Sny a astrální říše

 

 

Už se vám přihodilo, že se vám někdo vzrušeně svěřil: „Člověče, dneska v noci jsem zažil ŠÍLENOU věc! Zdálo se mi, že jdu po ulici úplně nahý. Bože, to bylo TRAPNÉ!" Stává se to v různých podobách a variantách mnoha lidem. Člověku se třeba může zdát sen, v němž se náhle ocitne v nějakém salónu, plném elegantně oděných lidí, přičemž zjistí, že on sám na sobě nemá nic. I vám se mohl zdát podobný sen, že jste např. stáli někde na rohu ulice v jakémsi nemožném ustrojení, nebo i dočista nazí. Ano, tohle se opravdu stává, a bývá to skutečná astrální projekce. Ti z nás, kdo mají schopnost vidět lidi, konající astrální cesty, zažili jistě různá překvapivá, dokonce komická setkání. Tento kurs ale není zamýšlen jako žertovná rozprava, nýbrž jako snaha pomoci vám orientovat se v prožitcích, které se konec konců přiházejí úplně běžně.

 

Sny se v té či oné formě zdají všem — každému. Od nepaměti se na ně pohlíží jako na znamení, předzvěsti nebo výstrahy, a někteří lidé se z vlastních snů pokoušejí i věštit budoucnost. Jiní je naopak považují za pouhé projevy fantazie, které se objevují, když je mysl během spánkového procesu od těla dočasně oddělena. To je naprosto mylné - ale podívejme se na problematiku snění blíž.

 

Skládáme se přinejmenším ze dvou těl. Lépe řečeno, nyní se budeme zabývat pouze dvěma těly, tedy hmotným a nejbližším astrálním - jinak těl máme mnohem víc. Když usneme, oddělí se postupně astrální tělo od ležícího fyzického. Odpoutá­ním obou těl od sebe dochází i k odtržení mysli. Ve hmotném těle panuje situace velice podobná situaci ve vysílacím studiu, kde, vzdálí-li se hlasatel, není nikoho, kdo by dál vysílal zprávy. Astrální tělo, vznášející se nyní nad hmotným, okamžik zvažuje, kam se vydat a čemu se věnovat. Jakmile dospěje k rozhodnutí, astrální tělo se napřímí a stane obvykle v nohách postele. Pak, jako pták, odlétající s větve, se odrazí vzhůru a je pryč. Nese se výškou, a za ním se vine stříbrná šňůra.

Spousta lidí, zvláště na Západě, si vlastních astrálních projekcí není vědo­ma. Nepamatují se na žádné zvláštní spánkové prožitky, ale při probuzení mohou být např. naplněni hřejivým pocitem přátelství, nebo mohou třeba prohlásit: „Dnešní noc se mi zdálo o tom a tom, a vypadal PEKNE!" Se vší pravděpodobností tento spáč dotyčného skutečně navštívil, protože taková cesta je v rámci astrálních projekcí jednou z nejjednodušších, a provádí se velice často. Z jakéhosi zvláštního důvodu se zdá, že máme sklon vracet se stále do starých, známých míst, však také policie ze zkušenosti ví, že zločinci se vracejí na místa svých činů.

 

Na tom není nic pozoruhodného, že tímto způsobem navštěvujeme přátele, neboť všichni své fyzické tělo opouštíme. Všichni astrální cesty podnikáme, a nějaký cíl jim dát musíme. Není-li k tomu však člověk vycvičen, netoulá se po astrálních říších, ale houževnatě lne ke známým místům na Zemi. Lidé v astrální projekci necvičení tak třeba navštěvují přátele v zámoří, určitá místa nebo dokonce obchody, ale jakmile se znovu vrátí do těla a procitnou, napadne je (pokud tomu vůbec věnují pozornost!), jaký že sen se jim to zdál.

 

Víte, proč se vám zdají sny? Tyto prožitky, vlastní všem lidem, jsou výlety do skutečnosti. Naše „sny" jsou reálné jako letecká nebo lodní cesta z Anglie do New Yorku nebo z Adenu do Akry, a přesto je nazýváme „sny".

 

Než se do tématiky snů ponoříme hlouběji, připomeňme si, že od ca­řihradského koncilu r. 60 n. l., kdy se vůdci křesťanské církve dohodli, co má být do křesťanství zahrnuto, mnohé z učení velkých mistrů bylo zde­formováno nebo potlačeno. K celé této události bychom mohli dodat pár velice ostrých poznámek, vycházejících z informací, získaných ze záznamu Akaši. Naším záměrem je ale spíše sestavit tento kurz tak, aby pomohl lidem lépe poznat sebe sama, a ne šlapat někomu na paty, ať už tyto „paty" kráčejí za vírou jakkoliv klamnou. Spokojme se proto s konstatováním, že na západní polokouli se už po řadu staletí lidem nedostalo nižádného učení o astrální projekci, neboť to nespadá do žádného z dogmat tamějšího organizovaného náboženství. Mimochodem, výrazu „organizované nábo­ženství" jsme neužili pouze náhodou.

 

Podobně většina lidí západního světa nevěří na víly, nebo na duchy přírody, a děti, které tyto bytosti vidí a zjevně si s nimi hrají, jsou vystaveny posměchu a napomenutím dospělých. Ti, ač by měli být informovanější, ukazují, že i v tomto případě, jako ostatně ve spoustě dalších, je dítě mnohem moudřejší a bystřejší, než oni! Vždyť i křesťanská bible říká: „Nebudete-li jako děti, nikdy nevejdete do království nebeského." Můžeme to vyjádřit i jinak: máte-li mysl dítěte, nezamořenou nevírou dospělých, nestojí vám v „cestě" žádné překážky.

 

Vysmívané děti se záhy naučí zamlčovat, co doopravdy vidí. Tato nutnost zastírat vidění jiných bytostí pak vede brzy ke ztrátě schopnosti samé. A něco podobného nastává i v souvislosti se sny. Lidé mají snové prožitky, když jejich fyzické tělo usne, protože astrální tělo pochopitelně neusíná; a až se zase vrátí do fyzického těla, může mezi nimi vypuknout konflikt: astrální tělo zná pravdu, zatímco hmotné je zaneseno a zamořeno předpojatými stanovisky vštěpovanými od útlého dětství až do dospělosti. V důsledku tohoto podmínění nepohlédnou dospělí pravdě tváří do tváře, a právě proto dochází k vnitřnímu konfliktu. Astrální tělo vystoupilo z hmotného, vidělo spoustu věcí, načerpalo prožitky, ale hmotné tomu nesmí věřit, protože veškeré učení západní společnosti směřuje k tomu, nevěřit v nic, co nelze uchopit do rukou a rozebrat, aby se ukázalo, jak to funguje. Západní veřejnost žádá důkazy, a pak ještě další a další, důkazy důkazů všech druhů a velikostí. Přitom se však zároveň snaží všemožně dokázat, že každý důkaz je falešný! Konflikt mezi hmotným a astrálním tělem vede k potřebě racionalizace, A tak jsou tzv. sny jsou racionalizovány do libovolné vize, často té té nejbizarnější povahy.

 

Jde o to, že během astrální projekce jsme mohli prožít řadu nejpozoruhodnějších zážitků. Naše astrální tělo by chtělo, abychom se vzbudili s jasnou pamětí, ale fyzické tělo to nemůže dopustit. Mezi oběma tak na­stává konflikt, a do paměti se vloudí skutečně nadmíru pokřivené obrazy a děje, které se ve skutečnosti nemohou odehrát. Kdykoliv se v astrálu přihodí něco, co je s fyzikálními zákony této planety v rozporu, nastává konflikt a do hry vstupuje fantazie. Zmocňují se nás noční můry, nebo prožíváme nejneuvěřitelnější zážitky. V astrálním stavu se člověk dokáže vznášet, létat, cestovat kamkoliv, sejít se s kýmkoliv a navštívit kterékoli místo na světě. Ve hmotném těle se nelze přemístit v jediném okamžiku z jednoho konce světa na druhý ani zvednout se nad střechu vlastního domu. Dochází tudíž k tomu, že konflikt mezi fyzickým a astrálním tělem dává vzniknout neuvěřitelně nesmyslným obrazům našich astrálních pro­jekcí, takže jakýkoliv jejich přínos, který nám astrál touto cestou posílá, je zmařen. Přebíráme tzv. sny, které nám nakonec nedávají smysl, protože to je jenom takové snové smetí. V bdělém stavu je hodnotíme jako slátaniny, ale to, co se nám z pohledu hmotného těla jeví jako nesmyslná tříšť dějů a obrazů, má v astrálu smysluplný obsah.

 

Vraťme se k úvodní zmínce o pocitu jít ulicí dočista nazí. Spousta lidí, zdánlivě ve snu, tuto nanejvýš trapnou situaci zažila, ale o pouhé zdání, neboli o sen, se pochopitelně vůbec nejednalo! Jde o to, že když člověk podniká astrální projekci, může prostě zapomenout obléct si astrální šaty. Pokud si takový cestovatel potřebný oděv „nepředstaví", naskytne se podívaná na člověka, konajícího astrální cestu, který je opravdu nahý. Často se totiž prudce vymaní z hmotného těla, vyletí z něj o překot a ve velkém vzrušení, že se konečně zbavil břemene těla. Dostat se z těla bylo prvotním cílem, na nějž se soustředil natolik, že už nepomyslel na nic dalšího.

Připomeňme si ale, že nahé tělo je přirozené, neboť oděv je čistě člověkem vytvořená konvence, která v prostředí vyššího řádu nemá opodstatnění. V souvislosti s tím nám dovolte malou odbočku k záležitosti, která by vás mohla zajímat.

V pradávných dobách muži i ženy mívali schopnost astrální těla druhých vidět. Myšlenky byly tehdy čitelné všem, motivace člověka k určitému činu průhledná, a bylo vidět, jak aurické barvy nejsilněji a nejjasněji září právě kolem těch partií lidského těla, které dnes skrýváme pod oděvem. Lidstvo, zvláště pak ženy, si určité části těla zakrývají, protože se instinktivně brání, aby ostatní četli myšlenky a motivace jejich činů, neboť to nemusí být vždy žádoucí. Tato malá odbočka, se sny přímo nesouvisející, vás může přivést k zamyšlení nad účelem oblékání.

 

Když nastupujeme astrální cestu, obvykle si „představíme" druh oděvu, jaký by člověk měl na sobě za normálních okolností. Když se tento úkon opomine, jasnovidec, který se s astrálním cestovatelem setká, si všimne, že daný muž nebo žena na sobě nemají ani nitku. Stalo se nám, že nás v astrálním stavu navštívili lidé, kteří na sobě neměli bud vůbec nic, nebo třeba jen kabátek od pyžama anebo rozličné svršky úplně nemožného vzezření, vymykající se jakémukoliv pokusu o popis, a nevyskytující se v žádném katalogu módních výstředností. Je také fakt, že lidé, kteří oblékání přikládají náramný význam, si často představí sami sebe, lépe řečeno vidí se ve snu v šatech, jaké by na sebe v bdělém stavu v životě neoblékli. To všechno je ale nepodstatné, a znovu zdůrazňujeme, že veškeré odívání je pouhou lidskou konvencí. Proto neočekávejme, že až přijdeme „do nebe", budeme tam nosit šaty, jako je tomu tady na Zemi.

 

Sny tedy jsou racionalizací skutečných životních událostí, odehrávajících se v astrálním světě, a jak jsme už předeslali, člověk, který se tam ocitne, vidí v mnohem širším barevném spektru, a o mnoho a mnoho jasněji. Všechno je zářivější, všechno má širší záběr, než běžný život. Člověk si uvědomuje vše kolem sebe do těch nejmenších podrobností, a barvy a celé vlnové pásmo přesahují cokoliv známého z běžného života. Přibližme si to příkladem.

 

Toulali jsme se v astrálním stavu po vzdálené zemi, ležící za mořem v jiném světadílu. Byl zářivý den s živě modravou oblohou. Moře pod námi jemně šplouchalo vlnami s bílou hřívou, vystřikujícími až do výše k nám, ale pochopitelně se nás nemohly dotknout. Přistáli jsme na zlatém písku a zastavili, se zaujati povrchem nepopsatelně zářivým, jakoby démantovým. Každičké zrnko písku se lesklo jako drahokam ve slunečním záři. Lehounce jsme se vznášeli nad vlajícími čepelemi přímořské trávy, a žasli nad jemnými odstíny hnědé a zelené, i nad vzduchovými bublinami, které nám před očima zlátly a růžověly. Po pravici se rozkládala skála nazelenalého zbarvení, která chvílemi vypadala, jako by byla z nejčistšího nefritu. Viděli jsme i pod povrch věcí a prohlíželi si vnitřní žilkování a rýhy, včetně drobných zkamenělých živočichů, které skála pohltila před milióny let. Jak jsme se tak klouzavým letem pohybovali sem tam, pozorovali jsme okolí jakoby novýma očima, které dosud tak průzračně nikdy nevnímaly. Viděli jsme cosi jako průhledné barevné koule, plující povětřím — živoucí energetické shluky vzdušné síly. Barvy to byly překrásné, živé a proměnlivé, a vnímali jsme tak ostře, že jsme dohlédli až k bodu zakřivení zeměkoule, aniž by naší pozornosti unikla jediná podrobnost.

 

Na naší ubohé, staré zeměkouli, uvězněni v tělesných poutech, jsme ve srovnání s tímhle slepci. Máme omezený rejstřík vnímání barev, a ubohou rozlišovací schopnost jejich odstínů. Trpíme krátkozrakostí, astigmatismem a dalšími vadami, které nám znemožňují vidět věci v jejich skutečné podobě. Jsme tady téměř zbaveni vnímací schopnosti smyslů, jsme na tomto světě chudáci, uvržení jakoby do hliněného pouzdra, dušeni žádostivostí a záštím, zanášeni nevhodnou stravou. Když se však pozvedneme do svo­bodného astrálního světa, vidíme náhle s nejčistší jasností. Spatříme barvy, jaké jsme v tomto životě nepoznali.

 

Máte-li „sen", ve kterém vidíte s tak překvapující zřetelností, že až nad nesmírnou škálou barev žasnete, můžete si být jisti, že nejde jen o běžný bláznivý sen, ale o racionalizaci zážitků skutečné astrální projekce.

 

Existuje ještě další důvod, který mnoha lidem brání zapamatovat si radostné zážitky astrálu. Vibrační frekvence astrálního těla jsou totiž mno­honásobně vyšší, než je tomu u těla fyzického. Těžkosti nevznikají, když se fyzické tělo opouští, protože přestup z pomalého do rychlého kmitoč­tu je snadný, ale nastávají při návratu do těla. Známe-li podstatu těchto potíží, můžeme nad nimi i vědomě bdít a snažit se oběma tělům pomoci dosáhnout co nejlepšího sladění.

 

Představme si, že jsme v astrálu, a naše hmotné tělo leží pod námi. Vibruje určitou rychlostí, zatímco tělo astrální se celé chvěje životem a vitalitou, protože v astrálu nás nesužují nemoce a utrpení. Pokusme se vysvětlit celý proces na velice pozemském příkladě. Představme si, že se jedná o situaci člověka, který cestuje autobusem, jedoucím rychlostí např. 20 km/hod., a nutně z něj potřebuje vystoupit - ale autobus bohužel nemůže zastavit. Problém tedy spočívá v tom, že cestující musí z autobusu vyskočit tak, aby na silnici doskočil pokud možno bez úrazu. Počíná-li si neopatrně, může se ošklivě zranit, ale pokud ví, jak na to, dokáže vyskočit bez obtíží, vždyť to může okoukat od průvodčího. I naším úkolem je zkušeností se naučit, jak „vyskakovat za jízdy", lépe řečeno, jak se co nejlépe navracet do těla tehdy, když se vibrační rychlosti obou těl liší.

 

Návrat z astrální cesty tedy znamená zpětný vstup do těla. Vzhledem ke zmíněnému mnohonásobně vyššímu vibračnímu kmitočtu astrálního těla oproti tělu hmotnému, a nemožnosti ten rychlý zpomalit ani onen pomalý zrychlit - nebo vzhledem k omezení oné možnosti, musíme počkat, až se nám podaří obojí synchronizovat. Praxí se to člověk naučí. O něco zrychlí vibrace hmotného těla a o něco zpomalí vibrace těla astrálního tak, aby přes nepochybný přetrvávající rozdíl vznikla mezi oběma vibracemi základ­ní harmonie — tedy vibrační souznění, které nám zajistí „bezporuchový" návrat. Je to otázka cviku, instinktu, rasové paměti, a až tohle zvládneme, uchováme si v paměti i celý astrální zážitek.

 

Připadá vám to obtížné? Představte si tedy, že vaše astrální tělo je gramo­fonová jehla a hmotné je deska, která se točí např. rychlostí 45 otáček/min. Vaším úkolem je položit jehlu na otáčející se desku tak, abyste se trefili do určitého slova či tónu. Diskžokejové to umějí neomylně, naleznou na desce bod, kam jehlu položí podle toho, co chtějí posluchačům přehrát. Ale když pomyslíte na obtížnost přesného umístění gramofonové jehly na desku tak, aby zazněla ta která hudební pasáž či promluva, uvědomíte si, jak nesnadné je beze cviku se vracet z astrálu s nedotčenou vzpomínkou na absolvovaný prožitek.

 

Pokud jsme nešikové a počínáme si neobratně, to jest vracíme se bez předchozí synchronizace, probouzíme se s pocitem, že nejsme „ve své ků­ži". Prostě se cítíme „nesví". Můžeme dostat i migrénu, cítit se špatně, či podrážděně. To nastává, když dojde ke střetu obou vibračních kmitočtů, tak jako může mít pro auto následky neohrabané přeřazování rychlostí.

 

Když se tedy vracíme z astrálu tímto nepovedeným stylem nesladěných vibračních kmitočtů, stane se, že astrální tělo nezapadne přesně do fyzic­kého, vychýlí se na jednu nebo na druhou stranu a nám je z toho skutečně mizerně. Když máme tu smůlu, že se nám takové špatné „přistání" přihodí, jediná pomoc je znovu se prospat. Odeberme se tedy na lůžko, ležme co nejklidněji, nehýbejme se a nemysleme na to, jestli to dokážeme. Pouze pokojně odpočívejme a snažme se astrální tělo znovu odpoutat od fyzic­kého. Astrální tělo se nakonec mírně zvedne nad hmotné, a vytvoříme-li mu k tomu podmínky, vrátí se zpět a klesne přesně do správné polohy. Přestane nám být špatně a rozmrzelost nás opustí. Chce to jen cvik a v pří­padě potřeby i chvilenku času. Je ale lepší tento čas si najít a vrátit se do normálního stavu, než celí uspěchaní vyskočit z postele, přestože byste se raději skáceli na místě mrtvi. Neuleví se vám, a ani nemůže, dokud znovu neusnete, a spánkem na sebe obě těla opět řádně nenapojíte.

 

Někdy člověk ráno přichází k vědomí se vzpomínkou na skutečně po­divné sny. Mohou zobrazovat historické události či něco doslova „z jiného světa". V tom případě, z nějakého specifického důvodu, souvisejícího např. s vaším tréninkem, se vám podařilo nahlédnout do záznamu Akaši. Spatřili jste, co se událo v minulosti, a vzácně lze takto uvidět i pravděpodobnou budouc­nost. Velcí jasnovidci, kteří nám zanechávají proroctví, se na budoucnost dokáží naladit a vidět její pravděpodobný průběh. Nejde o skutečné udá­losti, neboť se ještě neodehrály, ale o pravděpodobnosti, a ty lze poznat a předpovědět. Čím je člověk schopnější zapamatovat si astrální prožitky, tím více užitku z nich může načerpat. Jinak dochází k situaci, kdy se mnohé pracně naučí a vzápětí to zase zapomíná.

 

Člověk se často ráno probouzí do špatné nálady a dočista nenávidí celý svět a přilehlé galaxie. Trvá mu většinou mnoho hodin, než se z tak špatné nálady vzpamatuje. Existuje řada příčin, jež tyto situace vyvolávají. Jedním z důvodů je, že v astrálním stavu se lze věnovat příjemným činnostem, navštěvovat nádherná místa a scházet se se šťastnými lidmi. Pobyt v astrálu totiž normálně představuje jakousi rekreaci astrálního těla v době, kdy hmotné tělo spí a zotavuje se. V astrálu člověk zažívá pocit svobody bez jakéhokoliv omezení a překážek, a ten pocit je skutečně božský, a pak se dostaví impuls návratu do těla s povinností začít další den. Čeho? Utrpení? Dřiny? Ať je to cokoliv, je to většinou něco neveselého. A proto je člověk z nutnosti návratu a vytržení z nádhery astrálu hluboce nešťasten a při probuzení propadá špatné náladě.

 

Další důvod, a ne právě příjemný, spočívá v tom, že pokud žijeme na tomto světě, jsme jako děti ve školní třídě, které se učí, nebo se snaží učit se lekcím, jejichž zvládnutí si před příchodem na tento svět předsevzaly. Když usneme, astrální tělo se může s koncem vyučování „vrátit ze školy" domů, jako se navečer ze školy vracejí žáci. Často se ale stává, že samolibý člověk, který je na Zemi sám se sebou spokojen v představě, že je významnou osob­ností, jde spát a ráno se vzbudí ve velmi škaredé náladě. Bývá to proto, že dotyčná osoba v astrálu spatřila, jaký průšvih ze svého pozemského života ve skutečnosti dělá, a jak celá jeho okázalost a samolibost jsou k ničemu. Vlastní-li člověk rozlehlé statky či hory peněz, neznamená to přece ještě, že si v životě počíná správně. Přicházíme sem totiž se naučit určité věci jako žáci, a později, na vyšších stupních, jako studenti. Bylo by např. napros­to zbytečné, kdyby se nějaký žák zapsal na studium, končící doktorátem duchovních věd, když by se posléze ukázalo, že jeho vývojové stádium od­povídá povolání popeláře bezvýznamného městečka! Příliš mnoho lidí se domnívá, že si v životě vedou náramně dobře, když hromadí peníze pod­váděním ostatních, předřazováním svých služeb, všeobecným zneužíváním svého okolí a nepoctivostí. Ti, kteří si tolik zakládají na své příslušnosti k „lepší společnosti", stejně jako zbohatlíci, dokazují touto životní filosofií pouze to, že svůj pozemský život prohrávají na celé čáře. Nadejde čas, kdy každý bude muset pohlédnout do tváře skutečnosti - a ta na této planetě nebydlí. Náš svět je světem iluzí, v nichž jsou veškeré hodnoty zdeformo­vány, a kde, ze studijních důvodů, může být člověku povoleno věřit, že peníze, dočasná moc a společenské postavení jsou v životě to jediné, na čem záleží. Nic není mylnějšího než tato domněnka, a žebraví mniši z Indie i odjinud vykazují vzhledem k příštímu životu vyšší duchovní hodnotu, než mocný finanční magnát, který půjčuje peníze na přemrštěné úroky nebohým, těžce zkoušeným lidem v tísnivé životní situaci. Tito finančníci (ve skutečnosti jsou to jen lichváři!) neváhají zničit rodinu i budoucnost nešťastníkům, kteří mají tu smůlu, že se jim nepodaří zavčas uhradit třeba jen jednu splátku.

 

Představme si takového mocného finančníka nebo někoho z podobné branže, jak jde spát, a jak se jeho spánkový proces rozvine natolik, že dotyčný spatří, jaká neštěstí v životě působí. Pak se s tím otřesným zjištěním vrátí, ostře si uvědomí, co je ve skutečnosti zač, a dospěje k rozhodnutí, že chce „obrátit list". Naneštěstí, jakmile vstoupí zpět do těla, a vzhledem k tomu, že je nízké povahy, nic si nezapamatuje, a prohlásí, že se špatně vyspal. Seřve podřízené a je protivný na každého, koho potká. A tak se u něj projeví „splín pondělního rána", s tím, že se tato jeho nálada neomezuje pouze na pondělní ráno, ale propukne — bohužel — kdykoli.

 

„Splín pondělního rána" skutečně existuje a má specifický důvod. Většin;i lidí je nucena pracovat během týdne podle víceméně pravidelného rozvrhu, či se alespoň ve stanovených hodinách na pracovišti objevovat. Teprve o víkendu se lidé konečně začnou věnovat něčemu jinému, často i na odlišném místě. Spí déle a klidněji, a tak i astrální tělo odplouvá a cestuje do větších vzdáleností. Může se vznést až do sfér, kde si lze ověřit, jak si hmotné tělo na tomto světě vede. Když se pak vrátí zpět, aby fyzické tělo mohlo zas nastoupit do práce, pociťuje člověk většinou hluboký smutek, a právě ten je příčinou melancholie pondělních rán.

 

Ještě na jednu kategorii lidí bychom se měli podívat, byť jen letmo, a sice na ty, kdo spí málo. Působí to opět nešťastná situace lidí, kteří mají astrální svědomí natolik nečisté, že astrální tělo už ani tělo fyzické opouštět nechce, aby nemuselo stanout pravdě tváří v tvář. Často se to stává např. opilcům, kteří se bojí usnout, aby na ně nepřišly ony pozoruhodné bytosti, které se okolo jejich astrálního těla shromažďují, tak, jak jsme si o tom povídali, když jsme se zmiňovali o růžových slonech a další fauně a flóře tohoto typu"

 

Hmotné tělo se v takovém případě snaží co nejdéle udržet v bdělém stavu, což působí utrpení na fyzické i astrální úrovni. Jistě jste se už setkali s tím typem lidí, kteří jsou stále v napětí, neustále v pohybu, bez přestání nervózní, a chvilenku neposedí. Velice často jde právě o lidi, kteří toho mají na svědomí tolik, že nemají odvahu dopřát si ani malé spočinutí, aby o sobě nemuseli začít přemýšlet a uvědomit si, co jsou vlastně zač, co dělají a co naopak opomíjejí. A tak se vytvoří životní styl - ani spánek, ani odpočinek, nic, co by nadvědomí dálo příležitost dostat se do styku s fyzickým tělem. Tihle lidé jsou jako kůň, který se zakousl do udidla, splašeně letí silnicí a ohrožuje vše, co mu přijde do cesty. Když lidé nemohou spát, nemohou získávat ani užitek z tohoto života, a tak se v příštím životě budou muset snažit o to víc.

 

Jste na rozpacích, zda hodnotit určitý sen jako přelud své představivosti, či jako rozostřenou vzpomínku na astrální cestu? Nejsnazší je, zeptat se sami sebe, zda jste v tom snu viděli věci zřetelněji, než ve skutečnosti. Pokud ano, o astrální cestu se skutečně jednalo. Byly barvy snu živější, než jaké vidíte běžně? Pokud ano, nemějte pochyb. Často také spatříte tvář či zřetelně vnímáte přítomnost člověka, jenž je vám drahý. V tom případě jste zřejmě tuto osobu skutečně astrálně navštívili. Jdete-li spát a máte při tom před sebou fotografii milovaného člověka, můžete si být jisti, že se za ním astrálně vypravíte, jen co zavřete oči a uvolníte se.

 

Pohleďme teď na druhou stranu mince. Může se vám stát, že se ráno probudíte otrávení a naštvaní na někoho, s kým máte rozhodně neharmonický vztah. Možná, že jste při usínání na toho člověka mysleli a rozebírali V duchu nějaký spor nebo hádku mezi vámi. Mohli jste ho potom v astrálu navštívit a on, rovněž v astrálním stavu, s vámi řešení problémů probral. Třeba jste celou věc srovnali a oba jste učinili předsevzetí, že si stanovené řešení zapamatujete a v bdělém životě dospějete k přátelské dohodě. Ane­bo naopak. Bitva mohla vzplát ještě urputněji, takže při návratu na Zemi pociťujete ještě silnější antipatii, než dřív. Ale bez ohledu na to, jestli jste ke smíru dospěli nebo ne, pokud jste sebou při návratu do těla rušivě trh­li, nebo se vám nevydařila synchronizace s fyzickým tělem, veškeré dobré záměry a dohody o vyřešení rozporu se vám vytratí z mysli nebo se zdefor­mují. Probudíte se s pocitem nesouladu, nechuti a hořkého frustrujícího hněvu.

 

Takzvané sny - to jsou okna do jiných světů. Věnujte jim pozornost, zkoumejte je, a když se večer ukládáte ke spánku, dejte si předsevzetí „pravdivých snů". To znamená, že až se ráno probudíte, přinesete si jasnou a nepokroucenou vzpomínku na všechno, co jste za noc prožili. Lze toho dosáhnout, a děje se to. To jenom v západním světě přetrvává tolik pochyb a tolik křiklounů žádá důkazy, že to lidem nakonec připadá nemožné. Na Východě někteří lidé vstupují velice snadno do transu, který je konec konců jen jedním ze způsobů, jak se vyprostit z těla. Jiní jdou spát a při probuzení znají odpověď na problémy, které je trápily Můžete to tak dělat i vy. I vy se to pomocí tréninku a upřímného přání konat jen dobro naučíte. Budete mít „pravdivé sny" a dokořán otevřete okno, vedoucí do sféry existence mnohem vznešenější.