Jak astrálně cestovat

 

 

 

Není čeho se bát, leda samotného strachu", a znovu zdů­razňujeme, že když se člověk nelekne, není astrální cestování vůbec ne­bezpečné, bez ohledu na to, jak daleko člověk cestuje, a jakou rychlostí. Můžete se však zeptat, čeho byste se vlastně měli bát. Věnujme se proto této problematice strachu a tomu, čeho by se člověk bát neměl!

 

Strach je velice záporný postoj, kterým je naše vyšší vnímání rozleptáváno. Nezáleží na tom, čeho se bojíme. Strach je škodlivý v jakékoliv formě.

 

Lidé mívají strach, že když se dostanou do astrálu, nemusí se jim po­dařit vrátit se zpátky. Do těla je návrat možný vždycky, pokud opravdu neumíráte, to znamená dokud nevypršel váš čas k životu na tomto světě vyměřený, a to, dovolíte-li, nemá s pobytem v astrálu nic společného. Mů­že se stát, to připouštíme, že člověk podlehne strachu až ochromujícímu, a v tom případě není leknutím schopen udělat vůbec nic. Nachází-li se takto vyděšený člověk v astrálu, může mu hrůzou ochrnout i tělo astrální. Takto neschopen pohybu pochopitelně zbrzdí i svůj návrat do pozemského těla, než síla úděsu poleví. Strach se nakonec zmírní, protože každý pocit v sobě dokážeme podržet jen po určitou dobu. A tak vylekaný člověk svým strachem pouze dokonale bezpečný návrat do fyzického těla odkládá.

 

Člověk nepředstavuje jedinou formu života, pohybující se v astrálu, stejně jako lidé nejsou jedinou formou života na této planetě. Setkáváme se tu s příjemnými bytostmi, jako jsou kočky a psi, koně a ptáci, abychom uvedli alespoň některé. Vyskytují se ale i tvorové nepříjemní, jako kousaví pavouci nebo hadi, schopní uštknout. Existují i další odpudivé bytosti — jako choroboplodné zárodky nebo mikrobi, kteří nám mohou škodit a ohrožovat nás. Pokud jste někdy měli možnost pozorovat choroboplodné zárodky pod silným mikroskopem, spatřili jste bytosti tak neuvěřitelného vzhledu, že vám to mohlo připadat, jako byste se ocitli v pohádkové říši draků. V astrálu se vyskytuje spousta věcí podivnějších, než cokoliv, s čím se můžete setkat na Zemi.

 

V astrálu můžeme narazit na pozoruhodná stvoření lidského původu, nebo i na jiné bytosti, např. na duchy přírody. Ti mimochodem bývají téměř vždy hodní a příjemní. Ale vyskytují se tam i strašlivá stvoření, s nimiž se zajisté museli setkat někteří tvůrci mytologických příběhů a legend, neboť se podobají právě ďáblům, satyrům a dalším postavám, oživujícím mýty. Některé z těchto bytostí jsou nižší elementálové, kteří se později mohou stát lidmi, anebo ve svém vývoji odbočí do říše zvířecí. Ať už však postoupí kamkoliv, v tomto evolučním stádiu jsou skutečně nepříjemní.

 

Stojí za zmínku, že opilci, kteří vídávají „růžové slony" a všelijaké další pozoruhodné přízraky, ve skutečnosti opravdu tento druh zjevení vidí. Alkoholici jsou lidé, kteří v opilosti opouštějí hmotné tělo a v astrálu klesají do nejnižších úrovní. Tady narazí na opravdu odporné bytosti, a když se pijan později vzpamatuje - jak jen to u notorika je možné! -má v docela živé paměti, co viděl.. Zpít se do němoty je tedy skutečně způsob, jak vstoupit do astrálního světa a zážitek si zapamatovat. Není to ale cesta, kterou bychom vám mohli doporučit, protože se jí dostanete pouze do těch nejnižších a tudíž nejhorších astrálních rovin. Dnes, zvláště v ústavech pro duševně choré, používají lékaři různých drog, které mají podobný účinek. Např. meskalin dokáže člověku natolik posunout vibrace, že je z fyzického těla doslova vymrštěn a katapultován do astrálu. Ani toto není způsob, který bychom mohli doporučit. Drogy a jim podobné formy výstupu z hmotného těla jsou skutečně špatné, protože poškozují naše nadvědomí.

 

Vraťme se ale k elementálům. Co tím výrazem míníme? Elementálové jsou vlastně prvotní formou duchovního života. Stojí o stupeň výš, než myšlenkové formy. Tato myšlenková ztvárnění jsou pouhé projekce vědomé nebo nevědomé lidské mysli, a žijí pouhým pseudoživotem. Myšlenkové formy tvořili už kněží starého Egypta, aby mumifikovaná těla velkých faraónů a slavných královen chránili před znesvěcovači prastarých hrobek. Tyto myšlenkové formy byly ztvárněny, aby odradily vetřelce, měly zaútočit na vědomí potenciálních vykradačů hrobek, aby na ně padla taková hrůza, že by se dali na útěk. Myšlenkovými formami se ale zabývat nebudeme, neboť jsou to jen nevědomé entity, nabité mentální energií dávno zemřelých kněží, kteří je postavili jakoby na stráž s úkolem střežit hrobky před vetřelci. My se raději vrátíme k elementálům.

 

Elementálové, jak už jsme řekli, jsou lidské bytosti na nejnižších stupních duchovního vývoje. Ve světě duchů, tedy v astrálním světě, představují přibližně to, co v lidském světě opice. Ty jsou nezodpovědné, škodolibé, často i nesnášenlivé a zlé, a moc jim to nemyslí. Jsou, dalo by se říci, pouhými oživenými kusy protoplazmy. Jelikož tedy elementálové zaujímají v astrálním světě podobnou pozici jako opice ve světě lidí, jsou to formy, které se jen tak bezcílně potloukají astrálem, povykují a dělají příšerné grimasy a útočná gesta na lidi putující astrálem, ale ve skutečnosti jim nemohou ublížit. To mějte stále na paměti: jsou neškodní.

 

Jestli jste někdy měli tu smůlu, že jste v ústavu pro choromyslné spatřili případy skutečně těžkých duševních poruch, zřejmě vás šokoval pohled na některé z nejpostiženějších pacientů, kteří na člověka začnou výhružně nebo nesmyslně gestikulovat. Sliní a breptají, ale když se jim člověk energicky postaví, dají se vždy na ústup, neboť jsou na velice nízké mentální úrovni.

 

Když se pohybujete po nižších astrálních úrovních, můžete potkat někte­ré z těchto lidí, lépe řečeno některé z těchto podivných exotických stvoření. Bázlivému cestovateli astrálem se stává, že ho tyto bytosti obklopí a snaží se ho postrašit. Nic ale nezmůžou, jsou skutečně úplně neškodní, jen se jich člověk nesmí zaleknout. Pokud je někdo v astrálním cestování teprve začátečník, často se v jeho blízkosti dvě tři takové nízké astrální bytosti shluknou a dávají pozor, jak si povede, podobně jako někteří lidé v očeká­vání zábavy pokukují po novopečeném majiteli řidičského průkazu, když poprvé vyjíždí ven. Takoví diváci pokaždé doufají, že se přihodí něco leg­račního či dramatického, a podaří-li se jim nezkušeného řidiče zneklidnit ještě víc, nešťastník k velké zábavě přihlížejících může skutečně narazit do kandelábru nebo způsobit nějaký karambol. Tito diváci v podstatě necho­vají zlé úmysly. Doufají jen v senzační podívanou, chtějí se pobavit na cizí účet. O totéž usilují i elementálové. Jde jim o laciné povyražení. Mají z lid­ských nesnází legraci, a proto, dáte-li před nimi najevo sebemenší strach, budou mít náramnou radost, a budou se po vás tím víc víc opičit, dělat divoké grimasy a výhružná gesta. Ve skutečnosti člověku nemohou ničím ublížit. Podobají se psům, kteří jen štěkají, podle rčení „pes, který štěká, nekouše". Platí, že vás mohou obtěžovat jen do té míry, do jaké jim to svým strachem umožníte.

 

Nebojte se, vůbec nic se vám nemůže stát. Vyjdete z těla, vstoupíte do astrálu a v 90-99 % případů se s žádným z těchto stvoření nesetkáte. Opakuji, že je uvidíte jen tehdy, budete-li v sobě před takovýmito bytostmi chovat strach. Jinak se astrálem normálně vznesete do vyšších rovin, až nad oblast jejich působení, neboť se vyskytují pouze na samém dně astrálu, stejně jako se červi hemží v bahně řeky či jezera. Když budete astrálními úrovněmi stoupat, uvidíte mnoho pozoruhodností. V dálce můžete zahlédnout ma­jestátní a nádherné světelné záře. Pocházejí z úrovní existence, kam ještě nepatříte. Lidská bytost v době, kdy žije v těle z masa a kostí, dokáže zachytit pouhé tři, čtyři tóny, ale opuštěním těla a vstupem do astrálu se vám rozsah vnímaných „tónů" o něco rozšíří směrem vzhůru, tou měrou, že si uvědomíte, že před vámi leží věci dosud netušené velikosti. Některé z těchto „věcí" jsou právě tyto třpytivé záře, které svítí tak, že ani nedokážete postřehnout, čím vlastně jsou.

 

Spokojme se však zatím alespoň pobytem ve středním astrálu, kde se můžeme setkat s příbuznými a přáteli, navštívit nejrůznější města na svě­tě, uzřít jejich architekturu a přečíst si knihy v nejpodivnějších jazycích, neboť nezapomínejme, že ve středním astrálu rozumíme všem jazykům. V astrálním cestování je ale třeba se cvičit. Popíšeme vám, jak takový zá­žitek vypadá. Pokud budete trénovat, může se časem stát vaším vlastním prožitkem.

 

Den se naklonil a začaly se snášet večerní stíny, pod nimiž fialový sou­mrak postupně tmavne, až nakonec obloha úplně zčerná. Všude kolem se rozsvěcují světla, studená záře pouličního osvětlení, i nažloutlá světla domů, s nádechem barev záclon nebo okenních závěsů, jimiž prosvítají.

 

Tělo leží na posteli při plném vědomí, zcela uvolněné. Postupně v něm sílí pocit jakéhosi jemného vrzání, jakoby bylo někam unášeno proudem, posouvalo se. Pak jím proběhne zvláštní, docela nepatrný pocit svědění - a zvolna se oddělí. Nad tělem, spočívajícím na lůžku, se na konci zá­řící stříbrné šňůry utvořil oblak zpočátku nezřetelného tvaru, jako kdyby se ve vzduchu vznášela veliká kaňka. Zvolna se zformoval do obrysů lid­ského těla a vznesl se do výšky 1-1,2 metru, a tam se houpal a obracel. Za pár okamžiků se astrální tělo zvedlo ještě výš a nohy se nasměrova­ly k zemi. Pomalu klesalo zpátky dolů, takže teď stojí v nohách postele a dívá se na hmotné tělo, z nějž právě vystoupilo, a k němuž je ještě připoutáno.

 

Mihotavé stíny se odkradly do koutů jako divná, pronásledovaná zvířa­ta. Stříbrná šňůra pulzuje a září slabou, stříbřitě namodralou září. I vlastní astrální tělo je obklopeno modrým světlem. Astrální postava se rozhlédla a pak se podívala dolů na vlastní hmotné tělo, odpočívající pohodlně na lůžku. Oči mělo pěkně zavřené, nehýbalo se, ani se nezachvívalo, a cel­kově vypadalo, že pokojně spí. Stříbrná šňůra nebyla rozvibrovaná, nic nenasvědčovalo jakémukoli neklidu.

 

Astrální postava se spokojeně pomalu vznesla do vzduchu, prošla stro­pem pokoje a střechou do nočního vzduchu. Stříbrná šňůra se přiměřeně prodlužovala, ale neztenčovala se, jako by astrální postava byla balónkem, naplněným plynem a přivázaným k domu, kterým bylo fyzické tělo. A tak astrální tělo stoupalo, až bylo 50-100-200 metrů nad střechami domů. Tam se zastavilo, klouzavým letem zaplachtilo a rozhlédlo se. Z dalších domů v ulici, i z celého okolí, bylo vidět bledé, namodralé čáry stříbrných šňůr jiných lidí. Táhly se do výše a mizely někde v nekonečné dáli. Lidé každou noc astrálně cestují, ať už to vědí či ne, ale pouze ti privilegovaní, tedy ti, kteří cvičí, se vrací s jasným vědomím toho, co prožili.

 

Naše konkrétní astrální postava se vznáší ve výšce nad střechami, rozhlíží se a přemýšlí, kam se vydat. Nakonec se rozhodla vypravit do velice vzdálené země. V okamžiku, kdy se rozhodla, nabrala neuvěřitelnou rychlost a vířivě, téměř rychlostí myšlenky, se nesla přes světadíly a moře, nad obrovskými hřbety vln s bělostnou hřívou pěny, zdvihající se do výšky.

 

 

Jednu chvíli pohlédla dolů, na velký parník, který plul po tom neklidném moři. Celý svítil a z jeho paluby se nesla hudba. Astrální postava letěla dál, rychleji než sám čas. Noc ustoupila předcházejícímu večeru, a to astrální postavě časově vyhovovalo, neboť večer se posléze změnil v pozdní odpoledne. To bylo vzápětí pohlceno polednem. Nakonec astrální postava v jasné sluneční záři spatřila to, za čím se vypravila - onu vzdálenou zemi, tak vroucně milovanou, a její obyvatele, které měla horoucně ráda. Měkce se snesla k zemi a neviděna, neslyšena, vmísila se mezi ty, kdož právě dleli ve hmotném těle.

 

Po nějaké době astrální postava ucítila naléhavé tahání a záškuby stříbrné šňůry Velice daleko odsud, ve vzdálené zemi, začínalo opuštěné pozemské tělo cítit blížící se úsvit a volalo astrální tělo zpět. To chvilenku otálelo, ale nakonec už čím dál tím naléhavější výzvy nemohlo přehlížet. Astrální postava se tedy konečně vznesla do výše, na okamžik váhavě zakroužila jako cestovní holub, který se chce zorientovat, a už se bleskovou rychlostí nesla oblohou, nad zemí a mořem, zpátky nad střechu svého domu. Zachvívaly se i ostatní stříbrné šňůry, jak se vraceli do hmotných těl ostatní lidé. Naše astrální postava prošla střechou a skrze strop klesla k dřímajícímu hmotné­mu tělu. Měkce a pomalu se nad něj položila, do přesného zákrytu. Velice pečlivě a zvolna poklesla ještě níž a ponořila se zpět. Na okamžik ji zaplavil pocit značného chladu a otupělosti, spolu s dojmem silné, stlačující tíhy. Pryč byla lehkost, pocit volnosti i pestrost barev, vnímaných v astrálním těle. Převládl pocit chladu. Bylo to, jako by si člověk na teplé tělo navlékal mokré šatstvo.

 

Hmotné tělo se protáhlo, a otevřelo oči. Za okny nad obzorem probles­kovaly první nejasné proužky denního světla. Tělo se pohnulo a promluvilo: „Pamatuji si vše, co jsem během noci zažil."

 

I vy můžete získat tyto zkušenosti. Můžete také cestovat astrálem a na­vštívit ty, které milujete, a čím silnější je pouto mezi vámi, tím snadněji se můžete navštěvovat. Chce to jen cvik a znovu cvik. Podle starých příběhů Dálného východu v pradávných dobách bylo vědomé astrální cestování přístupné celému lidstvu, ale protože tolik lidí této výsady zneužilo, byla mu odebrána. Avšak těm, kteří jsou ryzí, duchovně čistí, nácvik přinese uvolnění od únavného břemene těla, a dá jim možnost rozletět se, kam budou chtít.

 

Nepodaří se vám to za pět minut nebo za pět dní. Zásadní je si „před­stavit", že to dokážete. V cokoliv věříte, tím se stáváte. O čemkoliv jste přesvědčeni, že to dokážete, to se vám opravdu zdaří. Jestliže máte upřím­nou víru, že něco zvládnete, úspěch je váš. A proto věřte, hluboce věřte a tréninkem se k vědomým astrálním cestám dopracujete.

 

Zdůrazňujeme znovu, že pohybujete-li se astrálem, nemáte se čeho bát. Nikdo vám nemůže ublížit, ať už je vzezření bytostí nižšího astrálu sebehrozivější. Dokud nepropadnete strachu, nemohou vám nic udělat. Nebojácnost vám zaručuje dokonalou ochranu.

 

Chcete to tedy zkusit, cvičit, a určit si cíl astrální výpravy? Lehněte si do postele, pochopitelně sami, a řekněte si, že dnes v noci se podíváte tam a tam, za tím a tím, a že ráno, až se probudíte, budete si všechno pamatovat. Dosažení tohoto předsevzetí je pouze otázkou cviku.

 

Problematika astrálního cestování je v každém případě zásadního význa­mu, a proto považujeme za nezbytné věnovat tomu tématu větší pozornost.

 

Až se tuto techniku naučíte, zvolte si s předstihem několika dní večer, který pokusu o astrální cestu chcete zasvětit. Při přípravě na tento večer si v duchu opakujte, že tehdy a tehdy vystoupíte z těla a zachováte si přitom plné vědomí, tedy zapamatujete si všechno, co se přihodí.

 

Úspěch totiž značnou měrou závisí i na přípravě, na předem daném záměru, jehož chci dosáhnout. Ve starých dobách se lidé uchylovali k „zaříkávání", jinými slovy opakovali mantru (což je druh modlitby), jejímž cílem je ovládnout podvědomí. Opakováním takové mantry naše vědo­mí - které představuje pouze jednu desetinu nás samých - dokáže předat povel podvědomí. Můžete si sestavit například takovouto mantru: „Tehdy a tehdy podniknu astrální cestu a uchovám si plné vědomí všeho, co pro­žiji a uvidím. Všechno si zapamatuji a po návratu do těla budu schopen všechno si vybavit. Zcela určitě se mi to podaří."

 

Tuto mantru opakujte vždy třikrát. Odrecitujte ji, zopakujte a na do­tvrzení ji proneste i do třetice. Mechanismus tohoto počínání je to­tiž následující: když člověk něco prohlásí, k posunu podvědomí to nestačí, protože člověk od rána do večera vykládá ledacos, a ujišťu­jeme vás, že podvědomí si o vědomí myslí, že je to pěkný žvanil! Proto, když proneseme mantru jednou, podvědomí to k ničemu ne­podílí. Když totéž vyslovíme podruhé (a musíme to říkat přesně ve stejném znění), podvědomí jaksi „nastraží uši". Teprve při třetím vy­slovení mantry se podvědomí, abychom tak řekli, konečně podiví, co je to za rozruch, naší mantře začne věnovat pozornost, převezme ji a uloží.

 

Jestliže tedy svou mantru vyslovíte třikrát ráno, zopakujete v poledne (samozřejmě, když jste sami), pak ještě odpoledne a před spaním, je to, jako když zatloukáte hřebík. Vezmete hřebík, opřete o dřevo, ale jediná rána nestačí. Musíte bušit tak dlouho, dokud neuvízne v požadované hloubce. A tak i opakování představuje údery, jimiž se zvolená myšlenka vpraví do pozornosti podvědomí.

 

To není vůbec nic nového, je to věc stará jako lidstvo samo. Za starých dob toho lidé o mantrách a opakovaných průpovědích věděli spoustu. To pouze my, lidé tohoto moderního věku, jsme zapomněli, nebo jsme v těch­to věcech zcyničtěli. A proto trváme na nutnosti pravidelného předříkávání vytvořené mantry. A nikomu se s tím nesvěřujte, protože narazíte-li náho­dou na skeptika, začne se vám posmívat a mohl by do vás vnést pochyby. Pamatujte si, že právě výsměch a zasévání pochyb odnaučilo dospělé vidět duchy přírody a telepaticky rozmlouvat se zvířaty.

 

Vybrali jste si tedy příhodný večer některého z následujících dní, a když stanovený den nadejde, musíte se ze všech sil snažit udržet v klidu a být v míru se sebou i s celým světem. To je zásadní a důležité. Nesmíte v sobě nést pražádný vnitřní konflikt, který by vás rozlaďoval. Může se např. stát, že jste se toho dne s někým pohádali, a pak budete v hlavě přemítat, co všechno byste mu bývali byli řekli, kdybyste měli víc času promyslet si to. Budete přetřásat invektivy, které jste slyšeli, a veškerá vaše pozornost už nebude zaostřena na plánovanou astrální projekci. Pokud vás tedy urče­ného dne takový rozruch či úzkost potká, odložte zamýšlenou vědomou astrální cestu na den příhodnější. Jestliže naopak prožíváte den v klidu a stále na plánovanou astrální cestu myslíte, a předem se na ni v příjemném očekávání soustřeďujete, jako byste se nedočkavě těšili na cestu za milova­ným člověkem, který bydlí tak daleko, že návštěva u něj by byla skutečnou událostí, odeberte se do ložnice. Zvolna se odstrojte, buďte úplně klidní a rovnoměrně a zhluboka dýchejte. Dříve než ulehnete, přesvědčte se, že váš noční oděv je opravdu pohodlný to znamená, že není těsný u krku ani v pase, protože kdyby vás něco škrtilo, mohlo by to hmotné tělo podráždit a v osudnou chvíli způsobit rozptylující škubnutí. V ložnici by také měla být teplota, která je vám nejpříjemnější, tedy ani příliš horko, ani chladno. A přikrývka by neměla být příliš těžká, abyste se necítili zavaleni.

 

Potom v ložnici zhasněte a přesvědčte se, zda máte dobře staženou roletu či závěs, aby vám náhodou v nepravou chvíli do očí nezablikal nějaký zbloudilý paprsek světla. Když tohle všechno pěkně zvládnete, pohodlně ulehněte.

 

Hezky se uvelebte, najděte si příjemnou polohu a úplně a dokonale se uvolněte. Pokud to dokážete, neusínejte - i když, v případě, že jste mantru opakovali úspěšně, usnutí nebude vadit, a i jemu navzdory si všechno zapamatujete. Radíme vám ale: pokuste se neusnout, protože první vědomý výlet z těla za to skutečně stojí.

 

Když konečně pohodlně ležíte, pokud možno na zádech, představte si, že ze sebe vytlačujete nějaké jiné tělo, že ze sebe vystrkáváte přízračnou postavu těla astrálního. Možná ucítíte, jak se ve vás zvedá, jako když korek vyplouvá nad hladinu, a uvědomíte si, jak se uvolňuje z molekul vašeho hmotného těla. Dostaví se takové velice jemné zatetelení a v okamžiku, kdy už téměř odeznívá, dávejte pozor, protože právě tehdy často dochází k trhnutí. A pokud je toto trhnutí příliš živelné, astrální tělo vám spadne zpět do fyzického.

 

Většina lidí, lépe řečeno prakticky všichni, během usínání zažila ten pocit zdánlivého pádu. Učení vědátoři tvrdí, že je to pozůstatek z dob, kdy člověk byl ještě opicí. Ve skutečnosti je tento pocit pádu vyvolán škubnutím, které zaviní, že čerstvě uvolněné astrální tělo je STRŽENO zpátky do těla hmotného. Člověka často takové trhnutí probudí až k plnému vědomí, a jedná se v podstatě o to, že tímto záškubem je astrální tělo vmeteno do fyzického těla dřív, než se dostane výš než 10-20 cm nad tělo hmotné.

 

Jste-li si vědomi tohoto rizika záškubu, dáte si na něj pozor - a proto na tahle úskalí pamatujte, pomůže vám to vyhnout se jim. Jakmile jemné tetelení pomine, nehýbejte se, a vzápětí se dostaví pocit chladu, a jako by z vás něco mizelo. Může se vám zdát, že cosi visí těsně nad vámi, jako by na vás z výšky padal polštář. Nenechte se tím vyvést z míry, a pokud se vám to podaří, další, co si uvědomíte, bude to, že se na sebe díváte od nohou postele nebo dokonce z výšky od stropu.

 

Prohlédněte si sebe sama s co největší vyrovnaností, jaké jste schopni, hned teď při této první příležitosti, protože už nikdy se neuvidíte tak přesně, jako při tomto prvním astrálním výletě. Podíváte se na sebe a bezpochyby vykřiknete úžasem, až poznáte, že to, co vidíte, je něco úplně jiného, než to, co jste očekávali. Jistě, znáte se z pohledu do zrcadla, ale ani v tom nejpřesnějším zrcadle člověk nevidí svůj skutečný odraz. Například levá a pravá strana jsou přehozeny, o dalších zkresleních nemluvě. Nic se nevyrovná tomu pocitu, když si poprvé stojíme tváří v tvář.

 

Až se na sebe vynadíváte, měli byste se začít pohybovat po ložnici. Skříň, prádelník - vidíte, jak snadno se všude dostanete? Prozkoumejte strop a další místa, kam běžně nedosáhnete. Bezpochyby na těch nepřístupných místech najdete spoustu prachu, což vám poslouží k dalšímu užitečnému pokusu: zkuste do toho prachu udělat prstem čáru! Nepůjde to, uvidíte. Prsty, dlaň i celá ruka proniknou pod povrch, zaboří se, a projdou i zdí, aniž byste to cítili.

 

 

Až se nasytíte toho, jak se pohybujete, podívejte se mezi své astrální a pozemské tělo. Vidíte, jak jiskří vaše stříbrná šňůra? Jestli jste se někdy náhodou dostali do staré, ještě fungující kovárny, vzpomenete si jistě, jak zajiskřil do ruda rozžhavený kov, když do něj kovář udeřil perlíkem. Tentokrát namísto jiskření barvy třešňové červeně uvidíte jiskření modré, nebo dokonce žluté. Když se pak od svého hmotného těla začnete vzdalovat, uvidíte, jak se stříbrná šňůra bez jakýchkoliv obtíží natahuje, aniž by se její průměr tenčil. Ještě jednou se na svoje pozemské tělo zadívejte a pak se už vydejte tam, kam jste plánovali. Pomyslete na osobu nebo místo - tedy na zamýšlený cíl, a potom se už o nic nemusíte starat.

 

Stropem se vznesete vzhůru, uvidíte dům a jeho okolí. Pak, vzhledem k tomu, že půjde o vaši první vědomou astrální projekci, budete se k cíli přibližovat poměrně pomalu, a sice asi takovou rychlostí, že pod sebou rozeznáte terén. Až si na vědomé astrální cesty zvyknete, budete se pře­misťovat rychlostí myšlenky, a až dokážete tohle, budete se moci vypravit kamkoliv, bez omezení.

 

Až budete v astrálním cestování zběhlí, budete se moci vydat nejenom kamkoliv na této planetě, ale i mimo ni. Astrální tělo nepotřebuje vzduch, proto se můžete vydat i do vesmíru a do vzdálených světů, jako to dělají jiní. Vzhledem k současnému stavu dnešní společnosti si to však bohužel nepamatují. Ale vy, pokud budete cvičit, můžete na tom být lépe.

 

Pokud se vám nedaří soustředit se na člověka, kterého byste takto rádi navštívili, vezměte si k ruce jeho fotografii, ale ne zarámovanou, protože když se v posteli otočíte, mohli byste ji upustit, rozbít sklo a třeba se i poranit. Takže si vezměte normální fotografii bez rámečku a podržte ji v rukou. Pak se na ni opravdu velice dlouze zahleďte, hned nato zhasněte a snažte se podržet v paměti co nejživější vjem tváře z obrázku. To vám váš záměr usnadní.

 

Někteří lidé však nejsou vědomých astrálních projekcí schopni, pokud jsou v pohodlí, sytí a v teple. Dokáží to, jen když se cítí špatně, když je jim zima či mají hlad. Je skutečně pravda, i když velice překvapivá, že existují lidé, kteří za tímto účelem pokaždé schválně snědí něco, co jim nedělá dobře, až z toho dostanou zažívací potíže. Teprve potom dokáží vědomě astrálně cestovat. Domníváme se, že je tomu tak proto, že astrální tělo za těchto okolností ve fyzickém těle strádá natolik, že ho co nejrychleji opustí.

 

V Tibetu a v Indii žijí poustevníci zazděni v celách, kde nespatří nikdy denní světlo. Dostávají jíst třeba jen jednou za tři dny a to pouze tolik, aby se udrželi naživu, a blikavý plamínek života v nich nevyhasl. Tito muži dokáží astrálně cestovat libovolně, a také takto cestují kamkoliv, kde se mohou něčemu naučit. Navštěvují třeba někoho, s kým telepaticky hovoří, nebo se odebírají do míst, kde mohou obrátit běh věcí k dobrému. Třeba se během vlastních astrálních cest s takovýmito mudrci setkáte, a pokud ano, bude vám to skutečně vzácným požehnáním, protože vám věnují čas, promluví s vámi a poradí vám, kudy se cestou osobního růstu dál ubírat, abyste dělali pokroky.

 

Čtěte si opakovaně tuto techniku.  Zdůrazňujeme ještě jednou, že potřebujete jen víru a cvik, abyste i vy mohli začít vědomě astrálně cestovat, a alespoň na chvíli se oprostili od nesnází tohoto světa.