Kdo jsem?

 

 

Je důležité znát odpověď na otázku ,Kdo jsem?', protože bez toho není možné jasně vnímat ani interpretovat energii kolem sebe.

 

Každý z vás má nějaké povědomí o tom, kdo jste. Pozoro­vali jste se v mnoha různých situacích, znáte své reakce, víte, co děláte se svým časem... A většinou také máte vizi, kým byste chtěli být — jaké si přejete mít tělo, jak ho chcete cvičit a co chcete jíst, čemu chcete věnovat svůj čas, kolik byste si chtěli vydělávat, čeho dosáhnout a podobně. O vizích budou­cího já, o vašich představách a obrazech, kým byste podle vás měli být, budeme mluvit později.

 

K tomu, abyste mohli lépe poznat sebe sama, potřebujete najít klid mysli. Už jsme mluvili o vnitřním tichu a „plátně" ve vaší mysli, které si vytvoříte pomocí relaxace a vizualizace. Sebepoznání vyžaduje čas o samotě, v klidu a obrácení do sebe, abyste mohli naslouchat svým myšlenkám a podívat se na svůj den a na vaše počínání.

Znát sebe znamená oddat se, zavázat se sobě sama. Co to znamená? Někteří z vás si myslíte, že zavázat se sám sobě zna­mená zapojit tvrdě svou vůli a přinutit se žít podle své před­stavy, jací byste měli být. Možná si také myslíte, že jakmile se jednou rozhodnete něco udělat, musíte se toho za každou cenu stále držet.

 

 

Zavázat se sám sobě znamená naslouchat svým pocitům a dělat to, co považujete v daném okamžiku za správné.

 

 

Téměř pokaždé, když se rozhodujete, co uděláte, projek­tujete své současné ,já' do budoucnosti. Děláte rozhodnutí týkající se času, který ještě nenastal. Být zavázaný sám sobě znamená žít v přítomnosti a uznat, že natolik vnímáte sebe sama, že v dané chvíli uděláte to pravé. Znamená to věřit si a vědět, že si nemusíte každé ráno říkat, jací ten den budete a co přesně uděláte v té které situaci. Nemusíte se strachovat, co bude ode dneška za tři týdny nebo za rok. Být oddaní sobě znamená uvědomit si, že v budoucnu budete jiní, než dnes — daleko moudřejší a vyspělejší. Vizualizovat a plánovat si svou budoucnost je důležité, ale pak se uvolněte a důvě­řujte svému budoucímu já.

 

Být věrný sobě znamená vědět, co je dobré pro přítomný okamžik, a k tomu potřebujete znát své pocity. Možná teď řeknete: ,Já vím, jak se cítím," nicméně mnozí z vás své pocity mnohdy vůbec neregistrujete a ještě méně často je následujete svými slovy a činy. Řekněme, že vás někdo požádá o laskavost a vy si v duchu řeknete: „Nemám sice chuť to udělat, ale asi bych měl/a," — a tak to prostě, navzdory svým pocitům, uděláte. Rozhodnete-li se, že budete respektovat své pocity, a chováte se podle toho, někteří lidé vás mohou považovat za sobecké. Možná že sami máte uvnitř nějaké staré programy, které jim přikyvují a říkají vám v mysli, že to opravdu sobecké je, že jste druhým něčím povinni nebo že jim stále něco dlužíte. Pokud však neuzavřete závazek nej­dříve sami se sebou, nemůžete cítit svou vnitřní sílu, jasně vní­mat a směrovat svou energii tam, kam ji chcete nechat ply­nout. Není-li pro vás prioritou váš vlastní život, vaše myšlenky, cíle a váš čas, ztratíte se v proudech očekávání a přání jiných lidí. Vše, co vám vstoupí do cesty — lidé, projekty nebo jed­notlivé události — vás bude unášet sem a tam, jako dřívko na vlnách oceánu. Když ale víte, kdo jste, a soustředíte se před­nostně na svůj život, vážíte si svých pocitů a jednáte podle nich, jste jako stabilní loď směřující klidnými vodami tam, kam jste rozhodli plout.

 

 

Učte se rozpoznávat, kdy věnovat plnou pozornost svým potřebám, a kdy se svého já vzdát.

 

 

Je důležité být ve svém středu, vědět, kdo jste, a věnovat se hlavně svému životu, ale stejně důležité je také vnímat, jak svým počínám ovlivňujete druhé. Vaše osobní síla poroste, když pochopíte, jak se vaše možné budoucí činy dotknou ostatních, a teprve pak se rozhodnete, do kterých z nich se pustit. Někteří lidé se bojí, že udělají-li ťo, co je dobré pro ně, jednají sobecky. Ctíte-li však opravdu svou vyšší cestu a své vyšší já, vždycky ctíte zároveň i vyšší cestu a vyšší já druhých, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.

 

Důležité je také umět poznat, kdy se svého já vzdát — kdy se poddat, plynout s proudem a nevycházet ze svých poža­davků, které byste jinak asi prosazovali. Ten nejjednodušší příklad, který vám mohu dát, je poddat se, jde-li o nepod­statné věci. Někdy je to otázka, kam si v restauraci sednout nebo na co jít do kina. Jde-li o pro vás nepodstatné drob­nosti, nechte je plynout. Když ale přijde na následování vaší vyšší vize, když cítíte, že jdete za tím, abyste něčím posloužili všem lidem i sobě, pak je třeba pevně si stát za svým (i když soucitně a jemně). Umět řídit své ego je také důležité, jste-li součástí nějaké větší skupiny, pracujete-li na společném cíli, který ladí s vaším vyšším posláním, a tato služba a odpoutání se od svého já vám přináší pocity radosti. Není však namístě vzdávat se ega na základě pocitů jako je vina, tlak, sebepodceňování nebo na základě pocitu „musím".

 

Pro mnohé z vás je však váš život jako pavučina, do které jste se zapletli. Natolik se řídíte tím, jaký dojem uděláte svým jednáním na druhé („Co asi řeknou, když jim povím, co chci udělat?"), že často nevidíte, kdo opravdu jste, nebo se vidíte jen z velmi omezené perspektivy. Je mnoho cest, jak překročit své tělo a změnit úhel pohledu, vidět se v novém světle. Jed­nou z nich je „vcítit se do kůže" druhých: podívat se na ně jejich očima, z pohledu jejich představ o světě, a nikoliv přes své vlastní názory a úsudky. Mnozí z vás si neustále připadáte, jako byste byli herci v záři reflektorů, uprostřed jeviště, kde vás každý pozoruje, sleduje a posuzuje. To vy sami jste se však rozhodli postavit se tam, pozorovat, sledovat a soudit. S tako­vým přístupem si také vytváříte pocit zodpovědnosti za druhé -cítí-li se špatně, máte pocit, že je to vaše vina.

 

 

Nejste zodpovědní za štěstí druhých, pro něj se musí každý rozhodnout sám. To za nikoho udělat nemůžete.

 

 

Některé děti si myslí, že zavinily rozvod svých rodičů, pro­tože z jejich dětské perspektivy to vypadá, že jsou příčinou všeho, co se kolem nich děje. Chcete-li se uvidět jinak, podí­vejte se na sebe očima někoho jiného. Vžijte se do něj či do ní. Myslete na jeho či její životní výzvy, přístupy, hojnost či nedostatek, a nechte svou myslí proudit různé obrazy. Tím opustíte realitu jen svého těla a vlastního života a stanete se součástí energetického systému jiného člověka. Chování a akce druhých pochopíte lépe, když překročíte rámec svého života a osobní úhel pohledu. Tím začnete stále jasněji vní­mat také sebe sama. Podívejte se na svůj život očima druhých. Můžete začít hned zítra, se všemi lidmi, které potkáte. Můžete se podívat na realitu, v níž žijí, na stres, v němž se pohybují, na typ myšlenek, které jim přicházejí na mysl, i na lekce, jimiž právě procházejí. S takovým pochopením s nimi pak můžete lépe vzájemně komunikovat a mít k nim takový vztah, který bude příjemný a léčivý jak pro ně, tak pro vás. Udělejte si z tohoto procesu samozřejmost, vciťujte se do druhých, aniž byste na to museli zvlášť myslet nebo se o to snažit. Až si pak budete dělat o někoho starosti, budete chtít vědět, co si o vás myslí nebo co se s ním děje, můžete použít stejný proces pro vcítění se do jeho energie.

 

Vnímání energie nejvíce blokuje příliš upřená pozornost na sebe sama, existence výhradně uprostřed jeviště svého vlastního života. Realitu druhých nebudete moci vnímat, pokud vás více zajímá to, co si o vás lidé myslí, než to, co byste pro ně mohli udělat, abyste je podpořili a v něčem jim pomohli (což samozřejmě pomůže i vám samotným). Když mluvíme o posunu do jemnějších energetických úrovní, mlu­víme o léčení a podporování druhých, o prosvětlení každého setkání tak, aby bylo všestranně léčivé.

 

Své vnímání energií můžete prohloubit vždycky jen do té míry, do jaké jste schopní vládnout jimi tak, abyste léčili a pozvedali. Vesmír by vás nenechal zažívat tolik energie, kdy­byste nevěděli, co s ní. Čím lépe dokážete pracovat s vníma­nou energií tak, abyste rozvíjeli sebe i druhé, tím více budete moci vnímat a poznávat energie existující kolem vás.

 

Co znamená léčivé setkání? Jak udělat z každého kon­taktu rozšiřující prožitek? Prvním krokem k takovým setká­ním je odpustit. Nejprve si uvědomte jakékoliv zdráhání, které jste vůči lidem měli nebo máte, jakýkoliv pocit nadřaze­nosti či ponížení, zášť nebo negativní myšlenky, které jste jim poslali (i kdyby šlo jen o obraz nesoucí zprávu, že vám na nich něco podle vašich měřítek nesedí). Abyste působili léčivě, prociťte odpuštění také sobě za vše, co jste k nim vysí­lali, ať už v rovině myšlenek či emocí, a co je nepodporovalo v jejich růstu. Zeptejte se sebe sama, jak byste jim mohli pomoci v jejich duchovním rozvíjení. Jak s nimi mluvit, abyste

jim prospěli? K tomu, abyste našli odpověď, potřebujete pře­kročit sami sebe, své tělo, a stát se součástí jejich reality. Jak byste je mohli ocenit, uznat je nebo jim vyjádřit vděčnost? Tyto otázky a myšlenky vás vyvedou z omezeného pohledu vaší osobnosti.

 

 

Dávejte to, co chcete dostávat, lásku, podporu, léčení, uznání! Cokoliv dáte, to se vám také vrátí

 

 

Úvahy typu: „Jak bych mohl/a získat více uznání, podporu druhých nebo jiné věci, které chci mít?" blokují jasné vnímání energie. Dávání rozvíjí vaši schopnost vidět lépe druhé lidi a jejich pojetí reality a každopádně pomáhá i vám vidět lásky­plnějšíma očima a v jasnějším světle také sebe sama.

 

Když budete odpouštět, podporovat, uznávat a vážit si lidí, budete dělat automaticky totéž vůči sobě samým. Léčení druhých není dar, který dáváte jen světu a svému okolí. Je to zároveň dar vám samotným.

 

Každý se můžete učit uvědomovat si svou energii díky uvědomění si energie druhých. Čím přesněji vnímáte energii, kterou nesou druzí, tím přesněji budete vnímat také svou vlastní energii v sobě. To platí nejen o pozitivních energiích, ale také o strachu a energiích temnější povahy. Kdykoliv odsuzujete druhé, cítíte své vlastní stinné stránky a vtahujete do sebe tu negativní energii, na niž jste se zaměřili. Vidět energii jasně znamená přestat posuzovat — co je špatně a co správně. Přijměte výzvu opustit rámec ,dobře — špatně'. Když na druhých vidíte nějakou vlastnost nebo osobnostní rys, který se vám nelíbí, zkuste se zamyslet, jak zapadá do jejich života. Všimněte si, v čem jim tato jejich vlastnost pomáhá, co jim přináší. Odpoutáte-li se od posuzování, osvobodíte se od vlivů energie druhých lidí.

 

Co je strach? Co je vnitřní stín? Dokud se na strach nepo­díváte zpříma, přetrvává často jako pocit tíhy, tíživých otázek či neurčitých obav. Jsou chvíle, kdy se cítíte lehcí a radostní, a chvíle, kdy tomu tak není. Tíživé momenty jsou obvykle ukazateli strachu. Čím výš půjdete, tím více strachu začnete uvolňovat.

 

 

Abyste se zbavili strachu, obraťte se k němu čelem. To, čemu se postavíte zpříma, taje ve světle vědomí.

 

 

Strach existuje na nižších úrovních jako těžké emoce, pocit tíhy nebo napětí v těle. Může se projevit jako uspěchanost, snaha schovat se za výkonnost, jako dělání spíše než bytí.

 

Když cítíte tíži nebo stíny na duši, požádejte strach, ať vystoupí do vašeho vědomí. Cokoliv, k čemu se točíte zády, roste a sílí. Když jste ochotní jít a čelit svým strachům, vesmír vám pomůže je uvolnit a vyléčit. Mnozí se bojíte, že jste na všechno sami, že musíte všechno sami zvládnout. Možná cítíte tíhu velké zodpovědnosti, jenže vesmír je plný přátel, léčitelů a pomoci. Čím léčivěji budete působit na ty, které potkáváte, tím více léčení se vám dostane. Přijímat a dávat pomoc a léčení je cesta k vyšším energiím.

 

Strachu lze často čelit a transformovat ho pomocí prodýchávání a uvolňování těla. Další cestou je akce. Když vnímáte v druhých negativní energii, máte nepříjemný pocit, neutí­kejte a neschovávejte se. Nejdříve ze všeho přestaňte posuzo­vat. Pale poproste vesmír o radu, co dělat (pokud vůbec něco dělat). Vesmír vždycky na vaši prosbu odpoví. Pomoc může přijít v podobě myšlenek či vhledů, nebo najednou něco zahlédnete, uslyšíte nebo si přečtete. Když ucítíte v druhých jakoukoliv negativitu, můžete se od jejího vlivu oprostit tím, že si položíte otázku, jak jim můžete pomoci a podpořit je v jejich růstu. Uvidíte, že druzí pak začnou hledat, jak udělat totéž pro vás. A pokud nebudou moci odpovídat na vaši léči­vou a láskyplnou energii, odejdou z vašeho života, nebo si už nebudete vytvářet tolik příležitostí se s nimi setkávat.

Proč může mít člověk strach z vnímání energie, z objevení negativní energie v druhých? Je to obava, že vás mohou zra­nit? Je to strach, že vás mohou srážet nebo ponižovat? Když si uvědomíte svůj strach z negativní energie, když objevíte svou víru, v čem vám (podle vás) může negativní energie ublížit, máte základ, na kterém můžete začít se svým strachem praco­vat. Jedině když se postavíte ke svému strachu z negativní energie čelem, můžete ji přetvořit v neškodnou. Pozitivní, léčivá energie je vždycky silnější, než ta negativní.

 

Strach se může objevit v jakékoliv oblasti, kde nekores­ponduje vaše vidění sebe sama v současnosti s vašimi vizemi toho, kým byste chtěli být. Proč máte strach, že něco neu­míte, že nejste tím, kým byste chtěli být? Cítíte, že se sebou nejste spokojení, že se nechcete?

 

 

Milujte a přijímejte se takoví, jací jste teď, a ne pouze, jací budete nebo jací byste chtěli být.

 

 

Když milujete sami sebe pro to, kým jste, žijete v přítom­nosti, která je branou k osobní síle. Milujete-li jen to, kým jed­nou chcete být, pak nejste ve svém těle, žijete v budoucnosti, kterou nemůžete ovlivnit (dokud se nestane přítomností a vy budete moci jednat). Podívejte se, kdo jste, srovnejte to s tím, kým chcete být, a zeptejte se sebe sama, proč si tyto dva ob­razy odporují. Ptejte se: „Ladí má představa, kým se chci stát, s mou opravdovostí, anebo mi někdo řekl, že bych takový/á měl/a být?" Čím více se vyčistíte od programů dru­hých, od jejich očekávání a obrazů sebe sama, které jste od nich přebrali, tím větší osobní sílu budete mít. Mnohé z těch­to obrazů v sobě nesou nerealistické a neodpovídající poža­davky, které na vás druzí kladou. Často jsou to také představy jiných lidí, které se snažíte aplikovat na sebe. Podívejte se v kli­du na svá očekávání, na to, kým se chcete stát, zejména pokud se vám to neustále nedaří. Mohou to být oblasti, v nichž vaše osobní přání neodpovídají vašim skutečným potřebám. Bo­lest, kterou z tohoto rozporu cítíte, tíha, strach či dojem tem­noty je tu jen proto, že se snažíte „nasadit si" energii, která k vám nepatří.

 

Poznat sebe sama si vyžaduje čas strávený v klidu, čas strá­vený sebevnímáním a pozorováním. Chvíle o samotě jsou v tomto ohledu to nejdůležitější, co si můžete vytvořit. Nemlu­vím o minutách nebo dokonce hodinách, kdy o něčem pře­kotně přemýšlíte, ale o chvílích naplněných mírem, kdy se nesnažíte na něco myslet. Klid mysli dává prostor, aby mohly myšlenky vstupovat do vaší reality a zrodit se jako fyzická forma. V tichu se rodí inspirace. Než vám přijde na mysl něja­ká nová myšlenka, může uplynout celý týden, nebo i víc. Nedovolte, aby vám tento časový posun zastínil souvislost mezi chvílemi klidu, které jste si pro sebe vytvořili, a tvůrčí energií, která k vám přijde později.

 

Dopřejete-li si čas o samotě, rozjímání v tichu a fyzický, emocionální i mentální odpočinek, budete si stále jasněji uvě­domovat sebe sama. Ve chvílích klidu nehrajete žádnou roli, nemáte žádnou identitu a vaše duše k vám může mluvit jas­něji. Svou energii vnímáte nejčistěji, když nejste v blízkosti jiných lidí, když jste jen sami se sebou. Někteří jste stále v něčí přítomnosti, a když se konečně ocitnete sami, najdete si tisíc věcí, které musíte udělat, pustíte se do čehokoliv, jen abyste o sobě nemuseli přemýšlet, ztišit se a vnímat sebe sama. Možná jste se naučili, že výkonnost a tvoření věcí, které se dají vidět, slyšet nebo kterých se můžete dotknout, je významnější, než čas strávený v klidu. V takových chvílích však obnovujete svou energii, nacházíte jasnější pohled na věc, zís­káváte nové nápady a inspiraci. Začněte si vážit všech volných chvil, které si pro sebe vytvoříte, abyste si mohli v klidu pose­dět nebo poležet a být tiší. Procvičujte si nemyslet na nic, protože klid je branou k cítění energie a otevírání intuice. Je to také jedna z nejvyšších a nejúčinnějších forem sebeléčení, kterou můžete používat.

 

 

 

Cvičení

 

 

Zamyslete se nad nějakým nadcházejícím setkáním s přítelem nebo s milovaným člověkem.

 

 

Jaké je vyšší poslání této schůzky? Vzájemné se podpořit či povzbudit, nebo se poradit o nějakém rozhodnuti? I kdyby to bylo jen společenské setkání, zkuste v něm najít nějaký vyšší smysl.

 

Jak můžeme pomoci druhým utvořit si vyšší vizi sebe sama? Jak v tom mohou pomoci oni vám?Rozhodněte se, že se budete soustředit na vyšší smysl vašich setkání a že podle toho budete i jednat.