Víte, co jíte?

 

 

Jak působí „éčka“ na složení krve

Již vícekrát Svět Grálu poukazoval na nesmírný význam naší krve. Její vyzařo­vání, které má tvořit most k činnosti ducha na zemi, je závislé na složení krve. Cokoli sníme či vypijeme a následně strávíme, přechází do krve a mění její slo­žení i vyzařování.

Podívejme se nyní na to, jak v tomto ohledu působí přídatné látky, které nezřídka nacházíme uvedeny na obalech potravin jako „éčka“ s čísly.

Názory na působení látek při­dávaných k potravinám jsou samozřejmě rozdílné – stejně jako jsou různorodé přístupy ke stra­vování. Vždyť se lze setkat i s tak striktními dietními směry, jež od­mítají naprosto vše, co bylo jakkoli upravováno. Někteří poté mohou dojít k názoru, že nejlépe je kon­zumovat vše jen syrové, abychom tak během několika generací skon­čili jako zvířata. Jiní, s jejichž ná­zorem lze souhlasit více, tvrdí, že chceme-li směřovat k ideální stravě, měli bychom přijímat jen plnohod­notné a kvalitní potraviny z biolo­gického zemědělství (12). To je však prozatím u většiny lidí jen těžko proveditelné, neboť jsme převážně odkázáni na nákup v běžných ob­chodech. Je jasné, že z hlediska sou­časného pokřiveného stavu pěsto­vání a výroby potravin, lze těžko očekávat stoprocentně zdravé produkty. Můžeme však alespoň usilovat o to, abychom nakupovali pokud možno co nejkvalitnější a z hlediska půso­bení na složení krve co nejprospěš­nější potraviny.

 

Co má vliv na kvalitu stravy

 

Výsledné působení libovolné potra­viny je závislé na jejím celkovém složení. Chceme-li přijímat jen ta­kové pokrmy a nápoje, které nám budou prospívat, měli bychom se v prvé řadě zaměřit na čistotu všech užívaných surovin, a to nejen mik­robiologickou, tzn. aby třeba nebyly plesnivé, ale i chemickou – hlavně by neměly obsahovat příměsi toxických látek. Na tyto parametry mají vliv všechny úkony, které s poživatinami provádíme: od zemědělských metod pěstování, přes skladování surovin, až po jejich konečné zpracování.

Nejvýznamnější zásahy jsou usku­tečňovány při průmyslové potravi­nářské výrobě, neboť současné po­stupy často způsobují odnímání či znehodnocení určitých přirozených složek, jako jsou vitaminy, enzymy, minerály či vláknina, a naopak se přidávají látky jiné, které se v původ­ních surovinách nevyskytují. Přitom jde často o takové sloučeniny, které bychom v přírodě hledali marně, ne­boť jejich přípravu i použití si „vy­mysleli“ vychytralí lidé.

Ve své omezenosti tím však na­rušili po statisíce let trvající stra­vovací zvyklosti, neboť v minulosti se konzumovaly výhradně jen při­rozené suroviny; uměle připravené látky se k nim začaly ve větším mě­řítku přidávat teprve před několika desetiletími. Vyplynulo to nejen ze vzrůstající ziskuchtivosti výrobců, ale i z nadvlády rozumu a z toho vy­plývající pýchy na vlastní schopnosti. Některým jedincům se zdálo příliš jednoduché jen odvažovat, míchat či jinak běžně zpracovávat původní plody přírody. Vždyť to zvládne přece každá hospodyně, stejně jako přidat vhodné koření!

 

Proč je třeba sledovat přídatné látky

 

Mnozí lidé mohou namítat, že ra­ději nechtějí slyšet o tom, co vše naše strava obsahuje. Povrchně se uklidňují tím, že jim to snad neuškodí a bez­myšlenkovitě plní svá břicha levnými „pokušeními“. Ti chytřejší si přítom­nost škodlivin připustí, ale utěšují se tím, že to lze nějak obejít: třeba se nad stravou pomodlí a domnívají se, že Bůh musí požehnat jakékoli špatné lidské dílo a schválit veškeré svévolné uspokojování tělesných požitků. Vět­šina uvedených názorů však vyplývá z pohodlnosti, lenosti, mlsnosti, nena­sytnosti, neschopnosti ducha ovládat nižší pudy či dalších slabostí.

Někteří věřící, kteří se nechtějí za­těžovat přemýšlením o svém jídle, ­­zase namítají, že Ježíš říkal: „Není nečisté, co do úst vchází, ale co z nich vychází“. Z hlediska stravování lze s tímto souhlasit s ohledem na dobu, ve které žil Ježíš na zemi. Vždyť veš­kerá strava, kterou tehdy lidé přijí­mali, pocházela pouze z přirozených zdrojů, a pokud tedy nebyla zkažená, nebo k ní někdo úmyslně nepřidal jed, tak nikoho neotrávila. Těžko by však někoho napadlo, že za dva tisíce let si do potravin budeme dobrovolně přidávat různorodé chemické látky, o jejichž účinku lze říci jen to, že jejich skutečný dopad na lidské zdraví nebyl prozatím stanoven.

Tyto „moderní výmysly“ byly sice před oficiálním povolením testo­vány, ale k povolení jejich přídavků do běžných potravin stačilo, pokud pokusná zvířata určitou dávku vy­držela a neuhynula. Podíváme-li se však hlouběji na užívané testy, na jejichž základě byly schváleny sku­tečné zkoušky „co to udělá s nejširší populací“, zhrozíme se. Laboratorní pokusy se většinou provádí na hlo­davcích, například na potkanech. Zřejmě každému myslícímu člověku je jasné, že ti budou mít zcela jiné požadavky na stravu, než on sám. Vždyť volně žijící jedinci se spokojí i s odpadky z kanálu. Mezidruhové (biologické) rozdíly způsobují, že interpretace výsledků je velmi slo­žitá a v některých prokázaných případech může zcela selhat: kupř. po methylalkoholu oslepne člověk, avšak hlodavci nikoli (2).

Také je obecně známé, že vylučování cizorodých látek je u pokusných zví­řat daleko rychlejší, než je tomu u lidí. Kromě toho je laboratorní pokus pro­váděn pouze určitou omezenou dobu, která je mnohem kratší, než může být běžný příjem přídatných látek během lidského života. Představíme-li si, že současné malé děti by před sebou teo­reticky mohly mít mnoho desetiletí pravidelného příjmu rozličných umě­lých chemikálií, běhá z toho až mráz po zádech. A to nejen laboratorně testovaných jednotlivých sloučenin, ale kombinace mnoha desítek druhů přídatných látek společně s dalšími škodlivými kontaminanty životního prostředí! Kdo poté může říci, jaké bude jejich výsledné působení na lid­ský organismus? Pouze lze s jistotou očekávat, že nebude příznivé!

 

Působení přídatných látek

 

Přidáme-li k běžným potravinářským surovinám kupříkladu takové sub­stance, které pocházejí z dehtu nebo dalších ropných produktů, tak – na rozdíl od ostatních stravitelných ži­vin – je náš organismus může zpra­covat jen velmi těžko. Nejsou však většinou ani rychle vyloučeny, ba ně­které ze škodlivin mohou dokonce setrvávat v našem těle roky, případně i po celý zbývající život, čímž ho vý­razně zatěžují. Lze si také představit, že v krvi přítomné škodliviny zakalují její vyzařování temnějšími odstíny, čímž ztěžují i dokonalé spojení ducha s pozemským tělem. Mohou vytvářet, samozřejmě společně s nevhodnými myšlenkami, jakýsi zatemňující „ob­lak“ či „okruh“, jež nás mimo jiné od­děluje i od možnosti spojení se svět­lými proudy shůry. Tyto různorodé poruchy ve vyzařování nelze samo­zřejmě prokázat běžně prováděnými pokusy na zvířatech!

Proto je zřejmé, že v dnešní době bychom měli ve vlastním zájmu vě­novat zvýšenou pozornost tomu, co přijímáme společně se svou stravou. Na rozdíl od kontaminantů životního prostředí máme naštěstí možnost bránit se alespoň oficiálním přídat­ným látkám, jejichž užívání je v sou­časnosti stále rozsáhlejší. O jejich nemalém počtu svědčí v prvé řadě soupisy oficiálně povolených přídat­ných látek, které jsou uvedeny v od­povídajících sbírkách zákonů. Kromě toho si o jejich počtu lze udělat pře­hled i z přiloženého „taháku“.

Mezi jednotlivými přídatnými lát­kami je nesmírný rozdíl, a to jak v je­jich chemické struktuře, tak z hle­diska jejich působení. Vždyť se mezi ně počítají látky přirozené, jako jsou vitaminy nebo extrakty koření, ale zároveň i syntetické sloučeniny, jež se v přírodě nevyskytují. Jak se však vyznat v tomto bludišti čísel? Nejjed­nodušší je nahlédnout do odpovídají­cích soupisů přídatných látek, v nichž je uvedeno i působení jednotlivých sloučenin. Aby se čtenáři Světa Grálu mohli vědoměji rozhodovat, zda ur­čité běžně nabízené potraviny nebo pochutiny koupit – či raději nekoupit, pokusíme se tuto rozsáhlou oblast poněkud přiblížit.

 

Jak se vyhýbat škodlivinám

 

Seznámíme-li se se současnými po­stupy konvenčního zemědělství, po­travinářského průmyslu i následnou obchodní praxí, může se nám možná zdát až nereálné se zcela vyhýbat všem nepřirozeným látkám. Jsme totiž natolik svázáni námi vytvoře­nou civilizací, že jejím následkům není snadné uniknout. Zaujmeme-li však určitá stanoviska a užijeme-li patřičnou obranu, můžeme z větší části omezit příjem alespoň těch nej­­­škodlivějších látek. Nejlépe je snažit se nakupovat převážně základní suroviny (tj. mouku, mléko, tvaroh, vejce, maso, zeleninu, ovoce apod.), jež by dle zákonných opatření neměly obsahovat žádné rizikové přídatné látky. Tyto suroviny bychom měli co nejvhodněji sami zpracovat, tzn. připravit z nich v čistotě a s láskou co nejpřijatelnější pokrmy.

Nakupujeme-li průmyslově upra­vované potraviny, můžeme se o pří­tomnosti rizikových látek dozvědět tak, že si neopomeneme přečíst údaje, které mají být povinně uvedeny na obalu ve „Složení“ (platí pro balené výrobky s plochou obalu větší než 10 cm²). Zejména bychom měli sledovat, zda tam nalezneme nějaké symboly E s číslem, případně chemické názvy. Někteří výrobci kromě toho též na obalu zvlášť zdůrazní, že daná potra­vina kupř. „neobsahuje konzervační činidla, umělá barviva…“ .

V tomto ohledu můžeme uvede­ným nápisům celkem důvěřovat, neboť pokud by výrobce vědomě uváděl nepravdu, může být trestně stíhán. Mimo jiné je to žalovatelné jako klamání zákazníka dle zákona o ochraně spotřebitele. Proto se vy­platí věnovat odpovídající čas nejen prohlédnutí si nakupovaného zboží, ale i prozkoumání údajů uvedených na obalu – kromě data spotřeby stačí nalézt ještě „Složení“. U nás užívané přídatné látky lze vyhledávat dle čí­selného údaje za E v uvedeném „ta­háku“, v němž lze nalézt i hodnocení jejich škodlivosti. Tahák si mimo jiné můžete brát s sebou na nákup.

Pokud je na obalu uveden jen che­mický název (tímto chtějí někteří výrobci „zamaskovat“ obecně stále méně oblíbené symboly E), je nutné užitou látku nalézt v abecedním se­znamu přídatných látek. Vzhledem k nemalému rozsahu užívaných aditiv však zájemce odkazujeme na podrobné tabulky, které lze nalézt v knize „Tajemství výrobců potravin“ (lze si ji objednat na internetových stránkách http://obchod.integralbrno.cz - viz níže).

 

Známkování přídatných látek

 

Následující informace by měly sloužit v prvé řadě k tomu, aby čtenáři po vyhledání konkrétní přídatné látky získali přehled, jaký dopad může daná sloučenina vykazovat na naše zdraví. Na základě tohoto hodno­cení si však lze také utvořit úsudek o tom, jak bude tato látka působit na složení a vyzařování krve. Jelikož po­třebujeme vzájemně porovnávat ne­jen rozsáhlou paletu přídatných látek, ale zároveň i rozličné potravinářské výrobky, užíváme číselné hodnocení jako ve škole, tzn. 1 označuje nejlepší, 5 nejhorší.

 

 

Abychom mohli posoudit, jaký bude celkový dopad konkrétní vyrá­běné potraviny, která zároveň obsa­huje více přidaných látek, lze výsledné působení získat jejich součtem. Je lo­gické, že čím vyšší je celková suma, tím se zvyšuje i pravděpodobnost je­jich škodlivosti. Každý se může sám přesvědčit, že u některých reklamou propagovaných „pochutin“ se lze do­stat až k hodnotám několika desítek! K lepšímu pochopení praktického vý­znamu tohoto systému hodnocení za­čneme se „známkováním“:

1. Jde o přídatné látky, jež obecně a v rámci současných možností pů­sobí převážně příznivě. Tyto látky jsou buďto přirozeného původu a získávané z přírodních zdrojů, či vyrobené vhodným postupem tak, že jejich chemická struktura je s pří­rodními zcela identická. Jejich pří­prava byla často po usilovném bá­dání „opsána“ z přírody a výsledné produkty by měly být shodné s při­rozenými sloučeninami, a to jak dle běžných stanovení, tak i z hlediska optické otáčivosti světla či dalších parametrů.

2. Takto označené látky jsou méně vhodné než sloučeniny za­řazené do předchozí skupiny, ale přesto ještě přijatelné. Buď jde o sloučeniny, které byly vyrobeny tak, že jejich chemická struktura není zcela shodná s látkami pří­rodního původu, ale je jim velmi blízká, nebo může jít o přírodně identické sloučeniny, u nichž již ne­lze očekávat jen příznivé působení. Kupříkladu mezi ně patří i některé uměle syntetizované vitaminy, je­jichž vyzařování je mnohem slabší a mnohdy i poněkud odlišné, než je tomu u přírodních zdrojů. Je­likož u látek zařazených do první i druhé skupiny prozatím nebyly při umírněném příjmu zjištěny výraznější vedlejší účinky, není se jich ale třeba přespříliš obávat.

3. Tyto sloučeniny jsou již méně vhodné, ale pro zdravé je­dince jsou v omezené míře ještě přijatelné. Obecně by měly být pro náš organismus snadno odboura­telné a poté buďto zpracovatelné, či rychle vylučitelné z těla. Nepří­znivé působení však může vyply­nout obzvláště z jejich častého či neúměrně vysokého příjmu. Proto bychom měli být u těchto látek opatrnější a potraviny, jež je ob­sahují, bychom neměli konzumo­vat často. Osoby oslabené nějakým onemocněním a hypersenzitivní jedinci by se jim měli vyhýbat; stejně tak je třeba minimalizovat jejich příjem u malých dětí!

4. Jde o látky, u nichž lze oče­kávat nepříznivé působení. V této skupině nalezneme převážně ta­kové sloučeniny, které se připra­vují synteticky a jejichž struktura naprosto neodpovídá přirozeným sloučeninám. Zařadili jsme k nim zároveň některé látky, které se sice v přírodě vyskytují, ale u nich již bylo klinickými pokusy prokázáno, že za určitých podmínek způso­bují v lidském těle škody. Hlavně jde o sloučeniny, jež se používají často a v nepřirozeně vysokém množství. Kupříkladu lze jmeno­vat různé fosfáty, které se přidávají např. do tavených sýrů, uzenin, su­šených výrobků, zmrzlin, Cola ná­pojů, cukrářských výrobků, majo­néz a dalších výrobků. Proto není překvapující, že jejich nadměrný příjem může způsobovat zhoršené vstřebávání mnohých minerálů a další nezanedbatelné problémy.

5. Takto označeným látkám bychom se měli zásadně vyhýbat, neboť mají vzhledem ke svému původu i chemické struktuře vý­razně nepříznivý účinek – a to jak na naše zdraví, tak na vyzařování krve! Pokud proto nalezneme na obalu tyto látky, neměli bychom ve vlastním zájmu tento výrobek ku­povat. Vždyť jsou mezi nimi i ta­kové sloučeniny, nad kterými musí vědoucímu až vstávat vlasy hrů­zou na hlavě! Některé z těchto látek jsou též v seriózních lékařských pu­blikacích zařazovány mezi zdroje nejčastějších otrav (7). Jako příklad lze uvést toxické dusitany, které se přidávají do běžných uzenin. Du­sitany ničí červené krvinky, neboť zablokují určitý podíl krevního he­moglobinu, čímž může dojít k za­mezení přenosu kyslíku i dalším poruchám. Kromě toho z dusitanů vznikající nitrosaminy patří mezi vědecky uznané karcinogeny. Jak je tedy zřejmé, konzumaci někte­rých pochutin doprovázejí nemalá rizika a mnohdy tím nejen přetě­žujeme určité orgány (např. játra), ale poškozujeme i naše tělo!

 

Význam péče o tělo

 

Náš duchovní vývoj by se měl pro­jevovat stále se zvyšující vnímavostí, a to i k potřebám pozemského těla. Z toho vyplývá, že bychom měli být schopní si uvědomit, co nám prospívá a co naopak škodí. Duchovní bdělost má přitom následovat ostražitost tě­lesných smyslů. Stejně jako každé jiné činnosti je třeba věnovat plnou pozornost i nákupu potravin a jejich správnému zpracování. V tom spo­čívá i tolik potřebná prevence, neboť pokud naše tělo trvale zásobujeme tím, co potřebuje, nepodlehne zby­tečným onemocněním a dokáže odo­lávat větším vnějším tlakům i rychle se měnícím okolním podmínkám.

Důležité je rovněž to, abychom do­kázali nalézt k našemu stravování správný vztah. Potřeba na všech úrovních prospěšného jídla a pití se musí stát samozřejmostí, která vy­věrá z nitra a neměla by být vynu­cována ani zdravotními problémy, ani dogmatickými zákazy. Také je třeba si uvědomit, že požitek, tzn. pochutnání si na něčem, nemá být prvořadé hledisko výběru stravy. Sa­mozřejmě, že jídlo nám má chutnat a měli bychom z něj mít i příjemný pocit – zároveň by nám však přijatá potrava měla prospívat! Kromě toho, že má pokrývat všechny různorodé potřeby našeho těla, má vytvářet i podmínky pro plnohodnotné pů­sobení našeho ducha ve hmotnosti. A to vytvářením co nejpříznivějšího složení a vyzařování krve!

Je již na čase pochopit nezvratnou skutečnost: chceme-li přežít, mu­síme uznat všechny přírodní zákoni­tosti, které směřují vždy jen k našemu dobru (1)! Chemickou cestou vyro­bené umělé sloučeniny, mezi něž lze s jistotou počítat i mnohé přídatné látky, působí rušivě, škodlivě, až roz­kladně. Proto bychom je dobrovolně neměli společně se svou stravou přijímat, neboť tyto chemikálie jen zby­tečně narušují normální vyzařování krve. Spokojíme-li se však pokorně s dary přírody a nebudeme-li poža­dovat ani přijímat škodlivé pochutiny, prospějeme tím nejen svému tělu, ale podpoříme i náš duchovní vzestup!