv příběh o komkoli, aniž by v každém odstavci neuvedli „čísla“. Jejich hypnotická fixace na čísla je velmi podobná tomu, co se děje se zhypnotizovanou osobou, které byl dán příkaz, aby držela ruku ve vzduchu s tím, že je z ce­mentu a nemůže se spustit dolů. Ruka zůstane přesně tak, jako by byla z cementu, dokud hypnotizér člověku „nedovolí“, že ji může dát dolů.

Redaktoři těchto časopisů mají nutkání a tendence upozorňovat na číselný nepoměr mezi milenci a druhy, ať už nerovnost čísel me­zi nimi činí třicet, dvacet, deset, pět let - nebo pouze jeden nebo dva roky, což je hloupé až k nevíře. Ani třicet let nemá žádný vý­znam, když si uvědomíte iluzi kalendářního počitadla, ale jeden nebo dva roky? Neví snad náhodou někdo, kde by se dala koupit ilustrovaná kniha s obrázky a detailním vysvětlením, jak by se člověk měl přesně „chovat“ po­dle svého věku v 17, 33, 20, 23, 56, 42, 87, 35, 64,19... atd...atd.?

Jazyk je spolehlivý odraz naprogramování mozku. Přemýšlejte o tom. Nenechte to pouze proklouznout myslí, ale zamyslete se nad tím. Když dítě ukáže nebo předvede myšlení či chování, které se obyčejně spojuje s dospělostí, každý ho pochvalně hladí po hlavě. Je to považováno za znak velmi dobré výchovy, mluví-li dítě jako dospělý člověk. Hodný chlapeček. Hodná holčička. Mamka a taťka jsou na tebe pyšni. Avšak když se dospělý chová jako dítě, každý se mračí a říká: „Act your age!“ („Chovej se podle svého věku,“ nebo „Chovej se přiměřeně svému věku.“) Zamyslete se nad použitým slovesem: „Act.“ (Znamená také hrát, předstírat, hrát si na) Přemýš­lejte o tom ještě trochu déle. Obecné použití slovesa „hrát“ nebo „předstírat“ v této souvislosti je nanejvýš odhalující. „Hraj svůj věk,“ říká docela jasně. Chová-li se člověk, kterého společnost po­zoruje, bezstarostným, dítěti podobným způsobem, měl by se stát hercem nebo herečkou a hrát (profese předstírání, není-li prav­da?)... a sehrát jakoukoliv roli, která napadla režiséra (společnost) s libovolným dvojitým číslem věku. Avšak vy sami jste producenty dramatu svého života, a můžete na minutu vyhodit podřadného režiséra, kdy se vám zamane, a to bez odstupného.

Nemůže se člověk jednoduše ztotožnit se svým věkem - pros­tě být, cokoliv to skutečně znamená? Ano. Musí osoba vlastně hrát, aby spodobnila představu, kterou společnost diktuje jako vzor? Ne. Víte co? To jenom dokazuje, že podvědomí těch, kteří říkají, „hraj svůj věk“, v podstatě moudře „uhodilo hřebík na hlavičku“. Podvědo­mí ví, že co je požadováno tak autoritativně, musí být předstíráno nebo sehráno, aby to mělo úspěch. A co když někdo nemá herecký talent? Jak potom bude „hrát“ svůj věk? Za to se přece nerozdáva­jí Ceny akademie, nebo ano? A i kdyby je rozdávali, stojí „Oskar“ doopravdy za to? A tak i kdyby existovala obrázková kniha, vysvětlující, jak „hrát svůj věk“, musela by vyjít jedině v Holly­woodu.