Zdravá životospráva – snídaně

Říká se, že snídaně je základem dne. Pokud je hodnotná měl by takový být i náš den. Když jsem před několika lety začínal s hubnutím tak jsem tápal. Co člověk, to jiný názor. Co časopis to jiné doporučení a jiný produkt ke koupení. Postupem času jsem zjistil, že nejlepší je si utvořit názor svůj a také to, že ke zhubnutí nepotřebujete žádné zázračné pilulky, postupy a chemické rozbory vašeho těla či potravy, které přijímáte. Vše je to jenom o tom, co jíme a jakým způsobem s takto získanou energií nakládáme. Ačkoliv jsem dokázal zhubnout nejdříve 45 kilo a později dokonce i 60 kilo* tak jsem měl vždy problém najít optimální zdroj kalorií a živin, který bych si každé ráno do svého těla dodával. S pomocí svých přátel a své zálibě ve východních filozofiích jsem postupně zjistil, že prostá jídla jsou ta nejlepší a nejvýživnější. Dnešním článkem bych vám chtěl tedy předat mé zkušenosti ohledně ZDRAVÉ SNÍDANĚ.

* Když jsem poprvé zhubnul a následně přibral, tak mojí dietu někteří lidé osočili z tzv. jojo efektu. Nevím, do jaké míry měli pravdu, ale jako důvod svého přibrání vidím hlavně fakt, že jsem se tehdy odstěhoval do Anglie, kde jsem vyšel z režimu cvičení a zdravé stravy a propadl kebabům, hranolkům a jiným, smaženým jídlům a nejrůznějším polotvarům. Neměl jsem na výběr – kvůli práci nebyl čas a kvůli málo času nebyla ani energie si něco vařit. Po svém návratu jsem se vrátil k přírodní a do jisté míry i vegetariánské stravě, podařilo se mi zhubnout 60 kilogramů a tuto váhu si už téměř rok držím. Celé to zmiňuji proto, že nemám rád, když mě někdo v diskuzích osočuje ze šarlatánství nebo se snaží soudit mé záměry a skutečnosti, o kterých ale, bohužel, nic neví.

Mé trable se snídaní trvaly dlouhé roky. Ačkoliv i nevhodnou snídaní jsem dokázal zhubnout a udržovat si tak pevné zdraví, tak to bylo dáno spíše mým mladým organismem a spoustou pohybu. Ne nadarmo se říká: „Sežer, co chceš, hlavně když to vypotíš.“ Tento přístup mi ale začínal vadit hned z několika důvodů – jako například: plýtvání jídlem, vzrůstající cena nebo malé nutriční hodnoty těchto potravin, atd.

Vzpomínám si, jak jsem se držel doporučení různých odborných doktorů, kteří typicky českou vykutálenou povahou doporučovali od každého trochu, všeho s mírou, trošku pohybu a omezit zlozvyky. Takový přístup mi připadá, že daný doktor (či výživový poradce) vlastně vůbec neví nic o tom, co by měl člověk jíst. Při těchto slovech se mi vždy na mysl vkrade rozesmátý a „v pohodě“ výraz některých doktorů, kteří pod záštitou neodpovědnosti (když doporučí od každého něco, nemůžete je pak osočit z toho, že něčemu straní nebo vám nevhodnou potravinou úmyslně ublížili – potom si vezmete lék, ten vám onen omyl vyléčí, ale další chemikálie v těle zase vytvoří problém další…) radí všem, jak mají žít.

Jsem zkrátka trochu zaujatý vůči moderní medicíně, odborným jídelníčkům a všem těm, kteří toto doporučují - nikdo nejsme dokonalý, ale do jaké míry je to zášť (jako negativní emoce) a zášť (jako pozitivní emoce – snaha vyvrátit blud) je už na vašem zhodnocení.

Měl jsem štěstí, že jsem poznal dobré lidi, kteří mi ochotně pomáhali a čas od času mě i dobře inspirovali. Když jsem si začínal uvědomovat, že nadbytek pečiva v jídelníčku je kvůli mouce (tuk, lepek) špatný, tak jsem hledal náhradu. Má kamarádka mi doporučila, ať zkusím kváskový celožitný chléb, který se běžné prodává ve zdravé výživě. Také se sice dělá z mouky, ale jiným (zdravějším) způsobem. Moc mi chutnal. Každé ráno jsem si jej namazal pomazánkou (třeba cizrnou, někdy i tradiční flórou nebo máslem), přidal sýr a byl jsem spokojený. Takový chléb navíc obsahoval i mořskou sůl a stál mě něco kolem 45 korun (vydržel zhruba pět dní).

Navzdory tomu, že jsem byl psychicky spokojený, tak mé tělo si žádalo stále více. Každodenní procházky, jízda na kole, posilování, … to vše si vyžaduje přísun kvalitní a „velké“ energie. Než abych kupoval chleby dva a zvýšil tak kvantitu snídaně tak jsem hledal jiný způsob. Inspirovala mě opět má kamarádka tím, že kvůli vyšší fyzické zátěži začala jíst müsli. Nevím proč, ale i když jsem věděl, že tato potravina je hodně doporučovaná, tak mi přišla taková suchá a nezáživná (samozřejmě i potom, co jsem jí zalil jogurtem nebo mlékem).

Mé slova potvrdila má známá, doktorka (hodně otevřená přírodním věcem), která řekla, že müsli jsou strašné blbosti. Doporučila mi obyčejné ovesné vločky s klíčky (ony klíčky jsou důležité, protože v nich je nejvíce vitaminů), sušené „mléko“ na zahuštění a vyšší výživnost a na dochucení třeba džem nebo med (opět energie navíc). Světe div se, najednou mi vše připadalo v pořádku, tak jak to má být. Může se zdát, že cena je vyšší, ale opak je pravdou. Koupím-li si ovesné vločky s klíčky (30 Kč – 500g), sušené BIO „mléko“ (kukuřičné, sojové, atp.) – 55 Kč (400g) a nějaký džem s minimálním podílem ovocné složky 55% (cca 30 Kč) tak celý tento jednorázový nákup vyjde na 115 Kč. Když si každý den dám do misky šest polévkových lžiček ovsy, tři polévkové lžíce „mléka“ a jednu polévkovou lžíci džemu tak mi to vydrží zhruba týden až dva. Denně tedy zaplatím asi 8,50 Kč (až 16 Kč – džem vydrží méně) – za snídani, která mě na celý půlden zasytí a já mám tak energii na duchovní i fyzické činnosti.

Celkem rozdíl (ať už kvalitou nebo cenou) oproti těm drahým výdobytkům (speciální chleby, müsli s příchutí, dietní pomazánky, atp.) a zaručeným postupům jak se zasytit a získat tak energii, nemyslíte? Můj názor je takový, že zdravá BIO strava je zbytečně démonizována buď zastánci průmyslových potravin, nebo těmi, kdo si neumí najít vhodný produkt a jako střed své kritiky berou dvou set korunové kuřecí maso, kdy byly kuřátku mydleny i hovínka…

Tuto verzi snídaně jím už téměř dva měsíce. Občas nemám chuť na vločky (1-2x za týden) a tak si dám něco „tradičnějšího“ (třeba onen kváskový chléb s cizrnovou pomazánkou) ale hned následující ráno se zase těším na plnohodnotnou, lehce stravitelnou a vitální snídani za malý peníz. Když chci změnu, tak si koupím jiný džem nebo jiné „mléko“.

Záměrně jsem vynechal obědy a večeře, jejichž popis uveřejním v dalších článcích. Doufám, že jsem vás alespoň trochu inspiroval a vaše snídaně tak budou bohatší a kvalitnější - a jelikož pevně věřím v psychofyziologické spojení těla a duše, tak rovněž, že i vaše psychika bude více tvůrčí a přínosnější.

P. S. Svoji snídani ještě doplňuji o přírodní vitaminové, minerální a aminokyselinové přípravky, ale ty jsou nutné pouze v případě, kdy více sportujete, zotavujete se po nemoci nebo raději investujete přebytečné peníze do zdraví než do mamonu.