Sebeláska: umění milovat sebe sama

 

 

Je mnoho cest, jak milovat sebe sama a každá událost na­bízí příležitost zažít lásku. V jakékoliv situaci, díváte-li se na ni ze správného úhlu pohledu, máte možnost dát si lásku. Situ­ace, kdy jde všechno jakoby proti vám, vznikají jen proto, aby vám ukázaly

oblasti, kde máte zablokovanou svou sílu, kterou byste jinak mohli využívat. Jsem si jist, že kdybych vás požá­dal, abyste udělali seznam všeho, čím projevujete lásku k sobě samým, dokázali byste přijít na spoustu věcí. Možná máte nějakou část, která vám připomene, že tyto věci nedě­láte, a začne bitva. Taková vnitřní válka může být vyčerpávající a sebekritizování není nejlepší způsob, jak používat energii.

 

Milovat sebe znamená přijmout se takoví, jací jste pravé teď.

 

Tato dohoda platí bez výjimek; uzavíráte ji sami se sebou a zavazujete se v ní, že si budete sebe vážit a cenit, že se při­jmete a budete se podporovat takoví, jací jste právě teď. To znamená žít v přítomnosti. Mnozí z vás se ohlížíte za svým životem s pocitem lítosti. Myslíte si, že jste mohli zvládnout různé situace na daleko vyšší úrovni, a představujete si, že kdybyste tenkrát udělali to či ono, vše by dopadlo jinak. Něk­teří z vás se zase díváte do budoucnosti a v porovnání s ní vám připadá vaše dnešní já nedokonalé. Minulost vám může pomoci, budete-li myslet na své úspěchy a vytvářet si pozitivní vzpomínky, a z budoucnosti si můžete udělat přítele, když si uvědomíte, že představováním si toho, co se stane, tvoříte vizi svého dalšího kroku. Neodsuzujte se, že tam ještě nejste. Je důležité milovat sebe sama bez výhrad - takové, jací jste právě teď.

 

Milování svého „já" sahá za připoutanost i odpoutanost. Existujete ve fyzickém těle a každý máte své zaostření, kterému říkáte „já". Toto já jste dostali, abyste se mohli oddělit od vět­šího celku a prožívat specifickou část bytí. Vše, co jste až do­posud prožili, je přesně to, kvůli čemu jste se narodili, abyste se z toho učili. Ať se vám to líbí, nebo ne, z toho sestává vaše bytí, vaše jedinečnost a vaše poslání. Kdybyste se na sebe mohli podívat mýma očima, viděli byste se jako krystal s mnoha ploškami. Každý z vás jste úplně jinou, jedinečnou kombinací energie. Každý člověk je nádherný, zvláštní, jediný svého druhu, tak jako každý krystal. Jedinečným způsobem odrážíte světlo, a vaše aura se proto liší od aury jiných lidí. Kdybyste si cenili své jedinečnosti a uvědomili si, že cesta, kte­rou jste se rozhodli jít, se liší od cesty kohokoliv jiného, mohli byste se snadněji odpoutat od názorů druhých a následovat své vlastní vnitřní vedení.

Jednou z cest, jak více milovat sebe sama, je přestat se po­rovnávat s ostatními. I když jste součástí celku, jste zároveň individualitou a máte svou vlastní cestu. Systémy víry převzaté od různých skupin nebo z vaší rodiny vám mohou bránit v lásce k sobě samým. Možná kolem sebe slýcháte: „Každý ví, že je dobré meditovat," a máte proto špatný pocit, když sami nemeditujete. Výzvou na cestě milování svého „já" je dát stra­nou, co vám lidé říkají, a ptát se: „Vyhovuje to i mně? Mám z toho radost? Cítím se při tom dobře?" V konečném dů­sledku - váhu má jen vaše vlastní zkušenost.

Je lákavé udělat si autoritu z druhého člověka nebo z ně­čeho, jako je kniha, a přesunout tak mimo sebe svou schop­nost rozhodovat o tom, co je pro vás dobré. Mít učitele může být velmi přínosné, ale pouze k tomu, abyste se naučili, jak si sami získávat informace a jak růst. Já existuji, abych vám otev­řel dveře; nepřeji si brát vám vaši sílu, ale dávat vám ji. Když jste se svými učiteli - s kýmkoliv, z koho jste si udělali ve svém životě autoritu, třeba i z přítele či přítelkyně - ptejte se a dobře poslouchejte, co říkají. Můžete přijmout jejich stano­viska za pravdu, je však důležité položit si otázku, jestli je to jen jejich pravda, nebo jestli je to dobré také pro vás.

 

Milovat sebe znamená překročit kruh viny.

 

Ve vaší společnosti se vznáší velmi mnoho viny. Spousta mezilidských vztahů vychází ze solárního plexu, centra moci, odkud se lidé snaží navzájem přesvědčovat, přemlouvat, kon­trolovat a manipulovat. Milovat sebe znamená odejít z tohoto typu vztahů. Aby se vám to podařilo, budete se potřebovat odpoutat od viny.

Lidé kolem vás se například mohou cítit nějakým způso­bem ohrožení, nehrajete-li stejnou míčovou hru jako oni. Chtějí, abyste mysleli a jednali způsobem, který zapadá do jejich představ, a proto zkoušejí vzbudit ve vás pocit viny a zís­kat tak nad vámi moc. Také rodiče často nevědí, jak jinak si udržet kontrolu, a využívají vinu, zlobu a odpírání lásky k ovládání svých dětí. Když cítíte svou vnitřní sílu a vládu nad svým životem, můžete vycházet ze srdce. Když se cítíte bez­mocní, máte možná pocit, že musíte manipulovat nebo bojo­vat o moc, abyste získali to, co chcete. Možná si myslíte, že se musíte druhým za své chování omlouvat nebo „nevinně" za­lhat, abyste je uchránili před nepříjemnými pocity.

Když takto jednáte, nejste láskyplní k sobě samým; místo toho předáváte svému podvědomí zprávu, že to, kdo jste, není pro ostatní dost dobré nebo přijatelné. Chcete-li být svobodní, je důležité, abyste ani vy nikým nemanipulovali a nechali lidem jejich svobodu. Když jim necháte právo dělat si se svým životem, co se jim zlíbí, můžete mít zpočátku pocit, že jste ztratili svůj vliv. Najdete však úplně novou úroveň vzá­jemné upřímnosti a lásky, která by bez vaší odvahy a ochoty vzdát se kontroly nebyla možná.

Můžete se naučit odpoutat se od reakcí druhých i od svých vlastních emocí, které vás vyvádějí z vašeho klidného a jasného centra. Milovat sebe znamená dávat citlivě najevo, kdo jste. Když jste ochotní ukázat se druhým, umožňujete také jim projevit jejich skutečné „já". Odsuzování vám brání milovat sebe sama. Kdykoliv soudíte, oddělujete. Když si dě­láte názor na druhé lidi, díváte se na ně a říkáte si například „ten vypadá jako líný nebo neúspěšný člověk" nebo „má ne­možné šaty," tvoříte si pro své podvědomí zprávu, že svět je místo, kde je třeba chovat se pouze určitým způsobem, pokud chcete, aby vás lidé přijali. Když ve svém odsouzení někoho odmítnete, uložili jste si do svého podvědomí zprávu, že také sami sebe přijmete pouze za určitých podmínek. To vede k vnitřnímu sebekritickému dialogu. Může vám to také přinést nazpět mnoho negativních odrazů z vnějšího světa, protože jakmile jednou pošlete své obrazy ven, vytvořili jste jim cestu, kudy se k vám mohou vrátit.

Sledujte, co vysíláte k ostatním lidem. Přijímáte je lásky­plně, bez kritizování či ponižování? Usmíváte se na ně? Cho­váte se přátelsky a umožňujete jim, aby ze sebe mohli mít dobrý pocit? Nebo se nijak neprojevujete a nepotvrzujete je? Když přijímáte druhé lidi, dokonce i jen telepaticky (tedy ve vaší vlastní mysli), pomáháte jim nalézt jejich vyšší já. Uvidíte, že ostatní pak budou láskyplněji přijímat také vás.

 

Vaše přesvědčení o světě vám vytvářejí realitu, kterou budete zažívat

 

Může k tomu docházet na velmi jemné úrovni. Když si na­příklad myslíte, že vás lidé neberou takové, jací jste, a že se musíte velmi snažit, aby s vámi byli spokojeni, pak si takové lidi do svého života přitáhnete. Nakonec se možná budete stýkat i se svými přáteli jen tehdy, když jsou unavení a nemají chuť dávat. Cokoli považujete za pravdu o svých přátelích nebo jiných lidech ve vašem životě, to si vytvoříte jako svou zkušenost s nimi. Říkáte-li si například „tento muž je ke mně milý a citlivý," vytvoříte si to ve vašem vztahu.

Abyste se posunuli na novou úroveň sebelásky, začněte si všímat, co považujete za pravdivá fakta o fungování světa. Myslíte-li si, že svět je chladný a nehostinný, nebo že se mu­síte o všechno usilovně snažit, pak vám toto přesvědčení zne­možňuje milovat sebe sama. Přesvědčení je to, co pokládáte za pravdu o realitě. Možná si říkáte: „Pravda je, že když se směji na lidi, usmějí se oni na mě." To může být vaše realita, ale ne realita druhých. Díky tomuto svému přesvědčení se totiž opravdu můžete podvědomě obracet a smát se pouze na ty, kteří váš úsměv opětují. Pokud věříte, že se na vás druzí nikdy zpátky neusmějí, budete si automaticky vybírat a smát se na lidi, kteří vám úsměv nikdy nevrátí.

Chcete-li zažívat svět, který o vás má zájem a podporuje vás ve vašich představách o sebelásce, začněte si všímat, co si o světě říkáte. Své zkušenosti s lidmi i svůj svět můžete změnit tím, že změníte svá očekávání. Někdo řekl: „Svět možná není spravedlivý, ale je přesný," což znamená, že vše, co jste dostali, je přesně to, v co jste věřili a co jste očekávali, že dostanete. Pokud máte profesi, o níž víte, že se s ní těžko vydělávají peníze, když si říkáte: „V naší branži si vydělá jen málokdo," vytvoříte si to jako skutečnost ve svém životě. Držíte se urči­tého názoru na realitu a taková bude i vaše zkušenost, nejen ve vaší vlastní kariéře, ale i s lidmi, s nimiž se budete ve své pro­fesi setkávat. Stačí jen změnit očekávání toho, co se má stát, a budete žít v jiném světě.

Další z kvalit sebelásky je odpuštění. Někteří z vás si stále připomínáte staré věci a znovu a znovu zažíváte zlobu. Zlobíte se možná na sebe, nebo na někoho, kdo vás zklamal. Vyšší já umí odpouštět. Když lpíte na čemkoliv - na zlobě, uraženosti, na negativním pocitu vůči druhému - udržujete si to ve své auře. Člověk, na kterého se zlobíte, tím bude ovliv­něný, ale ne tolik jako vy. Vše, co cítíte vůči druhým, sedí ve vaší auře a funguje jako magnet přitahující ještě více téhož. K odpouštění existuje rozhodně dobry důvod - pročišťuje a léčí vaši auru.

Sebeláska zahrnuje také pokoru, tedy sebevyjadřování vy­cházející ze srdce a ne z ega. Pokora říká: „Jsem otevřený/á. Jsem ochotný/á naslouchat. Možná neznám všechny odpo­vědi." Pokora je jednou z vlastností, které vám umožní více přijímat, protože vede k otevřenosti. Pokora neznamená nedo­statek sebevědomí, ale hlubokou víru a důvěru v sebe sama.

 

Pokoru mohou projevovat pouze lidé, kteří mají dobry pocit ze sebe sama.

 

Lidé jednající arogantně a s chladným sebevědomím po­strádají právě ty vlastnosti, které se snaží předvést. Lidé, kteří milují sebe sama, se projevují velmi láskyplně, velkoryse a las­kavě; své sebevědomí vyjadřují skrze svou pokoru, umění od­pouštět a vše pojmout. Když potkáte lidi, kteří působí velmi moudře, přitom ale ponižují druhé, odmítají přátele a vyvolá­vají v lidech špatný pocit ze sebe sama, můžete si být v klidu jistí, že nemilují sami sebe, i kdyby jejich slova a učení zněla sebelíp.

K sebelásce patří víra v sebe, důvěra v to, kdo jste, a ochota podle toho jednat. Nestačí svou víru a důvěru jen cítit; potře­bujete ji prožívat také ve svém vnějším světě. Jste fyzickou bytostí a vaše radost pramení z toho, že kolem sebe vidíte věci odrážející vaši vnitřní krásu - zahradu, květiny, stromy, váš dům, řeku. To vše je odměna za to, že jste si věřili a jednali tak, že jste následovali svou cestu a vizi svými činy. Konečnou výzvou sebelásce je jednat podle ní, mluvit tak s lidmi a vytvo­řit si na světě své nebe na zemi.

Nestačí lásku jen dávat a vyzařovat; milovat sebe sama zna­mená lásku také přijímat. Když rozdáváte lásku, ale lidé ji ne­dokáží přijmout, nemá kam jít. Jste-li ochotní přijmout lásku druhých, prokazujete jim velikou službu.

 

Jeden z největších darů, který můžete lidem dát, je otevřít se jejích lásce k vám.

 

Jakýkoliv vztah mezi mužem a ženou, dvěma muži nebo dvěma ženami bude úspěšný jen do té míry, do jaké dokáží vzájemně přijmout lásku toho druhého. Když váš partner přijímá jen padesát procent z toho, co jste mu nebo jí dali, předali jste ve skutečnosti jen polovinu. Vrátí-li vám tuto po­lovinu a vy z ní dokážete přijmout zas jen polovic, máte na­zpět čtvrtinu toho, co jste dali, a tak bychom mohli pokračo­vat. Výsledkem je, že máte jeden od druhého stále méně a méně lásky. Chcete-li mít ve svém životě více lásky, buďte ochotní přijímat dary, oběti lásky, přátelství a podporu od ostatních lidí.

Chcete-li přivést do svého každodenního života své vyšší já a více milovat sebe sama, vyberte si některou z vlastností duše, a kdykoliv budete mít chvilku času, zamyslete se nad ní. K vlastnostem duše patří: mír, úcta, pokora, harmonie, ra­dost, velkorysost, zdraví, hojnost, svoboda, klid, síla, integ­rita, důstojnost, respekt, soucítění, odpuštění, vůle, světlo, tvořivost, půvab, moudrost a láska. Tím, že o těchto kvalitách budete přemýšlet a meditovat, budete si je magneticky přita­hovat do své aury, rozšíříte je v sobě a přivoláte si za ně uznání druhých. Na cokoliv myslíte, takoví jste. Když si každý den vyberete jednu z vlastností svého vyššího já, zahloubáte se nad ní a identifikujete se s ní, vytvoříte si ji jako prožitek sebe sama.

Milovat se předpokládá respektovat se a žít své vyšší po­slání. Vážíte-li si sebe sama, svého času, lásky a vizí, budou si jich vážit také ostatní. Před schůzkou s přáteli se ptejte, jaké nejvyšší poslání můžete společně vytvořit. Váhali jste někdy na návštěvě s odchodem, protože jste nechtěli urazit hosti­tele, ačkoliv byste sami byli nejraději už doma? Pokud ano, vá­žili jste si víc jeho než sebe. Telepaticky jste k němu posílali zprávu, že nemusí mít v úctě vás ani váš čas, a neměli byste být proto překvapení, že časem bude považovat vaši přítom­nost za samozřejmost. Kdykoliv si vážíte a respektujete sebe sama, mluvíte o sobě pravdivě a svým jednáním ukazujete, kdo opravdu jste, pak nejenže rozvíjíte své „já", ale pomáháte svým příkladem také druhým. Neschopnost říci lidem „ne" odráží názor, že pocity druhých jsou důležitější než vaše, jejich práva významnější a jako taková by měla být brána v úvahu první. Když takto jednáte, vytváříte si vnitřní energe­tické bloky zadržující nevoli, zlobu a ublíženost, které pak sedí ve vaší auře a přitahují vám ještě více téhož.

Milování sebe sama vychází ze srdce, z jemného jednání a z rozdávání bezpodmínečné lásky. Někteří lidé si myslí, že mít se rád znamená dát najevo svou silu a prosadit svou vůli agresivním způsobem popírajícím práva druhých. Setkali jste se s lidmi, kteří jdou za svým a nezajímá je, jak svým jedná­ním působí na ostatní. Říkáte jim nemilosrdní. Obdobně agresivní můžete být často sami k sobě, když nějaká vaše vnitřní část dominuje a vládne ostatním.

Vůle se někdy chová, jako by byla váš nepřítel; působí na vás silou, směruje vás a nutí k nejrůznějším věcem. Můžete z ní mít pocit, jako by nad vámi stál rodič a ke všemu ještě můžete mít dojem, že věci, ke kterým se vás snaží přinutit, jsou pro vaše nejvyšší dobro. Možná se na sebe neustále zlo­bíte, že nemáte větší pořádek, nebo že jste ještě nezačali s něčím, co dlouho odkládáte. Možná si děláte dalekosáhlé seznamy věcí, které musíte udělat, a cítíte se špatně, když je nedodržíte. Tím dáváte za pravdu své vůli a odsuzujete jiné své já - to, které se jí staví na odpor. V takovém případě jdete vůlí proti svému já. Váš vnitřní odpor mohlo vytvořit vaše vyšší já, aby vás odvedlo od určitých věcí nebo nasměrovalo do jiných dveří.

Spojíte-li svou vůli se srdcem a budete ji používat k tomu, aby vám pomohla jít cestou, kterou milujete, může vám po­moci prohloubit vaši sebelásku. Vůle dokáže směrovat vaši pozornost. Když ji zapojíte do toho, co děláte s láskou, vaše možnosti nemají hranic a není překážek, které byste nemohli překonat. Všimli jste si, že když jste se věnovali něčemu, co milujete, třeba svému oblíbenému koníčku, pracovali jste bez problémů tak dlouho, dokud jste to nedokončili, a lehce jste řekli „ne" všemu, co by vás rozptylovalo? Vůle je síla podobná řece, s níž můžete bud' plynout, anebo se můžete snažit plavat proti proudu. Můžete ji využít buď k tomu, aby vás volala a zvala na vaši vyšší cestu, anebo abyste se neustále trestali za své zdánlivé přestupky. Který z těchto dvou přístupů vás moti­vuje? Pomáhá vám vaše vůle více milovat sebe sama tím, že obrací vaši pozornost na cestu vyššího poslání a vytváří vám záměr a motivaci k činům?

 

A ještě něco: neberte sami sebe tak vážně.

 

Smějte se a hrajte si. Když se věci nedaří, není to konec světa. Humor je snad nejlepší branou k opravdové sebelásce. Schopnost smát se, usmívat se na lidi kolem a dívat se na po­tíže s nadhledem je rozvinutá dovednost. Ti, kdo vycházejí ve svém jednání z vyšší úrovně sebelásky, mají často velmi dobry smysl pro humor, jsou vtipní a s chutí vyvolávají dětskou hra­vost také v ostatních. Umí být spontánní, každou chvíli na­jdou důvod smát se a dokáží vzbudit pocit uvolnění a štěstí také v druhých.

Až se budete příští týden dívat na lidi ve svém životě, ptejte se (bez jakéhokoliv posuzování), jestli mají rádi sami sebe. Máte-li ve vztahu s nimi jakékoliv potíže, zamyslete se, čeho se tyto potíže týkají, a ptejte se, jestli mají tito lidé rádi sami sebe v této oblasti jejich života. Pošlete jim své soucítění, aby je mohli použít jakýmkoli způsobem k vytvoření svého vyššího dobra, a radujte se z lásky, kterou jste právě vyslali, protože se k vám vrátí a budete ji moci využít pro své nejvyšší dobro zase vy.