Průzračné snění

 

 

V roce 1913 zveřejnila Společnost pro výzkum psychiky ve svém Sborníku článek jednoho ze svých členů, holandského psychiatra Frederika van Eedena, který od roku 1896 pracoval na studii o svých snech (A Study ofDreams). O 352 z 500 zazna­menaných snů van Eeden tvrdil, že si v nich plně uvědomoval svůj bdělý život a že mohl „jednat z vlastní vůle", i když spal tak tvrdě, že do jeho vnímání nepro­nikl žádný fyzický podnět. O zážitcích tohoto druhu hovořil jako o „lucidních (průzračných) snech", což bylo poprvé, kdy byl tento výraz použit.

„V lucidních snech," píše van Eeden, „je integrace psychických funkcí tak kom­plexní, že si snící pamatuje svůj denní život a podmínky, v nichž žije, a je schopen zaměřovat svou pozornost a vykonávat různou činnost podle své svobodné vůle. Přesto je takový spánek - což mohu prohlásit s naprostým přesvědčením - neru­šený, hluboký a osvěžující."

Způsob jeho sdělení může dnešní čtenáře trochu zmást, ale jakmile začne Eeden uvádět příklady, vše se dokonale vyjasní.

V noci z 19. na 20. ledna 1898 se mu zdálo, že leží na zahradě na břiše a oknem pracovny pozoruje svého psa. Ačkoli to byl snový zážitek, věděl zároveň „s na­prostou určitostí", že je to sen; pamatoval si totiž, že ve skutečnosti leží na zádech v posteli.

tomto bodě se van Eeden pokusil o zajímavý experiment. Rozhodl se, že se pomalu probudí, aby mohl sledovat, jak se (snový) pocit, že leží na břiše, změní v (bdělý) pocit ležení na zádech. Udělal to a zjistil, že přechod je přesně takový jako vklouznutí z jednoho těla do druhého. Jasně si pamatoval jak pocit „na zahradě", tak v posteli. Protože tato zkušenost dvojí vzpomínky se pak opakovala v mnoha lucidních snech, vyvodil z toho, že „téměř nevyhnutelně" vede k pojmu snového těla.

 

 

„V lucidním snu je pocit, že má člověk tělo - oči, ruce, ústa, která hovoří, atd. -naprosto zřetelný; i když zároveň víte, že vaše fyzické tělo spí a zaujímá úplně jinou polohu. Při probouzení se tyto dva pocity téměř spojí dohromady a vy si jas­ně pamatujete činy svého snového těla, stejně jako odpočinek těla fyzického."

S tím, jak přicházely další průzračné (lucidní) sny, van Eeden pokračoval v ex­perimentech. Při jednom snu si nakreslil slinami na ruku kříž, aby zjistil, zda bude po probuzení na jeho fyzické ruce. (Nebyl tam.) Také se pokoušel ve snu křičet, aby zjistil, jestli ho uslyší jeho žena. (Neslyšela ho.) Jindy se pokoušel rozbít skle­něnou tabuli, ale zjistil, že je nerozbitná. Později ve stejném snu vzal křehkou červenou sklenici a také se ji pokusil rozbít. Rozbila se, až když pohlédl jinam a teprve po chvíli zase zpět. Měl přízračný pocit, že je ve falešném světě, který velmi chytře napodobuje ten skutečný, ale občas selhává.

Několikrát se van Eeden vzbudil z lucidního snu, jen aby si uvědomil, že stále spí a o probuzení se mu pouze zdálo. Rovněž zjistil, že sny mohou plynule pře­cházet z lucidních na běžné, někdy i víckrát za noc. V lucidních snech mohl dělat spoustu věcí, které jsou v bdělém životě prostě nemožné, jako létat nebo hovořit s mrtvými.

Jednou mu lucidní sen přinesl vhled do budoucna, který se pak uskutečnil v bdělém životě. V květnu roku 1903 se ve snu setkal se svým mrtvým švagrem, který mu řekl, že jej čeká finanční katastrofa. V té době to naprosto nevypadalo, že by měl mít nějaký problém s financemi, ale krátce nato se po řadě událostí dostal na mizinu. Je zajímavé, že začátek těchto událostí neměl se samotným van Eedenem nic společného - byla to národní stávka železničářů, jejíž důsledky se nedaly logicky odhadnout.

Van Eeden nebyl samozřejmě první lidskou bytostí, která měla lucidní sny, byl pouze prvním člověkem západní kultury, který na ně upozornil akademickou veřejnost. V době, kdy tak učinil, panovalo všeobecné přesvědčení jak vědecké, tak laické veřejnosti, že sny jsou něčím, co se člověku děje, snad výsledkem nevě­domé mysli, ale co zcela určitě nemůžeme sami řídit. A většina lidí tomu zřejmě věří dodnes. (V docela nedávné době, 6. ledna 1990, uveřejnil časopis New Scientist článekbritské psycholožky Susan Blackmoreové, který představoval lucidní snění jako novinku). Přitom ale be^velké publicity probíhá rozsáhlý výzkum fenoménu lucidního snění, který jednoznáičn^potvrzuje van Eedenův objev, že během snění je možné nabýt vědomí. Část tohoto výzkumu ukázala, že pocit, že je snící při vědomí, není jen iluzí. Lidé ve stavu lucidního snu dokázali vědcům signalizovat okamžiky, kdy se ve snu „probudili", a to předem dohodnutými pohyby očí nebo změnami dechu.

Ale nejúžasnějším objevem  který van Eeden zaznamenal, ale nijak zvlášť nezdůrazňoval je, že s lucidním snem se dá manipulovat podle přání snícího. Je zde však jedna podmínka: musíte věřit, že to je možné. Známe případy, že snící osoby nebyly schopny změnit prostředí svého snu vlastní vůlí, ale to bylo zřejmě způsobeno nedostatkem sebedůvěry. Moje žena měla například sen, kdy se jí zdá­lo, že je v jedné místnosti domu našich přátel, když se sen stal lucidním a ona si uvědomila, že sní. Protože věděla, že lucidní sny se dají řídit, napadlo ji, že by chtěla nějaké květiny. Okamžitě zjistila, že drží v ruce kytici. Potěšilo ji to a roz­hodla se, že by chtěla víc květin. Celá místnost se ihned naplnila květinami.

Květiny jsou tím nejmenším potěšením, které vám může lucidní snění přinést. Známé zákony fyziky zde neplatí, takže můžete dělat, cokoli si přejete, a jít, kam­koli chcete. Mrknutím oka můžete dosáhnout ideální váhy a výšky. Můžete letět bez vesmírné lodi do Alfa Centauri. Můžete se setkat, s kým si přejete, stát se, čím chcete být, dělat, co vás napadne. Jste omezeni pouze rozsahem a tvořivostí své vlastní představivosti. A protože lucidní sny bývají velmi živé, světy, které stvo­říte, mohou být tak přesvědčivé, že je nadmíru obtížné rozeznat je od světa skutečného. Studie provedené na Stanfordské univerzitě ukázaly, že zážitky lu­cidního snění jako dýchání, počítání, zpěv, sexuální aktivita a odhad času mají na fyzický mozek - a někdy dokonce na celé tělo - stejný vliv, jako je účinek bdělých zážitků. (LaBerge, Lucidní snění- Lucid Dreaming).

Protože vliv zážitků snového těla na tělo fyzické je mnohem silnější než účinek bdělé představivosti, vědci nyní začali zkoumat možnost využití lucidních snů k usnadnění terapeutických postupů. Lucidní sny by mohly rovněž napomoci osobnímu rozvoji, zvýšení sebevědomí a schopnosti řešení problémů. Byly již úspěšně použity jako nástroj k boji s opakovanými nočními můrami. Zvlášť zají­mavé je jejich použití pro handicapované osoby, které mohou v lucidním snu v podstatě získat zpět plné zdraví. A není to jen planá iluze. Jeden vědec naznačil, že díky souhře těla a mysli by senzomotorický nácvik tohoto typu mohl napomoci uzdravení určitých zdravotních potíží, zejména mrtvice. Značnou pozornost si rovněž získal vliv lucidního snění na životní styl. Lucidní sen je přirovnáván k leteckému simulátoru, který umožňuje pilotovi trénovat, aniž by mu hrozila smrtelná nehoda. Jedinci mohou v lucidním snu „vyzkoušet" různé postupy, aby poznali jejich následky, dříve než je použijí v bdělém životě.

Lucidní sny se objevují ve fázích snění s vysokým stupněm aktivity autonom­ního (vegetativní) nervového systému. Dochází přitom k poklesu pulzu spolu se zvýšením jak rychlosti dechu, tak oční aktivity, dokonce i ve srovnání s pohyby očí při normálním REM spánku. Během první půl minuty lucidního snu dochází k poklesu alfa vlnění (které normálně naznačuje stav uvolněného bdění) v zadní části levé mozkové hemisféry, což znamená zvýšenou aktivaci mozku v této ob­lasti. Protože levá část mozku ovládá řeč, tato aktivace možná probíhá současně s tím, jak snící v myšlenkách formuluje své uvědomění: „Teď mám sen."

Mnoho lucidních snů - snad celých 80 procent popsaných případů - přichází spontánně, když se obyčejný sen z nějakého neznámého důvodu změní v lucidní. To je nejpravděpodobnější při nočních můrách nebo úzkostných snech, i když existují důkazy, že by tuto změnu mohl způsobit nějaký silný cit, včetně rozpaků, hněvu nebo radosti. Většina lidí přinejmenším jednou v životě tento typ lucidního snu zažila, ale stejně jako normální sny si jej zřejmě nepamatuje. Lucidní sny bývají krátké. Vedl jsem si deník snů déle než deset let a během této doby jsem jich měl snad půl tuctu nebo o málo víc. V každém případě mě uvědomění, že jde o lucidní sen, vždy natolik rozrušilo, že jsem se téměř okamžitě probudil. Výzkum ukazuje, že většina lidí reaguje stejně, ale zkušenost může vzbudit touhu po dal­ších takových zážitcích. Existuje několik technik (a několik šikovných nástrojů), které mohou zlepšit vaše šance. Ale dříve než některé z nich použijete, musíte se především naučit zapamatovat si své sny.

Ačkoli každý z nás má několik snů za noc, průměrný člověk si jich nepamatuje víc než jeden nebo dva za týden, a to pouze krátkou dobu. Přirozenou vlastností procesu snění je, že když se ráno probudíte, pamatujete si zpravidla jen poslední sen té noci a i ten se vám během okamžiku ztratí z mysli. Když se vzbudíte ze sna uprostřed noci, také si ho zapamatujete, ale opět pouze na chvíli.

Naneštěstí neexistuje žádný snadný způsob zapamatování snů. Musíte si k pos­teli připravit poznámkový sešit a tužku nebo malý diktafon a zaznamenat své sny hned po probuzení. A to opravdu okamžitě po probuzení; počkáte-li několik vteřin, váš sen se začne vytrácet. I když se probudíte několikrát za noc, nebudete si pravděpodobně pamatovat všechny své sny, ale tomu se nedá zabránit. Pokuste se zapamatovat si jich co nejvíc.

V počátečních stadiích se budete muset přinutit, abyste zapsali každou podrobnost snu, kterou si pamatujete. Sny mají zpravidla svou vlastní strukturu, která se značně liší od známých příčin a následků bdělého života. Nepokoušejte se najít smysl daného snu; prostě zaznamenejte, jak jste ho prožili, se všemi jeho zvláštnostmi.

Později, až se vaše paměť na sny zlepší, můžete záznamy svých snů omezit na charakteristické momenty, které pak rozvinete ve svém deníku snů. Pokud zjistí­te, že si žádný sen nepamatujete, můžete vyzkoušet několik triků. Jedním z nich je vrátit se do pozice, ve které jste se probudili. Z nějakého důvodu to oživuje vzpomínky na sny. Další možností je pokusit se zachytit „pociť' svého snu spíš než nějaké detaily. Mohou vám pomoci otázky typu:

„Byl ten sen příjemný, nebo nepříjemný?' „Odehrával se ve městě, nebo v přírodě?" „Objevil se v něm některý z mých přátel? „Měl nějaké hlavní téma?" „Jakou měl můj sen celkovou podobu?"

Ráno nejprve přepište své poznámky do deníku snů a ke každému zápisu připojte datum. Snažte se, aby se jak zapisování poznámek, tak i jejich přepisování do deníku stalo vaším zvykem. Čím déle budete odkládat konečný zápis snu, tím obtížnější to bude. Dokonce i když budete mít poznámky, drobné detaily se začnou ztrácet. Pokud nespíte sami, je zaznamenávání snů nespolečenskou čin­ností. (Pořiďte si třeba malou baterku, abyste si mohli v noci zapisovat poznámky, aniž byste rozsvítili. Existuje dokonce speciální pero, které vydává přesně tolik světla, kolik potřebujete pro psaní ve tmě.) Po několika měsících se však vzpomínky na sny stanou jasnějšími a vy se pak obejdete bez psaní poznámek (ale ne bez detail­ních zápisů v deníku snů). Pokud spíte s partnerem, je dobré hovořit o snech hned po probuzení jako Senoiové, což silně podpoří jejich zapamatování. Někteří od­borníci naznačují, že už samo zaznamenávání snů vede ke zvýšenému výskytu snů lucidních. Ať je tomu jakkoli, než začnete používat techniky pro podnícení lucidního snění, měli byste se tak dva až tři měsíce soustředit na prostý záznam snů.

Asi nejjednodušší z těchto technik je autosugesce. Není to nijak zvlášť účinná metoda (účinkuje pouze ve 14 % případů; méně než v jednom případu z pěti), ale je tak snadná, že stojí za to ji vyzkoušet. Těsně před ulehnutím si zapište na papír: „Dnes v noci budu mít lucidní sen" a podepište se, jako by šlo o úřední dokument. Pokud si k tomu přizvete nějakého svědka, tím lépe. I když tato procedura vypadá hloupě, někdy může mít tento trik vliv na vaši podvědomou mysl.

Další zajímavou a velice starou metodou je použití krystalu křemene. Podle šamanské tradice je křemen jednou z mála látek, jejíž astrální (vnitřní, abstraktní) stavba přesně odpovídá jejímu fyzickému vzhledu. (Abyste pochopili co to zna­mená, můžete si připomenout sen, v němž jste se setkali s nějakým přítelem. Přátelé v mnoha případech vypadají úplně jinak než v bdělém životě, i když jejich totožnost ve snu rozeznáte. V těchto případech vnitřní, astrální vzhled přítele nesouhlasí s fyzickým.) Díky tomu je křemen výbornou branou k vnitřním úrov­ním - což je možná jedním z důvodů jeho obliby v šamanské praxi po celém světě. Vyberte si špičatý krystal křemene a očistěte jej pramenitou vodou s trochou soli. Věnujte dostatek času jeho prozkoumání, dokud nebudete dokonale znát jeho vzhled včetně všech jeho vnitřních vad a rysů. Pak požádejte krystal o pomoc při přivolání lucidních snů. Pokud se při tom cítíte ještě hloupěji než při podepisování lístku popsaného výše, může vás uklidnit vědomí, že se opět pouze pokoušíte ovlivnit svou nevědomou mysl.

Až dokončíte tyto přípravy, položte si krystal na noční stolek, a až půjdete spát, učiňte předsevzetí, že najdete krystal ve snu. Stejně jako ono napsané tvrzení to neúčinkuje na každého, ale pokud ano, po nalezení krystalu následuje lucidní snění.

Většina zbývajících technik vyžaduje větší nebo menší stupeň osobní přípravy: čím více úsilí do nich vložíte, tím větší šanci na dosažení lucidního snění máte. Zde jsou nejoblíbenější metody uvedené podle pořadí obtížnosti.

 

 

ROZEZNÁNÍ ODCHYLEK

Tato metoda je založena na běžném pozorování, že bdělý život podléhá přísným racionálním pravidlům, zatímco sny ne. Místo abyste se pokoušeli dosáhnout přímo lucidního snění, jak jste to dělali při předcházejících dvou technikách, měli byste pozornost zaměřit na vyhledávání odchylek jak v prostředí, tak ve svém chování. Pokud kupříkladu najednou zjistíte, že jste obklopeni červenými skřítky, kteří tančí podle hudby lesního rohu, je vysoce pravděpodobné, že je to sen. Tímto poznáním si zároveň uvědomíte, že sníte, a sen se změní v lucidní.

Rozeznání odchylek ve vlastním chování vyžaduje určitý stupeň sebepozorování v bdělém stavu. Ale když už jednou dosáhnete určitého poznání, rychle si začnete všímat všech svých neobvyklých reakcí ve snech. Můžete třeba zjistit, že na někoho rozzlobeně ječíte, i když vaše vrozené dobré chování by normálně takovému výbuchu zabránilo. Nebo můžete zjistit, že se milujete s někým jiným než se svým partnerem. Tyto věci nejsou absolutními ukazateli toho, že sníte -neobvyklé chování není samozřejmě v bdělém životě úplně neznámé -, ale mohly by stačit k tomu, aby vyvstaly pochybnosti, které obvykle vedou k uvědomění, že sníte.

Takovéto náznaky lucidního snění, známé badatelům jako „znaky snu", jsou někdy sotva znatelné. Jeden spící poznal, že spí, pouze díky tomu, že změřil délku svého stínu. Z postavení slunce vypočítal, že by jeho stín měl měřit stejně jako on. Když zjistil, že je stín kratší, odvodil z toho, že sní, ovšem se značnými pochyb­nostmi, protože zážitek byl velmi živý.

 

 

PLÁNOVANÉ JEDNÁNÍ

 

Tato metoda je vlastně obměnou techniky rozeznávání odchylek/popsané výše. Je založena na tom, že procvičujeme sami sebe v určitých reakcích, které vyvolají ve snech úplně jiné důsledky než v bdělém životě. Jednoduchým příkladem je pokus o létání (bez letadla). Když v bdělém životě zamáváte pažemi, nic se nesta­ne. Stejná činnost ve snu může skončit tím, že se vznesete. Podstatou této techniky tedy je, že se pokoušíte stvořit odchylky, které vedou k lucidnímu snění.

Velmi užitečný bývá zvyk číst jakýkoli text dvakrát. Zajímavé je, že texty, které se objevují ve snech, mají zřetelný sklon se měnit, když se k nim vrátíte a čtete je podruhé. Jakmile si to uvědomíte, měnící se text se stane ukazatelem lucidního snění.

Podobně jako při používání krystalu si můžete určit prakticky jakoukoli reakci nebo událost, která se pak stane ukazatelem lucidního snění. Spisovatel Carlos Castaneda navrhuje, abyste se podívali na své ruce, což praktikuje několik ezoterických škol. Ve snech občas zjistíte odchylky - pokud jste běloch, mohou být vaše ruce černé a naopak -, ale i bez takových změn se prozkoumání rukou stane připomínkou, abychom se zeptali sami sebe, zda sníme. V podstatě tím stanovíte paměťový signál.

 

 

OPAKOVANÉ SNY

 

Tato metoda se neomezuje pouze na opakované sny, ačkoli opakované sny do této kategorie zcela jistě patří. Podstatou je pěstování rostoucího povědomí o svých snech. Můžete toho dosáhnout tím, že si budete opakovaně pročítat svůj deník snů a hledat v něm často se vyskytující témata nebo místa. Brzy zjistíte, že si ve snu občas uvědomíte, že jste podobný sen měli již předtím. Toto uvědomění pak může spustit lucidní snění.

 

 

M. I. L. D.

 

Jedna z vůdčích osobností v oboru lucidního snění, dr. Stephen LaBerge ze Stan-fordské univerzity, vyvinul techniku mnemotechnického navození lucidních snů na podporu základních myšlenek svého učení a používá ji s takovým úspěchem, že si nyní dokáže lucidní sny libovolně přivolat. Tato metoda je dnes obecně známa pod zkratkou M. I. L. D. (mnemonic induction oj lucia dreams).

Používá se poté, co jste se probudili ze sna, a předtím, než znovu usnete. Prv­ním krokem je zaměřit se na sen a pokusit se vzpomenout si na co nejvíc podrob­ností. Když pak znovu začnete upadat do spánku, soustředné se jasně na svůj záměr uvědomit si v přicházejícím snu, že sníte. Měli byste začít odříkávat men­tální mantru: „Až budu příště snít, vzpomenu si, že je to sen." Zkuste se zaměřit na tuto jednoduchou myšlenku. Pokud zjistíte, že vaše mysl přeskakuje k jiným věcem, mírně ji přitáhněte zpět k této mantře, tak jako v meditační praxi.

S myslí pevně soustředěnou na záměr vzpomenout si představte si sami sebe zpět ve snu, ze kterého jste se právě probudili. Ale tentokrát si představte, že si uvědomujete, že sníte. (Můžete toho dosáhnout použitím některé z metod popsa­ných výše. Jakmile najdete prvek, který dokazuje, že jde o sen, představte si, že si jasně říkáte, že sníte.) Pokračujte ve vizualizaci podrobné představy, jak byste změnili sen, který se stal lucidním, pak si představte, že přesně to děláte v lucidním snu, který budete mít, až usnete. Opakujte svou mantru a vizualizaci, dokud se neuskuteční.

 

 

DŘÍMÁNÍ

 

Když se probudíte uprostřed spánku a pak znovu usnete, možnost lucidního snění se přirozeně zvyšuje. To znamená, že pokud s ním správně manipulujeme, zdřímnutí - krátký, obvykle lehký spánek  může se stát výbornou cestou k luicidnimu snění.

Nařiďte si budík tak, abyste se vzbudili o hodinu dřív než obvykle. Zůstaňte vzhůru asi půl hodiny, během které se snažte přemýšlet nebo číst o lucidním snění, pak se pokuste znovu usnout a použijte přitom techniku jejich mnemotechnického navození. Tato jednoduchá změna režimu zvýší vaše šance na úspěch asi patnáctkrát až dvacetkrát.

 

 

 

TESTOVÁNÍ SKUTEČNOSTI

 

Testování skutečnosti je jednou z nejobtížnějších metod navození lucidního sně­ní, ale stejně jako M. I. L. D. také jednou z nejúspěšnějších. Testování skutečnosti zpočátku provádějte každý den několikrát. Mohli a měli byste tak učinit, kdykoli si na to vzpomenete, ale je velice užitečné stanovit si na to určitou dobu. Testy byste mohli například provádět vždy, když dorazíte do práce, nastupujete do auta, podíváte se do zrcadla, pouštíte se do jídla nebo se díváte na hodinky. Ačkoli se při tom můžete cítit divně, čím častěji testy provádíte, tím účinnější se metoda stává.

Test reality se sám skládá ze tří částí. Pro začátek se musíte vybavit nějakým psaným textem nebo digitálními hodinkami. Když nastane čas provádění testu, přečtěte si text nebo se podívejte na čísla na hodinkách. (Mohli byste se dokonce pokusit přimět je ke změně.) Pokud sníte, text se změní v sedmdesáti pěti procen­tech při prvním opakovaném čtení a téměř na sto procent při druhém. Takže změna textu, nebo dokonce text, který vypadá divně nebo přestává dávat smysl, znamená, že sníte. Když je text i po několika přečteních stále stejný, je zde velká pravděpodobnost, že jste vzhůru (i když ne úplná jistota; ve snu může zůstat nezměněný text v pěti procentech případů).

Pokud tedy lze předpokládat, že jste vzhůru, měli byste si jako součást druhé části testu představit, že se vlastně nalézáte ve snu. Představte si, že věci mění svou podobu a význam tak, jak tomu bývá ve snu. Nepokoušejte se přesvědčit samy sebe, že vlastně sníte, ale prostě si představte, jaké by to bylo, kdyby to byl sen. Nicméně svou představu učiňte co nejživější. Jakmile dosáhnete pocitu, že sníte, přejděte k dalšímu stadiu.

Posledním stadiem kontroly skutečnosti je představa sama sebe, jak si ve snu s radostí užíváme určité činnosti. Třeba byste si rádi představili něco, co plánujete pro své příští lucidní snění - pokus o levitaci, nějaký sexuální zážitek nebo cokoli jiného - představte si tedy, že se z toho radujete právě teď. Jakmile se tato série testů skutečnosti stane obvyklou součástí vašeho chování, vstoupí nakonec do vašich snů a zcela jistě vám přinese lucidní snění.

 

 

W. I. L. D.

 

W. I. L. D. je zkratka další techniky, oblíbené lucidními snivci. Její plný název je „bděle navozené lucidní snění" (wake induced lucid dreaming) a je jednou z obtíž­nějších technik. Jde v podstatě o přímý přechod z bdělého stavu do snu bez ztráty vědomí.

Ačkoli se to většině z nás musí zdát naprosto nemožné, tento postup je popsán v tibetské literatuře a potvrzen současným západním výzkumem. Tato metoda se dost snadno vysvětluje, ale vyžaduje náročný nácvik. Nejlepší dobou k jejímu provádění je ráno hned po probuzení nebo chvíle, kdy si dáváme „šlofíka". Sou­střeďte se na svůj poslední sen a uvolněte se současně s tím, jak se snažíte men­tálně se do něj „dostat". Stále se soustřeďte; jakmile dovolíte své mysli, aby se nechala unést jinam, pravděpodobně usnete obyčejným spánkem. Budete-li ale postupovat správně, pak velmi pravděpodobně před usnutím zakusíte jak vizu­ální, tak sluchové hypnotické představy. Poté možná ucítíte, jak se propadáte nebo vznášíte ven ze svého těla, což je zážitek podobný astrální projekci. Nebo můžete mít pocit, že jste „vtahováni" do sna; jedna pokusná osoba uvedla, že ji tam zanesl vítr. I ten nejzkušenější praktik může zažít momentální ztrátu vědomí, ale ta by měla být velice krátká, pokud k ní vůbec dojde. Až přechod ukončíte, měli byste být ve snu, a to lucidním.

Americký ústav Lucidity Institut, jehož stránky najdete na internetu pod adre­sou www.luciditi.com, nabízí zajímavou technologii, vyvinutou k podpoře lucidního snění. Součástí přístrojů jako NovaDreamer a DreamLight je spánková mas­ka s vestavěnými čidly, která zaznamenávají rychlé pohyby očí, jež naznačují, že právě probíhá snění. Tyto přístroj e pak vyšlou signál - což může být blikající světlo nebo nějaký zvuk -, který uživatele upozorní, že sní. Nikdo netvrdí, že tyto přístroje, které představují dost velkou finanční investici, vám zajistí lucidní sny, ale mohou podpořit různé metody nácviku, popsané výše, a pro někoho mohou znamenat urychlení procesu.

Avšak dosažení lucidního snění ještě nemusí být vším. Jednou z velmi častých po­tíží je udržet si je. Váš sen se stane lucidním, ale než s ním stihnete něco udělat, pro­budíte se. Nebo se váš sen stane lucidním, ale po určité době je znovu snem obyčej­ným. Naštěstí byly vyvinuty techniky, které se zabývají oběma těmito problémy.

Častým signálem, že se brzy probudíte, bývá vyblednutí snu. Ale pokud situaci pečlivě prozkoumáte, obvykle zjistíte, že slábne pouze vizuální stránka snu, zvlášť zpočátku. Když se to stane, můžete většinou sen stabilizovat upřením pozornosti na jeho přetrvávající prvky. Můžete se například pokusit naslouchat hlasům, začít s někým hovořit nebo se dotýkat snových předmětů. Mohli byste se rovněž sou­středit na vůně a chuti, které sen přináší.

Vaše snové tělo a snová půda pod nohama jsou nejtrvalejšími prvky všech snů, a tudíž bývají tím posledním, co vymizí. Proto pohled na zem nebo na vlastní ruce či nohy zabraňuje probuzení. Rovněž pomáhá otevírání a zavírání snových očí, tření snové tváře nebo prostě provádění jakékoli činnosti, která zaměřuje pozor­nost na vaše snové tělo.

Dalšími užitečnými technikami jsou vědomé uvolnění snového těla, úmyslné padání a víření. Všechny tyto tři metody občas vedou k tomu, že začnete věřit, že jste vlastně vzhůru, ale navyklé testy vám rychle ukážou, že se vám o probuzení pou­ze zdálo, a lucidní sen se vrátí. Nejúčinnější ze všech tří je asi víření. První znám­kou probouzení bývá obvykle zmizení barev z okolí, poměrně rychle následované vymizením vizuálních podrobností. Nalézáte se v nezřetelném, vybledlém světě, kde začíná pohasínat světlo. Hned jak si uvědomíte některý z těchto náznaků, rozepněte paže a začněte vířit jako derviš. Soustřeďte se na pocit otáčení a připo­meňte si, že cokoli vidíte, slyšíte nebo cítíte, bude pravděpodobně sen. I když tato technika občas oživí předchozí sen, častěji vytvoří nové snové prostředí (včetně iluze, že jste se probudili), takže se obvykle vyplatí provést kontrolu znaků snu. (Pokud se přece jen náhodou probudíte, pokuste se zůstat ležet úplně bez pohybu a co nejvíc se tělesně uvolnit. Pak bude velká šance, že se vrátíte přímo zpět do snu.)

Změna lucidního snu na obyčejný bývá problémem začátečníků, i když s tím čas od času může zápolit i odborník. Pokud se vám to opravdu stane, uplatnění metod, které přímo navozují lucidní sny, je téměř vždy přinese zpět. Ale pokud se vám to stává často, výbornou prevencí je hovořit ve snech sám se sebou. Zvlášť byste si měli průběžně připomínat, že sníte - ať se věta „Toto vše je sen" stane vaší mantrou. Výborným prostředkem je také určení snových situací nebo zážitků, které mívají za následek ztrátu lucidního snu. Jakmile se je naučíte rozeznávat, obvykle znovu dosáhnete lucidního snění pouhým aktem vůle.

Až zvládnete umění lucidního snění, budete postaveni před problém, co s ním dělat. Už jsme se zmínili o několika důležitých možnostech uplatnění - při osob­ním rozvoji, léčení a tak dále ale průzkum ukázal, že většina lucidních snivců na Západě využívá svého nově nalezeného talentu k navození zajímavých sexuál­ních zážitků, zvláště v raných stadiích svých pokusů. Tibetští mistři však šli zcela odlišnou cestou. V jejím průběhu vytvořili několik vlastních technik lucidního snění a dostali se mnohem dál a nakonec vlastně někam úplně jinam.