Psychologie snu

 

Současná věda tvrdošíjně zastává názor, že život vznikl jako náhodný element z organické hmoty a pomocí dalších náhod se strukturoval do stále složitějších forem, aby pomocí "přirozeného výběru" povyšoval jedny tvory nad druhé. Přestože nebyly nalezeny spojovací články mezi těmito formami, je tento scestný názor denně předkládán lidstvu jako nejsprávnější a nejvědečtější model. Jestli si nějaký materialista bude s pýchou zakládat na tom, že vznikl z opice, ponechám ho v jeho "šťastném" přesvědčení. Sám jsem poznal, že člověk je božského původu. Těm nevěřícím mohu poradit jediné: "Myslete, pochybujte a hledejte!" Ale tuto radu aplikujte na vše  i na materialistické zvrácenosti tohoto světa. Jedině tak máte šanci prohlédnout skutečnost předkládanou vám denně vašimi vlastními psychickými obrazy vyvěrajícími z hloubi vaší duše. Nevěřte ani mým názorům. To by bylo moc jednoduché vzít tuto pravdu za dogma a nestarat se o podstatu. Stále myslete, pochybujte a hledejte! Svou cestu musíte projít, nestačí si ji přečíst. Prohlédnout nové obzory pravdy je úkol každého jednotlivce a pomoc nechť dohledá v nové psychologii, která mu poodhalí skutečnou podstatu duše, skutečnou podstatu lidské existence, nádheru jasu znovuzrozeného božského člověka.
 

"Existuje jediná podívaná, která je velkolepější než
moře, a tou je hvězdná obloha; existuje jediná
podívaná, která je velkolepější než hvězdná obloha,
a tou je nitro duše."

Victor Hugo (Bídníci)

Současná psychologie se musí stát vědou, která pomáhá každému člověku na cestě vzhůru k duchovním výšinám, na cestě k božské přirozenosti. Nesmí být vědou, která za zdmi ústavů v záplavě nesrozumitelných pojmů se stala vědou hrstky lidí v bílých pláštích. Psychologie tak významným způsobem zasahuje do každodenního lidského života, že se musí stát blízkou člověku a pomáhat mu v překonávání četných překážek. Psychologie musí být schopna obyčejným lidem vysvětlit jejich vnitřní pocity, stavy, procesy a nikoliv ho bez vysvětlení zadupat mezi mantinely, které byly vystavěny vůdci současné spotřební společnosti. Jakmile člověk vybočí z řady "stádového psychického normálu", končí jako vyvrhel společnosti, zesměšňován i tupen, v horším případě skončí za zdmi sanatorií.
 

Psychologie musí být vstřícná lidem, musí být vědou chápající jejich každodenní potřeby, musí se snažit zaplnit prázdné místo ve vyprahlých lidských srdcích. Styčným bodem mezi běžnými lidmi a psychologií jako vědou se může stát sen a schopnost jeho výkladu. Pak může psychologie jako lidsky blízká věda zbořit bariéry nedůvěry, předsudků, namyšlenosti, podezíravosti a strachu mezi členy zbloudilého lidského společenství. Jsem přesvědčen o nutnosti popularizovat psychologii tak, aby se stala novým elementem duchovního pokroku v zemích technicky vyspělého světa, který ovšem velice zaostává duchovně za zeměmi východu. Psychologie se musí stát spojujícím prvkem mezi různorodým náboženstvím, aby se stala vědou nejbližší lidem v jejich vlastním bytostném zájmu. Křesťan, muslim, žid, hinduista, buddhista či nevěřící člověk, všichni mají stejnou psychologickou základnu, na které je postavena jeho individualita. Tou základnou je kolektivní lidské nevědomí, které se snaží zbloudilé lidské duše přivolat obrazy archetypů zpět do náruče jediného Boha, který je Otcem všech bez rozdílu. Psychologie má šanci a věřím, že se stane vědou, která bude vévodící silou ve společnosti, která pod tlakem změněných okolností bude nucena zbořit mantinely "stádového psychického normálu" a nastolit místo současných pseudomorálních hodnot uměle navozovanými špatnými zákony morálku skutečně lidskou, prodchnutou soucitem s trpícími, morálku odsuzující lidský egoismus jako celek.

Psychologie má povinnost "zrušit" boha jménem peníze, jehož uctívá celý tzv. vyspělý západní svět (ostatní svět se halasně přidává), a objevit podstatu nevědomí, objevit nádheru božské přirozenosti, která lid zahleděný do světa smyslových prožitků marně volá. Pokud psychologie ozřejmí povahu nevědomí a cesty vedoucí k poznání, pak změní se jméno boha "Peníze" na jméno, jež si Bůh z naší strany zasluhuje. Doposud úzce zaměřená psychologie musí zbořit vlastní hrad, v němž se opevnila a nesmí se bát čerpat vědomosti a zkušenosti z jógy, neboť jóga je cestou ke spojení člověka (jako psychického objektu) s Bohem a je také spojením lidského vědomí s Vědomím kosmickým. Jen hlupáci a nevědomí zoufalci chtějí svírat ubohý uzlíček svého smrtelného mamonu a odmítají ve své malosti nesmírné dálavy Universa jako sebe samé v poznání nesmrtelnosti a nekonečnosti.

Naše civilizace se nachází v hektickém období končícího eónu a psychologie má šanci stát se uklidňujícím prvkem, který postaví most na "druhý břeh", kam lidstvo odpradávna patří. Je paradoxní, že věda, která se dotýká našeho každodenního žití, není v osnovách našich škol a dokonce i na specializovaných odborných školách vyššího typu jsou učební osnovy zastaralé a absolutně nevěnují pozornost překotnému vývoji v dějinách lidstva. Je třeba si uvědomit, že kolektivní nevědomí lidstva může prostřednictvím psychologie, jako vědy blízké lidem, získat neocenitelného tahouna duchovního pokroku. Zatímco ostatní vědní obory zaměřené na materiální svět udělaly obrovský skok a předběhly tím morálně duchovní úroveň lidí tak, že se prakticky vymkly kontrole svého vývoje, psychologie stagnovala a dokonce se vrátila do období Freudovy psychoanalýzy, která je stále doménou současné psychologie.

Nyní nastal čas napravit stav věcí současných a pomocí změněné psychologie zvýšit morálně duchovní potenciál lidstva, abychom se dostali ven z marasmu hektického světa. Někdo namítne, že by se psychologie měla zabývat pouze nemocnými lidmi a nikoliv zdravými, ale vždyť my všichni jsme nemocní, celé lidstvo je nemocné, zaslepené vlastním egoismem ničícím vše kolem. My lidé jsme ti pacienti, kteří potřebují pomoc a pomoc je zde. Je to naše nevědomí, které nám pomáhá uzdravit hnisavý vřed, jenž jsme nasadili do lidství na této krásné planetě. Pokud se najdou lidé, kteří nevěří, že jsou nemocní, jsou to právě oni, kdož marasmem svých zvrácených názorů, egoismem, zaslepeností a skutky vyvolávající strach v masách ženou ostatní lidi, kteří se nedokáží a nebo nechtějí vzepřít do propasti zmaru, zničení a zapomnění, do propasti, jejíž temnota již nyní obestírá lidské vědomí.

Lidé si musí uvědomit základní poučku veškerého pokroku: "Myslete, pochybujte a hledejte!" Vždyť žijeme v prostředí naplněném utrpením, proto se snažme ozdravit toto prostředí tím, že vyloučíme zárodky utrpení: bludné názory, pod jejichž vlivem jedni utrpení způsobují a druzí utrpení pasivně přijímají. Nenechme se vést jako stádo dobytčat na porážku. Podíváte-li se kolem sebe, uvidíte, jak stádovým se lidstvo v rukou mocných stalo. Při tom každý z vás má zbraň a tou zbraní je slovo, jež má moc dát vzklíčit světovým válkám, ale i duchovnímu pokroku, klidu a míru v našich duších - ke spáse nás všech, pokud, to slovo vzejde z poznání. Když slovo dopadne na úrodnou půdu, dá vzklíčit změněnému způsobu myšlení lidí a pak otočí vžitou představu dívání se do světa, a tím i žití světského způsobu života. Při obrácení se do vlastního nitra může psychologie pomoci popsáním vnitřních procesů a znovuobjevit dokonalý řád kolektivního nevědomí, dosud utlačovaného v našich srdcích materiálním způsobem života. Pak z lidstva vytryskne převratná změna, která má naději zvrátit naši cestu do "pekel" ekologické, citové, morální a duchovní katastrofy. Psychologie má naději změnit současnou utkvělou představu světa, má šanci v každém z nás pomoci objevit malou doutnající jiskřičku duchovního ohně, kterou je třeba rozdmýchat a přiživit ohněm sílícího poznání, aby jednou zazářila do našeho lidského světa a pak do celého vesmíru, abychom už nebyli břemenem ostatních světů, ale naopak stali se vizionáři světla poznání, jež bude pomáhat potřebným.
 

Potřeba radikální změny není mojí utkvělou fantazijní představou, ale je to poznání vycházející z hloubi vlastního nitra, z té hloubi, která má společnou základnu v lidském kolektivním nevědomí, v Bohu. Lidé musí přestat pochybovat, že "pouhá" změna vlastního myšlení má šanci změnit svět, a právě psychologie se musí stát nástrojem, který každého člověka pochopením nevědomých procesů jako zákonitostí vývoje přivede k poznání o skutečném významu každé lidské myšlenky a každého činu.

Náš svět je neskutečně nemorální. Vždyť 4/5 žijí v materiálním nedostatku a 1/5 se utápí v marnotratném přepychu a současně i v absolutním duchovním nedostatku. Tento zvyšující se rozpor je vážným faktorem ohrožujícím soužití lidí a hrozícím dalšími válečnými konflikty.

Nedávno mi jedna mladá dívka vyprávěla sérii snů s archetypickým podtextem. Ze série vyplynulo, že se cítí ohrožena současnou společností, utíká do vlastního nitra a zmatená hledá řešení. Tyto sny má spousta lidí a některé sny mají dokonce hororový podtext. Lidé jsou zmateni a nejsou schopni se v této situaci vyznat. Z nevědomosti se snaží potlačovat tyto většinou chmurné sny, čímž zvyšují konflikt mezi sebou jako osobností a nevědomím. Takový konflikt může vyústit v poruchy psychického a vzápětí fyzického rázu (nemocí), nebo si člověk slabší vůle zvykne a jako otupělý spořádaně žije ve světě plném násilí, příkoří a egoismu. Je povinností psychologie pomoci těmto lidem vysvětlit jejich sny a urychlit jejich cestu k poznání. Vy, kteří máte děsivé noční můry, hrozivé sny, netěšte se po probuzení, že je to pouze sen. Sen, jenž vás tak tížil, je odrazem vašeho nitra. Čím je sen hrozivější, tím úděsnější je obsah vašeho nitra. Hororové sny jsou zrcadlem, v němž můžete vidět sebe samé bez příkras osobnosti, kterou se lidé snaží maskovat své bytostné nedostatky a své nedobré sklony. Člověka s takovou náplní vědomí čeká velice dlouhá cesta z marasmu špatného prožívání.
 

"Ach Bože! Mohl bych žít zavřen do oříšku
a mít se za krále vesmíru, nebýt mých ošklivých snů."

Hamlet (v překladu E. A. Saudka)

Neustále se prohlubující rozpor mezi vědomím jednotlivých lidí a kolektivním nevědomím vytváří vzrůstající napětí mezi jednotlivci, mezi rodinami i mezi národy. Toto napětí se musí jednou vybít (zákon příčiny a následku) a je opět naším neštěstím, že se tak děje převážně v krvavých revolucích a zničujících válkách. Mělo by být čestnou povinností podat pomocnou ruku těm, kteří již nyní prožívají nevědomé procesy (ve snech a vizích) směřující k celistvosti. Rád bych jim pomohl touto knihou na cestě k uskutečnění, aby i oni jednou mohli pomáhat.
 

Spánek a sen

 

 

Ze somatického (tělesného) hlediska je spánek především vyrovnávajícím činitelem, jenž udržuje lidský organismus ve správné rovnováze a z psychologického hlediska je barometrem duchovních snah, které člověk vyvíjí za bdění. Nejprve se duchovní snahy vtiskují do mysli, aby následně ovlivnily celý lidský organismus. Někteří mystici považují spánek za zdržování na duchovní cestě, ale jakmile adept duchovních výšin probudí své denní vědomí k věcem duchovna, pak se spánek stane jeho spojencem a navíc bude spánek postupně proměňován v baštu duchovních pouček, výkladů a posléze i duchovního žití. Cílem každého člověka na duchovní cestě je pevné upoutání mystických snah, až se potenciální bdělost stane skutečnou. Pak člověk žije na rozhraní bdění a spánku v okamžiku jedinečné přítomnosti. I běžný člověk zažívá takový okamžik při probuzení, ale žel pro něj je pouze chvilkový a s trvalým žitím ve stavu "jóganindra", jak jej nazvali a svými životy naplnili indičtí mistři duchovních věd, se ve své velikosti nedá srovnávat.
 

Současná psychologie považuje sen pouze za opětovné vybavování prožitků za bdění, do něhož často vstupuje psychické přepracování. Pokud by to byla pravda, pak bychom stáli na úrovni mechanických strojů a lidská kultura by neměla spisovatele, vynálezce, filozofy, myslitele, neměla by to jediné cenné dědictví, na které může být hrdá. Věda se ani nepokouší nalézat jevy ve snovém životě jako je jasnovidnost, prorocký dar či vize minulých událostí. Protože jsou pro vědu nepřijatelné, pak je ani nepřipouští a tvrdošíjně se s těmito nepopiratelnými fenomény odmítá zabývat. Jak chudý a nudný by byl život podle vzorců nalinkovaných materialistickou vědou. Sen považuji za cenný dar, jímž nevědomí vede člověka na cestě vzhůru k výšinám, jež mu kdysi v hluboké minulosti patřily. Sen je oázou, v níž spočine lidská, světem unavená mysl.
 

Historie a současnost snů

 

 

Celá známá lidská historie je plná úcty k významu snů v lidském životě. Babylóňané, Egypťané, Řekové, Římané, Indiáni a další civilizace tehdejšího světa se sny vážně zabývali a řídili se radami svého nevědomí. Vládci těchto národů neudělali vážnější rozhodnutí bez rozumného výkladu snů. Obrat nastal snad ve středověku, snad v prvopočátcích moderní vědy. Jisté je, že lékaři považovali sny za cosi neužitečného a v mnoha případech chorobného. Dejme některým tehdejším kapacitám lékařského oboru slovo:

-	snový život se odchyluje od bdělého myšlení a vyvolává rozpad asociací
-	sny znázorňují stav vnitřních orgánů těla
-	sen má znak méněcenného výkonu
-	sny jsou z toho, že člověka tlačí žaludek
-	sen má jedině ten význam, že nám pomáhá ve spánku změnit polohu údů

O tématu "sen pouze mění polohu údů" byly dokonce napsány dvě obsáhlé knihy. To jsou úsměvné názory vládnoucí ve vědeckých kruzích v druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století. Abych byl trochu konkrétní, uvedu výňatky z jedné oficiální vědecké publikace z roku 1958:

Všechny podrobnosti otázky snů nejsou dosud vyřešeny. Avšak dnes už dobře víme, že tu nejde o nic tajemného, ale že i sny vznikají na základě materiálních, fysiologických pochodů probíhajících v mozku, že příčiny snů nesouvisí s žádným mystickým "podvědomím", ale že tkví v našem reálném životě, v naší minulosti i přítomnosti, v podnětech, které působily a neustále působí na náš mozek.

Sny, tyto podivné, nepostižitelné prožitky byly od nejstarších časů středem zájmu a materialisté svedli s idealisty kolem tohoto problému nejeden boj. Ve starých dobách, kdy věda byla ještě velmi málo pokročilá, dostávali se zastánci fantastických, náboženských teorií plně ke slovu a pod ochranou moci světské i církevní prováděli se sny své kejkle.
 

Podněty z vnitřních orgánů jsou někdy dokonce i původci tak zvaných snů "prorockých", věštících vznik nějakého chorobného pochodu, který se pak může i opravdu dostavit.

Výzkumy přivedly další, nový důkaz materiální podmíněnosti veškerých duševních dějů.

 

Je pro mne šokující, kolik těchto nebo podobných názorů v současné době zastává velká část lidstva. Obrat se pokoušel nastolit Sigmund Freud, který ale zase sklouzl ve svých snových výkladech ke splnění vytěsněných přání, k infantilnosti a k sexuálním výkladům. Přesto budiž čest práci S. Freuda, na které mohl začít stavět další velikán světové psychologie. Carl Gustav Jung se snažil postavit sen na úroveň, kterou je třeba zkoumat a se kterou je třeba plně spolupracovat. Analýza snů však v odborných psychologických kruzích stále patřila a žel doposud stále patří mezi sporná témata.
 
C. G. Jung považuje sen za spontánní sebezobrazení aktuálního stavu nevědomí v symbolické formě. Pokud nahradím slovo nevědomí za slovo vědomí, budu s tímto názorem plně souhlasit, neboť nevědomí zobrazuje pouze to, čím musí kompenzovat závadné vědomé myšlení a konání jednotlivce, na druhé straně pomáhá našemu intelektuálnímu a duchovnímu růstu, ovšem pouze v souladu s naší svobodnou volbou. Sen tedy zobrazuje vědomí s jeho současnými problémy, nedostatky a přáními. Kdyby nám sny ukázaly aktuální stav nevědomí, nepochopili bychom z toho ani promile a šli bychom se v nejlepším případě vyplakat do koutku nad vlastní nevědomostí. Nevědomí je obrovské království, které se nám lidem každodenně nabízí v celé své skvostné nádheře archetypů, zatímco lidé se neustále přehrabávají v páchnoucí hromadě smyslových a materiálních požitků.

S. Freud předpokládal, že královskou cestou do nevědomí jsou sny. C. G. Jung měl mínění, že královskou cestou k poznání nevědomí jsou komplexy, které sny způsobují. Přesvědčil jsem se, že oba názory jsou možné, neboť cestou do nevědomí odhalujeme podstatu snů i podstatu komplexů. Pochopením a ztrátou strachu z neznámého docházíme k poznání pravé podstaty nevědomí. Nejhorší co můžeme pro setrvání v nepochopení vlastní podstaty udělat je, když budeme ignorovat sny a potlačovat komplexy, což činí drtivá většina lidstva. Potlačované bude v nitru zvyšovat tlak, až dojde k násilnému vytěsnění potlačované a ignorované problematiky na povrch osobnosti. Tak zrodí se další adept pro přijetí do psychiatrické léčebny.
 

Úloha snů v životě člověka

 

Mnoho lidí namítne, že nemají téměř žádné sny, nebo zaznamenají pouze nezajímavé útržky snů. Ano, i to je realita některých lidí, a to lidí zahleděných do světa, kde nalézají šeď a bezvýznamnost občas protnutou sexuálním zážitkem.
 
Počet snů, hloubku, a sílu prožitku snů snižuje:

-	alkohol
-	léky potlačené vnímání
-	fyzická únava
-	psychická únava
-	stres a psychická nevyrovnanost
-	hektická období života
-	pasivní přístup k životu
-	vyhrazování noci jiným činnostem než spánku
-	nesprávné stravovací návyky (přejídání či plný žaludek před spaním)

Pokud člověk přežívá svůj život v tomto schématu, pak jsou jeho sny podobné jeho přízemnímu životu. Je smutné, že mnoho lidí má právě tyto zkušenosti. Nechávají si diktovat (přes sdělovací prostředky), jak mají vypadat, co mají dělat, co mají vlastnit, co mají pít a jíst či jak se mají milovat. Pokud odstraní ze svého života tyto prvky bránící plnému životu denního vědomí i projevení se nevědomí, pak se mohou stát sami sebou. Kdo takto žije, tomu radím jediné: vzepřete se diktátu spotřební společnosti a buďte lidmi, jenom buďte a poté se i vám objeví nové obzory, ke kterým vás povedou nové sny.
 
Dalším významným prvkem ve snovém procesu a ve výkladu snů je uvědomění si podstaty nevědomí. Z této podstaty se odvíjí vše ostatní. Můžeme si načrtnout stručné schéma, jak máme vyslance nevědomí - sny - chápat a následně se s nimi zabývat:

1.	Sen je zprávou od našeho nejlepšího přítele - od nevědomí.
2.	Sen je nám vždy ku pomoci, ať už v duchovní či materiální sféře.
3.	Sen kompenzuje či redukuje naše závadné vědomé postoje.
4.	Výkladu snu je třeba dávat volnost a nešněrovat jej do korzetu "jediné pravdivé symboliky".
5.	Výklad série snů je podstatně jasnější než jednotlivý sen.
6.	Sen svými výrazovými prostředky ukazuje v plné nahotě naši skutečnou tvář.
7.	Sen s námi bude hovořit těmi výrazovými prostředky, které jsme schopni pochopit, ačkoliv se tak občas děje pouze podvědomě.
8.	Sen vychází ze zkušeností denního života, proto je frekvence těchto denních prvků ve snovém životě více pravděpodobná. Sen si bere obrazy z denního života pro další sdělení.
9.	Sen se snaží ochraňovat život a pomáhá určovat nebezpečné okamžiky ohrožení těla i ducha, čímž snícího připravuje k obraně proti případnému ohrožení.
10.	Nevědomí nezná čas v našem chápání tohoto fenoménu (denním vědomím), proto můžeme ve snech prohlédnout minulost i budoucnost.
11.	Sen plní naše vytěsněná přání z hluboké minulosti současné existence.
12.	Nevědomí nám může skrze sny plnit karmické dluhy.
13.	I zdánlivě povrchní sen může mít hloubku skutečného poznání.
14.	Sen může přinášet informace, které jsou získány vnímáním bez přítomnosti smyslů (telepatie, prorocké sny, vize).
15.	Nevědomí a sny nikdy nepotlačují svobodnou vůli člověka.

Pokud se budete držet těchto bodů, bude vám sen podstatně bližší, srozumitelnější a pochopitelnější. Nehodlám podle současného psychologického chápání snů zdůrazňovat charakter kompenzace, redukce a prospektivní sny, neboť bych tím snížil další aspekty, které jsou pro sen stejně důležité. Abych předešel případným nedorozuměním, přidám komentáře k jednotlivým bodům schématu.
 
Nevědomí nám podsouvá pouze takové sny, které nám mohou pomoci na cestě k sebezdokonalování. Sny, které by nám mohly ublížit, zůstávají hluboko pod hranicí denního vědomí a nebudou do vědomí vpuštěny, dokud nebudeme připravení jejich obsah zpracovat. Že nevědomí je náš nejlepší přítel, se přesvědčíte sami, nastoupíte-li cestu do nitra vlastní bytosti. Ke kvalitnějšímu vedení vám může pomoci můj příklad, když jsem charakter nevědomí na cestě k poznání pochopil (k bodu 1).
 
Sen pomáhá v duchovní sféře tak významným způsobem proto, že nevědomí má duchovní charakter. Je vlastní snahou nevědomí nás dovést k duchovní pravdě lidské podstaty. Tohoto poznání dosáhne každý člověk, nastoupí-li duchovní cestu nechávajíc marného pachtění se za smyslovými požitky. Nevědomí nerozlišuje materiální a duchovní stejně, jako světec nerozlišuje pozemské a božské. Nevědomí i světec chápou vše jako projeveného Boha, proto nevědomí plní naše přání a pomáhá i v materiálním obohacování. Jen si vzpomeňme, kolik významných vynálezců přiznalo, že k jejich objevům jim významnou měrou přispěl sen (k bodu 2).
 
 Závadných postojů máme tolik, že nevědomí má co dělat, aby nás zásobovalo sny kompenzačního a reduktivního charakteru. Zde je třeba si uvědomit, že se nejedná pouze o činy, ale i o pocity a myšlenky. Vše je kompletní náplní naší bytosti, proto vše závadné musí být kompenzováno a vše nadřazené musí být redukováno. Co je závadné? Kdo určí, co se má za závadné, scestné a nadřazené považovat? To dělá ten, kým ve skutečnosti jsme - naše individualita skrytá v hloubi nevědomí pozoruje osobnost (ego vzniklé z naší svobodné vůle) a snaží se osobnosti zahleděné do světa pomáhat na cestě k prozření. Tato cesta by byla podstatně jednodušší, kdyby nevědomí mohlo zapomenout na svobodnou vůli člověka a mohlo přestat plnit naše hloupá přání. Nevědomí musí neustále kličkovat mezi protiklady, do kterých jsme svázali naši osobní existenci, a dávat nám, co chceme, a vzápětí nás vyvarovat před tím, co nechceme. Příkladů v této knize, ve vlastních snech i životech najdete bezpočet (k bodu 3).
 
Zcestnost jednoznačného výkladu symboliky je zřejmá na první pohled, podíváme-li se například na symbol sněhu. Sníh to je chlad, frigidnost, osamění a uzavření se do sebe. Ovšem pro mnoho lidí má sníh jiný význam. Symbol sněhu, to jsou pro ně dětské radovánky, příchod vánočního času či romantika nádhery horských štítů zapadaných sněhem. Pro takové jedince bude mít symbol sněhu poněkud změněný význam. Snová symbolika každého jedince je ovlivňována jeho vědomými postoji v denním životě. Proto je nutné dát této symbolice volnost pro určení skutečného obsahu. Jednoznačné symboly také existují, ale jsou v naprosté menšině (k bodu 4).
 
Kdo se zabývá sny, potvrdí, že z jednoho snu nejsme schopni pochopit probíhající proces, kdežto ze série snů nám proces jednoznačně vypluje na povrch. Tato skutečnost mi pomohla procestovat archetypy nevědomí a popsat procesy jednotlivých archetypů i charakteru nevědomí. Uznávám, že se mohu velice lehce zmýlit ve výkladu jednotlivého symbolu, občas se mohu zmýlit i v jednotlivém snu, ale nemohu se zmýlit ve výkladu série snů, kde jeden sen doplňuje druhý. Proto radím všem, kdo chtějí se sny pracovat, nechť raději sny vyhodnocují v sériích (k bodu 5).
 
Každý člověk jako lidská osobnost si občas v pyšné přetvářce namlouvá, jak je dobrý, jak je ohleduplný, jak je láskyplný, jak je tolerantní. Nevědomí vidíc nebezpečnou pýchu ukáže zbloudilé osobnosti, jaká ve skutečnosti je. Stud takového člověka zalije, když mu nevědomí ukáže skutečný ubohý stav jeho vědomí. Nebo obráceně, když si člověk vsugeruje, jak je nízký, zlý a nenávistný, nevědomí použije obrácených prostředků a povýší toto scestné myšlení jednotlivce. Ukáže mu vlastnosti, které jsou jeho podstatou a na nichž může stavět. Tato pomoc nevědomí člověka zase zahřeje a bude jej provázet na další cestě životem (k bodu 6).
 
Před velkým indickým mudrcem a světcem Šrí Ramana Mahárišim bylo velké shromáždění. Tento světec, který dosáhl realizace již ve svých 16-ti letech, byl davem vyzván, aby jednoho z přítomných uvedl do samádhi. Světec odmítal, ale nakonec svolil a jednoho místního rolníka svým božským vyzařováním uvedl do samádhi, do stavu, který je nutný pro poznání pravdy a pro pozdější realizaci. Místní rolník byl udržován v samádhi po celý den a všichni přítomní v napětí očekávali jeho návrat do běžného stavu denního vědomí. Marně očekávali zrod nového moudrého světce. Když se probral a zjistil, kolik je hodin, začal láteřit, že za celý den nic na svém hospodářství neudělal. Přestože zažil jeden z vysokých duchovních stavů, nepochopil z něj nic. "Neházejte perly sviním", říká jedno staré přísloví. Rolník ve své omezenosti nebyl schopen pochopit tak vysoké stavy a světec to samozřejmě očekával, věděl, že pro rolníka bude lépe žít jeho prostý a poctivý život, aby v jednom z příštích životů byl schopen kráčet duchovními stezkami. Stejně nevědomí nás nepřipravené nebude "bombardovat" neznámem, ale bude nás pomalu a trpělivě pro přijetí pravdy připravovat (k bodu 7).
 
Nevědomí prostřednictvím snů k nám může hovořit jazykem, kterému rozumíme. Tímto jazykem jsou převážně obrazy zachycené denním vědomím a symboly pochopitelné pro podvědomí. Jiné je pro nás absolutně nesrozumitelné stejně jako pro rolníka stav žitý světcem (k bodu 8).
 
Vzpomínám si na jeden sen z doby asi před deseti lety:

"Při nějaké manipulaci jsem se ocitl v nebezpečí, že mi nějaká věc zlomí ruku. Byl jsem v předklonu a nemohl jsem se narovnat, neboť bych ruku z pasti bez zlomení nemohl dostat ven. Jediná varianta, jak se z toho dostat, byl kotrmelec dopředu, čímž se ruka ve správném úhlu osvobodila."

Nevěnoval jsem snu v podstatě žádnou pozornost. Následující den jsem pomáhal skládat ocelové trubky. Při odvazování materiálu jsem se v předklonu dostal do stejné situace jako ve snu. Jediná šance byla skočit kotrmelcem kupředu a následně kontrolovat pád z rampy asi 1,5 metru vysoké. Bez přemýšlení jsem okamžitě skočil a po přemetu jsem dopadl na všechny čtyři končetiny jako kočka. Vůbec nic se mi nestalo. Když jsem se uklidnil z velkého rozrušení, uvědomil jsem si, že sen mne v noci vycvičil a ochránil mne před zbytečným zraněním (k bodu 9).
 
S fenoménem času ve snu se setkává prakticky každý člověk bez výjimky, ale ne každý člověk je schopen si tento fakt uvědomit. Stačí více pozornosti, více rozlišovací schopnosti, trochu trpělivosti a pak si každý může uvědomit relativitu času v obou rovinách - v rovině vědomí a v rovině nevědomí (k bodu 10).
 
Dostávám se k tématu, který je stěžejním bodem teorie snu Sigmunda Freuda. Ano, souhlasím s českým rodákem (1856 Příbor), neboť vytěsněných přání je ve snech skutečně požehnaně. Nalezl jsem jich bezpočet i ve svých snech. Je to logické, neboť žijeme ve světě, kde platí zákon příčiny a následku! Příčinou je přání - myšlenka - a ta se musí "vybít" splněním - důsledkem či následkem. Jinak se nemůžeme trvale povznést do stavu bez nechtění, do stavu klidu a míru, do stavu bytí. Nevědomí je neustále obtěžováno našimi častokrát protichůdnými přáními a stále se snaží tato přání plnit, a to i v případě, že jsou uložena hluboko pod prahem uvědomování, kam jsme je vytěsnili ze svého vědomí. Nedávno se mi zdál sen, že jsem vyhrál v nějaké loterii auto. Byl jsem z toho ve snu rozčarován. Po probuzení jsem si uvědomil, že před lety, kdy se mi rozpadalo staré auto a neměl jsem prostředky na koupi nového, jsem si vroucně přál vyhrát auto. Jenže pár let po přání přišla změna životního stylu a auta jsem se vzdal, nemám ho, nepotřebuji ho a nechci ho. To samozřejmě nevědomí ví. Ovšem v prostoru je napětí mého starého přání a toto napětí se musí splněním vybít. Proto mne nevědomí neotravuje ziskem skutečného auta a přání splní (a rádo) ve snové rovině. Máme obrovské štěstí, že lze takto "umazávat" tisíce hloupých přání minulosti. Pro současnost mám vzorec pokud možno co nejméně si přát a žít s tím, že život mi dává vše, co potřebuji ke spokojenému životu. Tento vzorec chování se nelíbí spotřební společnosti, která "žije" z neustále většího chtění lidské populace, proto jsou tyto názory spotřební společností odmítány a občas i pronásledovány. Tento vzorec radím i vám, neboť v něm je štěstí svobody a nepopsatelný klid a mír (k bodu 11).
 
S karmickými dluhy je to podobné jako s přáními. Platí zde karmický zákon = zákon zachování energie. Pokud někomu ublížíme činem, cítěním či myšlením, vytvoří tento čin, pocit, myšlenka či duševní stav napětí, které kráčí za námi jako následek, aby se v příhodný okamžik vybil stejným či podobným činem, pocitem, myšlenkou či duševním stavem vůči nám. Karmický dluh se může splácet odplatou, napětími a pocity, zrozením (každé zrození člověka je dobrovolné) či karmickým dědictvím, které jsme přijali jako potomci svých předků. Podmínky našeho života vycházejí z mravních dispozic našich předků. Proto si nestěžujme a snažme se duševně očišťovat a žít v mravnosti, aby naši potomci (nebo my po reinkarnaci) neproklínali naši generaci za nesnesitelný život, který jsme jim způsobili svou nenávistí, sociálními křivdami, materialistickým nazíráním na svět a chtíčem rozdychtěným naší živočišnou přirozeností. Ježíš Kristus ne nadarmo hlásal: " Své dluhy zaplatíš do posledního haléře!" Tak jako existuje karma osobní, tak existuje karma rodinná, karma měst, karma národa či karma lidstva. Vzpomeňme si na jednotlivce či národy, které v minulosti utlačovali, okupovali, znásilňovali a vyvražďovali, a pak si uvědomíme, co čeká některé osobnosti, pyšná města či hrdé národy v budoucích letech (k bodu 12).
 
Příkladů na první pohled bezvýznamných snů, které se nakonec ukázaly jako moudré a plné hlubokého poznání, je mnoho, jak v této knize, tak i v knihách např. C. G. Junga. Namátkou mezi ně mohu zařadit sen číslo 3 a 4 z archetypu UFO iniciační obřady, sen číslo 8 a 10 z archetypu Pozornost či sen číslo 4 a 6 z archetypu Témata zničení světa. Proto nikdy předem své sny nesuďte a vždy pečlivě važte svůj soud nad významností či bezvýznamností. Současná psychologie říká, že je třeba rozeznávat "malé" a "velké" sny, neboť nemají stejnou vypovídající úroveň. Částečně mohu s názory C. G. Junga souhlasit v tom, že "velké" sny pocházejí z kolektivního nevědomí a "malé" sny z osobního nevědomí. Ale stejně jako herec si musí uvědomovat, že není "velkých" a "malých" rolí a hraje to, co je třeba uvědomujíc si skutečnost, že bez malých by neexistovaly ani ty slavné a velké role, tak i nevědomí člení role jednotlivých snů. Občas nejsme schopni pochopit ty "malé" sny a vážíme si "velkých" jen proto, že jim trochu rozumíme, či je bytostně lépe chápeme. Ano, jsou mezi nimi určité rozdíly, ale je třeba se na sny "malé" či "velké" dívat jako na jeden krásný velkolepý film, kde režii má naše nevědomí (osobní i kolektivní), scénář určuje náš vědomý život a hercem všech rolí (ať "malých" či "velkých") jsme pouze my. Ostatní osoby ve snech jsou převážně personifikací našich vlastností a morálních nedostatků, takže i tyto "záporné" role jsou plně naše. Důležité je uvědomit si zásadní dopad snu. Nepochopený sen zůstane převážně malým a zapadne pod práh vědomí jako jedna z mnoha příhod. Podvědomě pochopený sen nás může morálně napravit a my nevíme, co se nám to vlastně stalo a proč jsme se tak zachovali. Vědomě pochopený sen se stane hlubokým zážitkem a způsobí okamžitý vzestup úrovně chápání. Proto je v našem bytostném zájmu vědomě chápat stále více snů (k bodu 13).
 
Kdyby sny nebyly schopny prorokovat, přinášet informace z neznámých zdrojů neznámými kanály, kdyby nebyly schopny telepatického sdělení, byly by o mnoho chudší a nudnější. Byly by stejně nudné jako materialistické nazírání na svět. Ještě že sen je tak nádherně barevný ve své volnosti a svobodě bez hranic určovaných omezenými lidmi v hmotné sféře bytí. Proto může sen být stálou inspirací, tvořením, intuicí a chladivým vánkem pro všechny, vánkem, který trpělivě laská hmotnými touhami rozpálenou duši (k bodu 14).
 
Na prvním místě všeho stvořeného je zákon příčiny a následku (karmický zákon), který se nedá obejít, nedá se přehlédnout, nedá se ignorovat. Po něm následuje zákon svobodné vůle, který můžeme v určité míře (pokud nejsme ve vleku žití nižší pudové přirozenosti) uplatňovat. Nevědomí jako představitel vyšší božské přirozenosti bude vždy tyto Boží zákony ctít, takže i sny budou ctít zákon příčiny a následku a zákon svobodné vůle člověka. Je paradoxem a nanejvýš smutnou skutečností, že lidé ve své valné většině jsou ovlivňováni nižší pudovou přirozeností, čímž jsou strháváni pudy a mohou činit svobodná rozhodnutí pouze v rozmezí tlaků živočišných pudů. Svobodné rozhodnutí vlastního osudu leží daleko mimo jejich možnosti, aniž by byli schopni si to uvědomit. Pak jim zbývá smířit se s osudem a výslednou karmu (za činy v minulosti), vyrovnat s příčinou, čímž se vyrovná karmický účet, nebo v horším případě proklínat svůj osud a výsledná karma se stane příčinnou. Takto se neustále zhoršují životní podmínky lidí až ke stavům, že už je nebude možno prožívat v lidském světě. Na tomto je založena moudrost indického lidu, který pokorně přijímá svůj osud a na druhé straně je tímto faktem zatížena hloupá neuváženost mnoha lidí západního světa, kteří proklínají osud jen proto, že nevlastní tolik jako jejich soused, že nevypadají jako filmová hvězda, že se jim nedostalo tolik hmotných darů jako jiným více "šťastným" lidem (k bodu 15).
 

Výklad snů a kolektivní nevědomí

 

Důležitým okamžikem u výkladu snů je určení postav vystupujících ve snu. Přesněji řečeno určení, zdali se ve snu jedná o objekt či subjekt. Je nutno si uvědomit, že režisérem snu je nevědomí, které nám ukazuje naše závadné postoje v denním vědomí. Nevědomí podle potřeby obsazuje "herce" ve snu. Protože člověk není tvor sebekritický, promítá nevědomí ve snech špatné vlastnosti do postav kolem něj (ve skutečnosti to jsou personifikace jeho vlastností, závislostí a morálních pochybení) a snaží se ve snícím vyvolat kladnou odezvu - tedy pochopení těchto vlastností a odpuštění, čímž se člověk posouvá na vyšší úroveň chápání probíhajících prožitků. Personifikovat se mohou také kladné vlastnosti jako skuteční představitelé podstaty nevědomí. Pak se personifikují vlastnosti a stavy, které se mohou stát motorem našeho postupu k poznání. Ve snech jako v každodenním životě platí tato pravda:

"Vlastnosti, kterých jsme se zbavili, tolerujeme u druhých lidí. Vlastnosti, které nenávidíme u druhých, jsou ve skutečnosti naše přítomné vlastnosti, kterých se chceme podvědomě zbavit a naivně si myslíme, že ukázkou nenávisti a odporu ukazujeme svou morální bezúhonnost."

Nejvíce se projevuje personifikace špatných vlastností v archetypu Stín a v archetypu Anima - Animus a dobrých vlastností v archetypu Moudrý stařec a Pozornost. Tak jsme si probrali místo subjektu ve snech a nezbývá, než přistoupit k objektu. Prozatím ponecháme rozdělení subjekt - objekt v platnosti. V pozdějším vývoji se tento rozdíl stírá a přecházíme v chápání všeho jako subjektu. Zde si vzpomínám na poučku z Tibetské knihy mrtvých: "Ať vidíš jakkoli hrozivé a děsivé jevy, poznej je jako své myšlenkové útvary!" U běžného denního a snového života je třeba tuto poučku (prozatím) mírně upravit a chápat takto: "Vše, co vnímám, je pouze odraz Božího snu v mé mysli!" Pokud je mysl lidská, je i chápání světa lidské, když se mysl stane božskou, stává se i chápání světa božské. Mysl je pouze zrcadlem skutečně žitého stavu. Z hlediska tibetské mystiky, kterou jsem zde v hrubé kostce jednou větou nastínil, neexistuje spolehlivá hranice dělící svět subjektivní od objektivního. Pro počátek výkladů snů je dobré si ponechat ve vědomí zdání objektu určitých osob ve snových představách, ale i tento "objekt" podrobit stejným principům zkoumání jako subjekt, neboť subjekt je pro výklad snu srozumitelnější.
 

Další pojem, který jsem zde použil, je osobní a kolektivní nevědomí. Již sám název napovídá určení těchto aspektů. Kolektivní nevědomí je hlubší a podstatně rozsáhlejší vrstvou obrazů, informací, zkušeností, archetypů a bytostí; je vrstvou, jež nezná hranice světů a činí prožitky neomezenými. K nalezení klíče od tohoto vzácného pokladu je třeba otevřít vlastní nitro skutečnému zkoumání. Pokud je nitro uzavřeno zájmem o vnější svět, pak je člověk pouze ve vleku vnitřních osobních pudových sil a může čerpat zkušenosti pro život převážně z osobního nevědomí, které přináší informace, zkušenosti a obrazy blízké prožívání v denním vědomí. Takový člověk stává se lehko ovladatelným nástrojem pro vládnoucí vrstvu společnosti, aniž by tušil, že vlastně žije jako otrok cizí vůle a vlastní nižší přirozenosti. Čerpat zkušenosti pouze z denního vědomí a osobního nevědomí, kde jsou uloženy informace o denním životě a kousek pod nimi o minulých osobních životech, je omezujícím faktorem pro skutečně svobodomyslného člověka.
Problematika osobního a kolektivního nevědomí by se dala přirovnat ke skvostnému královskému paláci o tisíci místnostech. Setrvává-li člověk na úrovni osobního nevědomí, pak dlí v koutečku jediné místnůstky pro služebnictvo, v místnůstce bez oken i světla a ostatní místnosti, haly a sály jsou zapovězeny bytostným zájmem o ten jediný kout myslíc si, že nic dalšího neexistuje. Takový člověk ponechává bez povšimnutí rozlehlé prostory nádherně vyzdobených sálů, skvostných salónů a dalších krásných pokojů. Je hřích proti nám samým nechávat královský palác bez povšimnutí. Vyjděme z omezenosti jediné místnosti, ať naše bytost pozná taje těch 999 místností paláce zvaného kolektivní nevědomí. Buďte jako malé děti a objevujte nový svět, ale nechejte ho být, nechtějte jej vlastnit, jen se dívejte na tu nádheru s láskou v srdci a pak vám bude umožněno nekonečnou milostí lidské podstaty spatřit korunní sál královského paláce. Po vlastní korunovaci se palác stane námi a my palácem, abychom vše prohlédli jako projeveného Boha.
 
Počátkem objevů místností královského paláce je obrazně řečeno sestup do podzemí, kde hrdina nalezne tu nejděsivější bestii, kterou kdy v životě viděl, ale každý sestup předznamenává budoucí vzestup. Sestup do nitra je sice zpočátku bolestný, neboť zde nalezneme to nejhorší z nás samých, ale postupně, až pročistíme nitro od nánosů netlumených chtíčů, závislostí a hloupých přání, prohlédneme a poznáme ve vlastním nitru kolektivní nevědomí. Nebude to najednou, jako se najednou nezbavíme závislostí, ale pomaloučku polehoučku se bude mlha rozplývat, až slunce poznání roztrhá poslední cáry mlžného oparu. Pak uvidíme nejen kolektivní nevědomí jako skvostný celek. Kolektivní nevědomí není pouze skvostné, je také bolestivé jako sama lidská existence. Ovšem v okamžik objevení se tohoto fenoménu máme v sobě dostatek soucitu a indiferentnosti, což nás ochrání před zbytečným prožíváním bolestí, utrpení a strastí. Tak nalezneme i své místo a svou vlastní podstatu.

Závěr

 

Často se setkávám s opakováním snů u některých převážně mladých lidí. Jedna dívka dokonce hrdě prohlásila, že se snem začne zabývat, až když se jí zdá poněkolikáté. Musím říci: "O jaká škoda, že si takto prodlužuje cestu k poznání." Je to stejné, jako když na škole propadne a musí ročník opakovat. Tím se chlubí? Což skutečně nevidí promarněný čas a promarněnou příležitost? Což zábava, alkohol, sex a drogy jsou pro mnohé více než poznání? Neklesejte v nekonečné bažině světa stále hlouběji. Čas se krátí a zanedlouho bahno zalije vše, pak se sami zahltíte bahnem světského života, pak vám nezbude nic než pláč a chmury na duši. Z takového stavu se velice těžko a velice dlouho stoupá k výšinám skutečného bytí. Myslete, pochybujte, hledejte!
   

Ještě musím upozornit na opomíjený ale velice důležitý okamžik mezi snem a probuzením. Je to okamžik, kdy už nesníme a ještě jsme se neprobudili. Je to okamžik, kdy ještě nepřišly myšlenky denního vědomí a mysl je panensky čistá. Je to okamžik naplněný klidem a mírem. Je to neocenitelná pomoc při navozování stavů meditace. Snad pro tento vzácný okamžik se nám nechce z postele a chceme se vrátit do snění. Udělat tento okamžik plně vědomým a rozvinout jej ve své mysli, to je velké vítězství v hledání pravdy. Stejný okamžik nastává i při usínání. I tento okamžik lze vědomě zachytit, zažít a prohloubit, ale je to nepoměrně těžší. Objevení a rozvinutí tohoto vzácného okamžiku umožnilo americkému jasnovidci a léčiteli (Edgar Cayce) spojit se s kolektivním nevědomím lidstva a neomezeně z něj čerpat informace pro blaho všech. Jakmile by Edgar Cayce egoisticky využil tyto informace pro sebe, přišel by o tento dar, neboť egoismus zatahuje oponu před poznáním pravdy.

Další zajímavou skutečností je blízkost lidského snu s mytologií, což bude více než patrné v celém panteonu archetypů. Výstižně tuto skutečnost vyjádřil významný americký psycholog Joseph Campbell v knize Tisíc tváří hrdiny:

"Sen je individualizovaný mýtus, mýtus je odosobněný sen;
mýtus i sen nesou symboliku stejným všeobecným způsobem jako dynamika duše."