Skrytá energie rostlin

 

 

 

 

 

 

Zdravá strava - věčné téma, nekončící věda, zkoumaná po tisíce let různými civilizacemi, v současnosti však, přes veškeré mediální proklamace a komercí motivované rady, překvapivě zanedbávaná.

Tok náboženských myšlenek, různé filozofické školy a lékařská učení vedly ke vzniku mnoha idejí k dosažení rovnováhy protilehlých aspektů lidského života. Shiva versus shakti podle indických filozofií, jang versus jin v tradici Čínské. Soudobí vědci by je viděli jako katabolické a anabolické, kyselinu či zásadu, produkující metabolické procesy, jako činnost sympatického či parasympatického nervového systému, připravujícího tělo na válku nebo mír. Starobylá taoistická tradice viděla mezník života - docílení harmonie - ve využití syrové stravy. Ukazuje, jak může strava pomoci individuální osobě docílit této rovnováhy, produkovat tak méně kyselosti a více zásaditosti v krvi, ba dokonce zklidňovat mysl, což snižuje nárazy stresu. Podvýživa nemusí být způsobena pouze nedostatečným či nesprávným jídlem, ale rovněž tím, že je přírodní energie ve svém čerstvém syrovém stavu zničena vařením a konzervací.

Téma diety syrové stravy je tím aktuálnější, čím důrazněji se veřejnost dožaduje holistického přístupu v medicíně. Lékařů uvědomujících si význam nutriční hodnoty potravin sice stále přibývá, ale těch, kteří jsou ochotni zabývat se jemnými silami živých rostlin a enzymů, je poskrovnu. Oceňme alespoň skutečnost, že se medicína začala vyjadřovat ve prospěch vysoce-vlákninové stravy, zabraňující vzniku nemocí, počínaje srdečními poruchami a rakovinou tlustého střeva konče.

Proč je nevařená strava schopna dělat zázraky? Na jednoznačnou odpověď si budeme muset ještě počkat. Biochemický výzkum a sběr klinických zpráv o působení syrové stravy na organismus probíhají bezmála celé století. Němci, Švédové a Švýcaři po generace zapisovali do katalogů léčivé účinky diety založené na čerstvé syrové zelenině a ovoci, která je ztotožňována s vyléčením dlouho se vlekoucích těžkých chorob jako artritidy či rakoviny, žaludečních vředů, cukrovky a nemocí srdečních. Zkusme se na problém podívat z druhé strany.

Jak organismus reaguje na vařená potraviny?

Výsledky výzkumu prováděného v roce 1930 v Institutu klinické chemie v Lau-sanne prokázaly přímou souvislost mezi konzumací vařených a zpracovaných potravin a kolísáním obranyschopnosti organismu. Zjednodušeně řečeno, tělo chápe vařené a zpracované potraviny jako škodlivé vetřelce a co nejúporněji se snaží o jejich likvidaci a vypuzení. Jakmile vložíme jídlo do úst, bílé krvinky (leukocyty) se o překot rozeběhnou na místo vpádu, tedy do zažívacího traktu. Tento jev se nazývá leukocytóza trávení. Původně se vědci domnívali, že jde o zcela normální reakci organismu na přítomnost jakéhokoli pokrmu v traktu. Další pokusy však prokázaly, že při konzumaci syrové stravy k leukocytóze trávení nedochází a počet bílých krvinek v krevním řečišti zůstává stejný. Tento jev snad můžeme přičíst obsahu určitých aromatických substancí, enzymů, kyselin a přírodních cukrů, kterými syrová strava podporuje trávicí systém a plnou asimilaci živin. Zvláště zajímavá je skutečnost, že k leukocytóze trávení nedojde ani v případě, kdy konzumaci vařeného pokrmu předchází alespoň malé sousto syrové stravy, byť by to byl lístek salátu.

Nežádoucí vliv leukocytózy trávení Záporný vliv na náš imunitní systém spočívá v tom, že při každé konzumaci vařené či jinak zpracované potravy se armády bílých krvinek nahrnou do zažívacího traktu, aby zde mohly zápasit se vstupujícím vetřelcem. Zbytek těla zůstává po tu dobu bez patřičné ochrany. Nepřetržitá pohotovost bílých krvinek a jejich stálé masivní přesuny v souvislosti s přijímáním potravy vyžadují od našeho organismu značné úsilí a zatěžují celý imunitní systém. Syrová strava ponechává naopak bílé krvinky v klidu, umožňuje jim plnit jiné úkoly, a tím zajišťuje vyšší odolnost organismu vůči nemocem.

Konkrétní případ

Léčivé a zdraví podporující vlastnosti nevařené stravy byly nesčetněkrát demonstrovány na všech významných klinikách biologie v Evropě. Dieta nevařené stravy, spojená s ostatními přírodními metodami léčení, jako jsou hydroterapie a cvičení, se zde úspěšně používá k léčbě snad všech druhů onemocnění - rakoviny, leukémie, artrítidy, očních poruch, migrény, nastuzení, únavy, poruch mentálního charakteru, srdečních onemocnění, poruch krevního oběhu a cukrovky, obezity, bolesti zad, anémie a stovek dalších běžných chorob. Například slavný Albert Schweirzer, který byl postižen těžkou cukrovkou a píchal si ohromné dávky inzulinu, vyhledal pomoc průkopníka syrové stravy Maxe Gersona. Na jeho doporučení se podrobil režimu diety syrové zeleniny a ovocných džusů s plným obsahem ovocného cukru. Po deseti dnech lékař snížil podávané dávky inzulinu na polovinu. Měsíc nato nepotřeboval Schweitzer inzulín vůbec jeho cukrovka se už nikdy nevrátila a zůstal velmi aktivní až do své smrti v roce 1965, kdy mu bylo 92 let.

 

Samoléčení

Filozofie biologického přístupu k léčbě spočívá v tom, že choroba, ať už je zapříčiněna bacily, viry či genetickými změnami, je výsledkem narušení přirozených chemických pochodů v těle. Jakmile je toto narušení odstraněno, samoléčivé síly našeho organismu se snaží s danou příčinou vyrovnat. Syrová strava ovlivňuje tělo už na úrovni buněk. Zvyšuje například mikroelektrické napětí tkání, které je přímým měřítkem "živosti" buněk. Zvýšení mikroelektrického napětí znamená zintenzivnění metabolických funkcí, snižuje se překrvení a bytnění tkání, ale naopak stoupá buněčná respirace nebo okysličování, zlepšuje se celková tělesná odolnost vůči nemocem a urychluje se proces samoléčby.

Zdraví - vskutku život sám Zdraví závisí na neustálé látkové a energetické výměně mezi buňkami a krevním řečištěm, jež skrze vlásečnice dodává tkáním kyslík a živiny a odvádí odpadní buněčné produkty. Tato výměna se odehrává prostřednictvím dvou tenkých membrán a intersticiální neboli vmezeřené tkáně. Selektivní kapacita je schopnost buněk a vlásečnic přitahovat potřebné a odmítat Škodlivé a nepotřebné látky. Děje se tak prostřednictvím protichůdných chemických a mikroelektrických napětí mezi jednotlivými buňkami v živém systému. Když člověk umírá, pozbývá jeho tělo tuto schopnost docela. Naopak čím silnější jsou tato napětí, tím zdravější a vitálnější je naše tělo.

Špatný zdravotní stav Nemoc lze charakterizovat úbytkem chemického a mikroelektrického napětí a ztrátou selektivní schopnosti. To vede ke zhoršení metabolismu a zpomalení reprodukce buněk, zeslabení vlásočnicových stěn a k pozvolnému vytváření lepkavého "šlemu". Tento šlem neboli tkáňová usazenina zaceluje vmezeřenou tkáň, brání tak odvodu odpadních produktů, a tím podněcuje degeneraci, usnadňuje množení bakterií ve tkáních a vyvolává genetické poškození spojené se stárnutím. Bylo prokázáno, že syrová strava spolehlivě zlepšuje selektivní kapacitu buněk, a to zvyšováním elektrického napětí mezi buněčnou tkání a kapilární krví. Tím se zvýší schopnost vlásečnic regulovat dopravu živin, pozvolna dochází k detoxikaci systému, odstranění lepkavého šlemu, a tím i ke zvýšení vitality organismu.

Energie rostlin

Schopnost syrové stravy obnovit vitalitu buněk, tedy celého organismu, nelze přičítat pouze bohatému obsahu vitaminů, minerálů a dalších potřebných a pro dokonalé zdraví nezbytných látek. Rostliny obsahují také zvláštní formu energie, přímo odvozenou ze slunce během fotosyntézy. Vitalita, kterou nám syrové potraviny poskytují, závisí na jejich "živosti", tedy na něčem, co se vymyká jakékoli chemické analýze. Snaha výzkumníků prokázal přítomnost této energie v živých rostlinách se ubírá různými směry.

Druhý zákon termodynamiky První zákon termodynamiky říká, že energie nevzniká, nezaniká, pouze se přeměňuje tudíž množství energie na světě zůstává neměnné. K vyjádření druhého zákona použijme entropie - veličiny používané k popisu neuspořádanosti a chaosu na úrovni buněk a atomu. Energie má tendenci přecházet z uspořádaných stavů do stavů méně uspořádaných, a to až po stav termodynamické rovnováhy, fyziky nazývaný maximem entropie. Veškerý pohyb v systému ustává, rozdílnost elektrického či chemického napětí se vyrovnává a teplota se stává, vlivem tepelné vodivosti, rovnovážnou. Celý živý systém postupné mizí a stává se netečnou hroudou mrtvé hmoty. Lidské tělo se vyhýbá rozkladu v tento netečný stav tak dlouho, dokud je naživu, a to patrně skrze metabolismus -přijímáním potravy, pitím a asimilací energie zvenčí. Po dlouhých desetiletích výzkumů došli vidci k závěru, že pro zdraví nejsou důležité jen živiny, jež lze měřit chemicky ? vitaminy, minerály, bílkoviny apod. - ale stejnou měrou kvalita energie, jíž je jídlo nositelem. Je věeobecně známo, že živočišná tkáň má elektrické, a tedy i elektromagnetické vlastnosti. Víme, že elektromagnetická terapie, kterou lékaři s úspěchem používají k lepšímu hojení zlomených kostí a poškozených tkání, využívá účinky vnějších magnetických polí a malých elektrických proudů.

Elektromagnetismus rostlin o elektromagnetických vlastnostech rostlin toho víme podstatné méně. Výzkumy naznačují, že jejich elektromagnetismus patří k mechanismům, skrze něž získáváme z rostlin uspořádanou energii, tedy významného narušitele stavu maximální entropie, která znamená smrt. Ve dvacátých letech minulého století byl objeven způsob míření drobných elektrických napětí v rostlinách. Rostliny skutečné vyrábějí nepatrný elektrický proud a vysílají elektromagnetické vlnění. Při pokusech byl například útvar pupenů ohlášen elektromagnetickým vlněním dlouho předtím, než byla zaznamenána činnost růstových hormonů. V padesátých letech měřili američtí vědci "živá pole" - L pole, obklopující semena rostlin. Prokázali nejen to, že změna byť jediného genu mateční rostliny způsobuje pozoruhodné výchylky L polí jejích semen. Zjistili rovněž, že pokud byla semena vystavena chemikáliím nebo horku, měřené pole zesláblo.

Kirlianova fotografie

Další metoda měření skryté energie rostlin využívá Kirlianovu fotografii, objev ruského elektrotechnika a fotografa Semjona Kirliana. Ten zjistil, že je možné bez použití fotoaparátu zaznamenat na fotografický papír pozoruhodné, lidskými smysly nepostřehnutelné záření, jež se line ze všech živých objektů. Tento jev je zkoumán v souvislostí s jeho využitím ve výživě a v medicíně, při určování diagnózy a léčbě nemocí. Použití této metody pří fotografování rostlin a potravin prokázalo, že světélkující výboje ? koróna ? zaznamenané na filmu, byly mnohem silnější, zářivější a širší u zdravých a syrových rostlin než u rostlin poškozených nebo vařených. Zatímco koróna syrové zeleniny vyzařuje jasné a zářící hroty, harmonicky obklopující její obrysy, koronální výboje na snímcích zeleniny vařené jsou jen velmi nejasné.

Chromatografie

K měření energie vyzařované živými organismy se dále využívá chromatografie. Při použiti této metody se extrakty rostlin vkládají do roztoku chloridu měďnatého, po jehož odpaření se vytvoří krystalické vzory ? chromatogramy. Ty jsou nejen typické pro jednotivé druhy rostlin, ale současné ukazují jejich životní sílu. Nápadné krystalické vzory indikují zdraví rostliny, slabé pak její nemoc. Uvedené pokusy mimo jiné naznačují, že vitaminy jsou spise biologická než chemická činidla a že mezi přírodními vitaminy a jejich synteticky vyrobenými protějšky jsou velké rozdíly, Chromatogramy jsou nejen zajímavé, ale i překrásné na pohled. Krystalické vzory uměle vyrobených vitaminů vsak postrádají syté zbarvení, jasné krystalické vzory, paprskovité linky a rýhované okraje. To vše přírodním vitaminům nechybí. Podobné rozdíly se ukazují i v případě porovnání čerstvých potravin s potravinami vařenými či průmysloví zpracovanými. Krystalické vzory naruší i použití nepatrného množství konzervačních přísad.

Biometr

Výčet metod, kterými se vědci pokoušejí odkrýt tajemství skryté energie rostlin a jejího působení na lidský organismus, uzavřeme Simonetovým biometrem, využívajícím tradiční techniky proutkařů. Jde o jednoduchý přístroj, který je schopen určit sílu sálání energie prostřednictvím kyvadla. Skála přístroje je odstupňována v centimetrech a slouží k indikaci mikronů a angstromů od nuly po 10 000 angstromů. Při pokusech vykazovaly čerstvé ovoce a zelenina na stupnici přístroje hodnoty mezí 8000 až 10 000 jednotek a roztočily kyvadlo vysokou rychlostí. Vařená zelenina a pasterované mléko vyzařovaly tak málo energie, že se kyvadlo ani nehnulo. Domněnka, že tato skutečnost by mohla být prospěšná lidskému zdraví, vedla vědce k měření vitality a čerstvostí obrovského množství potravin. Jako příklad uveďme hodnoty naměřené u mléka. Bezprostředně po nadojení má 6500 jednotek, po 12 hodinách se vyzařování sníží o 40 % a po 24 hodinách zůstává z této radiace pouhých 10 %. Pasterizací mléka stejné jako zpracováním potravin do konzerv či vařením zeleniny se ničí veškeré jejich vyzařování. Mluvíme-li o radiaci, nejde o zhoubnou radioaktivitu, ale o přirozenou a pro člověka potřebnou radiaci potravin. V současné době je toto kmitání v určité čisti spektra velmi snadno měřitelné spektrometrem. Stará jednotka ang-strom byla nahrazena jednotkou soustavy SI 1 nm (nanometr, miliardtina metru), což se rovná 10 angstromú. V publikaci Vegetariánská kuchařka autorů Karla a Drahomíry Červených se uvádí, že zdravý člověk vykazuje radiací asi 620 až 700 nm, nemocný pod 620. V knize Ryzí energie se dočteme, že u lidí postižených rakovinou se záření pohybuje pod 400 nm, a to dlouho předtím, než se projeví skutečné symptomy toho onemocnění. Pokud se ztotožníme s hypotézou, že záření konzumovaných potravin nám může prospět pouze tehdy, není-ti nižší než 620 nm, tj. než záření na spodní hranici zdravého jedince, jisté nás bude zajímat, jakou radiaci jednodivé pokrmy vykazují.

Ve Vegetariánské kuchařce jsou pro názornost potraviny rozděleny do čtyř skupin:

 

 

Potraviny s nejvyšší radiaci 650-1000 nm.

Sem patří dužiny plně zralých plodů ovoce, čerstvě rozlouskané ořechy, většina čerstvé hlavně listové zeleniny, naklíčená semena, celá obilná zrna, do tří týdnů stočený neupravený včelí med, čerstvé nadojené mléko, čerství snesená vejce, čerstvé připravené bylinkové čaje a zastudena lisovaný olivový a slunečnicový olej.

 

 

Potraviny s nižší radiací 300-850 nm.

To je ostatní, hlavní kořenová zelenina, déle skladované vyloupané ořechy, přezrálé ovoce, med, dva až třídenní vejce, obyčejné máslo, ostatní oleje, luštěniny a maso několik hodin po zabití zvířete.

 

 

Potraviny s průměrnou radiací 100-300 nm

Řadíme sem 10 až 15 dní stará vejce, běžné konzumní mléko. kávu. čaj, čokoládu, zavařeniny, fermentované sýry, starou zeleninu, nedozrálé ovoce a znovu ohřívané a skladované potraviny.

 

 

Tzv. .mrtvé" potraviny vykazující 0-100 nm

Patří sem konzervy, maso, alkohol, rafinovaný bílý cukr. bílá mouka, rafinované potraviny, margaríny apod.

Radiaci vykazují i původci některých nemocí, viry a bakterie, a to 300 až 600 nm. Protože platí pravidlo, že vyšší radiace překonává tu nižší, můžeme se podle vědců mnoha nemocem vyhnout tím. že si budeme udržovat vyšší radiací, než mají viry a bakterie. Vysokou radiaci, si můžeme udržovat nejen konzumací potravin výše uvedené 1. a 2. kategorie, ale i správným dýcháním, fyzickou aktivitou a psychickou stabilitou.

Tolik tedy k jedné hypotéze, která má už dnes na světě mnoho stoupenců. V mnohých zemích si dokonce lidé kupují v elektroprodejnách spektrometry na měření vitality potravin. Ať tak či onak, každý si může nejlépe sám na sobí vyzkoušet, cítili se po syrové stravě lépe a svěžeji než po vařené. Zodpovědnost za své vlastní zdraví musíme cítit především my sami.