Kontakty

 

 

 

Poslední čas se mluví mnoho o kontaktech s bytostmi z různých dimenzí, prostorů a časů. Někteří lidé se snaží navázat kontakt s kýmkoli, jen když se bude něco zajímavého okolo nich dít. Ty bych chtěla varovat, protože by mohli navázat velice náročné a obtížné spojení, které by je mohlo děsit a unavovat, případně ničit.

Nejčastější jsou pokusy o kontakt se zemřelými. Někdo ho navazuje lehkomyslně a záleží na jeho karmickém scénáři, jak toto spojení dopadne. Jiný navazuje tento kontakt na základě připoutanosti, protože není schopen unést ztrátu blízkého člověka.

Další věří tomu, že bytost, která zemřela a pohybuje se v astrálu, má nadpřirozenou moc a mohla by mu v mnohém pomoci. To je však zásadní omyl.
Tyto hrátky jsou velice nebezpečné, protože vznikají pouta, která odporují vesmírným zákonům a znamenají pro obě strany přinejmenším zdržení ve vývoji. Ovšem, zůstává stále ještě otázka, zda byl skutečně navázán kontakt s bytostí a ne pouze s larvou. Larvou nazýváme odložené astrální tělo bytosti, která postoupila dál do míst, jenž jí dle duchovního vývoje náleží. Spojení s takovou larvou je dost vyčerpávající, protože médium ji musí oživovat svou vlastní energii. Larva v sobě nese silné otisky ducha, kterému náležela, a tak se zdá, že odpovídá vyvolávaná bytost sama osobně.

Pokud se lidem podaří získat spojení se skutečnými duchy, jde většinou o bytosti nepříliš poučené, které neznají příliš vesmírné zákony a jsou závislé na tomto hmotném světě. Často ani nechápou, že jsou mrtvé, snaží se komunikovat a je jim divné, že je nikdo neslyší. Ty pak zmateně hledají pomoc, které se jim většinou v těchto sférách nedostává. Chybí jim prožitky hmotného světa a během času se naučí tomu, že obsazují nevědomé a získávají tyto prožitky přes jejich hmotné tělo. To se u lidí žijících v hmotném světě projevuje různým způsobem. Jsou vedeni k četným závislostem, které chyběly duchu, jenž je obsadil. Začínají jednat podle jejich rady a vůle, často v rozporu s vlastní povahou a sklony. K nesouladu dochází většinou tam, kde se velmi liší, nebo dojde k mnohočetnému obsazení.

Duchové, kteří tuto bytost obsazují, násilně omezují její svobodu. Velmi brzy již nemá tato bytost svobodu vůbec. Pravý duch je odstrčen a povaha obsazené bytosti se od základu mění. Tady již mluvíme o posedlosti.
Člověk posedlý je úplně zbaven svobodné vůle. Z této závislosti pramení duševní poruchy lidí. Objektivně mají vědci podezření, že jde o odlišnou chemii mozku, jež se projevuje různými nenormálními stavy, které dotyčný nedokáže zvládat.

Hmotně se například souboj mezi pravým duchem a obsazením může projevovat schizofrenií. Jsou to stavy rozdvojené osobnosti, kdy se určitý čas jeví člověk jako bytost s jinými povahovými rysy a za nějaký čas se projevuje jako někdo úplně jiný, velmi odlišný.

Zdánlivě neškodný je kontakt s milovanou bytostí, která nám zemřela a my ji stále voláme, protože jsme se k ní připoutali a nedokážeme jí dát svobodu. Musíme si uvědomit, že připoutanost není láska, ale sobectví. To my chceme tuto bytost mít stále okolo sebe a nesneseme, aby věnovala svou přízeň ještě někomu jinému. My ji chceme vlastnit a nemůžeme unést, že zemřela a zanechala nás zde.

Jasnovidec vidí toto pouto většinou jako různě silný temný pás spojující připoutané bytosti k sobě. Nejhorší je, že vlastně tato „milující“ bytost brání jít zemřelému za Světlem. Tunel je otevřen jen určitou dobu, aby měl odcházející čas se rozloučit se vším, co kdy miloval, tedy i s milovanými bytostmi. Jakmile se nechá zdržet nářky a voláním pozůstalých, tunel se uzavírá a on zůstává v těchto sférách . Pohybuje se tedy v okolí svých milých a snaží se pomoci, když ho o to žádají. Nemá však žádné zázračné schopnosti, protože jeho úroveň duchovní zůstává taková, jaké dosáhl za uplynulého života.

Protože mu však připoutaní podsouvají moc rozhodování v důležitých věcech, zpevňuje se jejich pouto a oni se naučí na základě tohoto pouta určitým způsobem spolu komunikovat. Zde záleží na duchovní úrovni, zda připoutaný duch této možnosti nezneužije. Jakmile začne svévolně zasahovat do života toho, ke komu je připoután, je zle. Postup problému již byl naznačen. Připoutaný duch nemůže přijímat oživující energii, musí ji tedy dodat hostitel ke kterému je připoután. To vysvětluje, proč média jsou tak vyčerpaná po každé spirituální seanci. Že trpí obě strany je jasné.

Předpokládáme-li reinkarnaci jako skutečnost s kterou je třeba počítat, jistě si dovedeme představit, kolik bytostí za sebou vleče člověk, jenž nezná jinou lásku než připoutanou.
Je to ohromná zodpovědnost, která tyto lidi zatěžuje a brzdí duchovní rozvoj těch, jež takzvaně milují. Posléze se stávají jejich zhoubou, protože oba připoutaní se stále propadají do stále nižších sfér, kde jsou hrubé a pomalejší vibrace.
Když přes veškerá napomenutí nerozvolní svou vazbu, dochází k eliminaci, projdou ohněm a mrazem a budou čekat, až budou vzkříšeni bleskem Božím. Jejich život bude začínat od prvopočátku.
Varování se dostane připoutaným vždy včas. Mnozí z nich si často myslí, jak mnoho milují. Že jde jen o sobectví, lze poznat z reakcí připoutaných. Dostanou-li se v poznání tak daleko, že by měli dát svobodu těm, ke kterým se připoutali, obyčejně selhávají. Přes varování, že zemřelým ubližují, že jim hrozí zkáza, nedokážou ve jménu lásky dát svobodu.

„Oni je přeci okolo sebe vidí, mluví s nimi, cítí je, radí se s nimi a žijí s nimi. Toho že by se měli vzdát? To nikoli! To raději riskují eliminaci vlastní i toho, ke komu se připoutali. Tak posuďte sami, je to láska?“
Než by připustili, aby se reinkarnovali s někým jiným, tak ať jej „nemá“ nikdo. Toto sobectví je rafinovaně ukryto pod rouškou „veliké a obětující se lásky“.

Tito lidé se rodí dále společně, ale již nastávají potíže ve vztazích, protože připoutanost odporuje vesmírným zákonům lásky. Tak se setkávají manželské páry, které tíží připoutanost. Milují se, ale nesnesou se, neboť cítí násilí, jehož se na sobě opakovaně dopouštěli a cítí tíhu vztahu, ze kterého by chtěli uniknout. Výsledek je ten, že nemohou být ani spolu ani bez sebe. Tyto kalamitní vztahy trvají tak dlouho, pokud nepochopí, že jedině svoboda a pravá láska je může zachránit.

Člověk, který skutečně miluje, je schopen dát milovanému svobodu, když vidí, že je s ním nešťastný. Pokud se nedokážou osvobodit ani v tomto stadiu, dochází k různým psychickým i fyzickým deformacím.
Z astrálu se nám mohou ozvat též duchové, kteří jsou připoutáni ke svému úkolu a mají pocit dluhu vůči některým bytostem. Ti pak vyhledávají vhodný kontakt s lidmi, jež jsou dostatečně citliví a slyší jejich hlas či si od nich nechají vést ruku a zapisují tak jejich poselství. Mám na mysli automatickou kresbu nebo psaní.

Za příklad by nám mohl sloužit „spící prorok“ Cayce, který ve spánku diktoval diagnózy a způsob léčení. Ve skutečnosti jde o obsazení, kdy tímto způsobem splácí oba svůj karmický dluh těm, kteří je vyhledali a žádají pomoc. Oba, hostitel i lékař z dávných věků, jsou k sobě připoutáni. Oba se tímto způsobem snaží napravit viny z dávných časů. Na základě připoutanosti zasahuje připoutaný duch poněkud násilně do soukromého života hostitele. Lépe by pro ně oba bylo, kdyby předstoupili před radu nejvyšších, vzdali se své připoutanosti a snažili se napravit své omyly a chyby v souladu s vesmírnými zákony a se souhlasem Božím.

Existuje ještě jedna zvláštní forma kontaktů ze světlých sfér u bytostí pokročilých, které plní nějaký velice závažný úkol ve prospěch lidstva. Tyto bytosti jsou většinou reinkarnované z vyšších sfér a plní zde poslání duchovních učitelů. Ty nemusí usilovat o žádný kontakt, protože jsou svými pomocníky vyhledány a vedeny tak, aby svůj úkol naplnily, jak slíbily. Vždy jsou včas pro plnění své mise probuzeny.

Máme také zdokumentovány kontakty s bytostmi paralelních světů či jiných sfér, které zahrnujeme do kategorie mimozemšťanů. Názory na tyto kontakty jsou velice nejednotné a kontroverzní. Ti, co prožili únos mimozemšťany, vypovídají v hypnotickém regresu většinou o velice nepříjemných zážitcích a jsou těmito zážitky traumatizování. Pro ně jde o holou skutečnost, které se děsí. Pro jiné je tento zážitek příjemný a většinou má mnoho společného s jejich náboženským přesvědčením.

Jako jsou dobří a méně dobří lidé, tak je to i s mimozemšťany. Poznáme je vždy dle jejich vibrací. Myslím, že není třeba podezírat jedince, kteří se podrobili regresu, že podvádějí a chtějí být zajímavými. Člověk si obyčejně nerad vybavuje nepříjemné zkušenosti, k nimž se tyto zážitky většinou řadí. Stejně pokládám za neseriózní podezírat lidi, kteří se podrobili regresu a nahlédli do minulých životů, z podvodu.

Často se do minulých životů dostávají i děti. Ty by asi těžko dokázaly v tomto směru cosi předstírat, tím méně odhadnout, co terapeut od nich očekává. Mnohé z nich prožívaly zážitky blízké smrti. Těžko lze přesné údaje svést jen na neokysličený mozek a halucinace. Zde asi ještě bude třeba mnohé prozkoumat, než se dostaneme k objektivním závěrům, který by odpovídaly skutečnosti.

Tím jsem však odbočila od tématu kontaktů. Nenáleží mi posuzovat, zda jde o kontakty skutečné či halucinace. Vždy je však třeba, abychom byli opatrní, protože mnoho podvodníků zneužívá víry lidí v mimozemské civilizace. Poznáte je podle velikášství a nabubřelosti. Budou lichotit vašemu sebevědomí a budou s vámi manipulovat a vnucovat vám svoji vůli. V jejich projektu se budou vždy točit veliké peníze, protože o moc a peníze těmto falešným mesiášům především jde.

Pravého duchovního vůdce poznáte dle jeho skromnosti a láskyplného vyzařování. Ten vám vždy ponechá svobodnou vůli a nebude vás k ničemu nutit, protože ví, že svobodná vůle musí být vždy respektována. Bude vás učit těšit se z drobných radostí všedního života a nebude v ničem přehánět. Nebude požadovat žádných obětí, protože každý fanatismus je mu cizí. V jeho srdci sídlí láska a mír a ten bude přinášet i vám.