Mezidimenzionální styky a cestování

 



 

 

Sny, OBE a vyšší říše


Jaký je vztah mezi sny a OBE a jaký to má vztah s vyššími říšemi?

Problém je v úhlu našeho pohledu. Dojem, jako aspekt vnímání fyzického světa v našem denním životě má určitý druh zabezpečovacího mechanismu a všem dalším vjemům není umožněno vstoupit do naší mysli díky našemu unikátnímu rozhodování, co do této fyzické reality patří a co ne. Vy sám jste individuální bytost svázaná s vaším denním vědomím, ostatní jsou v éterické rovině zas svázáni s tím svým. V jednom okamžiku je éter přítomný a aktivní během vaší činnosti. Pokud jdete spát, jedna vyšší část vašeho já se odděluje. Samozřejmě především, pokud astrálně cestujete, tím se myslí, když létáte v auře země ( pozn. Překl.: nenechte se zmást jiným názvoslovím ). Někdy máme zkušenosti s vyššími dimenzemi, či rovinami vědomí, přičemž naše astrální vědomí je připraveno a schopno vnímat éterické a více jemné dojmy, či vjemy. Dojmy, které získáme z vyšší, či jemnější reality se potřebují dostat z vnímání vyšší reality do vnímání nižší. Z úrovně nahoře do úrovně dole.

Představte si, jak navštěvujete stovky, ba tisíce míst každou noc, možná jste již mnohokrát cestovali skrz brány do vyšší říší, do éterických rovin…, ale vrátili jste se zpět do vašeho těla. Kde je mozek, tento nástroj, který pořád zůstává v té „nízké“ fyzické realitě a tady nastane velký odraz – vše je odmítnuto. Prostě vše zapomenete, dojmy z vyšších sfér si nedokážete vzít sebou do těla. Vaše dojmy zůstanou ve vašem podvědomí, spolu s vaším ne-já.

Ale když si je někdo plně vědom svým výskytem v astrální a vyšší realitě v tom samém okamžiku, pak se čas spánku zkracuje, protože tato bytost se nepotřebuje ve spánku oddělovat k vnímání vyšších realit, či snů, protože ona je s ním spojena stále.

Obyčejně, tak zvané sny jsou dojmy z astrálních rovin, které můžete v mysli udržet nejlépe, jelikož mají formu, barvy, čas, prostor a občas i gravitaci.

Například noční můry jsou na velmi blízkých astrálních rovinách, kde myšlenkové formy inkarnovaných bytostí jsou projektovány během jejich denních životů, velmi smutné toto vidět. Této blízké (nefyzické!) astrální rovině jsme nyní blíž a stále se jí přibližujeme, protože země mění své vibrace na vyšší. Takže blízké astrální roviny se připojí k naší fyzické realitě ve které žijeme a naše fyzická realita s stane více prchlivá, pomíjivá ( ang. fluid ). Vedle toho se astrální noční můry stanou skrz naše smysly více fyzickými, např. lidé, kteří jsou psychicky nevyrovnaní budou přitahovat omezené bytosti, například našeptávajíc masové vraždění, což je extrémně silný případ. To samé se stane s posedlostmi – je zde mnoho psychických důvodů, vazeb karmy atd..

Takové události zmizí rychle a budou rychle vyváženy nebo vymíceny. Fyzická realita se dotýká nižší astrální, nebo pod-astrální roviny, a která je dokonce vnímána některými vtělenými bytostmi: fyzická realita se stane více astrální, více jemnější, objeví se všechny zbývající myšlenkové formy v astrální rovině. Karma bude velmi rychle uvolněna ( karma jako „Akce“ vs. „Reakce“ )

Proč narůstá počet inkarnací?
Proč je tolik bytostí vtělených, důsledek populace?

Protože to je druh nátlaku na uvolnění karmických vazeb v této přítomné realitě. Energie, která je omezena na tuto úroveň existence potřebuje být uvolněna tady, čili v inkarnačním procesu. Někdy to také přichází v doprovodu nevyrovnané vtělené duše: obsednutí, posedlost. Posedlost není jednoduchá věc: bytosti, které uvolňují nevědomě energii, ať už to dělají jakkoli, dokonce i posedlí lidé, pomáhají nevtěleným bytostem uvolnit zase jejich energie. Je to pěkná služba, ale hlavně bolestivá, v závislosti na mohutnosti energií.

Ale navraťme se k snění. Psychologické sny: Když se vám zdá o nějaké situace, která je opakováním dané situace ve fyzickém světě, opakujete si ji tak dlouho, dokud nepochopíte důvody a nepřidáte tuto zkušenost k vašemu duchovnímu růstu. Občas se nám zdá o věcech, které se nám mají v budoucnu stát. Je to hlavně díky duchovním průvodcům hluboce zapojeným do této činnosti.Tyto věci se učíme na nižších astrálních rovinách, jelikož to je jednodušší na zapamatování a může to být důležité v našem běžném životě. Průvodci berou energie z klamů z vyšší astrální roviny, která není tak svázána s časem a prostorem, do více přístupné astrální roviny, kde si můžeme tyto „vzorky“ zapamatovat. Budoucnost se tak pro nás stává více přístupná ve formě vizí.

Tyto vyspělejší říše nejsou vnímány jako normální sny, jsou více intenzivní v mnoha aspektech ( barvy, světlost, průzračnost ), že si z nich bereme s sebou mnoho dojmů a následně je popisujeme jako skutečné vize. Jako NDE, které nebylo jenom snem, protože intenzita prožitku byla tak hluboká.

Když cestujete skrze astrální brány, dokonce tunely v NDE, nebo dalšími mezidimenzionáními bránami do jiných dimenzí, můžete vnímat další bytosti, které mají tvar lidského těla, ale další vlastnosti, jako třeba světlo nebo intenzita barev, které jsou takové, jaké byste nikdy neviděli a už vůbec ne ve fyzickém světě. Například na éterické úrovni nám dávají dojmy, že mají tváře, někdy nemají těla vůbec, ale jejich tváře jsou v závoji světla. Tyto bytosti vědí, jaký vám mají dát dojem svého vzezření, který jste schopni si zapamatovat, když se vrátíte zpět do těla. Duchovní průvodci, kteří nás na takovýchto cestách doprovázejí vědí velmi dobře, jaký je nejsnazší způsob abyste si něco zapamatovali.

Když mě moji duchovní průvodci vezmou z těla, můžu dosáhnout vyšších říší s jejich pomocí, kde se mohu učit. Nazývám to „Astrálně éterické účení“. Odtamtud můžeme získávat dojmy z budoucnosti stejně dobře jako z minulost, akášické záznamy jsou nám plně přístupné. Akášická kniha je představa jak popsat cestování v prostoru a čase do míst událostně spjatých s historií země a vším kolem ní.

Po tomto učení se jich často ptám, zdali mi mohou pomoci zapamatovat si tyto dojmy. Potom ke mně průvodci neustále hovoří aby mi pomohli si tyto myšlenky udržet a navádějí mě do nižších astrálních rovin. Pomalu vstoupíme do aury země a při vstupu do těla mi pomohou si vše zapamatovat.

Během tohoto procesu si zapamatuji jak kvality a představy Země vstoupily do mého vědomí. Čím více se přibližuji fyzickému světu, tím více začínám pociťovat jak mě do sebe uzavírá čas a prostor. Když vstoupím do svého těla, mám šok z toho, jak jsem omezen a ohraničen. Myslím, že tento šok je příčinou odmítnutí dojmů z vyšších říší.

 

 

2.0 Styky a vlivy

Vtělené duše jsou hlavně ovlivňovány fyzickými dojmy, které jsou vnímány fyzickými smysly, vedle toho jsou také skryté vlivy, kterými jsme vedeni, ať už je vnímáme, nebo ne. Záleží to především na tom, jak moc jsme si těchto vlivů vědomi.

Vtělené duše, které nejsou shopné vnímat takové vlivy nejsou ztraceny, jen se rozhodli ignorovat nebo nějak odmítat tyto vjemy. Mají na to právo a ostatní by měli toto rozhodutí obyčejně respektovat. Není to žádný soud, pouze vnámání rozdílných vlivů.

 

 

Nižší astrál

 

Například mnoho fyzických vlivů z nejnižší astrální roviny, či nejbližší nefyzické rovině, nazývám psychologická rovina, jsou tu strachy, bolesti, hněvy, a jejich myšlenkové formy, jsou jako jejich tmavé stíny v pozadí.

Psychologie se snaží popsat tyto vlivy s různými úspěchy či neúspěchy. Je strašné tam být. Když jsem vědomě navštívil tuto rovinu, cítil jsem, že bych tu nechtěl strávit mnoho času. Chtěl jsem odejít, jak jen to bylo možné. Různorodé posedlosti přicházejí z této roviny, například: deprese přitahují bytosti, které jsou ve stejné situaci, nebo stejně jako pocit bolesti, který se s vámi spojí. „Nebudete sám s pocitem, že jste sám.“ Je to trochu ironická situace, protože se dva spolu potkají a podporují v sobě již tak bolestivou situaci, aby byla ještě horší. Často takové skupinky bytostí napadají inkarnované bytosti, aby s nimy sdíleli jejich osamění, žel a bolesti. Takové bytosti mohou být vnímány třetím okem, pokud je na to trénované. ( viz. Překlad třetího oka ).

Jen sama inkarnovaná bytost, která se cítí sama může uvolnit tento druh energie. Ale bytosti bez těla toto nemohou, takže inkarnovaná bytost pomáhá duchovi, nebo omezené bytosti uvolnit její osamocení také. Často je velmi těžké rozeznat tento proces. Potřebují pomoci od osoby, která je plně scelená s touto situací, plně uvědomělá a ochotná pomoci v této situaci.

 

 

Vyšší astrál

 

Ve vyšších rovinách jsou stále bytosti, které čekají na své fyzické tělo, nebo pomocníci, kteří nám občas pomáhají v určitých situacích. Jsou dobře v kontaktu s fyzickou rovinou, občas nás ovlivňují i v běžném životě.

Více osvobozené bytosti, které dokončili reinkarnační cyklus/ zkušenost, nebo přátelství, které jsme měli v našich minulých životech a z jiných planet, kde jsme byli inkarnování jsou stále v astrálu přítomny, ale jsou si dobře vědomi jejich vlastní situaci jsouce odděleni od božího záměru.

Ve vyšší a více jemnější astrální rovině jsou bytosti, které nám pomáhají s naším duchovním vzestupem. S jejich pomocí si uvědomujeme mnoho věcí v denním životě, zejména štěstí, které nás potkává. Podporují nás v uspořádání si našich snů v nižších astrálních rovinách. V našich snech nám vytvářejí základ pro dané situace z našeho denního života.

Mnoho duchovních průvodců nám pomáhá spojit se s vyššími říšemi. Například nám pomáhají v noci opustit tělo, pomáhají nám uvědomit si našeho éterického dvojníka během dne, když jsme v těle, ale hlavně nám pomáhají integrovat se do vyššího Já jejich přítomností v našich myšlenkách.

 

 

Éterická rovina

 

Aštar velení, Vesmírné bratrstvo, Bratrstvo velkého bílého světla a vyšší mistři jsou bytosti na éterické úrovni ( mentální úrovni, pozn. Překl ), mnoho z nás jsme tam také naším éterickým dvojníkem ( duchem jako prvním aspektem naší bytosti, mentální tělo, pozn. Překl. )

Přepadají nás jistě určité pocity, když čteme jména těchto uskupení, ale je to jen druh pojetí: Nazýváme tyto skupiny těmito názvy, jelikož v našem fyzickém světě je potřebujeme identifikovat, nazvat, abychom o nich mohli přemýšlet, či s nimy pracovat. Cítím se být velmi blízko Aštarovi ( dokonce i když nesouhlasím s mnoha sděleními přes channeling, které tvrdí, že jsou od velení aštaru

Tak dalece, jak jen mohu vnímat, přijímáme vyšší energie z té za éterickou plání, abychom si je uspořádali na více éterický způsob, zejména na zemi a v jejím energickém poli pro pozvednutí se do vyšších dimenzí.

Osobně jsem vnímal éterické bytosti jako míčky energie s různými barvami, když mě moji průvodci vyzdvihli do éterické roviny. Je tam mnoho tunelů a záření… rozdílné skupiny bytostí jsou vázány na specifické energie, aby je zpřístupnili pro nižší tvory. Rozdílně nazvané skupiny jsou „skupiny“, které jsou spojeny s určitou úlohou práce s energií. Některé jsou velmi dobře spjati se zemskou energií, ve fyzickém světě jsou spojeni s rostlinami nebo kameny.

Éterická přítomnost je vyšší část nás samých. Charakteristika vtělení jsou úvahy z této části našeho já. Čím více jsme spojeni s naším duchovním já, tím více si můžeme uvědomit smysl našeho života, úlohu, kterou jsme si vzali do tohoto fyzického světa, do našeho současného života.

Za fyzickým, astrální, éterickým světem jsou mnohem jemnější roviny, které jsem nezahrnul do tohoto krátkého pojednání.

 

 

Mezidimenzionální činnosti a výčet bytostí

 

Pokusím se vysvětlit několik činností pojmenovaných skupin bytostí, popis je založený na mém osobním pohledu a zkušenostech.

Skupiny a jejich výskyt není jeko u nás ( fyzických pozemšťanů ). Jsou to více méně skupiny energií.

 

 

Lidský druh:

 

Existuje mezi třetí a čtvrtou dimenzí, dokonce současný posun naší planety opouští dualitu a třetí dimenzi směřujíc k dimenzi čtvrté. Planetární posun nebo vzestup ( často popisován jako „velká sklizeň duší“ ) je ukázána jako tečkovaný obdélník ze čtvrté do páté dimenzionální hustoty. Čtyřdimenzionální reality právě nastupují (1994) již několik let (1990-1992). Až 2015-2020, kdy čtvrtá dimenze/hustota plně pojme naší planetu. Některá proroctví tvrdí, že koncový posun do 5 dimenze nastane o 100-150 let později – což se stane velmi rychle v relativním měřítku, jelikož vnímání času v čtyřdimenzionální realitě se dost změní ( zrychlení času ). Mayský kalendář vám nabízí stejné změny.

( Poznámka překladatele: Sledujte svět kolem sebe, jelikož se to už děje. Přestup do 4té dimenze z materiálního pohledu nebudeme vůbec vnímat, to co budeme pokládat za fyzický svět už moc fyzický nebude – ale lidský pohled ho stále tak bude chápat. Takže až si ve 2030 řeknete, co to bylo za nesmysli, že se nic nezměnilo, tak bohužel.. vaše vnímání světa kolem vás bude stále fyzické, bude fyzické pro každého na této planetě.)

 

 

Zeťané ( The Zeta’s )

 

Pomáhají některým skupinám lidí spojit se s vyšší realitou. Spolu s mimozemskými kulturami jsou to častější návštěvníci tohoto světa v této realitě – na druhou stranu jsme to my, kteří sdílíme tyto ( třetí dimenze ) znalosti, které učíme ostatní. Sdílíme sjednocení emocionální a mentální, např. Zeťané, kterým chybí tato sjednocení ( integrace )

 

 

Plejáďané

 

Se ukazují jako nižší mezidimenzionální mimozemská kultura, která koordinuje tyto mezidimenzionální cesty ostatním kulturám. Některé bytosti se ztotožnili v Plejáďanech nebo ostatních Bránách ( Orion, Sírius atd. ) aby vstoupili do trojdimenzionální reality, aby mohli opět vystoupit do čtvrté a následně páté dimenze jako takový druh služby boží.

 

 

Aštarovo velení

 

Je druh meziplanetární a mezidimenzionální smlouvy několika kultur – mnoho z nás tu sloužíme naším duchem, vyšší část našeho já ( jak popsáno nahoře ).

Některé bytosti jsou:
Aštar, Merku, Ezola, Alastar, Monka, Voltra, Avana, Ištar, Soltek, Kla-La, Vůdok, Haton, Korton, Sutko, Soka
( ang.: Ashtar, Merku, Esola, Alastar, Monka, Voltra, Awaana, Ishtar, Soltec, Kla-La, Woodok, Hatonn, Kortron, Sutko, Sokka )

 

 

Velcí mistři

 

jsou bytosti, kteří dokončili svůj vzestup již v minulosti na zemi, mnoho z nich je stále inkarnováno na zemi. Myslím, že tu založili mnoho duchovních skupin esoterických, newage, theosofických a škol, zejména ti, kteří byli spjati s určitým náboženstvím.

Někteří mistři jsou: Ježíš-Sananda (?), Lord Kutnými Lord Maitreya, El Morya Gautama Budha, Confucius St. Germain, Kwan Yin Serapis Bei, Eliah Ezechiel, Nada Bratrstvo světla bylo vytvořeno vyššími mistry.

 

 

Michaelova Legie

 

Je silná sjednocená skupina hvězdných,světelných rytířů, čestných a poctivých. Je blízko k archandělovi Michaelovi.

 

 

Metatronská legie

 

Není moc známé mezidimenzionální uskupení, které podporuje rozšíření vyšších ( vibrace ) energií do nižších. Jak je známo z rozličných zdrojů Metatron je tvůrce Elektronu – základ na změnu hustoty energie v mnoha realitách. Můžete se mrknout od JJ. Hurtakse na Klíče Enochovy, kde probírá několik stavů výrobního procesu v Metatronu. ( opět na Spiritwebu )

 

 

Archandělové

 

Jsou dá se říct neosobní energie, které jsou velmi mocné, jejichž pojmenování a popis je nemožný. Je pouze možné pojmenovat je jako kvality: Michael, Gabriel, Rafael, Chamuel, Metatron, Zadkiel, Mikael, Melchzedek, Uriel, Jophiel.

Za osmou dimenzí jsou roviny, reality, které není možné popsat – Kristovo vědomí nebo Kršnovo vědomí. Ty mohou být popsány v metafyzických příbězích nebo např. v Upanišadách.Tyto království nemají omezení jaké známe, jelikož „nejsou oddělené od zdroje“

 

 

Mezidimenzionální cestování

 

Cestovat v prostoru znamená přemístit se z jednoho bodu do druhého, zde popíši cestování mezi dimenzemi. Všechny fyzicky manifestované „věci“, bytosti mají svůj protějšek v astrální rovině, je to jako definovaná forma, totožná v obou úrovních. Pro cestování mezidimenzionálně, meziplanetárně potřebujeme znát do jaké úrovně času/prostoru ( jako hustoty) chceme cestovat, do jaké astrální roviny.

Když jsme poslali „vozík“ na Venuši, cestovali jsme ve fyzické rovině, takže jsme zde nemohli najít život, protože fyzické zařízení detekuje pouze fyzické věci.

Cestovat fyzicky na Venuši můžem v raketě, která ponese naše fyzické tělo. Cestovat na venuši astrálně, bez nějaké „astrální rakety“ je jednodušší ( dokonce i levnější ) a najdeme Venuši plnou života. Čím více jemnější astrální úrovně dosáhneme, tím více se uvolní vztah čas-prostor.

Světelné lodě ( Paprskové lodě - Beamships ) jsou schopny létat v různých dimenzích nebo astráních rovinách. Paprsek prozkoumá vztah času a prostoru okolo lodi , objektivně to bude vypadat, že se pohybuje, ale především to změní časoprostorový vztah. Čím vyšších rovin dosáhneme, tím se vesmírná loď stane více energickou.

Asi je těžké tuto analogii pochopit. Můžeme říct, že Země je vesmírná loď, všechny vtělené duše se napojují na druh smlouvy, kterou nazýváme „společnost“ , vytvořenou masivním vědomím.

 

 

Cestování v prostoru implikuje cestování v čase

 

Zde na zemi hustota času a prostoru je silná, takže nemůžeme mezi nimy změnit vztah. Ale v astrálních sférách jsme toho schopni. Opuštění fyzické sféry: Fyzicko astrální nebo fyzicko éterický start vnímáme jako světelný tunel. Dokonce, když prožíváme spontánní opuštění těla ( spontánní! ), nebo dokonce NDE. Je to jen změna vnímání této hustoty.

Když dosáhneme éterické úrovně, můžeme jednoduše vstoupit do jakékoli položky, kterou nazvěme časem. Jakmile do ní vstoupíme, přijmeme aktuální hustotu v daném čase a fyzická realita se vrátí našemu pohledu.

Meziplanetární, nebo mezigalaktické cestování je mnohem jednodušší, protože cestujeme připraveným astrálním vozem ( stvořili ho pomocí vůle nějaké bytosti ), vozidlem stejné hustoty jako rovina, do které chceme vstoupit.

Jestliže jsme schopni si srovnat a zapamatovat všechny dojmy, které na cestě získáme, cestování se stane více skutečné. Mimozemské kultury, které stvořili tyto lodě jsou schopni měnit jejich vibrace jak chtějí.

 

 

Plejádská loď

 

Právě taková to může být loď. Loď nebo myšlenková forma-smlouva, která cestuje na éterické rovině cestuje na fyzické rovině. Taková znalost implikuje uvědomění si vyších říší za astrální či éterickou rovinou.

Četl jsem velmi zajímavou myšlenku v Matrix IV (článek na spiritwebu ) od Drunvalo Melchizedeka:

·  Čím více technologicky vyspělou se civilizace stává, tím více se oddělují od zdroje.

·  Nejvíc vyspělá civilizace v galaxii nemá nic kromě sebe samé.

 

 

 

Osobní zkušenosti

Mezidimenzionální brána

 

O několik let nazpět jsem měl plně vědomé OBE a letěl jsem s Plejádskou lodí. Vzpomínka, kterou jsem si udržel je, že jsem stál mimo tuto loď hledíc na jiné světelné paprsky a jejich lodě. Když jsem byl zpět v těle, měl jsem dojem cesty.

Tyto lodě nejsou tvořeny z jakýkoli kovů, ale spíše ze světla, z myšlenkových forem ve formě světla. Ukázaly se s velkou intenzitou, pomatuji si cestování do brány – do mezidimenzionální brány. Změny hloubky barev, tak intenzivní, že jste mohli cítit barvy jako teplo, dokonce jsem se cítil tak příjemně, i když sem neměl tělo.

Nepomatuji si všechno do detailů, toto dopíši později….

 

 

Setkání s Zeta-Reticulis

 

( 4. července 1994 )
Několik týdnů zpátky jsem mluvil s dvěmi lidmi o duchovních věcech, kundalini a astrálním cestování. Prozradil jsem jim něco o Zeťanech a jejich projektu klonování nového hybrida na vytvoření nové rasy, který bude žít ve hustotě 4 dimenze.

Bylo zvláštní o tom mluvit, jelikož na jednu stranu bych o tom s nimi měl mluvit a na druhou jsem cítil, že nemohou být připraveni poslouchat takové šílené příběhy. Později jsem jednomu z nich řekl, že mu mohu ukázat Zety.

Další noc jsem šel spát a probudil jsem se astrálně ( OBE ), s vědomím, že jsem snil na astrální úrovni. Potkal jsem prvního, se kterým jsem posledně mluvil o OBE a astrálním cestování. Byl překvapen, že mě tu potkává. Nebyl jsem si jist, že vnímá plně vědomě. Později jsme odešli na jakési ( astrální ) místo:

·  Viděl jsem zemi a dokonce tu byla gravitace ( představa )

·  Byla tam obloha a něco jako louka s jasnými barvami

·  Bylo tam několikl tisíc trojůhelníkových lodí ( modré a napůl průhledné ) na obloze

Když jsem to viděl,byl jsem velmi ohromen,. Něco jsem očekával, ale ne toto. Pomatuji se, že jsem cítil, jak se aktivuje srdeční čakra, aby jim vyslala paprsek lásky, jestli jsou to bytosti světla, budou vědět, co cítím.

Pak se cosi podivného stalo, slyšel jsem trochu muziky, kterou často poslouchám ve sluchátkách na CD ( fyzicky ) – část modlitby k Marii. Když jsem to poslouchal, vždy mě to hluboce zasáhlo,. Nyní, když jsem byl astrální, jsem slyšel to samé, ale o mnoho hlasitěji ve své hlavě.

Další den jsem přemýšlel o setkání. Ale jak jsem o tom přemýšlel, cítil jsem strach – byl jsem obklopen pocity, že to je nebezpečné. Hudba byla zapnuta v mé hlavě – ne plynule, jak jsem očekával, ale jako když zapnete rádio, dokonce mechanicky!

Další den jsem se ptal přítele, jestli si něco zapamatoval z minulé noci, ale nic si nepomatoval.

Stále jsem se neztotožnil s tímto strachem – přicházel z hlouby duše.

O několik týdnů později jsem pomalu začal rozumět tomu, co se stalo ( myslím ):

Čím více jsem přemýšlel o tomto setkání, začínal jsem pomalu rozumět mému vztahu k Zeťanům. Před dvěma lety jsem o nich poprvé slyšel, četl jsem také několik podobných verzí jejich historie a zejména proč jsou tak ne-emocionální.

Měl jsem jsem pocit, že bych jim měl pomoci. Jak jen jsemje mohl chápat, věděl jsem, že jsou velmi vyspělý technicky v cestování v rozličných dimenzích a že bych jim mohl pomoci integrovat se s jejich emocionálnímy těly.

Pochopil jsem mnoho, ale moje emocionální tělo mělo problém porozumět v rozporu s mým denním vědomím. Vím, že má zkušenost byla malinká a asi ne plně zapamatovaná. Ale načrtlo mi to, jak nastávající roky budou pro část naší společnosti, která má astrální/fyzické kontakty s mimozemštany, ne jen se Zeťany.

 

 

Multidimenzionální člověk a jeho vzestup

 

( 16. října 1994 )

Před pár týdny se mi stala příhoda o kterou se s vámi chci podělit: Jeden večer při večeři přemýšlel o představě, kterou mám o opouštění fyzického těla při procesu umírání: Vstup do tunelu, příchod ke světlu – a jak s tím vším souvisí naše vnitřní přesvědčení, co je po smrti. Může být několik druhů lidí:

Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím víc jsem si paradoxně nebyl jist, zdali mé přesvědčení mě může ochránit před možností být – jen být.

Jedna osoba s mnoha představami to má těžké, jelikož si musí vybrat to, o jehož existenci je tvrdě přesvědčena, pak je ovšem problém uvolnit její zarputilou představu.

Mé myšlenky jsem rozdělil do dvou odvětví, nedostatek představy neimplikuje nedostatek zkušeností. Mnoho lidí, co mělo OBE jim třeba nevěnovalo dostatek pozornosti, nebo je později zavrhly. Cítím, jak to je důležité, vedle všech představ „bytí otevřen“ těmto věcem.

Touto cestou jsem si vzpomněl na svou vlastní představu mé éterické bytosti na mateřské lodi, kde jsem byl étericky přítomen a přemýšlel jsem, jestli jsem tam v ten samí okamžik, co je vlastně vzestup, jsem už TAM?

Stále jsem jedl a má dívka byla přede mnou … no, rozhodl jsem se že vypadnu z této fyzické reality..

STALO SE TO HNED … „střih“ …

Vrátil jsem se za chvíli, ale nevěděl jsem jak dlouhá byla ta chvíle, sekundy, minuty, hodiny? Vrátil jsem se do těla v jakémsi tunelu. Uvědomil jsem si, že jsem byl v pokoji, v omezeném 3D pokoji s daným prostorem … bylo to divné .. Díval jsem se skrz dvě díry ( mé oči ) a díval jsem se na neznámou osobu přede mnou, která vkládala sousto do svých úst ( má dívka stále jedla )

Zeptal jsem se sám sebe: „Co tu dělám?“ Jako poustevník, který vstoupí na podivné místo.

Za pár chvil jsem si vzpomněl, když jsem opět měl kontakt se svým mozkem, že jsem stále večeřím s dívkou, která sedí přede mnou.

Uvědomil jsem si, že jsem se oddělil od své osobnosti „Já“ na fyzické úrovni a poznal jsem jaké je být pryč, v jiné realitě. Hlavní událost byla: Uvědomil jsem si, že jsem éterický a má osobnost na fyzické úrovní má se mnou vazbu a že se mohu kdykoli vrátit., ale nemohu se ztotožnit se svou myslí, se svým mozkem. Měl jsem ukotvenu představu, že mám fyzické tělo, ale které je ode mě tuze daleko, byla tu velká vzdálenost mezi oběma realitami, té fyzické a éterické, „Jsem“ a „Existuji“

Odpověď na mou předchozí otázku : Vzestup je vývoj fyzického těla tak, aby bylo schopno podržet éterické vibrace v něm samém.

Co jsem stále chtěl bylo poznat a ověřit, jestli mohu kdykoli opustit tento fyzický svět a teď to vím, Mohu. Ale není to můj záměr – odejít, ale vyvíjet se a obohacovat svět kolem sebe aby přešel do 5ti dimenzionální reality svého ona. To je můj dojem z vzestupu. Vzestup spolu s fyzickým tělem, jako vozem, ale bez překážek…

 

( bylo mi asi tak 13 let )
Již mnohokráte předtím jsem slyšel o astrálním cestováním. Dosti mě lákalo to umět taky. Tak jsem dle návodu uvedeném v jedné "obyčejné" knize přečet jak na to. Klasický návod, který čtenář jistě zná. Jestli ne, tak si ho může přečíst na konci článku, je jich tam uvedeno opravdu mnoho. Lehl jsem si na postel a zkusil přivodit vibrace. A ono to skutečně fungovalo. Tedy alespoň ty vibrace. To tak bylo všechno. Zkoušel jsem to ještě dál. Ale tělo jsem nikdy neopustil. Do týdne mě to přestalo bavit. A tak jsem si žil jen tak spokojeně dál. Až do jednoho krásného dne o asi čtvrt roku později. Zas tak krásný den to nebyl, venku sice bylo pěkně, ale já se strašlivě nudil. Pustil jsem si televizi, snažíce se nudu zahnat. V televizi nic nedávali. Tak jsem si pustil na videu Rocky 3. a po něm Rocky 4. Když skončili oba filmy, během kterých sem seděl na gauči, vstal jsem a šel video vypnout. Udělal jsem asi 3. kroky, během kterých jsem došel k videu ( nemáme tak velký byt ). Najednou se mi začalo zatmívat před očima a já jsem cítil nutkání se pořádně protáhnout, což jsem taky udělal. Všechno kolem mě zčernalo. Pak jsem viděl úplně normálně. Ale trochu zmateně. Slyšel jsem dutou ránu a cinkot nějakého keramického květináče. Podíval jsem se oním směrem na levo na zem. Uviděl jsem převrácený květináč z něhož byla na koberec vysypána hlína. Vedle něj jsem viděl ležet svoje tělo. Strašně jsem se tomu začal smát, ale mého smíchu nebylo slyšet. Pak už si jen pomatuji, jak jsem vstával ze země a všechno kolem mě nějak vibrovalo ( všechno, na co jsem se podíval se přibližovalo a oddalovalo ). Ještě jsem se smál ( je to divné, ale skutečně jsem se tomu smál ), nevěděl jsem, co to bylo. Když ono vibrování ustalo a já jsem viděl normálně, tak jsem se podíval za sebe. Viděl jsem převrácený květináč. Uvědomil jsem si, že to nebyl výplod mé fantazie nebo tak něco. To byla skutečnost. Šel jsem vedle do pokoje, zeptat se bráchy, jestli něco neslyšel. Prý slyšel ránu. Postupně mi to docházelo: omdlel jsem, zatímco mé fyzické tělo padalo k zemi a bouchlo se o onen květináč, tak mé astrální tělo zůstalo nehybně stát. Pak se samo dostalo do normálního těla a já jsem vstal. Byl to pro mě první opravdový důkaz,že to opravdu jde: Vyletět ven!

2: ( asi 14 let )
Předtím, než popíšu svůj výlet mimo tělo bych se chtěl zmínit o jedné věci: Již od 11 let se mi stávalo v noci toto: Šel jsem spát, ale nemohl jsem usnout, stále jsem se převaloval v posteli a přemýšlel o všem možném. Stále jsem si říkal, že chci usnout. Nic nepomohlo. Stávalo se to většinou kolem 2 nebo 4 hodiny ráno. Uvnitř své hlavy jsem uslyšel:"Bzzz". Poprvé mě to vyděsilo, říkal jsem si, co to je. Později mi to už nevadilo, signalizovalo to, že hrůza teprve přichází. Dál jsem se převaloval v posteli a asi tak jednou za 2 minuty mi takto zabzučelo v hlavě. Asi po 10 minutách jsem zavřel oči a zjistil jsem, že se nemohu hýbat. Bylo to pro mě strašné. Snažil jsem se tomu ubránit, alespoň trochu se pohnout. Nic se nedalo. Pokoušel jsem se hýbnout rukou, nic. Pak jsem se snažil otevřít oči, taky nic. Ani jazykem jsem nemohl hýbat. Tento stav trval asi 2 minuty. Děsivé dvě minuty. Pak se chvilku nic nedělo. Pak opět to samé. Opakovalo se to asi 5x. Tyto příhody se mi stávali zpočátku jednou za měsíc, později jednou za asi dva měsíce. Opravdu si na to nešlo zvyknout, vždy, když jsem nemohl usnout, začal jsem se bát, že to přijde. Od okamžiku, kdy mi poprvé zabzučelo v hlavě jsem se bál zavřít oči. Nemohl jsem přijít na to, čím to je. Vymyslel jsem si spoustu teorií, třeba i (teď se tomu musím smát, ale předtím mi do smíchu nebylo ) to, že přilítli mimozemšťani, začali mě paralyzovat a pak na mě chtěli dělat pokusy. Tak po roce těchto zážitků mě napadlo, co kdybych zkusil opustit tělo? Poprvé jsem netrpělivě očekával "tu" věc. Přišlo to opět jedné noci. Když jsem se poprvé nemohl pohnout. Tak jsem se uklidnil a řekl jsem si něco jako:"Chci opustit svoje tělo." Trochu jsem to spojil i s vizuální představou. Vůbec nic se nestalo. Normálně bych to celé hodil za hlavu a řekl si, že tohle nikam nevede, ale tentokrát jsem to chtěl zkusit znova. Asi za měsíc se konalo to samé. Nemohl jsem se hýbat. Ležel jsem na boku na posteli. Jen nepatrnou myšlenkou mě napadlo:"Chci ven!", neřekl jsem to ( v duchu ), jen jsem na to pomyslel a hle !!! Vznášel jsem se u sebe v pokoji. Měl jsem z toho velkou radost. A hned jsem se chtěl někam podívat. Otočil jsem se napravo, ale k mému vyděšení se onen točivý pohyb nemohl zastavit. Točil jsem se dokola. Pak se mi nějak podařilo zastavit. Chtěl jsem proletět skrz okno ven na ulici, tam pak zamířit ke kamarádce do bytu, která bydlí naproti mě. Vyrazil jsem tím směrem. Asi jsem prošel oknem, nebo ne. Ale za ním. Mě obklopilo bílé světlo, jako by jste byly v místnosti s bílíma stěnama a bylo tam světlo. ( Omlouvám se, ale nedá se to dosti dobře popsat ). Pak už jsem se jenom ocitl ve svém těle a na tenhle zážitek jsem nemohl zapomenout. Bylo to mé skutečné první opuštění těla. Od té doby jsem se těšil na okamžiky, až zase uslyším v hlavě "Bzzz" Naneštěstí zmizeli. Od té doby jsem je měl asi tak 3x a konec.

3:
Jednou jsem se opět rozhodl, že bych mohl astrálně cestovat. Byl jsem doma sám. Šel jsem vedle do obýváku a lehl si na gauč. Začal se uvolňovat atd. Po nějaké době jsem uslyšel:"Bzzz" uvnitř své hlavy. Připadal jsem si unavený, takže jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Pak se to ozvalo asi 2x. Pak chvilku nic. Najednou jsem uslyšel mužským hlasem: "Já tě pozoruju!" Vylekal jsem se, byl jsem přece doma sám, nikde nikdo v okolí. Bylo to vysloveno hodně nahlas, pro srovnání: Kdyby vám nějaký přítel řekl trochu hlasitěji to samé asi 1 centimetr od ucha. Vstal jsem, tím to pro mě skončilo. Posadil jsem se, kouknul se okolo sebe. Nikde nikdo. Byl jsem v pokoji a v celém bytě sám. Asi to byl nějaký duch, nebo můj duchovní průvodce.

4:
Přišel jsem domů z oběda u babičky. Šel jsem se napít do kuchyně a lehl jsem si na postel. Přemýšlel jsem jestli si mám pustit jednu relaxační kazetu. Ovšem na to jsem byl zrovna líný. Uvolnil jsem se, už jsem nedělal žádné postupné uvolňování. Zkoušel jsem chvíli metodu šplhání po imaginárním laně, ale bez úspěchu. Řekl jsem si, že se dostanu alespoň do hladiny alfa. Začal jsem počítat od 50 do 0. Cítil jsem, že to není ono, a tak jsem to ještě jednou opakoval. Teď už to bylo lepší. Poznám to podle toho, že celé mé tělo bylo strašně ztěžklé a zároveň zcela uvolněné. Zvednout ruku v tomto stavu jsem asi nemohl, připadalo mi, že je strašně těžká. Už jen pomyšlení na to, že bych tu ruku měl zvednout mě uvádělo do rozpaků. Začal jsem zalétávat myšlenkami, myslet na úplně jiné věci. Za chvíli se stalo toto: ležím na rozloženém gauči ve vedlejším pokoji a dívám se na televizi. Zrovna tam dávali Simpsnovy. Něco jsem při tom jedl. ( Toto byl lucidní sen, ze kterého jsem začal procitat ) Najednou jsem si uvědomil, že se nemohu pohnout. Byl jsem v transu, ale stále jsem se domníval, že jsem ve vedlejším pokoji. Myslel jsem na to, že chci opustit tělo a v tu chvíli jsem jej začal opouštět. Začal jsem z něj pomalu vylétávat. Obvykle, když astrálně cestuji, tak se zničehonic objevím někde nad sebou, nebo někde úplně jinde. Ale nyní jsem prožíval samotný výstup z těla za plného vědomí. Byl to úžasný pocit. Nezažil jsem sice smrt. Ale myslím si, že tohle je to, když umíráte. Zavřete oči a pak jen zjišťujete, že opouštíte svoje tělo. Tento výlet, byl opravdu výlet. Chvilku jsem se vznášel nad svým tělem a pak jsem klesnul zpět. Tím to skončilo.

5:
Byl jsem u babičky. Šel jsem si lehnout,ale nemohl jsem usnout. Řekl jsem si, že zkusím astrálně cestovat, i když se mi do toho moc nechtělo ( byl jsem línej. ) Moje lenost převládla a já jsem se dál převaloval v posteli. Hluboko v noci se mi ozvalo v hlavě mě známé "bzzz", pak "vzzz" na vyšší frekvenci. Za chvíli jsem seděl před stolem a jedl jsem polívku, která byla horká. Začal jsem slyšet nějaký pravidelný zvuk, který byl strašně nepříjemný. Uvědomil jsem si, co tady vlastně dělám: Jak to, že před chvílí jsem ležel v posteli a najednou tady ( asi ) obědvám? Byl jsem v tu ránu zpět ve svém těle a nemohl se pohnout. Pomyslel jsem na to, že chci ven. Vznášel jsem se uprostřed místnosti. Onen zvuk, který jsem měl v tom snu, ze kterého jsem procitnul, jsem stále slyšel. Bohužel k mé nelibosti se k němu přidalo to, že jsem se pohyboval dozadu ( jakoby malými skoky ), jako by mě tam něco táhlo. Vůbec to nešlo zastavit. Tak to jsem se pozpátku dostal až ke konci pokoje. Prolétl jsem zdí. Dostal jsem strašný strach, že se nedostanu zpátky do těla. Tím, jak jsem ten strach dostal, tak právě on mě dostal zpátky do těla. Probral jsem se a byl jsem rád, že to je za mnou. Ležel jsem dál na posteli. Po chvíli jsem opět slyšel "bzzz" uvnitř mé hlavy. To se opakovalo asi 5x, pak jsem se opět nemohl pohnout. Asi jsem byl v transu. Nevím proč, ale znovu jsem chtěl ven. Podařilo se to, vůbec jsem si nikdy nepomyslel, že vycestuji 2x za noc. Vznášel jsem se kousek od svého těla. Naštěstí na svém místě a nic mě netáhlo dozadu. Napadlo mě, že bych mohl projít zdí a trochu si to vychutnat a zjistit jaké to je. Dostal jsem se do zdi. Pocítil jsem takový nezvyklý pocit, jako bych byl tou zdí sevřený a ta byla zároveň tak volná a nehmotná, že jsem v ní vlastně sevřený nebyl. Cítil jsem něco jako lepší vibrace.( Musím říct, že bych se mohl snažit sebevíc, ale tohle nejde popsat, to si každý prožijte sám a poznáte jaké to je. Zkuste někomu popsat, jak chutná sůl. Pro počítačové hráče by se to mohlo přirovnat ke hře Descent, kde nabíráte energii v energickém tunelu ) Vyletěl jsem ze zdi zpět do svého pokoje. A ani nevím jak mě to napadlo, ale dělal jsem takovou věc, která by v normálním těle vypadala, že nohy máte pevně přichycené v prostoru a horní částí těla rotujete kolem pomyslné osy. Docela mě to bavilo. Prošel jsem zdí do vedlejšího pokoje. Kde jsem onu hříčku udělal zase. Pomyslel jsem na to, co tady blbnu, že bych měl trochu poznávat své okolí. Napadlo mě že bych se mohl vznést na střechu. ( Byl jsem zrovna v 7. patře 13ti patrového paneláku ) Hned jak jsem na to pomyslel, začal jsem stoupat nahoru. Proletěl jsem ostatní patra a stanul jsem na střeše. Vedle onoho paneláku stál další, stejně vysoký. Řekl jsem si, že se na něj musím podívat. "Šel" jsem k okraji střechy. Nahlédl jsem dolů. Věděl jsem, že se mi nemůže nic stát, že nemohu spadnout. Ale přirozeně to byl opravdu divný pocit. Byl jsem na okraji paneláku a "vykročil jsem" vpřed do vzduchu. Vznášel jsem se na místě asi 1,5 metrů od okraje střechy a díval se dolů. Najednou jsem "vypadl". ( tak říkám chvilce, kdy najednou o sobě nevím a pak se buď probudím, nebo se v lepším případě ocitnu na úplně jiném místě) Toto byl ten lepší případ. Najednou jsem se z jakéhosi vyššího patra v nějakém paneláku snesl o patro níž. Vznášel jsem se nad schody. Hleděl jsem směrem k bílé stěně a po mé levici nad schodama byly hnědé dveře, které logicky museli vést do nějakého bytu. Přiletěl jsem k nim a prošel jima. Byl jsem v nějaké kuchyni. Po levé straně byla kuchyňská stěna s hnědýma skříňkama. Došel jsem směrem k nim a ještě jednou udělal svojí hříčku, tentokrát s prolétáváním skříněk. Potom jsem zamířil k pokoji, který byl naproti oné kuchyni. Vlétl jsem do něj. Byl to malý pokoj, hlavně na šířku. Byl jsem u jeho pravé stěny a rozhlížel se po místnosti. Nalevo na protější stěně byly nějaké poličky, na kterých byly voňavky, nebo tak něco. Vedle ní napravo bylo křeslo potažené černou kůží. Vedle něj byl asi nějaký stolek a na něm malý ubrus ( tohle si už přesně nepomatuji ). Úplně napravo v rohu byla televize, která stála na nějakém stolku. Za gaučem bylo asi okno. Když jsem se takto porozhlédl, tak do pokoje přišla nějaká holka, tak asi kolem 17 let. Měla pruhovaný krátký tričko a zrzavý vlasy. Byla pěkná, přišla do toho pokoje, prudce si sedla na ten gauč, vzala vysílačku a zapnula si televizi. Ona mě samozřejmě neviděla. Duchové vidět nejsou. Já jsem si jí taky teda nevšímal ( Což je divné, abych já si nevšímal nějaký holky ). Letěl jsem se podívat blíž k poličce, abych se podíval, co na ní všechno je. ( to jsem popsal výše ). Vrátil jsem se opět do svého výchozího místa. Měl jsem v úmyslu odsud odletět. Podíval jsem se naposled na ní. A tak jsem vyzkoušel jí telepaticky něco říci. Říkal jsem jí: "Hele, podívej se na mě. Já jsem tady. No tak. Podívej se na mě." Marně, to se nepovedlo. Pak jsem zase vypadl. Objevil jsem se na nějakém prostranství. Mohla to být široká ulice. Nebo byly ty baráky jenom na levé straně. Všude byl klid. Po stranách té ulice stály auta. Šel jsem směrem dopředu. "Ušel" jsem asi 200 metrů. Když jsem došel k nějaké zahradě. Byl to černě natřený plot. Za ním byly lidi, kteří seděli u stolů a pili pivo. Byla to asi nějaká hospoda se zahrádkou. Došel jsem dál až k vchodu do oné zahrádky. Byla tam taková branka. Která měla nad sebou oblouk, ve kterém byl napsán název té hospody, která byla za ní. Přečetl jsem si ten název. Zdál se mi povědomí. Říkal jsem si, že ho nesmím zapomenout, že se třeba zítra podívám do zlatých stránek. A to místo najdu, abych si to ověřil. ( Bohužel jsem ho zapomněl, jak se dalo čekat ) Pokračoval jsem dál tou ulicí. Došel jsem k nějaké bílé budově. Proletěl jsem plotem a dostal se k ní. Napadlo mě, co kdybych třeba nemohl projít dovnitř. Myslel jsem na to, že to třeba nepůjde. Zároveň jsem v to doufal. A opravdu - moje (asi) sugesce byly účinné. Dorazil jsem k té budově a chtěl projít stěnou. Vůbec to nešlo a já se o ní zastavil. Dal jsem na ní svoje astrální ruce, pod kterýma jsem opravdu tu zeď cítil. Hned jsem to zavrhl a řekl si, že prostě chci dovnitř. Při dalším pokusu projít stěnou jsem opravdu prošel, ale nebylo tam nic k vidění. Jen nějací hudebníci tam hráli. ( Zdá se mi to divné, co by nějací hudebníci dělali no tom místě tak pozdě v noci ) Vznesl jsem se na střechu. Byla to malá jednopatrová budova. Nad ní se ještě tyčili stromy. Z nějakého se tam pravděpodobně dostala jedna kočka. Začal jsem nějak ztrácet energii. Bylo mi nějak divně. Svět kolem mě byl úplně normální, ale já jsem nějak uvadal. Zrovna vedle mě skočila ta kočka. Všiml jsem si jí a napadlo mě, že zvířata vidí duchy. Ani mě to napadat nemuselo, protože bych to jinak hned zjistil. Kočka se zastavila, podívala se na mě, udělala asi 2 kroky a máchla po mě prackou. V tu chvíli jsem věděl, že mě vidí. Ovšem mě bylo čím dál, tím hůř. Pak jsem viděl nějaký slepice, byl už den, bylo světlo. Pak jsem se jen probral ve svém těle a nemohl skoro uvěřit tomu, co všechno jsem prožil. Do této chvíle jsem vždy vylétl ze svého těla a za chvíli v něm byl zase. Teď to bylo strašně dlouhé a objevil jsem přitom mnoho nových věcí.

6.
Byl jsem na chalupě. Ten večer jsem šel na diskotéku, kde jsem hodně chlastal. Když jsem se tak kolem půl třetí vrátil domů. Šel jsem si logicky lehnout. Napadlo mě, že bych mohl astrálně cestovat. Zkoušel jsem se uvolnit, což se mi taky podařilo. Ale myslel jsem stále na jednu holku z diskotéky, takže jsem se nemohl na ast. c. soustředit. Radši jsem se soustředil na ní. Po nějaké době jsem ležel na boku. Alkohol stále bloumal v mé krvi. Uvnitř hlavy jsem slyšel klasické "Bzzz". Po chvilce jsem zjistil, že se nemohu hýbat. Chtěl jsem se dostat z těla, ale zrovna se mi to nepodařilo. Ležel jsem tam dál bez hnutí a bez možnosti se pohnout. Najednou jsem uslyšel hlas ( jako v bodě 3. ). Který mi položil nějakou otázku. (asi mě) Chtěl jsem mu odpovědět, ale něž jsem to udělal, tak na ni odpověděl někdo jiný. Pak jsem se probral. Za pár minut jsem usnul. Tímto jsem dokázal, že tvrzení některých knih jsou nepravdivá. Myslím těch, ve kterých se píše, že pod vlivem alkoholu se nedá nic "vyššího" provádět.

7:
Byl jsem na chalupě. Po obědě jsem si šel jakoby lehnout. Tím myslím s úmyslem astrálně cestovat. Lehl jsem si na postel. Nějak jsem se nechtěl uvolnit, tak jsem si nasadil obří sluchátka a postil si kazetu s relaxační hudbou. Ona kazeta nebyla zrovna nejdelší, takže za chvíli skončila. Normální by bylo si ty sluchátka sundat a pokračovat dál, ale mé tělo bylo už úplně uvolněné a nechtělo se mi zdvihat ruku, abych si je sundal. S nimi nasazenými jsem si ještě počítal od 50 do 0. Pak jsem začal přemýšlet o jiných věcech. Už si ani nepomatuji, jak přesně jsem se dostal z těla ( Bylo to před půl rokem, co tohle nyní píšu. ) Ocitnul jsem se u nás doma v Praze v našem bytě. Vznášel jsem se v obývacím pokoji kousek před lustrem asi 30 cm pod ním. Vyletěl jsem na jeho úroveň, abych si ho lépe prohlédnul. Tak jsem si ho prohlédl, ale nic zajímavého na něm nebylo. Podíval jsem se doleva. Na zdi přede mnou byla lampička, která tam ve skutečnosti není. Přiletěl jsem k ní blíž, abych si jí prohlédl. Podíval jsem se na ní. Opravdu tam byla. Za chvíli mě přestala zajímat. Obloukem jsem přelétl pokoj kolem všech stěn ( samozřejmě včetně oken. ) Když jsem letěl kolem stěny napravo ode dveří všiml jsem si, že jsou tu na stěnách samé lampičky. Jedna vedle druhé. Hned mě to napadlo, stal se mi efekt Alenky v říši divů ( efekt, kdy ve známých prostorách objevíte věci, které tam ve skutečnosti nejsou. Např.: v pokoji objevíte dveře, které tam ve skutečnosti nejsou. Projdete-li jimi, můžete se ocitnout v hodně podivném světě, kde je všechno možné. ) Doletěl jsem opět doprostřed místnosti před lustr. Zamířil jsem si to k té lampičce, kterou jsem viděl první. Ještě jednou jsem si jí prohlédl a chtěl jsem projít zdí do vedlejšího pokoje. Procházel jsem zdí, .xxxx.., objevil jsem se znovu uprostřed obýváku před lustrem. Záhada! Chtěl jsem vyletět opět na jeho úroveň, ale jak jsem chtěl letět výš, tak mě něco silně táhlo dolů. Vzdoroval jsem, ale bylo to silné. Ona síla mě táhla na zem ( na podlahu ). To jsem si přece nemohl nechat líbit. Ještě jednou jsem chtěl vyletět výš. Zase mě to začalo táhnout dolu. Sebral jsem všechny svoje mentální síly, abych to vládl. Jak jsem se tak snažil, tak mnou začaly procházet vibrace, které neustále sílily. Byly stále silnější. Prostředí kolem mě se začalo měnit. První jsem viděl kolem sebe barevné mraky ( pouze přirovnání ), které pak svojí barvu změnili na bílou a zhoustly. Byl jsem obklopen mlhou a vibrace, které mezitím dosáhli maxima pomalu slábly. Mlha přede mnou začala opadat a přede mnou jsem viděl nějaké tmavé prostředí. Věděl jsem, že jsem v nějaké vyšší dimenzi. Přede mnou asi tak 4-5 metrů seděl nějaký muž v lotosové pozici. Asi meditoval. Vypadal, jak nějaký šaolinský mnich ze seriálu "Kung fu - legenda pokračuje" Začal jsem se docela bát, abych se dostal zpět do těla. Tento strach mě tam ihned přenesl. Pak jsem se probral ve svém těle. Nyní si myslím, že jsem byl v budhické dimenzi, tj. mezi mentalní a atmickou dimenzí.

8:
Byl jsem na táborě. Spal jsem ve stanu, a najednou jsem se vznášel v jednom úplně jiném stanu. Byl oranžový, takže mi došlo, že asi nejsem ve svém, který byl modrý. Chtěl jsem se otočit, ale než jsem to stačil udělat, byl jsem opět ve svém těle.

9:
Tato zkušenost se stala asi o den později, měla docela podobný charakter. Vznášel jsem se kousek vedle tábora nad jednou silnicí. Měl jsem výhled na celý tábor, já se zaměřil na stany, ke kterým jsem se začal pohybovat. Doletěl jsem asi 200 metrů do svého stanu a vstoupil do svého těla. Hmmm: To je u mě divný, jelikož jsem vždy rád, že jsem venku. Takže se mi nikdy nechce do těla zpět. Nechápu, proč jsem to udělal.

10:
Ležel jsem ve stanu a nemohl jsem usnout. Ležel jsem tam tak a díval se v šeru před sebe. Uslyšel jsem v hlavě známé: "Bzzz", ale ignoroval jsem jej. V jednu chvíli jsem zavřel oči a měl je zavřené, ale udivilo mě to, že jsem viděl skrz ně. Absolutně přesně, nezkresleně jsem pozoroval jsem to, co bylo přede mnou

11:
Ke konci poledního klidu na táboře jsem si šel lehnout. Byl jsem zvláštním způsobem unavený. Vždy, když jsem byl tímto způsobem unavený, tak jsem věděl, že mě čeká astrální cestování. ( I když bych ho nechtěl, tak to přijde samo ) Lehl jsem si do stanu a ležel. Už si toho moc nepomatuji - tím, že jsem si to nezapsal hned. Vím zajímavý konec tohoto výletu. ... byl jsem někde ve skladu nějakého železného haraburdí. Vznášel jsem se tam vedle paleťáku a pozoroval okolí. Už mě to tam moc nebavilo, tak jsem se chtěl dostat zpět do těla. Pomyslel jsem na to, ale nic. Říkal jsem si, jak to, že to nefunguje a dostal jsem strach. Myslel jsem na to a nic se stále nedělo. Řekl bych tak po dvou minutách reálného času se mi to podařilo. Vstal jsem ve svém stanu, posadil se na postel a oddechl si, že je to pryč, že jsem ve svém těle. Před stanem byly nějaká děvčata, která nevím proč se začala ptát, co se mi stalo. Řekl jsem jim, že jsem astrálně cestoval a nemohl jsem se dostat zpět do těla. Ještě jsem jim řekl, jak to bylo nebezpečné. ( Bohužel jsem zjistil, že toto není skutečnost ) Otevřel jsem oči a teprve vstal z postele. Posadil jsem se na postel a divil se, co to bylo zač. Asi jsem tak chtěl zpět do těla, že jsem si přivolal sen, ve kterém jsem se takto probudil. Tomu snu jsem uvěřil, že je to skutečnost a nevěděl jsem o sobě. A teprve teď jsem se skutečně probudil.

12-13:
Zde společně chci popsat zážitky, které spolu sériově souvisí. Uprostřed srpna roku 2000 jsem astrálně cestoval. Vznášel jsem se nad svým tělem. Přemýšlel jsem, kam bych mohl letět. Napadla mě kamarádka z tábora, která věděla, že astrálně cestuji. V dopise mi napsala, že až budu astrálně cestovat, tak ať jí přijdu navštívit a pak bych jí popsal, jak to u nich vypadá. Byl jsem rád, že jsem dostal nápad, kam bych mohl zaletět. Ovšem radost brzy pominula, protože jsem zapomněl, jak se ona kamarádka jmenuje. Usilovně jsem nad tím přemýšlel, ale vůbec mě to nenapadlo ( nevěděl jsem a ani teď nevím, jestli je důležité vědět jméno ) Snažil jsem se na ní myslet a doufal jsem, že se k ní přenesu. Nic se nestalo. Vizualizoval jsem si jí před sebou a chtěl se tím nějakým způsobem za ní dostat. Opět bez výsledku. Asi o týden později jsem zase astrálně cestoval. Vznášel jsem se někde v místech, kde jsem tu dobu pobýval. Nenapadlo mě samozřejmě nic jiného, než letět za kamarádkou, na jejíž jméno jsem si už vzpomněl. Byl jsem tedy v té nějaké místnosti. Představil jsem si její obličej před sebou a v mysli jsem si říkal její jméno. Chvíli se nic nedělo a já myslel, že ani nebude. Po nějaké době ( ani nevím, jestli to bylo kvůli tomu ) se vedle mě objevil něco jako astrální vír. ( Je to samozřejmě blbost, ale ono to tak vypadalo ) Ten mě do sebe vtáhl, obkroužil jsem jeho vnější strany a dostal jsem se do jeho středu, ten mě pak "vyhodil" nějakým směrem. Letěl jsem v tunelu, který vypadal jak v tom filmu "Hvězdná brána", když procházeli branou. Všechno se nějak zrychlilo. Dostal jsem strach, protože jsem nevěděl, co se se mnou děje. Onen strach mě dostal zpět do těla.

14: Sobota 16.9. 2000
Byl jsem doma sám, rodiče odjeli na chatu. Hrál jsem na elektrickou kytaru, psal program na počítači a nakonec jsem se rozhodl, že bych mohl zkusit astrálně cestovat. Měl jsem pochyby, jelikož už jsem to dlouho nedělal. Lehl jsem si na postel a ležel. Nezkoušel jsem se nějak uvolňovat, zdálo se mi, že už jsem uvolněný dost. Přesto jsem za chvíli s postupným uvolňováním začal. Poznal jsem, že se dalo uvolnit ještě víc. Zalétávali mi myšlenky. Snažil jsem se některé z nich potlačit. Chtěl jsem počítat tradičně od 50 do 0, ale zdálo se mi to příliš dlouhé, tak jsem počítal od 20 do 0, chvíli relaxoval a pak znovu. Pak se to stalo, začal se mi zdát (polo)lucidní sen. Seděl jsem v obýváku na gauči a díval se na televizi, nevím co tam dávali, ale bylo to video. Ten film už končil, jako poslední tam přiběhla nějaká ženská, začala fotit s bleskem, přičemž naposled blejskla i do kamery a začali bežet titulky. Zavřel jsem oči ( Zkušení vědí, že ve snu nejdou zavřít oči - záhada ) a byl jsem velice unavený. Už jsem ani nechtěl otevřít oči. Bál jsem se, že si matka bude myslet, že jsem usnul a že mě půjde probudit. Díky tomu, že jsem chtěl astrálně cestovat, tak by bylo nepřípustné, aby mě šla probudit. Naposled jsem otevřel oči a viděl bratra, jak kolem mě procházel. Zavřel jsem oči naposled. Najednou jsem zjistil, že se nemohu hýbat. "Co s tím?", pomyslel jsem. Záhadně mi trvalo dost dlouho, než mi došlo, že bych mohl vylítnout ven. Pomyslel jsem na to, že chci ven. To, co jindy fungovalo, tak teď ne! Zkusil jsem si představit, že jsem v obýváku před televizí a to mě vysunulo z těla ven. Teď jsem už byl opravdu venku. Díval jsem se před sebe. Všechno jsem viděl naprosto ostře a normálně tak, jako kdybych tam stál ve skutečnosti. Všechno bylo OK, až na to, že tam nebyla naše televize. Podivil jsem se tomu. Chtěl jsem vzlétnout vzhůru, začal jsem stoupat. Když jsem byl asi tak pod stropem, tak jsem začal přemýšlet, koho bych navštívil. Tím se můj pohyb nahoru samozřejmě zastavil. Zrovna mě nikdo nenapadal, tak jsem si řekl, že půjdu rovně. Prošel jsem zdí, ale kupodivu jsem do druhé místnosti nedošel. Místo toho jsem byl opět ve svém těle před televizí. "Ještě", říkal jsem si. Marně. Jak jsem tam tak ležel, tak jsem si uvědomil, že vlastně nejsem v obýváku na gauči. Tam se totiž nedá normálně ležet tak, aby jste se dívali na televizi. Zjistil jsem, že jsem ve svém pokoji. Protáhl jsem se a vstal jsem.

15. Úterý x. listopadu 2000
Tento zážitek se mi stal asi před měsícem a půl, takže už jsem na něj skoro zapomněl, takže píšu jen stručně. Přišel jsem ze školy s jasným úmyslem astrálně cestovat. Lehnul jsem si na postel a započal s uvolňováním. Šlo to docela snadno. Přidal jsem ještě počítání od 50 do 0. Po nějaké té době jsem se octnul v transu. Začali vibrace a já jsem si řekl, že chci ven. V tu chvíli jsem se vznášel ve vedlejším pokoji, napadlo mě podívat se za dvorek, do nějakého baráku. Pomalu, ale jistě jsem se začal pohybovat směrem, ke kuchyni, kde jsem měl v úmyslu dostat se do nějakého baráku. Když jsem prolétával skrz předsíň, spatřil jsem bratra, pomyslel jsem, hlavně aby mě nešel vyrušit, nebo domněle vzbudit! Pokračoval jsem dále, vylétl jsem skrz kuchyni na dvorek, pohybujíce se dále. V jednom okamžiku jsem se začal ztrácet, cítil jsem svoje tělo a zároveň jsem byl mimo něj. Tohle se mi ještě nestalo. Své tělo jsem se snažil ignorovat, ale cítil jsem ho čím dál víc. Nakonec jsem byl v těle a zároveň venku na dvorku, stále se snažíc přerušit spojení s mým tělem. Byl jsem ve svém těle a chvilku viděl skrz svoje oční víčka na strop, zároveň s tímto jsem se díval po dvorku. Ten zmatek se nedá popsat, až se vám to stane, tak poznáte. Nakonec vyhrálo moje tělo, ve kterém jsem se probudil.

16. Úterý 5. prosince 2000
Přišel jsem ze školy a chvíli pracoval na počítači. V jednu chvíli jsem vstal a zjistil, že jsem nějaký unavený. Došlo mi, že to je příznak toho, že budu brzo astrálně cestovat. Dodělal jsem si tedy onen program, vypnul počítač a lehnul jsem si na postel. Zrovna mi nějak nešlo uvolňování, které jsem prováděl. Po chvíli jsem se přestal uvolňovat, neboť jsem zjistil, že mé tělo je tak uvolněné, že už to dále nemusím dělat. Začal jsem počítat od 50 do 1. To jsem bohužel nedokončil, protože jsem začal přemýšlet o úplně jiných věcech. Počítal jsem tedy znova, ovšem od 20 do 1. Chvíli jsem tam tak ležel a přemýšlel o svém minulém zážitku, myslel jsem stále na to, abych tak nejásal, až se octnu v transu. Tak jsem tam tak přemýšlel, až jsem sklouzl do děje, kde jsem seděl před stolem a přesouval nějaké předměty na něm. V tom jsem si uvědomil, že to je blbost, proč bych totiž seděl před stolem a přesouval předměty? Náhle mnou začaly cloumat mohutné vibrace. Cítil jsem tlak v hlavě a čekal, že brzy budu venku. V duchu jsem si říkal, nesmím se moc rozjásat. Úspěšně se mi dařilo držet ony vibrace po nějakou dobu, pak jsem pomyslel na to, že chci ven. Bohužel se nic nestalo. Začal jsem vnímat svoje tělo, při tom mě napadlo, že je všemu konec. Vibrace opět zesílili a já pomyslel na to samé, v tu chvíli jsem vyletěl z těla a začal stoupat ke stropu. Tam jsem se zastavil a začal si říkat:"Tak, rychle co teď, než to skončí." Cítil jsem, jak opět začínám klesat a procitnul jsem opět v těle. Trvalo to asi tak 10 sekund. Příště se musím víc snažit, na takové myšlenky nemyslet.

17. Čtvrtek 7. Prosince 2000
Bylo časné ráno, v 6 hodin mi zazvonil budík, je to ten typ budíku, který nevypne dokud ho nezmáčknete. Většinou ho mám položený vedle postele. Ale onehdy jsem ho musel složitě po tmě hledat. Navíc mě přerušil docela pěknej sen. Lehl jsem si zpět do postele s tím, že dál usnu. Ležel jsem tam tak, když v tom se začali ozývat známé zvuku uprostřed hlavy signalizující, že brzy skončím v tranzu. Toto bzučení se pravidelně opakovalo a já jsem jej díky své ospalosti ani nevnímal. V jednu chvíli jsem ležel na boku, říkal jsem si, jestli už nejsem v tranzu. Zkusil jsem pohnout palcem na levé ruce, ale nic se nestalo. Pokusil jsem se otevřít oči, ale marně. Sláva jsem v tranzu, pomyslel jsem. Snažil jsem se udržet v tranzu co nejdéle. Vydržel jsem v něm opravdu nejdéle v životě, ale bohužel vám nemohu sdělit, jak moc, protože čas byl v tu chvíli zkreslený. Stále ještě v tranzu jsem pomyslel na to, že chci astrálně cestovat. Nic se nedělo a tak jsem si řekl: "No, co to sakra má znamenat? Prostě chci ven a dost" V tu chvíli jsem se odpoutal od těla a vznesle se asi metr nad sebe. Neudržel jsem se v pasivním stavu mysli a začal jsem si říkat:" Tak rychle, co teď, než to skončí." Vznášel jsem se v pokoji s myšlenkami, kam vlastně chci. "Přes ulici ke kamarádce? Po baráku? Do vesmíru?" Ačkoli vesmír byl lákavý, tak jsem zamířil do ulic. Vznášel jsem se na ulici asi tak 5 metrů nad zemí a rozhlížel se do stran. Zazmatkoval jsem s myšlenkou, že už se konečně musím rozhodnout, než to skončí. Opět osudová chyba. Začal jsem se pohybovat zpět k tělu a skončil jsem v něm.

18. dne 2.2.2001
Už jsem dlouhou dobu astrálně necestoval, řekl jsem si, že se do toho musím opět pustit. Po obědě jsem řekl, že jsi jdu lehnout, ve skutečnosti jsem měl jasný úmysl astrálně cestovat. Začal jsem s tím klasickým uvolňováním. Své uvolnění jsem pak prohluboval počítáním. Stále mě přepadali povrchní myšlenky, které jsem s obtížemi potlačoval. Během onoho počítání, tak kolem 20 ( stále ještě provádím počítání od 50 do 0 ) jsem tak na 1 vteřinu viděl skrz zavřené oči, a to sice ne právě na strop, kam by můj pohled měl logicky spočinout, ale pohlédl jsem na rádio, které bylo vedle mých nohou na polici. O chvíli později jsem uslyšel mě známe zabzučení uvnitř hlavy. Musím bohužel říct, že jsem zapomněl, jak jsem se dostal vlastně z těla. Když jsem se ocitl v transu, nevím proč, ale přemýšlel jsem, kde má moje astrální tělo vystoupit z fyzického. Jestli mám vystoupit zde, anebo doma. Každopádně jsem se ocitl doma a hleděl na stůl, ležel tam nějaký dopis, snažil jsem se přečíst, co je na napsáno na obálce, ale vždy, když jsem na text zaměřil svojí pozornost, tak se rozostřil. Pak jsem se podíval na počítač, na chvíli mi vypadlo co se stalo, ale znovu jsem se objevil před monitorem, mám však pocit, že to nebyl ten můj, jelikož na něm běžel Internet a ten doma nemám. Nevím, kdo u toho počítače seděl a kde to bylo, ale mám jisté tušení. Snažil jsem se rozeznat, co ten dotyčný prohlížel za stránky, stalo se to samé, co s tím dopisem. Pouze si pomatuji, že v pravém dolním rohu bylo zlaté logo s nápisem ??IP, první znak jsem nepřečetl a druhý jsem už zapomněl. Pomyslel jsem, že chci někam jinam. Napadlo mě, že chci být u toho, když byl brácha malej. Nevím, proč mě napadlo zrovna tohle - mělo mě napadnout něco cílenějšího. Byla to cesta v čase, pomyslel jsem na to a v tom okamžiku kolem mě všechno začalo vibrovat měl jsem takové zvláštní nepopsatelné pocity, které jsem ještě nikdy předtím neměl. Ocitl jsem se v nějakém domě, tedy první nad jeho střechou a pak až v něm, vznášel jsem se kdesi u schodiště a zamířil jsem si to po chodbě. Celou tuto dobu od té střechy jsem vnímal svoje fyzické tělo, takže jsem byl v onom domě a zároveň jsem ležel na posteli. Snažil jsem se udržet kontakt se svým astrálním tělem, což se mi docela dařilo, ale nakonec síla fyzického těla vyhrála. Nemohu říct, jestli jsem byl opravdu v minulosti, protože jsem za tu chvilku nikde nenarazil na kalendář a nikde se nevznášela cedule:"Vítej Martine v roce 1984, jak se ti tu líbí?"

19. dne 14.2.2001
Po příchodu za školy mě přepadl jasný úmysl dostat se z těla ven - jak jinak. Řekl jsem, že si jdu na chvíli lehnout, jak mě ta škola unavila a zavřel jsem se v pokoji ( nebylo to přímo doma, takže jsem měl jistotu, že nikdo nevtrhne ) Lehnul jsem si a dělal svá obvyklá uvolňovací cvičení. Když jsem byl uvolněný, tak jsem začal přemýšlet o tom, co tam "venku" budu dělat, abych zase nezmatkoval. Rozhodl jsem se, že zkusím zkontaktovat nějakou bytost. Ne zrovna nějakou neznámou, od který bych nevěděl, co čekat. Pro duše zemřelých jsem taky nebyl, protože všichni kolem stále žijí. Napadl mě duchovní průvodce, pro začátek to je nejlepší, tedy alespoň tak to tvrdí východní zasvěcenci. Po nějaké té době jsem se dostal do transu a pomyslel jsem na to, že chci z těla ven. Když jsem se dostal z těla, tak jsem se vznášel v pokoji. Rozhlédl jsem se kolem sebe v naději, že ho spatřím, nebo, že ho napadlo se objevit. Říkal jsem do éteru:"No tak, objev se, chci se s tebou setkat", a doufal, že se objeví. Doufal jsem, že vyslyší mojí prosbu, protože opravdu nevím, jak bych ho na astrálních pláních hledal. Myslel jsem na to, že se s nám chci setkat. V tu chvíli nějaká bytost přilétla, nevím jestli to byl můj duchovní průvodce, nebo někdo úplně jiný. Neviděl jsem jí, ale měl jsem pocit, že je trochu po mé pravé straně. Neviděl, ale zato slyšel. Bohužel mi nic nesdělila, jak jsem doufal, ale začala se mohutně smát:"ha, ha, ha ,háá" Byl to takový mohutný smích s ozvěnou. Docela mě to pobavilo, protože tohle jsem nečekal, ale zároveň taky naštvalo, protože jsem nevolal nějakou bytost jen proto aby se mi posmála. Pomalu jsem začal klesat do těla, ale vzdoroval jsem tomu, takže jsem zas vzlétl trochu výš. Bytost se asi vytratila. Můj pohled byl zmatený, asi tím, že jsem si nějak začal uvědomovat sférické vidění. Po chvíli jsem to vyrovnal, takže to bylo zase v pořádku. O té bytosti, která se mi zjevila nevím nic bližšího. Jestli to byl můj duchovní průvodce, tak si říkám, že jsem to teda dopadl Buď je nějakej veselej, škodolibej a nebo úplně šílenej.

20. dne 20.2.2001 př. n. l.
Dnes v noci jsem nemohl usnout. Rozhodl jsem se, že alespoň zkusím astrálně cestovat, ale moc se mi do toho nechtělo. Uvolnil jsem se tak, jak to dělávám. Trochu jsem měl problémy s uvolněním nohou, takže jsem je nechal být doufajíc, že se postupem času samy uvolní. Chtěl jsem si přivolat vibrace s otevřenýma očima, tak jak se mi to občas stávalo, když jsem nevědomky začínal. Zaměřil jsem svůj pohled na strop. Po chvíli se mnou začali cloumat vibrace. Snažil jsem se nějak změnit jejich směr, jak jsem to četl v některých manuálech na astrální cestování a nastavit vibrace podél těla. Překvapivě se to podařilo ihned, jelikož jsem předpokládal, že to bude trochu těžší. Vibrace se trochu zesílili. Žádný účinek to však nemělo, jelikož jsem byl stále v těle. Nastavil jsem vibrace kolmo na své tělo, trochu se možná utlumily, ale nic se nezměnilo. Vibrace pak k mému nepotěšení ustaly a já jsem toho nechal. Pak jsem nemohl usnout, převaloval jsem se 3 dlouhé hodiny v posteli a na astrální cestování jsem neměl moc pomyšlení i když jsem čekal, že to přijde samo. Asi tak za ty 3 hodiny jsem se dostal do transu, chtěl jsem se dostat z těla, bohužel se to nepodařilo a já jsem tento stav opustil. Netrvalo to dlouho a byl jsem v něm opět. Tentokrát mě napadlo použít metodu šňůry, jelikož v transu by to měla být hračka ( narozdíl od alfy, kde se mi to nikdy nepodařilo ). A vida, ono se to podařilo. Vylezl jsem po té imaginární šňůře až ke stropu. Vznášel jsem se nad svým tělem. Cíl své cesty jsem si rozmyslel už předtím, je to mnohem lepší, než zmatkovitě o tom přemýšlet, když už jste venku. Zaměřil jsem se na svojí "jakoby" holku, který bydlí trochu dál, jen 1200 kiláků, a to v Bělorusku. Hned na to jsem se ocitl v nějakém mě neznámém pokoji, říkal jsem si, že to vyšlo. Po 5 vteřinách mě to "hodilo" do jiného pokoje. Zde jsem si uvědomil, jak mám čistý a zaostřený pohled ( občas se stává, že po okrajích máte rozostřený obraz ). Měl jsem z toho velkou radost a začal jsem hledat svou lásku. Otáčel jsem se tak po pokoji a rozhlížel se kolem, ale nikde jsem jí neviděl. Pokoj byl přibližně rozdělen nějakýma skříněmi, za kterými byla postel. V ní však nikdo neležel,což mě překvapilo, protože podle jejich času bylo asi 3 hodiny ráno. Byla na ní pomuchlaná deka, z čehož jsem usoudil, že jí asi někdo před chvílí opustil. Rozhlédl jsem se a ještě jednou obletěl pokoj. Všiml jsem si jedné věci. Nikde tam nebyly dveře, obletěl jsem pokoj dokola, ale žádných jsem si nevšiml Je samozřejmě možné, že jsem je přehlédl.. Říkal jsem si, co zas tenhle astrální svět na mě zkouší, asi chce abych prošel nějakou zdí a dostal se do jiné sféry. Po chvíle přemýšlení jsem zjistil, že nemam na výběr a tak jsem to zkusil. Jiná sféra mě však nečekala, za to jsem se opět ocitl v těle.

21. dne 21.2.2001
Tuto noc jsem se probudil asi tak ve 4 hodiny a dál jsem nemohl usnout. Chvíli jsem se převaloval a přemýšlel, co budu dělat. Napadlo mě, že to není jen tak se ve 4 hodiny probudit a že opět budu cestovat, cestoval jsem včera a asi budu i dnes. Ujasnil jsem si cíl: Opět do Běloruska. Byl jsem líný dělat nějaké uvolňovací cvičení a nějaké počítání ( v tuto dobu nemáte na nic náladu ). Po chvíli ležení přišli první signály. Divoké zabzuknutí v hlavě. Jako další následovalo záhadné pípnutí. V tu dobu už jsem jen čekal, kdy to přijde. Zanedlouho jsem byl v transu a nemohl se hýbat. Chtěl jsem opustit své tělo a následně pomyšlení na onu věc jsem vylétl z těla. Vznášel jsem se nad svým tělem a přemýšlel, co budu dělat. Zapomněl jsem totiž na svůj cíl. Napadl mě vesmír, že jsem tam ještě nebyl. Neletěl jsem tam po svých, ale rovnou jsem se ocitl "kdesi" v hlubinách vesmíru. Pozoroval jsem kolem sebe hvězdy. Bylo to jako když se díváte na oblohu v noci, ale já viděl svítit hvězdy všude kolem sebe, pod sebou, nad sebou... Napadlo mě, že bych se mohl dostat do nějaké lodi mimozemšťanů, jestli jsou. Začal jsem si říkat:"Tak co, kde jste, já si vás najdu.." začal jsem se sám se sebou bavit. Mám pocit, že jsem nějakou spatřil, ale nejsem si tím úplně jist. Mám i pár záblesků z vnitřku nějaké lodi. Ale docela jsem toho dost zapomněl ( popravdě, toto klidně mohl být nějaký sen, který se mi zdál po tom, co jsem skončil tuto cestu a opět usnul, nebo to taky mohl být mnou utvořený astrální objekt a nebo taky to mohla být pravda - nejsem ve vesmíru naposled, tak to ještě zkusím ). Nechal jsem vesmír být vesmírem a ani nevím proč jsem se zaměřil na takovou tu křišťálovou lebku, co snad všichni znáte - taková ta záhada světa. Vtom jsem jí viděl před sebou, asi byla na nějakém podstavci. Hned na to jsem jí viděl zevnitř, což mě vyděsilo a dostal jsem strach. Pak už jsem se ocitnul v těle. Musím říct, že toto byla a. cesta, kterou vůbec nechápu. Je docela možné, že se prolínala z lucidního snu, OBE a astrálu.. Kdo ví..

22. dne 22.2.2001
Říkal jsem si, že jsem cestoval včera a předevčírem, dnes ne. Ale jaksi mě to dostalo ven samo, takže jsem zase astrálně cestoval a další. Včera byla moje cesta podivná. Docela mi to trvalo, než jsem si ty dnešní srovnal v hlavě. Asi tak uprostřed mezi půlnocí a ránem, kdy vstávám, jsem se probudil. Podíval jsem se na hodiny, kde bylo asi tak kolem půl páté. Začalo mě nehorázně bolet v krku, tak jsem se šel napít. Vrátil jsem se do postele a doufal, že ještě usnu. Stále jsem se tak převaloval a nic. Až po nějaké té době mnou projel opět ten zvuk, nebylo to "Bzzz" jako vždy, ale tak trochu harmonický tón s ozvěnou. Signalizovalo mi to, že opět budu brzo v transu. Když jsem se v něm ocitl, řekl jsem si, že se dostanu ven z těla stejně jako včera. Chopil jsem se tedy imaginární šňůry a byl venku. Opět jsem pomyslel na cestu do Běloruska. Na chvíli jsem se ocitl na stejném místě jako včera, ale opravdu jen tak na pár vteřin. Nevím jak, ale skončil jsem v nějakém skladu, který byl plný beden. Oblétl jsem ho dokola a skončil u stolu, kde byly nějací dva chlapíci a něco dělali. Pak jsem měl výpadek a nakonec jsem se ocitl zase v těle. Už jsem sice nebyl v transu, ale jeho účinky ještě doznívali. Takže jsem stále cítil ten určitý stav strnulosti a cítil pulsující energii v zadní části hlavy. Asi tak po minutě jsem byl opět v transu a celý postup se opakoval, ale bylo to jen krátké vystoupení z těla a opět vstoupení. To, kde jsem byl a co jsem tam dělal jsem již zapomněl, jen jedinou věc si vzpomínám, podíval jsem se na ruce čekajíce, že se začnou rozplývat, jak jsem to četl v článku o AP od ... Nezačali se rozplývat, jak jsem čekal, ale začali se záhadně ohýbat. Prsty ohnuly opačně než normálně - nebyl to zrovna pěkný pohled. Dále mí kdosi dal poslechnout nějakou zvukovou syntézu, která mě normálně dostane z těla. Byl to signál pro příště, že si mam ony zvuky představovat a dostanu se z těla. Zkusím to složit a pak to sem někam dám. ( Pro znalce matematiky: f=300 až 600,hlasitost=max*(1-e na -t/tau),po hlasitostní křivce se též po okrajích nachází zkreslení,celé to je s ozvěnou, druhý kanál je posunutý o 90 ) Vstal jsem a šel se napít, protože mě bolelo v krku, když jsem se napil, tak jsem přemýšlel, jestli mám zapnout počítač a všechno si zapsat, abych na to nezapomněl - což se bohužel stalo ( částečně ). Neodolal jsem tomu a znovu jsem si lehnul. Opět jsem pocítil příznaky, že brzo budu astrálně cestovat, ale moc se mi do toho nechtělo. Místo toho jsem usnul a měl lucidní sen. Byl jsem ve starém baráku, nevěděl jsem, že to je lucidní sen, ale myslel jsem, že zase astrálně cestuji. Bylo to v přízemí nebo nějaký sklep, pohleděl jsem vzhůru a chtěl vzlétnout nahoru, což se nepovedlo. Říkal jsem si, jak je to možné, představil jsem si astrální šňůru a udělal jeden šplh, tím jsem se jakoby odrazil a pokračoval vzhůru již samovolně. Proletěl jsem 5 patry a dostal se na půdu. Pak jsem se jakoby přenesl někam k baráku, byla tam nějaká ženská, co prala prádlo. Bylo mi to povědomé a přemýšlel jsem, odkud tohle místo znám. Pak na mě začala mňoukat nějaká kočka a začala se mnou telepaticky komunikovat. Říkala, že mam ještě mnoho úkolů, co mam splnit. Pak zachránit nějaké děti, nebo něco takového. To už jsem si uvědomil, že to je LD., který pak ještě 10 minut pokračoval ( celkově to bylo asi 15 minut ) Zajímavé bylo probuzení. Probudil mě budík a šel jsem se umýt, pak jsem se šel nasnídat do kuchyně, po stěnách byla všude krev. Trochu mě to překvapilo, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Vtom zazvonil budík a já jsem se probudil. Chvíli jsem nechápal a říkal jsem si, co se to děje, vždyť už jsem se jednou probudil! Ale pak jsem zjistil, že to první probuzení byl jenom sen.

23. dne 28.2.2001
Dnes jsem si koupil takovou tu kazetu, jejíž hudba aktivuje čakry. Po příchodu domů jsem si jí pustil a vyčkával. Opravdu jsem je trochu cítil, ale musím říct, že když jsem to dříve zkoušel bez ní, jen pomocí své imaginace, tak byly cítit silněji. Ležel jsem tak na posteli a poslouchal hudbu. Stále méně jsem cítil tělo, až jsem ho ke konci 1. Strany necítil skoro vůbec. Stav mé mysli se i trochu změnil, rozhodl jsem se, že toho nechám a zkusím astrálně cestovat. Nahmatal jsem pravou rukou walkmana a kazetu si vypnul. Se sluchátkama v uších jsem se zpětným počítáním ještě více uvolnil. Začal jsem od 50 a aniž bych si to uvědomil, tak jsem počítal 50,40,30,20,10,0 místo 50,49,48… Už se mi znovu nechtělo od 50, tak jsem začal od 20, ale opět typem: 20,10,0. Nakonec jsem počítal od 10 do 1 a to konečně po jedné. Asi tak do 5 minut jsem byl v transu. Zapomněl jsem, kde vlastně nyní jsem ve fyzickém světě. Zapomněl jsem, jestli jsem doma, u prarodičů, na chatě, nebo někde úplně jinde. Cítil jsem mohutné vibrace. Pomyslel jsem na to, že chci ven, ale oproti mému očekávání se nic nestalo. Začal jsem tedy lézt po imaginární šňůře, což opět fungovalo. Byl jsem venku, pomyslel jsem na výlet do Běloruska za stejným účelem jako minule, na chvíli jsem se dostal do stejného bytu, ale pravděpodobně do jiného pokoje, bylo to však na chvilku. Hned na to jsem byl opět v těle. Zde jsem cítil mohutné vibrace. Snažil jsem se je zesílit, což se stalo, ale bylo to příšerné, byly tak silné a hlučné, že jsem myslel, že se rozletím na tisíce kousků. Přemýšlel jsem nad tím vycestovat z těla duchem a astrální tělo nechat ve fyzickém těle. Vibrace se stále zvyšovaly a pro mě byly víc než nepříjemné a proto jsem je utlumil. Nevěděl jsem jak na to, s trochou imaginace jsem se o to pokoušel, ale asi to k ničemu nevedlo. Ještě jednou jsem vyletěl z těla, podíval jsem se na strop a letěl k němu. Proletěl jím a skončil na střeše. Nepokoušel jsem se už o nic a cestování jsem nechal a dostal se zpět do těla. Po procitnutí jsem zjistil, že již nejsem v tranzu, ale stále jsem cítil pulsování v zadní části hlavy. Snažil jsem se toto pulsování, nebo tuto energii, analyzovat a experimentovat s ním, protože podle mě to je něco jako klíč k dostávání se do transu, nebo možná i ven z těla. Čím víc jsem se na to snažil myslet, tím rychleji to zmizelo. Takže jsem nic nezjistil.

24: dne X. červen 2001
Včera jsem chtěl astrálně cestovat, ale už poněkolikáté jsem se potýkal s neúspěchem, který jsem si nedokázal vysvětlit. Dostal jsem se do transu, vibrace přišli, ale když jsem se chtěl dostat na nějaké místo, tak se nedařilo, nevěděl jsem čím to mohlo být. Nakonec jsem na to přišel, můžu se pochlubit, že tohle se ještě žádnému astrálnímu cestovateli nestalo, já jsem totiž zapomněl opustit tělo, takže jsem ani nemohl nikam cestovat. Je to k smíchu, ale je to tak, já jsem na to prostě zapomněl....
Dnešní noc byla taktéž zajímavá, asi k 6 hodině jsem chtěl astrálně cestovat a tak jsem započal s uvolňováním, ale poprvé v životě se mi stala ta věc, že jsem usnul, ale nebyl to obyčejný spánek, spíš takový meditativní. Když jsem se z něj probral, zjistil jsem, že je půl desáté, takže jsem byl v tomto stavu 2 a půl hodiny. Logicky, jak se znám, mi bylo jasné, že dnes jentak neusnu, protože jsem se cítil náramně čilý a pln energie. Asi do půl třetí jsem se převaloval na posteli, pak jsem se šel napít, kde jsem až při pohledu na hodiny zjistil, kolik vlastně je. Divil jsem se, že ještě nic nepřišlo, protože při takovýchto probděných nocích jsem zvyklý, že se něco přihodí. Asi tak po půlhodině, co jsem si opět lehl do postele to přišlo. Znenadání jsem byl v transu. Bylo to zajímavé a děsivé zároveň. Když jsem byl v transu, tak jsem opět zapomněl astrálně cestovat, ale tentokrat to bylo z důvodu, že mi do mysli přicházeli různé vjemy. Zprvopočátku jsem slyšel mnoho hlasů najednou, přirovnal bych to k rozbité televizi, kde slyšíte všechny kanály najednou. V mysli mi vyvstalo pár obrazů, bylo na nich několik domů, krajin, lidí, náměstí. Ale prostřídali se velmi rychle, takže jsem trochu nestíhal. Ty hlasy mi začali vadit, chtěl jsem, aby přestali, což se naštěstí stalo a oni postupně zeslábli. Zůstal ( nebo se objevil ) jen jeden. Bylo to nějaké sténání, nářky, bolest ... Řekl bych, že to byl ženský hlas. Dost mě to vyděsilo, nedá se to však dobře popsat, ve skutečnosti to bylo mnohem horší. Konečně mě napadlo opustit tělo, což nevím ani, jestli se mi to podařilo, protože si zbytek čehokoli nepomatuji.

25: dne 28. srpna 2001
Dnes v noci se mi stalo něco, co nedokážu nikam zařadit a nevím, co si pod tím mám představit. Teda abych upřesnil vím, o co šlo, ale nevím, proč já. V noci se mi zdál sen, ze kterého jsem vyskočil a dostal se do transu. Neschopen pohybu jsem ležel na posteli. Dostal jsem se ven z těla a vznášel jsem se nad postelí. (bylo to spíš mentální než astrální cestování ) Kolem mě něco proletělo. Bylo to jako prostorový stín se světlejšími okraji. Začal se mi smát. Nevím proč, ale napadlo mě, že to je nějaký démon a hodlal jsem s ním bojovat. Dostal jsem z toho ale hned strach, tak jsem to radši zavrhl. Ten stín se mi zasmál znova. Zhmotnil jsem mentálně v ruce svíčku a hodil jí po něm. ( Jak mě mohla napadnout taková šílená zbraň? svíčka? ) Pak jsem dostal ještě větší strach, že mi to může těžce oplatit. Strach mě dostal opět do těla. Stále jsem byl v transu. Mentálně jsem sebou trhnul, čímž jsem se z tohoto stavu rychle dostal. Posadil jsem se na postel, oči jsem měl otevřené. Zleva kolem mě opět prolétl ten stín. Nyní jsem byl zcela vzhůru a vnímal ho i svým fyzickým zrakem (!) Zastavil se přibližně 1,5 metrů přede mnou a pak se zase vrátil. Od té chvíle jsem ho již neviděl. Na levé straně jsem zaregistroval nějaký pohyb,otočil jsem se tam. Byl tam takový fialový obláček. Začal jsem ho pozorovat. Zvětšil se o trochu a v něm se objevila scéna ( možná nějaká vize ). Spatřil jsem tam nějaké místo u vody se zelenou trávou, na levé straně byl nějaký keř nebo strom. Přimo uprostřed seděli 3 lidi. 2 slečny otočené zády ke mě a jeden kluk, otočený směrem ke mě a bavící se s nima ( mohl to být brácha ) Obláček s touto vizí ( která podle mě nic neznamená ) se po chvíli začal pohybovat napravo, otáčel jsem se tedy za ním. Objevila se tam ještě jedna scéna, ale tu už si nepomatuju. Obláček po chvíli zmizel. Já jsem stále seděl na posteli, ze všeho docela vyjevený. Napadlo mě, že to je až moc živý LD. Vzal jsem ze stolku propisku, kterou jsem před spaním psal dopis a hodil jí před postel abych ráno věděl, jestli se mi to nezdálo. Po chvíli jsem usnul. Ráno jsem vstal a hned jsem si vzpomněl, co se v noci dělo. Ale na nějakou propisku jsem zapomněl. To až když jsem po půl hodině válení se v posteli vstal a spatřil jí na zemi před sebou.
Opravdu nevím, co to bylo, jestli to byl opravdu nějaký démon, jak jsem si v tu chvíli hned začal myslet, nebo bytost X. To že jsem jí poté viděl fyzickým zrakem je způsobeno cvičením, které umožní člověku vidět astrál normálně vědomě. Ovšem nehodlám jej zveřejňovat, neboť je velice nebezpečné a i na mě se krutě podepsalo.

26: dne 30. srpna 2001
Když jsem dnes v noci usínal, měl jsem pocit, že dnešní noc mě zase něco čeká. Ve 2 hodiny ráno jsem se probudil. Chtěl jsem znovu usnout, ale stále jsem byl vzhůru, snažil jsem se sebevíc, ale stále to nešlo. Po nekonečně dlouhé době pomalu začalo svítat. Už jsem myslel, že k ničemu nedojde, že to bude zase další probděná noc. V určitou dobu X jsem uslyšel uprostřed hlavy známé zabzuknutí. To se opakovalo několikrát. Potom jsem už jen ležel na posteli a byl v transu. Pomyslel jsem na to, že chci ven z těla. Ocitnul jsem se uprostřed pokoje, po chvíli se všechno zatemnilo a já se ocitl v nějakém šedivém prostoru. Jednoduše jsem neviděl nic jiného než šedivo kolem sebe ( rgb:120,120,120 ). Chtěl jsem to prozkoumat, ale radši jsem se rozhodl navštívit kamarádku. Objevil jsem se před jejich panelákem ( nevím, jestli bydlí v paneláku ) Proletěl jsem dovnitř nějakého pokoje. Porozhlížel jsem se tak kolem, chtěl jsem hlavně vidět jí, protože při minulé návštěvě jsem jí jaksi nenašel. Tentokrát byla skoro celá pod peřinou, takže jsem jí viděl jen tak lehce. Za chvíli jsem asi nějak ztratil energii a vypadl jsem.. Po nějaké chvíli jsem se opět ocitnul v transu a dostal se ven z těla. Ani nevím, jak jsem se z něj dostal, ale najednou jsem se prostě vznášel nad postelí. Byl jsem naprosto v pohodě. Vzpomněl jsem si na minulý zážitek a jen tak jsem pronesl do éteru: "Tak co démoni, vemte si mě" ( nevím, jak jsem něco takového mohl říct ) Kolem mě se začali zhmotňovat nějaké útvary. Ještě, než to stihly jsem jim přikázal odejít ve jménu X a Y a uvrhl se pod jejich ochranu. Aby taky ne, protože jsem dostal opravdu velký strach. Pak už si nic nepomatuju. Nějakou dobu jsem se při vědomí převaloval na posteli, poté co jsem usnul následovali ještě nějaké lucidní sny. Každému je snad jasné, co značí proměnné X a Y.

27: dne 25. Listopadu 2001
Odpoledne kolem 4 hodiny jsem si šel lehnout s úmyslem astrálně cestovat. Zatáhl jsem závěsy, aby byla v pokoji větší tma. Započal jsem s uvolňováním a když už jsem byl dostatečně uvolněný požádal jsem Boha a a svého duchovního průvodce, aby mi pomohli uskutečnit malou astrální cestu.
V jednu chvíli jsem ležel na posteli v nějaké místnosti X, viděl jsem svoje nohy, jak se zdvihly. Potom už jsem vnímal jen bílé světlo všude kolem mě, radši bych to nazval nekonečný bílý prostor. Nedokázal jsem si to vysvětlit a přemýšlel jsem o tom, jestli to je opravdu to, co vidím. V jednu chvíli se v tom "bílu" něco mihlo, nějaký stín, či něco takového. Myslel jsem na to, že chci za Olgou, v hlavě jsem měl hlavně myšlenku, že nechci zase do jejího bytu, ale, že chci opravdu za ní! Bohužel ničeho jsem se nedočkal, stále bílý prostor. Opět jsem byl v té místnosti X a díval se na svoje nohy, které jsem pokládal na zem. Musím připomenout, že ta místnost byla také celá bílá. Hned na to jsem se objevil u babičky doma, byl jsem tam jenom chvilku, ale musím říct, že ten pokoj se mi zdal nějaký divný, něco tam nebylo v pořádku. Zanedlouho vše zčernalo a já pozoroval svoje oční víčka, než jsem otevřel oči.
Byla tu ještě jedna věc, kterou nedokáži časově zařadit. V jednu chvíli jsem padal ( možná do těla, možná ne), bylo to v té místnosti X. Vím, že jsem nechtěl spadnout. Měl jsem pocit, že někdo se mě snaží udržet, abych nespadl. Nechytil mě za ruce, ale jakoby po stranách hrudi. Nebyli cítit ruce, nebo tak něco, ale spíše energie nebo tlak v místech uchopení.

28: dne 26. Března 2002
Dnes jsem se po příchodu ze školy díval na televizi, pak si počítal nějaké příklady z matematiky. A finálně se rozhodl astrálně cestovat, jako již mnohokrát. Velice dlouhou dobu jsem se potýkal s neúspěchem se kterým jsem si nevěděl rady. Čím více jsem chtíval cestovat, tím častěji mé cesty končili neúspěchem. Po dlouhé době otevírám tento dokument a něco píši. Lehl jsem si na postel a uvolnil jsem své tělo jako dříve. Když jsem byl zcela uvolněn, nedělal jsem, nebo lépe nepokoušel jsem se o nějaké metody - za tu dobu mě začali nudit. Vyčistil jsem si mysl a snažil se na nic nemyslet. Po nějaké době jsem si navodil lucidní sen, ve kterém jsem se zaměřil na svoje tělo. Ocitnul jsem se v transu, chtěl jsem se dostat ven, ale nešlo to. Jak jsem se snažil, tak jsem omylem otevřel oči ( myslel jsem si, že jsem otevřel fyzické oči, ale tak tomu nebylo ) Uvědomil jsem si jakou jsem udělal chybu, znovu je otevřel a vstal. Až na malý detail, a to, že jsem vstal u rodičů doma na druhém konci Prahy. Bylo mi to divné, říkal jsem si, jak jsem se tu ocitl, že by mě sem něco přeneslo? Během uvažování jsem vstal z postele a šel ke dveřím. Uvědomil jsem si, že jsem vlastně nevstal, ale sletěl. Kromě toho jsem slyšel v pozadí lehký bzukot. Došlo mi tedy, že astrálně cestuji - to to trvalo. Měl jsem z toho ohromnou radost. Potřeboval jsem si zjistit nějakou informaci pro mě jinak nedostupnou, ale to se mi bohužel nepodařilo. Zjistil jsem, že i čas utíkal nějak rychleji. Myslím, že jsem viděl míhat se nějaké stíny v onom pokoji. ( Uvědomuji si to až teď ). Hlavní bylo, že přejití pokoje trvalo celý den. Pro mě to byla chvilka, ale vzpomínám si, že když jsem vstal ( u okna ) byl den, slunce pronikalo skrz okna, na druhém konci pokoje, kde jsem přecházel do jiného byla již noc. Teď mě tak tedy opravdu napadá, že ty stíny mohli být rychle se pohybující členové rodiny. A nebo taky ne. Potom moje cesta skončila.

29: dne 17. Dubna 2002
Dnes po škole jsem doučoval kamaráda matematiku, to mě docela dost unavilo - hodně. Když odešel, tak jsem si v 5 hodin udělal oběd a poté si šel lehnout, chtěl jsem astrálně cestovat. Už dlouho jsem to nedělal, takže to uvolňování šlo hodně ztuha, skoro jsem se na to chtěl vykašlat, že to nikam nepovede. Pak mi začali zalétávat myšlenky, tak jsem je nechal plynout. Opustil jsem tělo, už ani nevim jak a byl jsem u rodičů v bytě, kousek od klavíru, letěl jsem směrem k hodinám, ani jsem se vlastně nepodíval, kolik je. Prošel jsem hodinami, viděl jsem jejich vnitřnosti, zdali se mi trochu divné, pokud to půjde, tak je prozkoumám. Proletěl jsem stěnou a tam to pro mě skončilo. Popravdě myslím, že to byl spíš lucidní sen, nebo nepovedená alenka v říši divů.

30: dne 8. Května 2002
Lehl jsem si na postel a započal se uvolňovat, prošel jsem všemi fázemi ke konci jsem však musel vstát a jít se napít, jelikož mi velice vyschlo v krku. Odešel jsem do kuchyně se napít. Vrátil jsem se do pokoje s tím, že to zkusím znovu. Uvolňování bylo o mnoho jednodušší, hned jsem byl uvolněný, začal se mi zdát lucidní sen, snažil jsem se v prostoru najít svoje tělo, začal jsem naň myslet a dostal jsem se do něj. Byl jsem v transu, problém byl, jak se dostat ven. Řekl jsem si, vždyť se musím dostat ven, snažil jsem se otevřít oči, moc to nešlo. Začal jsem myslet na jedno známé místo ve snaze, že se tam přenesu už astrálně. Podařilo se to, ne však na to místo, ale někam jinam. Možná k sousedům, či někam jinam do panelákového bytu. Vznášel jsem se v obýváku, byly tam nějaké postmoderní skříně. Byl jsem nad nějakým stolkem, nebylo tam zrovna vzorově uklizeno. Ani jsem nějak nepřemýšlel, kde to vlastně jsem. V jednu chvíli jsem se začal vertikálně pomalu kývat, jako kdybych ve skutečnosti skákal z nohy na nohu jak nějaký klaun. Podíval jsem se na strop, který byl obklopen polystyrenem. Řekl jsem si, že proletím o patro výš, či na střechu, pokud to bylo poslední patro. Přibližoval jsem se ke stropu, ale v jednom okamžiku mě to asi 3x vrátilo a 10 cm zpět, taková malá repetice. Stropem jsem však neproletěl místo toho jsem byl opět ve svém těle.

31: dne X. Srpna 2002
Tuto astrální cestu si již nepomatuji jelikož toto píši po delší době, ale i po ní nedokáži zapomenout na jednu věc. Začal jsem uvolňováním atd... a postupně přešel k počítání pozpátku. Má mysl se neustále někde toulala, a samotnému počítání jsem bohužel nevěnoval takovou pozornost. V takovémto případě se mi často stává, že má mysl se jakoby rozdělí ve dví, kde jedna polovina mysli poctivě počítá a druhá se "fláká". To se mi stalo i tentokrát. K uvědomnění došlo až kdy jsem došel do nuly. Spolu s tím, jak jsem skončil počítání jsem si uvědomil, že jsem počítal v jiném jazyce, který jsem neznal ani neznám. Kdo ví, jestli takový jazyk vůbec existuje. V tu chvíli jsem si to párkrát zopakoval pro lepší zapomatování, jelikož už jsem počítal s tím, že si to poté napíši a později zkusím identifikovat jazyk, pokud se jedná o současný někde na zemi. Co se asi tak mohlo stát? Všechno jsem zapomněl, takže mám smůlu.

32: dne 8. Srpna 2002
Lehl jsem si doma na postel. Jako první jsem pozoroval svůj dech, konkrétně to, jak vzduch proudí skrz tělo až do plic a zpět. Spolu s tím už jsem se začal uvolňovat. Klasické uvolňování jsem začal dělat o něco později. Zpočátku se mi vtíraly různé myšlenky. Řekl jsem si, že o nich mohu přemýšlet i jindy, že nyní jsou nežádoucí. Musím říct, že potom šlo vše o něco snadněji. Už při uvolňování jsem uslyšel staré známé Bzzz. Doufal jsem tedy, že tentokrát můj pokus vyjde. Po klasickém uvolnění celého těla jsem zopakoval ještě uvolnění s imaginací skze mne prolétávajícího mraku. Začal jsem jako obvykle počítat nazpět, dnes tomu bylo od 30 do 0. Nezdálo se mi to však příliš efektivní. Tady mi trochu ulétli myšlenky na internet, ale pak naštěstí zmizeli. Zanedlouho, už ani nevím jak, jelikož má pamět v této době vypadla, jsem se ocitnul v transu. Cítil jsem mohutné vibrace, řekl jsem si, že chci ven, ale asi se nic nestalo, takže jsem začal přijímat vibrace. Ty zesilovali a chvilku jsem měl pocit, že exploduju. Na to jsem si řekl, že už jsem venku, že už musím být venku, že to je snad samozřejmost. Ještě jsem pro jistotu sáhl k šňůrové metodě. Za chvíli jsem stál v bytě u rodičů a říkal si, že se mi to zase nepovedlo. Chtěl jsem odejít z pokoje ve kterém jsem se nacházel, když jsem si uvědomil, co tu vlastně dělám, že snad nyní mam být u sebe a ne zde! Tak mi vlastně došlo,hmmm..., že astrálně cestuji. Zalétal jsem si trochu po pokoji. Za chvíli to skončilo. Ihned nato jsem se objevil na původním místě jako před chvílí, jenže celý pokoj byl převrácen. Levá strana byla na pravo a druhá nalevo. Věděl jsem samozřejmě, oč se jedná, ale nepochopil jsem, čím to, že se to stalo, jelikož jsem neměnil pohled dozadu, ani nic podobného. Vyslovil jsem něco jako "stop", chvilku opět nic a pak se vše napravilo, opět na stejném místě, tentokrát i se stranami na svém místě. Letěl jsem ke stropu, ovšem něco mě táhlo zpátky. Normálně bych mohl říct, že mě táhla gravitace, ta ovšem "tam venku" nefunguje, tak to byl pravděpodobně pocit gravitace, který jsem si vytvořil/vštípil svým vnímáním z normálního fyzického života. Chtěl jsem proletět stropem a dál. Jak jsem prostupoval podlahou, začal jsem i slyšet sousedy nad námi. Do jejich pokoje jsem se však finálně nedostal. Stropem jsem tedy neprošel. Místo toho jsem se objevil opět ve středu místnosti. Začali mi zalétávat myšlenky, kam všude bych se mohl podívat. Mezi těmi myšlenkami i byla jedna, která pomyslela na mé tělo. Díky tomu jsem ho začal vnímat a můj astrální výlet skončil. Dodatek: Z mých zkušeností jsem zjistil, že je mnohem těžší projít stropem či podlahou než zdí, zároveň, když se snažíte tento průchot vnímat a vychutnat si ho.

33: dne 23. Srpna 2002
Dneska ráno jsem musel brzo vstávat v pět hodin. Za půl hodiny jsem vyřídil nějaké věci a šel si opět lehnout. Venku byla mlha a bylo celkem světlo, tak jsem ještě zatáhl závěsy. Byl to takový ten poopičí spánek, takže se mi trochu ještě motala hlava z večera.Dlouho jsem se převaloval v posteli a chtěl usnout,pak jsem myslel na různé věci a snil. V jednu chvíli jsem přemýšlel/snil o kempu kam jezdíme s kamarádem, jak tam sedím u stolu a kecáme ještě s dalšími kamarády. Během této scény se ozvalo škubnutí v zadní části hlavy. Ihned jsem pomyslel na astrální cestování, na to jsem však chtěl co nejrychleji zapomenout, jelikož znám zákon schválnosti, který říká, že když na to budu myslet tak nebudu cestovat. Vyprázdnil jsem mysl a nechal odplynout všechny myšlenky. Za chvíli jsem si opět vybavil onu scénu z kempu, jelikož jsem jí považoval za jakýsi odtok myšlenek směřujících k astrálnímu cestování. Zanedlouho jsem slyšel bzučení v zadní části hlavy. Poslouchal jsem ho a občas v něm rozeznal nějaké slabiky, jako kdyby měli složit nějaké slovo. Začal jsem zachytávat různé slabiky, dokonce jsem za chvíli "vznesl požadavek" na opakování a opravdu to jelo znovu. Nakonec z toho vyšli "Fa,Hi,Ji" + nějaké další, pak už jsem nenaslouchal. Nedávají samozřejmě žádný smysl, jestli jsem je slyšel opravdu správně. Za nějakou dobu jsem se ocitl v lucidním snu. Pomyslel jsem na tělo, doufajíc, že se ocitnu v transu a opustím tělo. To se ovšem nestalo a já se probral. Zaměřil jsem se opět na scénu v kempu a ihned jsem slyšel bzučení a během minutky jsem byl zas v lucidním snu. To se opakovalo ještě 2x a ty jsem si vychutnal. V prvním jsem se zmenšil a přenesl se do světa Lega, kde zrovna dobývali hrad, byla sranda. Druhý už měl lepší smysl, tam jsem léčil popáleniny pohledem. Kéž by šlo takto léčit i ve skutečnosti. Ležel na posteli, zaměřil se na kemp a přišlo bzučení. Řekl jsem si, že odteď budu neustále v takových případech myslet na tuto scénu. Tentokrát to však bylo jiné. Už jsem chtěl opravdu astrálně cestovat. Použil jsem jinou metodu než obvykle. Ujasnil jsem si v jaké poloze ležím a jak asi tak vypadám z pohledu od stropu. Pak jsem si začal představovat, že sám sebe pozoruji. Chvilku to trvalo, ale byl jsem venku. Chvilku opravdu u stropu a hned na to v poloze lehu vedle mého těla. Narovnal jsem se a vylétl vzhůru. Pomyslel jsem na kamarádku, že jí chci navštívit. Proces změny místa se odehrál velmi klidně. Většinou jsem se ocitl ihned na místě, nebo s měnší časovou prodlevou, kde jsem si jasně byl vědom času, kdy jsem byl mimo. Černo. Mám pocit, že dnes jsem vnímal i v onom "meziprostoru" při cestování rychlostí myšlenky. Obezřela mě šeď, něco jako šedivé mraky. Trochu tmavší než šedá na vašem Netovém prohlížeči. ( Jestli máte standartní nastavení ). V tomto prostoru jsem byl podle odhadu tak 15 sekund a přemýšlel, co se asi děje. Intuitivně mi to bylo jasné. Byl jsem opět v Bělorusku, myslím. Kamarádka se zrovna česala před zrcadlem a pak odešla, horší je, že už jsem jí v tom bytě nenašel. Procházel jsem ho a ona mi snad stále utíkala. No nic. Po chvilce honičky po jejím bytě. ( Pohyboval jsem se pomaleji než ona ) Jsem na ní pomyslel a myšlenkou se k ní chtěl přenést. Ovšem asi jsem se moc snažil. Viděl jsem kolem sebe pár barevných obláčků, které za chvíli zmizeli. Na první pohled nic zvláštního. Vše pak pokračovalo. Až na to, že mě viděla její máma, její sestra, kterou nemá atd... Takže jsem předpokládám skočil do lucidního snu. Ten jsem pak ukončil a za chvíli vstal, abych si vše napsal dříve, než to zapomenu. ( Častá věc )

 

 

Kontakt s duchovním průvodcem

 

Kdo je vůbec duchovní průvodce? Je to autor knihy o duchovní literatuře, kterou třeba čtete? Nebo je to váš kamarád, se kterým často debatujete o těchto věcech? A nebo to je jakási bytost? Správná je pouze poslední možnost, pokud vás napadli další, asi také byli špatné. Jako první bychom tedy měli zjistit, kdo to duchovní průvodce je, jak nám pomáhá. A později jak ho kontaktovat, jak se s ním setkat.

Pokud bychom pročítali nepřeberné množství duchovní literatury, ve které by byla zmínka o duchovním průvodci, nestačili bychom se divit, kolik existuje různých teorií, různých názvů a charakteristik duchovních průvodců. V jednom se však všechny tyto knihy mohou shodovat, a to, že duchovní průvodce, ať už lidmi pojmenovaný jakkoli, má za úkol nám pomáhat na naší cestě životem. Ale kdo to tedy je a kde se berou? Může to být velmi duchovně vyspělá bytost, ale i člověk-duch, který právě není inkarnován na zemi, nebo kdekoli ve fyzickém vesmíru. Již od našeho narození v tomto světě nám byli vybráni, aby nás provázeli životem, pomáhali nám v těžkých životních situacích. Svou radou, kterou jsme snad z neznalosti považovali za svou myšlenku, svou moudrostí, kterou nás uváděli na duchovní cestu, kterou jsme nastoupili, událostmi, které nám připravili, abychom z nich měli ponaučení a v neposlední řadě i fyzickou pomocí, pokud byla potřeba. Rozsah působnosti duchovního průvodce je opravdu veliký, pokusím se vyjmenovat a podrobněji popsat alespoň pár prvních:

 

 

Rady, našeptávání

 

Občas jsme každý nad něčím hluboce přemýšleli a nemohli jsme na to přijít, mohla to být nějaký filosofická otázka, či v meditacích jsme přemýšleli o svých vlastnostech, a nebo i příklad z matematiky. A hle, po nějaké době, která se pohybovala od "hned" po maximálně tři dny jsme na to přišli, začalo nám svítat. To se nám to povedlo, to jsme ale chytří, myslí si hmotaři. Když se nad tím ale zamyslíme, jaká byla prvotní příčina, či prvotní impuls, který nás dovedl k cíli? Byla to právě rada od duchovního průvodce, který nám ji mohl podat několikerým způsobem: Ve snu, který jsme pochopili, jako myšlenku, kterou jsme považovali za vlastní,nebo sledem připravených událostí, které nás mohli navést správným směrem.

 

 

Útěcha

 

Každý občas potřebuje psychicky pomoci, ze ztracené lásky, ze smrti někoho blízkého, z žalu, jaký je svět kolem nás… Všechny bolesti mají svůj smysl, čím jsou větší, tím více nám prospějí, zde přesně platí přísloví: "Co mě nezabije, to mě posílí." Duchovní průvodce nás v našich smutných myšlenkách buď nechá, pokud to uzná za vhodné, nebo nám pomůže. Možností je mnoho a nemyslím si, že je potřeba je uvádět.

 

 

Pomoc při astrálním cestování

 

Pokud astrálně cestujeme, duchovní průvodce nás bedlivě sleduje. My ho však nevidíme, jelikož se zneviditelní astrálnímu světu, pokud cestujeme myslí, tak mentálnímu. Cestuje s námi, není u fyzického těla, i když má s ním určitý druh vazby, kterým kontroluje, jestli je v bezpečí, jinak by astrálního cestovatele navrátil zpět. I mě párkrát navrátil do těla a za chvíli se stala nějaká událost, která by se mi nelíbila ( někdo vstoupil do pokoje, rodiče přišli domů atd… ) Rozdíl od normálního navrácení do těla je ten, že je člověk velmi bdělí a může hned operovat ve fyzickém světě, jako kdyby vůbec nikde nebyl. Normálně bývá člověk chvilku malátný a musí si zvyknout na onen omezující prostor a čas kolem něj.

 

 

Fyzická pomoc

 

Nenastává moc často, pouze ve vyjímečných případech ohrožení života. I když už takovým událostem se snaží duchovní průvodce předcházet. Ać se to zdá neuvěřitelné, jak nám nefyzická bytost může pomoc, je to tak, třeba když člověk v lese utíká před nebezpečným zvířetem a skáče podezřele vysoko na stromy, kam by normálně nevyskočil, nebo rychlý úskok před autem, které nebylo vidět. Je znám případ muže, který přecházel po přechodu a vrazilo do něj auto, jemu se však nic nestalo, zato auto bylo sešrotované a řidič mrtvý. Onen muž prý pomyslel "ať to auto zastaví". Onen muž se prý nikde nezajímal o tyto věci, je možné, že skrz duchovního průvodce dokázal to auto okamžitě zastavit.

S těmi radami a našeptáváními bychom si snad mohli myslet, že jsme úplné nemyslící nuly a že nikdy na nic nepřijdeme. Můj osobní názor je ten, že to jsou ojedinělé případy, kdy je očividné, že bysme na danou věc nepřišli sami. Myslet je pro náš duchovní vzestup to nejdůležitější !

Řada lidí nemá o svém duchovním průvodci ani tušení, bohužel tím více mu znesnadňují práci, jelikož vazba mezi ním a jemu svěřeným člověkem upadá a přetrhávají se všechna pouta. Čím více na svého duchovního průvodce myslíme, tím více je s námi. Když vás někdo pochválí za vaši práci, jste rádi a udělali byste jí opět, třeba jinou, ale naopak už nemáte motivaci. Nechci tím říct, že zarputilí hmotaři duchovního průvodce nemají, nebo že ho ze dne na den ztratí. Jeho činnost je však omezena, jeho rady nejsou vyslyšeny - marná práce, jediná jeho možnost je občas jim předkládat nápomocné sny.

Mou prací je seznámit vás s možnostmi, jak kontaktovat duchovního průvodce. Je to k nám nejbližší bytost, čili je to nejsnadnější ze všech možných kontaktů bytostí. Máme několik možností, nepřímé, skrze naše fyzické tělo, nebo přímé pomocí telepatie, astrálního cestování, magického zrcadla. Já se budu držet těch nejběžnějších, například vynechám telepatii, která musí být dlouho trénována a ono magické zrcadlo, jehož příprava by zabrala také mnoho stran, nehledě k tréninku. Mou psané metody jsou oproti těmto rychlé, u někoho okamžité výsledky, u někoho max. pár dní. A nyní už k praxi:

Kyvadlo je asi nejběžnéjší, samozřejmě neužívá se jen ke kontaktování s duchovním průvodcem, ale k mnoha jiným věcem většinou psychotronického charakteru ( pokud nechceme simulovat kyvadlo hodin ). Předpokládám, že každý se s ním už setkal. Pakliže ne, tak se jedná o nějaký předmět na šňůrce, kterou držíme v ruce. Předmět může být kovový, i nemusí. Může to být třeba skleněná kulička, dřívko, kámen… Celý objekt by neměl být moc těžký, nit dlouhá asi 70% délky lokte. Na konci provázku nebo nitky uděláme malý uzlík, který nám pomůže nevědomě udržet kyvadlo bez toho, aniž by nám vypadlo. Můj první úspěch s kyvadlem jsem měl v 1996 a to jsem používal nit a na ní kousek uřízlé gumy na gumování. To jsem se učil z knihy Autohypnóza od L.M.Cron, jako další doporučuji Psychotroniku od Stanislava Brázdy. Předem si stanovte jakým směrem bude odpověď na otázku znamenat "Ano" a jaký "Ne". K těmto dvěma možnostem můžeme ještě přidat možnost "nechápu otázku" a psychologicky důležitá odpověď "Nechci odpovídat". Dva poslední můžeme stanovit jako pohybující se po kružnici buď ve směru hodinových ručiček, nebo proti nim.

Posadíme se pohodlně ke stolu, nebo něčemu, kde deska je ve výši našeho lokte ( ruka normálně dolu ) a nemusíme se ohýbat. Ruku položíme na na stůl a opřeme o loket. Nitku uchopíme v místě uzlíku a kyvadlo necháme volně viset.

Posadíme se pohodlně ke stolu, nebo něčemu, kde deska je ve výši našeho lokte ( ruka normálně dolu ) a nemusíme se ohýbat. Ruku položíme na na stůl a opřeme o loket. Nitku uchopíme v místě uzlíku a kyvadlo necháme volně viset.

V tuto chvíli uvolníme ruku až do prahové hodnoty, kdy by nám ruka spadla. Pro normální psychotroniku později nebudeme muset ruku takto uvolňovat či pokládat jí na stůl, ale zpočátku to doporučuji kvůli větší citlivosti. Pro kontakt s bytostmi je však nutné ruku co nejvíce uvolnit. Když už máme ruku dostatečně uvolněnou, imaginárně jí vysuneme z naší fyzické ruky a položíme někam jinam, například do klína. Toto je hlavní bod a ten nejdůležitější. Naší mentální ruku musíme po celou dobu cítit někde mimo naší fyzickou ruku. Jakmile s naší mentální rukou ztratíme kontakt, začne se sama navracet do fyzické, čímž se omezí až zastaví možnost bytosti ovládat vaší ruku. Já osobně jí dávám před sebe, abych na ní imaginárně viděl, nebo za hlavu, abych jí cítil, hlavně s ní neztrácel kontakt. Pro trénink by to mohlo stačit, musíte se nejprve naučit vymístit vaší mentální ruku z fyzické, to chvilku trvá. Záleží jen na vás.

Nyní požádejte duchovního průvodce, aby vedle vaší ruku a začněte klást otázky, na které pochopitelně můžete dostat pouze kladnou nebo zápornou odpověď.

Žádost formulujte jakkoli myslíte, že je to vhodné. Svého duchovního průvodce nepřekvapíte, on ví už předem na co se ho budete ptát. Kontakt ukončíte tím, že poděkujete a navrátíte mentální ruku do své fyzické. I kdyby jste to neudělali, tak můžete kdykoli skončit. Je však nutné naučit se "začátek" a "konec" kontaktu, viz níže.

 

 

Automatické psaní

 

Automatické psaní je z hlediska kontaktu s duchovním průvodcem ( ale i s jinou bytostí ) mnohem efektivnější, jelikož se nespokojíme jen s dvěmi základními odpovědmi. Postup je v principu totožný, jen místo kyvadla používáme tužku a papír.

Vezmeme nějakou obyčejnou tužku, je nutné, aby nebyla moc tvrdá a ostrá, jelikož by se o papír zadrhávala, je potřeba měkčí a ne do špičky ořezanou. Ze začátku vám též doporučuji vzít si gumičku a tužku si k ruce připevnit, aby vám při uvolnění tužka nevypadla. Později ji můžete vynechat. Sedneme si ke stolu, který je na stejné úrovni nebo níž s naším loktem, v případě, že nic takového nemáte použijte desku. Zde je totiž nesmírně nutná volnost ruky. Vemte si papír A4 a větší a položte ho před vás na desku.

Uvolněte ruku jako v případě práce s kyvadlem, postup uvolňování a vysunutí mentální ruky je totožné, takže jej zde nebudu opakovat. Po vysunutí požádejte duchovního průvodce, aby použil vaší prázdnou ruku a něco napsal, buď sám, nebo opět můžete klást otázky.

Nevím, jak je je duchovní průvodce seznámen s vaší rukou, ale bytostem všeobecně chvilku trvá, než se jí naučí používat. Ze začátku tedy nečekejte dlouhé romány, ale spíše kolečka… mnoho koleček … milióny koleček, až vás to přestane bavit. Když jsem s tím začínal, tak jsem pokreslil celou A4 kolečky, eliptickými útvary a vlnovkami až byl celý papír černý! Při dalších stech kolečkách jsem bytost požádal jestli by taky nemohla napsat.

Pro ukončení opět poděkujte, třeba nechte dopsat poslední větu a navraťte svou mentální ruku do fyzické. Zde je mnohem důležitější začátek a konec, tedy uvolnění mentální ruky a její navrácení do těla. Tímto umožňujeme komukoli používat naší ruku a souhlasíme s tím. Bytosti tedy budou schopné psát vaší rukou jen v tomto okamžiku, nikdy jindy, což je důležitější než si myslíte. Například by vám mohla ruka začít psát sama od sebe, aniž byste to chtěli a analogii s astrálním cestování si jistě utvoříte sami.

A jak vypadá takový text? A jakým je psán jazykem? Text může být malý ,velký, kostrbatý a škrábaný, hlavně zpočátku, kdy si ještě vaše ruka nezvykla. Často se stává, že jsou slova spojena - bez mezer. Co se týče jazyku, jsou 2 možnosti. Buď vaším jazykem, nebo cizím. Druhá možnost je údajně častější. Závisí to na druhu propojení. Bytost s vámi komunikuje také myšlenkami. Myšlenky nemají jazyk, takže si každý tyto ideje přeloží do svého jazyka a ruka pouze píše. Nebo bytost plně ovládá vaší ruku a píše svým jazykem. ( Duchovní průvodce vám toto neudělá, ale jiní, zejména zemřelé osoby mají ve zvyku psát svým posledním jazykem )

Tuto ukázku jsem našel kdesi na internetu, pokud to chcete rozluštit, tak to je francouzky.

 

Deska

 

Další možností je použít grafickou desku s vyznačenými odpovědmi. Proces je opět stejný jako v předchozích částech. Na tuto desku položíte nějaký pohyblivý předmět, nejčastěji se použává sklenička, i když nevím proč. Tento předmět by měl po povrchu klouzat, může to tedy taktéž být kousek papírku, či látky. Na tento předmět položíme ruku, u malých předmětů jen prsty. A Ruku zafixujeme v určité poloze, aby byla uvolněná a zároveň se mohla bez odporu pohybovat.

 

Vše o esoterice a duchovním životě a spousty zajímavých a poučných témat
www.skola-esoteriky.cz
Zdroj: vlastní zdroj

 Počet zobrazení: 746x

 (dnes: 1x)

 Komentáře k článku


Vaše jméno
Váš email
Vaše www stránka
Opište tento kód:  ýřě27
Text zprávy
  
Tučně označené položky je nutné vyplnit