Bylinky a koření

 

Jestřabina lékařská

Naši předkové nalezli pro jestřabinu lékařskou široké spektrum využití. Dnes se využívá pro zlepšení laktace a při diabetu druhého typu.

 

BYLINA PODOBNÁ PLEVELU dorůstá v nekyselé, dobře prohnojené zahradní půdě do značné výšky. Zvláštností jestřabiny na zahrádce je, že chce jakoby utéct ze záhonu, a nejvíce se ji líbí na cestičkách, i když koření spořádaně tam, kam jste ji zasadili. Jestřabina se kamarádí s hlízkovými symbiotickými bakteriemi, které obohacují půdu o dusík, takže je zahrádce prospěšná. Pozor, na nepřikrytém záhonu může zmrznout! Největší výnos dává druhým a třetím rokem. 

 

Bílé, modré, fialové

Květy jestřabiny mají mít správně bílou barvu, nicméně bývají zabarvené do modra nebo světlefialova. V této barvě má bylina stejné vlastnosti, ale nesmí se vykupovat. Nať jestřabiny nejlépe usušíte načechranou v sušárně při teplotě 50 stupňů. Sušit je třeba rychle, nať se snadno zapařuje. Správně nasušené stonky se lámou s praskavým zvukem. Listy ani květy neztrácejí sušením barvu.

 

Podporuje tvorbu mléka

Při podávání nati jestřabiny se zvyšuje dojivost krav až o 30%. Čerstvá rostlina kravičkám nechutná pro vysoký obsah hořčin. Ty ale sušením vymizí. Čaj z nati jestřabiny lze doporučit ke zvýšení tvorby mléka i kojícím maminkám, ale raději ve směsi s dalšími bylinkami, jako jsou kontryhel, fenykl, ostropestřec, kopřiva, přeslička, chmel a bříza. Důležité je vyhnout se pelyňku a šalvěji, které obsahují tujon a mohly by laktaci ukončit.

Někteří autoři jestřabině laktační vliv upírají, ale kojící maminky s ní mají dobrou zkušenost. Zdá se, že fytohormony nebo stopové prvky podporují tvorbu hormonu prolaktinu. U výrazně vyšších dávek ale hrozí nebezpečí předávkování. Zcela postačující jsou jedna až dvě lžičky spařené sušené nati jestřabiny nebo zmíněné směsi, které se nechají vyluhovat čtvrt hodiny ve 2 dcl vody. Pije se 2x až 3x denně.

 

Dobrá pro diabetiky

Jestřabina má příznivý vliv také při cukrovce. A to do té míry, že se jí říká rostlinný inzulín. Doporučuje se opět v kombinaci s dalšími bylinami podobných vlastností: borůvkou, fazolí, pampeliškou a lopuchem. K těm lze v druhé řadě přidat fenykl, artyčok, kopřivu, pupavu, potučnici, šalvěj či pelyněk. Vzhledem k antidiabetickým a zároveň laktačním účinkům se jestřabina může uplatnit u žen s těhotenskou cukrovkou, ovšem při respektování dietního režimu.

 

Na kašel i nervy

Jestřabina lékařská se přidává do směsí užívaných při kašli a potížích CNS, například epilepsii a schizofrenii. Při kašli se k ní přidávají sléz, podběl, divizna, jitrocel, bříza, máta, tymián, lípa a černý bez. V druhém případě se do směsi dává ještě dobromysl, meduňka, srdečník, kozlík, třezalka, chmel, mařinka a černý bez.

Jestřabina zvyšuje objem moči, proto se dříve využívla při zánětech močových cest a otocích nohou. V takových případech se doporučuje kombinovat s bylinami zlatobýlem, břízou, přesličkou, jehlicí, truskavcem, blešníkem a tužebníkem.

 

 

 

Bylinková lékárnička

 

Již naši předkové znali sílu bylinek a používali je na zmírňování nebo k léčbě nejrůznějších potíží a neduhů. Ještě před 200 lety se lidé léčili pouze prostředky z přírody. Dnes se k této staré moudrosti opět vracíme. Mezi tím bylo vědecky dokázáno, že rostliny disponují velkou léčivou silou a že jemná přírodní medicína často pomáhá stejně dobře jako chemicky vyrobené léky. Bylinky nepoužíváme jen v lékařství, ale i v kuchyni. Měli bychom je užívat jako prevenci. Nečekejte až onemocníte. Nikdy nezapomeňte na to, že bylinka není všelék, ale také neuškodí.

 

ZELENÝ ČAJ

Zelený čaj obsahuje látky, které účinně brání tvorbě zubního kazu, je účinný při onemocnění dásní, zpomaluje růst bakterií typu streptococcus mutans. Prokazatelně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a přispívá k ochraně organismu před zhoubnými nádory. Přispívá i ke snížení tělesné váhy, posiluje krevní stěny a snižuje cukr v krvi.

 

CITRÓNOVÁ TRÁVA

Podporuje koncentraci a myšlení. Účinek této byliny je velmi osvěžující. Dokonce snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Citrónová tráva má výrazné citrónové aroma. Neobsahuje kofein.

MÁTA PEPRNÁ

Mátu pěstovali již staří Egypťané. Hlavní účinek této rostliny se projevuje na trávicím traktu, protože máta působí na uvolnění křečí hladkého svalstva trávicí trubice (spasmolytikum) a desinfikuje (zbavuje choroboplodných zárodků). Máta je vhodný prostředek při rozmanitých projevech problematického trávení. Uleví při nadýmání, při nedostatečném vylučování žluči (jako pomocný prostředek se podává při žlučových kamíncích), při křečích v trávicí trubici, při nechutenství. Známý je účinek mentholu na povzbuzení centrální nervové soustavy. Tiší bolest při menstruaci. Odstraňuje bolesti hlavy a zvonění v uších. Využívá se také hojně v aromaterapii.

 

SKOŘICE

Skořice se používá už více než 4000 let. Podporuje chuť k jídlu, snižuje krevní tlak a zlepšuje trávení. Zažívací trakt zahřívá a stimuluje, uklidňuje koliky, průjmy, nevolnosti a nadýmání. Díky dezinfekčním a antibiotickým účinkům ji lze použít i jako prostředek proti nachlazení, kašli a chřipce. Příznivě ovlivňuje metabolismus tuků a cukrů, což je výhodné u pacientů s cukrovkou. Moderní farmakologické výzkumy počínaje polovinou dvacátého století prokázaly antibakteriální, protizánětlivé a antioxidační účinky skořice, a v nedávné době byl prokázán i výrazný účinek antidiabetický.

 

HEŘMÁNEK

Příznivé účinky heřmánku pravého jsou známy již od starověku. Ve Skandinávii byl heřmánek považován dokonce za posvátnou rostlinu a uctíván jako symbol slunce. Preventivně lze heřmánek používat při potížích s trávením a stolicí (zácpy, průjmy). Heřmánek příznivě působí při léčbě zánětů trávícího ústrojí, uvolňuje křeče, působí protizánětlivě, dezinfekčně a potopudně. Pomáhá při nadýmání, ničí jedovaté produkty látkové výměny mikroorganismů jako jsou streptokoky nebo stafylokoky. Bylinka je vhodná při angíně či zánětech v dutině ústní nebo hrtanu (jako kloktadlo). V Matthioliho herbáři je heřmánek popisován jako lék proti zimnicím, nemocem jater, močopudný prostředek a prostředek proti bolestem hlavy.

 

BEDRNÍK ANÝZ

Anýz má za sebou velmi dlouho historii jako léčivá rostlina. Používal se také v Číně a Indii. Význam měl při dehydrataci, při astmatu a nejrůznějších onemocněních dýchacích cest, při všech otravách, při nejrůznějších obtížích souvisejících s trávením, při bolestech, jako projímadlo a v řadě dalších indikací. Zevně se používal nálev, k omývání při onemocněních očí. Dnes plody anýzu používáme vnitřně i zevně. Anýz povzbuzuje činnost všech žláz, účinek protikřečový je silnější než u kmínu a fenyklu. Podporuje správnou činnost střev, tlumí bolestivé křeče střev a působí proti nadýmání. Plod anýzu je známý pomocný prostředek při onemocněních dýchacích cest. Silice se částečně vylučují plícemi (desinfikuje a podporuje produkci hlenu), anetol povzbuzuje činnost řasinkového epitelu dýchacích cest (podporuje pohyb hlenu směrem ven), tento dvojí mechanismus velmi příznivě podporuje vylučování hlenu a tím čistí dýchací cesty. Podporuje vylučování mateřského mléka.

 

MATEŘÍDOUŠKA

Mateřídouška se velmi často používá do čajových směsí proti nachlazení. Skvěle působí při suchém kašli. Velice vhodná je při potížích s trávením spojených s plynatostí a kolikami. Pomůže i při křečích hladkého svalstva. Je doporučována také při chřipce, kterou provází kašel. V poslední době se začala používat i v aromaterapii.

 

MEDUŇKA

Meduňka pomáhá odstranit pocity strachu a mírné úzkosti, dobře působí při stavech nervové vyčerpanosti, nespavosti a lehkých depresivních náladách. Zmírňuje také žaludeční a střevní neurózy, má protikřečové účinky a předchází nadýmání. Meduňka příznivě působí při bušení srdce a srdeční arytmii.

 

 

 

Na jaře vás vzpruží bylinky

 

Pořádná koupel ve vaně, to je potěšení! A s vhodnými přísadami je dokonce užitečná pro tělo. Vanová lázeň mechanicky, teplotou a chemicky působí na pokožku, na níž jsou rozmístěné tisíce biologicky aktivních bodů. Ty všechny najednou vysílají impulzy k vnitřním orgánům. Svaly se uvolňují a nám se zdá, že odpočívá celé tělo, ovšem ve skutečnosti docela aktivně pracuje: zrychluje se krevní oběh, tok lymfy, mozek zpracovává informace ve zrychleném rytmu, žlázy s vnitřní sekrecí vylučují do krve hormony, imunitní systém mobilizuje své vnitřní rezervy.

Zdravému člověku koupel přináší užitek, ale u člověka nemocného to tak jednoznačné už není. Proto pokud trpíte nějakou chronickou nemocí (cukrovka, nemoci srdce a jiné), předem se poraďte s lékařem, jestli si bylinkové koupele můžete dopřát.

 

CO JE K ČEMU

Lázeň s odvarem s bylinkami má protizánětlivé účinky, pomáhá zacelování odřenin a dalších drobných kožních zranění.

Použijte stejný díl květu heřmánku a měsíčku lékařského (Callendula), lipového květu, pupenů nebo listů břízy, máty peprné, šalvěje, pampelišky, vlaštovičníku, kopřivy a podbělu.

100g suchých nebo 600g čerstvých bylinek zalijte litrem studené vody a přiveďte k varu. Asi 10 - 15 minut prohřívejte na mírném ohni, pak přeceďtet přes několik vrstev gázy, vyždímejte a nalijte do vody ve vaně. Odvar je možné připravit také pouze jednodruhový nebo z několika druhů. Všechny uvedené bylinky najednou nejsou nutné. Poradit se můžete ve specializovaných prodejnách zdravých produktů a bylinkářstvích.

ŘEBŘÍČEK změkčí suchou popraskanou pokožku. Zalijte 5 čajových lžiček bylinky 0,5 l vroucí vody a na mírném ohni nechte asi 20 minut zahřívat.

PŘESLIČKA ROLNÍ reguluje krevní oběh a báječně oživuje povadlou, ochablou pokožku.Zalijte 4 polévkové lžíce suchých bylinek 4l vroucí vody a 20 minut nechte zahřívat.

JALOVEC zmenšuje kožní projevy stresu a alergické reakce. Hrst plodů se zalije 3 litry vroucí vody a asi 30 minut se nechá povařit.

VANA S ČAJEM tonizuje pokožku a dodává jí lehké, přirozené zbarvení jako při mírném opálení. 4 kávové lžičky černého čaje spařte sklenicí vroucí vody a nechte asi 10 minut louhovat. Přeceďte a vlijte do vany.

KOUPEL S OCTEM stahuje rozšířené póry a odstraňuje nadbytečné pocení. Do vany nalijte 0,5 l stolního octa (3%) a pohovte si v ní pro krásu a na zdraví!

SILICE (z éterických olejů) - ve standardním dávkování - 3 až 8 kapek na vanu - mají celkový uzdravující vliv na pokožku a celý organismus.

Rada: aby se olej s vodou lépe sloučil, smíchejte ho předem např. s mořskou solí, neparfemovanou pěnou do koupele, medem nebo smetanou.

Když si připravíte koupel poprvé, omezte pobyt v ní na pouhé 2 - 3 minuty kvůli případné alergii.

 

NAČ DÁT POZOR?

V koupelně by nemělo být příliš horko a dusno. Před koupelí vyvětrejte. Zvyšovala by se tak zátěž na srdce a dýchací systém. Pak by se vám mohl narušit srdeční rytmus, zatočit hlava, a jiné...

Lázeň není vhodné si připravit bezprostředně po jídle, ale ani na hladový žaludek.

Neponořujte se do vany až po bradu - oblast kolem srdce by neměla být pod vodou kvůli velké zátěži. Koupel stačí 15 - 20 minut. Po každé proceduře si alespoň půl hodiny odpočiňte a nezabývejte se hned činnostmi spojenými s fyzickou námahou.

 

 

 

Bylinkové čaje pro děti

 

Některé maminky nedají na přírodu dopustit. Než by sáhly po léku, raději hledají pomoc v léčivých rostlinách a plodech. S podáváním bylinkových čajů musí být ale maminky opatrné, protože každá rostlinka může být lék, současně však může miminku způsobit problémy. I proto se bylinky v pediatrické praxi používají méně než u dospělých. Je také třeba dbát na správné dávkování. Řada čajů pro miminka se připravuje v polovičním ředění, než je uvedeno v návodu a nechává se kratší dobu vyluhovat. Ideální jsou dětské instantní granulované čaje, jež jsou běžně k dostání v lékárně a které se snadno připraví rozpuštěním ve vodě.

 

Od narození do 6 měsíců

Miminku do půl roku plně postačí mateřské mléko. Pokud má ale žízeň z důvodu velmi horkých letních dnů, zvýšené teploty, nebo ho trápí bolesti bříška, pak mu maminka může podat trochu čaje. Pro nejmenší děti, většinou již od 1.týdne věku, jsou určeny jednodruhové čaje, především fenyklový - dobře známý pomocník při nadýmání. Nejlepší je, když ho pije i maminka. Čaj podáváme miminku minimálně 20 minut po jídle v množství asi 10 až 20 ml v jedné dávce, kojeným dětem lžičkou nebo kapátkem, aby si nezvykaly na lahvičku. Nápoj má být vlažný. Podávání čajů od 1.týdne věku by měla maminka vždy konzultovat s pediatrem nebo dětskou sestrou.

 

Od půl roku výše

Dítě už má silnější trávicí systém, a může tedy ochutnat i další čaje, například řepíkový - hojí sliznice, někdy je vhodnější než heřmánkový, jenž může vyvolat alergickou reakci, lipový nebo šípkový, který je ideální při zvýšené teplotě - lze ho podávat i chlazený, případně různé ovocné čaje. Vždy je lepší nabídnout miminku jen jeden druh bylinky nebo plodu, abychom zjistili, zda na něj děťátko nemá alergii. U směsových čajů se těžko pozná, která z daných bylinek alergizuje... Čaje nikdy nepodáváme navečer, ale dopoledne nebo před odpoledním spánkem, abychom věděli, že u dítěte neproběhla alergická reakce.

 

Je možno připravený čaj skladovat?

Hotový nápoj - najednou připravené množství 100ml - můžeme skladovat v chladničce několik hodin a z něj potřebné množství vždy odlít. Samozřejmě je nezapomeneme před konzumací ohřát na správnou teplotu... Uskladněný čaj je třeba spotřebovat nejpozději do 24 hodin.

 

Bylinné čaje

Bylinky jsou velmi oblíbené, ale lze se setkat i z názorem, že vlastně ani nepomáhají, ani neškodí. Tento názor je však mylný. Příkladem může být marihuana, což je také bylina, o jejichž razantních účincích nikdo nepochybuje. Bylinky působí komplexně, postupně a většinou ne tak rychle jako například léky.

 

ČAJE, ČAJE, ČAJE

Bylinné čaje rozlišujeme podle počtu obsažených bylin na jednodruhové (monodrogy  a vícedruhové (směsi bylin).

 

Jednodruhové čaje

- tyto bylinné čaje (např.kopřiva, heřmánek, lípa ) se od sebe liší pouze kvalitou a způsobem balení od jednotlivých výrobců. Pokud však není dodržena kvalita bylin, pozitivní účinky čaje se prudce snižují.

 

Vícedruhové čaje (směsi bylin )

- v těchto čajích se využívá vždy několika bylin, které přírodní medicína považuje při konkrétním problému za vhodné (např. pro dobrý spánek, při vysokém cholesterolu, apd.). Pokud se týká obsažených bylinek, na českém trhu se vyskytují ve směsných čajích nejrůznější byliny, a tak se dá říci, že platí přísloví: Není bylina, která by na něco nebyla.

Obsah jednotlivých bylin je možné si přečíst na obalech čajů, přesné váhové poměry bylin však výrobci většinou tají. Je to zejména proto, že právě na výběru bylin a jejich správném poměru závisí účinnost a tím pádem úspěšnost konkrétních bylinných čajů.

Každý výrobce zpravidla pro bylinné čaje používá své osvědčené byliny, proto musí spotřebitelé počítat s tím, že např.dva žaludeční čaje od různých výrobců mohou mít nejen jinou chuť, ale také trochu jiné účinky. Zde by se zákazník při výběru konkrétního bylinného čaje, který chce užívat při svém zdravotním problému, měl rozhodovat nejen podle obalu, ale zejména podle toho, která firma čaje na trh dodává, a zda má s bylinkami dlouholeté zkušenosti.

 

Lahodné a bez chemie

Do oblasti bylinných čajů zatím neproniklo mnoho chemie, výrobci pro své čaje používají pouze sušené bylinky bez konzervačních látek, příchutí a barviv. Výrobci se také snaží, aby jejich bylinné čaje měly příjemnou chuť - zejména u směsí bylin je to umění, neboť některé účinné byliny nebývají zrovna lahodné. Na trhu proto existují i ochucené bylinné čaje. U bylinných čajů však rozhoduje především účinnost a schopnost pomoci s daným zdravotním problémem, chuť se posuzuje většinou až na druhém místě. Bylinné čaje se každopádně doporučuje pít neslazené.

 

Pro vyvážený pitný režim

Bylinné čaje jsou pro lidský organismus ideálním nápojem a lze je využívat jako součást pitných režimů. Při pití čajů je však vždy nutné dodrřovat návody výrobců pro užívání, právě vzhledem k obsahu některých účinných látek.

Bylinné čaje mají ještě jednu velkou výhodu, zejména v současné době, kdy řada lidí usiluje o zhubnutí - nejen že nezatíží vaše tělo zbytečnými kaloriemi, ale obsahují minerály, vitamíny a celou řadu přírodních látek prospěšných pro zdraví, které lidské tělo velmi dobře využije. Bylinky nezanechávají v těle žádné reziduální (zbytkové) látky a velmi dobře čistí organismus.

 

 

Heřmánek pravý

 

Pro své silné dezinfekční a protizánětlivé účinky se rostlina s typickým sytě žlutým středem a bílými lístky stala všelékem a nevyhnutelnou součástí mnohých čajových směsí. Heřmánek pravý (Chamomilla recutita), známý též pod lidovými jmény kamilka, rumánek, marunka či slunéčko, patří k nejznámějším darům přírody. Je to jedinečná žlutá barva, kterou heřmánek na louce upoutává pohled člověka.

 

Hojivý chamazulen

Hlavní účinnou složkou heřmánku je modrý éterický olej obsahující chamazulen (azulen), který má příjemnou relaxační vůni. Díky němu má heřmánek výrazný protizánětlivý účinek, působí antisepticky (dezinfekčně) a urychluje hojení.

 

Pohlazení pro pokožku

Při zevním použití ve formě obkladů, mastí či olejů má široké uplatnění při péči o pokožku. Pomáhá například v boji s plísněmi, při zánětech či ekzémech, poslouží při hojení vředů, ran a popálenin. Často tvoří základ bylinných koupelí a s oblibou se využívá i v kosmetice. Pleťové vody s obsahem heřmánku jsou vhodné zejména k ošetření suché a vrásčité kůže. Ženy používají heřmánek také na bolestivé bradavky a do sedacích koupelí, protože příznivě působí na ženské orgány, uklidňuje cystitidu (zánět močových cest) a hemoroidy.

 

Na tělo i na duši

Nádherně dožluta zbarvený čaj působí příznivě na trávení i na nervovou soustavu. Využívá se proto hojně při trávicích obtížích - ničí choroboplodné bakterie v trávicím traktu, tiší křečovité bolesti, uvolňuje hladké svalstvo celého těla a zmírňuje napětí. Pomáhá při léčbě průjmu i zácpy a vhodný je zejména při obtížích souvisejících se stresem.

Účinný je též při horečce, chřipce, nachlazení a kašli. Často tvoří základ inhalačních směsí a silnější heřmánkový čaj se dá použít jako ústní voda a kloktadlo.

Heřmánek je velkým tišitelem bolesti. Je možné ho použít při bolestech hlavy, migrénách a bolestech zubů.

 

Sběr a sušení

U nás roste u cest, na loukách a pro průmyslové zpracování se pěstuje na polích.

Květ heřmánku se sbírá od května do září za suchého počasí 3.-5. den po rozvinutí květních úborů. Maximální výtěžek silice dává v době plného rozvinutí, ale v tu dobu ho nelze sklízet, protože by se úbor rozpadl. Květní stopky nemají být delší než 2 cm. Suší se v tenkých vrstvách rychle ve stínu. Drogu zbytečně neobracíme, protože se lehce drolí. Má příjemnou kořenitou vůni a poněkud nahořklou chuť.

 

 

Inhalační bylinná směs

 

Poslouží při chřipkových nemocech, prochladnutí a sinusitidě. Hlavními složkami směsi jsou květ heřmánku, ibišku i nať majoránky. Na doplnění můžeme přidat některé z dalších bylin příznivě působících na dýchací orgány jako řebříček, máta, plicník, podběl, mateřídouška, divizna, sléz, fialka či prvosenka.

Deset lžic směsi dáme do dvou až tří litrů vody, a když začne vřít, odstavíme a necháme stát - zapařit pod poklicí. Znovu pak přivedeme k varu, odstavíme z ohně a nejlépe pod lněnou nebo bavlněnou pokrývkou hluboce vdechujeme výpary střídavě nosem a ústy, dokud jsou teplé až horké - což může trvat 10 až 15 minut. Inhalování opakujeme několikrát denně.

Dětem je vhodné přidat do směsi výrazně větší podíl heřmánku a nádobu s inhalační směsí položit poblíž jejich lůžka, nebo inhalaci zajistit provoněním malé místnosti- například koupelny.

 

 

Souznění s přírodou

 

kožních onemocnění nenahraditelné.

Aloe vera je bohatá na protizánětlivé látky. Obsahuje gumovitou hmotu, která kůži změkčuje, a složku, jež pomáhá zmírňovat bolest a otoky. Obsahuje také látku, která zmírňuje svědění. Tato rostlinka patřící mezi sukulenty působí i na krevní vlásečnice. Ty se rozšiřují, lépe v nich proudí krev a rány se lépe hojí. A aby toho nebylo málo, ničí některé bakterie.

Na co pomáhá - příznivě působí na poškozenou kůži, hlavně při lehčích popáleninách a menších ranách. Také zmírňuje bolesti a svědění při pásovém oparu a pomáhá při léčbě bradavic. Gel z aloe se také používá při léčení zánětlivých kožních projevů při lupénce.

Echinacea je považována za přírodní antibiotikum a prostředek proti infekci. Pomáhá ničit viry i bakterie v těle. Protože stimuluje imunitu, s úspěchem se používá nejenom jako prevence chřipky, ale i při léčení kožních onemocnění spojených se sníženou obranyschopností. Urychluje také hojení povrchových ran a kožních zánětů.

Na co pomáhá - je vhodná na všechny druhy oparů, ale i na lupénku. Její šťáva podporuje léčbu "nežitů", různých abscesů, exemů a popálenin.

Heřmánek má uklidňující účinek. Jeho protizánětlivý, protikřečový a protiinfekční účinek dokáže prospět celému tělu zevnitř i zvenčí. Při zevním použití pomáhá zmírňovat kožní záněty. Obsahuje antibakteriální složky.

Na co pomáhá - urychluje léčbu kožních infekcí. Heřmánkový obklad stačí i na lehčí popáleniny. Čaj přináší úlevu při léčení aft v ústech. Heřmánková koupel krásně uvolňuje, ale také prospívá vysušené a svědící kůži spálené sluncem.

Měsíček lékařský léčivé působení měsíčku se přisuzuje působení fytoncidů, rostlinných antibiotik, která zasahují proti bakteriím a plísním. Kůži zklidňuje, léčí záněty a také podporuje tvorbu nových tkání. Nejznámějším přípravkem s obsahem měsíčku je měsíčková mast.

Na co pomáhá - zevně se měsíček používá na špatně se hojící rány, záněty kůže, spáleniny, vyrážky,a dokonce i bércové vředy. Pomáhá při proleženinách, odřeninách a poškození kůže způsobeném ozařováním nebo sluněním. Je dobrý na popraskané rty, zmírňuje akné a léčí prsní bradavky popraskané při kojení.

Pupalka - za studena lisovaný olej ze semen pupalky dvouleté obsahuje nenasycené mastné kyseliny a také vitamín E, který působí příznivě na cévy, zlepšuje kvalitu vlasů a nehtů a zvyšuje elasticitu a hebkost pokožky. Utišuje svědění, léčí záněty a má také hojivé účinky.

Na co pomáhá - působí příznivě na různé druhy ekzémů, hlavně však na rozsáhlé popáleniny či proleženiny. Kromě ekzémů dokáže pupalkový olej udržet na uzdě i lupénku. Pomáhá i u těžších případů akné: vyčistí pleť a zmírňuje záněty.

Tea tree - jednička v boji s kožními infekcemi se nejčastěji prodává ve formě oleje, krému nebo gelu vyrobených z listů australské rostliny malaleuka, které se říká také australský čajovník nebo tea tree. Užívá se lokálně k léčení infekčních onemocnění kůže. Podle řady studií působí i proti vysoce odolným bakteriím a plísním. Nikdy se neužívá vnitřně!

Na co pomáhá - je ideální k léčbě drobných ran a oděrek včetně kousnutí nebo bodnutí hmyzem. Podporuje hojení menších ran a zdolá i plíseň na chodidlech. Zmírňuje akné a minimalizuje jizvení ran.

 

 

Jak používat bylinky?

 

Bylinky si dnes můžeme koupit prakticky v každé lékárně, a to nejen ve formě čajových směsí, ale i mastí, krémů, nebo dokonce potravinových doplňků. Nezřídka se používají i tinktury z rostlin, masážní oleje, ale také bylinná vína nebo bylinné octy. Nejčastěji však používáme nálevy a odvary, případně masti, protože ty se dají lehce připravit z koupených nebo vlastnoručně nasbíraných léčivek.

Jak na to?

Nálev: Připravíme jej tak, že bylinu lehce navlhčíme a pak přelijeme vroucí vodou. Přikryjeme, necháme asi 15 minut ustát a potom scedíme. Takto připravujeme nejčastěji květy a byliny s obsahem silic.

Odvar: Byliny přelijeme studenou vodou a přivedeme k varu. Vaříme podle druhu 3 - 10 minut, necháme 15 minut ustát a scedíme. Tímto způsobem se připravují hlavně tvrdé části rostlin, kůra a kořeny, ale v některých případech také nať, a někdy dokonce i květy.

Masti: Bylinné masti se nejčastěji připravují tak, že velmi jemně mleté bylinky vmícháme do masťového základu.

 

 

Brambora jako léčivka

 

Brambory zcela běžně zařazujeme do našeho jídelníčku, ale málokdo z nás ví, že jsou i léčivé.

Jistě si z dětství pamatujete dým ze špatně hořící bramborové natě, pečení hlíz brambor ve žhavých uhlících ohníčků a jejich nepřekonatelnou chuť. Co na tom, že sem tam vám mezi zuby křupala spálená slupka s popelem. Ta chuť je zkrátka nezapomenutelná.

Zelené plody nejezte!

Dým z bramborové natě je lehce omamný. Jako většina lilkovitých rostlin (i rajčata), tak i celá bramborová rostlina obsahuje v určitém vývojovém stadiu jisté množství jedovatých látek. Ale není se čeho bát, zralá brambora i rajče jedovaté látky už neobsahuje.

Vyvarujte se však nazelenalých plodů. Požití takových brambor nebo klíčků může vyvolat příznaky otravy ? bolesti hlavy, nevolnost, bolení břicha a malátnost. V tom nejhorším případě může otrava skončit i smrtí.

Pokud sníte jednu zelenou bramboru, nic hrozného se vám nestane. Ovšem bramborové klíčky při jarním a zimním naklíčení působí zažívací potíže.

Nevhodným uskladněním brambor na světle mohou zezelenat, proto se už nehodí k jídlu. Můžete je však využít k další sadbě.

Přidejte kmín?

Je zvláštní, že solamin a další jedovatá látka chakonin, jsou nositeli chuťových vlastností brambor. Pokud by je neobsahovala, vůbec mi nám nechutnala. Teď si určitě říkáte: ?Jak můžete jíst brambory, když obsahuje jedovaté látky, neškodí to vašemu zdraví?? Žádný strach, v hlíze je jich minimální množství, které nezpůsobuje poškození organismu.

?Odborníci? (babky kořenářky, dědkové kořenáři nebo i kuchařky) tvrdí, že pokud vaříte brambory společně s kmínem, jedovatost se zcela utlumí. Mimo to jim kmín dodá vynikající chuť a jeho silice působí proti účinkům solaninu.

Jaké má brambora vlastnosti?

zpomaluje trávení ve střevech
stimuluje peristaltiku a tvorbu šťáv i v prázdném žaludku
navozuje pocit potřeby dalšího jídla až hladu

Tím, že se vyznačuje pomalejší a pravidelnou dodávkou živin, lze její konzumaci doporučit i diabetikům. Ne však na noc!

Ukázalo se, že není-li její trávení podpořeno tělesnou aktivitou, je vaše tělo mírně překyselené, zmáhá ho únava, celkově se zpomaluje, a proto snadněji vznikne stres i deprese.

Nepřevládá-li její množství na talíři, prospívá vašemu trávení. Zlepší tak podmínky pro ostatní hůře rozložitelnou potravu a vlákninu v žaludku.

Další výbornou vlastností brambor je podílení se na tvorbě vitaminu B12 ve střevě. Snižuje hladinu cholesterolu v krvi, a to tak, že k bramborám sníte nějakou zelenou listovou zeleninu (špenát).

Zkušení bylinkáři vyzdvihují schopnost šťávy ze syrové brambory obsahující nestravitelné hydrolyzované škroby. Dokáží nahradit chybějící hlen v trávicích sliznicích a zabránit tak poškození vlastními trávicími šťávami.

Osvědčená aplikace:

50 až 100 ml šťávy z nastrouhané syrové brambory ráno nalačno 15 až 30 minut před jídlem

Tato šťáva má projímavé účinky a uvolňuje křeče v břiše při napětí ve střevech.

V minulosti se brambory využívaly na léčbu kožních ekzémů, ke koupelím při revmatismu, k omývání ran a pro krásu.

Při úporném kašli je vhodné inhalovat páru nad vařenou bramborovou natí.

 

 

Růže šípková

 

Většinou jsou šípkové keře pro každého z nás známé. Šípková růže se vyskytuje planě na nejrůznějších slunných místech. Najdeme ji na mezích, podél polních cest, okrajích lesa, stráních i jinde. Její plody jsou nezaměnitelné a snad jen trny mohou bránit jejich sběru. Většinou jsou větve šípky hojně obsypané a tak není problém si jich nějaké to kilo nasbírat a nasušit jako zimní zdroj vitaminu C, který jak známo posiluje lidský organismus v boji proti častým zimním virózám. Právě teď dozrávají.

Sběr a sušení

Za sběrem vyrážíme za slunného počasí v době, kdy šípky dozrávají, tedy v září a říjnu. Sbíráme jen pevné oranžové až červené plody. Takové šípky obsahují největší množství vitamínu C. V přezrálých šípcích jeho obsah klesá.
Šípky očistíme, otrháme stopky a sušíme rozložené v tenké vrstvě při teplotě 60°C. Při pomalejším sušení bychom zbytečně přicházeli o cenný vitamín C. Vyšší teplota by zase mohla šípky znehodnotit. Správně usušené šípky mají tmavě červenou až tmavě hnědočervenou barvu a příjemně voní. Měli bychom je skladovat na suchém tmavém místě. Před použitím je můžeme drtit, aby se z nich uvolnilo více účinných látek, ale plody uchováváme raději vcelku, aby se vitaminy neztrácely.
Pro koho je sušení šípků příliš složité, může tento krok obejít tím, že očištěné šípky vloží do sklenice a prosype cukrem nebo zalije medem . Sklenici pořádně napěchujeme. Šípky po čase změknou a budou připravené pro vaření čaje. Nebo můžeme šípky jednoduše zamrazit.

Použití

Používá se celoročně jako zdroj vitaminu C, ale obsahuje i celou řadu dalších prospěšných látek. Jednak jsou to některé vitaminy skupiny B, vitamin K a P a provitamin A. Obsahuje karoteny, flavonoidy, slizy a stopové prvky. Působí mírně močopudně, takže se využívá také při zánětech močových cest a močových kamíncích.

Ze šípků se dá připravovat také kompot, džem, sirup nebo domácí víno.

Šípkový čaj

10 g šípků na 1/2 litru vody

Šípky vložíme do studené vody a necháme asi hodinu stát. Poté čaj přivedeme k varu a necháme ještě 1/4 hodiny vyluhovat. Používáme-li drcené šípky, použijeme jemné sítko na odstranění nežádoucích chloupků z vnitřní části plodu.

 

Med z bezu černého

 

Blíží se čas, kdy pokvetou bezy a bylo by škoda toho nevyužít. Vyrobte si domácí med na snížení krevního tlaku.

Recept:
25 květů černého bezu
1 citron bez kůry
1 litr vody
1 kg krystalového cukru
šťáva z jednoho citronu

Květ černého bezu, 1 litr vody a jeden citron bez kůry pokrájený na kolečka se povaří 20 minut, pak se nechá 24 hodin stát. Po 24 hodinách přecedíme přes husté pláténko, přidáme 1 kg krystalového cukru a šťávu z jednoho citronu a vše vaříme do zhoustnutí (konzistence medu).

Užívá se 1 lžička ráno na lačno a 1 lžička večer před spaním jako přírodní lék pro snížení krevního tlaku.

 

 

Tužebník jilmový

 

Tato rostlinka má velké využití, ale protože ji lidé moc neznají, není tolik používána. Dala by se definovat jako tabletka acylpyrinu a antirevmatika v jedné podobě.

Tužebník jilmový je vysoká rostlina mající ráda měkkou, humózní a hodně vlhkou půdu mokřadel a bahnitých potočních nánosů s dostatkem spodní vody. Květy připomínají chomáče chmýří žlutobílé barvy různě poházené po horní části rostliny. Jsou dost podobné černému bezu.

Při sušení tužebník mění své aroma. Nejdříve má nahořklou vůni měnící se do pomerančové. Pokud nemá dostatek vláhy, chřadne a na jeho květ se můžeme těšit marně.

Sbírá se květ a koncová listnatá nať. V období vegetačního klidu i kořen. Sušení musí probíhat za teploty do 40°C, jinak by mohlo dojít k poškození účinných salicylových látek.

Louhováním asi lžíce květu nebo natě ve dvou až třech deci vody po dobu 10 až 15 minut připravíte čaj. Pijete-li ho jako prevenci proti chřipce, nechte vylouhovat účinné látky o hodinu déle o nižší teplotě. Doporučuje se dokonce i několik hodin za studena. Pijte tento čaj dvakrát až třikrát denně. Tužebníkový čaj není vhodný pro lidi, kteří trpí přecitlivělostí na salicyláty a acylpyrin, krevními chorobami (např. hemofilií), malé děti s Reyovým ledvinovým syndromem a vředovými a zánětlivými chorobami žaludku. Salicyláty poněkud překrvují sliznici žaludku.

Jakými účinky se tužebník jilmový pyšní?

preventivní proti chřipce
močopudné
protizánětlivé
analgetické

Tento rostlinný acylpyrin, se využívá při zvýšených teplotách, virózách a chřipkách pro podporu pocení. Je výborným lékem při bolestivosti svalů a kloubů jako přídavných příznaků chřipky. Salicyláty bojují s přítomností virů a mikrobů v dýchacím systému, ve střevech při průjmech a při stavech, kdy je přirozené prostředí střeva (mikroflóra) zničeno působením antibiotik.

Tužebník je výbornou přísadou pro čaje čistící krev a také do směsí na choroby ledvin, močového měchýře a prostaty. Má močopudné účinky. Zdrojem vody ke zvýšené tvorbě moči jsou především otoky, voda v plicích, vazivech, svalech, tuku i jinde. Jeho využití je i u záchvatů epilepsie, pokud je jejich příčina v otoku mozku.

Salicyláty mají i vliv na ředění krve, ale u tužebníku to potlačují třísloviny, proto je pozitivním výsledkem snížení krvácivosti. Tento účinek ještě zefektivňuje přítomností flavonoidy zpevňující cévní stěny. Kombinace obou látek (salicylátů a flavonoidů) má protizánětlivý účinek využívající se především v urologickém traktu. Protizánětlivý účinek se však uplatní u revmatických potíží, kde je doplněn i účinkem analgetickým.

Tužebník přináší úlevu při bolestech a křečích po různých částech těla (například při žlučníkových a ledvinových kamenech či kolikách, při namožených až přetažených svalech, bolestech zad, bolestech končetin.

V mastech a oplachách třísloviny a salicyláty pomáhají na vyrážky.

Tato ne tolik známá rostlinka má veliké využití a jistě stojí za vaši pozornost!

 

 

Bylinkové čaje

 

Správné označení pro bylinkové čaje zní čajové nápoje léčivé. Termín by se však měl používat pouze ve spojitosti s čajovníkem pravým.

Nápoj můžeme připravit hned třemi způsoby, které lze mezi sebou kombinovat. Je to macerát, nálev a odvar. Důležitý je zde také pojem droga, který jistě znáte ve zcela jiném významu, jenž se zdravím z přírody příliš nesouvisí. Věřte však, že výrazem drogy jsou označovány také sušené či jinak upravené rostliny a jejich části (kořeny, listy, plody).

Macerát je výluh drogy za studena. Připravujeme ho v případě, kdy se přítomné látky varem rozkládají. Drogy se přelijí šálkem vody a nechají se 3?12 hodin, někdy i několik dnů, stát za občasného míchání při pokojové teplotě 15?20?C. Maceráty se nejčastěji připravují z drog obsahujících sliz a škrob. Někdy se kombinuje macerát s nálevem. Droga se maceruje v malém množství vody, pak se voda slije a droga se přelije vroucí vodou. Tento způsob je vhodný pro drogy s obsahem bílkovin, které se po spaření sráží a kalí roztok.

Nejčastěji připravovaným nápojem je nálev. Droga se přelije vroucí vodou, nádoba se přikryje a nechá asi 15 minut stát. Nálev se pak scedí. Takto se připravují nápoje z máty, meduňky, šalvěje, heřmánku, lipového květu apod. Další možností je odvar, který získáme krátkým povařením drogy. Rostliny přidáme do příslušného množství chladné vody a zahřejeme do varu. Po 10?15 minutách varu nádobu odstavíme a necháme ještě čtvrt hodiny stát. Poté odvar scedíme. Tímto způsobem se připravují nápoje z tvrdých částí např. z kůry, kořenů apod.

Uvedené návody na přípravu jsou platné především pro drogy řezané. Jinými slovy, časy na louhování odpovídají použití nařezaných či drobně nalámaných bylinek ? tedy sypané formě.

V dnešním uspěchaném světě však nejčastěji používáme sáčkovaný čaj, ve kterém jsou bylinky jemně rozemlety. Proto k výluhu stačí často i jen několik málo minut. Pokud jste tedy příznivcem této pohodlnější varianty přípravy, vždy se raději podívejte na návod. Najdete tam nejenom složení dané ?čajové? směsi, ale také dobu, potřebnou pro správnou přípravu. Většina čajů se skládá hned z několika bylin, které by měly být uvedeny na obalu. Ale protože jejich názvy jsou v každém jazyce jiné, výrobci často používají latinské termíny. Pro snadnější orientaci vám nabízím přehled latinských názvů základních částí rostlin:

kořen - radix
kůra - cortex
oddenek - rhizoma
pupen - gemma
nať - herba
plod - fructus
list - folium
semeno - semen
květ - flos
stopka - stipes

Sypané i sáčkované byliny je třeba uchovávat v suchém prostředí.

 

 

Sběr léčivých bylin

 

Trendem dnešní doby je návrat k přírodě a využívání jejích zdrojů k léčbě a úlevě při různých potížích. Některé bylinky lidstvo využívá od pradávna, jiné si svou popularitu získaly až v poslední době díky novým vědeckým výzkumům. Chemické léky se často vyznačují nežádoucími vedlejšími účinky, časem ztrácejí léčebný efekt. Ani užívání léčivých bylin se neobejde bez rizika. Abychom mohli bylinky bezpečně používat, měli bychom sbírat jen ty doporučené k domácímu použití. Některé léčivky mohou být v rukou laiků velmi nebezpečné.

Léčivé byliny můžeme sbírat nejen pro vlastní spotřebu, ale i jako netradiční způsob přivýdělku. Je to zajímavé zvláště pro ženy na mateřské, studenty, důchodce ale i děti. Do sběru se mohou zapojit i školy. Jednotlivci mohou tímto způsobem získat kolem 5 až 20 tisíc za sezónu, ti nejaktivnější dokonce až 70 tisíc. K tomu je potřeba dobře poznat sbíranou bylinu a také znát podmínky jejího sběru a sušení. Není na škodu zjistit si, zda je o vámi vytipovanou bylinu zájem.

Pravidla pro sběr bylin:
Sbíráme jen rostliny, které bezpečně poznáme.
Bylinky sbíráme zásadně za suchého počasí, nejlépe v dopoledních hodinách (ne za rosy).
Sbíráme z míst, která jsou dostatečně vzdálená od prašných silnic, co nejdál od civilizace.
Sbíráme tak, aby nedošlo k zapaření. Na sběr používáme raději košík, plátěné pytle apod. a co nejdříve rozložíme k sušení.
Sušíme ve stínu v tenké vrstvě, v dobře větrané místnosti.
Dobře usušené bylinné suroviny uchováváme v uzavřených nádobách, papírových či plátěných pytlích na suchém temném místě.

Sbírané části:
Květ - sušené květy musejí mít odpovídající barvu. Co nejdříve je dodejte do sběrny, aby nedošlo k napadení hmyzem.

List - listy snáze uschnou, když je před sušením pomačkáme

Nať - jde o nadzemní část rostliny včetně listů a květů. Sbíráme vrchní část rostliny na začátku rozkvětu a to v délce cca 25-35 cm.

Kořen - sklízíme v době Větší kořeny rozřízneme, usnadníme tak jejich usušení.

Plody - musí být vyzrálé a správně vybarvené.

Jednotlivé byliny i jejich části mohou sesychat v různém poměru. To znamená, že z 1 kg čerstvé bylinky nakonec získáte 0,5 kg nebo i pouhých 15 dkg sušené.
Nasušené bylinky je možné zasílat poštou. Při větší dodávce mohou odvoz zajistit i samotné výkupny.
Kvalitní surovina musí být řádně vysušená, musí mít odpovídající barvu, nesmí plesnivět nebo obsahovat parazity.

V následující tabulce jsou uvedeny vykupované bylinky, doba sběru, sbíraná část, sesychací poměr (SP) a orientační cena za I. jakost (u II. jakosti je cena o 20 % nižší).

 

Ať už budete sbírat bylinky jen pro sebe nebo kvůli výdělku, přeji vám krásný čas strávený v přírodě.

 

 

Pažitka

 

mnoho zdraví prospěšných látek, vitaminy C, B a karoten. Ze stopových prvků vápník, draslík, fosfor a železo. Obsahuje éterické oleje.

Využití: Většinou ji vyžíváme v kuchyni, do polévek, salátů, pomazánek, jako posypku na chleba. Povzbuzuje chuť k jídlu a podporuje trávení.
 Poupaty a květy můžeme zdobit saláty a různé jiné pokrmy.

Pěstuje se také jako okrasná bylina pro přilákání včel a odpuzení mšic a houbových chorob na jiných rostlinách. Z listů se dělá postřik na jabloně se stejným účinkem.
V kytici je krásná v kombinaci s jinými bylinami, například se žlutozelenými květy kontryhele. Usušenou lze použít i do suchých vazeb.

Pěstování: Na jaře ji vyséváme přímo do půdy nebo dělíme starší trsy (i na podzim).
Po 3-5 letech ji vyryjte a rozdělte. Na zimu ji můžeme přesadit do květináče, abychom ji doma za oknem měli stále po ruce. Pažitku můžeme snadno omladit, když celý trs zastříhneme. Znovu obrazí pěkně zelenou natí.

Užívané části: Zelené dlouhé listy většinou čerstvé, ale i sušené. Pro oživení sušené pažitky, ji navlhčete v citronové šťávě nebo v salátové zálivce.

Uchovávání: Listy zmrazujeme nebo sušíme. Sušením však ztrácejí hodně ze své chuti a vůně.

Bylinkové máslo s pažitkou a petrželí

2 lžíce petrželové nati
1 lžíce pažitky
225 g másla
šťáva z citonu
sůl
pepř

Bylinky vmícháme do změklého másla, přidáme cironovou šťávu a pepř. Ochucené máslo necháme v misce ztuhnout.

Sýrová pomazánka s tvarohem

200 g taveného sýra
100 g másla
100 g tvarohu
1 dcl mléka
pažitka
sůl

Tvaroh a tavený sýr přidáme do změklého másla. Za stálého míchání přiléváme mléko a mícháme, až je pomazánka jemná a lehká. Nakonec přisypeme pažitku a osolíme.

 

 

Kopr vonný

Jednoletá bylina vysoká 45-75 cm s jemnými modrozelenými listy. Kvete v létě drobnými žlutými květy v okoličnatých květenstvých. Semínka jsou bohatá na silice, vápník, fosfor a jiné minerální látky. obsahuje vitamin C a A.

Využití: Listy se používají především v kuchyni do polévek, do bramborových salátů, do jídel z ryb, do omáčky, pečiva, pomazánek, měkých sýrů apod., do grilovaných jídel. Vaří se s novými bramborami. 
U kojících matek podporuje tvorbu mléka.
Do nakládané zeleniny se nejlépe hodí kvetoucí vrcholky rostliny, ale můžeme použít semena i listy.
Semena se přidávají do koupele k posílení nehtů. Žvýkají se pro sladší dech. Používají se při neslané dietě pro velký obsah minerálních solí. Při špatném trávení, nadýmání, škytavce, žaludečních křečích, nespavosti a kolice se používá extrakt ze semen.

Pěstování: Vysévá se na jaře nebo začátkem léta do řádků nebo na malé plochy spolu s jinými rostlinami. Podporuje lepší klíčení jiných semen. Často se množí samovýsevem.
Lze ho pěstovat i v květináči za oknem či na balkoně.

V jeho blízkosti nepěstujte fenykl, protože se vzájemně opylují a kazí se tak jejich kvalita a aroma.

Užívané části: Mladé listy, květy a celá nebo drcená zralá semena.

Uchovávání: Listy se uchovávají mražením, nasolováním nebo sušením. Suché ztrácejí hodně ze své chuti a vůně. Pro semena se sklízí až vrcholky zhnědnou. Svazky kopru se zavěsí nad kus látky, kam semena vypadají.

Extrakt ze semen kopru

15 rozdrcených semen
1/4 l  vody

Rozdrcená semena zalijeme vroucí vodou. Dospělým se podává 15 ml, dětem 5 ml. Podle potřeby opakujeme.

Koprová omáčka

60 g másla
70 g hladké mouky
4 dl vývaru z masa
250 g kyselé smetany
40 g cukru
sůl
60 g kopru
máslo na podušení kopru

Z másla a mouky připravíme hladkou jíšku a zalijeme ji vlažným vývarem. Dobře rozmícháme a přidáme kousek kopru. Vaříme 30 až 45 minut. Omáčku přecedíme, přidáme na másle podušený kopr a kyselou smetanu. Osolíme a dochutíme octem a cukrem.

Těstoviny s tuňákem a koprem

2 lučiny
1 konzervu tuňáka
300 g těstovin
2 lžičky kopru
sterilovaná okurka
mléko na zředění

Lučinu smícháme s mlékem a za stálého míchání povaříme na mírném ohni, dokud se sýr nerozpustí. Přidáme tuňáka, kopr a drobně nakrájenou okurku. Omáčkou přelijeme  uvařené těstoviny.

Koprový ocet

1/2 l jablečného nebo vinného octa (můžeme použít i běžný domácí)
Několik kvetoucích lodyh kopru.

Kopr nasekáme a vložíme do čisté lahve. Zalijeme teplým (ne horkým) octem. Na dva týdny postavíme na parapet. Každý den láhev protřepeme. Po dvou týdnech přecedíme a ochutnáme a pokud chceme výraznější chuť, tak celý proces znovu zopakujeme.

Používá především k okyselení salátů, ale i při přípravě jiných pokrmů - omáček, majonéz, dresinků apod.

 

 

Tymián obecný a mateřídouška obecná

 

Tymián a mateřídouška jsou příbuzné bylinky pocházející ze Středomoří. Jde o vytrvalý stálezelený polokeřík. Mateřídouška vytváří poléhavé keříky, zatímco tymián spíše vzpřímené. Listy jsou většinou malé podlouhlé, ale i oválné. Od května do října kvete vonnými růžovými, bílými a fialovými květy. Ve volné přírodě najdeme mateřídoušku na prosluněných kamenitých stráních. Tam je jejich vůně nejintenzivnější.
Pěstuje se v mnoha pestrobarevných podobách.
Mají podobné vlastnosti a účinné látky. Obsahuje mimo jiné silice s thymolem, který je silně desinfekční, třísloviny a flavonoidy.

Využití: Nejsilnější léčivé účinky má planě rostoucí mateřídouška. Použít jde však jakýkoli druh. Kvetoucí nať pomáhá při tišení kašle, uvolňuje hleny, zlepšuje zažívání, uklidňuje nervy před spánkem.
Díky svým desinfekčním vlastnostem se přidává do ústních vod, past. Zevně jej v podobě obkladu přikládáme na rány a přidáváme do léčivých koupelí. Jako olej při masáži pomáhá při bolestech hlavy. Může zlepšit krevní oběh, posiluje obranyschopnost organismu, pomáhá před infekcemi.

Listy se v kuchyni velice dobře hodí k masu, k marinování ryb, do nádivek, omáček a polévek, do grilovacích směsí a k ochucení octů a olejů.

Pěstování: Na jaře můžeme pěstovat přímo ze semen (klíčí na světle). Na jaře je můžeme množit hřížením (okrajové větvičky „pohřížíme“ do zeminy) nebo kopčením (přihrnutím hlíny ke keříku), protože takto snadno zakoření a získáme tak novou rostlinku. Po odkvětu keřík sestřihněte, uchová si tak kompaktní tvar. Můžete jej pěstovat i jako okrasný lem záhonů, který navíc bude velkým lákadlem pro včely. Na venkovních stanovištích je lepší jej na zimu zakrýt chvojím, aby nevymrzl. Dá se pěstovat i jako hrnková bylinka.

Užívané části: Čerstvé nebo sušené listy a kvetoucí nať.

Uchovávání: Při sběru musíme být opatrní, abychom nevytrhli rostlinu i s kořeny. Sušíme ji ve stínu.

Čaj z tymiánu (mateřídoušky)

1 lžičky tymiánu (mateřídoušky)
2 dl vody

Pijeme při kašli (i dávivém). Z tymiánu je účinnější.

Kuřecí steak s tymiánem

Kuřecí maso (může být i ryba)
tymián
bobkový list
olej
sůl

Maso naklepeme, osolíme, posypeme tymiánem, zakapeme olejem, přidáme bobkový list (rybu pokapeme citronem) a necháme v lednici několik hodin marinovat. Opečeme na pánvi nebo grilu.

 

 

Třezalka tečkovaná

Je trvalka rostoucí běžně ve volné přírodě na slunečných loukách, kolem polí a cest. Kvete v červnu až srpnu jasně žlutými květy, které jsou posety jemnými červenými tečkami, což jsou olejové žlázky. Dorůstá výšky 30-100 cm.

Využití: Třezalka má zklidňující (sedativní) účinky. Může se využívat při podpůrné léčbě nervového neklidu, poruchách spánku a lehkých depresích.
Pomáhá při léčení zánětů dýchacích cest. Stimuluje vylučování žaludečních šťáv a žluče.
Třezalkový olej má hojivé účinky, které se využívají při léčení popraskané kůže, zánětů kůže, popálenin. Při nespavosti a nervozitě se přidává i do koupele.
Mladé listy se přidávají do salátů.

Bývá součástí čajových směsí.
Pozor! Během užívání třezalky se nevystavujte slunci, rostlina vyvolává přecitlivělost na světlo.
 
Pěstování: Množí se na jaře ze semen nebo dělením starších rostlin. Má ráda slunečné polohy či mírný polostín.

Užívané části: Užívá se čerstvá i sušená kvetoucí část natě. Mladé listy kdykoli.

Uchovávání: Zavěšené svazky třezalky sušíme ve stínu při teplotě 35°C.

Třezalkový čaj

1 – 2 čajové lžičky sušených květů
2 dcl vody

Jako zklidňující čaj užíváme po dobu 4-6 týdnů. Nevystavujte se slunci.

Třezalkový olej

1/2 sklenice květů
slunečnicový, olivový nebo sójový olej

Sklenici do poloviny naplněnou květy dolijeme olejem. Uzavřeme a po dobu 2-4 týdnů necháme na stinném teplém místě louhovat. Občas sklenici protřepeme. Olej postupně získá červené zbarvení, je čirý. V takovém stavu jej přes plátno, nebo filtrační papír slijem do čisté sklenice a uložíme na chladné temné místo.
Dobře vám poslouží při léčení jizev, popálenin, revmatických potížích, suché popraskané pleti. Hodí se do uklidňující koupele. Při migréně jím potíráme spánky.
Můžeme jej použít k masážím zad, unavených končetin, pro zklidnění ekzémů.

Třezalkový med

4 hrsti čerstvých květů
1 l vody
1 kg cukru
1 citron
1 pomeranč
Květy opláchneme, procukrujeme, pokapeme citrónovou šťávou a necháme 12 hodin stát. Po 12 hodinách přidáme 1/2 l vody a necháme 24 hodin vyluhovat.
Květy s vodou svaříme a po vychladnutí scedíme. Do vychladlé tekutiny přidáme cukr a plátky pomeranče. Necháme vychladnout a znovu pomalu zahřejeme až k bodu varu a opět necháme zchladnout. Tento proces opakujeme tak dlouho, dokud tekutina nezačne medovatět.

 

 

Sedmikráska obecná

 

Sedmikráska je drobná vytrvalá bylinka kvetoucí od jara do podzimu jednoduchými nebo plnými, bílými či růžovými květy se žlutým středem. Dorůstá výšky 8-15 cm.

Využití: Podporuje vykašlávání a uvolňuje hleny. Z květů lze připravit sirup či med nebo je sušené přidat do čajových směsí proti kašli.
Nálev ze sedmikrásky nebo čerstvé drcené listy použité zevně mohou sloužit jako obklad na podlitiny, kožní vyrážky a jiná drobná poranění. Jako nálev pomáhá také při průjmech.
Květy i mladé listy jsou dobré do salátů. Drobnější květy můžete ponechat celé, u větších oddělte okvětní lístky. Kandovanými květy můžeme zdobit zákusky apod.
Pro ozdobu se květy přidávají do směsí potpourri. 

Pěstování: Sedmikrásce se dobře daří v nízkých často sekaných trávnících, kde se rychle rozsemeňuje. Vysévá se na jaře nebo v pozdním létě.

Užívané části: Květy, listy.

Uchovávání: Květy se suší do čajových směsí nebo kandují v cukru.

Sedmikráskový med

4 hrsti čerstvých květů
1 l vody
1 kg cukru
1 citron
1 pomeranč

Květy opláchneme, procukrujeme, pokapeme citronovou šťávou a necháme 12 hodin stát. Po 12 hodinách přidáme 1/2 l vody a necháme 24 hodin vyluhovat.
Květy s vodou svaříme a po vychladnutí zcedíme. Do vychladlé tekutiny přidáme cukr a plátky pomeranče. Necháme vychladnout a znovu pomalu zahřejeme až k bodu varu a opět necháme zchladnout. Tento proces opakujeme tak dlouho, dokud tekutina nezačne medovatět.

 

 

Dobromysl obecná – oregano

 

Tato vytrvalá keříkovitá bylina je u nás známa též pod názvem oregano. Je příbuzná naší jednoleté majoránce. Je velmi rozšířená od Středozemí po Skandinávii. Středoevropská dobromysl obsahuje méně silic a je vhodná jako léčivá rostlina, zatímco do kuchyně se hodí spíš středozemní „oregano“. Je součástí provensálského koření (dobromysl, rozmarýn, tymián, saturejka, majoránka).
Obsahuje silice, třísloviny a hořčiny.

Využití: Čaj z květů podporuje vykašlávání, používá se při léčbě nachlazení a bolestí hrdla. Pomáhá při poruchách trávení a zažívacích potížích z nervového vypětí. Také proti žlučníkovým potížím, bolestem hlavy nervového původu, při podrážděnosti a celkovém vyčerpání. Uklidňuje nervy a pár kapek silice na polštáři navozuje příjemné usínání. Rovněž při menstruačních bolestech.
Listy se žvýkají při bolestech zubů.
V kuchyni nalézá velké uplatnění při přípravě masitých jídel, polévek, dušené zeleniny, zeleninových salátů, pokrmů z ryb. Je velmi používaná v italské (na pizzu) a francouzské kuchyni (provensálské koření).

Pěstování: Vyséváme na jaře přímo do půdy. Později rozsadíme na vzdálenost 30 cm od sebe. Dělením množíme na jaře nebo na podzim. Před zimou se stonky zkracují na 1/3 (ale není to vždy nutné). Má ráda slunná stanoviště. Můžete ji pěstovat i jako hrnkovou bylinku.
V zahrádkách se pěstuje také k přilákání včel.

Užívané části: K léčebným účelům sbíráme kvetoucí vrcholky.
V kuchyni používáme snítky listů.

Uchovávání: Mladé listy sbíráme kdykoliv. K sušení sklízíme před rozkvětem a sušíme je ve svazcích, zavěšených na teplém suchém stinném místě. Suché listy zdrhneme a uložíme na tmavé místo. Listy můžeme též zmrazit. Nebo naložit do oleje či octa.

Koupel z dobromysle pro uklidnění a osvěžení

3 lžíce suché dobromysle (nebo tři velké hrsti čerstvé)
1/2 litru  vody
Dobromysl přelijeme vroucí vodou, 10 minut louhujeme, scedíme a přidáme do horké koupele.

Dresink ze sušených bylinek

NA SUŠENOU SMĚS:
115 g oregana
115 g bazalky
50 g majoránky
50 g koprové natě
50 g máty
50 g cibulového prášku
2 lžíce hořčice v prášku
2 lžičky soli
1 lžíce mletého pepře

Na směs používáme sušené bylinky. Vše smícháme a uchováme. Směs používáme použít přímo na masitá a zeleninová jídla, nebo z ní připravujeme dresink do salátů.

NA DRESINK:
2 lžíce sušené směsi
350 ml panenského olivového oleje
120 ml jablečného octa

Do misky nalijeme olej a ocet a přidáme směs bylinek. Důkladně promícháme a necháme 1 hodinu stát. Před použitím znovu promícháme. Používáme k ochucení salátů.

Sýrový koláč s dobromyslí

TĚSTO:
225 g hladké mouky
110 g másla
špetka soli
cca 0,5 dcl vody (podle potřeby)

SÝROVÁ NÁPLŇ:
225 g měkkého sýra
cibule
50 g strouhaného parmazánu
2 vejce + 1 vejce na potření
petrželová nať, pepř

RAJČATOVÁ NÁPLŇ:
dobromysl
1 stroužek česneku
50 g černých oliv
200 g rajského protlaku

OSTATNÍ:
110 g tence nakrájené mozzarely
1 velká paprika
olivový olej

Do mouky dáme sůl a na kousky rozdrobené máslo, trochu vody a vypracujeme těsto.
Polovinu těsta vyválíme a vložíme do vymazané 20 cm koláčové formy tak, aby pokrývalo i stěny formy.
Na náplň smísíme měkký sýr, cibuli, parmazán, 2 vejce, pepř a petržel.
Na oleji osmahněte prolisovaný česnek a dobromysl. Přidejte protlak a nakrájené olivy.
Na těsto navršte 1/2 sýrové náplně, 1/2 plátků mozarelly a 1/2 rajčatové směsi a 1/2 nakrájené papriky. Vrstvy zopakujte ještě jednou.
Vyválíme zbytek těsta, přikryjeme poslední vrstvu a dobře přitlačíme. Potřeme rozšlehaným vejcem. Povrch 4x rovnoběžně nařízneme protože během pečení nabude.
Vkládáme do vyhřáte trouby. Pečeme na 200°C 30-40 minut.

 

 

Pampeliška - smetanka lékařská

 

Pampeliška je trvalka rozšířená po celém světě. Od května do začátku podzimu kvete zlatě žlutými vonícími květy na dutých stoncích. Při poranění roní pampeliška bílou hořkou tekutinu, odtud název „smetanka“.
Účinné látky v ní obsažené jsou inzulin, hořčiny, třísloviny a draselné soli.

Využití: Výluh z kořene pomáhá při poruchách trávení, při plynatosti, pocitu plnosti, při poruchách odtoku žluči a jako močopudný prostředek a prostředek k pročištění krve.
Pampelišková nať se užívá ve formě nálevu. Obsahují hodně vitaminu C a již zmiňované hořčiny a třísloviny. Čerstvé listy se přidávají do salátů.
Z rozvitých květů se připravuje výborný med, který se dobře hodí k doslazování čaje.

Pěstování: Většinou ji na zahrádce považujeme za plevel a sbíráme ji proto ve volné přírodě. Kořen obsahuje inzulin, který se uplatňuje při léčbě cukrovky.

Užívané části: Čerstvé i sušené listy, otevřené květy, okořeny – pro léčebné účely v létě, k sušení a mletí do kávy na podzim. Kořeny jen očistíme, neloupeme.

Uchovávání: Listy a kořeny sušíme.

Výluh z kořene pampelišky

1-2 lžičky na šálek

Krátce povaříme a 15 minut louhujeme. Formou kúry pijeme 4-6 týdnů.

Pampeliškový med

4 hrsti čerstvých květů
1 l vody
1 kg cukru
1 citron
1 pomeranč

Květy opláchneme, procukrujeme, pokapeme citronovou šťávou a necháme 12 hodin stát. Po 12 hodinách přidáme 1/2 l vody a necháme 24 hodin vyluhovat.
Květy s vodou svaříme a po vychladnutí zcedíme. Do vychladlé tekutiny přidáme cukr a plátky pomeranče. Necháme vychladnout a znovu pomalu zahřejeme až k bodu varu a opět necháme zchladnout. Tento proces opakujeme tak dlouho, dokud tekutina nezačne medovatět.

 

 

Bez černý

 

Bez je u nás velmi běžně rostoucím keřem, který je v květnu až červnu bohatě obsypaný smetanově bílými latami květů. Koncem léta na něm dozrávají tmavě fialové až černé bobule ? bezinky. Vyskytuje se planý v houštinách, na okrajích lesů a zastavěných plochách. Květy  i plody obsahují množství vitamínů, flavonoidy, třísloviny, slizy, silice a jiné prospěšné látky.

Využití: Květy při léčení nachlazení a chřipky. V kombinaci s lípou a mateřídouškou pomáhají proti kašli. Podporují pocení. Mají diuretické (močopudné) účinky.
Přidávají se do kosmetických přípravků, k výrobě šumivých nápojů, sirupů a do ovocných salátů.
Plody ? k výrobě léčivých sirupů, šťáv, vín, džemů, rosolů a marmelád s vysokým obsahem vitaminů a látek blahodárně působících na krvetvorbu.
Listy mají repelentní účinky proti hmyzu. V mastech pomáhají při kožních potížích.

Pěstování: Obvykle se sklízí z planě rostoucích keřů. Lze ho však pěstovat prakticky kdekoli, není náročný na půdu. Množí se tvrdými řízky, které na podzim vložíme do země. Snadno zakořeňují.

Užívané části: Květy, plody a listy, čerstvé nebo sušené; kořeny a kůra sbírané podle potřeby.

Uchovávání: Květy trháme za suchého počasí a sušíme ve stínu rozložené v tenkých vrstvách. U plodů dbáme na celkovou zralost. Nezralé bobule vyvolávají nevolnost, zvracení a průjem.

Bezový čaj

2 čajové lžičky na šálek

Pijeme při horečnatých onemocněních z nachlazení na podporu pocení. Podáváme pokud možno horký.
Podáváním mírně teplého čaje několik dní posiluje obranyschopnost těla. Neměl by se užívat dlouhodobě, kvůli svým diuretickým účinkům.

Bezový sirup

2 kg cukru
2 l vody
20 květů černého bezu
2 nakrájené citrony (70 g kyseliny citronové)

Vodu s cukrem přivedeme k varu a necháme vychladnout. Do vlažné, přidáme květy bezu, na kolečka nakrájený citron (nebo kyselinu citronovou) a necháme 24 hodin odstát. Nakonec sléváme do láhví a ukládáme do temna. Používáme jako běžný sirup.

Bezový šumivý nápoj

Na 5 litrů nápoje:
750 g cukru krystal
475 ml horké vody
4 velká květenství bezu (čerstvá)
2 lžíce bílého vinného octa
1 citron
4 l vody

Cukr rozpustíme v horké vodě a nalijeme do nádoby. Přidáme květy bezu, citronovou šťávu i strouhanou kůru, ocet a vodu. Promícháme a uzavřenou necháme stát 5 dní.
Hotový nápoj přeceďíme do láhví se šroubovacím uzávěrem. Ještě týden necháme stát. Podáváme vychlazené s kousky citronové kůry.

Kosmatice

Květenství bezu černého
3 vejce
4 lžíce hladké mouky
sůl
olej na smažení

Bezová květenství omyjeme a necháme oschnout. Z vajec amouky ušleháme jemné husté těstíčko. Květy namočené v těstíčku vkládáme do rozpáleného oleje. Podáváme s tatarskou omáčkou.

Sirup z bezinek a jablek

10 středně velkých jablek
8 zralých bezinek (celých květenství)
1 pomeranč
1 citron
2 lžíce medu
3/4 litru vody
3/4 kg cukru

Jablka omyjeme a nakrájíme na čtvrtky. Vložíme do hrnce, zalijeme vodou a přivedeme k varu. Přidáme otrhané bobulky bezinek a necháme pod pokličkou asi 3 minuty dusit. Přikryté vychladíme. Přecedíme přes husté síto. Překapanou šťávu opět přivedeme k varu a přidáme cukr. Stále mícháme, dokud se cukr nerozpustí. Přidáme šťávu z citronu a pomeranče. Nakonec med. Přivedeme k varu a hotové lijeme do vyhřátých lahví. Používáme jako běžný sirup. Můžeme jím sladit čaj.
Vypasírovanou směs můžeme použít k přípravě marmelády.

 

 

Třapatka nachová – Echinacea

 

Je asi nejznámější léčivou rostlinou této doby. Její původ je v severní Americe. Tvarem květu připomíná kopretinu, její střed je však vypouklý a pokrytý bodlinami. Z devíti odrůd je u nás nejrozšířenější Echinacea purpurea ? třapatka nachová.Obsahuje silice, mastné kyseliny palmitovou a lonolovou, ß-sitosterol, fenolické látky, polysacharidy, pentadecadien.

Využití: Echinacea má celou řadu léčivých účinků. Nejvýznamnější je její vliv na posílení imunity organismu. Aktivuje bílé krvinky, které jsou zodpovědné za obranu organismu před infekcemi a zároveň produkují protilátky. Echinacea je přírodní antibiotikum působící proti infekcím, bakteriím a virům. Používá se jako doplněk léčby nemocí horních dýchacích cest, při nachlazení, pomáhá při léčbě chřipky, angíny, zánětů dutin.
Zevně pomáhá při hojení ran a zánětlivých kožních onemocněních.

Pěstování: Vyséváme v březnu do studeného pařeniště nebo za oknem doma. Kvete druhým rokem a pak jako trvalka zůstává na záhonu mnoho let. Je velmi nenáročná, dobře snáší sucho, nepotřebuje téměř žádnou péči. Na dobře osluněném a propustném záhonu doroste výšky až 180 cm.

Užívané části: Rostlina je využívána celá, nejúčinnější částí je kořen, potom květ a nakonec list. Kořen se sbírá na podzim, květ a list v době květu. Z rostliny se také lisuje olej.

Uchování: Nejcennější je čerstvá šťáva, stabilizovaná v lihu. Sušením můžeme uchovat všechny části rostliny.

• Ve formě sirupu, kapek či šťáv používáme vnitřně k posílení imunity, při léčení kašle a nemocí z nachlazení.
• K preventivnímu posílení imunity užíváme vnitřně jednu lžičku tinktury ráno na lačno. V období zvýšeného nebezpečí výskytu infekčních onemocnění můžeme přidat jednu dávku také večer. V době nemoci můžeme zvýšit až na jednu lžičku každé 3 hodiny. Naředěnou můžeme použít ke kloktání při bolestech v krku.
• Zevně používáme tinktury a masti s echinaceovým extraktem. Pomáhají při hojení ran, abscesů, ekzémů, lupénky, popálenin, proleženin, bércových vředů apod..

·         Pro děti je vhodný čaj ze sušené rostliny.

 

Výluh z Echinacei

14 dkg čerstvých listů
1/2 l 60% lihu.
Listy vložíme do 60% lihu. Denně protřepeme a po sedmi dnech je výluh hotov. Užíváme jednu lžíci denně.

Čaj z Echinacei

1/2 polévkové lžíce
1/4 litru vroucí vody
Necháme 5-10 min louhovat, scedíme a můžeme podávat. Doporučené dávkování 2-3x denně.

 

 

Heřmánek lékařský (pravý)

 

Jednoletá bylina s větvenými stonky dlouhými až 45 cm má nezaměnitelnou typickou vůni. Roste ve velkých skupinách na polích a kolem cest. Kvete od května do srpna. Květy jsou drobné bílé s vystouplým žlutým dutým středem.
Heřmánek je velmi oblíbená bylina se širokým spektrem použití. Obsahuje silice, flavonoidy, kumarin, hořčiny a slizy. Jeho účinek je protizánětlivý, hojivý, atibakteriální, deodorační a protikřečový.

Využití: Jako čaj napomáhá trávení, působí proti nadýmání a křečím a působí mírně sedativně, proto se používá do dětských čajových směsí. Napomáhá ke zmírnění bolestí při prořezávání zubů. Jako obklad na rány má stejný účinek. Uklidňuje pokožku podrážděnou přílišným sluněním. Přidává se do koupelí, krémů, ústních a pleťových vod. Éterický olej z čerstvých květů se využívá při léčení mnohých onemocnění jako je např. ekzém a astma.

Odvar se pro relaxaci přidává do osvěžující koupele.

Vařením květů lze získat přírodní žlutohnědé barvivo.

Pěstování: Vysévejte přímo na záhon (na podzim nebo na jaře). Semena nezahrnujte.
Pěstujeme v suché půdě na plném slunci. Množí se samovýsevem a pokud nebude pod kontrolou, může se šířit jako plevel. Pěstováním heřmánku blízko oslabených rostlin, aby se vzpamatovaly.

Užívané části: Květy čerstvé nebo sušené. Do vonných polštářků i listy.

Uchovávání: Suší se v tenkých vrstvách, pozvolna, ve stínu. Teplota by neměla přesáhnout 40°C. Sušení může být zdlouhavé, až 14 dnů.

Heřmánkový čaj

1 lžíce heřmánku na šálek – při žaludečních a střevních poruchách a při menstruačních potížích. Při zánětech kůže použijte obklad namočený v nálevu z heřmánku. Při zánětech v ústní dutině, použijte ke kloktání.

Do léčivé koupele si připravte plátěné sáčky naplněné hrstí heřmánku na ½ l vody.

Heřmánková vlasová voda

Pro zesvětlení a uchování světlé barvy vlasů. Tmavé vlasy nezesvětlí, ale dodá jim lesk a příjemnou vůni.
125 ml květů heřmánku
600 ml vody
Vodu i heřmánek dejte do hrnce a 15 - 20 minut povařte. Nechejte 30 - 40 minut odležet a slijte do sklenice. Používejte po umytí vlasů.

Heřmánkovo-medová maska

1 lžíce sušených heřmánkových květů
175 ml vody
2 lžíce otrub
1 lžička rozehřátého medu

Heřmánek přelijeme vroucí vodou a necháme 30 minut stát. Nálev slijte a odstraňte květy. Použijte čistý kapesník nebo filtrační papír do kávovaru.

Smíchejte 3 lžíce tekutiny s medem a otrubami. Vzniklou směs naneste na obličej.Maska je lepivá, ale má na pleť blahodárné účinky. Nechejte 10 minut působit a poté opláchněte teplou vodou. Pleť bude krásně hladká a jemná.

 

 

Nemoci a bylinky

 

Horečka
-    čaj z lipového květu + květu černého bezu
-    ?octové? ponožky
-    vlažné zábaly předloktí
-    event. vlažná sprcha

Kašel
-    na vykašlávání ? čaj z lípy, divizny, jitrocele
-    na suchý kašel ? čaj z podbělu, lípy, tymiánu
-    šťáva z cibule = cibuli nakrájet na plátky, posypat cukrem/ zalít medem, nechat uležet v lednici, dokud cibule nepustí šťávu

Bolest v krku
-    šalvějový čaj (ne při kojení)
-    zábal z cibule na krk
-    kloktat ? vodu se solí nebo propolisem

Rýma
-    inhalace heřmánkového odvaru
-    inhalace Vincentky
-    čaj z řebříčku, máty, květu černého bezu

Zácpa
-    čaj z kořene pampelišky
-    sklenice vlažné vody s jablečným octem nalačno
-    rozkousat lněné semínko
-    švestkový kompot
-    syrová zelenina, ovoce
-    dostatek tekutin
-    dužina z aloe vera - vnitřně

Průjem
-    čaj z jahodníku, ostružníku
-    černý čaj
-    vynechat mléčné výrobky, cukr, tuk
-    vařená rýže s vařenou mrkví + trošku solené
-    sušené borůvky

Zvracení
-    mátový čaj, slabý odvar z heřmánku

Štípnutí hmyzem
-    octový nebo cibulový obklad (čerstvě rozkrojená cibule)
-    tea-tree olej

Kousnutí klíštětem
-    třezalkový olej  potřít

Popáleniny  malého rozsahu, 1.stupeň
-    chladit
-    čistý gel z aloe vera
-    obklady s tvarohem
-    třezalkový olej doléčení

Spáleniny od slunce
-    čistý gel z aloe vera
-    potírat bílým jogurtem

 

 

Jarní očista

 

Již naši předkové pokládali období mezi Masopustem a Velikonoci za postní, proto v této době jedli velmi střídmě. Do Velikonoc ještě nějaký ten den zbývá, tak proč toho nevyužít k nějaké té jarní očistné kúře? Potřebného materiálu máme kolem sebe dost, stačí zajít kousek do přírody, kde se vše přímo nabízí. Každý z nás se jistě setkal s nepříjemným pálením a svěděním, které způsobuje dotek s kopřivou. Tato rostlina, i přestože se jí většina lidí vyhýbá, působí na náš organizmus přímo blahodárně. Zvláště na jaře, kdy naše tělo a mysl po zimě potřebuje pořádně nastartovat. Jelikož podporuje celkovou látkovou výměnu, trávení a čištění krve, patří mezi suroviny vhodné k jarním bylinným kúrám.

Kopřivový čaj připravíme velice jednoduše: jednu lžíci mladých kopřivových výhonků zalijeme šálkem vařící vody, necháme 10 minut louhovat pod pokličkou a pak scedíme. Nic se ale nesmí přehánět, i pití kopřivového čaje má svůj řád. Při konzumaci tří až čtyř šálků čaje denně můžeme pokračovat v kúře maximálně tři týdny. Nadměrná a dlouhodobá spotřeba by mohla totiž podle odborníků způsobit odvápnění kostí. Ale ani pití očistného čaje nestačí. V této době bychom měli také zvýšit potřebnou dávku vitamínu C a vlákniny. Naopak musíme omezit vysokou konzumaci živočišných tuků, uzenin a vůbec všech tučných výrobků. Věřím, že při dodržování těchto zásad se nám podaří zažehnat jak únavu, tak deprese a jaro uvítáme svěží a v dobré náladě.

 

 

Cibule kuchyňská a šalotka

 

Cibuli jistě velmi dobře znáte. Je pro nás samozřejmou součástí kuchyně, ale možná ani netušíme, že zdravější bylinu snad ani nenajdeme. Obsahuje C vitamin, vitaminy skupiny B, E a  zelená nať má hodně provitaminu A. Je bohatá na minerální látky, jako je draslík, síra, vápník, fosfor či železo. Obsahuje silice s antibakteriálními účinky.
Šalotka má proti cibuli kuchyňské více silice, více vitaminu C i cukrů, a také více vody. Je rovněž velmi bohatá na minerály.

Využití: Prospívá diabetikům, používá se při revmatických potížích, při bronchitidě, chřipce a nachlazení, při astmatu. Stimuluje srdeční činnost, snižuje krevní tlak. Má hojivé účinky, po bodnutí hmyzem zmírňuje bolest a otoky. Používá se při zácpě.

Bez cibule se neobejdeme v kuchyni. Nejzdravější je v syrovém stavu jako surovina přidávaná do salátů, pomazánek, k přizdobení pokrmů. Čerstvou nať používáme podobně jako pažitku na chléb či do polévky. Ne každý však čerstvou cibuli pro svou štiplavou chuť vyhledává.
Hojně doplňuje zapékaná jídla. Slouží jako základ mnoha vařených a dušených pokrmů, při pečení masa. Drobné cibulky se nakládají do sladko kyselého nálevu. Nesmí chybět ani při nakládání jiných druhů zeleniny. Tepelným zpracováním však ztrácí mnoho ze svých zdraví prospěšných účinků.

Její suchou žlutooranžovou slupkou lze barvit textil, vlnu i velikonoční vejce. Používala se i k barvení vlasů.

Pěstování: Pěstujeme ji ze semene nebo ze sazečky. Vhodná je lehčí, nehnojená půda. Vyséváme brzy na jaře, jakmile je půda zpracovatelná. A to do řádků, které později vyjednotíme. Pěstování ze sazečky je rychlejší. Sází se na jaře a to tak, že špičky mají být v úrovni povrchu půdy. Zralá cibule se pozná podle usychající natě. Sklízíme ji koncem léta. A před uskladněním venku dobře usušíme. V sychravém počasí ji sušíme pod střechu.
Šalotka se množí velmi rychle. Je vytrvalá nejen na záhonu, ale i co do skladovatelnosti.
Cibule egyptská: namísto květů vyrůstají na konci lodyhy malé cibulky, které můžeme hned sázet. To je také její velká výhoda při sklizni, protože ji nemusíme dobývat ze země. Sklízí se průběžně, stačí ji jen utrhnout.

Používané části: Cibule, nať

Uchovávání: Skladujeme nepoškozené cibule spletené do copů, věnců, v síťových pytlích, nebo rozložené do vrstev v bedničkách.

Tipy:

• Při silném nachlazení, užívejte několik kapek cibulové šťávy smíchané s medem
• Při bodnutí hmyzem, rozkrojte cibuli a vložte přímo na postižené místo

Nakládané cibulky

Nálev: 1 l vody
1/4 l octa
120 g cukru
30 g soli

na dochucení: bobkový list, pepř, nové koření, hřebíček, kopr, estragon

Nálev krátce povaříme dokud se cukr nerozpustí. Malé cibulky zalijeme horkou vodou, aby se nám lépe loupaly. Oloupané vložíme do sklenic, proložíme kořením a bylinkami, zalijeme horkým nálevem a při teplotě 80°C 10 minut vaříme. Hotové otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.

 

 

Šalvěj lékařská

 

Vytrvalý polokeř s protáhlými šedozelenými vrásčitými plstnatými listy, které na zimu neopadávají. Kvete v červenci a srpnu modrými nebo fialovými květy. Dorůstá 50 až 100 cm. Svůj původ má ve středomoří. Pěstuje se jako léčivka bohatá na silice, třísloviny a hořčiny, ale její pestrobarevné odrůdy jsou velmi oblíbené i v okrasných zahradách. Některé z těchto druhů šalvěje nejsou jako koření vhodné.

Využití: V kuchyni ji musíme používat s mírou, protože má velmi výrazné aroma. Používá se k tučným masům, k rybám, do nádivek, paštik, luštěninových a zeleninových salátů.
Její léčivé vlastnosti se nejvíce využívají při kašli a bolestech v krk. Potlačuje pocení. Kloktání šalvějového čaje pomáhá při bolestech zubů. Šalvěj má silný dezinfekční a protizánětlivý účinek. Používá se při poruchách trávení a při žlučníkových potížích. Koupel pomáhá proti plísním na nohou.
Šalvěj by se neměla používat v období těhotenství a kojení. Snižuje tvorbu mateřského mléka..

Pěstování: Pěstuje se ze semen, která klíčí ve tmě. Když jsou mladé rostlinky dostatečně velké (10-15cm), sesazují se po 3 až 4 do většího květináče nebo rovnou do volné půdy. Množit ji můžete také řízky a u starších rostlin přihrnutím hlíny tzv. „kopčením“.
Má ráda slunečné polohy, půdu spíše sušší. Rostlina velmi rychle košatí, můžete ji v srpnu ostříhat a nasušit (nestříhejte do zdřevnatělé části), bude si tím udržovat pěkný tvar. Po 4 až 5 letech začne rostlina od spodu vyholovat, proto se doporučuje výsadbu obnovovat. Přes zimu může zůstat venku, pro ochranu před silnými mrazy ji přikryjte na zimu chvojím. Pěstujete-li ji v květináči, přeneste ji při silných mrazech do domu.

Užívané části: Listy čerstvé i sušené.

Uchovávání: Listy trhané před kvetením sušíme ve tmavé vzdušné místnosti do 30°C. Suché mají šedozelenou barvu.

Zajímavosti:
·    Mladé listy mají jemnější vůni a chuť
·    Má bělicí účinek na zuby
·    Osvěžuje dech
·    Šedivé vlasy umývané v šalvějové vodě tmavnou

Šalvějový čaj

 1 kávová lžička na šálek - na koktání při zánětech v ústech a hltanu
½ lžičky na šálek – při poruchách trávení (ne po delší období)

Vepřové maso na šalvěji se žampiony a mangovým čatní

25 g másla
1 lžíce oleje
750 g vepřového masa
175 g cibule
2 lžíce mouky
450 ml vývaru nebo vody
4 lžíce bílého vína
225 g žampionů
6 čerstvých lístků šalvěje
2 lžíce mangového čatní
sůl, pepř

1.    Na kousky nakrájené maso zprudka orestujeme na rozpáleném tuku. Maso přemístíme do hrnce. Na pánvi osmažíme cibulku a zaprášíme moukou. Minutu smažíme.
2.    K cibuli přiléváme vývar a maso. Dochutíme a přidáme nakrájené žampiony, šalvěj a čatní. Omáčkou přelijeme maso a dusíme v předehřáté troubě (180°C) asi 60 minut. Podáváme s rýží.

Mangové čatní

60 g cukru
40 g čerstvého zázvoru
80 ml octa
400 g manga

Ve 40 ml vody rozehřejeme cukr, oloupaný nasekaný zázvor a ocet. Stále mícháme, dokud směs nezačne houstnout a barvit se dozlatova. Poté přidáme mango, nakrájené na kostičky a odstavíme. Čatní necháme vychladnout.

 

 

Meduňka lékařská

 

Tato vytrvalá, bujně rostoucí rostlina, dorůstající až 80cm, pochází z oblasti středomoří. Tvoří husté trsy. Světle zelené, vejčité, zubaté listy, vyrůstají z čtyřhranného stonku. Mají příjemnou citronovou vůni. Kvete drobnými bílými nebo růžovými květy. Meduňka obsahuje silice, třísloviny, hořčiny, sliz, pryskyřice, vitaminy a je bohatá na minerální látky.

 

Využití: Jako léčivka se používá v nálevech k léčbě nachlazení a chřipky. Při nervovém napětí a nespavosti, a s tím souvisejícími poruchami trávení a dalšími žaludečními problémy. Snižujte krevní tlak. Přidává se do mastí určených k léčbě oparů.

Je významnou součástí dětských čajových směsí, nervových a žaludečních čajů. Pro klidnější spánek si můžete pytlíček s meduňkovou natí vložit do polštáře.

V kuchyni se používá syrová k ovocným i zeleninovým salátům, rajčatům, bylinkovým omáčkám, majonézám, rybám, rýži. Můžeme ji přidat do čaje místo citronu. Při pečení se jí dá nahradit chemicky ošetřovaná citrónová kůra.

 

Pěstování: Je možné ji vysévat přímo do půdy, ale klíčí pomalu. Nejlepší je koupit sazenici. Rostlina se velmi rychle rozrůstá. Lze ji dál množit dělením trsů na jaře. Když ji před kvetením seříznete, podpoříte vývin mladých lístků.

Můžete ji pěstovat i v květináči na balkoně či terase. Na půdu není náročná. Má ráda slunné polohy.

 

Užívané části: Nať trhaná ještě před kvetením.

 

Uchovávání: Sušením ve stínu (rozloženou nebo zavěšenou ve svazcích) nebo mražením (uchová si více silic). Listy jen zdrhneme, nedrolíme, abychom zbytečně neztráceli účinné látky.

 

Meduňkový čaj:

 

1-3 čajové lžičky na šálek (10 min louhujeme) při nervově podmíněných zažívacích problémech. Sladíme medem nebo pijeme hořký. Můžete jej pít denně.

 

 

Zázvor lékařský

 

Zázvor je vytrvalá tropická rostlina. Jeho léčivé schopnosti jsou v indické medicíně využívány již po staletí. K léčení je vhodný jak čerstvý, tak i sušený. Vyrábí se z něj nálev, odvar, tinktura, mletý lze koupit v lékárně v podobě tablet. Účinné látky obsažené v jeho oddencích optimálním způsobem ovlivňují procesy trávení. Zmírňují pocit plnosti a těžkosti po požití stravy, časté říhání, pálení žáhy, nadýmání, plynatost a nucení na zvracení. Zázvor také potlačuje nevolnost spojenou s jízdou autem či autobusem. Působí příznivě na krevní oběh, podporuje pocení, pomáhá při nachlazení, usnadňuje vykašlávání. Pomáhá i při střevních chřipkách. Má protizánětlivé účinky. Zázvor působí jako účinné afrodisiakum.

Využití: Je to koření typické pro asijskou kuchyni. Je součástí směsi kari koření, perníkového koření, přidává se do džemů a čatní. Čerstvý zázvor je mnohem aromatičtější, než sušený. Má štiplavou až ostrou chuť, která se časem vytrácí. I vůně je intenzivnější. Při používání čerstvého oddenku, oloupeme vždy jen tu část, kterou spotřebujeme, krájíme ji na tenké plátky nebo nastrouháme.

Maso se zázvorem

½ kg krůtích prsou
1 vejce
1 lžička solamylu
2 mrkve
1 petržel
1 pórek
čínská houba
burské oříšky
kurkuma
sójová omáčka
čerstvý zázvor (asi 5 cm) nebo 2 lžičky sušeného
sůl
celerová nať

Maso nakrájíme na tenké nudličky. Vejce rozšleháme v solamylu a zalijeme jím nakrájené maso. Na pánvi zprudka orestujeme. Zeleninu spolu se zázvorem nahrubo nastrouháme. Pórek a houbu nakrájíme na nudličky. Vše orestujeme, přidáme burské oříšky, sójovou omáčku, kurkumu a sůl. Asi pět minut dusíme a poté přidáme hotové maso. Jako přílohu podáváme těstoviny nebo rýži.

Mangové čatní

60 g cukru
40 g čerstvého zázvoru
80 ml octa
400 g manga

Ve 40 ml vody rozehřejeme cukr, oloupaný nasekaný zázvor a ocet. Stále mícháme, dokud směs nezačne houstnout a barvit se dozlatova. Poté přidáme mango, nakrájené na kostičky a odstavíme. Čatní necháme vychladnout.

Zázvorový čaj

Jednou z účinných možností, jak bojovat s rýmou a nachlazením je zázvorový čaj. Pro přípravu je nejlépe použít celý kořen.

Do půllitrového hrnce vložíme dvě lžíce nastrouhaného čerstvého zázvoru a dolijeme vodou. Vaříme tak dlouho, až se 2/3 vody vyvaří. Scedíme a ještě teplé pijeme.

 

 

Aloe vera

 

Aloe patří k nejstarším léčivým rostlinám na zemi. Je to sukulentní tropická rostlina odolná vůči suchu. Tvoří trsy růžic s krátkými masitými, špičatými, pilovitými listy. V Asii a na Dálném Východě se pěstovala již 500 let před Kristem a byla používána k tišení vnějších i vnitřních bolestí. Alexandr Veliký její pomocí nechal léčit rány svých zraněných vojáků. 

Využití: Neměla by chybět v žádné přírodní lékárně. Aloe Vera tlumí bolest a urychluje hojení menších popálenin a zranění. Stačí jen jednoduše odstřihnout list a vytékající šťávou potřít ránu. Méně známe je, že pití kvalitně zpracované dužiny (nesmí obsahovat aloin, který se nachází ve slupce listu) má vynikající ozdravné účinky. Společné působení až 280 mikronutrientů vás oživí, naladí a ozdraví, že se budete cítit po všech stránkách lépe.

• Gel z Aloe vera působí jako přírodní čistič, prochází tkání díky přítomnosti ligninu.
• Posiluje přirozenou imunitu organismu.
• Pracuje jako anestetikum v místech, kde je aplikován.
• Zmírňuje bolesti i hluboko pod povrchem těla, např. ve svalech, kloubních spojeních apod.
• Je baktericidní, pokud je aplikován ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi.
• Dokáže likvidovat viry a je působí proti plísním za stejných podmínek, jak je uvedeno výše.
• Je protisvědivý, redukuje krvácení, sráží teplotu zanícených částí těla.
• Je protizánětlivý, pracuje podobně jako steroidy, ale bez vedlejších příznaků.
• Působí jako přírodní zvlhčovač, dodává vlhkost všem vrstvám kůže.
• Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerativní fázi hojivého procesu.
• Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru), rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň.
• Je výživný pro tělo a kůži, poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin (až 400)
• Je velmi efektivní při likvidaci některých druhů gynekologických potíží.


Jednotlivé uvedené účinky mohou být dosaženy pomocí jednoho nebo více léků. Většina z nich je na lékařský předpis, je drahá a má mnoho vedlejších příznaků. Aloe vera poskytuje tyto účinky bez jakýchkoli známých vedlejších příznaků.

Pěstování: Rostlina potřebuje slunné a suché prostředí. Množíme ji z malých odnoží vyrůstajících u báze mateřské rostliny. U nás se pěstuje jako pokojová rostlina. Jako substrát na výsadbu je nejvhodnější písčitá směs vhodná též pro kaktusy. V zimě by teplota neměla klesnout pod 5°C, podpoří se tím kvetení rostliny. Trubkovité květy vyrůstají na dlouhém stonku a mají žlutou, oranžovou nebo červenou barvu.

Užívané části: Odlomeným listem potíráme postižené části těla. Čistá dužina z aloe vera.

 

 

Česnek

 

Česnek má svůj původ v západní Asii. Dnes se však pěstuje prakticky na celém světě, kde jsou pro něj příznivé podmínky. Česnek je příbuzný s ostatními cibulovinami. Jeho podzemní cibuli tvoří asi 12 bílých dužnatých šupin, kterým říkáme stroužky. Z cibule vyrůstají krátké ploché listy, hlavní stvol je dutý a na jeho vrcholu se objevuje bledě růžové nebo zeleno bílé kulovité květenství.

Využití: Česnek se pyšní širokým spektrem příznivých účinků na naše zdraví. Česnek obsahuje intenzivní směs účinných látek - síru, jód, hořčík a další minerální látky, aliin, hormony, vitamin C a vitamin B.

V zimním období, kdy se šíří chřipkové epidemie jej používáme jako prevenci. Jakmile se objeví první příznaky nachlazení či chřipky, je dobré okamžitě nasadit česnek. Denně jeden stroužek nemoc porazí. Lze ho užívat syrový nebo krátce povařený ve vodě či polévce.
Česnek tedy působí proti virům, ale zároveň má také vliv na hlen, tvořící se při nemocích z nachlazení. Pomáhá redukovat jeho tvorbu. Odvar z česneku se používá k zevním obkladům při bolestech v krku, ale i ve formě nápoje při onemocněních dýchacích cest. I když je jeho pach někomu nepříjemný, je tak jeho účinek vyšší, než u preparátů zbavených jeho charakteristické vůně.

V těle se aliin mění na přírodní antibiotikum tzv. aliciin, který působí proti škodlivým mikroorganismům. Na rozdíl od umělých antibiotik nevykazuje škodlivé vedlejší účinky.

Hubí choroboplodné zárodky, působí proti plísním, kvasinkám a parazitům. Zevně se používá při kožních infekcích a akné.

Snižuje, ale také reguluje krevní tlak a hladinu cholesterolu a cukru v krvi.

Pomáhá při hubnutí tím, že ovlivňuje ukládání tuku a detoxikuje, čili pomáhá při odstranění škodlivých a odpadních látek z těla.

V kuchyni česnek nachází široké uplatnění. Používá se při výrobě různých masitých pokrmů, jako je sekaná, paštiky, jitrnice. Přidáváme ho těstovin, salátů a polévek. Do vařených pokrmů jej přidáváme až ke konci vaření.
Ve studené kuchyni ho můžeme použít k výrobě pomazánek a do salátů.

Pěstování: Česnek sázíme buď na podzim a to od konce září do zámrazu. Jarní sadbu sázíme co nejdříve jakmile zem rozmrzne. Doporučuje se používat sadbu namořenou proti škůdcům. Česnek sázíme do řádků od sebe vzdálených 30 cm, 5-10 cm hluboko. Mezi stroužky udržujeme vzdálenost asi 10-15 cm. Vrcholy květních stvolů odřezáváme. Sklízí se v létě, když česneku zežloutnou listy. Sklizený česnek dosoušíme na slunci nebo na teplém místě v domě.

Užívané části: Cibule rozdělená do stroužků.

Uchovávání: Česnek uchováváme na suchém, tmavém a chladném místě. Takto uskladněný vydrží i několik měsíců. Nakupujeme neporušené paličky, které by měly být na omak tvrdé, bez zelených výhonů.
Česnek můžeme rovněž zamrazit nebo naložit do soli.

 

 

Levandule lékařská

 

Levandule pochází ze středomoří. Jistě znáte z obrázků nádherná fialová pole z těchto oblastí. Pěstuje se v mnoha druzích kvetoucích v polovině léta fialově, ale i modře, růžově a bíle. Ty se kromě barvy liší i obsahem vonných silic. Jde o vytrvalý stálezelený hustě větvený keřík v našich podmínkách vysoký až 50 cm.

Využití: Pro vysoký obsah silic a tříslovin a pro její uklidňující účinky na celé tělo se zevně používá do koupelí, pleťových vod, masážních olejů. Má velký význam v aromaterapii. Vdechování levandulové vůně uklidňuje, zahání depresi a navozuje klidný spánek.
Její sušené květy se velmi dobře hodí do suchých vazeb. Sušená levandule uchovávaná v plátěných pytlících mezi šatstvem odhání moly.

Pěstování: Jak nám již napovídá její původ, vyžaduje slunnou polohu, kde je její barva a vůně nejintenzivnější. Daří se jí lépe v písčité, vápenité půdě. Daří se ji dobře pěstovat ze semen (doma ji vyséváme v polovině února). Možností množení je však více. Řízkování na jaře, staré rostliny lze množit hřížením (navršením) půdy okolo stonků. V polovině srpna ji sestříhejte do tvaru, aby netvořila holé stonky. Neřežte však do starého dřeva.

Užívané části: Sklízejí se celá květenství i s natí, a to na začátku rozkvětu.

Uchovávání: Sušíme je pomalu zavěšené ve svazcích nebo rozložené na lískách na stinném místě.

Levandulový olej

levandule
panenský slunečnicový olej
čisté plátno
sklenice s uzávěrem

Do čisté suché sklenice vložíme levandulové květy, zalijeme olejem a uzavřené necháme stát na teplém místě. Po 4 dnech scedíme přes plátno, vložíme nové květy a opakujeme. Takto postupujeme ještě jednou. Celkový proces tedy trvá 12 dní.

Levandulové sušenky

150 g másla
115 g krystalového cukru
1 vejce
170 g hladké mouky
1 lžíce sušených levandulových kvítků

Promícháme máslo a cukr, přidáme ušlehané vejce, levandulové kvítky a mouku. Těsto dobře zpracujeme.
Na vymazaný nebo pečícím papírem vyložený plech tvoříme hrudky těsta. Vkládáme do trouby vyhřáté na 180°C. Pečeme 15-20 minut dozlatova.

 

 

Kontryhel obecný

Kontryhel je běžně rozšířená vytrvalá bylina, 15-45 cm vysoká, listy dlaňovitého tvaru mívají uprostřed kapičku „rosy“, je to tekutina, kterou listy vylučují. V létě kvete drobnými žluto zelenými kvítky. Listy obsahují třísloviny, silice, hořčiny, glykosidy a minerální látky, mají vysoký obsah vitaminů.

Využití: Kontryhel se používá hlavně v ženských čajových směsích, pomáhá při bolestivé menstruaci a při zánětech ženských orgánů. Bývá součástí ústních vod a do kloktadel k zastavení krvácení z dásní. V kosmetice  k napařování obličeje při léčbě akné a jako tonikum. Má protikřečové účinky, pomáhá při průjmech, nadýmání a při poruchách trávení. Doporučuje se i při redukční dietě. Lze ho využít i v kuchyni při přípravě polévek, zeleninových příloh, masových nádivek apod.

Pěstování: Najdete ho na loukách, na slunci i ve stínu. Rozmnožuje se dělením trsů brzy na jaře nebo na podzim. Můžete ho množit i výsevem v létě na misky a na podzim zasadit ven.

Užívané části: K léčení se používají především listy, v kosmetice i stonky s kvítky.
 
Uchovávání: Nadzemní části se sbírají v létě a suší venku.

Karbenátky s kontryhelem

200 g ovesných vloček
2 dl vody
2 vejce
100 g  strouhaného sýra
1 cibule
hrst mladých kontryhelových listů
strouhanka
kurkuma
sůl
pažitka, petržel

Ovesné vločky namočíme na 15 minut do vody, potom promícháme s cibulí a posekanými bylinkami.
Zhruba 10 minut vaříme až vznikne hustá kaše. Do vychladlé kaše vmícháme sýr, vejce, špetku kurkumy a osolíme. Malé karbenátky obalujeme ve strouhance. Zdobíme bylinkami a kečupem, nebo hořčicí.

 

 

Bazalka pravá

 

Bazalka je jednoletá  keříkovitá bylina pocházející z Indie. Má zvláštní a velmi specifickou vůni. Tato v podobě éterického oleje působí antidepresivně (5-10 kapek do koupele). Kromě vonných silic obsahuje vitaminy, enzymy i důležité minerální látky.

Využití: Bazalka se využívá zejména k přípravě italských pokrmů, těstovin a salátů. Můžeme ji použít i do zeleninových polévek. Hodí se do pokrmů z luštěnin a mletého masa. Velmi příjemně s ní můžeme dochutit nakládanou zeleninu, naložit ji do octa či oleje.
Rostlinu lze použít ke zklidnění bolesti a léčení zvracení, nervového vypětí a bolestí hlavy.

Pěstování: Bazalku můžeme pěstovat na zahrádce i doma za oknem (od března), musí však mít dostatek světla. Na záhon ji můžeme vysazovat, když venkovní teplota neklesá pod 12°C (zhruba v polovině května). Bazalku vyséváme po špetkách a později vyjednotíme. Nemá ráda přesazování a příliš mokrou půdu. Vhodnější je písčitá. Kvetoucí výhonky zaštipujeme, rostlina tak zkošatí a můžeme ji déle sklízet.

Užívané části: Listy čerstvé, mražené i sušené (ve stínu).
 
Uchovávání: Protože sušením bazalka ztrácí mnoho ze své vůně a chuti, je vhodnější ji zamrazit.

Těstovinový salát s kuřecím masem

300 g těstovin (např. vrtulky)
250 g cukety
1 svazek jarní cibulky
250 g rajčat
1 svazek bazalky
1 pečené kuře
150 g zakysané smetany
50 ml mléka
2 lžíce oleje
3 lžíce sekané petržel
kayenský pepř
sůl

Těstoviny uvaříme v mírně osolené vodě. Uvařené slijeme a dobře promícháme s olejem.

Zelelninu omyjeme, cuketu a jarní cibulku očistíme a nakrájíme na tenké nudličky. Rajčata na kolečka.
Omytou a osušenou bazalku nahrubo natrháme a vmícháme do těstovinového základu. Maso z kuřete nakrájimé na kostičky a přidáme do salátu.
V misce rozmícháme mléko se zakysanou smetanou. Přidáme jemně nasekanou petrželku, osolíme a dochutíme kayenským pepřem. Dresink vmícháme do salátu a po 10 min. podáváme.

Pro 4 osoby
doba přípravy: cca 40 minut

Dobrou chuť!