Co je to duchovní léčení?

 

 

 

 

Stále znovu se objevují zprávy o duchovním léčení a duchovních léčitelích. Nechávají však bez odpovědi otázku „Co vlastně duchovní léčení je?“. Johanna Arnoldová, léčitelka z Mnichova, se touto otázkou zabývá už mnoho let. Věnuje zvláštní pozornost léčení na Filipínách a snaží se vytvořit přehled existujících léčitelských metod a fenoménů, které se označují pojmem „duchovní léčení“.

V roce 1972 jsem podnikla se skupinou lidí hledajících vyléčení cestu k duchovním léčitelům na Filipínách. Tehdy se v německém tisku začaly objevovat první reportáže působící značně neuvěřitelně. Jednou hovořily o zázračných uzdraveních, jindy zase o podvodu. Protože je na každém šprochu pravdy trochu, chtěla jsem si udělat vlastní názor na místě. To, co jsem na Filipínách zažila, bylo právě tak působivé jako neuvěřitelné a nelogické, tedy nezařaditelné pomocí rozumového vysvětlení evropského způsobu myšlení. Například prostřednictvím spirituálních sil se na pacientech provádějí chirurgické operace bez použití nože.

Tento druh „duchovního léčení“ je ale jen jednou z možností. Často vůbec nevíme, o jaké léčivé procesy se vlastně jedná.

Mluví-li se o „duchovním léčení“, je nutné si nejprve vysvětlit význam slova „duch“. Ve slovníku najdeme celou řadu významů: nadání, dech, dech života, duše, život, rozum, úsudek, emoce, atd. Ale nadání je přece jen nadání, duše je duše, rozum je rozum. Co je ale duch?

Pozoruhodný výklad pro slovo duch se nalézá ve Websterově slovníku (Webster’s Dictionary). Jeho definice poukazuje na to, že anglické slovo „spirit“ je odvozeno od latinského „spiritus“. „Spirare“ znamená „dýchat“. Slovo „duch“ se podle Webstera vztahuje na ducha jakožto životní princip člověka. Podle tohoto vysvětlení je duch také život; to je výklad, jaký můžeme nalézt i v alchymistické literatuře.

Duch je tedy život ve všeobecném smyslu. Vztaženo v užším smyslu na člověka se duchem míní jeho vnitřní živé jádro duchovní podstaty. Toto duchovní jádro nemůže onemocnět, může být jen potlačeno a omezeno ve svém rozvoji.

Podle toho znamená „duchovní léčení“ léčení z duchovního bytostného jádra léčitele a jeho schopnost přitahovat jemnější energie a předávat je nemocnému toužícímu po uzdravení. Neboť všechno duchovní je magnetické; podle Goetheho je to „síla, která drží svět pohromadě v jeho duši“.

Pak tedy lze pod pojem „duchovní léčení“ zařadit tři zcela odlišné oblasti:

• mentální léčení• magnetické léčení • spirituální léčení.

 

 

Mentální léčení

 

Mens sana in corpore sano – stará řecko-latinská poučka, že zdravý duch žije ve zdravém těle a obráceně: prostřednictvím zdravého ducha získáme zdravé tělo.

Co se tím myslí? „Duch“ se v tomto citátu vztahuje na rozum a na myšlenkovou činnost našeho velkého mozku. Mnohé myšlenkové impulsy, které jsme během svého života přijali buď z vnějšího prostředí nebo jsme je sami vyvinuli ze svého nitra, jsou uložené v našem podvědomí, odkud je můžeme podle potřeby vědomě nebo i nevědomě vyvolat. Dřívější odložené myšlenkové impulsy mohou však být v protikladu s našimi postoji současnými, a proto mohou vyvolávat silné konfliktní situace. Taková rozpolcenost může být tak silná, že postižená osoba přežije jen tak, že tento impuls násilně potlačí. Takový konflikt se může projevit také na tělesné úrovni.

Herbert Fritsche například popisuje případ mladého muže, u něhož se dostavovaly nevysvětlitelné projevy obrny pravé ruky, aniž se našla tělesná příčina nemoci. Během terapie se ukázalo, že měl silnou zlost na svého nadřízeného, kterého by nejraději udeřil pěstí do obličeje. Následky takového činu by však byly pro něj i jeho kariéru katastrofální. Konflikt byl tak silný, že se s ním muž nemohl smířit ani jej vyřešit, a proto se projevil tělesně v podobě křečovitého stažení a symptomů obrny. Tento případ patří do oblasti psychosomatických onemocnění. Emoce jako nenávist, zlost, hněv či vztek způsobují spontánní změny složení našich tělesných tekutin prostřednictvím žláz s vnitřní sekrecí. Při pokusech na zvířatech se zjistilo, že sliny rozzuřeného člověka mohou mít smrtelný účinek(!).

Každý z nás může sebekriticky dojít k závěru, že takové emoce mohou být vyvolány jen odpovídající myšlenkovou činností. Mentální terapie se tedy zaměřuje na nahrazení destruktivních myšlenek vyvolávajících onemocnění myšlenkami konstruktivními a pozitivními. Neboť myšlenky jsou účinné síly – právě tak jako vyslovené myšlenky, tedy slova. Tak někdy slýcháme říkat: „Co jsi řekl, mě velmi ranilo“.

Proč si ale necháváme ubližovat? Proč si opakujeme stále dokola, co jsme slyšeli, až z toho nakonec skutečně onemocníme? K pochopení těchto souvislostí směřuje mentální terapie, která pracuje s uvědomováním, autosugescí, „pozitivním myšlením“ a uvolňovacím tréninkem. Snaží se dosáhnout toho, abychom vinu nepromítali do vnějšího prostředí, ale abychom změnili nás samotné a naše „mentální“, tedy myšlenkové postoje.

 

 

Magnetické léčení

 

Nyní se dostáváme do oblasti, v níž působí síly, které sice nevidíme, ale jejichž účinky dokážeme rozpoznat.

Za všemi fyzickými formami stojí síly, jež působí na hmotu a podrobují ji neustálým změnám. Pomysleme na odliv a příliv, který vzniká neviditelným působením Měsíce na silové pole Země. Vše, co existuje ve světě fyzických forem, existuje v polárních protikladech: muž – žena, den – noc, světlo – tma, pořádek – chaos, atd. V tomto polárním napěťovém poli pozitivního a negativního se vyvíjí život.

V tělesných procesech látkové výměny vytváří každé přeskupení iontů elektrické napětí. A všude, kde vládne napětí, se také setkáváme se silami magnetismu, tedy přitahováním a vzájemným pronikáním. Všechny žijící buňky se tak stávají malými elektromagnetickými oscilačními obvody a vytvářejí elektromagnetické záření. Neexistuje žádná nemoc, na níž by se nepodílely elektromagnetické proudy v našich buňkách. Werner Heisenberg, známý fyzik, řekl: „Magnetická energie je elementární energie, na níž závisí celý život organismu.“

Příroda sama nám ukazuje, že magnetismus působí silami, které organizují a usměrňují, a dá se nalézt jen tam, kde vládne pořádek, a ne chaos. Jednoduchý příklad, který zná každý ještě ze školních lavic: položme ocelové piliny na list papíru a přejeďme pod ním magnetem v jednom směru. Piliny se uspořádají jednotným způsobem podle směru magnetického pole. Samotný magnet se skládá z drobných elementárních magnetů, které jsou uspořádané řetězově za sebou. Rozlišujeme přitom kladný a záporný magnetický pól. Nemagnetické železo je například jen potenciálně magnetické. V něm jsou elementární částečky neuspořádané. Neleží v jednotném směru, a proto se do okolí neprojevují žádným účinkem. Položíme-li však železné kolejnice na delší dobu ve směru zemského magnetického pólu, po nějaké době se zmagnetizují.

Dostatečná míra vlastního magnetismu je pro každého člověka životně důležitá, protože pouze prostřednictvím uspořádaného magnetického pole těla a přitažlivé síly magnetického vyzařování můžeme z kosmu získávat určité životní síly. Příliš mnoho tělesného elektrického napětí je naproti tomu také životu nebezpečné, neboť důležité kosmické životní síly odpuzuje.

Magnetismus je přenositelný, jak jsme viděli na příkladu železné tyče. Nejinak je tomu u lidí. Existují osoby, které mají takový nadbytek vlastního magnetismu, že jej mohou předávat ostatním osobám, zvláště slabým a nemocným. Přenosem magnetické síly se magnetické pole nemocného znovu uspořádá a tím se dostane do stavu, v němž může opět samostatně přitahovat potřebnou životní sílu.

Franz Anton Mesmer (1734–1815), narozený v Meersburgu u Bodamského jezera, účinné síly magnetismu, používaného k léčení pacientů, nově objevil a zkoumal. Je důležité pochopit, že magnetismus je polarizovaná fyzikální síla, nikoli samostatná léčivá síla. Přechody ke spirituálnímu léčení jsou však plynulé a používání magnetického léčení může být prvním krokem ve vývoji léčitelských schopností.

Magnetismus se přenáší „přiložením rukou“, jak se o tom mnohokrát zmiňuje bible. Tento druh léčení je prastarý, jak dokazují například obrazy na starých egyptských reliéfech. Přikládání rukou se řídí podle magneticky negativních (m–) a magneticky pozitivních (m+) pólů, přičemž i na těle člověka se stejně jako u Země rozlišují póly m– a m+. Víme, že stejné póly se odpuzují a opačné se přitahují. Zde je třeba doplnit, že k udržení zdravého magnetického pole je velmi podstatná poloha při spaní. Zemský magnetický jižní pól se nachází ve směru geografického pólu severního a zemský magnetický severní pól se nachází ve směru geografického pólu jižního. Poněvadž hlava člověka je m+, je pro spánek nejvhodnější poloha s hlavou na sever a s nohama na jih. Organismus se tak může sám nabít zemským magnetismem. Protože je levá strana člověka m– a pravá strana m+, byla by možná také poloha s hlavou na východ a nohama na západ.

O mnohých terapeutech, kteří léčí pomocí magnetismu, je však také známo, že umějí také „léčit na dálku“. Léčitel ovšem potřebuje v nějaké formě navázat s pacientem kontakt, ať již prostřednictvím jména pacienta, jeho fotografie nebo nějakého předmětu denní potřeby. Nakolik se při takovém léčení na dálku, při němž léčitel nalezne nemocný orgán, přenáší i magnetická síla, se dá jen těžko zjistit. Pravděpodobně se jedná o přenos ještě jemnějších frekvencí nebo životních sil, které neumíme fyzikálně postihnout. V každém případě se však přenos uskutečňuje prostřednictvím myšlenkových sil.

Paranormálně (tedy mimořádně) nadaní citliví lidé dokáží taková spojení navázat úmyslně. Dokazují to mnohé případy zřetelného zlepšení zdravotního stavu nebo vyléčení symptomů nemoci zásahem na dálku, i když o něm pacient nic nevěděl. Fenomény léčení na dálku ukazují plynulé přechody od magnetického ke spirituálnímu léčení. Duchovní léčitelé, kteří úspěšně provádějí léčení na dálku, jsou velmi často lidé se silným léčivým magnetismem.

 

 

Spirituální léčení

 

V dřívějších dobách existovalo těsné propojení mezi náboženstvím a lékařstvím. Kněz a lékař v jedné osobě byl svým náboženským směřováním způsobilý vejít ve spojení se silami, obyčejným smrtelníkům nepřístupnými. Například během „chrámového spánku“, praktikovaného ve starém Řecku, se po půstu a modlitbě navazoval kontakt s vyššími úrovněmi bytí. Ve stavech podobných transu pak docházelo k pochopení příčin nemoci a pochopení možností jejího vyléčení.

Mnozí zakladatelé náboženství, proroci a „svatí“ byli obdařeni léčitelskými schopnostmi. Fenomén spirituálního léčení spočívá ve skutečnosti, že se léčitelé dokáží stát průplavem pro energie z jemnějších oblastí bytí; předpokladem je přitom náboženský postoj k životu a velmi eticky orientovaný způsob života léčitele. Spirituálního léčitele můžeme přirovnat k transformátoru, který přeměňuje energie s vyšším napětím na energie nižšího napětí, aby je mohl pacient přijmout beze škody. Jako transformační místa pro tyto energie slouží určitá energetická centra (ve staroindických spisech nazývaná „čakry“), která jsou propojena s příslušnými nervovými centry v oblasti hlavy a podél páteře. Z knihy „Theosophia Practica“ známého mystika Johanna Georga Gichtela (žáka Jakoba Boehma) usuzujeme, že tato centra byla známá také v Evropě.

Doktor Hiroši Motojama z Tokia vyvinul speciální přístroje, aby zjistil podstatu duchovního léčení známého z Filipín. V učení o akupunktuře se traduje, že tělem procházejí rozličné dráhy, v nichž obíhá „životní síla“ zvaná „čchi“. Dr. Motojama zjistil, že duchovní léčitelé přijímají energii výše zmíněnými centry. Tato energie se pak rozvádí meridiány, známými z akupunkturní nauky, do špiček prstů, odkud cíleně vychází jako laserový paprsek z těla a je namířen na pacienta. Ve srovnání s výsledky pokusů u průměrných lidí se výsledky testů duchovních léčitelů podstatně odlišovaly.

 

Operace bez ran

 

Když časopis Stern (2/1982) uveřejnil článek o filipínských duchovních léčitelích, v němž se dostaly ke slovu také hlasy mluvící o podvodu a pověrách, vyjádřil se k tomu filipínský léčitel Dan Acierto: „Chcete všechno měřit kritérii svých přírodních věd a vycházíte z toho, že Vaše úroveň vnímání skutečnosti je stejná jako naše. Než byste připustili zakolísání vašeho světonázoru, raději nás obviňujete z podvodu a šarlatánství.“

Skutečnost, že podvod a šarlatánství se nedá vyloučit ani zde, stejně jako v žádném jiném oboru, nemění nic na podstatě základního fenoménu, který nás vyzývá k zamyšlení nad naším materialisticko-mechanickým světonázorem: „V mnoha, někdy i velmi odlehlých místech bližšího a širšího okolí Manily provádějí domorodci z křesťansko-spirituálního sdružení komplikované operace na všech orgánech lidského těla. Operace trvá průměrně 3 až 5 minut. Operující dokáže v jednom dni provést až 200 operací. Operace jako taková probíhá pro pacienta zcela bezbolestně bez jakékoli sterility a anestézie, tedy bez umrtvení. Pacient je během operace při plném vědomí a může se bavit s operujícím i se všemi přítomnými přihlížejícími. Operace je prováděna jen holýma rukama bez chirurgických nástrojů. Tkáň se otevře pohybem hřbetu ruky operujícího nebo dotykem jeho prstů. Krev z otevřené rány se ihned sráží a jen malé množství krevní plazmy pokrývá okolí rány. Za několik okamžiků vynáší ruka operujícího na denní světlo příčinu trápení. Zhnisané slepé střevo, rakovinné tkáně, myomy různých velikostí, úlomky kostí po úrazech, žlučové kameny, vředy napadené části střev, tukové tkáně, krevní sraženiny a tak dále. Ohniska nemocí se oddělují špičkami prstů a odkládají do mísy k veřejnému prohlédnutí. Při vytažení ruky se rána s mlaskavým zvukem zacelí – bez jizvy. Pacient je očištěn vatou od zbytků krve, opouští operační stůl a může se ihned bez újmy věnovat jakékoliv činnosti. Ve většině případů se pacient cítí již bezprostředně po zákroku osvobozen od svých bolestí a utrpení a může jít vyléčen domů; v ostatních případech dojde ke zmírnění utrpení, ale ne k uzdravení. Žádný člověk však nikdy během operace nebo bezprostředně po ní neumřel.

Všichni tito „spirituální operující“, jak se nazývají, se vyznačují hlubokým křesťanským postojem. Všichni udávají, že to nejsou oni, kdo tyto operace nebo uzdravení vykonávají, nýbrž duchovní bytosti náležející k onomu světu. Jim se pouze propůjčí jako nástroj pro jejich blahodárný zásah do našeho hrubohmotného světa. Každý operující popírá, že by sám měl takové schopnosti.

 

Jak to můžeme vysvětlit?

 

Jedno z možných vysvětlení nám nabízí příklad z říše přírody: postavíme-li sklenici vody na magnet s polem o síle 1000 gaussů, zmenší se za tři až pět minut povrchové napětí vody o cca 18 %. Toto snížení povrchového napětí znamená, že molekuly vody, které byly předtím vzájemně propojeny, se od sebe oddělily. Přeneseno na buněčnou strukturu tkáně by to znamenalo, že působením vyššího magnetismu na organismus s nižším magnetismem by mohlo být elektromagnetické napětí mezi buňkami natolik zmenšeno, že by došlo k oddělení buněk, aniž by se buňky samotné poškodily jako při chirurgickém zákroku. Přestane-li silný magnetismus působit, buněčné struktury se zase ihned spojí, aniž by po zákroku zůstaly jizvy. Protože léčitelé mají zřejmě velmi silný vlastní magnetismus a kromě něj jimi také protéká energie nehmotného druhu, mohlo by v takových dějích spočívat vysvětlení zákroků.

Nabízí se další srovnání: v oblasti techniky a lékařství vzbuzuje stále větší pozornost používání laserů. Laserem lze řezat kovy nebo odstraňovat barevné čmáranice z betonových zdí. V plastické chirurgii se používají lasery, jimiž lze provádět čisté a nekrvácející řezy; rovněž nádory různých druhů se odstraňují svazkem světelné energie.

Budeme-li tyto skutečnosti konfrontovat s průzkumy dr. Motojamy, mohli bychom dojít k názoru, že se věda dostala k parapsychologickým fenoménům mnohem blíž, než si dokážeme představit.

Existuje také domněnka, že při některých zákrocích dochází ke změně pouze u astrálního lidského těla, tedy u jemnohmotného modelu fyzického těla, a časem pak také k uzdravení hrubohmotného těla; tedy pacient se s přibývajícím časem po operaci cítí čím dál lépe.

Léčitelé uvádějí, že účinek na fyzické tělo se dostaví až po určité době. Víme také přece, že psychické zatížení způsobí za určitých okolností organické onemocnění až po určitém čase. Byly popsány případy, kdy pacient se žlučovými kameny už neměl po zákroku duchovního léčitele koliku, ačkoli kameny byly rentgenem stále prokazatelné. Po šesti měsících žlučové kameny zmizely. Doplňme ještě, že podobné operace jako na Filipínách se provádějí i v Brazílii.

Jsem přesvědčena, že věda, která musela díky poznatkům kvantové fyziky svůj světonázor již zcela změnit, nám pomůže k pochopení popisovaných fenoménů také z hlediska rozumového.

Připomeňme si k tomu výrok profesora Maxe Plancka: „Jako fyzik, tedy člověk, který celý svůj život sloužil věcné vědě, výzkumu hmoty, jistě nejsem považován za snílka. A tvrdím po svých výzkumech atomu: neexistuje žádná hmota sama o sobě! Veškerá hmota vzniká a je udržována jen prostřednictvím síly, která uvádí atomární částice do kmitavého pohybu a drží je pohromadě v nejmenší sluneční soustavě – atomu. Poněvadž v celém vesmíru není ani inteligentní ani věčná abstraktní síla (lidstvu se nikdy nepodařilo vynaleznout perpetuum mobile), musíme za touto silou předpokládat vědomého inteligentního ducha. Tento duch je prazákladem veškeré hmoty. Nikoli ta viditelná pomíjivá hmota je reálná, skutečná, opravdová (neboť hmota není bez ducha vůbec nic), skutečností je neviditelný nesmrtelný duch. Poněvadž ale duch sám o sobě nemůže existovat a každý duch přísluší nějaké bytosti, musíme nutně přijmout existenci duchovních bytostí. Protože ani duchovní bytosti nemohou vznikat samy ze sebe, nýbrž musí být stvořeny, nebojím se tohoto tajuplného Stvořitele nazvat stejně, jako tak činily všechny staré kulturní národy na Zemi v předchozích tisíciletích: Bůh.“

 

Léčení jako cesta k pravdě

 

Nakonec je každé opravdové uzdravení „religio“, to znamená vedení zpět k pravdě, k našemu vlastnímu původu a bytosti, a k tomu, kdo nás stvořil.

Když se zamyslíme, nakolik nás mohou ovlivnit a přivodit nemoc naše schémata myšlení, z nich vycházející emoce a pocity a světská orientace, pomůže nám jen vnitřní a úplná přeměna naší vlastní bytosti; zaměření na užitečný, smysluplný život. Neboť i duchovní léčitel pouze urovnává to, co jsme předtím uvedli v nepořádek.

Snad nejslavnější středověký lékař, Theophrastus Bombastus von Hohenheim, zvaný Paracelsus, se ve své době s tímto druhem léčení setkal pravděpodobně také v Evropě. Ve svém díle Philosophia sagax píše: „Nyní vězte ještě o té čtvrté, že ovládá ty, kteří umějí sáhnout do člověka, aniž by ho zranili, tj. aniž by tam byl viditelný otvor, podobně jako když se sáhne do vody a z ní se vyloví ryba a ve vodě nezůstane žádná díra nebo jako když se do vody něco vloží a také tam nevznikne díra. Takový člověk ovládá čtvrtý druh nigromantie, to znamená, že může sáhnout do břicha a něco vyjmout nebo tam něco vložit, a tento druh se pravým jménem nazývá Clausura nigromantica.“

Nekrvavé neoperativní duchovní léčení existuje všude na světě, také v Lourdech jsou například potvrzena spontánní uzdravení nejtěžších kostních zlomenin.

Přijměme tyto fenomény s díkem; mohou nám pomoci, abychom poněkud zpochybnili naši intelektuální a materialistickou orientaci. Kladení otázek, hledání „vyššího smyslu“ – to je cesta, kterou musí jít každý jednotlivec sám od sebe. Ona se dá najít; mimo jiné také díky duchovnímu léčení.